číslo jednací: R0098/2016/VZ-32863/2019/322/DJa

Instance II.
Věc Dolní náměstí – rekonstrukce
Účastníci
  1. Statutární město Olomouc
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí
Rok 2016
Datum nabytí právní moci 2. 12. 2019
Související rozhodnutí S0931/2015/VZ-10199/2016/551/DBo
R0098/2016/VZ-07270/2017/322/DJa
R0098/2016/VZ-32863/2019/322/DJa
04227/2020/512/JHé
Dokumenty file icon 2016_R0098_1.pdf 369 KB

Č. j.:ÚOHS-R0098/2016/VZ-32863/2019/322/DJa

 

Brno: 2. prosince 2019

 

 

V řízení o rozkladu ze dne 29. 3. 2016 doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zadavatelem –

  • Statutární město Olomouc, IČO 00299308, se sídlem Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 1. 8. 2019 JUDr. Petrem Rittrem, advokátem, se sídlem Riegrova 12, 779 00 Olomouc,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0931/2015/VZ-10199/2016/551/DBo ze dne 14. 3. 2016 vydanému ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů při zadávání veřejné zakázky s názvem „Dolní náměstí – rekonstrukce“ v užším řízení, jehož formulář Oznámení o zakázce byl v Informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněn dne 13. 5. 2011 pod evidenčním číslem zakázky 60060052, a na kterou byla dne 8. 8. 2011 uzavřena smlouva o dílo s uchazečem „Sdružení Dolní náměstí“, za účasti STRABAG a.s., IČO 60838744, se sídlem Na Bělidle 198/21, 150 00 Praha 5 (vedoucí účastník sdružení), a H O R S T A V Olomouc, spol. s r. o., IČO 45195706, se sídlem Tovární 41 A, 772 00 Olomouc (účastník sdružení), které na základě smlouvy o sdružení uzavřené dne 25. 5. 2011 podaly společnou nabídku,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů rozhodl takto:

 

  

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0931/2015/VZ-10199/2016/551/DBo ze dne 14. 3. 2016,

 

r u š í m

a věc

 

v r a c í m

 

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Dne 21. 1. 2014 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon[1]) k dohledu nad dodržováním zákona podnět k přezkoumání postupu zadavatele – Statutárního města Olomouc, IČO 00299308, se sídlem Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 1. 8. 2019 JUDr. Petrem Rittrem, advokátem, se sídlem Riegrova 12, 779 00 Olomouc (dále jen „zadavatel“) při zadávání veřejné zakázky s názvem „Dolní náměstí – rekonstrukce“ v užším řízení, jehož formulář Oznámení o zakázce byl v Informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněn dne 13. 5. 2011 pod evidenčním číslem zakázky 60060052 (dále jen „veřejná zakázka“), a na kterou byla dne 8. 8. 2011 uzavřena smlouva o dílo s uchazečem – „Sdružení Dolní náměstí“, za účasti vedoucího účastníka sdružení STRABAG a.s., IČO 60838744, se sídlem Na Bělidle 198/21, 150 00 Praha 5, a účastníka sdružení H O R S T A V Olomouc, spol. s r. o., IČO 45195706, se sídlem Tovární 41 A, 772 00 Olomouc, které na základě smlouvy o sdružení uzavřené dne 25. 5. 2011 podaly společnou nabídku (dále jen „vybraný uchazeč“).

2.             Na základě obdrženého podnětu si Úřad od zadavatele vyžádal zadávací dokumentaci o veřejné zakázce. Po přezkoumání předložených podkladů získal Úřad pochybnosti o tom, zda zadavatel dodržel postup stanovený v § 60 odst. 1 zákona v návaznosti na § 59 odst. 1 zákona a § 6 zákona, když nevyloučil vybraného uchazeče ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku, přestože nesplnil ekonomický a finanční předpoklad podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona, neboť k prokázání tohoto ekonomického a finančního kvalifikačního předpokladu, tj. splnění ukazatelů finanční a ekonomické analýzy – celková likvidita a celková zadluženost, předložil v žádosti o účast v užším řízení neplatnou subdodavatelskou smlouvu, přičemž tento jeho postup podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky.

3.             Dne 22. 12. 2015 byl zadavateli Úřadem doručen přípis č. j. ÚOHS-S0931/2015/VZ-45635/2015/551/DBo ze dne 21. 12. 2015, kterým zadavateli oznámil zahájení správního řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona při zadávání veřejné zakázky.

II.             Napadené rozhodnutí

4.             Dne 14. 3. 2016 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0931/2015/VZ-10199/2016/551/DBo (dále jen „napadené rozhodnutí“).

5.             Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 60 odst. 1 zákona v návaznosti na § 59 odst. 1 zákona v souvislosti s § 6 zákona, když nevyloučil vybraného uchazeče ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku, přestože nesplnil ekonomický a finanční kvalifikační předpoklad podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona uvedený v bodu 4.1.3. písm. b) kvalifikační dokumentace veřejné zakázky, neboť smlouva uzavřená dne 23. 5. 2011 se subdodavatelem STRABAG AG – organizační složka, IČO 65990960, se sídlem na Bělidle 1698/21, 150 00 Praha 5 (dále jen „subdodavatel“) a předložená vybraným uchazečem na straně 47 žádosti o účast v užším řízení k prokázání tohoto ekonomického a finančního kvalifikačního předpokladu, tj. splnění ukazatelů finanční a ekonomické analýzy – celková likvidita a celková zadluženost (dále jen „subdodavatelská smlouva“), nesplňovala náležitosti podle § 51 odst. 4 písm. b) zákona, jelikož subdodavatel jako organizační složka zahraniční právnické osoby nemá právní osobnost, a nemůže se tudíž ve prospěch zájemce v rámci prokázání předmětného ekonomického a finančního kvalifikačního předpokladu zavazovat k poskytnutí plnění podle § 51 odst. 4 písm. b) zákona, přičemž tento postup zadavatele podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 8. 8. 2011 s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku.

6.             Výrokem II. napadeného rozhodnutí uložil Úřad za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. napadeného rozhodnutí zadavateli pokutu ve výši 300 000 Kč.

III.           Rozklad zadavatele

7.             Dne 14. 3. 2016 bylo zadavateli doručeno napadené rozhodnutí. Dne 29. 3. 2016 podal zadavatel proti napadenému rozhodnutí v zákonné lhůtě rozklad z téhož dne (dále jen „rozklad“).

8.             Úvodem rozkladu zadavatel shrnul všechny skutkové okolnosti zjištěné v dosavadním správním řízení Úřadem. Zadavatel předně odkazuje na své vyjádření k oznámení o zahájení správního řízení ze dne 28. 1. 2016, neztotožňuje se se závěry Úřadu a trvá na platnosti subdodavatelské smlouvy.

9.             Rozkladem zadavatel namítá, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a to z důvodu, že Úřad se nijak nevypořádal s argumentem zadavatele ohledně skutečnosti, že Úřad není oprávněn posuzovat platnost či neplatnost smluv. Dle mínění zadavatele Úřad v posuzovaném případě supluje roli civilních soudů, přičemž soud by se neplatností smlouvy zabýval za předpokladu, že by jeden z účastníků smlouvy podal žalobu na její neplatnost v občanském soudní řízení, což je dle zadavatele varianta nereálná. Je rovněž nepravděpodobné, že by třetí osoba, tedy Úřad, byla schopná prokázat naléhavý právní zájem tak, jak to v takovém případě vyžaduje § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

10.         Zadavatel namítá, že prokázaní splnění kvalifikačních kritérií – celkové likvidity a celkové zadluženosti se týkalo pouze subdodavatele, nikoliv vybraného uchazeče. Zadavatel považuje za nutné zopakovat, že samotné nedodržení postupu podle zákona nestačí ke spáchání příslušného správního deliktu, ale je nezbytné, aby nastal též zákonem předpokládaný následek spočívající v tom, že byl nebo mohl být ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky. Z toho důvodu má zadavatel za to, že Úřad v bodě 77. odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela mylně vychází z premisy, že pokud by vybraný uchazeč v počáteční fázi užšího řízení předložil hodnoty ze své vlastní rozvahy, která byla také předložena a nikoliv z rozvahy subdodavatele, neumístili by se na 1. místě v pořadí, nýbrž na 7. místě, což by při omezení počtu na 6 zájemců znamenalo, že by vybraný uchazeč nebyl vyzván ani k podání nabídky. Uvedený argument Úřadu dle zadavatele neobstojí, neboť vybraný uchazeč právě z důvodu, že si byl vědom, že by předložením své rozvahy nesplnil příslušná kvalifikační kritéria – celkovou likviditu a celkovou zadluženost, uzavřel subdodavatelskou smlouvu a použil rozvahu subdodavatele.

11.         Zadavatel dále uvádí, že nelze postupovat tak, jak postupoval Úřad, a přepočítat pořadí zájemců na základě dokumentů, které vůbec neměly sloužit k prokázání kvalifikace (rozvaha vybraného uchazeče) a které byly do nabídky vloženy nad rámec požadovaných dokumentů. Podle zadavatele je v praxi zcela běžné, že uchazeči a zájemci vkládají do svých nabídek dokumenty nadbytečně z obavy z vyloučení při případném nedoložení některých dokumentů. Navíc, k uvedenému argumentu, kterým Úřad podporuje svá tvrzení, nakolik byl ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky, by Úřad vůbec nedošel, kdyby tento nadbytečný dokument uchazeč do své nabídky nevložil. Dle zadavatele tak Úřad nemůže vycházet ve svých závěrech z dokumentů, které vůbec nebyly použity pro účely prokázání kvalifikace a podporovat tím své závěry.

12.         Dále zadavatel považuje za nutné se vyjádřit k výši uložené pokuty, neboť kdyby Úřad trval na svých závěrech, chce zadavatel dosáhnout alespoň jejího snížení. Zadavatel dospěl k závěru, že je sankciován za domnělý delikt, který není podpořen silnou argumentací Úřadu a je mu za to uložena pokuta, která absolutně neodpovídá svou výší míře domnělého nezákonného jednání zadavatele.

Závěr rozkladu

13.         Na základě výše uvedeného zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil, eventuálně aby byl změněn výrok II. napadeného rozhodnutí tak, že se zadavateli uloží pokuta nižší, nežli byla uložena v napadeném rozhodnutí.

IV.          Původní rozhodnutí předsedy Úřadu

14.         Dne 28. 2. 2017 vydal předseda Úřadu rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0098/2016/VZ-07270/2017/322/DJa (dále jen „původnírozhodnutí předsedy Úřadu“), kterým výrokem I. změnil napadené rozhodnutí (touto změnou nedošlo ke změně právní kvalifikace, ale k úpravě právní terminologie užité při formulaci výrokové časti) a výrokem II. napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.

15.         Předseda Úřadu ve vztahu k výroku I. napadeného rozhodnutí konstatoval, že Úřad nesprávně použil právní terminologii, když ve výroku I. napadeného rozhodnutí uvedl, že subdodavatel jakožto organizační složka zahraniční osoby nemá „právní osobnost“, když namísto toho měl uvést, že nemá „právní subjektivitu“. Z toho důvodu předseda Úřadu změnil výrok I. napadeného rozhodnutí tak, že na místo právního pojmu právní osobnost podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“) použil ve smyslu nepravé retroaktivity právní pojem „právní subjektivita“, jakožto terminologie platné v době uzavření subdodavatelské smlouvy.

16.         Dále předseda Úřadu v odůvodnění původního rozhodnutí předsedy Úřadu konstatoval, že při prokazování ekonomické kvalifikace subdodavatelem je nezbytné, aby dodavatel předložil platnou a určitou smlouvu, ze které bude vyplývat závazek subdodavatele, že poskytne finanční zdroje. Předseda Úřadu dospěl k závěru, že Úřad postupoval správně, když se vypořádal se samotnou platností subdodavatelské smlouvy a s ní spojenou otázkou prokazování ekonomické kvalifikace subdodavatelem. Rovněž byl předseda Úřadu toho názoru, že Úřad správně rozvedl závěry o tom, že organizační složka podniku zahraniční osoby neměla právní subjektivitu, a tedy neměla ani způsobilost k právním úkonům. Jelikož v daném případě vstoupil subdodavatel – organizační složka do právních vztahů svým jménem a subdodavatelská smlouva byla podepsaná vedoucím organizační složky, tato smlouva dle Úřadu nesplňovala minimálně obecné požadavky na platnost právních jednání ve smyslu soukromého práva, jelikož subjekt, který nemá právní subjektivitu, nemůže být stranou smlouvy jakožto dvoustranného právního úkonu. Proto podle předsedy Úřadu byl Úřadem správně učiněn závěr, že se v tomto případě vůbec nejednalo o „smlouvu“.

17.         K uložení pokuty předseda Úřadu sdělil, že Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl k ekonomické situaci zadavatele a stanovil ji v takové výši, aby byly naplněny obě její funkce (represivní a preventivní). Předseda Úřadu považoval postup Úřadu při určení výměry pokuty za správný a v souladu se zákonem.

V.            Soudní přezkum původního rozhodnutí předsedy Úřadu

18.         Proti původnímu rozhodnutí předsedy Úřadu podal zadavatel žalobu ze dne 26. 4. 2017, doručenou Úřadu dne 19. 5. 2017, kterou se zadavatel domáhal zrušení původního rozhodnutí předsedy Úřadu a vrácení předmětné věci k dalšímu řízení.

19.         Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) v dané věci vydal dne 30. 4. 2019 rozsudek č. j. 31 Af 36/2017 - 38 (dále jen „rozsudek KS“), jímž rozhodl o zrušení původního rozhodnutí předsedy Úřadu a vrácení věci zpět Úřadu k dalšímu řízení, stejně jako o povinnosti Úřadu zaplatit zadavateli náhradu nákladů řízení, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

20.         Krajský soud nesouhlasil se závěry učiněnými v původním rozhodnutí předsedy Úřadu a uvedl, že v posuzovaném případě měl Úřad povinnost hodnotit projev vůle smluvních stran dle obsahu smlouvy, nikoliv jen podle formálního označení smluvních stran. Jediná skutečnost, o kterou opírá Úřad své závěry o vůli subdodavatele, jsou dle názoru krajského soudu „účetní dokumenty požadované zadavatelem“. Těmito dokumenty jsou jednak zpráva auditora a dále výkaz zisků a ztrát, rozvaha a příloha k účetní závěrce. Krajský soud má za to, že z obsahu správního spisu nijak nevyplynulo, že by se Úřad pokusil alespoň zjistit stanoviska obou účastníků subdodavatelské smlouvy. Podle názoru krajského soudu se tak Úřad věcně obsahem subdodavatelské smlouvy ani zkoumáním vůle a její shody s projevem vůle stran subdodavatelské smlouvy nezabýval. Krajský soud uvedl, že i když samotné účetní dokumenty mohu být indiciemi o vůli stran, nelze s jistotou říct, že by mohlo dojít také k pochybení při předložení dokladů prokazujících kvalifikační kritéria a jejich předložení tak nemuselo mít vztah k projevu vůle smluvních stran. Závěrem krajský soud v rozsudku KS shrnul, že pokud se Úřad chce zabývat platností subdodavatelské smlouvy, musí primárně zjišťovat vůli jednajících stran. K tomu však v posuzované věci nedošlo, neboť Úřad vycházel z formálně označených dokladů, které byly doloženy jako součást nabídky, ale nejsou součástí subdodavatelské smlouvy. Úřad tak dle krajského soudu zatížil napadené rozhodnutí vadou spočívající v nedostatečném zjištění skutkového stavu a proto jeho právní posouzení neobstojí.

21.         Předseda Úřadu s tímto závěrem krajského soudu nesouhlasil a dne 10. 6. 2019 podal kasační stížnost proti rozsudku KS. Dne 17. 7. 2019 předseda Úřadu vydal usnesení o přerušení řízení o rozkladu vedeném pod sp. zn. ÚOHS-R0098/2019/VZ dle § 85 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“).

22.         Dne 24. 10. 2019 Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) zamítl kasační stížnost rozsudkem č. j. 4 As 247/2019 - 34 (dále jen „rozsudek NSS“). NSS přisvědčil správnost závěrům krajského soudu učiněných v rozsudku KS a uzavřel, že na základě Úřadem zjištěného skutkového stavu a provedeného právního posouzení nemožno jednoznačně a bez dalších pochybností učinit závěr, že by ze subdodavatelské smlouvy nemohlo vyplynout, že došlo k vadě v označení smluvní strany, a že úmyslem vybraného uchazeče bylo uzavření subdodavatelské smlouvy se zahraniční společností. Stejně tak nelze dle NSS konstatovat, že účelem subdodavatelské smlouvy bylo učinit subjektem právního vztahu organizační složku, nikoli zahraniční osobu samu. Proto podle názoru NSS z takto zjištěného skutkového stavu nelze beze sporu učinit závěr o spáchání správního deliktu, kterým se zadavatel dopustil tím, že nevyloučil vybraného uchazeče z důvodu nesplnění ekonomického a finančního kvalifikačního předpokladu dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona.

VI.          Další řízení o rozkladu

23.         Po vrácení správního spisu krajským soudem Úřadu předseda Úřadu pokračuje v řízení o rozkladu proti napadenému rozhodnutí. Předseda Úřadu je v dalším řízení zavázán právním názorem soudu vysloveným v rozsudku KS a v rozsudku NSS.

24.         Dne 13. 11. 2019 předseda Úřadu zaslal účastníkovi řízení, tedy zadavateli písemnost č. j. ÚOHS-30606/2019/322/DJa, kterou oznámil pokračování správního  řízení o rozkladu vedeném pod sp. zn. ÚOHS-R0098/2019/VZ.

Stanovisko předsedy Úřadu

25.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 98 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, který se v nynějším řízení dle přechodných ustanovení ve smyslu § 112 zákona o odpovědnosti za přestupky aplikuje, přezkoumal napadené rozhodnutí v plném rozsahu a vázán právním názorem krajského soudu a NSS jsem dospěl k následujícímu závěru.

26.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl výrokem I. tak, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, tím, že při zadávání veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 60 odst. 1 zákona v návaznosti na § 59 odst. 1 zákona v souvislosti s § 6 zákona, když nevyloučil vybraného uchazeče ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku, přestože vybraný uchazeč nesplnil ekonomický a finanční kvalifikační předpoklad podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona uvedený v bodu 4.1.3. písm. b) kvalifikační dokumentace veřejné zakázky, neboť subdodavatelská smlouva uzavřená se subdodavatelem a předložená vybraným uchazečem na straně 47 žádosti o účast v užším řízení k prokázání tohoto ekonomického a finančního kvalifikačního předpokladu, tj. splnění ukazatelů finanční a ekonomické analýzy – celková likvidita a celková zadluženost, nesplňovala náležitosti podle § 51 odst. 4 písm. b) zákona, jelikož subdodavatel jako organizační složka zahraniční právnické osoby nemá právní osobnost, a nemůže se tudíž ve prospěch zájemce v rámci prokázání předmětného ekonomického a finančního kvalifikačního předpokladu zavazovat k poskytnutí plnění podle § 51 odst. 4 písm. b) zákona, přičemž tento postup zadavatele podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 8. 8. 2011 s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku, nerozhodl správně a v souladu se zákonem.

27.         V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem zrušil výrok I. napadeného rozhodnutí podle § 152 odst. 6 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a dle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu a věc vrátil k novému projednání. Současně jsou dále uvedeny důvody, pro které jsem zrušil výrok II. napadeného rozhodnutí podle § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu a dle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu a věc vrátil úřadu k novému projednání.

VII.        K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k dalšímu řízení

28.         Podle § 98 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky odvolací správní orgán přezkoumává napadené rozhodnutí v plném rozsahu.

29.         Podle § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu rozhodnutí zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas.

30.         Podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jimiž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání.

31.         Nejprve je nutno říct, že krajský soud v rozsudku KS, rovněž NSS v rozsudku NSS přisvědčily závěrům v původním rozhodnutí předsedy Úřadu týkajících se povinnosti zabývat se platností subdodavatelské smlouvy ze strany Úřadu. V této souvislosti NSS odkázal na svůj rozsudek č. j. 2 As 119/2015 – 25 ze dne 27. 8. 2015, v němž mimo jiné NSS uvedl, že „subdodavatelská smlouva proto vždy musí splňovat minimálně obecné požadavky na platnost právních jednání a musí být dostatečně určitá a srozumitelná. Stěžovatel tak při zkoumání splnění povinnosti dodavatele předložit smlouvu v souladu § 51 odst. 4 písm. b) zákona o veřejných zakázkách musí v první řadě učinit závěr, zda se vůbec jedná o „smlouvu“ (tj. právní institut soukromého práva); teprve poté se může věnovat hodnocení, zda z ní vyplývá dostatečně konkrétní závazek ve smyslu shora citované judikatury.“ (zde je nutno uvést, kterou judikaturu NSS v tomto rozsudku cituje, a to svůj rozsudek č. j. 3 As 204/2014 – 46 ze dne 14. 5. 2015).

32.         K tomuto doplňuji i právní názor NSS vyjádřený v rozsudku ze dne 16. 12. 2014, č. j. 2 As 120/2014 – 40, ohledně povinnosti Úřadu posuzovat obecné náležitosti smluv ve smyslu § 51 odst. 4 písm. b) zákona: „Žalobní námitky stěžovatelky nesměřovaly proti samotné vhodnosti vybraného řešení (její nabídka byla ze soutěže vyloučena a k posuzování její vhodnosti nedošlo), ale proti procesu omezení počtu zájemců vyzvaných k podání nabídky, a tedy dodržení podmínek přístupu do soutěže (transparentního nastavení rámce soutěže). (…) Proces omezení počtu zájemců v užším řízení tedy podléhá objektivním zákonným pravidlům, nikoli volnému uvážení zadavatele (resp. „správnímu uváženíhodnotící komise, jak uvedl krajský soud) a žalovaný (tj. v nyní posuzovaný věci stěžovatel) (…) tak přezkoumává soulad tohoto procesu se všemi zákonnými požadavky, přičemž je třeba mít na zřeteli zejména zásady uvedené v § 6 zákona o veřejných zakázkách. Mezi tyto zákonné požadavky lze přirozeně zahrnout i to, zda dokumenty předložené jednotlivými zájemci splňují základní požadavky § 51 odst. 4 písm. b) zákona o veřejných zakázkách, a jedná se tak o platné a určité smlouvy způsobilé splnit objektivní kritérium pro omezení počtu zájemců.“ V rozsudku NSS dává soud jednoznačně za pravdu Úřadu, že v posuzovaném případě bylo důležité se zabývat platností subdodavatelské smlouvy, neboť důsledkem neplatnosti smlouvy je změna v pořadí vybraného uchazeče a nemožnost podat nabídku. S čímž však NSS nesouhlasil, byl postup Úřadu při hodnocení platnosti subdodavatelské smlouvy.

33.         Rovněž krajský soud, potažmo NSS souhlasily se závěrem Úřadu, že organizační složka nemá právní subjektivitu a tedy jestliže organizační složka nemá právní subjektivitu, nemá ani způsobilost k právním úkonům, tudíž nemůže ani vstupovat do právních vztahů jako smluvní strana (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1027/2010 ze dne 7. 4. 2011). Krajský soud nerozporuje obecný a opakovaně judikovaný závěr, že „zápis do obchodního rejstříku nemá pro organizační složku zahraniční (fyzické nebo právnické) osoby umístěnou na území České republiky za důsledek vznik samostatné právní subjektivity, neboť ve všech záležitostech týkajících se této organizační složky je vždy nositelem práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí.“ V posuzovaném případě však dle názoru krajského soudu nebylo dostatečně zjištěno, zda skutečně organizační složka chtěla vstoupit do právních vztahů svým vlastním jménem.

34.         Krajský soud při svém rozhodování ohledně závěru posuzování platnosti subdodavatelské smlouvy Úřadem, vycházel z rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1027/2010 ze dne 7. 4. 2011 a 32 Odo 119/2003 ze dne 20. 5. 2003, ze kterých analogicky dovodil závěry na nyní posuzovaný případ. Dle názoru krajského soudu tak Úřad měl při posuzování platnosti či neplatnosti subdodavatelské smlouvy hodnotit projev vůle smluvních stran dle obsahu smlouvy, nikoliv vycházet pouze z formálně označených dokladů. Tomuto závěru přisvědčil i NSS. Úřad by měl při posuzování platnosti subdodavatelské smlouvy postupovat na základě stejných principů a s obdobnými důsledky, na základě kterých postupují soudy při rozhodování.

35.         V této souvislosti odkazuji dále na novější rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1309/2017-187 ze dne 26. 9. 2017, ve kterém soud uvedl principy, na jejich základě soudy postupují při posuzování projevu vůle smluvních stran. „Podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Citované ustanovení předpokládá, že o obsahu právního úkonu může vzniknout pochybnost, a pro ten případ formuluje výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem, a to zejména gramatickým, logickým, systematickým a historickým. Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle účastníků v okamžiku uzavírání smlouvy. Interpretace obsahu právního úkonu soudem přitom nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně jako je tomu v projednávané věci určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán. Citovaná výkladová pravidla se uplatní zejména v situaci, kdy účastníci řízení interpretují obsah smluvních ujednání odlišným způsobem. Soud při úsudku o skutečné vůli účastníků smlouvy přihlédne zejména k účelu tohoto právního úkonu, k okolnostem, za jakých k němu došlo, a k následnému chování účastníků smlouvy.“

36.         V posuzovaném případě byl závěr Úřadu o neplatnosti subdodavatelské smlouvy především založen na shodě v označení jedné ze smluvních stran – subdodavatele jako organizační složky a předložení jeho rozvahy. Úřad měl tedy za to, že když vedoucí organizační složky podepsal subdodavatelskou smlouvu, organizační složka tak vstupuje do právních vztahů pod vlastním jménem. Úřad tak dospěl k závěru, že subdodavatelská smlouva je neplatná, neboť organizační složka nemá právní subjektivitu, tudíž nemůže být smluvní stranou. NSS se však neztotožnil s kasační námitkou, že Úřad nepostavil své závěry v napadeném rozhodnutí pouze na jediné skutečnosti, a to na účetních dokladech, jak tvrdil krajský soud, ale taktéž vzal v úvahu další okolnosti případu, na základě kterých posuzoval, zda existuje závazek mezi vybraným uchazečem a STRABAG AG – organizační složka a zda se v daném případě jednalo o pouhé nevhodné označení smluvní strany STRABAG AG – organizační složky. Úřad zde učinil závěr, že nešlo o prostou vadu v označení osob, neboť účelem bylo, aby do závazkového vztahu vstoupila právě organizační složka, což dle Úřadu potvrzovala i ta skutečnost, že podkladem pro hodnocení vedoucí k omezení účasti v zadávacím řízení byla rozvaha STRABAG AG – organizační složka a nikoliv rozvaha společnosti STRABAG AG jakožto zahraniční osoby.

37.         Podle názoru NSS se však již Úřad nezabýval tím, zda zahraniční osoba organizační složky podniká na českém území prostřednictvím organizační složky a vedoucí organizační složky je oprávněn k uzavírání smluv za zahraniční právnickou osobu, kde smluvní stranou by nadále zůstala zahraniční osoba. Dále se dle NSS Úřad nezabýval tím, zda nebyly doloženy chybné účetní doklady nebo zda jejich předložení souviselo s projevem vůle smluvních stran. NSS tak učinil závěr, že na základě Úřadem shromážděných podkladů pro vydání rozhodnutí nelze vyloučit možnost, že organizační složka (resp. její vedoucí, který smlouvu podepsal) jednala za zahraniční společnost, byť v subdodavatelské smlouvě tato skutečnost v důsledku nedbalosti při označení smluvních stran není uvedena a přiložila přitom svoji účetní závěrku. Z toho důvodu dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť nevyvrací možnost, že skutečnou vůlí jednajících osob bylo zavázat zahraniční společnost, která je zároveň mateřskou společností vybraného uchazeče.

38.         V novém řízení Úřad doplní skutkový stav o stanoviska smluvních stran subdodavatelské smlouvy k projevu vůle v posuzované smlouvě a dále se Úřad bude náležitě zabývat obsahem subdodavatelské smlouvy, posoudí shodu vůle s projevem vůle stran této smlouvy, a to se zohledněním všech identifikačních znaků subdodavatele a v návaznosti na výpis z obchodního rejstříku subdodavatele. Následně až na základě doplněných podkladů může Úřad učinit závěr, zda skutečně vybraný uchazeč nesplnil ekonomický a finanční kvalifikační předpoklad dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona, a z toho důvodu měl být zadavatelem vyloučen.

39.         Nad rámec výše uvedeného uvádím, že pokud Úřad v novém rozhodnutí bude operovat s pojmem „právní osobnost“ dle NOZ, tak doporučuji, aby používal ve smyslu nepravé retroaktivity právní pojem „právní subjektivita“, jakožto terminologie platné v době uzavření subdodavatelské smlouvy. Pouze pro připomenutí uvádím, že subdodavatelská smlouvy byla uzavřena dne 23. 5. 2011, tedy před účinnosti NOZ, podle § 289 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v rozhodném znění.

40.         Vázán právním názorem krajského soudu uvedeným v rozsudku KS, a taktéž právním názorem NSS, uzavírá, že nebylo dostatečně zjištěno, že by úmyslem vybraného uchazeče nebylo uzavření subdodavatelské smlouvy se zahraniční společností. Stejně tak nebylo Úřadem dostatečně prokázáno, že by účelem subdodavatelské smlouvy bylo učinit subjektem právního vztahu organizační složku zahraniční osoby, nikoli zahraničí osobu samu. Nelze na základě takto zjištěných podkladů rozhodnutí učinit závěr, že vybraný uchazeč nesplnil ekonomický a finanční kvalifikační předpoklad dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona. Z toho důvodu jsem výrok I. napadeného rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

41.         K výroku II. napadeného rozhodnutí uvádím, že výrok o pokutě (trestu) je existenčně závislý na výroku o spáchání správního deliktu (tedy výroku o vině), neboť určení druhu a výměry trestu je dle § 93 odst. 1 písm. e) zákona o odpovědnosti za přestupky podmíněno existencí odsuzujícího výroku. Jelikož krajský soud zrušil napadené rozhodnutí z důvodu nepřezkoumatelnosti a nedostatečného zjištění skutkového stavu, a byl tak zrušen výrok o vině, není dán důvod pro uložení pokuty. Z toho důvodu jsem rovněž zrušil výrok II. napadeného rozhodnutí a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

VIII.      Závěr

42.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastaly důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí Úřadu, jsem rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno. Při novém projednání věci je Úřad v souladu s § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu vázán právním názorem předsedy Úřadu.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

Obdrží:

Statutární město Olomouc, Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na ustanovení § 273 odst. 1 tohoto zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz