číslo jednací: R143/2019/VZ-30042/2019/322/BVí

Instance II.
Věc Rozvoj prvků telematiky pro zvýšení kvality a atraktivity služeb MHD v Českých Budějovicích
Účastníci
  1. Dopravní podnik města České Budějovice, a.s.
  2. KOMO-COM s.r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí
Rok 2019
Datum nabytí právní moci 5. 11. 2019
Dokumenty file icon 2019_R143.pdf 353 KB

Č. j.: ÚOHS-R143/2019/VZ-30042/2019/322/BVí

 

Brno 4. listopadu 2019

 

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 13. 8. 2019 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, jenž podal navrhovatel –

 

  • společnost KOMO-COM s.r.o., IČO 26007282, se sídlem Bavorská 856/14, 155 00 Praha 5,

 

proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0268/2019/VZ-21633/2019/541/OKo ze dne 13. 8. 2019, vydanému ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

 

  • Dopravní podnik města České Budějovice, a.s., IČO 25166115, se sídlem Novohradská 738/40, 370 01 České Budějovice,

 

učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Rozvoj prvků telematiky pro zvýšení kvality a atraktivity služeb MHD v Českých Budějovicích“ v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 27. 2. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 1. 3. 2019 pod ev. č. Z2019-006802, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 1. 3. 2019 pod ev. č. 2019/S 043-099177,

 

jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) a § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

 

Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0268/2019/VZ-21633/2019/541/OKo ze dne 13. 8. 2019

 

 r  u š í m

 

a věc

 

  v r a c í m

 

 

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle ustanovení § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dozoru nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel dne 11. 7. 2019 návrh navrhovatele - společnosti KOMO-COM s.r.o., IČO 26007282, se sídlem Bavorská 856/14, 155 00 Praha 5 (dále jen „navrhovatel“), z téhož dne, na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Dopravní podnik města České Budějovice, a.s., IČO 25166115, se sídlem Novohradská 738/40, 370 01 České Budějovice (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Rozvoj prvků telematiky pro zvýšení kvality a atraktivity služeb MHD v Českých Budějovicích“ v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 27. 2. 2019 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 1. 3. 2019 pod ev. č. Z2019-006802, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 1. 3. 2019 pod ev. č. 2019/S 043-099177 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Dnem 11. 7. 2019, kdy Úřad návrh obdržel, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

3.             Návrh navrhovatele směřoval proti postupu zadavatele v průběhu zadávacího řízení, přičemž navrhovatel uvedl, že dle jeho názoru zadavatel porušil zásadu transparentnosti ve smyslu § 6 odst. 1 zákona, když v průběhu zadávacího řízení došlo k úniku neveřejných informací. Dále navrhovatel tvrdil, že zadavatel nepostupoval tak, aby v průběhu zadávacího řízení nedocházelo ke střetu zájmů, čímž se měl dopustit porušení své zákonné povinnosti dle § 44 odst. 1 zákona. Dle navrhovatele porušil zadavatel rovněž § 61 odst. 9 zákona, a to v souvislosti s poskytnutím identifikačních údajů účastníků zadávacího řízení v rozhodnutí o námitkách navrhovatele. Navrhovatel dále namítal porušení zákona zadavatelem v souvislosti s posouzením splnění kvalifikace účastníků zadávacího řízení.

4.             V souvislosti s výše uvedeným návrhem složil navrhovatel dne 11. 7. 2019 na účet Úřadu kauci ve výši 100 000 Kč.

5.             Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkům řízení přípisem č. j. ÚOHS-S0268/2019/VZ-19212/2019/541/AHr ze dne 12. 7. 2019, přičemž účastníky správního řízení jsou ve smyslu § 256 zákona zadavatel a navrhovatel.

II.             Napadené usnesení

6.             Dne 13. 8. 2019 vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS-S0268/2019/VZ-21633/2019/541/OKo, jímž rozhodl o zastavení správního řízení dle § 257 písm. c) zákona, neboť v souvislosti s podaným návrhem na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky nedošlo ze strany navrhovatele ke složení kauce v souladu s § 255 odst. 1 zákona na účet Úřadu (dále jen „napadené usnesení“).

7.             Úřad v napadeném usnesení citoval ustanovení § 255 odst. 1 zákona, podle něhož je navrhovatel ve lhůtě pro doručení návrhu povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky nebo za dobu prvních čtyř let plnění v případě smluv na dobu neurčitou, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 10 000 000 Kč. V případě, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, je povinen složit kauci ve výši 100 000 Kč. V případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy je navrhovatel povinen složit kauci ve výši 200 000 Kč.

8.             Podle napadeného usnesení nelze v daném případě použít pravidlo uvedené ve větě druhé § 255 odst. 1 zákona, neboť uhradit „paušální“ výši kauce (tj. 100 000 Kč v případě, kdy navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu) nastupuje až tehdy, pakliže navrhovatel není objektivně schopen (a to ani výpočtem) celkovou nabídkovou cenu stanovit, což v šetřeném případě nenastalo.

9.             Dle Úřadu totiž bylo v daném případě možné nabídkovou cenu stanovit, jelikož navrhovatel podal dne 20. 6. 2019 zadavateli svou předběžnou nabídku, jejíž součástí byl závazný návrh smlouvy o dílo, který v odstavci 14. „Cena díla a platby“ v bodě 14.1. „Celková cena díla“ obsahoval celkovou cenu díla ve výši 59 923 287 Kč bez DPH.

10.         Ačkoli se jednalo o předběžnou nabídku, byla zde uvedena nabídková cena, která tvořila základ pro výpočet kauce dle věty první § 255 odst. 1 zákona. V daném případě tak došlo k situaci, kdy byla nabídková cena známa a bylo tak možné výpočtem určit výši kauce. V souladu s § 255 odst. 1 zákona, podle kterého je navrhovatel povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky, činila v návaznosti na předběžnou nabídku navrhovatele výše kauce (tj. 1 % z nabídkové ceny) 599 232, 87 Kč, tj. 599 233 Kč po zaokrouhlení na celé koruny.

11.         Návrh byl Úřadu doručen dne 11. 7. 2019, přičemž z bankovního výpisu Úřadu vyplývá, že dne 11. 7. 2019 došlo ze strany navrhovatele k připsání částky ve výši 100 000 Kč na účet Úřadu. Dle napadeného usnesení měla kauce navrhovatele v daném případě činit částku 599 233 Kč. Úřad proto uzavřel, že navrhovatel nedostál své zákonné povinnosti a nesložil kauci v odpovídající výši ve lhůtě do 10 dnů ode dne 1. 7. 2019, kdy navrhovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel odmítl jeho námitky.

12.         Z uvedených důvodů rozhodl Úřad podle § 257 písm. c) zákona o zastavení správního řízení ve věci návrhu navrhovatele, neboť v souvislosti s podáním návrhu navrhovatele nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 odst. 1 zákona.

III.           Námitky rozkladu

13.         Proti napadenému usnesení podal navrhovatel rozklad, který byl Úřadu doručen dne 13. 8. 2019. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 13. 8. 2019. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

14.         Navrhovatel v prvé řadě namítá, že Úřad v napadeném usnesení nezohlednil skutečnost, že navrhovatel byl ze strany zadavatele vyzván k jednání o jeho předběžné nabídce prostřednictvím výzvy ze dne 27. 6. 2019. Navrhovatel je přesvědčen, že se jedná o zcela zásadní skutečnost, neboť na základě této výzvy je dle navrhovatele zřejmé, že zadavatel nehodlá postupovat v souladu s § 61 odst. 8 zákona (jak si vyhradil v zadávací dokumentaci pro veřejnou zakázku), tzn., že zadavatel bude o předběžných nabídkách jednat a nedojde tedy k zadání veřejné zakázky na základě předběžných nabídek uchazečů.

15.         Úřad byl dle navrhovatele uveden v omyl, neboť zadavatel mu úmyslně zamlčel existenci shora popsané výzvy k jednání o předběžných nabídkách.

16.         Dále navrhovatel odkazuje na zadavatelem vymezené minimální technické podmínky plnění veřejné zakázky, které dle jeho názoru umožňují zadavateli v průběhu jednání o předběžných nabídkách zcela zásadním způsobem změnit nebo doplnit zadávací podmínky tak, aby technické řešení navrhovatele (uvedené v jeho předběžné nabídce) bylo znevýhodněno a navrhovatel nebude v důsledku schopen podat závaznou nabídku.

17.         Pokud jde o problematiku kauce, navrhovatel považuje jím složenou výši kauce za zákonnou a v souladu s § 255 odst. 1 zákona. Dle názoru navrhovatele měl Úřad pokračovat ve správním řízení a nikoli jej zastavit.

Závěr rozkladu

18.         Navrhovatel v závěru rozkladu požaduje, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV.          Řízení o rozkladu

19.         Úřad neshledal důvody pro postup podle § 87 správního řádu a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

Vyjádření zadavatele

20.         Zadavatel se k rozkladu navrhovatele vyjádřil prostřednictvím přípisu ze dne 20. 8. 2019, přičemž uvedl, že zcela souhlasí se závěry napadeného usnesení a odkázal na vlastní rozhodnutí o námitkách navrhovatele a vyjádření k návrhu na zahájení správního řízení, ve kterých se již dříve k jednotlivým relevantním okolnostem šetřené veřejné zakázky vyjádřil.

21.         Proti tvrzení navrhovatele v tom smyslu, že Úřadu neposkytl veškerou dokumentaci zadávacího řízení pro veřejnou zakázku, se zadavatel ohrazuje s tím, že dotčená výzva k jednání o předběžné nabídce ze dne 27. 6. 2019 byla součástí dokumentace předané Úřadu v souladu s § 252 zákona.

22.         Dále zadavatel poukazuje na skutečnost, že rozhodnutí, zda navrhovatel podá či nepodá konečnou nabídku, představuje jeho právo a takové rozhodnutí nemá vliv na výpočet výše kauce. Zadavatel je přesvědčen, že v zadávacím řízení pro veřejnou zakázku postupuje v souladu s § 61 zákona (ve vztahu k vymezení minimálních technických podmínek a průběhu zadávacího řízení pro veřejnou zakázku) a se základními zásadami zadávání veřejných zakázek dle § 6 zákona.

23.         Vzhledem k tomu, že je zadavatel přesvědčen o tom, že ze strany navrhovatele nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 odst. 1 zákona, a napadené usnesení je tedy dle jeho názoru správné a srozumitelné, navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení potvrdil a rozklad navrhovatele zamítl.

Stanovisko předsedy Úřadu

24.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

25.         Úřad tím, že v napadeném usnesení rozhodl tak, jak je výše uvedeno, rozhodl nesprávně a v rozporu se zákonem, neboť při výkladu ustanovení § 255 odst. 1 zákona postupoval příliš extenzivně a postavení navrhovatele podřadil pod hypotézu této právní normy, uvedenou ve větě první ustanovení § 255 odst. 1 zákona, která však na šetřený případ nedopadá a zastavení správního řízení z důvodu uvedeného v napadeném usnesení bylo tedy nezákonné.

26.         V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného usnesení a vrácení věci Úřadu k novému projednání. 

V.            K námitkám rozkladu

27.         Napadeným usnesením došlo k zastavení správního řízení toliko z důvodu nesložení kauce dle § 255 odst. 1 zákona ze strany navrhovatele ve správné výši. Rozklad navrhovatele se vůči tomuto postupu vymezuje pouze tvrzením, že kauce ve výši 100 000 Kč složená na účet Úřadu ke dni 11. 7. 2019, je zcela v souladu s § 255 odst. 1 zákona, a Úřad by tedy měl pokračovat ve správním řízení. Navrhovatel neuvádí konkrétní argumenty, které by jeho tvrzení o správnosti výše složené kauce podporovaly.

28.         V souladu se zásadou omezeného revizního principu, na níž je dle § 89 odst. 2 správního řádu založen postup odvolacího správního orgánu (zde předsedy Úřadu), jsem povinen přezkoumat správnost napadeného usnesení v rozsahu rozkladových námitek. I bez námitek jsem povinen přezkoumat napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, z hlediska zákonnosti, tedy z hlediska souladu s právními předpisy.

29.         Na základě přezkumu zákonnosti napadeného usnesení jsem shledal, že výklad § 255 odst. 1 zákona tak, jak je uveden v napadeném usnesení, je nesprávný, neboť nezohledňuje veškeré aspekty šetřené věci, přičemž v důsledku takto provedeného výkladu došlo k nezákonnému zastavení správního řízení. V této souvislosti uvádím následující.

30.         Spornou otázkou je skutečnost, zda navrhovatel složil na účet Úřadu kauci ve správné výši. Relevantní část ustanovení § 255 odst. 1 zákona uvádí, že ve lhůtě pro doručení návrhu je navrhovatel povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky[2]. V případě, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, je povinen složit kauci ve výši 100 000 Kč (blíže srov. věta druhá § 255 odst. 1 zákona). Vzhledem k tomu, že navrhovatel složil na účet Úřadu kauci ve výši 100 000 Kč, jsem toho názoru, že při určení její výše vycházel právě z věty druhé ustanovení § 255 odst. 1 zákona. Ačkoli navrhovatel v průběhu správního řízení neuvedl důvody, pro které je přesvědčen, že právě na jeho případ tato část ustanovení § 255 odst. 1 zákona dopadá, a proč tedy složil na účet Úřadu kauci ve výši 100 000 Kč, považuji za nezbytné postavit na jisto, zda navrhovatel mohl stanovit celkovou nabídkovou cenu ve smyslu věty prvé ustanovení § 255 odst. 1 zákona, či zda byl oprávněn složit na účet Úřadu kauci ve výši 100 000 Kč dle věty druhé téhož ustanovení.

31.         Pro aplikaci citovaného ustanovení považuji za významné, že šetřená veřejná zakázka byla zadávána v režimu jednacího řízení s uveřejněním dle § 60 a násl. zákona. Podmínky tohoto zadávacího řízení jsou zejména oproti otevřenému či užšímu řízení dle zákona odlišné, neboť jak už z názvu tohoto druhu zadávacího řízení vyplývá, podstatou jeho použití je přímé jednání zadavatele s účastníky o jejich předběžných nabídkách. V souladu s ustanovením § 61 odst. 10 zákona platí, že jediným limitem jednání v jednacím řízení s uveřejněním jsou minimální technické podmínky podle § 61 odst. 4 zákona, které nemohou být na základě jednání změněny nebo doplněny. Důvodová zpráva v části vztahující se k tomuto druhu zadávacího řízení uvádí, že se těmito minimálními technickými podmínkami myslí „konkrétní podmínky plnění a vlastnosti plnění, které musí splňovat všechny nabídky a které musí být stanoveny předem“. Dle zákona je průběh jednacího řízení s uveřejněním rozdělen do několika fází – podání žádostí o účast, podání předběžných nabídek a podání nabídek (blíže srov. § 61 odst. 5 a odst. 11 zákona). S ohledem na charakter těchto podání (předběžná nabídka a nabídka) a jejich relevance pro konkrétní fáze jednacího řízení s uveřejněním je zřejmé, že i jejich obsah a účel se liší.

32.         Tento závěr podporuje i skutečnost, že zákon ve svém § 28 odst. 1 výslovně a zvlášť definuje pojmy „nabídka“ a „předběžná nabídka“. Ačkoli je definice těchto pojmů zcela shodná (jedná se o „údaje nebo doklady, které dodavatel podal písemně zadavateli na základě zadávací dokumentace“, blíže srov. ustanovení § 28 odst. 1 písm. e) a f) zákona), ze shora uvedené interpretace v širším kontextu dalších ustanovení zákona vyplývá, že se jedná o významově odlišné pojmy. Tato odlišnost pak představuje zásadní důsledek pro možnost stanovení celkové nabídkové ceny.

33.         V okamžiku podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dne 11. 7. 2019) se navrhovatel a tedy i celé zadávací řízení nacházelo ve fázi po podání předběžných nabídek (zadavatel vyzval účastníky zadávacího řízení k podání předběžných nabídek prostřednictvím výzvy ze dne 22. 5. 2019, navrhovatel podal svou předběžnou nabídku dne 20. 6. 2019). K jednání o předběžných nabídkách byli účastníci zadávacího řízení vyzváni přípisem ze dne 27. 6. 2019. Návrh na zahájení řízení o přezkoumání postupů zadavatele byl tedy podán před jednáním o předběžných nabídkách i před stanovením lhůty pro podání nabídek.

34.         Předběžné nabídky přitom představují základ pro jednání mezi zadavatelem a účastníky jednacího řízení, přičemž jednání může probíhat o všech vlastnostech nabízeného plnění s výjimkou shora uvedených minimálních technických podmínek. Zákon současně výslovně počítá s tím, že účastník jednacího řízení s uveřejněním může svou předběžnou nabídku po dobu jednání se zadavatelem měnit (blíže srov. ustanovení § 61 odst. 6 zákona). Z takto zákonem pojatého konceptu předběžných nabídek tedy vyplývá, že předběžné nabídky nejsou primárně chápány jako podklad pro hodnocení a zadání veřejné zakázky. Ostatně tuto podstatu předběžných nabídek zohlednil i zadavatel v zadávací dokumentaci pro veřejnou zakázku, neboť v bodě 15 zadávací dokumentace nazvaném „Jednání  o předběžných nabídkách“ zadavatel, že bude „jednat s účastníky zadávacího řízení o předběžných nabídkách s cílem zlepšit předběžné nabídky ve prospěch zadavatele. Předmětem jednání mohou být jakékoli podmínky plnění obsažené v předběžné nabídce“.

35.         Určitou výjimku ze stanoveného průběhu jednacího řízení s uveřejněním představuje situace předpokládaná v § 61 odst. 8 zákona, když zadavatel přistoupí k zadání veřejné zakázky již na základě předběžné nabídky. Ačkoli platí, že v šetřené věci zadavatel tuto výhradu v zadávacích podmínkách pro veřejnou zakázku uvedl (viz bod 18.2 zadávací dokumentace pro veřejnou zakázku), na což upozorňuje i jedna z rozkladových námitek navrhovatele, je zřejmé a z dalšího průběhu zadávacího řízení pro šetřenou veřejnou zakázku jakož i ze shora citovaného bodu 15 zadávací dokumentace pro veřejnou zakázku vyplývá, že pokud je smyslem jednacího řízení s uveřejněním právě zákonem definované jednání o podmínkách obsažených v předběžných nabídkách účastníků, představuje výhrada dle § 61 odst. 8 zákona ze strany zadavatele spíše formální záruku toho, že pokud by podmínky plnění předmětu veřejné zakázky nabídnuté účastníky již v předběžných nabídkách byly pro zadavatele natolik výhodné, že by další jednání o nich postrádalo smysl, nebude muset zadavatel realizovat čistě formální jednání jen proto, aby dostál liteře zákona, čímž by docházelo ke zbytečným průtahům v takovém řízení.

36.         Pokud tedy pomineme shora popsanou výjimku, rozumí se smyslem jednacího řízení s uveřejněním právě jednání mezi zadavatelem a účastníky řízení, jehož podkladem jsou podmínky uvedené v zadávací dokumentaci a v předběžných nabídkách. Cílem takto pojatého jednání je vyjednání konkrétních smluvních podmínek plnění předmětu veřejné zakázky, které budou následně zakotveny ve smlouvě uzavřené mezi zadavatelem a vybraným účastníkem, přičemž v průběhu jednání může na základě přípustné úpravy zadávacích podmínek a předběžných nabídek docházet rovněž k modifikaci nabídkové ceny, uvedené v předběžné nabídce. V tomto smyslu se k průběhu jednacího řízení s uveřejněním vyjádřil i Krajský soud v Brně ve svém rozsudku sp. zn. 31 Ca 166/2005 ze dne 14. 5. 2007 (ačkoli se tento judikát vztahuje k průběhu jednacího řízení s uveřejněním dle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, platí, že jeho relevantní závěry je možné vztáhnout i na šetřenou veřejnou zakázku). Z dokumentace o zadávacím řízení pro šetřenou veřejnou zakázku dále vyplývá skutečnost, že zadavatel hodlal jednat o předběžných nabídkách s cílem „zlepšit předběžné nabídky ve prospěch zadavatele“, z čehož je zřejmé, že účelem takových jednání mohlo být i případné snížení cen uvedených v předběžných nabídkách.

37.         Pokud zadavatel s účastníky zadávacího řízení o jejich předběžných nabídkách ještě jedná, pokud mohou být v průběhu jednání změněny nebo doplněny zadávací podmínky a v návaznosti na první či druhé mohou být předběžné nabídky upraveny, a konečně pokud je v dispozici účastníka zadávacího řízení, zda po těchto procedurách nabídku podá, či nikoliv, je zřejmé, že předběžná nabídka není závaznou nabídkou, od níž by bylo možné odvíjet nabídkovou cenu pro účely ustanovení § 255 odst. 1 zákona. Závaznou se předběžná nabídka může stát v případě, kdy zadavatel – na základě výhrady stanovené v zadávacích podmínkách – oznámí, že o předběžných nabídkách nebude jednat, což není posuzovaný případ.

38.         Na základě shora uvedeného je tedy možné uzavřít, že pokud se navrhovatel v okamžiku podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele nacházel v situaci, kdy podal předběžnou nabídku, v níž uvedl cenu dle požadavků zadávací dokumentace pro danou fázi jednacího řízení s uveřejněním, nemohlo se jednat o celkovou nabídkovou cenu ve smyslu věty druhé ustanovení § 255 odst. 1 zákona. Pokud totiž tato cena, uvedená v předběžné nabídce, mohla být dále předmětem jednání se zadavatelem, jak je nastíněno výše, navrhovatel v této chvíli nemohl stanovit celkovou nabídkovou cenu a byl tedy oprávněn složit na účet Úřadu kauci ve výši 100 000 Kč tak, jak předpokládá předmětná část § 255 odst. 1 zákona.

39.         Jsem přesvědčen, že shora podaný výklad je rovněž plně v souladu se zásadou dobré správy vymezenou v § 4 odst. 1 správního řádu. Dle této zásady představuje veřejná správa službu veřejnosti, která mimo jiné vyžaduje rovněž to, aby byla jednotlivá ustanovení správního řádu pokud možno vykládána ve prospěch dotčených osob. Jinými slovy, klade na správní orgán požadavek, aby při aplikaci normativních ustanovení umožňujících dvojí výklad zvolil takové řešení, které umožňuje lepší ochranu práv. Pokud bych se ztotožnil s napadeným usnesením a zastavení správního řízení v souladu s jeho odůvodněním potvrdil, jednalo by se o porušení této zásady.

40.         Úřad na svých internetových stránkách zveřejnil dokument s názvem Stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k výpočtu výše kauce dle § 255 odst. 1 a 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Stanovisko“), jakožto výkladovou pomůcku ke stanovení výše kauce v nejednoznačných případech. Jsem toho názoru, že závěry tohoto rozhodnutí o rozkladu nejsou s tímto Stanoviskem v kolizi, neboť dopadají pouze na situaci, kdy navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu ve smyslu věty druhé ustanovení § 255 odst. 1 zákona z toho důvodu, že podává návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele poté, co v rámci jednacího řízení s uveřejněním dle § 60 a násl. zákona podal předběžnou nabídku, o níž se bude dále jednat. Zadavatel ve svém vyjádření k návrhu navrhovatele ze dne 18. 7. 2019 odkazuje na část Stanoviska, která však na šetřený případ nedopadá, neboť se vztahuje pouze k možnosti či nemožnosti stanovit nabídkovou cenu v souvislosti s jednáním o nabídkách. Jednací řízení s uveřejněním je však založeno toliko na jednání o předběžných nabídkách představujících specifikum konkrétní fáze tohoto druhu zadávacího řízení.

41.         Pokud navrhovatel ve svém rozkladu namítá, že Úřadu nebyla ze strany zadavatele poskytnuta výzva k jednání o předběžné nabídce ze dne 27. 6. 2019, nemohu se s touto rozkladovou námitkou ztotožnit. Úřad obdržel od zadavatele ve dnech 19. 7. 2019 až 22. 7. 2019 prostřednictvím datové schránky dokumenty, které dle zadavatele tvořily dokumentaci o zadávacím řízení dle § 216 zákona. Součástí této dokumentace je rovněž dokument nazvaný Výzva k jednání o předběžné nabídce ze dne 27. 6. 2019, z jejíhož obsahu vyplývá, že k jednání o předběžné nabídce navrhovatele mělo dojít dne 15. 8. 2019 od 14:30 hodin. Rovněž obsah tohoto dokumentu odpovídá citacím, uvedeným navrhovatelem v jeho rozkladu. Jsem tedy toho názoru, že ze strany zadavatele nedošlo k úmyslnému zamlčení existence tohoto dokumentu, jakož ani k porušení povinnosti zadavatele poskytnout tento dokument Úřadu (jak požaduje § 252 odst. 1 zákona). Související rozkladovou argumentaci navrhovatele tedy považuji za bezpředmětnou, neboť obsah dokumentu je Úřadu znám.

42.         Další rozkladová námitka se týká skutečnosti, že zadavatel uchazečům o veřejnou zakázku zaslal výzvy k jednání o jejich předběžných nabídkách, z nichž vyplývá, že zadavatel hodlal o předběžných nabídkách jednat s cílem „zlepšit předběžné nabídky ve prospěch zadavatele“, z čehož navrhovatel dovozuje porušení § 61 odst. 8 zákona, neboť zadavatel si v zadávací dokumentaci pro veřejnou zakázku vyhradil právo zadat veřejnou zakázku na základě předběžné nabídky. Jak jsem již výše uvedl, zákon nezakazuje, aby se zadavatel, i přes existenci výhrady dle § 61 odst. 8 zákona v rámci zadávací dokumentace pro veřejnou zakázku, následně rozhodl, že tuto výhradu neuplatní a k jednání o předběžných nabídkách přistoupí. Využití uplatněné výhrady dle § 61 odst. 8 tedy představuje právo zadavatele a nikoli povinnost, této rozkladové námitce tedy nevyhovuji.

43.         Dále se navrhovatel ve svém rozkladu vymezuje vůči znění minimálních technických podmínek, přičemž předjímá, že kvůli jejich obecnosti bude jeho pozice v zadávacím řízení pro šetřenou veřejnou zakázku znevýhodněna třeba až do té míry, že mu bude znemožněno podat závaznou nabídku. K této námitce uvádím, že není v tomto rozkladovém řízení předmětem posouzení. Vymezením minimálních technických podmínek se bude v mezích daných návrhem na přezkum úkonů zadavatele zabývat Úřad v prvém správním stupni.

VI.          Závěr

44.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastaly důvody pro zrušení napadeného usnesení, jsem rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je při svém rozhodování vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí, bude tedy pokračovat ve správním řízení zahájeném na základě návrhu navrhovatele, a pokud neshledá další procesní okolnosti vyžadující zastavení tohoto správního řízení, bude se zabývat obsahem předmětného návrhu, jakož i relevantními rozkladovými námitkami.


Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

Obdrží:

1.             KOMO-COM s.r.o., Bavorská 856/14, 155 00 Praha 5

2.             Dopravní podnik města České Budějovice, a.s., Novohradská 738/40, 370 01 České Budějovice

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení, v daném případě ve smyslu ustanovení § 61 zákona v návaznosti na ustanovení § 273 zákona.

[2] V šetřené věci se nejedná o řízení o přezkoumání postupu pro zadávání koncesí ve smyslu § 255 odst. 2 zákona ani o veřejnou zakázku, jejímž předmětem by bylo uzavření smlouvy na dobu neurčitou, ani o návrh na uložení zákazu plnění smlouvy.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz