číslo jednací: S608/2014/VZ-27900/2019/532/KSt

Instance I.
Věc Studie celkové rekonstrukce VO města Břeclav včetně lokalit Poštorná a Charvátská Nová Ves
Účastníci
  1. město Břeclav
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 117a písm. d) zákona č. 137/2006 Sb. - zastavení SŘ
Rok 2014
Datum nabytí právní moci 20. 10. 2019
Související rozhodnutí S608/2014/VZ-23354/2014/533/MOr/HOd/HKu
R398/2014/VZ-4945/2015/321/KKř
R398/2014/VZ-23986/2019/321/ZSř
S608/2014/VZ-27900/2019/532/KSt
Dokumenty file icon 2014_S608_1.pdf 517 KB

 

 

Č. j.: ÚOHS-S608/2014/VZ-27900/2019/532/KSt

 

Brno: 11. října 2019

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 30. 7. 2014 z moci úřední, jehož účastníkem je

  • zadavatel – město Břeclav, IČO 00283061, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 42/3, 690 81 Břeclav, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 7. 8. 2014 JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, IČO 71457623, č. reg. ČAK 10878, se sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno – Židenice,

ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při uchování dokumentace o soutěži o návrh „Studie celkové rekonstrukce VO města Břeclav včetně lokalit Poštorná a Charvátská Nová Ves“, jejíž oznámení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 24. 1. 2012 pod ev. č. 206107,

rozhodl takto:

Správní řízení vedené pod sp. zn. S608/2014 ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem – město Břeclav, IČO 00283061, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 42/3, 690 81 Břeclav – při uchování dokumentace o soutěži o návrh „Studie celkové rekonstrukce VO města Břeclav včetně lokalit Poštorná a Charvátská Nová Ves“, jejíž oznámení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 24. 1. 2012 pod ev. č. 206107, se podle § 117a písm. d) citovaného zákona zastavuje, neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uloženísankce podle § 120 citovaného zákona.

 

Odůvodnění

 

I.               POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], získal pochybnosti o souladu postupu zadavatele – město Břeclav, IČO 00283061, se sídlem náměstí T. G. Masaryka 42/3, 690 81 Břeclav, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 7. 8. 2014 JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, IČO 71457623, č. reg. ČAK 10878, se sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno – Židenice (dále jen „zadavatel“) – se zákonem při uchování dokumentace o soutěži o návrh „Studie celkové rekonstrukce VO města Břeclav včetně lokalit Poštorná a Charvátská Nová Ves“, jejíž oznámení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 24. 1. 2012 pod ev. č. 206107 (dále jen „soutěž o návrh“), když na základě žádostí Úřadu ze dne 11. 3. 2014, ze dne 9. 4. 2014 a ze dne 24. 4. 2014 nebyla uvedená dokumentace zadavatelem Úřadu předložena.

2.             Uveřejněním formuláře „F12: Oznámení o veřejné soutěži na určitý výkon“ v informačním systému o veřejných zakázkách zahájil zadavatel dne 24. 1. 2012 pod ev. č. 206107 soutěž o návrh „Studie celkové rekonstrukce VO města Břeclav včetně lokalit Poštorná a Charvátská Nová Ves“. Citované oznámení bylo do Úředního věstníku Evropské unie odesláno dne 24. 1. 2012. Předmětem plnění soutěže o návrh bylo podle uvedeného oznámení „zpracování návrhu celkové rekonstrukce VO města Břeclav včetně lokalit Poštorná a Charvátská Nová Ves, který musí splňovat podmínky zadavatele uvedené v soutěžních podmínkách (Dále jen SP).“

3.             Po přezkoumání obsahu písemností, které Úřad nashromáždil z veřejně přístupných zdrojů (Věstník veřejných zakázek) a korespondence se zadavatelem, získal Úřad pochybnost o souladu postupu zadavatele se zákonem, konkrétně zda se zadavatel nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona, tedy zda postupoval v souladu s ust. § 155 odst. 1 zákona a uchoval dokumentaci o soutěži o návrh, když přes opakované žádosti Úřadu neposkytl zadavatel kompletní dokumentaci k předmětné soutěži o návrh. Vyvstala tedy pochybnost, že zadavatel nesplnil povinnost uchovat dokumentaci o soutěži o návrh a záznamy o úkonech učiněných elektronicky podle § 149 po dobu 5 let od uzavření smlouvy, její změny nebo od zrušení zadávacího řízení, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.

4.             Z důvodu existence pochybností o tom, zda zadavatel při uchování dokumentace o soutěži o návrh postupoval v souladu se zákonem, zahájil Úřad správní řízení z moci úřední.

II.             PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

5.             Účastníkem správního řízení podle § 116 zákona je zadavatel.

6.             Zahájení správního řízení oznámil Úřad zadavateli dopisem č. j. ÚOHS-S608/2014/VZ-15983/2014/533/MOr ze dne 30. 7. 2014. Úřad dále zadavateli usnesením č. j. ÚOHS-S608/2014/VZ-15986/2014/533/MOr z téhož dne stanovil lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy a vyjádřit své stanovisko v řízení.

7.             Dne 30. 7. 2014, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona ve spojení s ustanovením § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)[2], zahájeno správní řízení z moci úřední.

8.             Usnesením č. j. ÚOHS-S608/2014/VZ-16941/2014/533/MOr ze dne 13. 8. 2014 stanovil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu, a to předložení kompletní dokumentace o soutěži o návrh.

9.             Usnesením č. j. ÚOHS-S608/2014/VZ-17058/2014/533/MOr ze dne 20. 8. 2014 stanovil Úřad zadavateli lhůtu pro vyjádření k podkladům rozhodnutí.

10.         Usnesením č. j. ÚOHS-S608/2014/VZ-17837/2014/533/MOr ze dne 26. 8. 2014 stanovil Úřad zadavateli lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy a vyjádřit své stanovisko v řízení a dále pak lhůtu pro vyjádření k podkladům rozhodnutí.

11.         Usnesením č. j. ÚOHS-S608/2014/VZ-20519/2014/533/HKu/HOd ze dne 30. 9. 2014 určil Úřad podle § 53 odst. 1 správního řádu Mgr. […JMÉNO A PŘÍJMENÍ…] povinnost předložit Úřadu listiny představující kompletní dokumentaci o soutěži o návrh.

12.         Usnesením č. j. ÚOHS-S608/2014/VZ-21126/2014/533/HKu ze dne 8. 10. 2014 Úřad zadavateli stanovil lhůtu k provedení úkonu, a to předložení kompletní dokumentace o soutěži o návrh.

13.         Usnesením č. j. ÚOHS-S608/2014/VZ-21947/2014/533/HKu ze dne 16. 10. 2014 stanovil Úřad zadavateli lhůtu pro vyjádření k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření zadavatele

14.         Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 11. 8. 2014, Úřadu doručeném téhož dne, uvedl, že z oznámení č. j. ÚOHS-S608/2014/VZ-15983/2014/533/MOr ze dne 30. 7. 2014 není vůbec zřejmé, o čem konkrétně se vede předmětné řízení.

15.         Zadavatel dále uvedl, že využil svého zákonného práva nevydat Úřadu předmětnou dokumentaci o soutěži o návrh, kterou Úřad, dle názoru zadavatele, vymáhá v rozporu se správním řádem.

16.         Zadavatel dále ve vyjádření ze dne 11. 8. 2014 označil pochybnosti Úřadu o nezákonnosti postupu zadavatele jako zcela nedůvodné. Na podporu svého tvrzení poskytl důkaz v podobě notářského zápisu ze dne 7. 8. 2014, který má dosvědčovat předání kompletní dokumentace o soutěži o návrh svému právnímu zástupci.

17.         Zadavatel současně navrhl, aby bylo správní řízení zastaveno pro zjevnou bezpředmětnost a nedůvodnost.

18.         Ve svém dalším vyjádření ze dne 18. 8. 2014 zadavatel mj. konstatoval, že nemá možnost uplatňovat v řízení svá práva, a proto navrhl, aby Úřad rozhodl podle zákona a na základě těch podkladů, které považuje za významné.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 4. 11. 2014

19.         Dne 4. 11. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S608/2014/VZ-23354/2014/533/MOr/HOd/HKu (dále jen „původní rozhodnutí Úřadu“), kterým rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona tím, že podle § 155 zákona neuchoval dokumentaci o soutěži o návrh. Za spáchání tohoto správního deliktu byla výrokem II. původního rozhodnutí Úřadu zadavateli uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč.

Rozhodnutí předsedy Úřaduze dne 20. 2. 2015

20.         Proti původnímu rozhodnutí Úřadu podal zadavatel dne 13. 11. 2014 rozklad ze dne 12. 11. 2014.

21.         O rozkladu zadavatele rozhodl předseda Úřadu rozhodnutím č. j. ÚOHS-R398/2014/VZ-4945/2015/321/KKř ze dne 20. 2. 2015 (dále jen „původní rozhodnutí předsedy Úřadu“), které nabylo právní moci dne 23. 2. 2015, tak, že původní rozhodnutí Úřadu potvrdil a podaný rozklad zamítl.

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2017

22.         Proti původnímu rozhodnutí předsedy Úřadu podal zadavatel správní žalobu ke Krajskému soudu v Brně.

23.         Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 29 Af 37/2015 - 220 ze dne 28. 4. 2017 (dále jen „rozsudek KS“) správní žalobu zadavatele zamítl. Krajský soud v Brně v citovaném rozsudku uvedl, že ačkoliv zákon výslovně nestanoví povinnost zadavatele zaslat Úřadu dokumentaci pro účely přezkumu v řízení z moci úřední a zadavatel má ve správním řízení právo mlčet a nepřispívat k vlastnímu obvinění, lze se v souladu s evropskou judikaturou s posouzením uvedeným v původním rozhodnutí předsedy Úřadu ztotožnit, neboť zde bylo v důsledku jednání zadavatele (který dokumentaci o soutěži o návrh ani na opakované výzvy Úřadu nepředložil) dáno kvalifikované podezření, že dokumentaci o soutěži o návrh neuchoval, přičemž jiná možnost dokazování prakticky nepřicházela v úvahu. Krajský soud v Brně sice shledal určitá procesní pochybení Úřadu, ta však podle jeho názoru neměla vliv na zákonnost původního rozhodnutí předsedy Úřadu. Ve zbytku Krajský soud v Brně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2019

24.         Proti rozsudku KS podal zadavatel kasační stížnost.

25.         Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 2 As 204/2017 - 89 ze dne 30. 5. 2019 (dále jen „rozsudek NSS“) kasační stížnosti zadavatele vyhověl, když výrokem I. rozsudek KS a původní rozhodnutí předsedy Úřadu zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení. Výroky II. a III. citovaného rozsudku pak Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech soudního řízení v obou stupních.

26.         Nejvyšší správní soud se v rozsudku NSS ztotožnil s oprávněním Úřadu požádat zadavatele o zaslání dokumentace o soutěži o návrh, z nevyhovění výzvám však podle jeho názoru nelze vyvodit spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona. Nejvyšší správní soud konstatoval, že naplnění skutkové podstaty správního deliktu nelze stavět toliko na kvalifikovaném podezření založeném na nevyhovění výzvám či pasivitě účastníka (zadavatele), neboť Úřad byl vůči žalobci (zadavateli) ve vrchnostenském postavení a byl proto povinen postupovat aktivně a sám vyhledávat podklady pro vydání rozhodnutí.

27.         Nejvyšší správní soud dále zpochybnil použití negativní důkazní teorie Úřadem a s odkazem na dílčí skutkové odlišnosti odmítl přiléhavost Úřadem a Krajským soudem v Brně citované judikatury, načež uvedl, že „má za to, že žalovaný si mohl své podezření o neexistenci dokumentace ověřit i jinými nástroji (např. postupem dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole).“, což neučinil.

28.         Nejvyšší správní soud dále uvedl, že rozsudek KS je nezákonný, neboť Úřad jako správní orgán nemůže s ohledem na ústavní záruky zákonnosti ukládat zákonem výslovně nestanovené povinnosti a dovozovat je k tíži jednotlivce prostřednictvím rozšiřujícího výkladu zákonného ustanovení, které na danou situaci nedopadá, a to ani v případě, kdy by se takový postup jevil – z hlediska účelnosti a s ohledem na nedokonalost právní normy – vhodným. Teprve na základě výslovné povinnosti v zákoně je Úřad dle názoru Nejvyššího správního soudu oprávněn po zadavateli požadovat vydání dokumentace a z případného neuposlechnutí vyvozovat negativní dopady.

Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 30. 8. 2019

29.         Dne 30. 8. 2019 vydal předseda Úřadu rozhodnutí č. j. ÚOHS-R398/2014/VZ-23986/2019/321/ZSř ze dne (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu“), kterým podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu původní rozhodnutí Úřadu zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání. V citovaném rozhodnutí dospěl předseda Úřadu k závěru, že původní rozhodnutí Úřadu je nezákonné, neboť Úřad neučinil dostatečná skutková zjištění pro konstatování odpovědnosti zadavatele za správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona.

30.         Podle předsedy Úřadu z rozsudku NSS jednoznačně vyplývá, že v situaci, kdy zadavatel na výzvy Úřadu dokumentaci o soutěži o návrh nepředložil, nebyl Úřad oprávněn odkázat na negativní důkazní teorii, nýbrž byl povinen využít jiných právních nástrojů, jimiž mohl kvalifikované podezření o neexistenci dokumentace o soutěži o návrh ověřit, přičemž jmenovitě odkázal na možnost Úřadu postupovat podle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějšího předpisu (dále jen „zákon o kontrole“).

31.         Předseda Úřadu dále ve svém rozhodnutí uvedl, že jakkoliv okolnosti nyní projednávané věci příliš nenasvědčují tomu, že by provedení kontroly podle zákona o kontrole mohlo přispět ke zjištění skutkového stavu věci, tj. vést k opatření důkazu ve prospěch zadavatele – dokumentace o soutěži o návrh, nebo k prokázání negativní skutečnosti, že zadavatel dokumentaci o soutěži o návrh neuchoval, mohlo provedení kontroly představovat jeden ze zákonných prostředků, jakým dokumentaci o soutěži o návrh po zadavateli požadovat, včetně možnosti uložit zadavateli v případě neposkytnutí součinnosti podle zákona o kontrole sankci. Úřad však kontrolu podle zákona o kontrole neprovedl, přičemž nevyužil ani případných jiných právních nástrojů, jimiž by mohl kvalifikované podezření o neuchování dokumentace o soutěži o návrh zadavateli prokázat, proto je třeba považovat závěr o spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona za nedostatečně podložený a předčasný. K tomu předseda Úřadu dodal, že především ve správním řízení vedeném z moci úřední, v němž je rozhodováno o vině a trestu účastníka, je třeba klást zvláštní důraz na důkladné zjištění skutkového stavu v souladu se zásadou materiální pravdy a dále uvedl, že odpovědnost za řádné zjištění skutkového stavu pak bez ohledu na způsob procesní obrany účastníka nese zásadně správní orgán.

32.         V uvedeném kontextu odkázal předseda Úřadu na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 126/2011 - 68 ze dne 14. 1. 2014, v němž soud k objasňování skutkového stavu uvedl: »Povinnost k jeho prokázání nese ve všech směrech správní orgán, bez zřetele na to, zda jde o objasňování skutkových okolností svědčících ve prospěch či neprospěch obviněného, stejně jako bez ohledu na to, jestli obviněný vůbec na svou obhajobu něco tvrdí a (nebo) ke svým tvrzením navrhuje důkazy a jaké. (…) Předpokladem pro správnou aplikaci hmotného práva je náležitý procesní postup správního orgánu, v němž jsou vyhledány, opatřeny, provedeny a zhodnoceny potřebné důkazy ústící do správných a úplných skutkových zjištění. Dokazování musí být přitom zásadně zaměřeno na znaky skutkové podstaty přestupku. (…) Obviněný z přestupku není povinen se hájit, zejména není povinen uvádět na svou obhajobu jakákoliv tvrzení, ani (anebo) o nich (nebo o jiných skutečnostech) nabízet a předkládat správnímu orgánu důkazy; ustanovení § 52 věty první správního řádu o povinnosti účastníka řízení označit důkazy na podporu svých tvrzení se v řízení o přestupku neuplatní. Využije-li však obviněný ze spáchání přestupku svého práva mlčet, nelze extenzivním výkladem uložit správnímu orgánu povinnost, aby za obviněného „domyslel“ všechna myslitelná nebo třeba i nepravděpodobná tvrzení a v rozhodnutí se s nimi vypořádal.«

33.         Předseda Úřadu dále konstatoval, že Úřad byl v situaci, v níž se zadavatel bránil vydání dokumentace o soutěži o návrh, ať již z důvodu, že ji nepořídil či neuchoval, nebo z důvodu obavy z odpovědnosti za správní delikt za porušení jiného ustanovení zákona, které by z dokumentace o soutěži o návrh mohlo vyjít najevo, či z jiných důvodů, povinen prostřednictvím dalších důkazů zjistit takový stav věci, o němž nebudou důvodné pochybnosti. Podle předsedy Úřadu uvedené povinnosti Úřad nedostál a původní rozhodnutí Úřadu je proto v rozporu s právními předpisy, neboť Úřad neučinil dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě by zadavateli jednoznačně a přesvědčivě v souladu se zásadou materiální pravdy ve smyslu § 3 a § 50 správního řádu prokázal, že dokumentace o soutěži o návrh podle § 155 zákona nebyla uchována a že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona.

34.         Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, předseda Úřadu původní rozhodnutí Úřadu zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

35.         Předseda Úřadu závěrem uvedl, že při novém projednání věci se bude Úřad při respektování procesní obrany zadavatele zabývat tím, zda jsou splněny předpoklady pro konstatování odpovědnosti za správní delikt a zda lze v souladu s právními předpisy učinit další skutková zjištění, na jejichž základě by bylo možné kvalifikované podezření o neuchování dokumentace o soutěži o návrh zadavatelem ověřit. Dále Úřadu uložil prověřit možnost provést v konkrétním případě kontrolu podle zákona o kontrole.

36.         K tomu předseda Úřadu dodal, aniž by předjímal výsledek nového posouzení věci ze strany Úřadu, že pokud by Úřad opětovně dospěl k závěru, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona, může tak učinit jedině poté, co bude schopen objasnit skutkový stav věci, o němž nebudou důvodné pochybnosti, své závěry podloží objektivními skutečnostmi a své úvahy řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodní. V opačném případě je povinen postupovat v intencích presumpce neviny a zásady in dubio pro reo a v pochybnostech rozhodnout ve prospěch zadavatele jako obviněného v sankčním řízení.

37.         Dále předseda Úřadu upozornil, že při novém projednání věci je Úřad vázán právním názorem vysloveným v rozsudku NSS, jakož i závěry vyslovenými v rozhodnutí předsedy Úřadu.

Nové projednání věci před Úřadem

38.         Oznámením č. j. ÚOHS-S608/2014/VZ-24916/2019/532/KSt ze dne 9. 9. 2019 oznámil Úřad zadavateli, že poté, co bylo rozhodnutím předsedy Úřadu zrušeno původní rozhodnutí Úřadu, a věc mu byla vrácena k novému projednání, se ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S608/2014/VZ pokračuje.

39.         Usnesením č. j. ÚOHS-S608/2014/VZ-24954/2019/532/KSt ze dne 9. 9. 2019 Úřad stanovil zadavateli lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, či činit jiné návrhy, a ve které mohl vyjádřit v řízení své stanovisko.

40.         Sdělením č. j. ÚOHS-S608/2014/VZ-25937/2019/532/KSt ze dne 23. 9. 2019 Úřad v návaznosti na žádost zadavatele ze dne 17. 9. 2019 zaslal zadavateli seznam oprávněných úředních osob v tomto správním řízení.

41.         Usnesením č. j. ÚOHS-S608/2014/VZ-26132/2019/532/KSt ze dne 27. 9. 2019 Úřad stanovil zadavateli lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Stanovisko zadavatele ze dne 17. 9. 2019

42.         Zadavatel doručil dne 17. 9. 2019 Úřadu své stanovisko k předmětu tohoto správního řízení, ve kterém uvedl, že je třeba nejprve stanovit, a to s ohledem na skutečnost, že zákon byl zrušen zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, s účinností ode dne 1. 10. 2016, podle kterého právního předpisu se bude řízení o přestupku řídit. Protože správní řízení o přestupku bylo zahájeno dne 30. 7. 2014, pak vzhledem k obsahu ustanovení § 273 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, je podle zadavatele pro předmětné řízení o přestupku rozhodné znění zákona.

43.         Dále zadavatel ve vyjádření uvedl, že již uplynula jak subjektivní, tak i objektivní lhůta stanovená v § 121 odst. 3 zákona, protože zákon nezná přerušení běhu promlčecí lhůty. Z tohoto důvodu tak podle zadavatele zanikla odpovědnost za přestupek, protože subjektivní lhůta uplynula nejpozději dne 30. 7. 2017, počítáno od okamžiku kdy bylo zahájeno správní řízení. Přitom je však zřejmé, že se Úřad o přestupku dozvěděl dříve, protože už dne 11. 3. 2014 požádal zadavatele o zaslání dokumentace o soutěži o návrh. Objektivní lhůta pak podle zadavatele skončila nejpozději dne 24. 1. 2017.

44.         K tomu zadavatel doplnil, že je proto irelevantní zkoumat, zda se pro daný případ nemá použít ustanovení § 29 a násl. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, a to i s ohledem na § 112 odst. 4 citovaného zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ze kterého vyplývá, že se zahájená řízení o přestupku, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle dosavadních zákonů.

45.         Podle zadavatele tedy odpovědnost za přestupek ze shora uvedených důvodů zanikla. Z důvodu procesní ekonomiky je pak zkoumání otázky zániku trestnosti primární a má přednost před posuzováním věcné stránky věci, a proto je namístě řízení z uvedeného důvodu zastavit.

46.         Dále zadavatel citoval z bodu 31 rozsudku NSS, ve kterém Nejvyšší správní soud konstatoval, že „(…) odmítá závěr, že z nevyhovění žádosti lze vyvodit, že se stěžovatel svým jednáním dopustil správního deliktu, za který jej lze sankcionovat. Předpokladem pro uložení sankce, v tomto případě pokuty, je spáchání správního deliktu, tedy naplnění skutkové podstaty. Aby správní orgán mohl konstatovat, že osoba spáchala správní delikt, musí prokázat, že byly naplněny jak formální, tak materiální znaky správního deliktu.

47.         Pro řádné rozhodnutí o vině a trestu je proto Úřad podle zadavatele povinen náležitě prokázat a odůvodnit, že zadavatel nevedl dokumentaci o veřejné zakázce. Jak však vyplývá z ustanovení § 155 odst. 1 věta první a odst. 2 zákona ve znění účinném do dne 31. 3. 2012, byl zadavatel povinen dokumentaci uchovávat po dobu 5 let, přičemž tato lhůta k dnešnímu dni již uplynula, a to před více jak dvěma léty. K tomu zadavatel dodal, že tuto skutečnost přiznává i Úřad, podle kterého byl zadavatele povinen uchovat dokumentaci nejméně do dne 24. 1. 2017, jak uvedl v bodech 27. a 28. odůvodnění původního rozhodnutí Úřadu. Zadavatel tedy nemá v současné době povinnost dokumentaci uchovávat a Úřad proto nemá možnost kompletnost a správnost dokumentace zkoumat.

48.         Z důvodů právní jistoty zadavatel dále odkázal jak na svá vyjádření učiněná ve správním řízení, tak v soudním řízení, na správní žalobu a kasační stížnost, a tato učinil součástí svého stanoviska.

49.         Na základě všech výše uvedených důvodů zadavatel navrhl, aby Úřad zastavil řízení o přestupku, kterého se měl dopustit při uchování dokumentace o soutěži o návrh, a to z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek.

III.           ZÁVĚRY ÚŘADU

50.         Úřad přezkoumal na základě § 112 a násl. ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů a vyjádření předložených zadavatelem, na základě vlastních zjištění a při zohlednění závěrů rozsudku NSS a rozhodnutí předsedy Úřadu dospěl k závěru, že nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona, a proto správní řízení vedené pod sp. zn. S608/2014 zahájené z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona zadavatelem při uchování dokumentace o soutěži o návrh podle § 117a písm. d) zákona zastavil.

51.         Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

52.         Podle § 109 zákona vrací-li zadavatel účastníkům soutěže o návrh jejich návrhy podle § 105 odst. 3 zákona, § 105 odst. 5 zákona, § 106 odst. 1 zákona, § 107 odst. 2 zákona nebo § 108 zákona, je povinen o takových návrzích pořídit vhodnou dokumentaci, kterou následně uchová podle § 155 zákona.

53.         Podle ustanovení § 155 odst. 1 zákona je zadavatel povinen uchovávat dokumentaci o veřejné zakázce a záznamy o úkonech učiněných elektronicky podle § 149 zákona po dobu 5 let od uzavření smlouvy, její změny nebo od zrušení zadávacího řízení, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak; dokumentací o veřejné zakázce se rozumí souhrn všech dokumentů v listinné či elektronické podobě, jejichž pořízení v průběhu zadávacího řízení, popřípadě po jeho ukončení, vyžaduje tento zákon, včetně úplného znění originálů nabídek všech dodavatelů a uzavřených smluv. Tím není dotčeno ustanovení § 67 odst. 5 zákona.

54.         Podle § 155 odst. 2 zákona ustanovení § 155 odst. 1 zákona platí obdobně i pro dokumentaci o soutěži o návrh, a to i v případě, že na tuto soutěž nenavazovalo zadávací řízení.

55.         Podle § 117a písm. d) zákona Úřad zahájené řízení zastaví, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 118 zákona nebo pro uložení sankce podle § 120 zákona nebo § 120a zákona.

Zjištění Úřadu

56.         Z Věstníku veřejných zakázek Úřad zjistil, že zadavatel zahájil dne 24. 1. 2012 uveřejněním oznámení soutěž o návrh „Studie celkové rekonstrukce VO města Břeclav včetně lokalit Poštorná a Charvátská Nová Ves“ (pozn. Úřadu – oznámení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 24. 1. 2012 pod ev. č. 206107).

57.         Dále Úřad zjistil, že dne 25. 4. 2012 zadavatel odeslal do Věstníku veřejných zakázek oznámení o zrušení předmětné soutěže o návrh, přičemž dané oznámení bylo uveřejněno dne 26. 4. 2012 a téhož dne odesláno do Úředního věstníku Evropské unie.

Právní posouzení

58.         V prověřovaném případě je stěžejním úkolem Úřadu posoudit, zda zadavatel při uchování dokumentace postupoval v souladu se zákonem. Z rozhodnutí předsedy Úřadu vyplývá, že Úřad se má při novém projednání věci zabývat tím, zda jsou splněny předpoklady pro konstatování odpovědnosti zadavatele za správní delikt a zda lze v souladu s právními předpisy učinit další skutková zjištění, na jejichž základě by bylo možné kvalifikované podezření o neuchování dokumentace o soutěži o návrh zadavatelem ověřit. Úřad má v této souvislosti prověřit možnost provést kontrolu podle zákona o kontrole.

59.         K tomu Úřad nejprve uvádí, že zadávání předmětné soutěže o návrh bylo zahájeno za účinností zákona, avšak tento zákon byl s účinností ode dne 1. 10. 2016 zrušen zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Je tedy třeba posoudit, podle kterého právního předpisu bude Úřad šetřený případ dále posuzovat.

60.         V přechodném ustanovení § 273 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, je stanoveno, že pokud došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona k zahájení zadávání veřejných zakázek, zadávání rámcových smluv, soutěže o návrh, řízení o přezkoumání úkonů zadavatele nebo řízení o správních deliktech před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí se taková zadávání, soutěže anebo řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

61.         Vzhledem k tomu, že řízení ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem bylo Úřadem zahájeno dne 30. 7. 2014, tedy za účinnosti zákona, pak se v souladu s § 273 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, dokončí toto správní řízení podle zákona.

62.         Jak vyplývá z ustanovení § 155 odst. 1 zákona a § 155 odst. 2 zákona, zadavatel je povinen uchovávat dokumentaci o soutěži o návrh a záznamy o úkonech učiněných elektronicky podle § 149 zákona po dobu 5 let od uzavření smlouvy, její změny nebo od zrušení soutěže o návrh.

63.         Vzhledem k tomu, že zadavatel v šetřeném případě předmětnou soutěž o návrh zrušil, byl povinen příslušnou dokumentaci o soutěži o návrh uchovat po dobu 5 let od data zrušení soutěže o návrh. Jelikož Úřad nedisponuje příslušnou dokumentací o soutěži o návrh, nemůže ověřit datum, kdy zadavatel rozhodl o zrušení soutěže o návrh. Úřad proto vychází z ustanovení § 108 zákona, z něhož vyplývá, že oznámení o zrušení soutěže o návrh odešle zadavatel k uveřejnění v informačním systému veřejných zakázek do 3 dnů ode dne přijetí rozhodnutí. Pokud tedy zadavatel odeslal oznámení o zrušení soutěže o návrh do informačního systému veřejných zakázek dne 25. 4. 2012, pak nejdřívější datum, kdy zadavatel rozhodl o zrušení soutěže o návrh je den 22. 4. 2012, tedy 3. den před odesláním formuláře oznámení o zrušení soutěže o návrh k uveřejnění v informačním systému veřejných zakázek (Úřad při této úvaze vychází z premisy, že zadavatel dodržel při plnění výše uvedené uveřejňovací povinnosti zákon). Pokud pak Úřad vychází z tohoto data, je nutno dospět k závěru, že pokud byl zadavatel povinen uchovat dokumentaci o soutěži o návrh podle § 155 odst. 1 a 2 zákona, tedy po dobu 5 let od zrušení soutěže o návrh, byl povinen dokumentaci o soutěž o návrh uchovat do dne 22. 4. 2017.

64.         V průběhu správního řízení Úřad opakovaně vyzval zadavatele k předložení kompletní dokumentace o soutěži o návrh. Zadavatel předložil Úřadu notářský zápis ze dne 7. 8. 2014, z něhož vyplývá, že se jedná o notářské osvědčení „skutkového děje podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., v platném znění, to je zákon o notářích a jejich činnosti (notářský řád)“. Notář tímto zápisem osvědčil, že JUDr. […JMÉNO A PŘÍJMENÍ…] (zaměstnanec zadavatele) předal Mgr. […JMÉNO A PŘÍJMENÍ…] k jeho rukám listiny, které dle jeho prohlášení (míněno prohlášení JUDr. […JMÉNO A PŘÍJMENÍ…] – pozn. Úřadu) tvoří úplnou dokumentaci o soutěži o návrh ve smyslu § 155 zákona, přičemž dále jsou v notářském zápise vyjmenovány jednotlivé předávané listiny, jako např. Soutěžní podmínky soutěže o návrh ze dne 25. 1. 2012, Žádost o dodatečné informace ze dne 24. 2. 2012, Námitka proti zadávacím podmínkám doručená dne 27. 2. 2012, Rozhodnutí o námitkách odeslané dne 7. 3. 2012, Protokol otevírání vnějších obálek ze dne 1. 3. 2012, Protokol o posouzení a hodnocení soutěžních návrhů ze dne 1. 3. 2012, atd. Notář současně osvědčil, že Mgr. […JMÉNO A PŘÍJMENÍ…] jmenované listiny převzal. V návaznosti na výše uvedené Úřad následně vyzval k předložení dokumentace o soutěži o návrh rovněž i právního zástupce zadavatele Mgr. […JMÉNO A PŘÍJMENÍ…]. Dokumentace o soutěži o návrh však Úřadu předložena nebyla. 

65.         V šetřeném případě tak nastala situace, kdy zadavatel tvrdil, že dokumentací o soutěži o návrh disponuje, avšak Úřadu ji na základě výzev nedoručil. Úřad v dané situaci nebyl schopen posoudit, zda dokumentace o soutěži o návrh existovala, neboť mu nebyla doručena. Ani z pouhého obsahu notářského zápisu ze dne 7. 8. 2014 totiž Úřad nemohl jednoznačně přezkoumat, zda předávané listiny představují kompletní dokumentaci o soutěži o návrh ve smyslu § 155 zákona, neboť notář není k vyslovení takového závěru oprávněn. Tyto kroky vedoucí k objasnění skutkového stavu věci Úřad činil, jak vyplývá ze shora uvedeného, v době, kdy zadavatele stíhala povinnost uchovávat dokumentaci o soutěži o návrh ve smyslu § 155 zákona.

66.         Jak je zřejmé z rozsudku NSS tento postup Úřadu, který vedl k závěru, že se zadavatel dopustil deliktu dle § 120 odst. 1 písm. f) zákona, jelikož neprokázal, že příslušnou dokumentaci o soutěži o návrh uchoval, nebyl dostačený pro objasnění skutkového stavu věci. Nejvyšší správní soud se sice ztotožnil s oprávněním Úřadu požádat zadavatele o zaslání dokumentace o soutěži o návrh, avšak dospěl k závěru, že nelze dovodit spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona na kvalifikovaném podezření založeném pouze na tom, že zadavatel nevyhověl Úřadu a na základě výzev k zaslání dokumentace o soutěži o návrh tuto Úřadu nezaslal, tedy na pasivitě zadavatele, neboť Úřad byl vůči zadavateli ve vrchnostenském postavení a byl proto povinen postupovat aktivně a sám vyhledávat podklady pro vydání rozhodnutí. Podle Nejvyššího správního soudu mohl Úřad „své podezření o neexistenci dokumentace ověřit i jinými nástroji (např. postupem dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole).“.

67.         Aby tedy mohl Úřad nyní konstatovat, že zadavatel spáchal správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona, tedy že podle § 155 zákona neuchoval dokumentaci o soutěž o návrh, musí, jak vyplývá ze závěrů uvedených v rozsudku NSS, sám aktivně učinit další skutková zjištění, na jejichž základě bude moci kvalifikovaným způsobem ověřit, že zadavatel skutečně neuchoval dokumentaci o soutěži o návrh v souladu se zákonem.

68.         K tomu Úřad opětovně uvádí, že zadavateli v šetřeném případě z ustanovení § 155 odst. 1 a odst. 2 zákona vyplývá povinnost uchovat dokumentaci o soutěži o návrh po dobu 5 let od zrušení soutěže o návrh. Zadavatel měl tedy zákonnou povinnost dokumentaci o soutěži o návrh uchovat do dne 22. 4. 2017 (podrobněji viz bod 63. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

69.         Vzhledem k tomu, že 5 letá zákonná lhůta pro uchování dokumentace o soutěži o návrh ke dni vydání tohoto rozhodnutí již uplynula, je zřejmé, že zadavatel nemá v současné době povinnost dokumentaci o soutěži o návrh nadále uchovávat, na což ostatně upozorňuje i zadavatel ve svém vyjádření ze dne 17. 9. 2019, když mj. uvádí, že: „V současné době proto nemá účastník povinnost dokumentaci uchovávat (…)“. Z uvedeného vyjádření zadavatele tak lze důvodně předpokládat, že v současné době již zadavatel předmětnou dokumentaci neuchovává. Pro posouzení skutečnosti, zda zadavatel nedodržel pravidla stanovená v § 155 zákona, ovšem není rozhodné, zda zadavatel dokumentací o soutěži o návrh již nedisponuje v současné době, neboť Úřad musí posoudit a prověřit, zda zadavatel dokumentaci o soutěži o návrh uchovával do dne 22. 4. 2017, tedy po dobu 5 let od zrušení soutěže o návrh, resp. po dobu, po kterou mu tuto povinnost ukládal zákon.

70.         Úřad zvážil provedení dalších skutkových zjištění, na základě nichž by bylo možné prokázat, zda zadavatel dokumentaci o soutěži o návrh v zákonem stanovené lhůtě uchoval či nikoliv a dospěl k následujícímu závěru. Úřad je bezpochyby oprávněn provést u zadavatele kontrolu podle zákona o kontrole, nicméně v případě, že by Úřad v současné době u zadavatele kontrolu zahájil, byl by schopen zkontrolovat stav odpovídající době, ve které by kontrolu prováděl, tj. současný stav. Jak bylo dovozeno výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, zadavatel již nemá v současné době podle § 155 zákona povinnost dokumentaci o soutěži o návrh uchovávat, neboť tato zákonem stanovená povinná lhůta zadavateli uplynula dne 22. 4. 2017. Podle Úřadu tak provedením kontroly podle zákona o kontrole nelze ověřit, zda zadavatel uchoval dokumentaci o soutěži o návrh v souladu se zákonem po dobu 5 let, tedy od (na výše uvedeném časovém modelu) zrušení soutěže o návrh dne 22. 4. 2012 do dne 22. 4. 2017, a to právě s ohledem na skutečnost, že zadavatel již nyní není podle zákona povinen dokumentaci o soutěži o návrh uchovávat, přičemž z vyjádření zadavatele lze dovodit, že již předmětnou dokumentací v současné době nedisponuje, přičemž z aktuálního stavu dokumentace nelze ničeho dovozovat, jaký byl skutečný stav v době, kdy zadavatele tato povinnost stíhala. Z uvedeného důvodu považuje Úřad provedení kontroly podle zákona o kontrole u zadavatele v současné době za neúčelné a nehospodárné, neboť by nebyl schopen zjistit skutečný stav odpovídající stavu do dne 22. 4. 2017.

71.         Úřad dodává, že podle jeho názoru neexistuje žádná jiná možnost, na základě které by byl v době vydání tohoto rozhodnutí schopen kvalifikovaně ověřit a doložit, že zadavatel dokumentaci o soutěži o návrh neuchoval v souladu se zákonem, tedy od zrušení soutěže o návrh dne 22. 4. 2012 do dne 22. 4. 2017. Z výše uvedených skutečností, je zřejmé, že Úřad nemá k dispozici žádný relevantní důkaz, na základě kterého by získal jistotu a měl doloženo, že zadavatel dokumentaci o soutěži o návrh po zákonem stanovenou dobu neuchoval, kromě skutečností zjištěných v průběhu vedeného správního řízení v roce 2014, které však nelze považovat za dostatečné pro možné konstatování správního deliktu, jak jednoznačně vyslovil Nejvyšší správní soud.

72.         V návaznosti na výše uvedené Úřad konstatuje, že v šetřeném případě není možno prokázat, zda zadavatel uchoval dokumentaci o soutěži o návrh v zákonem stanovené lhůtě, neboť v současné době nelze učinit žádná další skutková zjištění, která by uvedené prokázala či vyvrátila.

73.         Úřad dále uvádí, že správní orgán může konstatovat spáchání správního deliktu a uložit sankci za jeho spáchání pouze v případě, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu. V řízení ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona se proto nelze spokojit s tím, že se zadavatel tohoto správního deliktu pravděpodobně dopustil. Není-li mimo jakoukoli pochybnost prokázáno, že byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty, nemůže Úřad učinit závěr, že byl správní delikt spáchán.

74.         Výše uvedené vyplývá z významné trestněprávní zásady in dubio pro reo, která se dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. v rozsudku sp. zn. 7 As 15/2013 ze dne 11. 7. 2013) užije rovněž pro oblast správního trestán. K výkladu uvedené zásady Úřad odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 864/11ze dne 16. 6. 2011, v němž bylo konstatováno: „Princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno; existují-li jakékoliv rozumné pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, resp. obžalovaného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. Z principu presumpce neviny plyne pravidlo in dubio pro reo, dle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího  důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného [viz nález sp. zn. I. ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004 (N 26/32 SbNU 239)]. Jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok [viz nález sp. zn. IV. ÚS 36/98 ze dne 13. 5. 1998 (N 54/11 SbNU 43)].“ V souladu s touto zásadou proto není-li v řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného.

75.         Vzhledem k tomu, že Úřad nemá k dispozici potřebné podklady pro posouzení skutečnosti, zda byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona, není mu dána jistota o existenci relevantních skutkových okolností, které nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu. Naopak zadavatel v průběhu vedeného správního řízení v roce 2014 předkládal argumentaci o existenci a uchování dokumentace o soutěži o návrh, podpořenou důkazem v podobě notářského zápisu, což Úřad shledal jako nedostatečné. Tento postup Úřadu však nebyl shledán Nejvyšším správním soudem jako zákonný a v současné době zadavatel předkládá argumentaci, mající oporu v zákoně, že již ani povinnost uchovávat dokumentaci o soutěži o návrh nemá. V případech, kdy existují rozumné pochybnosti o relevantních skutkových okolnostech, nelze je v souladu s výše uvedenou zásadou in dubio pro reo vyložit v neprospěch zadavatele, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch.

76.         Úřad konstatuje, že Úřadem nebylo nad jakoukoli pochybnost prokázáno, že zadavatel neuchoval dokumentaci o soutěži o návrh, a že se tak zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona. 

77.         Podle ustanovení § 117a písm. d) zákona Úřad zahájené řízení zastaví, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 118 zákona nebo pro uložení sankce podle § 120 zákona nebo § 120a zákona.

78.         K argumentu zadavatele, že již uplynula jak subjektivní (nejpozději dne 30. 7. 2017, počítáno od okamžiku kdy bylo zahájeno správní řízení), tak i objektivní lhůta (nejpozději dne 24. 1. 2017) stanovená v § 121 odst. 3 zákona, protože zákon nezná přerušení běhu promlčecí lhůty, a že z tohoto důvodu zanikla odpovědnost zadavatele za přestupek, Úřad uvádí, že se zcela neztotožňuje s uvedeným názorem zadavatele, k čemuž uvádí následující.

79.         Jak již bylo uvedeno výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí z ustanovení § 155 odst. 1 a odst. 2 zákona vyplývá, že zadavatel má povinnost uchovat dokumentaci o soutěži o návrh po dobu 5 let od zrušení soutěže o návrh, v šetřeném případě pak do dne 22. 4. 2017. Objektivní odpovědnost za správní delikt pak podle § 121 odst. 3 zákona zaniká nejpozději do 5 let ode dne, kdy byl správní delikt spáchán. Jelikož mohl být správní delikt spáchán ještě i dne 22. 4. 2017, pak je zřejmé, že od posledního dne, kdy mohl být správní delikt spáchán, objektivní 5 letá lhůta dosud neuplynula. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že zadavatel již není povinen v současné době dokumentaci o soutěži o návrh uchovávat a Úřad není schopen jednoznačným způsobem ověřit a prokázat, že zadavatel dokumentaci o soutěži o návrh do dne 22. 4. 2017 neuchoval, nezbylo Úřadu nic jiného, než předmětné správní řízení zastavit z důvodu, že ve správním řízení zahájeném z moci neúřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona. K tomu Úřad dodává, že subjektivní odpovědnost zadavatele za správní delikt podle § 121 odst. 3 zákona zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájí řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl. Vzhledem k tomu, že Úřad zahájil správní řízení ve věci možného spáchání správního deliktu dne 30. 7. 2014, přičemž pochybnosti o zákonnosti postupu zadavatele při uchování dokumentace o soutěži o návrh Úřad získal poté, co zadavatel na základě výzvy ze dne 11. 3. 2014 Úřadu nedoručil dokumentaci o soutěži o návrh; je zřejmé, že Úřad správní řízení zahájil ve lhůtě do 3 let ode dne, kdy se o správním deliktu dozvěděl.

80.         Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem rozhodl Úřad o zastavení správního řízení podle § 117a písm. d) zákona tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

 

 

 

 

Obdrží

JUDr. Radek Ondruš, advokát, Bubeníčkova 502/24, 615 00 Brno – Židenice

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Pozn.: Pokud je v textu rozhodnutí uveden odkaz na zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jedná se vždy o znění účinné v době zahájení zadávání veřejné zakázky (soutěže o návrh).

[2] Pozn.: Pokud je v textu rozhodnutí uveden odkaz na zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, jedná se vždy o znění účinné v době zahájení zadávání veřejné zakázky (soutěže o návrh).

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz