číslo jednací: R0099/2019/VZ-22356/2019/323/JKt

 

 

Č. j.: ÚOHS-R0099/2019/VZ-22356/2019/323/JKt

Brno 13. srpna 2019

 

V řízení o rozkladu ze dne 28. 5. 2019 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem -

• MPI CZ s.r.o., IČO 27562468, se sídlem Hornokrčská 704/13, 140 00 Praha 4,  

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-13298/2019/533/BKu ze dne 14. 5. 2019, vydanému ve správním řízení zahájeném na návrh ve věci přezkoumání postupu zadavatele –

• Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6,

směřujícího k zadání veřejné zakázky „Ruční palné zbraně ČZ UB“ s odkazem na obecnou výjimku podle ustanovení § 29 písm. s) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, kdy zadavatel vyzval dodavatele – Česká zbrojovka a.s., IČO 46345965, se sídlem Svat. Čecha 1283, 688 01 Uherský Brod – k podání nabídky „Výzvou k jednání a prokázání splnění kvalifikace“ ze dne 20. 12. 2018,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto: 

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ÚOHS-S0105/2019/VZ-13298/2019/533/BKu ze dne 14. 5. 2019

 

r u š í m

 

a věc

v r a c í m

 

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

 

Odůvodnění

 

I.               Řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Dne 11. 3. 2019 byl Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgánu příslušnému podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) k dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, doručen návrh navrhovatele – MPI CZ s.r.o., IČO 27562468, se sídlem Hornokrčská 704/13, 140 00 Praha 4, (dále jen „navrhovatel“) – z téhož dne na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6, (dále jen „zadavatel“) – na přezkoumání postupu zadavatele směřujícího k zadání veřejné zakázky „Ruční palné zbraně ČZ UB“ s odkazem na obecnou výjimku podle ustanovení § 29 písm. s) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, kdy zadavatel vyzval dodavatele – Česká zbrojovka a.s., IČO 46345965, se sídlem Svat. Čecha 1283, 688 01 Uherský Brod, (dále jen „dodavatel“) – k podání nabídky „Výzvou k jednání a prokázání splnění kvalifikace“ ze dne 20. 12. 2018 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Dnem 11. 3. 2019, kdy Úřad návrh obdržel, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, jehož účastníky jsou zadavatel a navrhovatel.

3.             Navrhovatel návrhem brojil proti tvrzené nezákonnosti postupu zadavatele, který využil obecné výjimky dle § 29 písm. s) zákona pro postup mimo zadávací řízení. Navrhovatel rozporoval naplnění podmínek pro uplatnění této výjimky a to konkrétně skutečnost, že by poptávané plnění bylo vojenským materiálem ve smyslu zákona, dále že postup mimo zadávací řízení je nezbytný z důvodu podstatných bezpečnostních zájmů, a konečně, že je vyloučen nepříznivý vliv na podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny k výlučně vojenským účelům, neboť v předmětném případě se nejedná o čistě vojenský materiál, nýbrž o materiál dvojího využití.

4.             Dne 2. 5. 2019 vydal Úřad na návrh navrhovatele rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-12278/2019/533/BKu ze dne 2. 5. 2019 o předběžném opatření ve smyslu § 61 odst. 1 správního řádu, kterým zadavateli uložil zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0105/2019/VZ.

II.             Napadené rozhodnutí

5.             Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0105/2019/VZ-13298/2019/533/BKu ze dne 14. 5. 2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým podle § 265 písm. a) zákona návrh navrhovatele zamítl, neboť nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření.

6.             Ve vztahu k uplatnění výjimky dle § 29 písm. s) zákona Úřad konstatoval, že k její aplikaci je zapotřebí naplnit tři podmínky.  K první podmínce vojenského materiálu Úřad uzavřel, že navzdory skutečnosti, že poptávaný materiál je dodavatelem nabízen i v civilní (ve smyslu nevojenské) verzi, rozdíly mezi těmito jednotlivými verzemi zbraní jsou natolik podstatné, že poptávané plnění upravené dle požadavků zadavatele je nutné označit za vojenský materiál. Ve vztahu k druhé podmínce podstatného bezpečnostního zájmu dal Úřad taktéž za pravdu zadavateli, když konstatoval, že obstarání základní výzbroje vojáků nezbytné pro jejich základní bojeschopnost lze bez pochyby označit za podstatný bezpečnostní zájem, tak jak je formulován ve strategických dokumentech přijatých vládou a v minulosti vykládán Úřadem. K třetí a poslední podmínce vyloučení nepříznivého vlivu na podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie pak Úřad uzavřel, že pokud je na místě považovat předmět plnění za čistě vojenský materiál bez jiného využití, nemůže jeho přímé pořízení ovlivnit vnitřní trh s nevojenským materiálem.

III.           Rozklad navrhovatele

7.             Dne 28. 5. 2019 doručil navrhovatel Úřadu podání obsahující rozklad proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 14. 5. 2019. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

8.             Navrhovatel v rozkladu uvádí, že napadené rozhodnutí bylo vydáno ve správním řízení stiženém závažnou procesní vadou, dále nebyl zjištěn skutečný stav věci a odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné, jelikož se Úřad nevypořádal se všemi argumenty navrhovatele.

9.             Navrhovatel úvodem poukazuje, že Úřadem stanovená lhůta k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a vyjádření se k nim byla s ohledem na složitost případu „hrubě nepřiměřená“, v důsledku čehož byl zkrácen na svých právech a samotný proces vedení správního řízení je stižen vadou. Úřad dále dle navrhovatele nerespektoval nutnost restriktivního výkladu podmínek aplikace předmětné výjimky ze zákona, která byla v minulosti opakovaně judikována Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „SDEU“). Úřad dle navrhovatele také zcela pominul bez dostatečně přesvědčivého vypořádání všechny argumenty, které uvedl navrhovatel v průběhu správního řízení, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Zadavatel nesouhlasí ani se stanoviskem Úřadu, dle kterého již v dané problematice existuje ustálená rozhodovací praxe Úřadu. Navrhovatel zpochybňuje objektivitu shromážděných podkladů pro rozhodnutí a je přesvědčen, že Úřad nikterak nezkoumal pravdivost informací o vlastnostech zbraní, které mu sdělil dodavatel. Setrvává přitom na tom, že objektivní posouzení povahy rozdílů mezi jednotlivými verzemi zbraní vyráběných dodavatelem pro jednotlivé trhy lze provést pouze porovnáním kompletní dokumentace a fyzických vzorků dotčených zbraní, a to prostřednictvím osoby znalce s technickými znalostmi, což Úřad neučinil. Navrhovatel přitom považuje za irelevantní, že nakupované verze zbraní jsou formálně určeny pro vojenské užití, neboť rozhodné je pouze to, zda technické rozdíly mezi verzemi zbraní určenými pro vojenské a civilní účely jsou podstatné, jak vyžaduje zákon, resp. judikatura. Úřad se přitom v napadeném rozhodnutí nikterak nevypořádal s argumenty navrhovatele ohledně povahy tvrzených úprav zbraní oproti jiným verzím těchto zbraní. Dle navrhovatele se přitom Úřad soustředil na porovnání zbraních určených pro soukromé účely na trh civilní a trh vojenský, avšak opomenul zohlednit faktickou neexistenci rozdílů mezi verzemi zbraní určených pro trh vojenský a verzemi zbraní určenými pro bezpečnostní sbory. Co se týká příslušenství a doplňků, které zadavatel spolu se zbraněmi poptává, uvádí navrhovatel, že ani tyto nejsou výhradně určeny k vojenským účelům, ale běžně se užívají v bezpečnostních sborech, a rovněž i pro soukromé využití.

10.         Dále navrhovatel uvádí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí nedostatečně vyvrací jeho argumenty o nesplnění podmínky nezbytnosti předmětného postupu zadavatele k zajištění podstatných bezpečnostních zájmů České republiky. Úřad pouze bez dostatečně přesvědčivého vysvětlení vyvozuje z týchž dokumentů zcela opačné závěry. Navrhovatel k tomuto dále namítá, že zajištění bezpečnosti dodávek nemůže být považováno za dostatečně podstatný bezpečnostní zájem, jelikož ve výzbroji Armády České republiky (dále jen „AČR“) jsou výrobky zahraničních výrobců zcela běžné. Úřad se dle navrhovatele podrobněji nezabýval tím, zda a proč je postup dle výjimky v předmětném případě „nezbytný“ k zachování údajných podstatných bezpečnostních zájmů České republiky.

11.         Navrhovatel upozorňuje, že ve skutečnosti jsou všechny verze zbraní vyráběny sériově a rozdíly mezi nimi jsou nepodstatného charakteru, jelikož dosahují obdobných vlastností a kvalit, tj. obchod na jakémkoliv z trhů se zbraněmi (vojenský, soukromý a LE) prakticky postihne i postavení dodavatele a jeho konkurentů na zbylých dvou trzích, jelikož tyto trhy nejsou odděleny. K tomuto argumentu navrhovatele se dle navrhovatele Úřad v napadeném rozhodnutí taktéž relevantně nevyjádřil.

12.         Závěrem navrhovatel uplatňuje námitku podjatosti ohledně osoby jednoho z členů rozkladové komise předsedy úřadu, neboť tento je partnerem advokátní kanceláře, která právně zastupuje v téže věci dodavatele.

Závěr rozkladu

13.         S ohledem na skutečnosti uváděné v rozkladu navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

IV.          Řízení o rozkladu

14.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele

15.         Dne 3. 6. 2019 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne k rozkladu navrhovatele, v němž zadavatel trvá na všem, co uvedl dříve. Zadavatel dále konstatuje, že se s napadeným rozhodnutím plně ztotožňuje a doplňuje následující.

16.         Úvodem zadavatel rozporuje tvrzení navrhovatele, že mezi vojenskými, civilními zbraněmi (služebními a určenými pro fyzické osoby k soukromým účelům) neexistují podstatné rozdíly. Dle zadavatele se prokazatelně jedná o materiál, který je určen a zkonstruován, případně uzpůsoben pro vojenské účely. Zbraně byly mimo jiné vyvíjeny tak, aby plnily standardy NATO, čili čistě vojenské normy. Tato skutečnost s sebou samozřejmě nese nutnost specifických, čistě vojenských konstrukčních řešení. To, že takto speciálně vyvinutá zbraň plnící NATO normy je následně (po nutných úpravách např. znemožnění automatické palby apod.) komerčně nabízena i jiným uživatelům než armádě, na jejich určení nemůže nic změnit.

17.         Zadavatel obecně vyjadřuje souhlas s tvrzením navrhovatele, že materiál je nutné nakupovat přednostně v rámci otevřených forem řízení, přímé nákupy by pak měly být využívány pouze v odůvodněných případech, jak tomu bylo také v přezkoumávané veřejné zakázce.  K tomu zadavatel uvádí, že vystupuje jakožto výkonná složka v oblasti obrany a bezpečnosti jako reprezentant České republiky v kontextu členství v NATO s důrazem na spojenectví utužované především v západně orientovaných státech. Zadavatel proto pro zajištění základní bojeschopnosti AČR zvolil takový postup, který mu u takto zásadní veřejné zakázky dovolí dostát všem jeho závazkům. Díky využití této výjimky může zadavatel docílit toho, že AČR nebude v otázce své základní bojeschopnosti závislá na dodávkách náhradních dílů a servisu ze států, u nichž může dojít k problematickému vývoji jejich vztahu k ČR, potažmo mezinárodních celků, jejichž je Česká republika členem. Zadavatel je přesvědčen, že tato výjimka ze zákona sleduje mimo jiné právě takovéto legální i legitimní záměry zadavatele s cílem zabezpečit bezpečnost dodávek za každého stavu, vč. krize.

18.         Zadavatel dále upozorňuje, že příslušenství k dodávaným zbraním vzhledem k charakteru veřejné zakázky a předně pak cíli, kterého má být dosaženo jejím plněním, tj. zajištění bezpečnostního zájmu České republiky, nemohou být tyto výrobky z veřejné zakázky vyčleněny a poptávány samostatně. Navrhovatel dle zadavatele přitom pouze cíleně zpochybňuje fakta z koncepčních a strategických dokumentů, která Úřad využil ke zdůvodnění rozhodnutí, jímž zamítl návrh navrhovatele, načež využívá irelevantní citace z těchto dokumentů.

Vyjádření navrhovatele v řízení o rozkladu

19.         Dne 28. 6. 2019 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele ze dne 26. 6. 2019, v němž navrhovatel trvá na všem, co uvedl dříve a opakovaně uvádí, že Úřadem nebyl řádně zjištěn skutkový stav. Konkrétně Úřad dospěl v rozporu se skutečností a na základě nedostatečných důkazů k závěru, že u zbraní, které mají být předmětem plnění dotčené veřejné zakázky, existují podstatné konstrukční rozdíly ve smyslu příslušné judikatury Soudního dvora Evropské unie, na kterou odkazuje jak navrhovatel, tak Úřad, oproti verzím zbraní určených pro civilní, resp. služební účely.

20.         Posouzení existence či neexistence konstrukčních rozdílů mezi jednotlivými verzemi zbraní, přitom dle navrhovatele vyžaduje velmi specifické odborné znalosti z oblasti zbraní, kterými Úřad nedisponuje. Takové posouzení přitom nelze učinit pouze na základě vyjádření zadavatele či na základě vyjádření dodavatele a jím zpracovaných podkladů, jak učinil Úřad v napadeném rozhodnutí, neboť nelze pochybovat o tom, že není zájmem dodavatele, aby byl postup zadavatele při zadání předmětné veřejné zakázky posouzen ze strany Úřadu jako nezákonný a bylo zadavateli zakázáno smlouvu s dodavatelem uzavřít. Navrhovatel dále apeluje na předsedu Úřadu, aby za účelem tohoto posouzení nechal vypracovat znalecký posudek, případně nemá-li v úmyslu znalce za účelem posouzení shora uvedené odborné otázky ustanovit, aby věc zrušil a vrátil Úřadu k novému projednání. Ustanovení znalce je dle navrhovatele v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu povinností Úřadu, jelikož rozhodnutí ve věci závisí na posouzení otázky, ke které jsou nezbytné odborné znalosti, kterými Úřad nedisponuje. 

Stanovisko předsedy Úřadu

21.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu uplatněných rozkladových námitek a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

22.         Úřad tím, že návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření, nerozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání a rozhodnutí.

V.            K rozkladovým námitkám navrhovatele a k důvodům zrušení napadeného rozhodnutí

K naplnění podmínky nákupu vojenského materiálu

23.         Před vypořádáním rozkladu navrhovatele akcentuji, že se zcela ztotožňuji s výchozím předpokladem Úřadu, dle kterého zákon umožňuje zadavateli dle § 29 písm. s) nezadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Tato výjimka, jež byla přítomna již v předchozí právní úpravě, má svůj základ v článku článku 346 odst. 1 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), který je přejat z bývalého článku 296 Smlouvy o založení Evropského společenství (dále jen „Smlouva o ES“), a dle kterého každý členský stát může učinit opatření, která považuje za nezbytná k ochraně podstatných zájmů své bezpečnosti a která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi; tato opatření nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

24.         K aplikaci dle § 29 písm. s) zákona je nutno naplnit kumulativně tři podmínky. Za prvé - předmětem veřejné zakázky musí být výroba vojenského materiálu nebo obchod s ním, za předpokladu, že za druhé - pořízení plnění této veřejné zakázky je nezbytné k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, a současně za třetí – nesmí být ovlivněny podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

25.         Dle § 28 odst. 1 písm. n) zákona se pro účely zákona rozumí vojenským materiálem zbraně, střelivo a další materiál, který je speciálně určen, zkonstruován nebo přizpůsoben pro vojenské účely, přičemž seznam vojenského materiálu je uveden v příloze č. 1 k zákonu. Dle bodu 1 přílohy č. 1 k zákonu náleží do seznamu vojenského materiálu podle § 28 písm. n) zákona ruční a lafetované střelné zbraně s výjimkou loveckých a sportovních zbraní, tj. pušky, karabiny, revolvery, pistole, samopaly, kulomety a granátomety, plamenomety.

26.         Navrhovatel ve svém rozkladu považuje užití výše uvedené výjimky zadavatelem za nezákonné a rozporuje naplnění všech třech výše uvedených podmínek její aplikace. K prvé podmínce spočívající v charakteru předmětu plnění jako vojenského materiálu přitom předkládá řadu tvrzení technického charakteru, v nichž rozebírá rozdíly mezi provedením a vlastnostmi jednotlivých verzí zbraní CZ P-10 a CZ BREN 2, a to konkrétně verzí zbraní, které v řešeném případě poptává zadavatel jako vojenský materiál, verzí zbraní které jsou dostupné bezpečnostním složkám a konečně verzemi zbraní, které jsou nabízeny pro soukromé účely.

27.         Vojenským materiálem jsou obecně dle přílohy č. 1 zákona především výrobky, jejich součásti nebo náhradní díly, zkonstruované nebo přizpůsobené pro použití v ozbrojených silách a užívané k zabezpečení úkolů obrany a bezpečnosti státu. Může jít také o zbraně, stroje, zařízení, technologie, programové vybavení, technickou dokumentaci nebo návody pro vojenské použití, zejména pro vývoj, výrobu, kontrolu a zkoušení dalších výrobků, jejich součástí a náhradních dílů. Vojenský materiál může tedy rovněž zahrnovat výrobky, které přestože byly původně navrženy pro civilní použití, jsou posléze uzpůsobeny pro vojenské účely tak, aby mohly být využívány jako zbraně, střelivo či válečná výstroj.

28.         Od vojenského materiálu je nutno odlišit tzv. materiál dvojího užití, tj. zboží a technologie, které jsou vyráběny primárně pro civilní použití, ale jsou vzhledem ke svému charakteru a vlastnostem vhodné pro užití ozbrojenými silami nebo bezpečnostními sbory k zabezpečení úkolů obrany a bezpečnosti státu.

29.         Zákon tedy pro využití výjimky dle § 28 odst. 1 písm. n) vyžaduje, aby vyžadovaným plněním byly zbraně, střelivo a další materiál, který je speciálně určen, zkonstruován nebo přizpůsoben pro vojenské účely. Je tak bezpodmínečně nutné, aby vojenský materiál měl takové vlastnosti, jež jej předurčují k vojenskému účelu. Zároveň je nutné, aby se jednalo o materiál, který není určen, zkonstruován nebo přizpůsoben pro jiné než vojenské účely. Pokud se bude jednat o materiál, jenž je určen, zkonstruován nebo přizpůsoben jak pro vojenské účely, tak pro jiné, např. civilní, účely zároveň, nejedná se o vojenský materiál ve smyslu zákona. Příkladem může být pořízení běžných osobních vozidel Ministerstvem obrany. Ačkoliv tato vozidla mohou sloužit pro přepravu vojáků a být využívána vojenskými osobami při plnění jejich úkolů, nelze je považovat za vojenský materiál, pokud se identická vozidla běžně užívají pro civilní účely a nevykazují žádné zvláštní vlastnosti, konstrukční odlišnosti či jiné úpravy speciálně pro vojenské účely. Je tedy vždy třeba zkoumat charakter samotného materiálu.

30.         Civilní využití zbraní pro soukromé účely vychází ze zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v pozdějších zněních (dále jen „zákon o střelných zbraních a střelivu“), který upravuje podmínky nabytí zbrojního průkazu jako veřejné listiny, která fyzickou osobu opravňuje k nabývání vlastnictví a držení zbraně. Ten dělí dle účelu držení zbraně nebo střeliva a podle rozsahu oprávnění do skupin ke sběratelským účelům, ke sportovním účelům, k loveckým účelům, k výkonu zaměstnání nebo povolení, nebo k ochraně života zdraví nebo majetku. Zákon o zbraních a střelivu dále určuje, které zbraně je možné nabývat a za jakých podmínek, stejně jako které zbraně a příslušenství je nutno považovat za zakázané a omezuje jejich využití.

31.         Složitější je ovšem porovnání účelu u civilních verzí zbraní a příslušenství, které jsou určeny pro využití bezpečnostními složkami a stejně jako zbraně vojenské mohou sloužit k zabezpečení úkolů obrany a bezpečnosti státu. Zde ovšem musím podotknout, že bezpečnostní sbory nemohou využít výjimky dle § 28 odst. 1 písm. n), a to ačkoli mohou okrajově pro plnění dílčích úkolů využívat materiál primárně vojenského charakteru. V případě krizových situací, kdy je např. za zvýšeného rizika teroristického útoku bezpečnost státu ohrožena pomocí nelegálně nabytých vojenských zbraní totiž může být pro plnění úkolů a ochranu státu nutné využít pro eliminaci těchto hrozeb adekvátní prostředky, a to včetně zbraní, které jsou taktéž svou povahou ryze vojenské. Obecně je nutno při posuzování účelu zbraňového systému zkoumat, zda je jeho primárním účelem např. odvrácení hrozby útoku či trvajícího útoku, ochrana života a zamezení útěku nebezpečných osob (tedy obecné bezpečnostní účely v souladu se zákony vztahující se k bezpečnostním sborům, např. § 56 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, či dále např. § 46 zákona č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii), či eliminace širokého spektra cílů a to včetně cílů obrněných (vojenské). Zde musím upozornit na skutečnost, že zákon výslovně pracuje s předpokladem, že pušky a pistole mohou být vojenským materiálem, a to navzdory skutečnosti, že v důsledku neexistence legislativních omezení mohou být téměř všechny pistole a pušky, a to také ve svém vojenském provedení pořízeny např. pro speciální složky bezpečnostních sborů.

32.         Zde je tedy zvláště u ručních zbraní zapotřebí zkoumat převažující určení těchto zbraní, jelikož plošné konstatování možnosti nákupu veškerých ručních zbraní ve všech provedeních bezpečnostními sbory, v jehož důsledku by tento materiál šlo označit za materiál dvojího využití, by zcela vyřadilo možnost využití výjimky dle § 28 odst. 1 písm. n) v případě nákupu jakýchkoli ručních zbraní a jejich klasifikaci jako vojenského materiálu.  To ovšem zcela jasně nebylo záměrem zákonodárce s ohledem na výslovné uvedení pistolí, pušek, samopalů a revolverů v bodě 1 přílohy č. 1 zákona. Při návratu k již použitému příkladu tedy lze říci, že splňuje-li civilní osobní vůz požadavky stanovené armádou na tuhost podvozku, schopnost překonání náročného terénu, spolehlivost (tedy požadavky, na které je kladen důraz také v civilním sektoru), stále se pouze v důsledku těchto kvalit nebude jednat o materiál vojenského charakteru. Pokud by však takovýto civilní osobní vůz byl vybaven pro vojenské účely např. ochranou podvozku zkonstruovanou proti minám a jiným výbušným zařízením, zachoval by si svou vojenskou povahu i v případě, kdy by si vůz s touto úpravou zakoupil na základě individuálního požadavku pro osobní soukromé účely nevojenský subjekt, za předpokladu že pořízení takového vozu zákon nijak neomezuje, či pokud by jej chtěly využít pro příležitostné plnění specifických úkolů za výjimečných podmínek také bezpečnostní složky. Účel této vlastnosti je totiž stále ochrana proti výbušnému válečnému materiálu užívaného v bojových podmínkách a vojenská povaha výrobku je tak plně zachována, jelikož se nejedná o konstrukční úpravu běžně vyráběnou pro účely civilního trhu.

33.         Musím se také vyjádřit k rozdílnému označení poptávaných zbraní v některých dokumentech vztahujících se k veřejné zakázce, kterému se Úřad pro vyjasnění věnoval v bodě 90 až 94 napadeného rozhodnutí. Navrhovatel přitom v rozkladu na základě tohoto značení a tvrzenému účelovému vytvoření kategorie vojenských zbraních na webových stránkách dodavatele deklaruje pochybnosti o objektivitě shromážděných podkladů napadeného rozhodnutí. K tomuto konstatuji, že pro posouzení naplnění zákonných podmínek pro využití předmětné výjimky neměla v přezkumném řízení tvrzená účelovost těchto nesrovnalostí žádného významu, jelikož jsem v souladu s Úřadem shledal, že pro posouzení rozdílů mezi jednotlivými verzemi zbraní nehraje žádnou roli jejich účel deklarovaný dodavatelem, zařazení na jeho webových stránkách, či jejich pouhé odlišné obchodní označení. Naopak bylo nutné zkoumat reálné rozdílné vlastnosti a konstrukční odlišnosti předurčující poptávané zbraně pro vojenské nebo civilní (případně obojí) využití.

34.         Navrhovatel ve svém rozkladu poukazuje především a body 98, 100, 101 a 102 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž Úřad řešil konstrukční rozdíly mezi jednotlivými verzemi zbraní a závěrům zde obsaženým vytýká, že Úřad vyšel pouze z podkladů poskytnutých dodavatelem, aniž by informace v nich obsažené konfrontoval s tvrzeními navrhovatele. Své tvrzení o neunikátnosti užitého řešení konstrukce, materiálu, spolehlivosti a provedení, kterým přímo odporuje tvrzení výrobce o tom, že vojenské zbraně jsou „přesnější, odolnější, houževnatější, preciznější, rezistentnější a spolehlivější než zbraně vyráběné v civilní verzi, které jsou určeny k použití na střelnicích“, které Úřad odcitoval v bodě 62 napadeného rozhodnutí, pak navrhovatel kromě věcné argumentace technického charakteru dále ve svém rozkladu podpořil také přiložením vyjádřením tří velkých výrobců zbraní. Ačkoli se tyto vztahují pouze k jejich vlastní produkci, podporují tvrzení navrhovatele, dle kterého je zásadní výroba dvou verzí zbraně natolik rozdílných kvalit, jak tvrdí dodavatel, v podmínkách reálného fungování trhu se zbraněmi prakticky nemožné.

35.         Prvně se musím vyjádřit k rozporovanému charakterizování předmětu plnění jako vojenského materiálu ve vztahu k poptávaným útočným puškám CZ BREN 2 a námitkám navrhovatele, který srovnává poptávané verze útočné pušky CZ BREN 2 s verzí této zbraně, která je při splnění zákonných kritérií určená ke komerčnímu prodeji a verzí pro bezpečnostní sbory. Dále předkládá argumentaci ve vztahu ke skutečnosti, že vojenská varianta zbraně včetně všech svých specifických úprav může být hypoteticky využita bezpečnostními složkami, a tvrdí, že technické rozdíly mezi konstrukcí civilní verze zbraně a vojenskou variantou jsou nepodstatné, v důsledku čehož se jedná o jedinou zbraň mající dvojí využití.

36.         Hned úvodem se musím vyhradit proti úvaze obsažené závěrem tohoto navrhovatelova srovnání, dle které „[ú]prava pušky pro střelbu jednotlivými ranami není žádnou konstrukční změnou zbraně, či specifikem verze pušky pro vojenské využití, jak se snaží argumentovat zadavatel (str. 13 a 14 rozhodnutí), ale dílčí úpravou danou nikoliv technicky – způsobem a účelem využívání, ale podmínkami právního řádu té či oné země. Dále pak i v civilním sektoru v ČR lze obchodovat pušku kategorie A (s automatickou střelbou), pokud kupující má příslušné povolení. Případná omezení u civilních trhů stejně jako v případě pistole tedy nevychází z žádných konstrukčních rozdílů mezi puškami, ale pouze z legislativních a jiných limitů ohledně meze využitelnosti pušky daným typem uživatele.“ K tomu uvádím, že již v roce 1991 Evropské společenství přijalo směrnici o kontrole nabývání a držení střelných zbraní, která zařadila samočinné zbraně mezi zbraně zakázané. V souladu s touto jsou potom i zákonem o zbraních a střelivu dle jeho § 4 písm. a) odst. 2 samočinné zbraně zařazeny mezi zbraně kategorie A, tedy zbraně zakázané, které zákonodárce nepovažuje za zbraně běžně využitelné pro legitimní soukromé účely. Skutečnost, že nabytí zakázané zbraně může být na základě správního uvážení v odůvodněných případech při splnění podmínek obsažených v § 9 zákona o zbraních a střelivu umožněno také civilním osobám, nic nemění na vojenském účelu těchto zbraní (za účel zbraní v dané konstrukční úpravě totiž nelze označit např. sběratelská nebo muzejní činnost, či výuku a výcvik ve střelbě). Tyto zbraně již přitom nadále nemohou obecně plnit svůj primární účel, který vychází z konstrukce zbraně, ani nemohou být legálně drženy pro účely sportovní střelby, myslivosti či ochrany života a majetku. V souladu s požadavky zákona přitom nelze dosáhnout přestavby samonabíjecí zbraně na zbraň samočinnou laickým zásahem či prostou záměnou dostupných kompatibilních součástek. Konstrukční rozdíl spočívající v umožnění samočinné střelby tak lze dle mého zjištění i bez podrobného technického odůvodnění postaveného na znaleckém posouzení považovat za podstatnou konstrukční úpravu, a to v důsledku konstrukčního opatření, které znemožňuje záměnu součástek jednotlivých verzí zbraní a možnost legální přestavby samonabíjecí varianty útočné pušky na samočinnou útočnou pušku. V důsledku tohoto je na místě konstatovat, že samočinná verze útočné pušky CZ BREN 2 je vojenský materiál dle zákona, u nějž je jeho civilní využití silně omezeno.

37.         Shodně s Úřadem považuji za důležitou skutečnost, že samotné zbraně jsou poptávané jako součást uceleného zbraňového systému společně s příslušenstvím ke zbraním, mj. podvěsnými granátomety, zaměřovacími kolimátorovými dalekohledy, vícefunkčními laserovými značkovači/osvětlovači, zaměřovacími systémy, či tlumiči hluku výstřelu, přičemž zbraně musí být zcela kompatibilní a konstruované pro užití těchto komponentů; z nichž některé nemají žádný civilní účel, jelikož jsou určeny pro spolupráci s dalšími vojenskými zbraňovými systémy a u některých z nich je pak užití pro soukromé účely zcela vyloučeno a zakázáno. Nepovažuji přitom za důležité, zda je možné hypoteticky tato zakázaná příslušenství spojit také s civilní verzí zbraně určenou pro soukromé účely, jelikož tím není nikterak umenšeno vojenské určení poptávaného zbraňového kompletu.

38.         K tomuto musím dále podotknout, že se neztotožňuji ani s názorem navrhovatele, že pro posouzení nevojenského účelu je nutné přihlédnout zvláště ke skutečnosti, že vojenskou verzi zbraně, včetně jejich verzí, které je předurčují k účinnému zničení chráněné živé síly na delší vzdálenost za ztížených podmínek (klimatických a bojových) a s využitím příslušenství umožňující užití výbušné munice (granátomety), mohou pro neexistenci legislativních překážek užívat také bezpečnostní sbory. Je nutno konstatovat, že zbraňový systém sestávající z útočné pušky vybavené předmětným příslušenstvím nepatří obecně mezi základní výstroj a výzbroj bezpečnostních složek, a jako takové neslouží k plnění jejich každodenních úkolů. Tvrzená existence možnosti využití samočinné verze pušky CZ BREN 2 jakožto služební zbraně policie, vězeňské či celní správy, a to z důvodu neexistence legislativních omezení jako je tomu u civilního využití těchto zbraní, dle mého nijak nevyvrací skutečnost, že poptávaná verze má prakticky výlučně vojenské využití. Pořízení či nasazení vojenského prostředku v krizové situaci či v době zvýšených bezpečnostních rizik, kdy nepostačí užití běžných služebních zbraní, kterými jsou primárně příslušníci bezpečnostních složek primárně vybaveni, neodebírá zbraním, které jsou vyvíjeny pro bojové situace jejich vojenský charakter. Při posuzování vojenského účelu nelze neexistence legislativních omezení požadovat, aby zbraně daných vlastností mohly být za všech myslitelných okolností drženy a využívány výlučně AČR a jejími příslušníky.

39.         Z výše uvedených důvodů se nemohu ztotožnit s argumentací navrhovatele obsaženou na 7 až 11 rozkladu, kde navrhovatel obsáhle argumentuje ke konstrukčním rozdílům mezi jednotlivými verzemi útočné pušky CZ BREN 2, jelikož bez ohledu na jeho argumentaci musím konstatovat vojenský charakter útočné pušky z výše uvedené samočinné konstrukce a zamýšleného užití zbraní při plnění bojových úkolů s ryze vojenským příslušenstvím. Ačkoli mám za to, že Úřad mohl podrobněji zohlednit konkrétní dílčí námitky navrhovatele a především se věnovat jeho námitce, dle které je část vlastností, na nichž Úřad postavil odůvodnění podstatné odlišnosti poptávaného materiálu typická pro moderní zbraně ve všech jejich provedeních, nebo je považuje za nepodstatné změny, které nikterak konstrukčně nemění charakter těchto zbraní, je z napadeného rozhodnutí dostatečně jasné, proč je nutné útočnou pušku CZ BREN 2 v samočinném provedení a konfiguraci poptávané zadavatelem považovat za ryze vojenský materiál. Zároveň jsem si vědom některých nelogičností vzniklých v důsledku administrativních pochybení, kterými odůvodnění napadeného rozhodnutí trpí, a které snižují celkovou odbornou úroveň argumentace vztahující se k technickým vlastnostem zbraní (viz např. formulace „zbraně speciálně konstruované a určené pro boj proti zbraním hromadného ničení“). Odůvodnění napadeného rozhodnutí ovšem obstojí ve vztahu k vojenskému charakteru útočných pušek i ve světle navrhovatelových námitek, a jako takové je dostatečné, jelikož je jasné, proč Úřad v kombinaci těchto jednotlivých vlastností  a charakteru zbraně došel k závěru, že tato musí být nutně považována za vojenský materiál.

40.         V kontextu výše uvedeného uzavírám, že dle mého zjištění je závěr Úřadu o vojenském charakteru materiálu (poptávané útočné pušky CZ BREN 2) plně v souladu také s rozhodovací praxí SDEU týkající se využití předmětné výjimky vycházející zadávání veřejných zakázek, např. s rozsudkem SDEU ve věci č. C‑615/10 ze dne 7. 6. 2012, na nějž ve svých podáních odkazovali jak zadavatel tak navrhovatel, a dále i rozsudku SDEU ve věci č. C‑157/06 ze dne 2. 10. 2008, jelikož předmětem veřejné zakázky je nákup zařízení, jehož využití k vojenským účelům je jisté, zatímco jeho využití pro civilní účely je téměř vyloučeno. Takovýto vojenský materiál přitom může být pod předmětnou výjimku podřazen a nemusí nezbytně splňovat pravidla pro zadávání veřejných zakázek. Byl tedy dodržen požadavek restriktivního výkladu a zadavatel unesl důkazní břemeno ohledně existence zvláštních podmínek odůvodňujících aplikaci výjimky.

41.         Zkoumáním zákonných požadavků a relevantní judikatury jsem tedy dospěl k závěru, že útočnou pušku CZ BREN 2 v poptávaném provedení nelze považovat za výrobek mající dvojí využití. Pouhá skutečnost, že přes obecný zákaz nabývání do vlastnictví, držení nebo nošení této zbraně (viz § 9 odst. 1 zákona o zbraních a střelivu) spadající do kategorie A (viz § 4 téhož zákona), mohou za splnění zákonných podmínek útočnou pušku nabýt do osobního vlastnictví civilní osoby, neznamená, že tento výrobek ztrácí svůj vojenský charakter, jelikož ji nemohou žádným zákonným způsobem při soukromém použití využívat pro účel, pro který je konstrukčně určena. Stejně jako např. zakoupí-li civilní osoba vyřazenou vojenskou techniku či bezpečnostní sbory novou vojenskou techniku (např. tank či obrněný transportér), neznamená to, že tento výrobek lze automaticky prohlásit za výrobek dvojího využití, který je v důsledku svých vlastností a konstrukce určen pro nevojenské využití. V daném případě mám za nesporné, že vojenské využití poptávaných pušek CZ BREN 2 v požadované konfiguraci je jisté, předmětné zbraně vykazují vůči obdobným zbraním používaným pro civilní účely podstatné rozdíly, díky kterým disponují specifickými vlastnostmi, jež mají využití primárně ve vojenském a nikoliv civilním prostředí. Jejich civilní využití pro soukromé účely je přitom zcela vyloučeno a využití pro bezpečnostní účely je pouze hypotetické a okrajové.

42.         Výše uvedené ovšem nelze aplikovat na Úřadem provedené posouzení charakteru pistole CZ P-10, která je svými vlastnostmi obecně mnohem více předurčena k využití civilnímu trhu.  Akcentuji, že souhlasím s naznačeným stanoviskem Úřadu, že pouhá skutečnost, že pro civilní použití, resp. i pro služební použití, lze obdobné pistole na relevantním trhu získat, není překážkou pro využití předmětné výjimky, když zadavatel poptává vlastnostmi odlišné zboží, jehož určení a úpravy jsou specifické právě pro vojenské účely a tím je dán rozdílný charakter tohoto zboží. Jádrem argumentace navrhovatele je ovšem skutečnost, že až na vojenské značení, které samo o sobě dostatečně nemění účel užití zbraně, odpovídá poptávaná verze pistole CZ P-10 civilní verzi, která slouží pro širokou škálu nevojenského využití, od sportovní střelby, přes ochranu života a majetku.

43.         Z napadeného rozhodnutí jsem přitom zjistil, že stejně jako v případě útočné pušky CZ BREN 2 se Úřad se zabýval rozdíly mezi civilní a vojenskou verzí pistole CZ P-10 především v obecné rovině. V důsledku absence klíčových rozdílů (úprava vylučující využití zbraně pro soukromé účely, pouze zlomek zbraní je poptáván ve verzi určené k využití se zakázaným příslušenstvím) nelze odhlédnout od konkrétních dílčích námitek navrhovatele, které jsou ve správním řízení ve věci návrhu navrhovatele významné a které zvláště mohou vypovídat o individuálních okolnostech konkrétního případu. Gros námitky navrhovatele tvoří stanovisko, že pořizované plnění je téměř identické s výrobkem, který je dodáván pro běžné užití jak na civilním trhu, tak pro ozbrojené bezpečnostní sbory.

44.         K výše uvedenému konstatuji, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí absentují v označených případech skutková zjištění a úvahy Úřadu, z nichž by bylo možné seznat, z jakých důvodů považuje Úřad námitky navrhovatele za vyvrácené či nepodstatné. Takový postup nevyhovuje standardům kladeným na správní rozhodnutí, kdy navrhovatel „ručí“ za důvodnost svého návrhu prostřednictvím právního institutu kauce dle § 255 zákona a může legitimně očekávat srozumitelné a přezkoumatelné vypořádání svých námitek. Úřad přitom v napadeném rozhodnutí pouze konstatoval, že zadavatel poptává vlastnostmi odlišné zboží, jehož úpravy jej určují pro vojenské účely. Nevyvrací ovšem námitky navrhovatele, dle kterého nemůže být předmět plnění vojenským materiálem v důsledku pouhé skutečnosti, že plní požadavky zadavatele, které tento označuje za vojenské. Ty jsou totiž reálně specifické a žádoucí také u výrobků civilního využití, a jako takové jsou charakteristické pro většinu moderních zbraní. K tomu viz např. tvrzení navrhovatele obsažené na straně 7 a 8 jeho návrhu, dle kterého požadavek mechanické a chemické odolnost povrchové úpravy nelze označit za vlastnost vojenského charakteru, jelikož je tato vlastnost běžná či volitelná u všech moderních zbraní určených pro širokou škálu využití, totéž lze dle navrhovatele říci k většině ostatních požadavků zadavatele, včetně požadavku komorování, životnosti zbraně a požadavku na 100% zaměnitelnost jejích součástí). Reálné odlišnosti poptávané varianty zbraní jsou dle navrhovatele nepodstatného charakteru (maskovací vzory, vojenské značení, způsob testování a přejímka), a nečiní tedy ze zbraní materiál, který je konstrukčně určen či přizpůsoben pouze k vojenským účelům.

45.         V důsledku výše uvedeného jsem tedy dospěl k závěru, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí, neboť neobsahuje relevantní odůvodnění ve vztahu k podstatě námitky navrhovatele, které jsou čistě technického charakteru. Otázka, zda skutečně existují podstatné konstrukční rozdíly mezi neupravenou zbraní CZ P-10 určenou pro civilní trh a její vojenskou verzí, je otázkou odbornou. Tu je zapotřebí vyřešit zodpovědnou úvahou Úřadu, který namítané skutečnosti posoudí a vypořádá dostatečně přesvědčivou argumentací ve vztahu k vojenské podstatě konstrukčních úprav zbraně s ohledem na jejich určení, specifika trhu se zbraněmi, a všemi dostupnými verzemi zbraně. Takové úvahy vztahující se ke skutkovým okolnostem ovšem nelze nahradit pouze mechanickým argumentem založeným na tom, že výrobek má vlastnosti, které odpovídají požadavkům zadavatele, a který je bude využívat vojenským způsobem. V daném správním řízení je přítomen mezi navrhovatelem a zadavatelem prvek kontradiktornosti a vzájemně protichůdná sdělení těchto účastníků je zapotřebí odborně verifikovat, nepostačí opřít odůvodnění napadeného rozhodnutí o tvrzení jednoho z nich bez řádného vypořádání protichůdných argumentů.

46.         Ztotožňuji se přitom s argumentací navrhovatele, který ve svém vyjádření ze dne 28. 6. 2019 konstatoval v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2013, č. j. 4 As 90/2012-66, že je-li rozhodnutí závislé na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které nemají úřední osoby u něj působící, a které nebylo možné opatřit ani od jiného správního orgánu, je správní orgán povinen za účelem posouzení těchto skutečností ustanovit znalce (popř. znalecký ústav) a tomuto uložit, aby vypracoval znalecký posudek.

47.         Je tedy na Úřadu, aby posoudil, zda je možné takové odborné stanovisko získat od nezávislého správního orgánu, či bude nutné přistoupit ke zpracování znaleckého posudku. Tímto není řečeno, že by byl Úřad povinen se podrobně vyjadřovat ke všem navrhovatelem uvedeným tvrzením a vyhovět všem jeho návrhům, vypořádá-li argumentaci navrhovatele komplexně, logicky, s dostatečnou odborností a srozumitelně jako celek; k takovému postupu však dle mého stanoviska v napadeném rozhodnutí nedošlo. Tím došlo ke zkrácení práv navrhovatele v rozsahu (s ohledem na dále uvedené nedostatky napadeného rozhodnutí), které nelze zcela zhojit v řízení o rozkladu. K tomuto více níže.

K naplnění podmínky existence podstatných bezpečnostních zájmů

48.         Navrhovatel ve svém rozkladu namítá, že se Úřad dostatečně nevypořádal s jeho argumentací v bodech 24 až 36 návrhu, kde namítal nenaplnění podmínky spočívající v nezbytnosti postupu zadavatele mimo režim zákona pro ochranu podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, nezbytné pro aplikaci výjimky dle § 29 písm. s) zákona. Dále pak rozporuje závěry, které zadavatel i Úřad na základě koncepčních a strategických dokumentů učinili.

49.         K existenci podstatného bezpečnostního zájmu České republiky zadavatel uvedl, že ochranu podstatného bezpečnostního zájmu spatřuje především v zajištění samostatnosti a bezpečnosti dodávek a dokončení přezbrojení AČR moderními ručními zbraněmi mj. z důvodu zajištění obranyschopnosti České republiky a schopnosti plnit závazky vyplývající z členství NATO, přičemž ve své argumentaci zadavatel odkázal rovněž na strategické dokumenty schválené vládou, které jsou způsobilé definovat bezpečnostní zájmy České republiky, a z nichž při zadávání veřejné zakázky vycházel.

50.         Podstatnými bezpečnostními zájmy v daném případě ve vztahu k možnosti využití výjimky dle § 29 písm. s) zákona ve vztahu se Úřad věnoval v bodech 115 až 128 napadeného rozhodnutí. Zcela správně přitom vycházel ze strategických dokumentů přijímaných vládou, která definuje bezpečnostní zájmy České republiky, neboť jak vyplývá z článku 346 SFEU, resp. 296 Smlouvy o fungování EU, je definice těchto zájmů v kompetenci členských států. Úřad tedy vycházel ze Strategie vyzbrojování 2025 a Strategie vztahu státu a obranného a bezpečnostního průmyslu v České republice. Se závěry, které Úřad v napadeném rozhodnutí vyvodil z jím uvedených citací konkrétních dokumentů, se plně ztotožňuji, a proto na ně v podrobnostech odkazuji. Naopak se nikterak nemohu ztotožnit s tvrzeními navrhovatele, který nijak věcně nerozporuje konkrétní zjištěné skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí, avšak považuje je ve svém celku a v širším kontextu ve vztahu k odůvodnění postupu zadavatele bez zadávacího řízení za nedostatečné. Navrhovatel ve svém rozkladu fakticky požaduje, aby se Úřad věcně zabýval tím, zda „bezpečnost dodávek“, tak jak ji definoval zadavatel za účelem zadání veřejné zakázky, lze skutečně chápat jako bezpečnostní zájem, který si vynucuje přímé zadání.

51.         K výše uvedenému musím podotknout, že Úřad postupoval správně, když se v napadeném rozhodnutí omezil na zjišťování skutečnosti, zda zadavatelem uvedený podstatný bezpečnostní zájem vychází z rámcových dokumentů vlády a zda má tedy v těchto oporu. Úřad jako orgán příslušný podle § 248 zákona k dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, nemůže v žádném případě zkoumat z materiálního hlediska vládou vytyčené bezpečnostní zájmy a jejich „podstatnost“ pro stát a jeho bezpečnost. Je totiž výsostním právem vlády stanovit konkrétní zájmy, které jsou pro bezpečnostní zájmy státu podstatné, a reálná důležitost těchto zájmů v žádném případě nemůže být předmětem přezkumu ze strany Úřadu.

52.         Nikterak přitom nerozporuji stanovisko navrhovatele, k němuž se ostatně souhlasně vyjádřil i zadavatel ve svém vyjádření ze dne 3. 6. 2019, tedy že vojenský materiál je obecně nutné nakupovat v rámci zadávacích řízení, a jakékoliv jiné postupy mimo režim zákona by měly být využívány pouze v odůvodněných případech. Zákon ovšem s omezením hospodářské soutěže právě s takovýmto postupem v odůvodněných případech počítá a pro konstatování existence podstatných bezpečnostních zájmů je nutné, aby tyto bezpečnostní zájmy byly definovány v odpovídajících materiálech vlády. Přezkum Úřadu se přitom v takovém případě omezí pouze na kontrolu souladnosti zadavatelem vyjádřených důvodů existence podstatných bezpečnostních zájmů s těmito materiály.

53.         Taktéž skutečnost, že zadavatel v jiných případech pořizuje vojenský materiál v zadávacích řízeních, ačkoli by obecně specifikovaný důvod zajištění bezpečnosti dodávek mohl využít i v těchto případech nelze považovat za překážku pro postup zadavatele v daném případě. Je totiž zcela na jeho uvážení, zda předmětnou výjimku využije či ne.

54.         Na výše uvedeném ničeho nemění ani navrhovatelův odkaz na Interpretační sdělení o uplatňování článku 296 Smlouvy s ohledem na zadávání zakázek v oblasti obrany, z něhož vyplývá důraz na omezování případných výjimek ze zadávání na ty, které jsou pro vojenský potenciál členských států nejdůležitější. Jak sám navrhovatel uvádí, „[t]o by členské státy měly mít na zřeteli při zvažování, zda by uplatňování pravidel EU pro zadávání zakázek, jejichž cílem je podporovat hospodářskou soutěž v rámci Evropské unie, ohrozilo podstatné zájmy jejich bezpečnosti“. Z výše uvedeného prima facie plyne, že tato doporučení směřují k samotnému rozhodovacímu procesu členských států při stanovování podstatných bezpečnostních zájmech a následné odůvodnění postupu mimo zadávacího řízení. Tentýž dokument přitom dále uvádí, že „[j]e výsadou členských států definovat podstatné zájmy své bezpečnosti a jejich povinností tyto zájmy chránit. Koncepce podstatných zájmů bezpečnosti jim dává volnost při výběru opatření na ochranu těchto zájmů, ale rovněž zvláštní odpovědnost dodržovat závazky vyplývající ze Smlouvy a nezneužívat tuto volnost.“ Jedná se tedy o apel, který je kladen na vlády jednotlivých členských států za účelem podpory co nejširší hospodářské soutěže a minimalizace jejího omezování.  Skutečnost, že se navrhovatel domnívá, že zadavatel a potažmo i vláda se nedrží těchto doporučení a nesouhlasí se strategickými rozhodnutími, na nichž zadavatel staví svůj postup, se nemůže v žádném případě odrazit v přezkumu činěném Úřadem. Ten jej může vzít v potaz pouze z obecného hlediska při zvážení nutnosti restriktivního výkladu podmínek pro aplikaci § § 29 písm. s) zákona.

55.         Na uvedeném ničeho nemění ani navrhovatelem tvrzená „prakticky nulová použitelnost překonaného dokumentu Strategie vztahu státu a obranného průmyslu“. Jedná se totiž o ryze subjektivní hodnocení navrhovatele, jelikož navrhovatel nikterak netvrdí, že by tento dokument byl později přijatým koncepčním dokumentem derogován, případně by jeho obsah byl irelevantní v důsledku jeho rozporu s obsahem takovýchto pozdějších strategií usnesení. Navrhovatel vyjadřuje pouze svůj nesouhlas s přílišnou vágností v ní užitých formulací, které nemají přímý a jasný vztah k předmětné veřejné zakázce, a jako takové nevylučují alternativní intepretace.

56.         Úřad se tedy dle mého dostatečně vypořádal s argumentací navrhovatele, když proti jeho interpretaci koncepčních a strategických dokumentů postavil vlastní ucelenou interpretaci, a na základě této konstatoval, že veřejná zakázka splňuje podmínky pro využití výjimky dle článku 346 odst. 1 písm. b) SFEU, tj. § 29 písm. s) zákona, tak, jak jsou vymezené ve Strategii vyzbrojování 2025, neboť zadavatel šetřenou veřejnou zakázku zadává v režimu předmětné výjimky mj. z důvodu zajištění bezpečnosti dodávek, čehož má být dosaženo prostřednictvím zvýšení podílu účasti obranného průmyslu České republiky na dodávkách vojenského materiálu přímo v České republice, tj. v šetřeném případě prostřednictvím zadání veřejné zakázky na nákup ručních palných zbraní národnímu výrobci a dodavateli, přičemž pořízení ručních palných zbraní od národního výrobce z důvodu potřeby uchování národních klíčových technologií v oblasti obranného průmyslu je ve smyslu Strategie vztahu státu a obranného a bezpečnostního průmyslu považováno za podstatný bezpečnostní zájem České republiky. Není úlohou Úřadu posuzovat podstatné zájmy bezpečnosti České republiky, ani to, jakým nejlepším způsobem má tyto zájmy chránit.

57.         K tomuto Úřad pouze pro lepší srozumitelnost sdělil, že podstatný bezpečnostní zájem Úřad nevnímá jako určitou náhle vzniknuvší krizovou situaci, ale podstatný bezpečnostní zájem vnímat jako předem stanovené a pojmenované významné oblasti a cíle, kdy pro konstatování, že se jedná o podstatný bezpečnostní zájem, není třeba na straně zadavatele naplnění žádné dodatečné podmínky (např. časové tísně). Vyzbrojení vojáků AČR ručními palnými zbraněmi tuzemského výrobce naplňuje dikci podstatného bezpečnostního zájmu tak, jak je vykládán formulován ve výše uvedených strategických dokumentech přijatých vládou. Shodně s Úřadem tedy uvádím, že realizace šetřené veřejné zakázky je v souladu se strategickými dokumenty upravujícími obrannou a bezpečnostní strategii České republiky a pořizování vojenského strategického materiálu ve vztahu k výjimce vycházející z článku 296 odst. 1. písm. b) Smlouvy o ES, resp. 346 odst. 1. písm. b) SFEU a v daném případě tedy došlo k naplnění druhé podmínky dle § 29 písm. s) zákona týkající se nezbytnosti realizace veřejné zakázky v daném režimu z důvodu ochrany podstatných bezpečnostních zájmů České republiky.

58.         Neztotožňuji se taktéž s námitkou navrhovatele, který rozporuje odkaz na rozhodnutí č. j. R0271/2016/VZ-05448/2017/323/MOd ze dne 13. 2. 2017 učiněný Úřadem v bodech 80 až 85 napadeného rozhodnutí, jelikož dle názoru navrhovatele nelze považovat jediné předchozí rozhodnutí Úřadu za závaznou „ustálenou“ rozhodovací praxi. Dle mého zjištění Úřad pouze poukázal na skutečnost, že jelikož se již v řízení o přezkumu obdobné veřejné zakázky věnoval podmínkám naplnění výjimky dle § § 29 písm. s) zákona, mohl na závěry zde obsažené odkázat, a neměl by se od těchto po jejich intimování pro zachování právní jistoty bezdůvodně odchylovat. Skutečnost, že neshledal potřebu se od těchto odchýlit, nikterak nesnižuje kvalitu odůvodnění tohoto rozhodnutí. Navrhovatel k tomuto odkazuje na bod 125 napadeného rozhodnutí, kde dle jeho názoru Úřad ze svého předchozího rozhodnutí v otázce podstatného bezpečnostního zájmu dle navrhovatelova tvrzení téměř doslova převzal argumentaci ohledně účasti vojáků AČR v zahraničních misích, ovšem aniž by kdy tímto aspektem způsob zadání zdůvodňoval sám zadavatel, což považuje za nepřijatelné. K tomu musím podotknout, že v souladu se zásadou materiální pravdy Úřad pouze zjišťoval veškeré okolnosti nutné pro zjištění skutkového stavu. Navzdory skutečnosti, že důkazní břemeno ohledně zákonnosti využití předmětné výjimky leží výlučně na zadavateli, přitom Úřad zjistil, že zadavatel v odůvodnění existence podstatných bezpečnostních zájmů argumentoval schopností plnit mezinárodní závazky o společné obraně, a proto bylo zcela na místě zkoumat obsah těchto mezinárodních závazků tak, jak to učinil Úřad v bodě 125 napadeného rozhodnutí. Podobnost zjištění úřadu se zjištěními učiněnými v rozhodnutí č. j. R0271/2016/VZ-05448/2017/323/MOd ze dne 13. 2. 2017 pak nikterak nelze považovat za pochybení Úřadu.

K vyloučení nepříznivého vlivu na podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie a dalším namítaným skutečnostem

59.         Poslední zákonná podmínka vztahující se k možnosti využít předmětnou výjimku požaduje, aby zadání veřejné zakázky mimo režim zákona nepříznivě neovlivnilo podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

60.         Navrhovatel v návrhu uvádí, že přímé přidělení šetřené veřejné zakázky dodavateli Česká zbrojovka a.s. povede s ohledem na hospodářskou významnost předmětné veřejné zakázky k narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie se zbraněmi a poškozování konkurentů na tomto trhu, neboť dle navrhovatele má předmět veřejné zakázky smíšený charakter, tj. poptávané zbraně jsou určeny jak pro civilní, tak i vojenský sektor. Zadavatel s tímto tvrzením nesouhlasí, neboť je přesvědčen, že poptávané zbraně a jejich komponenty jsou vojenským materiálem ve smyslu § 29 písm. s) zákona.

61.         Gros otázky existence nepříznivého vlivu na podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu ovšem leží v posouzení první podmínky, tedy charakteru plnění jako vojenského materiálu, neboť je-li předmětem veřejné zakázky výlučně vojenský materiál ve smyslu § 28 odst. 1 písm. n) zákona, nemohou být takovým postupem zadavatele podmínky soutěže na trzích Evropské unie s výrobky určenými pro jiné než vojenské účely nepříznivě ovlivněny, neboť se jedná o oddělené trhy. Otázka existence nepříznivého vlivu na podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu tedy musí být Úřadem znovu posouzena a opětovně odpovězena v novém rozhodnutí.

62.         Dále navrhovatel ve svém rozkladu uvádí, že lhůta uložená Úřadem k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a vyjádření se k nim byla stanovena jako nepřiměřeně krátká a i přes žádost navrhovatele o její prodloužení o 10 dní byla Úřadem prodloužena pouze o 2 dny. Dle navrhovatele byla i tato prodloužená lhůta zcela nedostatečná k seznámení se s podklady pro rozhodnutí.

63.         K tomuto uvádím, že v obecné rovině lze s premisami přednesenými navrhovatelem souhlasit, jelikož Úřad je v průběhu celého správního řízení skutečně vázán zákonnými zásadami, avšak nemohu se ztotožnit se závěry, které z těchto vyvozuje. Z podrobné rekapitulace průběhu správního řízení jsem zjistil, že správní řízení bylo zahájeno dne 14. 3. 2014, napadené rozhodnutí bylo vypraveno dne 14. 5. 2019. Je tak jasné, že Úřad postupoval tak aby v souladu se zásadou rychlosti a zákonnými požadavky vydal své rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů. Úřad skutečně určil lhůtu dle § 39 odst. 1 správního řádu nejprve v její minimální délce, následně ovšem po přihlédnutí k jejímu reálnému zkrácení navzdory složitosti případu a tlaku, který je vyvíjen na rychlost rozhodování Úřadu tuto lhůtu prodloužil. Nová lhůta tak odpovídala lhůtě zákonné, a nebyla dle mého posouzení nezbytně svou délkou „hrubě nepřiměřená“. Dle mého zjištění tak nebylo zasaženo do práva navrhovatele na spravedlivý proces a všechna jeho podání byla a jsou zohledněna. Navrhovatelovu námitku tak shledáván neopodstatněnou.

64.         Nikterak také nemohu přihlédnout k úvodu navrhovatelova rozkladu, ve kterém tento popisuje svůj pohled na dodavatelské vztahy mezi Českou republikou a Českou zbrojovkou a.s., jelikož tyto skutečnosti nemohou nikterak ovlivnit individuální posouzení postupu zadavatele v daném případě.

K důvodům nezákonnosti napadeného rozhodnutí

65.         Jak již bylo konstatováno výše, Úřad v napadeném rozhodnutí v části vztahující se ke zkoumání vojenského charakteru pistolí CZ P-10 neučinil dostatečná skutková zjištění, jimiž by své závěry podložil, a neuvedl relevantní odůvodnění, z něhož by bylo patrné, na základě jakých úvah k závěru o nedůvodnosti návrhu navrhovatele ve vztahu k poptávaným ručním zbraním dospěl. Při novém projednání věci je Úřad povinen opatřit relevantní skutková zjištění, zejména při zohlednění všech námitek navrhovatele posoudit komplexně charakter a existenci konstrukčních rozdílů mezi zbraní CZ P-10 určenou pro soukromé a služební účely, a verzí zbraně určenou pro vojenské účely. Úřad dostatečně posoudí skutkový stav, uvede úvahy, na jejichž základě ke svým závěrům dospěl a dostatečně podrobně je odůvodní. Úřad při novém projednání věci zohlední všechny z tohoto důvodu nevypořádané námitky, které navrhovatel ve správním řízení vznesl, pokud se na ně nevztahuje podmínka uvedená v § 251 odst. 4 věty druhé zákona, a to včetně námitek uplatněných v rozkladu. S ohledem na rozsah skutkových okolností, které je potřeba zjistit a přezkoumat jsem nepřistoupil k jejich vlastnímu posouzení v II. stupni správního řízení, jelikož bych tím jejich účastníky nepřiměřeně zkrátil na jejich právech obrany proti závěrům z nich učiněných.

66.         Za účelem výše uvedeného si Úřad může nechat vypracovat znalecký posudek, který by mohl odborně přezkoumat skutkový stav s ohledem na protichůdná tvrzení účastníků správního řízení a odpovědět, zda lze pistole CZ P-10 C NATO a CZ P-10 F NATO považovat po jejich srovnání s dalšími verzemi této zbraně určenými pro nevojenské využití, za zařízení, které bylo speciálně navrženo, vyvinuto nebo podstatně pozměněno k vojenským účelům.

67.         Tímto nechci nikterak předjímat výsledek nového posouzení věci ze strany Úřadu. Pokud by Úřad opětovně dospěl k závěru, že je namístě návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítnout, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření, může tak učinit jedině poté, co bude schopen své závěry objektivně podložit relevantními skutkovými zjištěními a své úvahy řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodní.

68.         Podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání.

69.         S ohledem na uvedené jsem po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy, konkrétně pak s § 3 a s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť Úřad zčásti neučinil úplná skutková zjištění a zčásti je napadené rozhodnutí stiženo nepřezkoumatelností. Byly tak splněny podmínky předvídané § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, a proto napadené rozhodnutí ruším a věc vracím Úřadu k novému projednání, neboť uvedené vady napadeného rozhodnutí není možné zhojit jinak než vydáním nového rozhodnutí ve věci. Úřad je při novém rozhodování vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí.

VI.          Závěr

70.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že napadené rozhodnutí je stiženo nepřezkoumatelností z důvodu nedostatku skutkových zjištění a nedostatku důvodů rozhodnutí, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí.

71.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které je nutno napadené rozhodnutí zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

Obdrží

Česká republika – Ministerstvo obrany, Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6

MPI CZ s.r.o., Hornokrčská 704/13, 140 00 Praha 4

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy