číslo jednací: R0040/2019/VZ-18144/2019/323/MBr

Instance II.
Věc Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky a vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021
Účastníci
  1. Česká republika – Ministerstvo vnitra
  2. Hyundai Motor Czech s. r. o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozhodnutí zrušeno, řízení zastaveno
Rok 2019
Datum nabytí právní moci 1. 7. 2019
Dokumenty file icon 2019_R0040.pdf 354 KB

Č. j.:ÚOHS-R0040/2019/VZ-18144/2019/323/MBr

 

Brno 28.června 2019

 

 

V řízení o rozkladu ze dne 22. 2. 2019, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, který podal navrhovatel –

  • Hyundai Motor Czech s. r. o., IČO 28399757, se sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha,

podaném proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0442/2018/VZ-34484/2018/531/VNe ze dne 19. 2. 2019 vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

  • Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha,

učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky a vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 3. 2018 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 3. 2018 pod evidenčním číslem č. Z2018-008404, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 20. 3. 2018 pod ev. č. 2018/S 055-121105, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018 pod ev. č. 2018/S 072-159581,

 

 

 

jsem podle § 90 odst. 4 ve spojení s § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

 

Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0442/2018/VZ-34484/2018/531/VNe ze dne 19. 2. 2019

 

r u š í m

a správní řízení zahájené na návrh navrhovatele – společnosti Hyundai Motor Czech s. r. o., IČO 28399757, se sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha – ze dne 30. 7. 2018, vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha – učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky a vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“, v otevřeném řízení, jehož oznámení o zakázce bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 3. 2018 pod evidenčním číslem č. Z2018-008404, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 20. 3. 2018 pod ev. č. 2018/S 055-121105, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018 pod ev. č. 2018/S 072-159581,

 

z a s t a v u j i.

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Dne 29. 10. 2018 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, návrh navrhovatele – společnosti Hyundai Motor Czech s. r. o., IČO 28399757, se sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha, (dále jen „navrhovatel“) ve věci veřejné zakázky s názvem „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky a vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ zadávané zadavatelem – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha, (dále jen „zadavatel“) v otevřeném řízení, jehož oznámení o zakázce bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 3. 2018 pod evidenčním číslem č. Z2018-008404, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 20. 3. 2018 pod ev. č. 2018/S 055-121105, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018 pod ev. č. 2018/S 072-159581 (dále jen „veřejná zakázka“)

2.             Doručením návrhu navrhovatele bylo podle § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0442/2018/VZ.

3.             Navrhovatel svým návrhem brojí proti zadávacím podmínkám, když je přesvědčen, že tyto působí diskriminačně a bezdůvodně zvýhodňují jednoho konkrétního dodavatele.

II.             Napadené usnesení

4.             Dne 19. 2. 2019 vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS-S0442/2018/VZ-34484/2018/531/VNe (dále jen „napadené usnesení“).

5.             Výrokem napadeného usnesení Úřad rozhodl, že se správní řízení podle § 257 písm. c) zákona zastavuje, neboť v souvislosti s podáním návrhu navrhovatele nebyla složena kauce v souladu s § 255 zákona.

6.             Výrok napadeného usnesení Úřad odůvodnil tím, že s ohledem na skutečnost, že navrhovatel nesložil kauci ve správné výši v souladu s § 255 zákona, nastala skutečnost předvídaná v § 257 písm. c) zákona a Úřad proto rozhodl o zastavení správního řízení. V další části odůvodnění napadeného usnesení Úřad uvedl, že předmětem sporu ohledně výše kauce je nabídka navrhovatele nahraná do „Národního elektronického nástroje“ tzv. systému „NEN“ 18 vteřin po lhůtě pro podání nabídek. Poté, co byla spolu s návrhem složena kauce ve výši 100 000 Kč a s ohledem na předmět plnění veřejné zakázky, získal Úřad pochybnosti, zdali je kauce složená ve výši 100 000 Kč dostatečná ve smyslu zákona. Úřad proto dvakrát vyzval navrhovatele, aby mu předložil kompletní nabídku včetně nabídkové ceny, to navrhovatel částečně odmítl a zaslal pouze redigovanou nabídku (tj. bez nabídkové ceny) s konstatováním, že do zadávacího řízení byla z jeho strany podána nabídka „se zcela symbolickou cenou, která svou výší odpovídá i číselně vyjádřená výše složené kauce“.

7.             Úřadu se ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj (provozovatelem systému NEN) a ve spolupráci s dodavatelem systému NEN (společností Tesco SW) a zadavatelem podařilo získat kompletní nabídku navrhovatele včetně nabídkové ceny.

8.             Úřad se v napadeném usnesení odkázal na předchozí rozhodnutí předsedy Úřadu, ze kterých vyplývá, že kauce se ve výši 100 000 Kč skládá pouze tehdy, pokud nabídkovou cenu nelze (objektivně) stanovit, tudíž pokud není pevně stanovena, a že nabídka podána pozdě i jiným způsobem (v rozporu s požadavky zadavatele) je irelevantní pro výpočet výše kauce ze strany navrhovatele.

9.             S ohledem na právní závěry vyplývající z uvedených rozhodnutí předsedy Úřad konstatoval, že pokud konkrétní dodavatel podá nabídku opožděně nebo jiným způsobem, než zadavatel požadoval tak neplatí, že by byl dodavatel automaticky povinen složit kauci v paušální výši 100 000 Kč.

10.         Při posouzení nabídky navrhovatele Úřad zjistil, že nabídková cena navrhovatele za celý předmět veřejné zakázky byla stanovena na 4 026 571 088,16 Kč. Po spočítání 1 % z uvedené celkové nabídkové ceny Úřad uvedl, že 1 % z uvedené částky je 40 265 711 Kč a je zcela evidentní, že kauce měla být složena spolu s návrhem v maximální výši, tj. 10 000 000 Kč.

III.           Námitky rozkladu

11.         Dne 22. 2. 2019 obdržel Úřad proti napadenému usnesení rozklad navrhovatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 19. 2. 2019. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

12.         Navrhovatel úvodem svého rozkladu předkládá shrnutí rozkladových námitek, přičemž konstatuje, že Úřad nesprávně vyhodnotil skutkový a právní stav, když dospěl k závěru, že opožděně podaná nabídka navrhovatele má vliv na vypočtení kauce.

13.         Dle názoru navrhovatele Úřad provedl nesprávný výklad ustanovení § 28 odst. 2 zákona ve spojení s § 258 odst. 1 zákona, když konstatoval, že na stanovení kauce má vliv skutečnost, že došlo k „faktickému“ podání nabídky a nezohlednil, že § 28 odst. 2 zákona vychází z právní fikce, Úřadem vytvořený právní koncept stanovení výše kauce z opožděně podané nabídky nemá oporu v zákoně ani v dosavadní rozhodovací praxi soudů a je rozporný i s praxí Úřadu, čímž došlo k porušení právní jistoty. Postup Úřadu je nepřípustný z hlediska práva na účinný přezkum postupu zadavatele před Úřadem, neboť Úřad řízení zastavil za situace, kdy věc byla předložena k přezkumu opakovaně, avšak v důsledku postupu zadavatele, který nerespektoval závěry Úřadu, přičemž je nepřípustné, aby negativní následky takového postupu nesl navrhovatel. Závěr o zastavení správního řízení z procesních důvodů je s přihlédnutím ke všem okolnostem odepřením práva na věcný přezkum věci, a tím i spravedlnosti.

14.         Dále navrhovatel namítá, že napadené usnesení, včetně postupu Úřadu před jeho vydáním, trpí zásadními procesními vadami, když Úřad opomněl vypořádat argumentaci navrhovatele ke správnosti složené kauce a nesprávně provedl výklad § 28 odst. 2 zákona, a z toho důvodu trpí napadené usnesení vadou nepřezkoumatelnosti. Jelikož Úřad neumožnil navrhovateli před vydáním napadeného usnesení seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a znevýhodnil jej oproti zadavateli, který byl s podklady seznámen. V důsledku těchto procesních pochybení byla navrhovateli odňata jedna správní instance v rozporu se zásadou dvouinstančního rozhodování.

15.         Navrhovatel dále uvádí, že Úřad se nezabýval zákonností postupu při získání nabídky navrhovatele pro účely zjištění nabídkové ceny, resp. povahou takto získané listiny.

16.         Ve vztahu ke stanovení výše kauce navrhovatel uvádí, že je přesvědčen, že Úřad pochybil, když pro účely výpočtu výše kauce vycházel z obsahu nabídky podané navrhovatelem po lhůtě pro podání nabídek. Jestliže Úřad dovozuje, že byť je nabídka podána opožděně, a tudíž se podle právní fikce dle § 28 odst. 2 považuje za nepodanou, je takovou nabídku nutno považovat za fakticky podanou, je konstrukce Úřadu v rozporu s příslušnými pravidly zákona, základními principy fungování dotčených institutů a systematikou právní úpravy.

17.         V další části rozkladu navrhovatel poukazuje na závěry uvedené v rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0133/2018/VZ-28593/2018/322/HSc ze dne 4. 10. 2018, podle nichž je nutno zohlednit, zda byla nabídka podána kvalifikovaným způsobem, jež vycházejí z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 11/2009-46 ze dne 2. 9. 2010, a na sdělení Ministerstva pro místní rozvoj obsažené v odpovědi na žádost Úřadu o vyjádření ze dne 20. 12. 2018. Podle slov navrhovatele je zjevné, že kauci nebylo možné v posuzovaném případě stanovit, protože nedošlo k podání nabídky, s nímž by bylo lze jednoznačně spojit výši nabídkové ceny.

18.         Zastavení správního řízení dle přesvědčení navrhovatele představuje nepřípustný zásah Úřadu do jeho práva na přezkum veřejné zakázky a úplné prošetření věci. S odkazem na závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 331/2017-106 ze dne 29. 8. 2018 navrhovatel konstatuje, že Úřad vytváří umělé překážky přístupu k přezkumnému řízení a jeho interpretace je nepředvídatelná a nadto ve zjevném rozporu s dalšími ustanoveními zákona. V daném případě je správní řízení vedeno opakovaně, kdy navrhovatel byl nucen z důvodů na straně zadavatele podat de facto stejný návrh, čili z věcného hlediska byl předmět vedeného správního řízení vymezen totožným způsobem jako ve správním řízení předchozím (sp. zn. ÚOHS-S0213/2018/VZ), a to bez zavinění navrhovatelem.

19.         Navrhovatel je současně přesvědčen, že Úřad nesprávně aplikoval právní závěry obsažené v rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0157/2018/VZ-34497/2018/323/MBr ze dne 22. 11. 2018, z něhož vyplývá, že nabídka byla doručena do sféry dispozice příslušného zadavatele, avšak ve zde posuzovaném případě nebyl dokument do sféry dispozice zadavatele doručen, když nebýt procesního postupu Úřadu, zadavatel by neměl legální možnost dokument získat. I když byl tento dokument ve výsledku zadavatelem odšifrován, neznamená to, že jej lze považovat za doručený zadavateli.

20.         Dále navrhovatel namítá nezákonnost postupu Úřadu při opatření nabídky navrhovatele, což zdůvodňuje konkrétními argumenty. Dle názoru navrhovatele proto Úřad neměl k takto získanému podkladu přihlížet a zakládat na něm své závěry.

21.         Navrhovatel dále konstatuje, že napadené usnesení trpí nepřezkoumatelností, neboť v něm absentují úvahy Úřadu, jež by vypořádaly argumentaci navrhovatele, a taktéž podle navrhovatele nejsou splněny náležitosti odůvodnění podle § 68 odst. 3 věty první správního řádu, ve vztahu k právním účinkům opožděně podané nabídky a stanovení výše kauce.

22.         Závěrem rozkladu navrhovatel uvádí, že byl zkrácen na svých právech i tím, že mu Úřad neumožnil vyjádřit se k žádnému z procesních kroků a k podkladům, jež měly zásadní dopad na jeho postavení ve správním řízení, tzn. správní řízení je zatíženo nezhojitelnou procesní vadou, když právo vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí je stěžejním procesním právem účastníka správního řízení, jak ostatně vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 329/04 ze dne 3. 3. 2005 a z judikatury správních soudů. Navrhovatel odmítá zdůvodnění Úřadu, podle nějž nebylo nutné stanovit lhůtu pro vyjádření se k podkladům z důvodu procesní ekonomie, když procesní ekonomie nemůže vést ke krácení práv účastníka správního řízení. Úřad evidentně ve svých závěrech vycházel z hodnocení nabídky navrhovatele, přičemž navrhovatel měl mít právo prezentovat stanovisko k tomuto podkladu, avšak navrhovatel nebyl o této skutečnosti ze strany Úřadu informován.

Závěr rozkladu

23.         Navrhovatel se rozkladem domáhá, aby předseda Úřadu napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV.          Řízení o rozkladu

24.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele

25.         Zadavatel má za to, že napadené usnesení bylo vydáno zcela v souladu se zákonem, správním řádem, ostatními účinnými právními předpisy i zásadami, na nichž stojí právní řád.

26.         K námitce, že Úřad pro účely výpočtu kauce vycházel z obsahu nabídky podané po lhůtě pro otevírání nabídek, zadavatel uvádí, že je přesvědčen o tom, že Úřad vycházel ze své dosavadní rozhodovací praxe, přičemž cituje z relevantní rozhodovací praxe předsedy Úřadu. Jednotlivá rozhodnutí považuje za souladná, když z těchto shodně vyplývá, že v případě, že je návrh podán dříve, než konkrétní dodavatel podá nabídku, je dodavatel povinen uhradit kauci ve výši 100 000 Kč, avšak pokud dodavatel podá návrh později, tj. návrhu předchází nabídka, je povinen složit kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny. Není přitom rozhodné, zda se dodavatelem podaná nabídka považuje za nepodanou či nikoliv. Zadavatel se neztotožňuje s výkladem ustanovení § 28 odst. 2 zákona, jež předestřel navrhovatel, neboť z žádného ustanovení zákona či jiných právních předpisů nevyplývá, že by dikce „nepovažuje se za podanou“ měla být brána v potaz „pro všechny případy, kdy zákon pracuje s tímto termínem“. Neexistence nabídky je tedy pouze právní, nikoliv faktická.

27.         K odkazu navrhovatele na definici pojmu „nabídka“ zadavatel upozorňuje, že konstrukce § 255 odst. 1 věty první a druhé zákona není vázána na podání či nepodání nabídky, nýbrž na fakt, zda navrhovatel v daném případě může či nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu. Zadavatel dále podotýká, že ustanovení § 255 odst. 1 věty druhé zákona je výjimkou z ustanovení § 255 odst. 1 věty první zákona, tj. pouze v případě, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, skládá kauci ve výši 100 000 Kč, přičemž výjimky je třeba vykládat restriktivně, jak vyplývá z ustálené judikatury. V šetřeném případě se navrhovatel pokusil podat nabídku, celkovou nabídkovou cenu tudíž znal a řádně ji stanovil.

28.         Zadavatel konstatuje, že za včasnost a úplnost nabídky odpovídá dodavatel a není možné připustit, aby se navrhovatel pouze v důsledku svého pochybení spočívajícího v opožděném podání nabídky dostal do výhodnějšího procesního postavení stran výpočtu výše kauce, než dodavatel, jenž podal nabídku včas.

29.         K tvrzení navrhovatele o nepřípustném zásahu do jeho práva na řádný přezkum zadavatel uvádí, že to, že navrhovatel byl povinen v případě opětovného návrhu složit kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny, je důsledkem počínání navrhovatele, který podal v zadávacím řízení nabídku, byť opožděnou. Podmínky pro výpočet kauce jsou nastaveny zákonem a není na nich nic netransparentního či nepřiměřeného a za současnou procesní situaci navrhovatele nenese zadavatel žádnou vinu.

30.         K údajně specifickým okolnostem postupu při získání podkladů pro rozhodnutí zadavatel podotýká, že veškeré postupy, jež měly za cíl „dopátrat“ se obsahu nabídky navrhovatele, směřovaly k naplnění zásady materiální pravdy vtělené do § 3 správního řádu, tj. byly vedeny snahou zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to z důvodu, že navrhovatel činil obstrukce ve vztahu k zpřístupnění obsahu své nabídky. Postup získání nabídky navrhovatele rozhodně nebyl nezákonný, když správní řád nezakazuje, aby správní orgán opatřoval podklady za součinnosti jednoho z účastníků řízení. Veškeré počínání ve vztahu k nabídce navrhovatele bylo zadavatelem řádně zaprotokolováno a procesní práva navrhovatele tak porušena nebyla.

Přerušení řízení o rozkladu

31.         Řízení o rozkladu bylo přerušeno usnesením předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0040/2019/VZ-10764/2019/323/MBr dne 26. 4. 2019 (dále jen „usnesení o přerušení“), a to do doby, než bude vydáno pravomocné rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0037/2019/VZ. K bližšímu zdůvodnění přerušení řízení o rozkladu se předseda Úřadu odkazuje zcela na obsah citovaného usnesení o přerušení řízení.

32.         Dne 4. 6. 2019 předseda Úřadu vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0054/2019/VZ-15447/2019/322/HSc, ve kterém potvrdil rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0037/2019/VZ-06365/2019/531/VNe ze dne 4. 3. 2019, kterým bylo zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku zrušeno. Citovaným rozhodnutím předsedy Úřadu tedy bylo pravomocně rozhodnuto o zrušení zadávacího řízení.

33.         Dne 13. 6. 2019 předseda Úřadu sdělil navrhovateli a zadavateli, že v řízení o rozkladu ze dne 22. 2. 2019, vedeném pod sp. zn. ÚOHS-R0040/2019/VZ doručeném Úřadu téhož dne navrhovatelem, se pokračuje.

Stanovisko předsedy Úřadu

34.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

35.         Jelikož jsem v průběhu tohoto řízení o rozkladu zjistil, že ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího jsem napadené usnesení zrušil a správní řízení zastavil.

36.         V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného usnesení a zastavení správního řízení.

V.            K důvodům zrušení napadeného usnesení a zastavení správního řízení

37.         Podle § 262 odst. 2 zákona,  nedodrží-li zadavatel pravidla stanovená pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postup podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.

38.         Podle § 262 odst. 3 zákona, stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

39.         Dle § 152 odst. 1 správního řádu lze proti rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad, ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, podat rozklad.

40.         Dle § 152 odst. 5 správního řádu platí pro řízení o rozkladu úprava odvolání, pokud takový postup nevylučuje povaha věci.

41.         Podle § 90 odst. 4 správního řádu, jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadené rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků.

42.         Podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže se žádost stala zjevně bezpředmětnou.

43.         Bezpředmětnost ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je podle rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 20/2011-52 ze dne 16. 8. 2012, nutno vnímat jako [s]tav, kdy jakýmkoliv rozhodnutím o žádosti, ať už kladným nebo záporným, nedojde k žádné změně v právním postavení žadatele.“

44.         K bezpředmětnosti žádosti, jakožto k důvodu pro zastavení správního řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, se vyjádřil např. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 5 As 62/2009-68 ze dne 14. 10. 2010, v rozsudku č. j. 8 As 103/2011-92 ze dne 19. 3. 2012 a v rozsudku č. j. 7 Afs 79/2012-37 ze dne 26. 6. 2013 v nichž uvedl, že [d]ůvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je dán tehdy, pokud v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti již nebude mít pro žadatele význam“. Takový navrhovatelem sledovaný význam je potřeba vnímat jako právě ten zamýšlený význam, který by pro navrhovatele mělo eventuální budoucí rozhodnutí Úřadu, nikoli význam jiný. Tento význam přitom vždy vyplývá již z původního obsahu návrhu a v zásadě se kryje s předmětem řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, tj. s cílem uložit konkrétní nápravné opatření, tj. právě to, kterého se navrhovatel v návrhu domáhal.

45.         Bezpředmětnost návrhu dle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 94/2012-41 ze dne 21. 11. 2013 nastává v situaci, kdy rozhodnutím správního orgánu, a to ať kladným, nebo záporným, nedojde k žádné změně v právním postavení žadatele. Zjevnou bezpředmětností se zabýval též Nejvyšší správní soud v již výše citovaném rozsudku č. j. 7 Afs 79/2012-37 ze dne 26. 6. 2013, kdy konstatoval, že[ž]ádost se stává bezpředmětnou, pokud by v průběhu zahájeného správního řízení nastala taková skutečnost, v jejímž důsledku by správní orgán nemohl vydat rozhodnutí, které by bylo způsobilé ovlivnit právní postavení žadatele.“

46.         Úřad zahájil předmětné správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele podle § 249 zákona na základě návrhu navrhovatele. V době podání návrhu bylo cílem navrhovatele, aby Úřad zrušil zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku. V průběhu vedení tohoto správního řízení došlo k vydání rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0054/2019/VZ-15447/2019/322/HSc ze dne 4. 6. 2019, ve kterém předseda Úřadu potvrdil rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0037/2019/VZ-06365/2019/531/VNe ze dne 4. 3. 2019, kterým bylo zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku zrušeno. Citovaným rozhodnutím předsedy Úřadu tedy bylo pravomocně rozhodnuto o zrušení zadávacího řízení, jehož zrušení se navrhovatel domáhá.

47.         Ať už by o tomto rozkladu bylo rozhodnuto jakkoliv, návrh navrhovatele je z důvodu zrušení zadávacího řízení bezpředmětný. Pravomocné zrušení zadávacího řízení zapříčinilo stav, kdy zanikla možnost Úřadu uložit zadavateli nápravné opatření.

48.         V nyní vedeném správním řízení tak v průběhu řízení o rozkladu došlo k takové změně okolností, která zapříčinila, že návrh navrhovatele, který v době svého podání bezpředmětným nebyl, se jím stal, neboť po pravomocném zrušení zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku již nelze dosáhnout cíle, ke kterému návrh směřoval, tj. k uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení.

49.         K výše uvedenému dodávám, že předseda Úřadu jako odvolací správní orgán rozhoduje na základě skutkového stavu v době vydání rozhodnutí o rozkladu, tedy je povinen novou skutečnost, spočívající v pravomocném zrušení zadávacího řízení při rozhodování, zohlednit. Tento postup je aprobován ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu, který například v rozsudku č. j. 1 As 24/2011 – 79 ze dne 7. 4. 2011 uvedl: „Rozhodování správního orgánu podle skutkového stavu v době vydání rozhodnutí tedy vyplývá přímo z povahy správního řízení, které směřuje k vydání konstitutivního správního rozhodnutí. Teprve právní mocí takového rozhodnutí vzniká, mění se či zaniká právo a povinnost.“

50.         Vzhledem k tomu, že jsem zjistil existenci skutečnosti odůvodňující zastavení řízení, postupuji dle § 90 odst. 4 správního řádu, dle kterého je odvolací správní orgán povinen v situaci, kdy zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zrušit napadené rozhodnutí a řízení zastavit. Tím je ze zákona vyloučeno, aby v rámci tohoto řízení o rozkladu došlo k jinak samozřejmému přezkumu souladu napadeného rozhodnutí s právními předpisy a jeho správnosti v rozsahu námitek rozkladu zadavatele podle § 89 odst. 2 správního řádu.

51.         S ohledem na okolnosti případu, kdy není pochyb o tom, že došlo k pravomocnému zrušení zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku (došlo tak k dosažení cíle, kterého se navrhovatel domáhal svým návrhem) a vhledem k tomu, že je z obsahu tohoto správního spisu zřejmé, že žádný z účastníků netvrdil ani neprokázal, že by jiné rozhodnutí o rozkladu mohlo mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků nezbývá, než ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu v návaznosti na § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu napadené usnesení zrušit a správní řízení zastavit.

VI.          Závěr

52.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného usnesení a zastavení správního řízení.

53.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené usnesení zrušit a správní řízení zastavit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

 

   otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

Obdrží:

1.             Hyundai Motor Czech s.r.o., Siemensova 2717/4, 155 00 Praha

2.             Česká republika – Ministerstvo vnitra, Nad štolou 936/3, 170 00 Praha

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení v daném případě ve smyslu ustanovení § 56 odst. 1 zákona v návaznosti na ustanovení § 273 zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz