číslo jednací: S0179/2019/VZ-13604/2019/531/VNe

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 29. 4. 2019, na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou

• zadavatel – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6,
• navrhovatel – PSM PROJEKT SYSTEM & MANAGEMENT GMBH, IČO HRB 13200, se sídlem Wilhelmshöher Allee 262, 34131 Kassel, Spolková republika Německo, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 3. 4. 2019 Mgr. Kryštofem Kobedou, advokátem, ev. číslo ČAK 16728, IČO 04662792, advokátní kancelář Equity Legal s.r.o., IČO 07410441, se sídlem Šrobárova 2002/40, 101 00 Praha 10,

ve věci přezkoumání postupu zadavatele směřujícího k zadání veřejné zakázky „Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace – nákup“ s odkazem na obecnou výjimku podle ustanovení § 29 písm. s) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, kdy zadavatel vyzval navrhovatele – PSM PROJEKT SYSTEM & MANAGEMENT GMBH, IČO HRB 13200, se sídlem Wilhelmshöher Allee 262, 34131 Kassel, Spolková republika Německo – k projevení předběžného zájmu o účast ve shora uvedené veřejné zakázce zasláním „Adresné výzvy vybraným dodavatelům k projevení předběžného zájmu o účast ve veřejné zakázce Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace – nákup“ ze dne 20. 2. 2019,

vydává toto:

usnesení:

I.

Správní řízení vedené ve věci návrhu navrhovatele – PSM PROJEKT SYSTEM & MANAGEMENT GMBH, IČO HRB 13200, se sídlem Wilhelmshöher Allee 262, 34131 Kassel, Spolková republika Německo – ze dne 29. 4. 2019, v části týkající se údajného neoprávněného užití výjimky podle ustanovení § 29 písm. s) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, pro zadání veřejné zakázky – „Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace – nákup“ zadávané zadavatelem – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 – s odkazem na obecnou výjimku podle ustanovení § 29 písm. s) citovaného zákona na základě „Adresné výzvy vybraným dodavatelům k projevení předběžného zájmu o účast ve veřejné zakázce Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace – nákup“ ze dne 20. 2. 2019, se podle § 257 písm. h) citovaného zákona zastavuje, neboť předmětné části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, jelikož lhůta pro podání námitek jmenovanému navrhovateli počala běžet dne 26. 2. 2019 a ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 citovaného zákona byl jmenovaný navrhovatel povinen námitky podat nejpozději do dne 13. 3. 2019, čili do 15 dnů ode dne, kdy navrhovatel obdržel „Adresnou výzvu vybraným dodavatelům k projevení předběžného zájmu o účast ve veřejné zakázce Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace – nákup“, avšak námitky ze dne 8. 4. 2019 obsahující argumentaci odpovídající předmětné části návrhu byly navrhovatelem zadavateli doručeny až dne 8. 4. 2019.

II.

Správní řízení vedené ve věci návrhu navrhovatele – PSM PROJEKT SYSTEM & MANAGEMENT GMBH, IČO HRB 13200, se sídlem Wilhelmshöher Allee 262, 34131 Kassel, Spolková republika Německo – ze dne 29. 4. 2019, v části týkající se údajné nezákonnosti podmínek veřejné zakázky:

-          délka lhůty, která byla stanovena pro podání žádostí o účast, jež měla být nepřiměřeně krátká,

-          požadavek na osádkové provedení věžového kompletu, jenž měl působit diskriminačně,

-          požadavek na zabezpečení přebíjení pod pancéřovou ochranou věže, jenž měl působit diskriminačně,

-          neurčitost dokumentace související s postupem zadavatele směřujícím k zadání veřejné zakázky,

stanovených zadavatelem – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 – v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace – nákup“ zadávané s odkazem na obecnou výjimku podle ustanovení § 29 písm. s) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, na základě „Adresné výzvy vybraným dodavatelům k projevení předběžného zájmu o účast ve veřejné zakázce Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace – nákup“ ze dne 20. 2. 2019, pro zadání veřejné zakázky – „Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace – nákup“, se podle § 257 písm. h) citovaného zákona zastavuje, neboť předmětné části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, jelikož podané námitky neodpovídají dikci ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) až c) citovaného zákona a nelze je podat.

 

Odůvodnění

I.               POSTUP ZADAVATELE SMĚŘUJÍCÍ K ZADÁNÍ VEŘEJNÉ ZAKÁZKY

1.             Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 (dále jen „zadavatel“) – zahájil postup směřující k zadání veřejné zakázky „Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace – nákup“ mimo zadávací řízení s odkazem na obecnou výjimku podle ustanovení § 29 písm. s) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veřejná zakázka“ a „zákon“) zasláním „Adresné výzvy vybraným dodavatelům k projevení předběžného zájmu o účast ve veřejné zakázce Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace – nákup“ ze dne 20. 2. 2019 (dále jen „adresná výzva“).

2.             V čl. 1. „CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU VEŘEJNÉ ZAKÁZKY – ZADAVATELEM POPTÁVANÉHO PLNĚNÍ“ adresné výzvy zadavatel uvedl, že od oslovených dodavatelů poptává „následující plnění:[…OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ…]“.

3.             V čl. 2. „CHARAKTERISTIKA ZADÁVACÍHO POSTUPU“ adresné výzvy zadavatel stanovil, že „bude při akvizici uvedené veřejné zakázky postupovat na základě výjimky dle ust. § 29, písm. s) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (…).“. Současně ze shora jmenovaného článku adresné výzvy vyplývá, že zadavatel bude při akvizici, tj. postupu směřujícímu k zadání veřejné zakázky, aplikovat vlastní druh zadávacího postupu, a sice vícekolové jednací řízení.

4.             Dne 27. 3. 2019 došlo na prvním jednání ohledně veřejné zakázky mezi zadavatelem a oslovenými dodavateli k předání podrobných informací o veřejné zakázce, když, jak vyplývá z dokumentace související s postupem zadavatele směřujícím k zadání veřejné zakázky, dodavatel – PSM PROJEKT SYSTEM & MANAGEMENT GMBH, IČO HRB 13200, se sídlem Wilhelmshöher Allee 262, 34131 Kassel, Spolková republika Německo, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 3. 4. 2019 Mgr. Kryštofem Kobedou, advokátem, ev. číslo ČAK 16728, IČO 04662792, advokátní kancelář Equity Legal s.r.o., IČO 07410441, se sídlem Šrobárova 2002/40, 101 00 Praha 10 (dále jen „navrhovatel“) – po podpisu „Dohody o mlčenlivosti a ochraně informací projektu“ a „Etických pravidel projektu PBVP“ obdržel od zadavatele „Výzvu dodavateli k podání žádosti o účast ve vícekolovém jednacím řízení veřejné zakázky s názvem „Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace – nákup““ (dále jen „výzva“), jejíž přílohy tvořily mj. dokumenty „Procesní pravidla fáze výzvy k žádosti o účast dodavatelů ve vícekolovém jednacím řízení veřejné zakázky „Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace – nákup““ jako příloha č. 1 a jako příloha č. 2 „Nepodkročitelné (tzv. „no-go“) požadavky“.

5.             Dne 5. 4. 2019 navrhovatel doručil zadavateli „Stížnost proti postupu zadavatele v rámci veřejné zakázky „Pásové bojové vozidlo a jeho modifikace – nákup“ č.j. MO 90378/2019-1350“ z téhož dne, prostřednictvím níž brojil proti délce lhůty, kterou zadavatel stanovil pro podání žádostí o účast, proti požadavkům zadavatele na osádkový věžový komplet a na zabezpečení přebíjení pod pancéřovou ochranou věže (zevnitř), a proti článku III. část IV. bodu 3. přílohy č. 1 výzvy (dále jen „stížnost“). Rozhodnutím o stížnosti ze dne 18. 4. 2019, které bylo navrhovateli doručeno téhož dne (dále jen „rozhodnutí o stížnosti“), zadavatel zčásti stížnost navrhovatele ze dne 5. 4. 2019 odmítl, zčásti (ve vztahu ke stížnosti vůči článku III. část IV. bodu 3. přílohy č. 1 výzvy) stížnosti navrhovatele vyhověl.

6.             Dne 8. 4. 2019 doručil navrhovatel zadavateli „Námitky proti zadávacím podmínkám v rámci veřejné zakázky s názvem „Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace – nákup“ vyhlášenou mimo režim zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“) na základě chybné aplikace ust. § 29 písm. s) zákona, jejímž zadavatelem je Česká republika – Ministerstvo obrany (dále jen „Zadavatel“)“ z téhož dne, kterými brojil proti postupu zadavatele směřujícímu k zadání posuzované veřejné zakázky mimo zadávací řízení s využitím výjimky podle ustanovení § 29 písm. s) zákona a proti neurčitosti dokumentace související s postupem zadavatele směřujícím k zadání veřejné zakázky (dále jen „námitky“). Rozhodnutím o námitkách ze dne 23. 4. 2019, jež bylo navrhovateli doručeno téhož dne (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), zadavatel námitky navrhovatele ze dne 8. 4. 2019 odmítl, a to zčásti (v části směřující proti užití výjimky podle § 29 písm. s) zákona) z důvodu jejich opožděnosti a zčásti (v části směřující proti nezákonnosti podmínek stanovených zadavatelem v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky) z důvodu, že z pohledu zadavatele podání takových námitek zákon neumožňuje.

7.             Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o stížnosti a rozhodnutí o námitkách za učiněná v souladu se zákonem, podal dne 29. 4. 2019 návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“).

II.             OBSAH NÁVRHU  

8.             Úvodem návrhu navrhovatel vyjadřuje přesvědčení, že jeho námitky byly podány včas, neboť skutečnosti, proti nimž vznesl námitky, mu byly v plném rozsahu sděleny až dne 27. 3. 2019, a nikoliv již dne 26. 2. 2019[1], kdy mu byla doručena adresná výzva ze dne 20. 2. 2019, jak se snaží dovodit zadavatel. Navrhovatel má za to, že adresná výzva neobsahovala informaci o tom, že by jejím prostřednictvím došlo k zahájení zadávacího řízení, jelikož tato svým obsahem neodpovídala žádné z forem zadávacího řízení, a navrhovatel ji tudíž považoval za nezávazné oznámení zadavatele o úmyslu v budoucnu zahájit zadávací řízení. K faktickému zahájení soutěže o veřejnou zakázku došlo až dne 27. 3. 2019, což dle názoru navrhovatele potvrzuje projev náměstka ministra obrany pro vyzbrojování p. Filipa Říhy, který byl zachycen na videu pořízeném Českou televizí na tiskové konferenci konané dne 27. 3. 2019. Text adresné výzvy neobsahoval reálné podmínky a požadavky, které zadavatel hodlal uplatňovat v rámci zadávacího řízení. O skutečnosti, že byl porušen zákon, a o tom, v jakém rozsahu k porušení zákona došlo, se navrhovatel dozvěděl až v souvislosti s předáním zadávacích podmínek veřejné zakázky dne 27. 3. 2019; rozhodným datem pro podání námitek je tak den 27. 3. 2019.

9.             Navrhovatel primárně brojí proti užití výjimky dle § 29 písm. s) zákona, kterou zadavatel aplikoval na zadávání veřejné zakázky, v důsledku čehož není šetřená veřejná zakázka zadávána v žádném ze zadávacích řízení dle zákona. Navrhovatel poukazuje na skutečnost, že zadavatel nijak nerozvedl důvod, proč byla výjimka dle ustanovení § 29 písm. s) zákona z jeho strany aplikována. Z citovaného ustanovení zákona přitom vyplývá, že danou výjimku je zadavatel oprávněn použít výhradně v případech, kdy nikoliv veřejná zakázka samotná, ale užití zadávacího postupu je nezbytné k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky. Tento bezpečnostní zájem může dle slov navrhovatele spočívat v potřebě nákupu kvalitního materiálu pro Armádu ČR, avšak jen stěží může spočívat v samotné nutnosti užití postupu mimo režim zákona. Z hlediska opodstatněnosti užití zákonné výjimky navrhovatel považuje za nezbytné odkázat na úvod zákonné úpravy, konkrétně na § 1 odst. 1 zákona, jenž stanoví, že zákonná úprava představuje zapracování právních předpisů Evropské unie a s ohledem na tyto předpisy je nutné zákon vykládat. Pokud jde o ustanovení § 29 písm. s) zákona, jedná se o transpozici čl. 346 Smlouvy o fungování Evropské unie, přičemž text této rámcové smlouvy je ve vztahu k veřejným zakázkám, resp. veřejným zakázkám v rámci obrany a bezpečnosti, rozveden a konkretizován v rozhodnutích Soudního dvora Evropské unie a ve směrnici 2009/81/ES ze dne 13. 7. 2009 o koordinaci postupů při zadávání některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic 2004/17/ES a 2004/18/ES (dále jen „směrnice 2009/81/ES“). Do dodávek vojenského vybavení dle ustanovení čl. 2 písm. a) směrnice 2009/81/ES lze zahrnout i dodávky pásových bojových vozidel pěchoty, které jsou předmětem veřejné zakázky. Z textace výjimek uvedených ve směrnici 2009/81/ES, stejně jako z formulace ustanovení § 29 písm. s) zákona, je podle navrhovatele zřejmé, že bezpečnostní zájmy státu, resp. riziko jejich ohrožení musí pro možnost aplikace výjimky existovat nikoliv ve vztahu k nákupu jako takovému, ale ve vztahu k aplikaci běžného postupu podle zákona nebo citované směrnice. Zadavatel tak není ani s ohledem na aplikaci práva Evropské unie oprávněn ignorovat povinné zadávací postupy dle zákona a citované směrnice výhradně s odkazem na skutečnost, že se veřejná zakázka týká obranných technologií. Navrhovatel rovněž odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-385/02, Komise proti Itálii, z něhož vyplývá, že jakékoliv omezení hospodářské soutěže musí mít legitimní účel a musí být užito v minimálním možném rozsahu nezbytném k tomu, aby tohoto účelu bylo dosaženo. Z uvedeného pak lze podle navrhovatele dovodit, že zadavatel je povinen explicitně definovat, které konkrétní bezpečnostní zájmy jsou ohroženy zadáním veřejné zakázky v zadávacím řízení, a současně prokázat, že tomuto ohrožení by v případě aplikace zákonného režimu nebylo možno zabránit. Zadavatel však není a nebude schopen ve vztahu k předmětné veřejné zakázce takové zdůvodnění předložit, neboť realizace postupu dle zákona žádné bezpečnostní zájmy neohrožuje. V dalším navrhovatel cituje ze „Zprávy Komise Evropskému parlamentu a Radě o provádění směrnice 2009/81/ES o zadávání zakázek v oblasti obrany a bezpečnosti“ ze dne 2. 10. 2012, která podle názoru navrhovatele potvrzuje jeho závěry. Navrhovatel nijak nerozporuje, že nákupem předmětu veřejné zakázky dochází k pořízení vojenského materiálu nebo obchodu s ním, jakož ani netvrdí, že by zamýšlený nákup měl potenciál nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny k vojenským účelům. Navrhovatel však zpochybňuje to, že by postup zvolený zadavatelem, tj. zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, měl být nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky. Navrhovatel nepovažuje utajení ve stupni „DŮVĚRNÉ“ za nijak mimořádné, když v minulosti proběhlo velké množství zadávacích řízení, v nichž byly informace v tomto stupni utajení dostatečně chráněny za použití režimu dle části deváté zákona. Navrhovatel v dalším odkazuje na § 192 – 196 zákona, jež umožňují užití všech podmínek k ochraně bezpečnostních zájmů státu. Navrhovatel je tak přesvědčen, že nebyla naplněna jedna z podmínek pro aplikaci výjimky ve smyslu § 29 písm. s) zákona, když zadavatelem zvolený postup nijak nepřispěl k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky.

10.         Navrhovatel v další části návrhu namítá skutečnosti, jež svým obsahem věcně odpovídají podané stížnosti (viz bod 5. odůvodnění tohoto usnesení), kdy má za to, že zadavatel stanovil nepřiměřeně krátkou lhůtu pro podání žádostí o účast, neboť tato fakticky činí 36 dnů, přičemž žádost o účast v této lhůtě objektivně nelze spolu se všemi požadovanými dokumenty podat, když např. doklady pro prokázání kvalifikace není možné ze strany zahraničních dodavatelů získat během několika dnů a rovněž příprava dokumentů pro doložení splnění nepodkročitelných, tzv. „no-go“ technických požadavků, zabere delší čas. Nadto se jedná o nestandardní postup zadavatele, jelikož v běžné praxi žádost o účast v zadávacím řízení obsahuje výhradně doklady sloužící k prokázání kvalifikace dodavatelů, nikoliv technické informace popisující nabízené plnění.

11.         V dalším bodu svého návrhu navrhovatel poukazuje na to, že některé zadavatelem stanovené požadavky odporují ustanovení § 36 odst. 1 zákona. Konkrétně navrhovatel považuje za diskriminační požadavky na osádkovou věž a na vnitřní přebíjení, protože tato technická řešení výrobky navrhovatele neumožňují, a jelikož zadavatel stanovil požadavky na konkrétní technologie a nikoliv požadavky na funkci, přestože právní úprava na úrovni Evropské unie klade důraz na to, aby zadávací podmínky zadavatelé stanovili výhradně s ohledem na efektivitu či účinnost požadovaného plnění, zadavatel ve svém důsledku rezignoval na technickou neutralitu předmětu plnění. Navrhovatel předkládá konkrétní argumentaci, proč by mělo být připuštěno jeho technické řešení, když jím dodávané vozidlo vzhledem k jeho celkovým charakteristikám v bezosádkovém provedení věže obsahuje prakticky veškeré parametry, které zadavatel přisuzuje pouze osádkové variantě. Zadavatel podle navrhovatele rezignoval na stanovení výkonových požadavků. Postup zadavatele dle názoru navrhovatele nesměřuje k získání kvalitního plnění, ale diskriminuje některé z dodavatelů, neboť zadavatel neponechal dodavatelům možnost prokázat, že jejich technické řešení naplňuje požadavky zadavatele stejným způsobem, jako zadavatelem uvedené a požadované technologie.

12.         Navrhovatel dále konstatuje, že dokumentace související s postupem zadavatele směřujícím k zadání výše uvedené veřejné zakázky je vnitřně nekonzistentní a natolik neurčitá, že neposkytuje dodavatelům dostatek informací stran toho, co by mělo být součástí jejich žádostí o účast. Jako příklad navrhovatel uvádí požadavek zadavatele vymezený v čl. 6. výzvy, z něhož není zřejmé, zda mají být no-go požadavky aplikovány stejným způsobem na všechny požadované varianty pásových bojových vozidel pěchoty, či zda se pro jejich specializované verze předpokládají rozdíly. Stanovené podmínky tak neumožňují řádné podání žádostí o účast, když na jejich základě nelze určit rozsah požadavků, které zadavatel klade na poptávané plnění.  

13.         Ve světle všech shora popsaných skutečností je tak navrhovatel přesvědčen, že postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky je rozporný se zákonem. Závěrem návrhu proto navrhovatel navrhuje, aby Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil přestupků, když v rozporu s § 29 písm. s) zákona realizoval zadávací řízení mimo režim zákona, a když porušil ustanovení § 36 zákona tím, že stanovil neurčité a diskriminační zadávací podmínky. Současně navrhovatel navrhuje, aby Úřad zadávací řízení zrušil.  

14.         Úřad na tomto místě doplňuje, že navrhovatelem rozporované podmínky stanovené zadavatelem v souvislosti se zadáváním výše uvedené veřejné zakázky týkající se lhůty pro podání žádostí o účast a požadavky zadavatele na osádkový věžový komplet a na zabezpečení přebíjení pod pancéřovou ochranou věže a neurčitost dokumentace související s postupem zadavatele směřujícím k zadání veřejné zakázky bude dále v odůvodnění tohoto usnesení souhrnně nazývat jako „podmínky veřejné zakázky“.    

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

15.         Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dnem 29. 4. 2019, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele. Zadavateli byl stejnopis návrhu doručen taktéž dne 29. 4. 2019.

16.         Účastníky správního řízení podle ustanovení § 256 zákona jsou:

• zadavatel,
• navrhovatel.

17.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům dopisem č. j. ÚOHS-S0179/2019/VZ-12271/2019/531/VNe ze dne 2. 5. 2019.

18.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0179/2019/VZ-12286/2019/531/VNe ze dne 2. 5. 2019 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – zaslání originálu dokumentace související s postupem zadavatele směřujícím k zadání veřejné zakázky s odkazem na obecnou výjimku podle ustanovení § 29 písm. s) zákona.

19.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0179/2019/VZ-13668/2019/531/VNe ze dne 21. 5. 2019 určil Úřad účastníkům řízení lhůtu, v níž se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 9. 5. 2019

20.         Zadavatel se k návrhu vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 9. 5. 2019, které Úřad obdržel téhož dne, přičemž konstatuje následující.

21.         Ve vztahu ke stížnosti navrhovatele ze dne 5. 4. 2019 zadavatel poznamenává, že jelikož zadává veřejnou zakázku na základě výjimky podle § 29 písm. s) zákona, tj. mimo zadávací řízení, nelze podanou stížnost považovat za námitku učiněnou v souladu se zákonem, neboť se nelze řídit postupy uvedenými v zákoně.

22.         Ve vztahu k námitkám navrhovatele ze dne 8. 4. 2019 zadavatel konstatuje, že z jejich obsahu lze seznat, že první část námitek směřuje proti postupu zadavatele, který zadává veřejnou zakázku mimo zadávací řízení. Druhá část námitek pak napadá podmínky veřejné zakázky, přičemž, jak zadavatel uvedl již v rozhodnutí o námitkách, není navrhovatel k podání takových námitek aktivně legitimován.

23.         Ve vztahu k části návrhu týkající se námitek podaných podle ustanovení § 241 odst. 2 písm. c) zákona zadavatel sděluje, že odeslání adresné výzvy lze nepochybně považovat za způsob, kterým zadavatel zahájil soutěž o veřejnou zakázku. Adresná výzva obsahuje konkrétní informace o tom, jaké plnění bude zadavatel požadovat, informaci o užití výjimky dle § 29 písm. s) zákona a nastínění procesního postupu. Navrhovatel se o užití ustanovení § 29 písm. s) zákona prokazatelně dozvěděl dnem převzetí adresné výzvy, a tímto dnem pro něj tak dle názoru zadavatele počala běžet subjektivní lhůta k podání námitek dle § 241 odst. 2 písm. c) zákona. Na podporu své argumentace zadavatel cituje z komentářové literatury. Jazykovým výkladem je nutno dospět k závěru, že postup směřující k zadání veřejné zakázky byl zahájen na základě adresné výzvy. Jako „první výkop“ bylo jednání konané dne 27. 3. 2019 označeno s ohledem na to, že se jednalo o první jednání za účasti všech adresně oslovených dodavatelů, přičemž označení tohoto jednání za „první výkop“ je irelevantní ve vztahu k určení počátku zadávacího postupu. Z uvedeného vyplývá, že předmětné námitky navrhovatele byly podány opožděně.

24.         Ve vztahu k části návrhu týkající se námitek směřujících proti podmínkám veřejné zakázky zadavatel konstatuje, že vzhledem k tomu, že se jedná o veřejnou zakázku zadávanou na základě výjimky dle § 29 písm. s) zákona, přičemž podmínky pro aplikaci této výjimky byly splněny a zadavatel neučinil žádný právně závazný úkon, který by směřoval k zahájení zadávacího řízení podle zákona, nelze se řídit postupy uvedenými v zákoně. Zákon podání námitek proti zadávacím podmínkám podle ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) zákona při využití některé z obecných výjimek uvedených v ustanovení § 29 zákona neumožňuje, a proto není možné o této části námitek rozhodnout. V případě posuzované veřejné zakázky tak lze dle přesvědčení zadavatele podat pouze námitky směřující proti neoprávněnosti užití předmětné výjimky, avšak nikoliv vůči zadávacím podmínkám veřejné zakázky ve smyslu ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) zákona. Argumentaci navrhovatele, že dopis ze dne 20. 2. 2019 neodpovídá svým obsahem žádné z forem zadávacího řízení, a odkazy navrhovatele na § 58 zákona a přílohu č. 6 zákona považuje zadavatel za irelevantní, jelikož veřejná zakázka není zadávána v žádném z druhů zadávacích řízení.

25.         Zadavatel dále předesílá, že není ani dána příslušnost Úřadu pro přezkum zadávacích podmínek u takové veřejné zakázky, jež je zadávána na základě výjimky podle § 29 písm. s) zákona, jelikož zadavatel není povinen dodržovat pravidla stanovená zákonem. Zadavatel v tomto za účelem podpory své argumentace cituje z rozhodnutí Úřadu č. j. S183/2008/VZ-16515/2008/540/MČ ze dne 25. 8. 2008 a z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. Ca 25/2006-196 ze dne 22. 12. 2006.

26.         S ohledem na výše uvedené proto zadavatel v závěru svého stanoviska navrhuje, aby Úřad vedené správní řízení podle § 257 písm. h) zákona zastavil.  

Vyjádření navrhovatele ze dne 27. 5. 2019

27.         Dne 27. 5. 2019 doručil navrhovatel Úřadu své vyjádření označené „Věc: Replika na vyjádření zadavatele ve věci UOHS-S0179/2019/VZ-12271/2019/531/VNe“ z téhož dne, jímž reaguje na vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 9. 5. 2019. Navrhovatel s vyjádřením zadavatele nesouhlasí, neboť v něm zadavatel podle mínění navrhovatele setrvává na nesprávných závěrech a předmětné vyjádření neobsahuje žádné nové informace ve vztahu k posuzované věci. Navrhovatel je i nadále přesvědčen, že prokázal, že postup zadavatele odporuje zákonu, jelikož podmínky pro aplikaci výjimky dle § 29 písm. s) zákona nebyly naplněny.

28.         Navrhovatel opětovně odmítá, že by zadávací řízení směřující k zadání veřejné zakázky bylo zahájeno již dne 26. 2. 2019 převzetím adresné výzvy. Z předmětného dokumentu totiž zjevně nevyplývá, že by zadávací řízení již bylo zahájeno, když adresná výzva obsahuje v budoucím čase formulované odkazy na to, že zadavatel zahájí zadávací řízení a v jeho průběhu bude určitým způsobem postupovat. V této souvislosti je navrhovatel toho názoru, že subjektivní lhůta dle § 242 odst. 1 zákona pro něj nemohla začít běžet doručením adresné výzvy, neboť tím, že zadavatel oznámil navrhovateli, že má v budoucnu v úmyslu porušit zákon, ještě k žádnému faktickému jednání v rozporu se zákonem nedošlo, jelikož zákon v žádném ze svých ustanovení nestanoví, že je možné jej porušit pouhým úmyslem zadavatele. Navrhovatel tedy dospěl k závěru, že nezávisle na tom, že disponoval informacemi ohledně toho, jak zadavatel v budoucím zadávání veřejné zakázky hodlá postupovat, nemohl proti tomuto úmyslu zadavatele jakkoliv brojit, neboť zákon umožňuje podání námitek výhradně až proti dokonanému jednání zadavatele. K takovému dokonanému jednání přitom podle něj došlo až dne 27. 3. 2019 v souvislosti s tím, že navrhovateli byly doručeny kompletní a závazné podmínky zadávacího řízení, z nichž (a ne dříve) mohl seznat, že zadávací řízení je skutečně vedeno v rozporu se zákonem.

29.         Navrhovatel dále upozorňuje, že pokud se jedná o odkaz zadavatele na komentářovou literaturu, která pojednává o subjektivní lhůtě, jež je spojená s okamžikem, kdy se příslušný stěžovatel dozvěděl o porušení zákona, lze s ním souhlasit, avšak je nutné doplnit, že stěžovateli počíná subjektivní lhůta k podání námitek běžet výhradně v souvislosti s námitkami proti skutečnostem, které jsou obsahem konkrétního doručeného oznámení. S ohledem na to, že obsahem adresné výzvy byl pouze úmysl zadavatele směřující k budoucímu zahájení zadávacího řízení, čili nikoliv informace, že zadávací řízení bylo již zahájeno mimo režim zákona, popř. závazné zadávací podmínky, nemohlo mít na běh subjektivní lhůty pro podání námitek proti oběma výše uvedeným skutečnostem doručení adresné výzvy jakýkoliv vliv.

30.         Navrhovatel trvá na své argumentaci, že vzhledem ke skutečnosti, že adresná výzva neobsahuje ani výslovnou informaci o zahájení zadávacího řízení, ani náležitosti, které by navrhovateli umožnily dovodit, že k zahájení zadávacího řízení došlo formou analogie se zákonem, je nutné konstatovat, že k zahájení žádného zadávacího řízení dne 26. 2. 2019 nedošlo.

31.         V dalším navrhovatel odmítá konstrukci zadavatele, kterou odůvodňuje aplikaci výjimky dle § 29 písm. s) zákona a zadání posuzované veřejné zakázky mimo režim zákona, neboť podle slov navrhovatele prokazatelně nedošlo k naplnění všech podmínek, jež zákon s možností využití předmětné výjimky spojuje, když z žádného vyjádření zadavatele nevyplývá, že by zadáním veřejné zakázky na nákup pásových bojových vozidel pěchoty postupem dle zákona byly ohroženy bezpečnostní zájmy České republiky, stejně tak zadavatel ani neuvedl žádný argument k tomu směřující; zákonná výjimka je tedy užita neoprávněně, neboť k žádnému ohrožení bezpečnostních zájmů České republiky z principu nemůže dojít.

32.         Navrhovatel opětovně podotýká, že předmětnou výjimku je zadavatel oprávněn použít výhradně v případech, kdy nikoliv veřejná zakázka samotná, ale užití zadávacího postupu, který odporuje standardním pravidlům pro zadání veřejné zakázky v oblasti obrany a bezpečnosti dle zákona, je nezbytné k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, kdy za účelem podpory právě řečeného předkládá další argumentaci.

33.         Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel nepředložil ve svém vyjádření žádný nový argument, jímž by podpořil svá tvrzení o oprávněnosti jeho postupu, a proto navrhuje, aby Úřad rozhodl v souladu s jeho původním návrhem.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

34.         Úřad přezkoumal náležitosti návrhu a na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že se správní řízení ve věci návrhu navrhovatele ze dne 29. 4. 2019 podle ustanovení § 257 písm. h) zákona zastavuje, neboť návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

35.         Podle § 2 odst. 1 zákona zadáním veřejné zakázky se pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Za zadání veřejné zakázky se nepovažuje uzavření smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah, nebo smlouvy upravující spolupráci zadavatele při zadávání veřejné zakázky podle § 7 až 12, § 155, 156, 189 a 190.

36.         Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není-li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9.

37.         Podle § 29 písm. s) zákona zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, jde-li o veřejnou zakázku, jejímž předmětem je výroba vojenského materiálu nebo obchod s ním, a tento postup je nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky, přičemž tento postup nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu Evropské unie s výrobky, které nejsou určeny výlučně k vojenským účelům.

38.         Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma.

39.         Podle § 241 odst. 2 zákona se námitky podle odstavce 1 podávají písemně a lze je podat proti

a) všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek,

b) volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, nebo

c) postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu s tímto zákonem.

40.         Podle § 242 odst. 1 zákona není-li dále uvedeno jinak, musí být námitky doručeny zadavateli do 15 dnů ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o domnělém porušení tohoto zákona zadavatelem; námitky nelze podat po uzavření smlouvy nebo poté, co se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

41.         Podle § 245 odst. 3 zákona zadavatel odmítne rovněž námitky, které

a) nejsou podané oprávněnou osobou podle § 241,

b) jsou podány opožděně, nebo

c) nesplňují náležitosti podle § 244.

42.         Podle § 257 písm. h) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky; to neplatí pro návrhy podle § 254.      

43.         Podle § 265 písm. c) zákona Úřad návrh zamítne, pokud návrh nesměřuje proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat podle tohoto zákona.

K postavení zadavatele

44.         Úřad primárně posoudil, zda je splněn předpoklad stanovený v § 4 zákona, tedy zda je vůbec dána osoba zadavatele veřejné zakázky. Ustanovení § 4 odst. 1 zákona taxativně vymezuje pět skupin subjektů, které spadají pod definici „veřejného zadavatele“. Jedním z těchto subjektů je podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona Česká republika, kdy dle citovaného ustanovení zákona se v případě České republiky organizační složky státu považují za samostatné zadavatele.

45.         Podle § 7 odst. 1, věty první, zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku České republiky“), za stát právně jedná vedoucí organizační složky, jíž se toto právní jednání týká, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon nestanoví jinak.

46.         Z dikce ustanovení § 7 odst. 1 zákona o majetku České republiky tudíž vyplývá, že za stát, tzn. za Českou republiku, coby veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona, jednají, a tedy i veřejné zakázky zadávají, jednotlivé organizační složky státu.

47.         Podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky jsou organizačními složkami státu, mimo jiné, i ministerstva.

48.         S ohledem na shora uvedené skutečnosti Úřad tudíž tuto část odůvodnění uzavírá s konstatováním, že zadavatel, tj. Ministerstvo obrany, jakožto organizační složka státu podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky, tedy organizační složka České republiky, je veřejným zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona. Osoba „zadavatele veřejné zakázky“ je tak v šetřeném případě bez nejmenších pochyb dána.

K výroku I. tohoto usnesení

49.         Úřad uvádí, že navrhovatel v první části návrhu brojí proti užití výjimky podle § 29 písm. s) zákona zadavatelem pro zadání veřejné zakázky. Navrhovatel má za to, že pro aplikaci předmětné výjimky nejsou splněny všechny podmínky stanovené shora citovaným ustanovením zákona. Navrhovatel konkrétně považuje za nesplněnou podmínku spočívající v tom, že postup zadavatele je nezbytný k ochraně podstatných bezpečnostních zájmů České republiky (viz bod 9. odůvodnění tohoto usnesení). Úřad konstatuje, že primárně ověřil, zda předmětné části návrhu předcházely řádně a včas podané námitky, tzn. Úřad posoudil, zda ve vztahu k této části návrhu jsou vůbec splněny zákonné předpoklady pro věcný přezkum úkonů zadavatele. Podání námitek řádně a včas je totiž nezbytnou podmínkou pro následné podání návrhu na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ve smyslu § 250 odst. 1 zákona, kdy ve zde projednávané věci se prokazatelně nejedná o situaci upravenou v § 250 odst. 2 zákona, tj. návrh navrhovatele se netýká uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku, jemuž nemusí předcházet podání námitek. K tomu Úřad sděluje následující.

50.         Z jednání navrhovatele je zjevné, že před podáním návrhu uplatnil u zadavatele dne 8. 4. 2019 námitky, kterými zpochybňuje oprávněnost zadavatele zadávat předmětnou veřejnou zakázku s odkazem na výjimku dle § 29 písm. s) zákona. Právě uvedenému odpovídá i obsah dokumentace související s postupem zadavatele směřujícím k zadání posuzované veřejné zakázky. Dikce zákona však neumožňuje podání námitek „kdykoliv“, stejně tak vyžaduje, aby bylo možno námitky subsumovat pod některý z „typů“ námitek, jež jsou v zákoně taxativně vymezeny. K tomu Úřad konstatuje, že bližší vymezení úkonů zadavatele, vůči nimž lze podávat námitky, obsahuje § 241 odst. 2 zákona, přičemž pod písmeny a) až c) jsou vymezeny 3 okruhy skutečností či úkonů učiněných ze strany zadavatele, na něž lze reagovat námitkami. V posuzovaném případě lze namítanou skutečnost dle názoru Úřadu jednoznačně subsumovat pod námitky spadající pod písm. c) shora citovaného ustanovení zákona, jelikož zadavatel zadává veřejnou zakázku s odkazem na obecnou výjimku podle § 29 písm. s) zákona, tzn. zvolil postup zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, přičemž s tímto postupem vyslovil navrhovatel prostřednictvím podaných námitek a návrhu na zahájení správního řízení nesouhlas. Pakliže bylo postaveno najisto, že se jedná o námitku podle § 241 odst. 2 písm. c) zákona, je v dalším nutné ověřit včasnost jejího podání.

51.         Úřad na tomto místě poznamenává, že lhůty pro podání námitek upravuje § 242 zákona. Úřad přitom podotýká, že ve vztahu k ustanovení § 241 odst. 2 písm. c) zákona, jež upravuje námitky proti postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu s tímto zákonem, neobsahuje zákon žádné „speciální“ ustanovení pro uplatnění námitek, tzn. takové námitky musí být příslušným stěžovatelem podány ve lhůtě dle § 242 zákona. Úřad konstatuje, že § 242 odst. 1 zákona stanovuje obecnou lhůtu pro podání námitek, dle níž platí, že námitky musí být zadavateli doručeny do 15 dnů ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o domnělém porušení zákona zadavatelem, kdy má Úřad za to, že právě posledně citované ustanovení zákona je v přezkoumávaném případě ke stanovení lhůty pro podání námitek relevantní. Úřad se tudíž vzhledem k právě řečenému zaměřil na zjištění, kdy se navrhovatel dozvěděl o tom, že zadavatel hodlá pro zadání šetřené veřejné zakázky aplikovat výjimku ve smyslu § 29 písm. s) zákona, čili že hodlá při jejím zadávání postupovat mimo zadávací řízení, a od kterého okamžiku tak pro navrhovatele započala běžet lhůta pro podání námitek dle § 242 odst. 1 zákona.    

52.         Úřad je toho názoru, že za dokument, prostřednictvím kterého dal zadavatel osloveným dodavatelům, včetně navrhovatele, na vědomí, resp. seznámil je s tím, že při zadávání předmětné veřejné zakázky bude aplikovat výjimku dle § 29 písm. s) zákona, je třeba považovat adresnou výzvu ze dne 20. 2. 2019; na základě adresné výzvy se oslovení dodavatelé z pohledu Úřadu dozvěděli o domnělém porušení zákona zadavatelem ohledně zadávání veřejné zakázky mimo zadávací řízení. V adresné výzvě totiž zadavatel mj. uvedl, že „[b]ude při akvizici uvedené veřejné zakázky postupovat na základě výjimky dle ust. § 29, písm. s) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (…).“. Současně zadavatel v adresné výzvě popsal i plnění, jež v rámci veřejné zakázky poptává (viz bod 2. odůvodnění tohoto usnesení). Na základě adresné výzvy se tak dle přesvědčení Úřadu osloveným dodavatelům dostalo jednak informací, v čem spočívá předmět plnění veřejné zakázky, a současně se z ní tito dodavatelé, tedy i navrhovatel, dozvěděli o tom, že zadavatel nebude při zadávání veřejné zakázky postupovat v zadávacím řízení, jelikož tato bude zadávána s odkazem na výjimku dle § 29 písm. s) zákona mimo zadávací řízení. Úřad má tudíž za prokázané, že v případě, že dodavatelé považovali postup zadavatele směřující k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení za rozporný se zákonem, museli proti němu podat námitky ve lhůtě do 15 dnů ode dne, kdy jim byla ze strany zadavatele doručena adresná výzva. Jinak řečeno k tomu, aby námitky napadající postup zadavatele směřující k zadání posuzované veřejné zakázky mimo zadávací řízení uplatněním výjimky podle § 29 písm. s) zákona v rozporu se zákonem bylo lze považovat za uplatněné v souladu s § 242 odst. 1 zákona, pak musely být tyto námitky příslušným dodavatelem (stěžovatelem) doručeny zadavateli do 15 dnů ode dne, kdy od zadavatele obdržel adresnou výzvu.   

53.         V předchozím bodě odůvodnění tohoto usnesení bylo Úřadem popsáno a dovozeno, že za okamžik, od něhož je třeba odvozovat lhůtu pro podání námitek proti postupu zadavatele směřujícímu k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, je zapotřebí považovat to, kdy byla dodavateli doručena adresná výzva. Pakliže tedy navrhovatel měl za to, že pro aplikaci výjimky dle § 29 písm. s) zákona zadavatelem nejsou splněny všechny podmínky stanovené v citovaném ustanovení zákona, musel proti tomuto postupu zadavatele doručit zadavateli námitky podle § 242 odst. 1 zákona ve lhůtě do 15 dnů ode dne, kdy mu byla doručena adresná výzva. K tomu Úřad sděluje, že zjistil, že ze strany navrhovatele došlo k převzetí adresné výzvy dne 26. 2. 2019, kdy i zadavatel v jeho vyjádření k návrhu ze dne 9. 5. 2019 mj. uvedl, že „navrhovatel dne 26. 2. 2019 převzal dokument zadavatele označený [adresná výzva] (…).“. Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatel nikterak nepopírá, že adresnou výzvu obdržel, tj. tato skutečnost není mezi účastníky řízení sporná, považuje ji Úřad za prokázanou. S ohledem na obecná pravidla pro počítání času Úřad konstatuje, že posledním dnem, kdy navrhovatel mohl v souladu s § 242 odst. 1 zákona doručit zadavateli námitky podle § 241 odst. 2 písm. c) zákona, tj. námitky týkající se postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu se zákonem, resp. námitky vůči neoprávněnému užití výjimky dle § 29 písm. s) zákona zadavatelem, byla středa dne 13. 3. 2019. Tedy nejpozději dne 13. 3. 2019 musely být předmětné námitky navrhovatelem zadavateli doručeny, aby byla zachována lhůta dle § 242 odst. 1 zákona. Jak však bylo Úřadem zjištěno, navrhovatel své námitky, jimiž brojil proti postupu zadavatele směřujícímu k zadání předmětné veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu se zákonem, doručil zadavateli až dne 8. 4. 2019. S odkazem na výše řečené proto nelze konstatovat jinak, než že tyto námitky byly navrhovatelem evidentně uplatněny až po lhůtě stanovené v § 242 odst. 1 zákona, tzn. jedná se o námitky nesplňující požadavek zákona na jejich včasné podání. Úřad tudíž dospěl k závěru, že přezkoumávané části návrhu, tj. části, která se týká neoprávněné aplikace výjimky ve smyslu § 29 písm. s) zákona zadavatelem, nepředcházely řádně a včas podané námitky, a Úřadu tudíž nezbylo, než vedené správní řízení v této části návrhu podle § 257 písm. h) zákona zastavit. 

54.         Navrhovatel v návrhu předkládá argumentaci, jejímž obsahem je tvrzení, že neměl důvod adresnou výzvu považovat za cokoliv jiného, než za nezávazné oznámení zadavatele o úmyslu v budoucnu zahájit zadávací řízení. Navrhovatel se tedy dle svých slov o tom, že byl zadavatelem porušen zákon, dozvěděl až v souvislosti s předáním podrobných informací o veřejné zakázce dne 27. 3. 2019, tzn. za rozhodný den pro podání námitek je nutno považovat až právě posledně jmenovaný den. K tomu Úřad předesílá, že se s předmětnou argumentací navrhovatele neztotožňuje. Jak bylo popsáno již shora, zadavatel v adresné výzvě jednoznačně uvedl, že při zadávání veřejné zakázky bude postupovat na základě výjimky vymezené v § 29 písm. s) zákona. Na základě adresné výzvy tak museli být oslovení dodavatelé dle názoru Úřadu seznámeni s tím, že veřejná zakázka nebude zadavatelem zadávána v žádném z druhů zadávacích řízení upravených zákonem, kdy zadavatel v adresné výzvě současně sdělil, že při akvizici veřejné zakázky bude aplikovat vlastní druh zadávacího postupu, a sice vícekolové jednací řízení. Úřad je toho názoru, že danou argumentaci navrhovatele je možno označit za argumentaci předstíranou, prostřednictvím níž se snaží vzbudit dojem, že adresná výzva byla pro podání námitek proti postupu zadavatele směřujícímu k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu se zákonem irelevantní, což však nemá oporu v Úřadem zjištěných skutečnostech. 

55.         Úřad nad rámec výše popsaného konstatuje, že navrhovatel v návrhu opakovaně operuje s tím, že adresná výzva svým obsahem neodpovídá žádné z forem zadávacího řízení, resp. že z adresné výzvy není zřejmé, že se jedná o právní jednání zahajující zadávací řízení. Úřad opětovně zdůrazňuje, že zadavatel se rozhodl pro zadání veřejné zakázky využít výjimku stanovenou v § 29 písm. s) zákona, tzn. postupovat při jejím zadávání mimo zadávací řízení. Pakliže se zadavatel rozhodl postupovat tímto způsobem, čili zadat posuzovanou veřejnou zakázku mimo zadávací řízení, pak, z logiky věci, adresná výzva nemusela svým obsahem odpovídat některému z druhů zadávacího řízení dle zákona, resp. výzva nemusela naplnit náležitosti výzev ve smyslu přílohy č. 6 zákona. Navrhovatel tedy svou argumentaci mylně odvozuje od toho, jakoby zadavatel zadával veřejnou zakázku v zadávacím řízení, avšak tato je v důsledku užití předmětné výjimky zadavatelem zadávána mimo zadávací řízení – viz formulace § 29 zákona „[z]adavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení (…).“. Z pohledu Úřadu tak navrhovatel nemohl důvodně předpokládat, že zadavatel na předmět plnění veřejné zakázky v budoucnu „ještě nějak“ zahájí zadávací řízení. Pakliže tedy měl navrhovatel za to, že pro použití výjimky dle § 29 písm. s) zákona nejsou splněny zákonné předpoklady, resp. jestliže byl toho názoru, že veřejná zakázka musí být zadavatelem zadána v zadávacím řízení, pak měl daný postup zadavatele napadnout, jakmile se o něm dozvěděl, k čemuž došlo v okamžiku, kdy obdržel adresnou výzvu, v níž je uvedeno, že při zadávání veřejné zakázky bude zadavatel postupovat na základě výjimky dle shora citovaného ustanovení zákona. Adresnou výzvu je tedy nutno považovat za dokument, resp. úkon zadavatele, jenž nese informaci o tom, potažmo z něhož lze dovodit, že při zadávání veřejné zakázky nebude postupováno v zadávacím řízení. Shora uvedenou argumentaci navrhovatele, stejně tak i jeho odkaz na § 58 zákona a na přílohu č. 6 zákona, je proto třeba odmítnout, jelikož při zadávání veřejné zakázky nemělo být postupováno v zadávacím řízení. Vzhledem k tomu, že zadavatel přistoupil k zadávání veřejné zakázky s využitím výjimky dle § 29 písm. s) zákona, tedy zvolil zadávací postup, který není zadávacím řízením, nemusel mít dle Úřadu úkon zadavatele, jímž zadávání veřejné zakázky zahájil, „rysy“ některého z úkonů, jimiž jsou typicky zahajována zadávací řízení ve smyslu zákona, a právní jednání, prostřednictvím kterého došlo k zahájení zadávacího postupu, tak mohl zadavatel zvolit v podstatě libovolně.  

56.         Úřad nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že z adresné výzvy není seznatelné, že zadavatel započal se zadáváním veřejné zakázky, a to s ohledem na skutečnost, že v adresné výzvě bylo uvedeno, že se jedná o projevení zájmu o účast ve veřejné zakázce, přičemž zadavatel v ní popsal předmět veřejné zakázky (byť ne se všemi podrobnostmi), aby bylo zřejmé, co má předmět plnění zahrnovat, a specifikoval jím zvolený zadávací postup. Z pohledu Úřadu se tudíž nejednalo o žádnou obecnou proklamaci, která by nepředstavovala konkrétní krok zadávacího postupu, ale o regulérní adresný úkon popisující v dostatečných podrobnostech, jaké úkony má oslovený dodavatel učinit, aby se zapojil do procesu soutěže o veřejnou zakázku. Nadto lze konstatovat, že pokud měl navrhovatel jakékoliv pochybnosti o úmyslu zadavatele vyjádřeného adresnou výzvou, bylo namístě zadavatele oslovit a ověřit si u něj, zda se skutečně jedná o zahájení soutěže o veřejnou zakázku, či pouze o nezávazné jednání o možných podmínkách budoucí soutěže. Úřad proto považuje předmětnou argumentaci navrhovatele za účelovou, jež je vedena snahou o zachování lhůty pro podání námitek.   

57.         Argument navrhovatele, že náměstek ministra obrany pro vyzbrojování p. Filip Říha na tiskové konferenci dne 27. 3. 2019 pronesl, že byl zahájen pomyslný „první výkop“ ve veřejné zakázce na pásová bojová vozidla pěchoty, shledává Úřad nepřípadným, když z výše popsaných skutečností vyplývá jednoznačný závěr, že zadavatel zahájil zadávací postup spočívající ve vícekolovém jednání o veřejnou zakázku již na základě adresné výzvy. Z okolností posuzované věci je zřejmé, že konstataci p. Filipa Říhy o pomyslném prvním výkopu vytrhává navrhovatel z kontextu, neboť tato byla pronesena na prvním společném jednání zadavatele se všemi adresnou výzvou oslovenými dodavateli, tj. je dle názoru Úřadu zřejmé, že byla pronesena pro zdůraznění slavnostní atmosféry prvního jednání zadavatele s těmito dodavateli tzv. „face to face“, a nelze na základě ní určovat počátek zadávacího postupu, resp. odvozovat od ní počátek běhu lhůty pro podání námitek proti postupu zadavatele směřujícímu k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu se zákonem, o což se navrhovatel snaží. Předmětná argumentace navrhovatele tudíž na závěru Úřadu, že pokud měl navrhovatel za to, že pro zadání posuzované veřejné zakázky není možné použít výjimku dle § 29 písm. s) zákona, měl proti použití této výjimky brojit námitkami ve lhůtě do 15 dnů ode dne, kdy obdržel adresnou výzvu, tj. nejpozději dne 13. 3. 2019, ničeho změnit.             

58.         K tvrzení navrhovatele, že mu subjektivní lhůta ve smyslu § 242 odst. 1 zákona pro podání námitek vůči neoprávněnému užití obecné výjimky dle § 29 písm. s) zákona zadavatelem nemohla začít běžet od okamžiku, kdy mu byla doručena adresná výzva, jelikož tím, že v adresné výzvě zadavatel oznámil, že má v budoucnu v úmyslu porušit zákon, ještě k žádnému jednání v rozporu se zákonem nedošlo, a navrhovatel tudíž nemohl proti tomuto úmyslu jakkoliv brojit, neboť zákon umožňuje podat námitky výlučně až proti dokonanému jednání zadavatele, Úřad opětovně konstatuje, že zadavatel v adresné výzvě vyzval oslovené dodavatele, včetně navrhovatele, k projevení předběžného zájmu o účast v šetřené veřejné zakázce, specifikoval v ní dostatečně určitě poptávaný předmět plnění a uvedl, že bude při zadávání veřejné zakázky posupovat na základě výjimky stanovené v § 29 písm. s) zákona. Nejednalo se tak, slovy navrhovatele, o žádné projevení úmyslu do budoucna porušit zákon, nýbrž o kvalifikované informování oslovených dodavatelů o tom, že veřejná zakázka nebude zadávána v žádném z druhů zadávacích řízení upravených zákonem. Oslovení dodavatelé tak na základě adresné výzvy disponovali informacemi, že se zadavatel rozhodl pro zadání veřejné zakázky aplikovat výjimku podle § 29 písm. s) zákona, a doručením adresné výzvy jim tak dle Úřadu nepochybně začala běžet lhůta pro podání námitek podle § 242 odst. 1 zákona. Úřad proto odmítá danou argumentaci navrhovatele, který se fakticky snaží adresnou výzvu bagatelizovat, resp. tvrdí, že má nulovou vypovídací hodnotu, ačkoliv z hlediska určení počátku běhu lhůty pro podání námitek proti postupu zadavatele směřujícímu k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu se zákonem užitím výjimky podle § 29 písm. s) zákona má tato zásadní význam, jak již Úřad popsal a dovodil shora. 

59.         Pakliže na některých místech adresné výzvy zadavatel užívá budoucí čas, ve vztahu k předmětu plnění užívá čas přítomný, když v čl. 1. „CHARAKTERISTIKA PŘEDMĚTU VEŘEJNÉ ZAKÁZKY – ZADAVATELEM POPTÁVANÉHO PLNĚNÍ“ adresné výzvy zadavatel uvedl, že od oslovených dodavatelů „adresně poptává“ blíže specifikované plnění, z čehož lze dovodit, že zadávací postup již započal. Pokud se jedná o užití budoucího času ve větě „bude při akvizici uvedené veřejné zakázky postupovat na základě výjimky dle ust. § 29, písm. s) zákona (…).“, jedná se z pohledu Úřadu o ukotvení rámce zadávacího postupu, tzn. zadavatel touto větou vyjadřuje svoji vůli pro celý průběh zadávacího postupu využít aplikace výjimky dle § 29 písm. s) zákona. Pokud zadavatel užil budoucí čas i ve větě „[z]adavatel bude (…) při akvizici aplikovat vlastní druh zadávacího postupu – vícekolové jednací řízení (…).“, opět tím oslovené dodavatele upozornil na skutečnost, že po celou dobu akvizice bude jednat na základě výjimky dle § 29 písm. s) zákona, a to postupem ve vícekolovém jednacím řízení. Úřad opětovně akcentuje, že navrhovatel ve své argumentaci mylně dovozuje, že adresná výzva měla obsahovat informaci, že již došlo k zahájení zadávacího řízení, resp. že adresná výzva svým obsahem neodpovídá žádnému ze způsobů pro zahájení zadávacích řízení upravených zákonem. Úřad podotýká, že veřejná zakázka je s ohledem na § 29 písm. s) zákona zadávána mimo zadávací řízení. Vzhledem k právě řečenému tak navrhovatel z pohledu Úřadu nemohl důvodně očekávat, že od zadavatele obdrží nějaký další (jiný) dokument, v němž bude uvedeno, že na základě něj došlo k zahájení zadávacího řízení. Zadávací postup směřující k zadání šetřené veřejné zakázky tak byl dle přesvědčení Úřadu zahájen již na základě adresné výzvy. Předmětnou argumentaci navrhovatele proto Úřad považuje za lichou pro rozhodnutí věci.

60.         Pokud se jedná o argumentaci navrhovatele, že se na jeho námitky „neuplatní lhůta uvedená v § 242 odst. 1 zákona, ale lhůta uvedená v § 242 odst. 3 zákona, neboť se de facto jedná o námitky proti podmínkám předložení žádostí o účast (zadávacím podmínkám dané fáze veřejné zakázky), nikoliv o obecné námitky proti postupu zadavatele, a to i v souvislosti s aplikací ust. § 29 písm. s) zákona, neboť tato informace je rovněž součástí zadávacích podmínek veřejné zakázky, nikoliv samostatným úkonem zadavatele, vůči kterému je možné podat námitky bez ohledu na obsah zadávacího podmínek.“, pak Úřad uvádí, že s ní nemůže souhlasit (k tomu v podrobnostech viz další část odůvodnění tohoto usnesení). V případě námitek navrhovatele týkajících se údajně neoprávněného užití obecné výjimky dle § 29 písm. s) zákona zadavatelem se jednoznačně jednalo o námitky, jež je nutné podřadit pod kategorii námitek upravených v ustanovení § 241 odst. 2 písm. c) zákona. Předmětné námitky tak nelze považovat za námitky spadající do kategorie námitek směřujících proti úkonům či opomenutím zadavatele v zadávacím řízení upravených v ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) zákona, s čímž souvisí i skutečnost, že se pro posouzení včasnosti těchto námitek nepochybně uplatní lhůta podle § 242 odst. 1 zákona, a nikoliv lhůta podle § 242 odst. 3 zákona, jak se pokouší dovodit navrhovatel. Lhůta podle § 242 odst. 3 zákona se uplatnit nemůže, neboť, jak vyplývá z návětí tohoto ustanovení zákona, zákonodárce stanovil tuto lhůtu pro situace, kdy jsou podávány námitky proti podmínkám týkajícím se kvalifikace dodavatele ve veřejné zakázce, jež je zadávána v zadávacím řízení. Jelikož zadavatel posuzovanou veřejnou zakázku nezadával v žádném z druhů zadávacího řízení, nemůže být výše citované ustanovení zákona aplikováno. Nezbývá tedy než zopakovat, že lhůta pro podání námitek podle § 241 odst. 2 písm. c) zákona, tj. námitek vůči neoprávněnému užití výjimky dle § 29 písm. s) zákona zadavatelem, navrhovateli započala s ohledem na § 242 odst. 1 zákona běžet ode dne 26. 2. 2019 a uplynula dne 13. 3. 2019, jak již bylo dovozeno v předchozích bodech odůvodnění tohoto usnesení, kdy shora popsaná argumentace navrhovatele na tom nemůže ničeho změnit.

61.         Ve vztahu k výše uvedenému lze odkázat i na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“, dříve Evropský soudní dvůr) ze dne 12. 2. 2004, Grossmann Air Service, Bedarfsluftfahrtunternehmen GmbH & Co. KG vs. Republik Österreich (C-230/02), jenž poukazuje na povinnost dodavatele podat proti postupu zadavatele, který dodavatel shledává od samého počátku diskriminační, opravný prostředek v první možné fázi zadávacího řízení a s jeho podáním tedy neotálet, jinak nemusí být takovému stěžovateli přiznán právní zájem k podání opravného prostředku (či k získání veřejné zakázky). Obdobné závěry jako v citovaném rozsudku SDEU byly učiněny i v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 67/2010 – 105 ze dne 25. 1. 2011, kde bylo výslovně uvedeno: „Koncepce citovaných ustanovení zákona o veřejných zakázkách je totiž založena na souslednosti jednotlivých kroků a na různých prostředcích ochrany proti případným nezákonnostem v oblasti veřejných zakázek, které je třeba využít bezprostředně poté, co žadatel některá pochybení zadavatele zjistí. Jde o to, že celý proces musí být nejen maximálně transparentní a férový, nýbrž také efektivní a zamezující zbytečným obstrukcím a opakovanému přezkumu stejných námitek, které mohly být daleko smysluplněji uplatněny dříve. Pokud tedy měl stěžovatel za to, že v zadávací dokumentaci nebyl způsob hodnocení nabídek v rámci jednotlivých kritérií vymezen dostatečně, měl proti tomu brojit již v této fázi řízení.“. Skutečnost, že tyto závěry soud učinil při posuzování dodržení patnáctidenní subjektivní lhůty podle § 110 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, nic nemění na jejich obecné aplikovatelnosti i vzhledem k zákonu, a tedy i na jejich použití pro přezkoumávaný případ, neboť pouze dokreslují obecnou právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva), a tedy povinnost stěžovatele s uplatněním námitek bezdůvodně neotálet.   

62.         Ve světle všech výše uvedených skutečností tak Úřad uzavírá, že vzhledem k tomu, že části návrhu navrhovatele ze dne 29. 4. 2019 týkající se údajného neoprávněného užití výjimky podle ustanovení § 29 písm. s) zákona pro zadání veřejné zakázky, zadávané zadavatelem s odkazem na obecnou výjimku podle ustanovení § 29 písm. s) zákona na základě adresné výzvy, nepředcházely řádně a včas podané námitky, jelikož lhůta pro podání námitek navrhovateli počala běžet dne 26. 2. 2019 a ve smyslu ustanovení § 242 odst. 1 zákona byl navrhovatel povinen námitky podat nejpozději do dne 13. 3. 2019, čili do 15 dnů ode dne, kdy obdržel adresnou výzvu, avšak námitky ze dne 8. 4. 2019 obsahující argumentaci odpovídající předmětné části návrhu byly navrhovatelem zadavateli doručeny až dne 8. 4. 2019, je Úřad povinen dle § 257 písm. h) zákona správní řízení bez dalšího zastavit, a proto Úřad rozhodl ve vztahu k této části návrhu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

K výroku II. tohoto usnesení 

63.         V další části návrhu navrhovatel brojí proti zadavatelem stanovené lhůtě pro podání žádostí o účast, kterou považuje za nepřiměřeně krátkou, proti požadavkům zadavatele na osádkové provedení věže a na zabezpečení přebíjení pod pancéřovou ochranou věže, jež dle něj působí diskriminačně, a proti neurčitosti dokumentace související s postupem zadavatele směřujícím k zadání posuzované veřejné zakázky (viz body 10. a násl. odůvodnění tohoto usnesení). Úřad uvádí, že, obdobně jako tomu bylo u navrhovatelem rozporovaného neoprávněného užití výjimky dle § 29 písm. s) zákona zadavatelem, předně posoudil, zda předmětné části návrhu předcházely řádně a včas podané námitky, tzn. Úřad se zabýval tím, zda ve vztahu k této části návrhu jsou vůbec splněny zákonné předpoklady pro věcný přezkum úkonů zadavatele. Podání námitek řádně a včas je totiž nezbytnou podmínkou pro následné podání návrhu na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ve smyslu § 250 odst. 1 zákona, kdy ve zde projednávané věci se prokazatelně nejedná o situaci upravenou v § 250 odst. 2 zákona, tj. návrh navrhovatele se netýká uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku, jemuž nemusí předcházet podání námitek. K tomu je zapotřebí doplnit, že pakliže návrhu nepředchází řádně a včas podané námitky, představuje tato situace obligatorní důvod pro zastavení správního řízení Úřadem podle § 257 písm. h) zákona.

64.         Úřad sděluje, že se tedy nejprve zabýval otázkou, zda ze strany navrhovatele došlo ve vztahu k dané části návrhu k podání námitek tak, jak je chápe ustanovení § 241 zákona, a zároveň zda se jedná o námitky podle písm. a), b) nebo c) odst. 2 citovaného ustanovení zákona, tzn. zda lze tyto námitky subsumovat pod některé z písmen posledně citovaného ustanovení zákona. Úřad v obecné rovině opakuje, že bližší vymezení úkonů zadavatele, vůči nimž je možno podávat námitky, podává ustanovení § 241 odst. 2 zákona, přičemž pod písmeny a) až c) tohoto ustanovení jsou systematicky rozděleny okruhy „namítatelných“ úkonů či opomenutí zadavatele. Ve vztahu k § 241 odst. 2 zákona se přiléhavě vyjádřil Krajský soud v Brně ve svém rozsudku sp. zn. 62 Af 69/2017 ze dne 11. 4. 2019, v němž konstatoval, že „[p]ravidlo podle § 241 odst. 1 ZZVZ přitom nepředstavuje obecnou kategorii případů, v nichž lze podat námitky (nejde o pravidlo charakteru generální klauzule k pravidlům podávaným z § 241 odst. 2 ZZVZ), neboť výčet případů, v nichž námitky podat lze, vyplývá právě z § 241 odst. 2 ZZVZ, a to taxativně.“.  

65.         Z ustanovení § 241 odst. 2 zákona je patrné, že námitky dle písmene a) lze směřovat proti úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté zákona, včetně stanovení zadávacích podmínek. Jak rovněž uvádí odborná literatura, „[j]edná se tak o veškeré myslitelné úkony zadavatele v rámci zadávacího řízení a při nastavení jeho parametrů, tedy i při vymezení zadávacích podmínek, které jsou definovány v § 28 odst. 1 písm. a) a podrobně upraveny v § 36“ (Podešva, V., Sommer, L., Votrubec, J., Flaškár, M., Harnach, J., Měkota, J., Janoušek, M. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Zákon o registru smluv. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016 s. 881).

66.         Námitky podle písmene b) odst. 2 ustanovení § 241 zákona pak lze směřovat proti volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky. Takto podané námitky tedy nesměřují proti právnímu jednání zadavatele v probíhajícím zadávacím řízení, ale cílí primárně na zákonné předpoklady určitého postupu zadavatele při samotné volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky. Z odborné literatury vyplývá, že se jedná „o takový postup zadavatele, kdy se tento sice správně rozhodne aplikovat na zadání veřejné zakázky ZVZ, avšak zvolí konkrétní druh zadávacího řízení (…), aniž by pro jeho použití byly naplněny zákonné předpoklady.“ (Dvořák, D., Machurek, T., Novotný, P., Šebesta, M. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 1143 – 1148). Námitkami dle § 241 odst. 2 písm. b) zákona tak může příslušný stěžovatel napadnout např. neoprávněné použití jednacího řízení bez uveřejnění, či nesprávně zvolený režim podlimitní veřejné zakázky, měla-li být dle jeho názoru zadávána nadlimitní veřejná zakázka.

67.         Konečně dle písmene c) odst. 2 ustanovení § 241 zákona je možno podat námitky proti postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu s tímto zákonem. Tyto námitky pak směřují proti postupu, ve kterém zadavatel dovodil možnost postupovat mimo režim zadávacího řízení, avšak dle dodavatele, jenž námitky podává, nedošlo ke splnění zákonných předpokladů pro umožnění takového postupu mimo zadávací řízení. Komentářová literatura dochází v daném případě ke stejnému závěru: „[j]edná se o námitky stěžovatele proti postupu zadavatele, který přistoupí k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení, ačkoliv nejsou podmínky stanovené v ZVZ pro zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení splněny.“ (Dvořák, D., Machurek, T., Novotný, P., Šebesta, M. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 1143 – 1148). Jinými slovy řečeno, předmětné ustanovení zákona umožňuje podat námitky v situaci, kdy zadavatel nepostupuje v zadávacím řízení, jen s jedinou myslitelnou argumentací, a sice s tou, že zadavatel měl povinnost poptávané plnění představující veřejnou zakázku zadat v zadávacím řízení. Námitkami podle § 241 odst. 2 písm. c) zákona se tedy není možno domáhat jakékoliv „úpravy“ postupu zadavatele mimo zadávací řízení, nýbrž toliko toho, aby zadavatel za účelem zadání dané veřejné zakázky zahájil zadávací řízení.

68.         Úřad opakuje, že navrhovatel v průběhu zadávání veřejné zakázky podal stížnost ze dne 5. 4. 2019 a námitky ze dne 8. 4. 2019 (viz body 5. a 6. odůvodnění tohoto usnesení). Ve vztahu ke stížnosti Úřad konstatuje, že je zjevné, že snahou navrhovatele bylo předmětnou stížností spustit námitkový proces a dosáhnout situace podaných námitek. Právě uvedené lze spatřovat i v tom, že stížnost obsahuje i náležitosti námitek ve smyslu § 244 zákona, neboť v ní je uvedeno, kdo ji podává (tj. navrhovatel), v čem je spatřováno porušení zákona zadavatelem (tj. nezákonnost podmínek veřejné zakázky), čeho se stěžovatel domáhá (tj. změny příslušných podmínek veřejné zakázky, popř. jejich „vypuštění“ bez náhrady), stejně tak je v ní identifikována újma, kterou navrhovatel spatřuje v tom, že mu v důsledku nezákonně stanovených podmínek veřejné zakázky hrozí vyřazení z veřejné zakázky, přičemž tato stížnost byla podána ve lhůtě pro podání námitek proti zadávacím podmínkám. Úřad současně přihlédl i k tomu, že písemnosti se musí posuzovat podle jejich obsahu, nikoliv podle jejich označení, stejně tak reflektoval jednání zadavatele, jenž na podanou stížnost reagoval obdobně, jako na podané námitky, kdy tuto stížnost vypořádal ve lhůtě pro vyřízení námitek ve smyslu § 245 zákona, přičemž i z obsahového hlediska je možno dle Úřadu na rozhodnutí zadavatele o stížnosti nazírat jako na rozhodnutí o námitkách dle dikce zákona, byť zadavatel v rozhodnutí o stížnosti poukázal na fakt, že veřejná zakázka je zadávána na základě výjimky dle § 29 písm. s) zákona, přičemž při využití dané výjimky je vyloučeno podání námitek podle § 241 zákona, vyjma námitek vůči samotnému užití ustanovení § 29 písm. s) zákona. V obecné rovině (bez přihlédnutí ke specifickým okolnostem tohoto případu, jak bude uvedeno dále v odůvodnění tohoto usnesení) by podaná stížnost materiálně naplnila dikci námitek, tak, jak je chápou § 241 a násl. ustanovení zákona. Nadto je možno dodat, že i sám navrhovatel v návrhu uvedl, že „adresoval zadavateli dvoje námitky proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky, přičemž první byly zadavateli doručeny dne 5.4.2019 a druhé dne 8.4.2019.“, tj. i svoji stížnost označuje a považuje za námitky. Vzhledem k výše uvedenému proto Úřad přistoupil ke stížnosti navrhovatele ze dne 5. 4. 2019 jako k námitkám, tj. bude tuto stížnost pro potřeby dalšího odůvodnění označovat jako „námitky“. 

69.         Úřad uvádí, že námitkami ze dne 5. 4. 2019 navrhovatel napadal délku lhůty, kterou zadavatel stanovil pro podání žádostí o účast, požadavky zadavatele na osádkový věžový komplet a na zabezpečení přebíjení pod pancéřovou ochranou věže (zevnitř), a článek III. část IV. bodu 3. přílohy č. 1 výzvy. Následně ve svém návrhu ze dne 29. 4. 2019 navrhovatel uvedl argumentaci týkající se nepřiměřeně krátké délky lhůty pro podání žádostí o účast, a diskriminačně působících požadavků na osádkové provedení věžového kompletu a na zabezpečení přebíjení pod pancéřovou ochranou věže.

70.         Úřad dále konstatuje, že námitky navrhovatele ze dne 8. 4. 2019 směřují proti neoprávněnému použití výjimky podle § 29 písm. s) zadavatelem a proti neurčitosti dokumentace související s postupem zadavatele směřujícím k zadání veřejné zakázky, kdy podle navrhovatele je tato natolik neurčitá, že neposkytuje potenciálním dodavatelům dostatek informací ohledně toho, co by mělo být součástí jejich žádostí o účast, v důsledku čehož zadavatel jednal v rozporu s § 36 zákona. Tuto dvojí argumentaci navrhovatel následně přednesl i v návrhu ze dne 29. 4. 2019. K tomu Úřad předesílá, že ve vztahu k části návrhu týkající se údajné neoprávněné aplikace § 29 písm. s) zadavatelem dospěl Úřad k závěru, že této části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, jelikož námitky navrhovatel nepodal v zákonem stanovené lhůtě, a proto správní řízení v této části dle § 257 písm. h) zákona zastavil (viz body 49. a násl. odůvodnění tohoto usnesení). Vzhledem k právě řečenému je tudíž třeba se zabývat již pouze argumentací navrhovatele týkající se neurčitosti dokumentace související s postupem zadavatele směřujícím k zadání veřejné zakázky.    

71.         S odkazem na výše popsané se tudíž Úřad zabýval tím, zda návrhu navrhovatele ze dne 29. 4. 2019, a to v části týkající se údajné nezákonnosti podmínek veřejné zakázky – délka lhůty, která byla stanovena pro podání žádostí o účast, požadavky zadavatele na osádkové provedení věžového kompletu a na zabezpečení přebíjení pod pancéřovou ochranou věže, a neurčitost dokumentace související s postupem zadavatele směřujícím k zadání veřejné zakázky – předcházely řádně a včas podané námitky. K tomu Úřad sděluje následující.

72.         Úřad na tomto místě zdůrazňuje, že zadavatel se pro zadání předmětné veřejné zakázky rozhodl využít výjimku uvedenou v ustanovení § 29 písm. s) zákona, tj. zvolil postup mimo zadávací řízení, jak vyplývá z dokumentace související s postupem zadavatele směřujícím k zadání veřejné zakázky, o čemž bylo Úřadem blíže pojednáno v části odůvodnění týkající se výroku I. tohoto usnesení. Úřad pro úplnost dodává, že postup zadavatele při zadávání předmětné veřejné zakázky neodpovídá ani žádnému zvláštnímu postupu podle části šesté zákona.

73.         Úřad tedy v rámci přezkumu podaného návrhu přistoupil k bližšímu posouzení charakteru námitek navrhovatele, se zohledněním výše uvedených skutečností, přičemž dospěl k závěru, že námitky dle § 241 odst. 2 písm. a) zákona lze podat toliko proti postupu zadavatele v zadávacím řízení [dle dikce zákona je možno podat námitky i proti zvláštnímu postupu podle části šesté zákona; jak však Úřad uvedl výše, v případě postupu zadavatele při zadávání předmětné veřejné zakázky se nejedná ani o zvláštní postup podle části šesté zákona; pro zjednodušení odůvodnění tohoto usnesení Úřad ve vztahu k možnosti podat námitky podle § 241 odst. 2 písm. a) zákona pracuje pouze se spojením námitek ve vztahu k zadávacímu řízení, ačkoliv zákonodárce pracuje i se zvláštními postupy podle části šesté, což je však ve vztahu ke zde řešenému případu irelevantní]. Ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) výslovně pracuje s tím, že námitky lze podat proti všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek. Tímto ustanovením, dle názoru Úřadu, zákonodárce jednoznačně determinoval okruh postupů, ve vztahu k nimž je možno podat námitky ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) zákona. Námitky dle citovaného ustanovení zákona tedy není možno podat proti podmínkám veřejné zakázky, které zadavatel stanovuje při postupu vedoucímu k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení; námitky proti zadávacím podmínkám lze podat pouze v případě, že je veřejná zakázka zadávána v zadávacím řízení. Jak Úřad konstatoval výše, v přezkoumávaném případě zadavatel nezadával předmětnou veřejnou zakázku v žádném z druhů zadávacích řízení dle zákona, když postupoval na základě výjimky upravené v § 29 písm. s) zákona. Vzhledem k této skutečnosti (neexistenci zadávacího řízení) má Úřad za to, že v posuzovaném případě není možné podat námitky dle § 241 odst. 2 písm. a) zákona. Pokud zákon hovoří o „úkonech nebo opomenutích zadavatele v zadávacím řízení“, pak je zjevné, že v daném případě zadavatel v zadávacím řízení nepostupoval, a tudíž žádný z jím učiněných úkonů při zadávání veřejné zakázky nelze považovat za úkon v zadávacím řízení, stejně tak nemohly být rozporovány zadávací podmínky zadávacího řízení, neboť zadavatel stanovoval podmínky veřejné zakázky, která je zadávána mimo zadávací řízení. V citovaném ustanovení zákona je třeba dovětek (v podobě sousloví) „včetně stanovení zadávacích podmínek“ vykládat ve vztahu k první části věty citovaného ustanovení zákona, tudíž způsobem, že informace o možnosti rozporování zadávacích podmínek není možno vnímat izolovaně, ale rozvíjí předchozí část věty pojednávající o možnosti rozporovat úkony či opomenutí zadavatele v zadávacím řízení, tzn. že tímto měl zákonodárce na mysli možnost rozporovat i zadávací podmínky v zadávacím řízení, pakliže by byla pochybnost, zda je možno pod úkon či opomenutí zadavatele zahrnout i stanovení zadávacích podmínek. Z pohledu Úřadu se tak jedná o konkretizaci úvodní části tohoto ustanovení zákona a dovětek „včetně stanovení zadávacích podmínek“ je nutno vnímat ve vzájemné souvztažnosti a nestojí samostatně; není možno rozporovat zadávací podmínky v jakémkoliv postupu zadavatele směřujícímu k zadání veřejné zakázky. Stěžovatel je tedy ve smyslu citovaného ustanovení zákona oprávněn brojit proti stanovení zadávacích podmínek v rámci zadávacího řízení. Dle názoru Úřadu nemožnost brojit proti podmínkám veřejné zakázky, která je zadávána mimo zadávací řízení postupem dle § 29 písm. s) zákona, má své ratio, jelikož zadavatel postupuje v rámci obecné výjimky, kdy není povinen veřejnou zakázku zadávat v zadávacím řízení a do určité míry je umožněn „volnější režim“ než při „klasickém zadávání“. Uvedené však neznamená, že by zadavatel neměl povinnost postupovat v souladu se zákonem při zadávání takovéto veřejné zakázky, nicméně zákonodárce nespojuje s tímto výjimečným způsobem zadávání veřejné zakázky možnost obrany proti nesprávnému postupu zadavatele ve smyslu části třinácté zákona. Dodavatelům je však ponechána možnost brojit proti postupu zadavatele prostřednictvím námitek dle § 241 odst. 2 písm. c) zákona, avšak pouze v tom rozsahu, zda-li jsou naplněny podmínky pro využití takového postupu; v tomto případě postupu s odkazem na obecnou výjimku dle § 29 písm. s) zákona. Úřad tedy shrnuje, že námitky navrhovatele směřující proti podmínkám veřejné zakázky nelze považovat za námitky proti zadávacím podmínkám ve smyslu citovaného ustanovení zákona, a s ohledem na tuto skutečnost nejsou předmětné námitky navrhovatele podřaditelné pod ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) zákona.

74.         Úřad má za to, že pro konstatování závěru o nemožnosti v přezkoumávaném případě podat námitky ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) zákona je dostačující výše uvedený závěr, kdy v daném případě ani není sporu o tom, že nebylo nikdy zahájeno zadávací řízení, a tudíž není možno zabývat se zákonností navrhovatelem namítaných skutečností ohledně stanovených podmínek veřejné zakázky. Dle názoru Úřadu pro tento závěr, právě s ohledem na výše uvedené, ani není „předběžnou“ otázkou, zda zadavatel předmětnou výjimku aplikuje v souladu se zákonem, neboť stěžejní je skutečnost, že neexistuje žádné zadávací řízení, v němž by se navrhovatelem uplatňované rozporované skutečnosti vyskytovaly. V posuzovaném případě, s ohledem na neexistenci zadávacího řízení, proto nelze podat námitky směřující proti stanovení zadávacích podmínek v zadávacím řízení, přičemž zákon zná pouze tuto možnost a neupravuje možnost podání námitek proti stanovení podmínek veřejné zakázky, která není zadávaná v zadávacím řízení. Úřad je tak toho názoru, že ve zde projednávané věci navrhovatel neměl možnost uplatnit námitky, prostřednictvím nichž by mohl zpochybňovat zákonnost stanovených podmínek veřejné zakázky. Úřad nadto doplňuje, že v již zmiňovaném rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 69/2017 ze dne 11. 4. 2019 bylo mj. uvedeno, že „[z]dejší soud sice rozumí žalovanému (tj. Úřadu, pozn. Úřadu) v jeho snaze o subsumpci uzavírání smluv v rámci vertikální spolupráce pod přezkumné procesy, zároveň však souhlasí se žalobcem, že právní názor, na němž žalovaný napadené rozhodnutí vystavěl, vyjadřuje spíše „přání“ žalovaného bez zákonné opory (…).“. K tomu Úřad uvádí, že ačkoliv se citovaný rozsudek týkal, zjednodušeně řečeno, otázky podání námitek v případě vertikální spolupráce ve smyslu § 11 zákona, jsou závěry v něm vyjádřené dle Úřadu mutatis mutandis aplikovatelné i na zde projednávanou věc. Z předmětného rozsudku lze z pohledu Úřadu dovodit, že pokud zákon vůči určitému postupu zadavatele neumožňuje podání námitek, nemá se Úřad „za každou cenu“ snažit vytvořit konstrukci, v níž dospěje k závěru o možnosti uplatnění námitek. Tímto není myšleno, aby Úřad nějak rezignoval na ověření toho, zda vůči konkrétnímu údajnému pochybení zadavatele je možné podat námitky (a posléze i návrh) či nikoliv, ale výše uvedený závěr soudu dle přesvědčení Úřadu směřuje k tomu, aby Úřad „nepřeklenoval“ možnost podání námitek, pakliže tyto ze zákona skutečně nelze uplatnit. Úřad tedy nemá dotvářet konstrukce nad rámec zákonem stanovených možností pro podání námitek. Úřad proto výše uvedené uzavírá s tím, že předmětné námitky není možné subsumovat pod § 241 odst. 2 písm. a) zákona.

75.         V dalším Úřad posoudil možnost, zda by námitky navrhovatele mohly představovat námitky podle § 241 odst. 2 písm. b) zákona. Úřad konstatuje, že vzhledem k neexistenci zadávacího řízení není možné v posuzovaném případě podat ani námitky podle § 241 odst. 2 písm. b) zákona. Aby se mohlo jednat o tento okruh námitek, musel by zadavatel, jak již bylo uvedeno výše, postupovat při zadávání veřejné zakázky za použití některého ze zadávacích řízení, přičemž námitky by musely směřovat vůči volbě druhu zadávacího řízení, popř. volbě režimu (podlimitní vs. nadlimitní režim), což však v daném případě nenastalo, jelikož zadavatel zvolil zadávací postup mimo zadávací řízení. Úřad má tedy za prokázané, že předmětné námitky není možné subsumovat ani pod § 241 odst. 2 písm. b) zákona.

76.         Úřad konečně konstatuje, že v předmětné části námitek navrhovatel brojí proti podmínkám veřejné zakázky, a nikoliv proti postupu zadavatele směřujícímu k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu se zákonem, tzn. v případě předmětné části námitek se evidentně nejedná ani o námitky, jež by bylo lze podřadit pod ustanovení § 241 odst. 2 písm. c) zákona.

77.         Pouze pro úplnost Úřad uvádí, že § 241 odst. 2 zákona není jediným ustanovením, které upravuje možnost podat námitky, přičemž existují ještě zvláštní případy, kdy lze námitky podat. Těmito případy jsou námitky podávané ve smyslu ust. § 247 zákona, které může po zavedení inovačního partnerství podat partner, se kterým bylo inovační partnerství ukončeno v důsledku postupu zadavatele podle § 71 odst. 2 písm. b) zákona, kterým zadavatel snížil po ukončení fáze inovačního partnerství počet partnerů. Dále, jak vyplývá z ust. § 242 odst. 5 zákona, je možné podat námitky rovněž proti úkonu dobrovolného oznámení zadavatele o záměru uzavřít smlouvu, když dle předmětného ustanovení platí, že námitky proti dobrovolnému oznámení o záměru uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2 zákona musí být doručeny zadavateli do 30 dnů od uveřejnění tohoto oznámení, s tím, že dle ust. § 246 odst. 1 písm. a) zákona zadavatel nesmí uzavřít smlouvu s dodavatelem před uplynutím lhůty pro podání námitek proti úkonu dobrovolného oznámení o závěru uzavřít smlouvu. Úřad nicméně na tomto místě poznamenává, že se nejedná o ustanovení aplikovatelná na nyní projednávanou věc.

78.         Úřad předesílá, že v každém případě platí, že podání námitek proti konkrétnímu úkonu zadavatele musí zákon umožňovat. Vzhledem ke skutečnosti, že námitky podané navrhovatelem nelze podřadit pod žádné z písmen ustanovení § 241 odst. 2 zákona, přičemž se zjevně nejedná ani o námitky proti dobrovolnému oznámení o záměru uzavřít smlouvu, ani o námitky po zavedení inovačního partnerství, jak Úřad dovodil a postavil najisto shora, nelze písemnosti navrhovatele nazvané „Stížnost proti postupu zadavatele v rámci veřejné zakázky „Pásové bojové vozidlo a jeho modifikace – nákup“ č.j. MO 90378/2019-1350“ ze dne 5. 4. 2019 a „Námitky proti zadávacím podmínkám v rámci veřejné zakázky s názvem „Pásové bojové vozidlo pěchoty a jeho modifikace – nákup“ vyhlášenou mimo režim zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“) na základě chybné aplikace ust. § 29 písm. s) zákona, jejímž zadavatelem je Česká republika – Ministerstvo obrany (dále jen „Zadavatel“)“ ze dne 8. 4. 2019 pokládat za námitky podle zákona, s výjimkou části námitek ze dne 8. 4. 2019, které směřovaly proti neoprávněnému užití výjimky dle § 29 písm. s) zákona zadavatelem pro zadávací postup směřující k zadání veřejné zakázky, u nichž však Úřad dospěl k závěru, že tyto byly podány opožděně (viz body 49. a násl. odůvodnění tohoto usnesení).

79.         Úřad na tomto místě poznamenává, že s ohledem na specifické a výše popsané skutkové okolnosti zvažoval, kterak se s nastalou situací procesně vypořádat. Úřad je toho názoru, že na tuto skutkovou okolnost je třeba nahlížet tak, že návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky. Zadavateli v zásadě byly podány „neexistentní“ námitky (zákon nezná možnost podání námitek, jež podal navrhovatel), tudíž takové námitky nesplňují zákonné předpoklady a nelze je tak považovat za řádně uplatněné, stejně tak pro tyto neexistentní námitky není stanovena lhůta pro jejich podání, tudíž nemohly být podány včas. Vzhledem k výše popsané úvaze dospěl Úřad k závěru, že je třeba správní řízení zastavit ve smyslu § 257 písm. h) zákona. Úřad však připouští, že zvažoval i možnost zamítnutí návrhu ve smyslu ustanovení § 265 písm. c) zákona, podle kterého Úřad návrh zamítne, pokud návrh nesměřuje proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat podle tohoto zákona. Úřad však dospěl k závěru, že pokud citované ustanovení zákona spatřuje důvod pro zamítnutí návrhu ve skutečnosti, že navrhovatel v návrhu nenamítá postup zadavatele, který je tento povinen dodržovat podle zákona, muselo by se jednat o takový postup zadavatele, na nějž nelze zákon aplikovat, čili o takové právní jednání zadavatele, jež stojí zcela mimo úpravu obsaženou v zákoně. Ostatně i komentářová literatura k tomuto uvádí, že „[n]ávrh bude také zamítnut v případě, kdy návrh nesměřuje proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat podle zákona, může jít například o případ, kdy stěžovatel nenamítá nic proti průběhu zadávacího řízení, ale brojí proti účelnosti pořizované investice.“ (Herman, P., Fidler, V. a kol.: Komentář k zákonu o zadávání veřejných zakázek, Plzeň: Aleš Čeněk, 2016, 589 s.), či obdobně „[k] zamítnutí návrhu z tohoto důvodu dojde v případě, že navrhovatel například napadá nehospodárný postup zadavatele při pronájmu nemovitostí v majetku zadavatele.“ (Macek, I., Derková, R., Bartoň, D., Košťál, K., Marečková, E., Zatloukal, P.: Zákon o zadávání veřejných zakázek. Praktický komentář s judikaturou. Praha: Leges, 2017, 848 s.). Dle názoru Úřadu je však zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupem dle § 29 písm. s) zákona v obecné rovině povinen postupovat podle zákona. Skutečnost, že zákon nedává např. možnost účinně brojit námitkami proti stanoveným podmínkám takto zadávané veřejné zakázky mimo zadávací řízení, neznamená, že zadavatel není povinen postupovat podle zákona. Ostatně s takovouto tezí (nemuset postupovat podle zákona při zadávání veřejné zakázky prostřednictvím výjimky) nepracuje ani dikce ustanovení § 29 zákona, ta pracuje s tím, že zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení. Zadavatel však i v tomto případě zadává veřejnou zakázku (k tomu srov. § 2 odst. 1 a 3 zákona) a vztahuje se na něj povinnost postupovat podle zákona, resp. dílčích ustanovení zákona, která na něj dopadají (srov. např. § 6 odst. 1 zákona, kde je uvedeno „zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady…“). Vzhledem k tomu, že Úřad zastává výklad zákona v tom smyslu, že zadavatel je povinen postupovat podle zákona, nejeví se mu aplikace § 265 písm. c) zákona na šetřený případ přiléhavá; z toho důvodu zastavil správní řízení s odkazem na ustanovení § 257 písm. h) zákona.

80.         Úřad je toho názoru, že vzhledem k tomu, že zadavatel se rozhodl pro zadání veřejné zakázky využít výjimku vymezenou v § 29 písm. s) zákona, tj. při jejím zadávání nepostupoval v zadávacím řízení, jediné námitky, které byl navrhovatel ve zde projednávané věci oprávněn podat, byly námitky podle § 241 odst. 2 písm. c) zákona, čili námitky napadající postup zadavatele, jenž směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu se zákonem. Tyto námitky navrhovatel skutečně dne 8. 4. 2019 podal, avšak neučinil tak ve lhůtě dle § 242 odst. 1 zákona, a proto Úřad v této části návrhu musel správní řízení podle § 257 písm. h) zákona zastavit (v podrobnostech viz odůvodnění týkající se výroku I. tohoto usnesení).

81.         Ve světle všech shora popsaných skutečností tak Úřad uzavírá, že vzhledem k tomu, že podání námitek řádně a včas je nezbytnou podmínkou pro podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele ve stejné věci, nebyla ve vztahu k části návrhu navrhovatele ze dne 29. 4. 2019 týkající se údajné nezákonnosti podmínek veřejné zakázky – délka lhůty pro podání žádostí o účast, požadavky zadavatele na osádkové provedení věžového kompletu a na zabezpečení přebíjení pod pancéřovou ochranou věže a neurčitost dokumentace související s postupem zadavatele směřujícím k zadání veřejné zakázky – splněna stěžejní podmínka nutná pro vedení správního řízení, a Úřad byl tedy povinen podle § 257 písm. h) vedené správní řízení v této části návrhu zastavit. Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

 

Poučení

Proti tomuto usnesení lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad nemá podle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. Podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 

otisk úředního razítka 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží:

1.             Česká republika – Ministerstvo obrany, Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6

2.             Mgr. Kryštof Kobeda, advokát, Šrobárova 2002/40, 101 00 Praha 10

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy