Rozhodnutí: S0085/2019/VZ-06128/2019/533/AMe

Instance I.
Věc Nástavba na vozidla Městské policie hl. m. Prahy
Účastníci
  1. hlavní město Praha, Městská policie hl. m. Prahy
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 269 odst. 3 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb.
Rok 2019
Datum nabytí právní moci 12. 3. 2019
Dokumenty file icon dokument ke stažení 388 KB

Č. j.: ÚOHS-S0085/2019/VZ-06128/2019/533/AMe

 

Brno: 28. února 2019

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle ustanovení § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání přestupku podle ustanovení § 269 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, obviněným

 

  • hlavní město Praha, Městská policie hl. m. Prahy, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1,

při zadávání veřejné zakázky „Nástavba na vozidla Městské policie hl. m. Prahy“ na základě „Výzvy k podání nabídky na veřejnou zakázku malého rozsahu zadávanou postupem pro zjednodušené podlimitní řízení“ ze dne 21. 9. 2016, uveřejněné na profilu zadavatele téhož dne, a na jejíž plnění byla dne 6. 1. 2017 uzavřena „Smlouva na předmět plnění č. SML/2016/02961“ ve znění „Dodatku č. 1 ke smlouvě č. SML/2016/02961“ ze dne 31. 3. 2017, 

vydává podle ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších přepisů, tento

 

příkaz:

I.

Obviněný – hlavní město Praha, Městská policie hl. m. Prahy, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 – se dopustil přestupku při uveřejňování podle ustanovení § 269 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v rozporu s ustanovením § 217 odst. 5 citovaného zákona neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele k veřejné zakázce „Nástavba na vozidla Městské policie hl. m. Prahy“ zadávané na základě „Výzvy k podání nabídky na veřejnou zakázku malého rozsahu zadávanou postupem pro zjednodušené podlimitní řízení“ ze dne 21. 9. 2016, na profilu zadavatele ve lhůtě do 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení, přičemž zadávací řízení bylo ukončeno uzavřením „Smlouvy na předmět plnění č. SML/2016/02961“ ve znění „Dodatku č. 1 ke smlouvě č. SML/2016/02961“ ze dne 31. 3. 2017 s vybraným dodavatelem – Vesta Auto Corson, s.r.o., IČO 27120457, se sídlem Služeb 5/256, 108 00 Praha 10 – dne 6. 1. 2017, a zákonná lhůta pro uveřejnění písemné zprávy zadavatele na profilu zadavatele tak marně uplynula dne 17. 2. 2017, přičemž písemná zpráva zadavatele byla uveřejněna na profilu zadavatele až dne 31. 10. 2017.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve  výroku I. tohoto příkazu se obviněnému – hlavní město Praha, Městská policie hl. m. Prahy, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 – ukládá podle ustanovení § 269 odst. 3 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů,

pokuta ve výši 4 500,- Kč (čtyři tisíce pět set korun českých).

Pokuta je splatná do jednoho měsíce ode dne nabytí právní moci tohoto příkazu.

 

Odůvodnění

I.              ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Obviněný – hlavní město Praha, Městská policie hl. m. Prahy, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – zahájil podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „ZVZ“ nebo „zákon o veřejných zakázkách), dne 21. 9. 2016 odesláním „Výzvy k podání nabídky na veřejnou zakázku malého rozsahu zadávanou postupem pro zjednodušené podlimitní řízení“ (dále jen „výzva k podání nabídky“), která byla na profilu zadavatele uveřejněna dne 21. 9. 2016, zadávací řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Nástavba na vozidla Městské policie hl. m. Prahy“ (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).

2.             Z výzvy k podání nabídky vyplývá, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla stanovena v celkové výši 1 600 000,- Kč bez DPH. Obviněný však ve výzvě k podání nabídky výslovně uvedl, že se jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu zadávanou postupem pro zjednodušené podlimitní řízení podle ustanovení § 38 ZVZ (k tomu podrobněji viz bod 50. odůvodnění tohoto příkazu).

3.             Obviněný dne 7. 11. 2016 rozhodl, že nejvhodnější nabídku podal vybraný dodavatel – Vesta Auto Corson, s.r.o., IČO 27120457, se sídlem Služeb 5/256, 108 00 Praha 10 (dále jen „vybraný dodavatel“) – což obviněný oznámil prostřednictvím „Oznámení o výběru nejvhodnější nabídky“ ze dne 7. 11. 2016, které uveřejnil na profilu zadavatele dne 8. 11. 2016.

4.             Z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že dne 6. 1. 2017 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem „Smlouvu na předmět plnění č. SML/2016/02961“ (dále jen „smlouva“) ve znění „Dodatku č. 1 ke smlouvě č. SML/2016/02961“ ze dne 31. 3. 2017 (dále jen „dodatek č. 1“).

5.             Dne 31. 10. 2017 uveřejnil zadavatel na profilu zadavatele (na internetové adrese https://www.tenderarena.cz/profil/zakazka/seznamDokumentu.jsf?id=171395) dokument označený jako „81516 zpráva zadavatele“, pod kterým je uveřejněn dokument označený jako „Písemná zpráva zadavatele o veřejné zakázce“ (dále jen „písemná zpráva“).

II.            POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

6.             Vzhledem k tomu, že dne 1. 10. 2016 nabyl účinnosti  zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) musí při posuzování případu přihlédnout ve prospěch obviněného k eventuální příznivější právní úpravě (podrobněji viz dále), Úřad konstatuje, že je k vydání tohoto příkazu příslušný podle ustanovení § 248 zákona, podle kterého Úřad vykonává dozor nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle ustanovení § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona.

7.             Úřad doplňuje, že dle ustanovení § 248 odst. 2 zákona zahájí-li zadavatel podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona zadávací řízení za účelem zadání veřejné zakázky malého rozsahu, považuje se pro účely dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem zadávaná veřejná zakázka za podlimitní veřejnou zakázku.

8.             Úřad získal pochybnosti o souladu postupu obviněného se ZVZ při zadávání předmětné veřejné zakázky, a proto zahájil z vlastní činnosti šetření případného nezákonného postupu obviněného vedené pod sp. zn. P0465/2018/VZ. V rámci šetření si pak Úřad dne 23. 11. 2018 vyžádal od obviněného vyjádření k jeho postupu a dokumentaci o zadávacím řízení na šetřenou veřejnou zakázku.

9.             Po přezkoumání předložených podkladů, jež jsou součástí spisu v této věci vedeného pod sp. zn. S0085/2019/VZ, dospěl Úřad k závěru, že obviněný nepostupoval při povinnosti související s uveřejněním písemné zprávy zadavatele v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

III.         ZÁVĚRY ÚŘADU

10.         Úřad konstatuje, že jsou dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, kdy podle ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), ve spojení s ustanovením § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu, přičemž příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Není-li vydání příkazu prvním úkonem v řízení, nemusí příkaz obsahovat odůvodnění.

K právnímu postavení obviněného jako zadavatele

11.         Úřad nejprve posoudil, zda obviněný naplňuje definici zadavatele podle ZVZ.

12.         Podle ustanovení § 2 odst. 2 písm. c) ZVZ je veřejným zadavatelem územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek.

13.         Podle čl. 99 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, se Česká republika člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.

14.         Jak je zřejmé z čl. 1 bodu 1. ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, obviněný je vyšším územním samosprávným celkem.

15.         Vzhledem ke shora uvedenému Úřad konstatuje, že obviněnému svědčí postavení veřejného zadavatele ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. c) ZVZ, neboť je územním samosprávným celkem. Pro úplnost Úřad doplňuje, že definici veřejného zadavatele obviněný naplňuje i dle zákona, tzn. je veřejným zadavatelem i dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. d) zákona.

K volbě druhu zadávacího řízení

16.         Z ustanovení § 26 odst. 5 ZVZ vyplývá, že pokud zahájí veřejný zadavatel zadávání veřejné zakázky malého rozsahu postupem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky, postupuje podle ustanovení platných pro zadávání podlimitní veřejné zakázky.

17.         Z ustanovení § 24 zákona pak vyplývá, že se režim veřejné zakázky určí podle její předpokládané hodnoty, pokud nejde o zjednodušený režim podle ustanovení § 129 zákona. Zadavatel je povinen dodržet režim určený při zahájení zadávacího řízení, a to i v případě, že by byl oprávněn použít jiný režim.

18.         Z výzvy k podání nabídky je zřejmé, že podle výše předpokládané hodnoty veřejné zakázky stanovené ve výši 1 600 000,- Kč bez DPH je předmětná veřejná zakázka veřejnou zakázkou malého rozsahu. Nicméně obviněný ve výzvě k podání nabídky výslovně uvedl, že se jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu zadávanou postupem pro zjednodušené podlimitní řízení podle ustanovení § 38 ZVZ.

19.         Z uvedených skutečností je zřejmé, že obviněný byl povinen postupovat v celém průběhu zadávání veřejné zakázky podle ZVZ způsobem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky, neboť si takový postup pro zadávání předmětné veřejné zakázky zvolil. K tomu Úřad pro úplnost dodává, že uvedené pravidlo je zachyceno rovněž i v zákoně, podle kterého je obviněný povinen postupovat v celém průběhu zadávání veřejné zakázky podle režimu, který si určil při zahájení zadávacího řízení.

K výroku I. příkazu

Relevantní ustanovení ZVZ

20.         Podle ustanovení § 17 písm. w) ZVZ se pro účely tohoto zákona profilem zadavatele rozumí elektronický nástroj, prostřednictvím kterého zadavatel podle tohoto zákona uveřejňuje informace a dokumenty ke svým veřejným zakázkám způsobem, který umožňuje neomezený a přímý dálkový přístup, a jehož internetová adresa je uveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek; požadavky na náležitosti profilu zadavatele stanoví prováděcí právní předpis.

21.         Podle ustanovení § 85 odst. 1 ZVZ zadavatel vyhotoví o každé veřejné zakázce písemnou zprávu.

22.         Podle ustanovení § 85 odst. 4 ZVZ zadavatel uveřejní písemnou zprávu na profilu zadavatele nejpozději do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení.

23.         Podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. b) ZVZ se zadavatel dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený ZVZ.

24.         Podle ustanovení § 120 odst. 2 písm. b) ZVZ se za přestupek uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. b), e), f) nebo g) ZVZ.

Relevantní ustanovení zákona

25.         Podle ustanovení § 51 odst. 1 zákona je zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy, rámcové dohody, zavedením dynamického nákupního systému nebo v okamžiku uvedeném v § 51 odst. 2 zákona v případě zrušení zadávacího řízení.

26.         Podle ustanovení § 217 odst. 5 zákona je zadavatel povinen do 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení uveřejnit písemnou zprávu na profilu zadavatele.

27.         Podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona se zadavatel dopustí přestupku při uveřejňování podle tohoto zákona tím, že neuveřejní písemnou zprávu zadavatele v souladu s § 217 odst. 5 zákona.

28.         Podle § 269 odst. 3 písm. b) zákona lze za přestupek uložit pokutu do 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle ustanovení § 269 odst. 1 zákona.

Právní posouzení

29.         Z dokumentace o zadávacím řízení Úřad zjistil, že zadávací řízení šetřené veřejné zakázky bylo ukončeno dne 6. 1. 2017, tedy dnem, kdy obviněný uzavřel na realizaci předmětu veřejné zakázky smlouvu s vybraným dodavatelem.

30.         Úřad uvádí, že z ustanovení § 85 odst. 4 ZVZ zřetelně vyplývá povinnost obviněného uveřejnit písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele nejpozději do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení. Obviněný tak byl dle ZVZ povinen uveřejnit písemnou zprávu na profilu zadavatele do dne 23. 1. 2017.

31.         Úřad konstatuje, že na základě jím provedeného přezkumu zjistil, že na profilu zadavatele se nachází dokument označený jako „81516 zpráva zadavatele“ (pod tímto názvem je pak uveřejněn dokument nazvaný „Písemná zpráva zadavatele o veřejné zakázce“, přičemž tento dokument je rovněž součástí dokumentace o zadávacím řízení), přičemž na profilu zadavatele je rovněž uvedena informace, že tento dokument byl uveřejněn dne 31. 10. 2017. Z uvedeného je tak zřejmé, že obviněný nedostál své zákonné povinnosti dle ZVZ týkající se uveřejnění písemné zprávy zadavatele na profilu zadavatele do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, když písemnou zprávu zadavatele obviněný na profilu zadavatele uveřejnil až dne 31. 10. 2017.

32.         Úřad obecně k uveřejňovacím povinnostem uvádí, že uveřejňování je jedním z nástrojů zajišťujících dodržení zásady transparentnosti zadávacího řízení, přičemž tyto povinnosti jsou důležité, a mají tak své opodstatnění, i z hlediska možnosti veřejné kontroly (viz níže). Účelem ZVZ (i zákona) a ve svém důsledku zadávacích řízení je zajištění podmínek pro vytvoření hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, jímž je dosahováno efektivního vynakládání veřejných prostředků.

33.         Aby mohla proběhnout následná kontrola procesu zadávání, je nezbytné, aby veřejnost disponovala co nejvíce informacemi o průběhu i výsledku zadávacího řízení (tzv. princip veřejné publicity výsledků realizovaných zadávacích řízení, na nichž je proces zadávání veřejných zakázek postaven), což je podmíněno mj. i zákonem definovanými uveřejňovacími povinnostmi zadavatele. Cílem uveřejňovacích povinností je umožnění kontroly dodržování principů hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti při nakládání s veřejnými zdroji (s pomocí údajů uvedených na profilu zadavatele, ve Věstníku veřejných zakázek a v případě nadlimitních veřejných zakázek, u nichž jsou uveřejňovací povinnosti plněny i na evropské úrovni, rovněž s pomocí údajů dostupných v Úředním věstníku Evropské unie), a to jak prostřednictvím kontroly prováděné k tomu příslušnými orgány či institucemi, tak i prostřednictvím kontroly občanů, tj. nejširší veřejností. Důležitost takto prováděné kontroly je pak z pohledu zákonodárce vyjádřena tím, že porušením uveřejňovací povinnosti se zadavatel dopouští přestupku, za který hrozí zadavateli postih. Informace shromážděné prostřednictvím zákonem stanoveného uveřejňování pak taktéž slouží ke statistickému vyhodnocování veřejných zakázek, které jsou k dispozici veřejnosti ve Věstníku veřejných zakázek, případně v Úředním věstníku Evropské unie.

34.         Úřad doplňuje, že ZVZ (i zákon) ukládá zadavateli povinnost vyhotovit o každé veřejné zakázce písemnou zprávu, kterou je nutné zpracovat i v případě, kdy bylo zadávací řízení zrušeno. Písemná zpráva zadavatele o veřejné zakázce má rovněž napomoci zvýšit transparentnost zadávání veřejných zakázek a představuje významný nástroj pro dohled nad zadáváním veřejných zakázek. Písemná zpráva zadavatele shrnuje nejdůležitější body průběhu zadávání veřejné zakázky, přičemž musí mj. obsahovat takové náležitosti jako zvolený druh zadávacího řízení, identifikaci všech uchazečů a uvedení jejich nabídkových cen, identifikaci vybraného dodavatele, atd. Písemná zpráva zadavatele je tedy jakýmsi souhrnem všech zásadních informací, které se průběhu dotyčné veřejné zakázky týkají. Písemná zpráva pak musí být do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení uveřejněna na profilu zadavatele.

35.         Úřad dále pro úplnost sděluje, že povinnost uveřejnit písemnou zprávu zadavatele byla do ZVZ zakotvena tzv. transparentní novelou, tj. zákonem č. 55/2012 Sb., kterým se měnil zákon o veřejných zakázkách, s účinností od 1. 4. 2012, přičemž do nabytí účinnosti této novely byl zadavatel povinen tuto zprávu jen vyhotovit a případně na vyžádání ji zaslat Evropské komisi či Úřadu. Z uvedeného jednoznačně vyplývá záměr zákonodárce, že zájem společnosti je na zveřejnění co nejvíce informací o průběhu zadávacího řízení, a to i prostřednictvím písemné zprávy zadavatele.

36.         Pro naplnění požadavků dle ustanovení § 85 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách je pak nezbytné kumulativní splnění tří podmínek – jednak podmínky samotného uveřejnění písemné zprávy zadavatele, jednak podmínky jejího uveřejnění na místě k tomu určeném, tj. na profilu zadavatele, a jednak podmínky jejího uveřejnění ve lhůtě do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, tj. v daném případě od okamžiku uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Pokud tedy zadavatel nesplní veškeré uvedené podmínky, tak nedodrží povinnost stanovenou v ustanovení § 85 odst. 4 ZVZ; jinými slovy, i nedodržení zákonem stanovené lhůty, jako tomu je v šetřeném případě, má za následek porušení ustanovení § 85 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, přičemž pozdější uveřejnění nelze považovat za zhojení zadavatelova postupu, to může být rozhodné pouze z pohledu polehčujících či přitěžujících okolností při ukládání pokuty a stanovení její výše.

37.         V dalším Úřad konstatuje, že v případě naplnění skutkové podstaty přestupku podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. b) ZVZ je za takový přestupek zákonodárcem v ustanovení § 120 odst. 2 písm. b) ZVZ stanovena maximální možná sankce, a to možnost uložení pokuty až do výše 20 000 000 Kč.

38.         Úřad v šetřené věci sděluje, že zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku bylo obviněným realizováno v době účinnosti ZVZ.

39.         Úřad ovšem na tomto místě opětovně zdůrazňuje, že ke dni 1. 10. 2016 nabyl účinnosti nový zákon upravující zadávání veřejných zakázek v prostředí České republiky, a sice zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

40.         Ke shora uvedenému Úřad sděluje, že při rozhodování o spáchání přestupku je Úřad povinen reflektovat článek 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Ústavní pravidlo zakotvené v  čl. 40 odst. 6 Listiny (na úrovni mezinárodního práva v čl. 15 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) je základem výjimky z jinak obecně platného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější, přičemž podle judikatury vyšších soudů je v otázce použití pozdější právní úpravy příznivější pro pachatele přípustná analogie mezi soudním (trestněprávním) a správním trestáním; judikatura v této věci pak byla zákonodárcem reflektována při tvorbě zákona o přestupcích, kdy v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o přestupcích je předmětná ústavní zásada přímo zakotvena i pro správní trestání, neboť podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o přestupcích se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější.

41.         Tuto výjimku aplikoval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku č. j. 6 A 126/2002-27 ze dne 27. 10. 2004, v němž mimo jiné uvedl: „To, že žalobce se podle zjištění správních orgánů dopustil deliktu za účinnosti starého práva, ještě eo ipso neznamená, že mu také za tyto delikty podle starého práva může být bez dalšího uložena sankce. Takový názor by ve svých důsledcích znamenal, že tu může dojít k uložení trestu za něco, co nové právo vůbec nesankcionuje, a tedy i k přímému porušení zásady vyslovené v čl. 40 odst. 6 in fine Listiny základních práv a svobod. Také trestání za správní delikty musí podléhat stejnému režimu jako trestání za trestné činy a v tomto smyslu je třeba vykládat všechny záruky, které se podle vnitrostátního práva poskytují obviněnému z trestného činu. Je totiž zřejmé, že rozhraničení mezi trestnými (a tedy soudem postižitelnými) delikty a delikty, které stíhají a trestají orgány exekutivy, je výrazem vůle suverénního zákonodárce; není odůvodněno přirozenoprávními principy, ale daleko spíše je výrazem trestní politiky státu (…). Z těchto důvodů – a přinejmenším od okamžiku, kdy byla ratifikována Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod – není rozhodné, zda pozitivní právo označuje určité deliktní jednání za trestný čin nebo za správní delikt. Zmiňuje-li se tedy uvedená Úmluva ve svém článku 6 odst. 1 o „jakémkoli trestním obvinění“, je třeba záruky, v této souvislosti poskytované tomu, kdo je obviněn, poskytnout shodně jak v trestním řízení soudním, tak v deliktním řízení správním. Tímto způsobem ostatně vykládá Úmluvu stabilně i judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Pro české právo to pak znamená, že i ústavní záruka článku 40 odst. 6 Listiny o tom, že je nutno použít pozdějšího práva, je-li to pro pachatele výhodnější, platí jak v řízení soudním, tak v řízení správním. Shodně ostatně judikují i správní soudy (srov. k tomu např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 91/2004 Sb. NSS). Přijetí tohoto principu pak znamená, že nelze trestat podle starého práva v době účinnosti práva nového, jestliže nová právní úprava konkrétní skutkovou podstatu nepřevzala; analogicky to platí i tehdy, jestliže nová úprava stanoví mírnější sankce za stejné jednání (například nižší výměru pokuty).“.

42.         Ve výše uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud také konstatoval, že rozhodnutí, které se s dodržením ústavního principu čl. 40 odst. 6 Listiny nevypořádá a zcela ji pomine, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Obdobně se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku č. j. 5 Afs 68/2011-99 ze dne 21. 3. 2012, kde dovodil povinnost správních orgánů zabývat se dodržením ústavního principu povinnosti použít pozdější právní úpravu, pokud je pro pachatele příznivější (obdobně též i rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 64/2012 – 48 ze dne 12. 4. 2013). Dle nálezů Ústavního soudu (např. ÚS II. 192/05-2 ze dne 11. 7. 2007 a ÚS III. 611/01 ze dne 13. 6. 2002) je opomenutí správního orgánu zabývat se tím, zda nová právní úprava není nebo je pro účastníka příznivější, zásahem do jeho práva na spravedlivý proces.

43.         Ze shora popsaného důvodu byl Úřad v šetřeném případě tedy povinen uvážit, zda pozdější právní úprava není pro obviněného příznivější.

44.         V šetřeném případě tedy Úřad nejprve porovnal skutkovou podstatu přestupku dle ZVZ [§ 120 odst. 1 písm. b)] a zákona [§ 269 odst. 1 písm. e]), přičemž je zjevné, že s ohledem na ustanovení § 85 odst. 4 ZVZ a ustanovení § 217 odst. 5 zákona došlo pouze ke změně lhůty, ve které má být povinnost uveřejnit písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele splněna, a to z 15 dnů od ukončení zadávacího řízení dle ZVZ na lhůtu 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení dle zákona. Z důvodu, že obviněný uveřejnil písemnou zprávu zadavatele na svém profilu až dne 31. 10. 2017, tedy téměř jeden rok po uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem, je tato změna lhůty v šetřené věci pro obviněného irelevantní, neboť k uveřejnění nedošlo ani v jedné z uvedených lhůt. Jednání obviněného je tudíž trestné podle obou právních úprav.

45.         Následně Úřad porovnal ustanovení o pokutě u přestupku dle ZVZ [§ 120 odst. 2 písm. b)] a zákona [§ 269 odst. 3 písm. b)], z čehož je evidentní, že ustanovení o pokutě je podle zákona pro obviněného příznivější, neboť dle ZVZ je za přestupek podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. b) ZVZ možné uložit pokutu až do výše 20 000 000 Kč, přičemž dle zákona je za přestupek podle ustanovení § 269 odst. 3 písm. b) možné uložit pokutu „pouze“ do výše 200 000 Kč. Úřad tedy akcentuje, že zákon v tomto ohledu s daným přestupkem spojuje nižší možnou ukládanou sankci. Úřad tedy srovnáním maximální možné výše sankce podle ZVZ a zákona za obviněným spáchaný přestupek zjistil, že právní úprava obsažená v zákoně je co do trestu pro obviněného příznivější.

46.         Vzhledem k výše uvedenému byl Úřad při rozhodování o spáchání přestupku povinen uplatnit výjimku ze zákazu retroaktivity trestních norem, neboť v šetřeném případě Úřad zjistil, že pozdější právní úprava je pro pachatele příznivější, a aplikovat tak ustanovení § 2 odst. 1 zákona o přestupcích.

47.         Zároveň Úřad zdůrazňuje, že porovnáním obou právních úprav, tj. zákona o veřejných zakázkách a zákona, bylo Úřadem současně zjištěno, že jednání obviněného je co do viny stále trestné podle obou předmětných právních norem. S odkazem např. na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1430/2010 ze dne 15. 12. 2010, v němž bylo uvedeno, že „Jestliže soud zjistí, že posouzení trestnosti činu podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, je pro pachatele příznivější než jeho posouzení podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., pak je ustanoveními tohoto příznivějšího zákona vázán jak při rozhodnutí o vině, tak i rozhodnutí o trestu. Způsob výkonu trestu odnětí svobody je součástí trestnosti činu, protože výrok o způsobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody je podle § 122 odst. 1 tr. ř. obligatorní součástí takto uloženého trestu. Proto ukládá-li soud nepodmíněný trest odnětí svobody podle zákona č. 140/1961 Sb., musí pro účely výkonu trestu odnětí svobody pachatele zařadit do odpovídajícího typu věznice podle § 39a tr. zák., nikoliv podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku.“, Úřad na tomto místě tudíž vyslovuje dílčí závěr, že trestnost konkrétního činu (přestupku) není možné posoudit částečně podle zákona účinného v době jeho spáchání a částečně podle zákona účinného při rozhodování o tomto činu (přestupku), a je tedy nutno aplikovat příznivější normu jako celek. Je-li tedy jednání obviněného nadále trestné podle obou shora specifikovaných právních norem, pak je Úřad, coby orgán rozhodující o odpovědnosti za přestupek obviněného, s odkazem na závěry Nejvyššího soudu uvedené ve shora citovaném usnesení, vázán ustanoveními příznivější právní úpravy pro obviněného, novým zákonem, tj. zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, jak při rozhodnutí o vině, tak i při rozhodnutí o trestu. S ohledem na shora popsané tedy Úřad při rozhodování věci aplikoval „nový“ zákon.

48.         Vycházeje z výše uvedeného Úřad konstatuje, že z ustanovení § 217 odst. 5 zákona zřetelně vyplývá povinnost obviněného do 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení uveřejnit písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele. Obviněný tak byl povinen uveřejnit písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele do dne 17. 2. 2017.

49.         Úřad konstatuje, že na základě jím provedeného přezkumu zjistil, že z informací uvedených na profilu zadavatele je zřejmé, že písemná zpráva zadavatele byla na profilu zadavatele uveřejněna dne 31. 10. 2017. Z uvedeného je tak zřejmé, že obviněný nedostál své zákonné povinnosti týkající se uveřejnění písemné zprávy zadavatele na profilu zadavatele ve lhůtě stanovené v ustanovení § 217 odst. 5 zákona.

50.         K uvedenému Úřad dodává, že pokud se obviněný rozhodl, že bude zadávat veřejnou zakázku malého rozsahu postupem pro zjednodušené podlimitní řízení, pak tím došlo k zahájení zadávacího řízení a obviněný byl povinen postupovat v celém průběhu zadávání veřejné zakázky podle zákona způsobem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky, neboť je povinen dodržet režim určený při zahájení zadávacího řízení, a to i v případě, že by byl oprávněn použít jiný režim (viz ustanovení § 26 odst. 5 ZVZ a ustanovení § 24 zákona, přičemž Úřad je ve smyslu ustanovení § 248 odst. 2 zákona příslušný k výkonu dozoru).

51.         Na základě shora popsaných skutečností a aplikace pozdější právní úpravy považuje Úřad za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku při uveřejňování podle ustanovení § 269 odst. 1 písm. e) zákona tím, že v rozporu s ustanovením § 217 odst. 5 zákona neuveřejnil na profilu zadavatele písemnou zprávu zadavatele ve lhůtě 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení, přičemž zadávací řízení bylo ukončeno uzavřením smlouvy mezi obviněným a vybraným dodavatelem dne 6. 1. 2017 a zákonná lhůta pro uveřejnění písemné zprávy zadavatele tak marně uplynula dne 17. 2. 2017, přičemž písemná zpráva zadavatele byla na profilu zadavatele uveřejněna až dne 31. 10. 2017.

52.         Tímto postupem obviněný naplnil skutkovou podstatu přestupku podle ustanovení § 269 odst. 1 písm. e) zákona, a proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

K výroku II. příkazu – k uložení pokuty

53.         Podle ustanovení § 269 odst. 3 písm. b) zákona lze za přestupek uložit pokutu do 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 269 odst. 1 zákona.

54.         Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na ustanovení § 90 zákona o přestupcích skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku při uveřejňování podle ustanovení §  269 odst. 1 písm. e) zákona tím, že v rozporu s ustanovením § 217 odst. 5 zákona na profilu zadavatele neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele, a to ve lhůtě 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení, přičemž zadávací řízení bylo ukončeno uzavřením smlouvy mezi obviněným a vybraným dodavatelem dne 6. 1. 2017 a zákonná lhůta tak marně uplynula dne 17. 2. 2017, a písemná zpráva zadavatele byla na profilu zadavatele uveřejněna až dne 31. 10. 2017, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

55.         Jak vyplývá z ustanovení § 112 odst. 1 zákona o přestupcích, na přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona hledí jako na přestupky podle tohoto zákona.

56.         Vzhledem ke skutečnosti, že dne 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon o přestupcích, je třeba s ohledem na ustanovení § 112 odst. 1 zákona o přestupcích na dosavadní správní delikty, tedy i na správní delikty upravené zákonem, hledět jako na přestupky podle zákona o přestupcích. Z uvedeného důvodu Úřad dospěl k závěru, že obviněný spáchal podle ustanovení § 269 odst. 1 písm. e) zákona přestupek (pro úplnost Úřad uvádí, že v tomto ohledu došlo pouze ke změně odborného názvosloví, kdy pojem „správní delikt“ byl nahrazen pojmem „přestupek“, pozn. Úřadu). Tatáž argumentace se pak vztahuje i vzhledem k pojmu „obviněný“, kdy podle ustanovení § 69 zákona o přestupcích se podezřelý z přestupku stává obviněným, jakmile vůči němu správní orgán učiní první úkon v řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že tento příkaz je prvním úkonem v řízení o přestupku, je zadavatel v tomto příkazu označován v souladu se zákonem o přestupcích za obviněného (i v tomto případě se jedná pouze o změnu odborného názvosloví nemající vliv na hmotněprávní posouzení jednání obviněného, resp. zadavatele, pozn. Úřadu).

57.         Vzhledem ke zjištěnému přestupku Úřad přistoupil k uložení pokuty.

58.         K tomu Úřad opakuje, že podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější, kdy skutečnost, že se předmětná ústavní zásada uplatní jak pro správní trestání, vyplývá ze soudní judikatury, která byla zároveň reflektována v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o přestupcích, pročež Úřad v tomto případě postupuje při ukládání sankce podle zákona; v rámci posouzení zániku odpovědnosti za spáchaný přestupek z hlediska „příznivosti pozdějších úprav“ pak Úřad posoudil ZVZ, zákon ve znění do 30. 6. 2017, zákon a přestupkový zákon, neboť právní úprava zániku odpovědnosti se v těchto zákonech liší.

59.         Podle ustanovení § 121 odst. 3 ZVZ odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

60.         Podle ustanovení § 270 odst. 3 zákona, ve znění do 30. 6. 2017, odpovědnost právnické osoby za přestupek zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

61.         Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle ustanovení § 270 odst. 5 zákona činí 5 let.

62.         Podle ustanovení § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal. 

63.         V návaznosti na posledně citovaná ustanovení ZVZ, zákona ve znění do 30. 6. 2017, zákona a zákona o přestupcích Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená ve shora citovaných ustanoveních. Ke spáchání přestupku podle ustanovení § 269 odst. 1 písm. e) zákona došlo dne 18. 2. 2017, tj. první den po marném uplynutí zákonné lhůty pro uveřejnění písemné zprávy zadavatele na profilu zadavatele. Úřad se o možném spáchání přestupku dozvěděl dne 13. 11. 2018, kdy Úřad získal pochybnosti o souladu postupu zadavatele se ZVZ. Řízení ve věci spáchání přestupku je zahájeno dnem doručení tohoto příkazu. K uplynutí lhůty vymezené zákonem pro zahájení řízení o přestupku tedy nedošlo a odpovědnost obviněného za přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla, a to ani podle ZVZ, zákona ve znění do 30. 6. 2017, zákona ani zákona o přestupcích.

64.         Podle ustanovení § 269 odst. 3 písm. b) zákona se za přestupek uloží pokuta do 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona.

65.         Podle ustanovení § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

66.         Podle ustanovení § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

67.         Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnost) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen, jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také, jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

68.         Co se týče posouzení závažnosti spáchaného přestupku, Úřad konstatuje, že postupem obviněného došlo k ohrožení právem chráněného zájmu spočívajícího v možnosti zpětné kontroly veřejných zakázek a postupu obviněného ze strany veřejnosti, jež přispívá k hospodárnému vynakládání veřejných prostředků. Neuveřejněním písemné zprávy zadavatele na profilu zadavatele včas pak došlo taktéž k znepřehlednění zadávacího řízení, neboť písemná zpráva zadavatele má být jakýmsi souhrnným přehledem průběhu a ukončení zadávacího řízení; pokud tedy zadavatel předmětnou zprávu neuveřejní včas, pak se pro veřejnost i pro účastníky zadávacího řízení stává zadávací řízení méně přehledným a hůře kontrolovatelným, neboť písemná zpráva zadavatele je jedním ze základních dokumentů, které zadavatel uveřejňuje po ukončení zadávacího řízení, neboť obsahuje veškeré stěžejní informace o průběhu a ukončení zadávacího řízení.

69.         Současně lze uvést, že v rámci posouzení závažnosti přestupku Úřad vychází z úvahy, že se v šetřeném případě jedná o  veřejnou zakázku malého rozsahu. V této souvislosti Úřad zohledňuje, že zájem veřejnosti na kontrole vynakládání veřejných prostředků stoupá zejména ve vztahu k hodnotě dané veřejné zakázky (čím vyšší je její hodnota, tím vyšší je zájem veřejnosti na veřejné kontrole). Po zvážení všech okolností šetřeného případu Úřad posoudil stupeň závažnosti přestupku v šetřeném případě jako méně závažný.

70.         Úřad vzal při stanovení výše pokuty v úvahu jako polehčující okolnost i dobu, jež uplynula od spáchání přestupku. Jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2015, č. j. 62 Af 123/2013-85, je třeba při posouzení následku správního trestání zohlednit dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a jeho potrestáním. Čím je tento časový horizont delší, tím více se relativizuje vztah mezi spáchaným přestupkem a ukládanou sankcí. Doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci pak má bezprostřední vliv na účel trestu. V daném případě ke spáchání přestupku obviněným došlo dne 18. 2. 2017, tj. od doby spáchání přestupku k jeho potrestání uplynula doba dvou let. Jak Krajský soud v cit. rozsudku dovodil, „(…) je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejnosti a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“.

71.         Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další přitěžující nebo polehčující okolnosti, které by ovlivnily stanovení výše uložené pokuty.

72.         Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného. Ze schváleného rozpočtu na rok 2018 zveřejněného na webových stránkách obviněného http://www.praha.eu/file/2709434/Schvaleny_rozpocet_hlavniho_mesta_Prahy_na_r._2018.pdf Úřad zjistil, že obviněný v roce 2018 hospodařil s plánovanými rozpočtovými příjmy ve výši 60 187 415,90 tis. Kč. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, kterými obviněný disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou) ekonomickou situaci obviněného, neboť uložená pokuta je vzhledem k jeho rozpočtovým příjmům zcela marginální.

73.         V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.

74.         Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a vzhledem ke spáchání přestupku přistoupil k uložení pokuty ve výši uvedené ve výroku II. tohoto příkazu.

75.         Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

 

Poučení

Proti tomuto příkazu lze podle ustanovení § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá pole, 604 55 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení ve věci pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

 

 

 

Obdrží

Hlavní město Praha, Městská policie hl. m. Prahy, Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

Jednací číslo:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok:
Rok vydání:
Oblast:
Typ rozhodnutí:
Typ řízení:
Instance:
cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz