číslo jednací: S0081/2019/VZ-05973/2019/531/MHo

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání přestupků podle § 269 odst. 1 písm. a) a písm. e) citovaného zákona, jichž se dopustil 

• obviněný – hlavní město Praha, Městská policie hlavního města Prahy, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1,

při zadávání veřejné zakázky „Nákup a instalace technických zařízení do vozidel Městské policie hl. m. Prahy“ na základě „Výzvy k podání nabídky na veřejnou zakázku malého rozsahu zadávanou postupem pro zjednodušené podlimitní řízení“ ze dne 23.5.2016, uveřejněné na profilu zadavatele téhož dne,

vydává podle ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, tento

příkaz:

I.

Obviněný – hlavní město Praha, Městská policie hlavního města Prahy, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 – se dopustil přestupku při uveřejňování podle § 269 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v rozporu s ustanovením § 126 citovaného zákona v návaznosti na § 212 odst. 3 písm. a) citovaného zákona neodeslal k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek oznámení o výsledku zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Nákup a instalace technických zařízení do vozidel Městské policie hl. m. Prahy“ zadávanou na základě „Výzvy k podání nabídky na veřejnou zakázku malého rozsahu zadávanou postupem pro zjednodušené podlimitní řízení“ ze dne 23.5.2016, uveřejněné na profilu zadavatele téhož dne, a to ve lhůtě do 30 dnů od uzavření smlouvy, přičemž „Smlouva na předmět plnění č. 805/16“ byla na předmětnou veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem – MANDISANplus s.r.o., IČO 24290751, se sídlem Na dlouhém lánu 308/46, 160 00 Praha 6 – uzavřena dne 19.7.2016, a zákonná lhůta tak marně uplynula dne 18.8.2016, a oznámení o výsledku zadávacího řízení nebylo do dne vydání tohoto příkazu odesláno k uveřejnění.

II.

Obviněný – hlavní město Praha, Městská policie hlavního města Prahy, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 – se dopustil přestupku při uveřejňování podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v rozporu s § 217 odst. 5 citovaného zákona neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele k veřejné zakázce „Nákup a instalace technických zařízení do vozidel Městské policie hl. m. Prahy“ zadávanou na základě „Výzvy k podání nabídky na veřejnou zakázku malého rozsahu zadávanou postupem pro zjednodušené podlimitní řízení“ ze dne 23.5.2016, uveřejněné na profilu zadavatele téhož dne, na profilu zadavatele, a to ve lhůtě do 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení, přičemž zadávací řízení bylo ukončeno uzavřením „Smlouvy na předmět plnění č. 805/16“ s vybraným dodavatelem – MANDISANplus s.r.o., IČO 24290751, se sídlem Na dlouhém lánu 308/46, 160 00 Praha 6 – dne 19.7.2016, a zákonná lhůta tak marně uplynula dne 30.8.2016, a písemná zpráva zadavatele byla uveřejněna na profilu zadavatele až dne 25.7.2018.

III.

Za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu se obviněnému – hlavní město Praha, Městská policie hlavního města Prahy, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 – ukládá podle § 269 odst. 3 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů,

pokuta ve výši 9 500,-  Kč (devět tisíc pět set korun českých).

Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.

 

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Obviněný – hlavní město Praha, Městská policie hlavního města Prahy, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – zahájil podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“ nebo „zákon o veřejných zakázkách“), dne 23.5.2016 odesláním „Výzvy k podání nabídky na veřejnou zakázku malého rozsahu zadávanou postupem pro zjednodušené podlimitní řízení“ (dále jen „výzva k podání nabídky“), která byla na profilu zadavatele uveřejněna dne 23.5.2016, zadávací řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Nákup a instalace technických zařízení do vozidel Městské policie hl. m. Prahy“ (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).      

2.             Z bodu „Předpokládaná hodnota veřejné zakázky“ výzvy k podání nabídky vyplývá, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla obviněným stanovena ve výši 920 000,- Kč bez DPH. Obviněný však ve výzvě k podání nabídky výslovně uvedl, že se jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu zadávanou postupem pro zjednodušené podlimitní řízení podle § 38 ZVZ (k tomu podrobněji viz body 14. až 16. odůvodnění tohoto příkazu).

3.             Obviněný dne 20.6.2016 rozhodl, že nejvhodnější nabídku podal vybraný dodavatel – MANDISANplus s.r.o., IČO 24290751, se sídlem Na dlouhém lánu 308/46, 160 00 Praha 6 (dále jen „vybraný dodavatel“) – což obviněný účastníkům zadávacího řízení oznámil prostřednictvím „Oznámení o výběru nejvhodnější nabídky“ uveřejněného dne 24.6.2016 na profilu zadavatele.

4.             Dne 19.7.2016 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem na realizaci veřejné zakázky „Smlouvu na předmět plnění č. 805/16“ (dále jen „smlouva“).

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPCÍCH

5.             Vzhledem k tomu, že dne 1.10.2016 nabyl účinnosti  zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) musí při posuzování případu přihlédnout ve prospěch obviněného k eventuální příznivější právní úpravě (podrobněji viz dále), konstatuje Úřad, že je k vydání tohoto příkazu příslušný podle § 248 zákona, podle kterého Úřad vykonává dozor nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté. Podle § 248 odst. 2 zákona přitom platí, že zahájil-li zadavatel podle § 4 odst. 4 zadávací řízení za účelem zadání veřejné zakázky malého rozsahu, považuje se pro účely dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem zadávaná veřejná zakázka za podlimitní veřejnou zakázku.

6.             Úřad získal pochybnosti o souladu postupu obviněného se ZVZ při zadávání předmětné veřejné zakázky a proto zahájil z vlastní činnosti šetření případného nezákonného postupu obviněného vedené pod sp. zn. P0462/2018/VZ. V rámci šetření si pak Úřad vyžádal od obviněného vyjádření k jeho postupu a dále požádal obviněného o zaslání dokumentace o zadávacím řízení.

7.             Po přezkoumání předložených podkladů, jež jsou součástí spisu v této věci pod sp. zn. S0081/2019/VZ, dospěl Úřad k závěru, že obviněný při zadávání předmětné veřejné zakázky, resp. při uveřejňování nepostupoval v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

III.           ZÁVĚRY ÚŘADU    

8.             Úřad konstatuje, že jsou dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, kdy podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), ve spojení s § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu, přičemž příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutková zjištění za dostatečná; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Není-li vydání příkazu prvním úkonem v řízení, nemusí příkaz obsahovat odůvodnění.

 

K právnímu postavení obviněného jako zadavatele

9.             Úřad nejprve posoudil, zda obviněný naplňuje definici zadavatele podle ZVZ.

10.         Podle § 2 odst. 2 písm. c) ZVZ je veřejným zadavatelem územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek.

11.         Podle čl. 99 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů, se Česká republika člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.

12.         Jak je zřejmé z čl. 1 bodu 1. ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, obviněný, tj. hlavní město Praha, je vyšším územním samosprávným celkem.

13.         Vzhledem k výše uvedenému Úřad konstatuje, že obviněnému svědčí postavení veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) ZVZ, neboť je územním samosprávným celkem. Pro úplnost Úřad doplňuje, že definice zadavatele je naplněna i dle zákona – viz § 4 odst. 1 písm. d) zákona.

K volbě druhu zadávacího řízení   

14.         Úřad uvádí, že z § 26 odst. 5 věty druhé ZVZ vyplývá, že pokud zahájí veřejný zadavatel zadávání veřejné zakázky malého rozsahu postupem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky, postupuje podle ustanovení platných pro zadávání podlimitní veřejné zakázky.

15.         Z výzvy k podání nabídky je zřejmé, že podle výše předpokládané hodnoty veřejné zakázky (920 000,- Kč bez DPH) je tato veřejnou zakázkou malého rozsahu. Nicméně obviněný ve výzvě k podání nabídky výslovně uvedl, že se jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu zadávanou postupem pro zjednodušené podlimitní řízení podle § 38 ZVZ.

16.         Z uvedených skutečností je zřejmé, že obviněný byl povinen postupovat v celém průběhu zadávání veřejné zakázky podle ZVZ způsobem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky, neboť si takový postup pro zadávání předmětné veřejné zakázky zvolil. K tomu Úřad doplňuje, že dle § 24 zákona obdobně platí, že režim veřejné zakázky se určí podle její předpokládané hodnoty, pokud nejde o zjednodušený režim podle § 129. Zadavatel je povinen dodržet režim určený při zahájení zadávacího řízení, a to i v případě, že by byl oprávněn použít jiný režim.

Relevantní ustanovení ZVZ

17.         Podle § 17 písm. w) ZVZ se pro účely tohoto zákona rozumí profilem zadavatele elektronický nástroj, prostřednictvím kterého zadavatel podle tohoto zákona uveřejňuje informace a dokumenty ke svým veřejným zakázkám způsobem, který umožňuje neomezený a přímý dálkový přístup, a jehož internetová adresa je uveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek; požadavky na náležitosti profilu zadavatele stanoví prováděcí právní předpis.

18.         Podle § 83 odst. 1 ZVZ je veřejný zadavatel povinen do 15 dnů od uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění. V případě sektorového zadavatele činí lhůta 30 dnů. V případech uvedených v odstavcích 4 a 5 jsou informace, které nebudou uveřejněny, předávány provozovateli Věstníku veřejných zakázek, případně Úřadu pro publikace Evropské unie (dále jen „Úřad pro publikace“), ke statistickým účelům. 

19.         Podle § 85 odst. 1 ZVZ vyhotoví zadavatel o každé veřejné zakázce písemnou zprávu.   

20.         Podle § 85 odst. 4 ZVZ písemnou zprávu zadavatel uveřejní na profilu zadavatele nejpozději do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení.

21.         Podle § 146 odst. 1 písm. a) ZVZ je-li podle tohoto zákona stanovena povinnost k uveřejnění oznámení či zrušení profilu zadavatele, oznámení o zahájení zadávacího řízení, předběžného oznámení, pravidelného předběžného oznámení, oznámení soutěže o návrh, oznámení o subdodávce, oznámení o výsledku zadávacího řízení, souhrnu oznámení o zadání veřejných zakázek na základě rámcové smlouvy, oznámení o zrušení zadávacího řízení nebo soutěže o návrh či jiných údajů (dále jen „vyhlášení“), rozumí se tím uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek podle § 157, jde-li o podlimitní veřejnou zakázku a uveřejnění oznámení či zrušení profilu zadavatele nebo souhrnu oznámení o zadání veřejných zakázek na základě rámcové smlouvy.     

22.         Dle § 120 odst. 1 písm. b) ZVZ se zadavatel dopustí přestupku tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený tímto zákonem.

23.         Podle § 120 odst. 2 písm. b) ZVZ se za přestupek uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 120 odst. 1 písm. b), e), f) nebo g) ZVZ.

Relevantní ustanovení zákona

24.         Podle § 51 odst. 1 zákona je zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy, rámcové dohody, zavedením dynamického nákupního systému nebo v okamžiku uvedeném v odstavci 2 v případě zrušení zadávacího řízení.

25.         Podle § 53 odst. 7 zákona se pro postup při ukončení zadávacího řízení použijí ustanovení § 124 až § 127 zákona obdobně.

26.         Podle § 126 zákona zadavatel odešle oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění způsobem podle § 212 zákona do 30 dnů od uzavření smlouvy, rámcové dohody nebo zavedení dynamického nákupního systému.

27.         Podle § 212 odst. 1 zákona je zadavatel povinen k odeslání uveřejnění podle tohoto zákona použít formuláře podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo formuláře podle prováděcího právního předpisu (dále jen "formulář"). Formulář je zadavatel povinen vyplnit způsobem stanoveným prováděcím předpisem.

28.         Podle § 212 odst. 3 zákona odešle zadavatel formulář elektronicky do

a)           Věstníku veřejných zakázek, jde-li o podlimitní veřejnou zakázku,

b)           Věstníku veřejných zakázek a do Úředního věstníku Evropské unie, jde-li o nadlimitní veřejnou zakázku; odeslání do Úředního věstníku Evropské unie může zadavatel učinit prostřednictvím provozovatele Věstníku veřejných zakázek.

Formulář se nepovažuje za odeslaný, pokud jej provozovatel Věstníku veřejných zakázek nebo Úředního věstníku Evropské unie nepřijal k uveřejnění z důvodu nevyplnění povinných údajů nebo nedodržení stanovených formátů. Zadavatel musí být schopen prokázat datum odeslání formuláře k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek, popřípadě v Úředním věstníku Evropské unie.

29.         Podle § 217 odst. 5 zákona je zadavatel povinen do 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení uveřejnit písemnou zprávu na profilu zadavatele.

30.         Podle § 269 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku při uveřejňování podle tohoto zákona tím, že neodešle k uveřejnění oznámení o zadání veřejné zakázky nebo oznámení o uzavření rámcové dohody v souladu s tímto zákonem.    

31.         Podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona se zadavatel dopustí přestupku při uveřejňování podle tohoto zákona tím, že neuveřejní písemnou zprávu zadavatele v souladu s § 217 odst. 5.

32.         Podle § 269 odst. 3 písm. b) zákona lze za přestupek uložit pokutu do 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 269 odst. 1 zákona.

Právní posouzení 

33.         Úřad obecně k uveřejňovacím povinnostem uvádí, že uveřejňování je jedním z nástrojů zajišťujících dodržení zásady transparentnosti zadávacího řízení, přičemž tyto povinnosti jsou důležité a mají tak své opodstatnění i z hlediska možnosti veřejné kontroly (viz níže). Účelem ZVZ (i zákona) a ve svém důsledku zadávacích řízení je zajištění podmínek pro vytvoření hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, jímž je dosahováno efektivního vynakládání veřejných prostředků.

34.         Aby mohla proběhnout následná kontrola procesu zadávání, je nezbytné, aby veřejnost disponovala co nejvíce informacemi o průběhu i výsledku zadávacího řízení (tzv. princip veřejné publicity výsledků realizovaných zadávacích řízení, na němž je proces zadávání postaven), což je podmíněno mj. ZVZ (i zákonem) definovanými uveřejňovacími povinnostmi zadavatele. Cílem uveřejňovacích povinností je umožnění kontroly dodržování principů hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti při nakládání s veřejnými zdroji (s pomocí údajů uvedených na profilu zadavatele, ve Věstníku veřejných zakázek a v případě nadlimitních veřejných zakázek, u nichž jsou uveřejňovací povinnosti plněny i na evropské úrovni, rovněž s pomocí údajů dostupných v Úředním věstníku Evropské unie), a to jak prostřednictvím kontroly prováděné k tomu příslušnými orgány či institucemi, tak i prostřednictvím kontroly občanů, tj. nejširší veřejností. Důležitost takto prováděné kontroly je pak z pohledu zákonodárce vyjádřena tím, že porušením uveřejňovací povinnosti se zadavatel dopouští přestupku, za který hrozí zadavateli postih. Informace shromážděné prostřednictvím stanoveného způsobu uveřejňování pak taktéž slouží ke statistickému vyhodnocování veřejných zakázek, které jsou k dispozici veřejnosti ve Věstníku veřejných zakázek, případně v Úředním věstníku Evropské unie.

K výroku I. tohoto příkazu

35.         Úřad uvádí, že zadavatel má podle ZVZ (i zákona) mj. povinnost uveřejnit výsledek zadávacího řízení, a to bez ohledu na to, zda je zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy na předmět plnění veřejné zakázky či jeho zrušením. V případě ukončení zadávacího řízení uzavřením smlouvy na předmět plnění veřejné zakázky je zadavatel v případě zjednodušeného podlimitního řízení dle ZVZ povinen do 15 dnů od uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek.

36.         V předmětném případě Úřad z dokumentace o zadávacím řízení zjistil, že zadávací řízení na šetřenou veřejnou zakázku bylo ukončeno dne 19.7.2016, tedy dnem, kdy obviněný uzavřel na realizaci předmětu veřejné zakázky s vybraným dodavatelem smlouvu.

37.         Úřad uvádí, že z ustanovení § 83 odst. 1 ZVZ zřetelně vyplývá povinnost obviněného odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek, a to ve lhůtě do 15 dnů od uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem. Obviněný tak byl dle ZVZ povinen odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení do dne 3.8.2016.

38.         Úřad podotýká, že pro naplnění požadavků § 83 odst. 1 ZVZ je nezbytné kumulativní splnění podmínky samotného odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění, podmínky jeho odeslání ve lhůtě do 15 dnů od uzavření smlouvy a učinit tak způsobem podle § 146 odst. 1 písm. a) ZVZ. Pokud tedy obviněný nesplní kumulativně uvedené podmínky, nedodrží povinnost stanovenou v § 83 odst. 1 ZVZ.

39.         Úřad konstatuje, že na základě jím provedeného přezkumu zjistil, že ve Věstníku veřejných zakázek se výše uvedené oznámení o výsledku zadávacího řízení na veřejnou zakázku nenachází. Rovněž z dokumentace o zadávacím řízení nevyplývá, že by obviněný oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění dle ZVZ odeslal. Z uvedeného je tak zřejmé, že obviněný nedostál své zákonné povinnosti týkající se odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek.

40.         V dalším Úřad konstatuje, že v případě naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 120 odst. 1 písm. b) ZVZ je za takový přestupek zákonodárcem v § 120 odst. 2 písm. b) ZVZ stanovena maximální možná sankce, a to možnost uložení pokuty až do výše 20 000 000 Kč.

41.         Úřad v šetřené věci uvádí, že zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku bylo obviněným realizováno v době účinnosti ZVZ.

42.         Úřad ovšem na tomto místě zdůrazňuje, že k 1.10.2016 nabyl účinnosti nový zákon upravující proces zadávání veřejných zakázek v prostředí České republiky, a sice zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

43.         Ke shora uvedenému Úřad sděluje, že při rozhodování o spáchání přestupku je Úřad povinen reflektovat článek 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Ústavní pravidlo zakotvené v  čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (na úrovni mezinárodního práva v čl. 15 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) je základem výjimky z jinak obecně platného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější, přičemž podle judikatury vyšších soudů je v otázce použití pozdější právní úpravy příznivější pro pachatele přípustná analogie mezi soudním (trestněprávním) a správním trestáním; judikatura v této věci pak byla zákonodárcem reflektována při tvorbě zákona o přestupcích, kdy v § 2 odst. 1 zákona o přestupcích je předmětná ústavní zásada přímo zakotvena i pro správní trestání, neboť podle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele přestupku příznivější.

44.         Tuto výjimku aplikoval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku č. j. 6 A 126/2002-27 ze dne 27.10.2004, v němž mimo jiné uvedl: »To, že žalobce se podle zjištění správních orgánů dopustil deliktu za účinnosti starého práva, ještě eo ipso neznamená, že mu také za tyto delikty podle starého práva může být bez dalšího uložena sankce. Takový názor by ve svých důsledcích znamenal, že tu může dojít k uložení trestu za něco, co nové právo vůbec nesankcionuje, a tedy i k přímému porušení zásady vyslovené v čl. 40 odst. 6 in fine Listiny základních práv a svobod. Také trestání za správní delikty musí podléhat stejnému režimu jako trestání za trestné činy a v tomto smyslu je třeba vykládat všechny záruky, které se podle vnitrostátního práva poskytují obviněnému z trestného činu. Je totiž zřejmé, že rozhraničení mezi trestnými (a tedy soudem postižitelnými) delikty a delikty, které stíhají a trestají orgány exekutivy, je výrazem vůle suverénního zákonodárce; není odůvodněno přirozenoprávními principy, ale daleko spíše je výrazem trestní politiky státu (…). Z těchto důvodů – a přinejmenším od okamžiku, kdy byla ratifikována Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod – není rozhodné, zda pozitivní právo označuje určité deliktní jednání za trestný čin nebo za správní delikt. Zmiňuje-li se tedy uvedená Úmluva ve svém článku 6 odst. 1 o „jakémkoli trestním obvinění“, je třeba záruky, v této souvislosti poskytované tomu, kdo je obviněn, poskytnout shodně jak v trestním řízení soudním, tak v deliktním řízení správním. Tímto způsobem ostatně vykládá Úmluvu stabilně i judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Pro české právo to pak znamená, že i ústavní záruka článku 40 odst. 6 Listiny o tom, že je nutno použít pozdějšího práva, je-li to pro pachatele výhodnější, platí jak v řízení soudním, tak v řízení správním. Shodně ostatně judikují i správní soudy (srov. k tomu např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 91/2004 Sb. NSS). Přijetí tohoto principu pak znamená, že nelze trestat podle starého práva v době účinnosti práva nového, jestliže nová právní úprava konkrétní skutkovou podstatu nepřevzala; analogicky to platí i tehdy, jestliže nová úprava stanoví mírnější sankce za stejné jednání (například nižší výměru pokuty).«.

45.         Ve výše uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud také konstatoval, že rozhodnutí, které se s dodržením ústavního principu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod nevypořádá a zcela jej pomine, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Obdobně se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku č. j. 5 Afs 68/2011-99 ze dne 21.3.2012, kde dovodil povinnost správních orgánů zabývat se dodržením ústavního principu povinnosti použít pozdější právní úpravu, pokud je pro pachatele příznivější (obdobně též i rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 64/2012 – 48 ze dne 12.4.2013). Dle nálezů Ústavního soudu (např. ÚS II. 192/05-2 ze dne 11.7.2007 a ÚS III. 611/01 ze dne 13.6.2002) je opomenutí správního orgánu zabývat se tím, zda nová právní úprava není nebo je pro účastníka příznivější, zásahem do jeho práva na spravedlivý proces.

46.         Z výše popsaného důvodu byl Úřad v šetřeném případě tedy povinen uvážit, zda pozdější právní úprava není pro obviněného příznivější.

47.         V šetřeném případě tedy Úřad nejprve porovnal skutkovou podstatu přestupku dle ZVZ [§ 120 odst. 1 písm. b)] a zákona [§ 269 odst. 1 písm. a)], přičemž je zjevné, že v tomto ohledu došlo s ohledem na § 83 odst. 1 ZVZ a § 126 zákona pouze ke změně lhůty, ve které má být povinnost uveřejnit oznámení o výsledku zadávacího řízení splněna, a to z 15 dnů od uzavření smlouvy dle ZVZ na lhůtu 30 dnů od uzavření smlouvy dle zákona; jelikož však obviněný výsledek zadávacího řízení dosud k uveřejnění neodeslal, je tato změna lhůty v šetřené věci pro obviněného irelevantní, neboť k uveřejnění nedošlo ani v jedné z uvedených lhůt. Jednání obviněného je tudíž trestné podle obou právních úprav.

48.         Následně Úřad porovnal ustanovení o pokutě u přestupku dle ZVZ [§ 120 odst. 2 písm. b)] a zákona [§ 269 odst. 3 písm. b)], z čehož je evidentní, že ustanovení o pokutě je podle zákona pro obviněného příznivější, neboť dle ZVZ je za přestupek podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. b) ZVZ možné uložit pokutu až do výše 20 000 000 Kč, přičemž dle zákona je za přestupek podle ustanovení § 269 odst. 3 písm. b) možné uložit pokutu „pouze“ do výše 200 000 Kč. Úřad tedy akcentuje, že zákon v tomto ohledu s daným přestupkem spojuje nižší možnou ukládanou sankci. Úřad tedy srovnáním maximální možné výše sankce podle ZVZ a zákona za přestupek spáchaný obviněným zjistil, že právní úprava obsažená v zákoně je co do trestu pro obviněného příznivější.

49.         Vzhledem k výše uvedenému byl Úřad při rozhodování o spáchání přestupku povinen uplatnit výjimku ze zákazu retroaktivity trestních norem, neboť v šetřeném případě Úřad zjistil, že pozdější právní úprava je pro pachatele příznivější, a aplikovat tak ustanovení § 2 odst. 1 zákona o přestupcích.

50.         Zároveň Úřad zdůrazňuje, že porovnáním obou právních úprav, tj. ZVZ a zákona, bylo Úřadem současně zjištěno, že jednání obviněného je v šetřené věci co do viny stále trestné podle obou předmětných právních norem. S odkazem např. na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1430/2010 ze dne 15.12.2010, v němž bylo uvedeno, že „Jestliže soud zjistí, že posouzení trestnosti činu podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, je pro pachatele příznivější než jeho posouzení podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., pak je ustanoveními tohoto příznivějšího zákona vázán jak při rozhodnutí o vině, tak i rozhodnutí o trestu. Způsob výkonu trestu odnětí svobody je součástí trestnosti činu, protože výrok o způsobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody je podle § 122 odst. 1 tr. ř. obligatorní součástí takto uloženého trestu. Proto ukládá-li soud nepodmíněný trest odnětí svobody podle zákona č. 140/1961 Sb., musí pro účely výkonu trestu odnětí svobody pachatele zařadit do odpovídajícího typu věznice podle § 39a tr. zák., nikoliv podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku.“, Úřad na tomto místě tudíž vyslovuje dílčí závěr, že trestnost konkrétního činu (přestupku) není možné posoudit částečně podle zákona účinného v době jeho spáchání a částečně podle zákona účinného při rozhodování o tomto činu (přestupku), a je tedy nutno aplikovat příznivější normu jako celek. Je-li tedy jednání obviněného nadále trestné podle obou výše specifikovaných právních norem, pak je Úřad, coby orgán rozhodující o odpovědnosti za přestupek obviněného, s odkazem na závěry Nejvyššího soudu uvedené ve výše citovaném usnesení, vázán ustanoveními příznivější právní úpravy pro obviněného, tj. zákonem, jak při rozhodnutí o vině, tak i při rozhodnutí o trestu. S ohledem na shora popsané tedy Úřad při rozhodování věci aplikoval pozdější („nový“) zákon.

51.         Vycházeje z výše uvedeného Úřad uvádí, že z ustanovení § 126 zákona zřetelně vyplývá povinnost obviněného odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku způsobem podle § 212 zákona, a to v zákonem stanovené lhůtě do 30 dnů od uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem. Jak pak vyplývá z § 212 odst. 3 písm. a) zákona, odešle obviněný formulář elektronicky do Věstníku veřejných zakázek, jde-li o podlimitní veřejnou zakázku. Jestliže si tedy obviněný zvolil, že bude zadávat veřejnou zakázku jako podlimitní veřejnou zakázku ve zjednodušeném podlimitním řízení, pak byl rovněž povinen odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení do Věstníku veřejných zakázek. Obviněný tak byl povinen odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení do Věstníku veřejných zakázek do dne 18.8.2016.

52.         Úřad konstatuje, že na základě jím provedeného přezkumu zjistil, že ve Věstníku veřejných zakázek se výše uvedené oznámení o výsledku zadávacího řízení na veřejnou zakázku nenachází. Rovněž z dokumentace o zadávacím řízení nevyplývá, že by obviněný oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění dle ZVZ odeslal. Z uvedeného je tak zřejmé, že obviněný nedostál své zákonné povinnosti týkající se odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek ve lhůtě stanovené v § 126 zákona.

53.         K uvedenému Úřad dodává, že pokud se obviněný rozhodl, že bude zadávat veřejnou zakázku malého rozsahu postupem pro zjednodušené podlimitní řízení, pak tím došlo k zahájení zadávacího řízení a obviněný byl povinen postupovat v celém průběhu zadávání veřejné zakázky podle ZVZ způsobem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky, neboť je povinen dodržet režim určený při zahájení zadávacího řízení, a to i v případě, že by byl oprávněn použít jiný režim (viz § 26 odst. 5 ZVZ a § 24 věta druhá zákona).

54.         Na základě výše uvedeného a aplikace pozdější právní úpravy považuje Úřad za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku při uveřejňování podle § 269 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v rozporu s § 126 zákona v návaznosti na § 212 odst. 3 písm. a) zákona neodeslal k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek oznámení o výsledku zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku, a to ve lhůtě 30 dnů od uzavření smlouvy, přičemž smlouva byla s vybraným dodavatelem uzavřena dne 19.7.2016 a zákonná lhůta tak marně uplynula dne 18.8.2016, a oznámení o výsledku zadávacího řízení nebylo do dne vydání tohoto příkazu odesláno k uveřejnění.

55.         Tímto postupem obviněný naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 269 odst. 1 písm. a) zákona a Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

K výroku II. tohoto příkazu

56.         Úřad na tomto místě primárně opakuje, že z dokumentace o zadávacím řízení zjistil, že zadávací řízení šetřené veřejné zakázky bylo ukončeno dne 19.7.2016, tedy dnem, kdy obviněný uzavřel na realizaci předmětu veřejné zakázky smlouvu s vybraným dodavatelem.

57.         Úřad uvádí, že z ustanovení § 85 odst. 4 ZVZ zřetelně vyplývá povinnost obviněného uveřejnit písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele nejpozději do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení. Obviněný tak byl dle ZVZ povinen uveřejnit písemnou zprávu na profilu zadavatele do dne 3.8.2016.

58.         Úřad konstatuje, že na základě jím provedeného přezkumu zjistil, že na profilu zadavatele se nachází dokument označený jako „Písemná zpráva zadavatele“, přičemž na profilu zadavatele je rovněž uvedena informace, že tento dokument byl uveřejněn dne 25.7.2018. Z uvedeného je tak zřejmé, že obviněný nedostál své zákonné povinnosti dle ZVZ týkající se včasného uveřejnění písemné zprávy zadavatele na profilu zadavatele.

59.         Úřad konstatuje, že zákon ukládá zadavateli povinnost vyhotovit o každé veřejné zakázce písemnou zprávu, kterou je nutné zpracovat i v případě, kdy bylo zadávací řízení zrušeno. Písemná zpráva zadavatele o veřejné zakázce má rovněž napomoci zvýšit transparentnost zadávání veřejných zakázek a představuje významný nástroj pro dohled nad zadáváním veřejných zakázek. Písemná zpráva zadavatele shrnuje nejdůležitější body průběhu zadávání veřejné zakázky, přičemž musí mj. obsahovat takové náležitosti jako zvolený druh zadávacího řízení, identifikaci všech uchazečů a uvedení jejich nabídkových cen, identifikaci vybraného dodavatele, atd. Písemná zpráva zadavatele je tedy jakýmsi souhrnem všech zásadních informací, které se průběhu dotyčné veřejné zakázky týkají. Písemná zpráva pak musí být do 15 dnů od skončení zadávacího řízení uveřejněna na profilu zadavatele.

60.         Úřad dále pro úplnost sděluje, že povinnost uveřejnit písemnou zprávu zadavatele byla do ZVZ zakotvena tzv. transparentní novelou, tj. zákonem č. 55/2012 Sb., kterým se měnil zákon o veřejných zakázkách, s účinností od 1.4.2012, přičemž do nabytí účinnosti této novely byl zadavatel povinen tuto zprávu jen vyhotovit a případně na vyžádání ji zaslat Evropské komisi či Úřadu. Z uvedeného jednoznačně vyplývá záměr zákonodárce, že zájem společnosti je na zveřejnění co nejvíce informací o průběhu zadávacího řízení, a to i prostřednictvím písemné zprávy zadavatele.

61.         Pro naplnění požadavků dle ustanovení § 85 odst. 4 ZVZ je pak nezbytné kumulativní spojení tří podmínek – jednak podmínky samotného uveřejnění písemné zprávy zadavatele, jednak podmínky jejího uveřejnění na místě k tomu určeném, tj. na profilu zadavatele, a jednak podmínky jejího uveřejnění ve lhůtě do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, tj. v daném případě od okamžiku uzavření smlouvy. Pokud tedy zadavatel nesplní veškeré uvedené podmínky, tak nedodrží povinnost stanovenou v ustanovení § 85 odst. 4 ZVZ; jinými slovy, i nedodržení zákonem stanovené lhůty, jako tomu je v šetřeném případě, má za následek porušení ustanovení § 85 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách, přičemž pozdější uveřejnění nelze považovat za zhojení zadavatelova postupu, to může být rozhodné pouze z pohledu polehčujících či přitěžujících okolností při ukládání pokuty a stanovení její výše.

62.         V dalším Úřad konstatuje, že v případě naplnění skutkové podstaty přestupku podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. b) ZVZ je za takový přestupek zákonodárcem v ustanovení § 120 odst. 2 písm. b) ZVZ stanovena maximální možná sankce, a to možnost uložení pokuty až do výše 20 000 000 Kč.

63.         Úřad opětovně uvádí, že zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku bylo obviněným realizováno v době účinnosti ZVZ, avšak vzhledem ke skutečnosti, že k 1.10.2016 nabyl účinnosti nový zákon upravující proces zadávání veřejných zakázek, byl Úřad v souladu s právními závěry uvedenými ve výše citovaných rozsudcích reflektujících zásadu správního trestání zakotvenou v článku 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a rovněž v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o přestupcích (viz body 43. a násl. odůvodnění tohoto příkazu) povinen uvážit, zda pozdější právní úprava není pro obviněného příznivější.

64.         V šetřeném případě tedy Úřad nejprve porovnal skutkovou podstatu přestupku dle ZVZ [§ 120 odst. 1 písm. b)] a zákona [§ 269 odst. 1 písm. e]), přičemž je zjevné, že v tomto ohledu došlo s ohledem na § 85 odst. 4 ZVZ a § 217 odst. 5 zákona pouze ke změně lhůty, ve které má být povinnost uveřejnit písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele splněna, a to z 15 dnů od ukončení zadávacího řízení dle ZVZ na lhůtu 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení dle zákona. Z důvodu, že obviněný uveřejnil písemnou zprávu zadavatele na svém profilu až dne 25.7.2018, tedy více než dva roky po uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem, je tato změna lhůty v šetřené věci pro obviněného irelevantní, neboť k uveřejnění nedošlo ani v jedné z uvedených lhůt. Jednání obviněného je tudíž trestné podle obou právních úprav.

65.         Následně Úřad porovnal ustanovení o pokutě u přestupku dle ZVZ [§ 120 odst. 2 písm. b)] a zákona [§ 269 odst. 3 písm. b)], z čehož je evidentní, že ustanovení o pokutě je podle zákona pro obviněného příznivější, neboť dle ZVZ je za přestupek podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. b) ZVZ možné uložit pokutu až do výše 20 000 000 Kč, přičemž dle zákona je za přestupek podle ustanovení § 269 odst. 3 písm. b) možné uložit pokutu „pouze“ do výše 200 000 Kč. Úřad tedy akcentuje, že zákon v tomto ohledu s daným přestupkem spojuje nižší možnou ukládanou sankci. Úřad tedy srovnáním maximální možné výše sankce podle ZVZ a zákona za obviněným spáchané přestupky zjistil, že právní úprava obsažená v zákoně je co do trestu pro obviněného příznivější.

66.         Vzhledem k výše uvedenému byl Úřad při rozhodování o spáchání přestupku povinen uplatnit výjimku ze zákazu retroaktivity trestních norem, neboť v šetřeném případě Úřad zjistil, že pozdější právní úprava je pro pachatele příznivější, a aplikovat tak ustanovení § 2 odst. 1 zákona o přestupcích.

67.         Úřad přitom opětovně s odkazem např. na výše citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1430/2010 ze dne 15.12.2010 (viz bod 50. odůvodnění tohoto příkazu) uvádí, že vzhledem ke skutečnosti, že trestnost přestupku není možné posoudit částečně podle zákona účinného v době jeho spáchání a částečně podle zákona účinného při rozhodování o tomto přestupku, a je tedy nutno aplikovat příznivější normu jako celek, tedy je-li v předmětném případě jednání obviněného trestné podle obou výše specifikovaných právních norem, pak je Úřad, coby orgán rozhodující o odpovědnosti za přestupek obviněného, vázán ustanoveními příznivější právní úpravy pro obviněného, tj. „novým“ zákonem. S ohledem na shora popsané tedy Úřad při rozhodování věci aplikoval „nový“ zákon.

68.         Vycházeje z výše uvedeného Úřad uvádí, že z ustanovení § 217 odst. 5 zákona zřetelně vyplývá povinnost obviněného do 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení uveřejnit písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele. Obviněný tak byl povinen uveřejnit písemnou zprávu zadavatele na profilu zadavatele do dne 30.8.2016.

69.         Úřad konstatuje, že na základě jím provedeného přezkumu zjistil, že z informací uvedených na profilu zadavatele je zřejmé, že písemná zpráva zadavatele byla na profilu zadavatele uveřejněna dne 25.7.2018. Z uvedeného je tak zřejmé, že obviněný nedostál své zákonné povinnosti týkající se uveřejnění písemné zprávy zadavatele na profilu zadavatele ve lhůtě stanovené v ustanovení § 217 odst. 5 zákona.

70.         K uvedenému Úřad (shodně jako v bodu 53. odůvodnění tohoto příkazu) dodává, že pokud se obviněný rozhodl, že bude zadávat veřejnou zakázku malého rozsahu postupem pro zjednodušené podlimitní řízení, pak tím došlo k zahájení zadávacího řízení a obviněný byl povinen postupovat v celém průběhu zadávání veřejné zakázky podle zákona způsobem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky, neboť je povinen dodržet režim určený při zahájení zadávacího řízení, a to i v případě, že by byl oprávněn použít jiný režim (viz ustanovení § 26 odst. 5 ZVZ a § 24 věta druhá zákona).

71.         Na základě shora popsaných skutečností a aplikace pozdější právní úpravy považuje Úřad za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku při uveřejňování podle ustanovení § 269 odst. 1 písm. e) zákona tím, že v rozporu s ustanovením § 217 odst. 5 zákona neuveřejnil na profilu zadavatele písemnou zprávu zadavatele ve lhůtě 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení, přičemž zadávací řízení bylo ukončeno uzavřením smlouvy mezi obviněným a vybraným dodavatelem dne 19.7.2016 a zákonná lhůta pro uveřejnění písemné zprávy zadavatele tak marně uplynula dne 30.8.2016, přičemž písemná zpráva zadavatele byla na profilu zadavatele uveřejněna až dne 25.7.2018.

72.         Tímto postupem obviněný naplnil skutkovou podstatu přestupku podle ustanovení § 269 odst. 1 písm. e) zákona a Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.

K výroku III. tohoto příkazu – k uložení pokuty

73.         Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 90 zákona o přestupcích skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku při uveřejňování podle § 269 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v rozporu s ustanovením § 126 zákona v návaznosti na § 212 odst. 3 písm. a) zákona neodeslal k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek oznámení o výsledku zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku, a to ve lhůtě do 30 dnů od uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, přičemž smlouva na veřejnou zakázku byla s vybraným dodavatelem uzavřena dne 19.7.2016, a zákonná lhůta tak marně uplynula dne 18.8.2016, a oznámení o výsledku zadávacího řízení nebylo do dne vydání tohoto příkazu odesláno k uveřejnění, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu, a dále přestupku při uveřejňování podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona tím, že v rozporu s § 217 odst. 5 zákona na profilu zadavatele neuveřejnil písemnou zprávu zadavatele, a to ve lhůtě 30 pracovních dnů od ukončení zadávacího řízení, přičemž zadávací řízení bylo ukončeno uzavřením smlouvy mezi obviněným a vybraným dodavatelem dne 19.7.2016 a zákonná lhůta tak marně uplynula dne 30.8.2016, a písemná zpráva zadavatele byla na profilu zadavatele uveřejněna až dne 25.7.2018, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.

74.         Jak vyplývá z ustanovení § 112 odst. 1 zákona o přestupcích, na přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona hledí jako na přestupky podle tohoto zákona.

75.         Vzhledem ke skutečnosti, že dne 1.7.2017 nabyl účinnosti zákon o přestupcích, je třeba s ohledem na § 112 odst. 1 zákona o přestupcích na dosavadní správní delikty, tedy i na správní delikty upravené zákonem, hledět jako na přestupky podle zákona o přestupcích. Z uvedeného důvodu Úřad dospěl k závěru, že obviněný spáchal přestupky (pro úplnost Úřad uvádí, že v tomto ohledu došlo pouze ke změně odborného názvosloví, kdy pojem „správní delikt“ byl nahrazen pojmem „přestupek“, pozn. Úřadu) podle § 269 odst. 1 písm. a) a e) zákona. Tatáž argumentace se pak vztahuje i vzhledem k pojmu „obviněný“, kdy podle § 69 zákona o přestupcích se podezřelý z přestupku stává obviněným, jakmile vůči němu správní orgán učiní první úkon v řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že tento příkaz je prvním úkonem v řízení o přestupku, je zadavatel v tomto příkazu označován v souladu se zákonem o přestupcích za obviněného (i v tomto případě se jedná pouze o změnu odborného názvosloví nemající vliv na hmotněprávní posouzení jednání obviněného, resp. zadavatele, pozn. Úřadu).

76.         Vzhledem ke zjištěným přestupkům Úřad přistoupil k uložení pokuty.

77.         K tomu Úřad opakuje, že podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější, kdy skutečnost, že se předmětná ústavní zásada uplatní jak pro správní trestání, vyplývá ze soudní judikatury, která byla zároveň reflektována v § 2 odst. 1 zákona o přestupcích, pročež Úřad v tomto případě postupuje při ukládání sankce podle zákona; v rámci posouzení zániku odpovědnosti za spáchaný přestupek z hlediska „příznivosti pozdějších úprav“ pak Úřad posoudil jak zákon ve znění do 30.6.2017, tak zákon a přestupkový zákon, neboť právní úprava zániku odpovědnosti se v těchto zákonech liší.

78.         Podle § 121 odst. 3 ZVZ odpovědnost právnické osoby za správní delikt (přestupek) zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

79.         Podle § 270 odst. 3 zákona, ve znění do 30.6.2017 odpovědnost právnické osoby za přestupek zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

80.         Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5 zákona činí 5 let.

81.         Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

82.         V návaznosti na posledně citovaná ustanovení zákona ve znění do 30.6.2017, zákona, ZVZ a zákona o přestupcích Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená ve výše citovaných ustanoveních. Ke spáchání přestupku podle § 269 odst. 1 písm. a) zákona došlo dne 19.8.2016, tj. první den po marném uplynutí zákonné lhůty pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek, ke spáchání přestupku podle § 269 odst. 1 písm. e) zákona pak došlo dne 31.8.2016, tj. první den po marném uplynutí zákonné lhůty pro uveřejnění písemné zprávy zadavatele na profilu zadavatele. Úřad se o možném spáchání přestupků dozvěděl dne 13.11.2018, kdy získal pochybnosti o souladu postupu obviněného se ZVZ. Řízení o přestupcích je zahájeno dnem doručení tohoto příkazu. K uplynutí lhůty vymezené zákonem pro zahájení řízení o přestupku (přestupcích) tedy nedošlo a odpovědnost obviněného za přestupky uplynutím promlčení doby nezanikla, a to ani podle zákona ve znění do 30.6.2017, zákona ani zákona o přestupcích.

83.         Podle § 269 odst. 3 písm. b) zákona lze za přestupek uložit pokutu do 200 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 269 odst. 1 zákona.

84.         Podle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.

85.         Úřad uvádí, že za přestupky uvedené ve výrocích I. a II. tohoto příkazu lze obviněnému uložit správní trest pokuty ve stejné výši (stejná horní hranice pokut podle § 269 odst. 3 písm. b) zákona), a je tedy nutné uložit podle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích pokutu podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější. V šetřeném případě obviněný neuveřejnil zákonem stanovené dokumenty ve lhůtách stanovených zákonem na dvou místech internetové sítě – ve Věstníku veřejných zakázek a na profilu zadavatele. Profil zadavatele je obvykle pravidelně sledován pouze ohraničenou skupinou osob, oproti tomu informace uveřejněné ve Věstníku veřejných zakázek sleduje velké množství dodavatelů a široká veřejnost. Nedodržení lhůt pro uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek má tedy vliv na podstatně větší skupinu subjektů než v případě uveřejňování na profilu zadavatele, z čehož Úřad obecně dovozuje větší závažnost přestupku neuveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek, a proto Úřad uložil pokutu za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu, který posoudil jako nejzávažnější, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že obviněný ke dni vydání tohoto příkazu povinnost vůbec nesplnil, tzn. ani opožděně.

86.         Z uvedeného důvodu Úřad uložil pokutu za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu a ke spáchanému přestupku uvedenému ve výroku II. tohoto příkazu přihlédl v rámci přitěžujících okolností, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že obviněný ke dni vydání tohoto příkazu povinnost vůbec nesplnil, tzn. ani opožděně.

87.         Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

88.         Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

89.         Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnost) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen, jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také, jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6.6.2013).

90.         Co se týče posouzení závažnosti spáchaného přestupku, Úřad konstatuje, že postupem obviněného došlo k ohrožení právem chráněného zájmu spočívajícího v možnosti zpětné kontroly veřejných zakázek a postupu obviněného ze strany veřejnosti, jež přispívá k hospodárnému vynakládání veřejných prostředků.

91.         Současně lze uvést, že v rámci posouzení závažnosti přestupku Úřad vychází z úvahy, že se v šetřeném případě jedná o  veřejnou zakázku malého rozsahu. V této souvislosti Úřad zohledňuje, že zájem veřejnosti na kontrole vynakládání veřejných prostředků stoupá zejména ve vztahu k hodnotě dané veřejné zakázky (čím vyšší je její hodnota, tím vyšší je zájem veřejnosti na veřejné kontrole). Po zvážení všech okolností šetřeného případu Úřad posoudil stupeň závažnosti přestupku v šetřeném případě jako méně závažný.

92.         Jako přitěžující okolnost vzal Úřad v úvahu spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto příkazu, ač je vzhledem k výše uvedenému v předmětném případě ukládána pokuta za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu.

93.         Jako polehčující okolnost vzal Úřad při stanovení výše pokuty v úvahu dobu, jež uplynula od spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu. Jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9.4.2015, č. j. 62 Af 123/2013-85, je třeba při posouzení následku správního trestání zohlednit dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a jeho potrestáním. Čím je tento časový horizont delší, tím více se relativizuje vztah mezi spáchaným přestupkem a ukládanou sankcí. Doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci pak má bezprostřední vliv na účel trestu. V daném případě ke spáchání přestupku obviněným došlo dne 19.8.2016, tj. od doby spáchání přestupku k jeho potrestání uplynula doba téměř dva a půl roku. Jak Krajský soud v Brně v cit. rozsudku dovodil, „(…) je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejnosti a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“.

94.         Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další přitěžující nebo polehčující okolnosti, které by ovlivnily stanovení výše uložené pokuty.  

95.         Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného. Ze schváleného rozpočtu na rok 2019 zveřejněného na webových stránkách obviněného (http://www.praha.eu/file/2892724/Usneseni_Zastupitelstva_HMP.pdf.) Úřad zjistil, že obviněný v roce 2019 plánuje hospodařit s rozpočtovými příjmy ve výši 59 175 179,30 tis. Kč. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, kterými obviněný disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou) ekonomickou situaci obviněného, neboť uložená pokuta je vzhledem k jeho rozpočtovým příjmům zcela marginální.

96.         V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.

97.         Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a vzhledem ke spáchání přestupků přistoupil k uložení pokuty ve výši uvedené ve výroku III. tohoto příkazu.

98.         Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

 

Poučení

Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá pole, 604 55 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení ve věci pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

 

otisk úředního razítka

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

 

 

 

 

Obdrží:

hlavní město Praha, Městská policie hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy