číslo jednací: R0212/2018/VZ-04264/2019/322/PJe

 

V řízení o rozkladu ze dne 10. 12. 2018 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne obviněným –

• Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0432/2018/VZ-35602/2018/531/MKi ze dne 30. 11. 2018 vydanému v řízení o přestupku zahájeném dne 25. 10. 2018 z moci úřední, ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 3. 2018 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 19. 3. 2018 pod ev. č. Z2018-008404, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 20. 3. 2018 pod ev. č. 2018/S 055-121105, ve znění opravy uveřejněné dne 13. 4. 2018 pod ev. č. 2018/S 072-159581,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0432/2018/VZ-35602/2018/531/MKi ze dne 30. 11. 2018

 

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Obviněný – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – uveřejnil podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“[1]), ve Věstníku veřejných zakázek dne 19. 3. 2018 pod ev. č. Z2018-008404, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 20. 3. 2018 pod ev. č. 2018/S 055-121105, oznámení o zahájení otevřeného řízení nadlimitní veřejné zakázky „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ (dále jen veřejná zakázka“). Oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo zadavatelem do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 15. 3. 2018 a tímto dnem bylo podle § 56 odst. 1 zákona zahájeno zadávací řízení na veřejnou zakázku.

2.             Dne 17. 5. 2018 podal dodavatel – Hyundai Motor Czech s.r.o., IČO 28399757, se sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha (dále jen „stěžovatel“) – obviněnému námitky z téhož dne proti zadávací dokumentaci veřejné zakázky (dále jen „námitky“).

3.             Obviněný rozhodnutím ze dne 25. 5. 2018, které stěžovatel obdržel téhož dne (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), podané námitky odmítl.

Postup před zahájením správního řízení o přestupku

4.             Vzhledem k tomu, že stěžovatel nepovažoval rozhodnutí obviněného o jím podaných námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 4. 6. 2018 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgánu příslušnému podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem. Úřad zaevidoval návrh pod sp. zn. ÚOHS-S0213/2018/VZ.

5.             Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0213/2018/VZ-21099/2018/531/VNe ze dne 18. 7. 2018 (dále jen „rozhodnutí o návrhu“) Úřad ve výroku I. konstatoval, že zadavatel (obviněný) nedodržel při zadávání veřejné zakázky postup stanovený pro vyřizování námitek dle zákona tím, že se v rozhodnutí ze dne 25. 5. 2018 o námitkách stěžovatele podrobně a srozumitelně nevyjádřil k celému rozsahu námitek stěžovatele, čímž porušil ustanovení § 245 odst. 1 a rozhodnutí o námitkách stěžovatele se stalo nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Výrokem II. rozhodnutí o návrhu zrušil Úřad rozhodnutí o námitkách. Výrokem III. rozhodnutí o návrhu uložil Úřad zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku až do pravomocného skončení správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0213/2018/VZ. Výrokem IV. uložil Úřad zadavateli povinnost k úhradě nákladů řízení.

6.             Rozhodnutí o návrhu bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 4. 10. 2018, č. j. ÚOHS-R0133/2018/VZ-28593/2018/322/HSc, které nabylo právní moci téhož dne.

Průběh správního řízení o přestupku

7.             Úřad ve věci nejprve rozhodl příkazem ze dne 25. 10. 2018, č. j. ÚOHS-S0432/2018/VZ-31096/2018/531/MKi (dále jen „příkaz“).

8.             Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 29. 10. 2018 odpor z téhož dne, čímž dle § 150 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) došlo ze zákona ke zrušení příkazu.

II.             Napadené rozhodnutí

9.             Dne 30. 11. 2018 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0432/2018/VZ-35602/2018/531/MKi (dále jako „napadené rozhodnutí“). Rozhodnutí bylo obviněnému doručeno téhož dne.

10.         Výrokem I. napadeného rozhodnutí vyslovil Úřad, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona tím, že postupoval při vyřizování námitek v rozporu s § 245 odst. 1 citovaného zákona, když se v rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně nevyjádřil k celému rozsahu námitek, a to zejména

a.             ohledně námitek stěžovatele k požadavku obviněného, aby využitelný objem zavazadlového prostoru při vybavení vozidla nabídnutým rezervním kolem činil min. 500 dmᶟ, přičemž stěžovatel k tomuto namítal, že daný požadavek je u vozů s provedením karoserie „Sedan/hatchback“ nepřiměřený a bezdůvodně omezuje hospodářskou soutěž;  

b.             dále ohledně námitek stěžovatele k požadavku obviněného, aby u poptávaných vozidel bylo provedení karoserie 5 dveřové (zadní dveře, víko včetně zadního okna, zasahující až ke střeše), a to i u modelů „Sedan/ hatchback“, přičemž stěžovatel považoval tento požadavek za nedůvodný a nepřiměřený účelu použití vozidel, čímž došlo ze strany obviněného k neodůvodněnému omezení hospodářské soutěže, zvýhodnění konkrétního dodavatele a porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace;

c.              a nakonec ohledně námitek stěžovatele k požadavku obviněného, podle něhož je dodavatel povinen nabídnout vozidla v běžném provedení v minimálně 5 barvách, s výjimkou stříbrné a žluté barvy, a dále blíže vymezeného v příloze č. 1 „Technická specifikace poptávaných vozidel + specifikace policejní výbavy“ zadávací dokumentace, konkrétně v dokumentu „Příloha č. 1 ZD MV-21007-3/VZ-2018“ obsahujícím tabulku požadovaných parametrů pro typy vozů č. 1 – 12, podle něhož je u všech typů vozů požadována barva karoserie minimálně černá perleťová a stříbrná metalická, další 3 metalické barvy a barvy červená, bílá a modrá nemetalická; požadavek obviněného na barevné provedení, a to zejména požadavek na modrou nemetalickou barvu, označil stěžovatel za výrazně omezující hospodářskou soutěž, neboť jej splňuje pouze omezený počet modelů aut na relevantním trhu, a za nepřiměřený předpokládanému využití poptávaných vozidel.

11.         Výrok I. odůvodnil Úřad ohledně vyřízení námitky vůči požadavku na minimální objem zavazadlového prostoru zejména tím, že obviněný nezdůvodnil, proč stanovil dolní hranici objemu zavazadlového prostoru právě na 500 dm3, resp. z jakých příčin pro něj není menší objem dostačující, a proč požaduje, aby zavazadlovým prostorem uvedené velikosti byly vybaveny nejen vozy s typem karoserie kombi, ale též sedan/hatchback. Úřad proto uzavřel, že obviněný se s předmětnou námitkou dostatečně nevypořádal, pročež je rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné, a tedy nezákonné. Ohledně vyřízení námitky proti požadavku na počet dveří u vozidel s typem karoserie sedan/hatchback odůvodnil Úřad výrok I. tím, že obviněný v rozhodnutí o námitkách nepředložil natolik srozumitelnou a dostatečně podrobnou argumentaci, na základě níž by bylo možné posoudit oprávněnost jeho požadavku, resp. že z rozhodnutí o námitkách nijak nevyplývá, jak nebo v čem konkrétně by bylo pro obviněného omezující, pokud by obdržel plnění, jehož předmětem by byla vozidla čtyřdveřová, která samozřejmě mají přístup do vozidla (zavazadlového prostoru vozidla) „pátými dveřmi“. Gros dotčené námitky stěžovatele podle Úřadu tkví v tom, že obviněný svým požadavkem na páté dveře ve spojení s dalšími striktními požadavky u poptávaných vozidel výrazně zužuje možnosti počtu typů nabízených vozidel. Na tuto podstatu námitky stěžovatele obviněný dle Úřadu nereaguje a v zásadě jen polemizuje se stěžovatelem ohledně způsobu homologace vozidel typu sedan. Proto je rozhodnutí o námitkách v příslušné části dle Úřadu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a proto rozporné se zákonem. Ohledně vyřízení námitky vůči požadavku na barevné provedení vozidel odůvodnil Úřad výrok I. tím, že obviněný na tuto námitku argumentačně dostatečně nereagoval, neboť ve vztahu k požadavku na modrou nemetalickou barvu nepředložil žádné racionální a relevantní zdůvodnění, ale argumentoval toliko svými dosavadními zkušenostmi a znalostmi. Ze strany obviněného tedy nebylo jednoznačně zdůvodněno, proč je modrá nemetalická barva požadována jako technická podmínka, jíž je podmíněna možnost ucházet se o plnění předmětu veřejné zakázky. Tato část námitky tedy zůstala nevypořádána. Rozhodnutí o námitkách je tedy v této části nepřezkoumatelné, a rozporné se zákonem. Úřad zdůraznil, že obviněný měl zdůvodnit své požadavky ohledně všech nemetalických barev, tj. modré, červené a bílé. Zdůvodnit pouze některou nestačí.

12.         Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad obviněnému uložil pokutu ve výši 50 000,- Kč. Výrokem III. uložil Úřad obviněnému uhradit náklady řízení ve výši 1 000,- Kč

III.           Rozklad obviněného

13.         Dne 10. 12. 2018 obdržel Úřad rozklad obviněného z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Obviněný podal rozklad v zákonné lhůtě.

 

Námitky rozkladu

14.         Obviněný zejména namítl, že se přestupku nedopustil, neboť se v rozhodnutí o námitkách s veškerými námitkami stěžovatele vypořádal zcela v souladu se smyslem § 245 odst. 1 zákona a Úřad posoudil jednání obviněného v rozporu se smyslem tohoto ustanovení. Dle obviněného není dosud judikaturou správních soudů uspokojivě vyřešeno, jak přesně má zadavatel postupovat, aby dostál povinnostem stanoveným § 245 odst. 1 zákona, tedy jak dalece „podrobně a srozumitelně“ se má vyjádřit „ke všem skutečnostem uvedeným žadatelem v námitkách“. Jako přiléhavé pro zdejší případ se jeví závěry judikatury (např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 989/08, rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 41/2012-50, č. j. 1 Afs 44/2013-30 či 1 As 17/2013-50), ze kterých plyne, že není porušením práva na spravedlivý proces, nebudují-li soudy své závěry na podrobné oponentuře a vyvracení jednotlivých námitek, pakliže proti nim staví ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná. Rovněž z nich plyne, že požadavky kladené na orgány veřejné moci, pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů, nesmí být přemrštěné. To by bylo výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost těchto orgánů, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly. Dle obviněného potom nelze na zadavatele klást vyšší nároky a striktnější požadavky než na soudy. Výše uvedené námitky obviněný vznesl již ve stanovisku ze dne 2. 11. 2018, v odůvodnění napadeného rozhodnutí nebyly dle jeho názoru řádně vypořádány. Zjevnou nepravdou je dle obviněného tvrzení Úřadu, že z citované judikatury vyplývá pouze to, že zadavatele nestíhá povinnost vyjádřit se ke každé větě obsažené v námitkách stěžovatele. To dle obviněného není pravda proto, že citovaná judikatura nepojednává o větách, nýbrž o jednotlivých námitkách. Očividným protimluvem jsou dle obviněného tvrzení Úřadu, podle kterých obviněný právě tím, že se podrobně nevyjádřil ke všem námitkám stěžovatele, nevystavěl ucelený argumentační systém, o němž hovoří citovaná judikatura. Předložení uceleného argumentačního systému je právě tou možností, kterou poskytuje citovaná judikatura, kterak dostát zákonným požadavkům na obsah rozhodnutí a zároveň se vyhnout reakci na zjevně obstrukční, účelové, nesouvisející či cíleně zahlcující námitky. Obviněný vyjadřuje přesvědčení, že v rozhodnutí o námitkách předložil ucelený argumentační systém.

15.         Ohledně požadavku na objem zavazadlového prostoru obviněný namítl, že jednoznačně a vyčerpávajícím způsobem vypočetl, co vše se do zavazadlového prostoru musí vejít, s tím, že v budoucnu bude třeba tento prostor ještě zvětšovat.

16.         Ohledně požadavku na páté dveře se obviněný jednoznačně vyjádřil jednak k situaci na trhu, kdy stěžovatele usvědčil z nepravd a účelového zkreslování faktů, jednak vyzdvihl a odůvodnil účelnost svého požadavku.

17.         Ohledně požadavku na barevné provedení pak obviněný namítl, že v rozhodnutí o námitkách jednoznačně ukázal, že požadované barevné provedení nepředstavuje pro dodavatele žádný problém, tudíž v této souvislosti ani není podstatné, proč obviněný požaduje právě takové barevné provedení, jaké požaduje.

18.         Obviněný se s ohledem na výše uvedené vymezil proti právnímu názoru vůči názoru Úřadu, který dle  obviněného prostupuje celým odůvodněním napadeného rozhodnutí, a sice že § 245 odst. 1 zákona zadavateli ukládá vypořádat se se všemi skutečnostmi uvedenými v námitkách, kdy zákon údajně zadavateli nedává jakkoliv na výběr. Obviněný k tomu namítá, že Úřad musí brát zřetel na to, jak o dané či obdobné materii rozhodují orgány státní moci, které jsou v hierarchii postaveny nepochybně výše, totiž Ústavní soud a Nejvyšší správní soud., jejichž názor z citované judikatury nepochybně vyplývá.  Ustanovení § 245 odst. 1 je třeba vykládat s ohledem na citovanou judikaturu. Nelze připustit, aby ze všech osob či orgánů působících v rámci právního řádu České republiky, rozhodujícím v postupu zvaném řízení, to byl právě jen zadavatel v rámci námitkového řízení, kdo se musí do nejniternějších podrobností a s absurdností hraničící precizností vypořádat s naprosto všemi skutečnostmi uváděnými v námitkách, zatímco orgány správní a soudní moci byly této povinnosti citovanou judikaturou zproštěny.

Závěr rozkladu

19.         Na základě výše uvedených argumentů navrhl obviněný, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil dle § 257 písm. f) zákona ve spojení s § 86 odst. 1 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb, zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) eventuálně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání Úřadu.

IV.          Řízení o rozkladu

20.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 téhož zákona předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

21.         Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 98 odst. 1 přestupkového zákona přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, v plném rozsahu.

22.         Předseda neshledal důvody pro zrušení ani změnu napadeného rozhodnutí. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou vyloženy důvody, pro které bylo přistoupeno k potvrzení napadeného rozhodnutí a k zamítnutí rozkladu.

V.            K důvodům potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí rozkladu

23.         Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

24.         Podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že postupuje při vyřizování námitek v rozporu s § 245 odst. 1, 2, 3 nebo 4 zákona.

25.         V důvodové zprávě k ustanovení § 245 odst. 1 zákona se uvádí: „Ze znění odstavce 1 je zřejmé, že je to primárně zadavatel, který musí vědět, co a jakým způsobem poptává. Musí tedy být schopen svůj postup obhájit (pokud jej přezkoumatelným způsobem obhájit neumí, měl by se především zamyslet nad tím, zda jeho postup v zadávacím řízení, zpochybněný námitkou, je správný a zda nemá spíše přistoupit k opatření k nápravě). Pokud bude v námitkách uvedeno něco, co věcně s řešenou problematikou nesouvisí, je přezkoumatelným vypořádáním i sdělení, že daný argument s řešenou věcí nesouvisí, a to včetně uvedení důvodů, pro které na tento svůj závěr zadavatel usuzuje. Dané ustanovení je stěžejní pro reálnou možnost obrany stěžovatele. Není v souladu s odstavcem 1, pokud se zadavatel k námitkám jen obecně vyjádří ve smyslu např. že ‚technickou kvalifikaci nastavil přiměřeně‘ (bez dalšího). Smyslem ustanovení je zvýšení efektivity institutu námitek, tzn. zadavatel by se měl námitkami odpovědně zabývat, brát je i jako příležitost k nápravě svého postupu).“.

26.         Předně předseda v obecnosti podotýká, že institut námitek má sloužit jako hlavní prostředek obrany proti domnělému porušení zákona úkonem zadavatele, které by mělo být vyřešeno primárně mezi zadavatelem a stěžovatelem v zadávacím řízení, nikoliv až ve správním řízení před Úřadem. V tomto kontextu je třeba vnímat zákonem kladený požadavek, aby se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně vyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách.

27.         Účelem požadavku na podrobné a srozumitelné vyjádření se ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách je proto donutit zadavatele poskytnout takové množství informací takové kvality, aby mohl stěžovatel kvalifikovaně zvážit, zda zadavatel skutečně pochybil či nikoliv, a aby mohl předběžně posoudit úspěšnost případného návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, a následně se na základě takové úvahy informovaně rozhodnout, zda návrh podá či nikoliv. Zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele totiž zpravidla znamená určité náklady a ztracený čas jak pro zadavatele, tak pro stěžovatele.

28.         Z toho důvodu by měla být argumentace zadavatele uvedená v rozhodnutí o námitkách pokud možno co nejvíce komplexní a měla by reagovat na veškerý jejich podstatný obsah. Úvahy zadavatele musí být přezkoumatelné jak co do důvodů, tak do srozumitelnosti.

29.         Předseda zdůrazňuje, že zákon v § 245 odst. 1 klade důraz na to, aby se zadavatel vyjádřil skutečně ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách.

30.         Ve zdejším případě stěžovatel namítal, že určité požadavky obviněného stanovené v zadávací dokumentaci jsou nedůvodné a že jej i ostatní dodavatele vylučují ze soutěže o veřejnou zakázku (viz str. 2 námitek). To nelze vyložit jinak, než jako skutkové tvrzení, jehož obsahem je, že neexistuje reálná potřeba na straně zadavatele, která by odůvodňovala vznesení dotčených požadavků, a že tyto požadavky fakticky vylučují ze soutěže o veřejnou zakázku stěžovatele a další dodavatele.

31.         Podle § 36 odst. 1 zákona platí, že zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

32.         Výše uvedená námitky tak míří svojí podstatou právě k ustanovení § 36 odst. 1 zákona, na který se stěžovatel v námitkách ostatně odvolal. Pokud by totiž zároveň platilo, že požadavky zadavatele jsou bezdůvodné a že současně omezují hospodářskou soutěž, znamenalo by to, že byl porušen § 36 odst. 1 zákona.

33.         S ohledem na § 245 odst. 1 zákona, který požaduje, aby se zadavatel vyjádřil ke všem namítaným skutečnostem, bylo třeba se k takto nastoleným námitkám vyjádřit co do namítané bezdůvodnosti vznesených požadavků, tak i do namítaného omezujícího vlivu takových požadavků na hospodářskou soutěž (tj. vyloučení stěžovatele a ostatních dodavatelů ze soutěže o veřejnou zakázku).

34.         U takto nastolených námitek je dále rozhodující fakt, že je to zpravidla zadavatel, kdo nejlépe zná každodenní realitu své činnosti, a tedy nejlépe zná i své skutečné potřeby. Je to právě zadavatel, který zná pravý důvod svých požadavků. Stěžovatel naopak realitu činnosti zadavatele do podrobností nezná, pročež je zcela legitimní požadovat po zadavateli, aby stěžovateli dopodrobna vysvětlil, o jaké konkrétní potřeby opírá své požadavky.

35.         S ohledem na výše popsaný účel institutů námitek a rozhodnutí o námitkách, kterým je předejít projednání vzniklého sporu ve správním řízení, je třeba, aby v těch případech, kdy stěžovatel namítá, že určitý požadavek zadavatele je nedůvodný, zadavatel podrobně, jasně, srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem zdůvodnil, proč ten který požadavek vznáší. Takové zdůvodnění musí popsat všechny relevantní prvky reality zadavatelovy situace či činnosti, které ve svém souhrnu utvářejí onu potřebu, kterou se zadavatel snaží požadavkem vzneseným v zadávací dokumentaci uspokojit. Takové zdůvodnění je v těchto případech podstatnou náležitostí rozhodnutí o námitkách v každém obdobném případě.

36.         Předseda přitom vychází z úvahy, že vždy je třeba podrobně a srozumitelně odůvodnit vypořádání těch námitek, které míří proti takovému tvrzenému jednání zadavatele, které by představovalo porušení zákona. Ty jsou totiž základem námitek a nebudou-li přesvědčivě vypořádány, mohou se stát základem návrhu na zahájení správního řízení před Úřadem, nebudou-li uspokojivě vypořádány.

37.         Naopak u námitek, které věcně s řešenou problematikou zcela nesouvisejí, je možno se omezit na pouhé sdělení, že daný argument s řešenou věcí nesouvisí, a to včetně uvedení důvodů, pro které na tento svůj závěr zadavatel usuzuje. To plyne z jasného úmyslu zákonodárce projeveného v důvodové zprávě k zákonu (citováno výše).

38.         K námitce obviněného, že ustanovení § 245 odst. 1 zákona by mělo být vykládáno tím způsobem, aby na zadavatele veřejných zakázek nebyly kladeny vyšší nároky než na soudy a jiné orgány veřejné moci, lze v obecné rovině přitakat. Ve zdejším konkrétním případě však předseda uzavírá, že obviněný byl skutečně povinen podrobně vypořádat námitky vůči požadavkům uvedeným v napadeném rozhodnutí, čemuž nedostál. K tomu uvádí předseda následující.

39.         Smyslem obviněným citovaných rozsudků nepochybně je, že soudy a orgány veřejné moci musí v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádat právě ty námitky, které mají význam pro rozhodnutí v dané věci, a naopak námitky, které již argumentací uvedenou v takovém odůvodnění dříve byly zcela zjevně a bez důvodných pochyb logicky vyvráceny, ponechat stranou, neboť vyjádřit se ke každé jedné z nich by bylo zcela zbytečné a neúměrně by prodlužovalo délku odůvodnění soudního či jiného rozhodnutí. To je zcela legitimní a správný požadavek a předseda na něm nemůže ani nechce ničeho kritizovat.

40.         Při odůvodňování rozhodnutí o námitkách však zákon explicitně stanoví, aby byly vypořádány všechny namítané skutečnosti. S přihlédnutím k účelu institutu námitek a rozhodnutí o nich, kterým je přesvědčit stěžovatele, že vytýkané pochybení nenastalo, z toho lze dovodit, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách musí dostatečně podrobně vypořádat ty námitky, které se vztahují ke skutečnostem, které by představovaly porušení zákona, pokud nastaly. Právě tyto skutečnosti totiž zpravidla budou podkladem pro podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, nebudou-li přesvědčivě vyvráceny právě v rozhodnutí o námitkách. Obviněný ve zdejším případě právě tomuto nedostál a určité namítané skutečnosti, který by představovaly porušení práva, pokud by měly reálný skutkový základ, nevypořádal dostatečně.

41.         Požadovat po zadavateli, aby se přesvědčivě a podrobně vypořádal s námitkami, že určité jeho požadavky nastavené v zadávacích podmínkách bezdůvodně omezují hospodářskou soutěž, je v obecné míře zcela přiměřené a legitimní. Kdyby totiž zadavatel takovému požadavku nedostál, stěžovatel by nebyl uspokojen jeho vysvětlením a podal by návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, čemuž má být předejit právě podrobným a srozumitelným vypořádáním námitek.

42.         Požadavek § 245 odst. 1 zákona vyložený v tom smyslu, že zadavatel se musí podrobně a srozumitelně vyjádřit ke všem namítaným skutečnostem, které by představovaly porušení zákona, pokud by měly reálný skutkový základ, je zcela přiměřený, legitimní, neklade na zadavatele vyšší nároky než soudy a orgány veřejné moci, protože i ty se musejí ve své rozhodovací činnosti vypořádávat se všemi podstatnými námitkami, které mají význam pro rozhodnutí ve věci, a rozhodně neklade na zadavatele úkol vypořádat se všemi námitkami do nejniternějších podrobností a s absurdností hraničící precizností.

43.         Předseda k tomu podotýká zejména to, že z jasného úmyslu zákonodárce projeveného v důvodové zprávě pak plyne, že namítané skutečnosti, které s danou věcí zcela zjevně nesouvisí, vypořádány být podrobně nemusí, ale postačí je vypořádat vysvětlením, proč nemají v dané věci význam. Na zadavatele se tak klade požadavek, aby přiléhavě s náležitou podrobností a srozumitelností odůvodnil ty namítané skutečnosti, které mají v dané věci určitou relevanci.

44.         Ve zde projednávaném případě bylo obviněnému stěžovatelem vytýkáno, že bezdůvodně a s omezujícím dopadem na hospodářskou soutěž požaduje určitý minimální rozměr zavazadlového prostoru u poptávaných vozidel, že takto požaduje vozidla s typem karoserie sedan/hatchback, které zároveň budou disponovat pěti dveřmi, což minimálně pro karoserii typu sedan není běžné, a nakonec, že takto požaduje určité barevné provedení vozidel, a to v barvách, z nichž minimálně ve vztahu k jedné z poptávaných barev stěžovatel tvrdil, že požadavek zadavatele je schopen uspokojit pouze omezený počet výrobců. Lze tedy shrnout, že obviněnému bylo stěžovatelem vytýkáno porušení zákona v § 36 odst. 1 zákona.

45.                         Pokud jde o první požadavek, tedy požadavek na minimální objem zavazadlového prostoru, konstatuje předseda, že obviněný v rozhodnutích o námitkách neuvedl ničeho, co by přesvědčivě zdůvodnilo, proč požadoval minimální objem zavazadlového prostoru právě v hodnotě 500 dm3. Předseda nepřehlíží, že obviněný uvedl výčet určitých věcí, které by se do zavazadlového prostoru měly vejít, takový výčet není však dostatečně konkrétní, aby na základě něj bylo možno přezkoumat, zda je požadavek na minimální objem skutečně důvodný. Výčet totiž neobsahuje dostatečnou identifikaci věcí, které mají být v zavazadlovém prostoru naloženy, ani popis jejich rozměrů. Stěžovatel tak na základě takového výčtu nemůže vůbec posoudit, jestli je hodnota 500 dm3 adekvátní potřebám zadavatele či nikoliv. Námitka stěžovatele tak nebyla dostatečně podrobně, konkrétně ani přesvědčivě vypořádána. Na tom nemůže ničeho změnit ani fakt, že podrobnější argumentaci obviněný uvedl ve vyjádření k návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ze dne 13. 6. 2018, z nějž vzešlo rozhodnutí o návrhu. K tomu předseda odkazuje na bod 34. a bod 94. odůvodnění rozhodnutí o návrhu. Dotčená námitka měla být náležitě vypořádána již v rozhodnutí o námitkách, neboť jen náležité vypořádání námitky v rozhodnutí o námitkách je způsobilé dosáhnout zamýšleného účinku, tedy přesvědčit stěžovatele o oprávněnosti postupu zadavatele.

46.         Jak správně podotkl Úřad v rozhodnutí o návrhu (srov. bod 96. odůvodnění), nelze ani přehlédnout, že v tomto „širším“ zdůvodnění daných parametrů obsaženém ve vyjádření zadavatele k návrhu předkládá obviněný argumentaci pouze ve vztahu k vozidlům SDP (služební dopravní prostředky, pozn. předsedy), avšak v rámci šetřené veřejné zakázky poptává vozidla i pro jiné účely, což je zřejmé z přílohy č. 2 „Seznam pověřujících zadavatelů“ zadávací dokumentace, kdy na základě jmenované přílohy zadavatel poptává vozidla kupříkladu i pro Národní archiv, Správu základních registrů či Tiskárnu Ministerstva vnitra. Obviněný měl dle názoru předsedy v odůvodnění rozhodnutí o námitkách zohlednit i tuto skutečnost.

47.                         Nelze přehlédnout ani fakt, že stěžovatel konkrétně namítal, že většina vozidel v provedení hatchback, resp. sedan, je v provedení se zavazadlovým prostorem o objemu 350 – 399 dm3, přičemž lze říci, že toto je nejstandardnější rozměr pro tyto vozidla s ohledem na potřeby zákazníků, kteří je pořizují. Kritickou je dle stěžovatele přitom hodnota objemu 499 dm3, při jejímž překročení rozsah nabídky výrazně klesá. Předseda uzavírá, že právě s ohledem na tuto část námitky měl obviněný věnovat náležitou pozornost podrobnému zdůvodnění, na jaké potřebě založil požadavek na hodnotu objemu zavazadlového prostoru právě v hodnotě 500 dm3, když stěžovatel namítal, že hodnota o jeden 1 dm3 menší už je hodnotou kritickou.

48.         Pokud jde o požadavek na počet dveří u předmětných vozidel a další související požadavky (viz shrnutí obsahu námitek uvedené výše), vypořádal obviněný tuto námitku jednak její negací („Jednoznačně není pravdou, a je to samozřejmě doložitelné, že vozidla homologována jako sedan jsou pouze čtyřdveřová.“, str. 18, třetí odstavec rozhodnutí o námitkách), jednak poukazem na citaci blíže neurčeného prvoinstančního rozhodnutí Úřadu, kde se konstatuje, že požadavek je odůvodněn způsobem užití vozidel, je důležitý pro kvalitu plnění policejních úkolů, rychlostí zásahu, na níž může mít snadnost přístupu k policejní výzbroji a výstroji nepochybně značný vliv, a snadností manipulace s předměty uloženými v zavazadlovém prostoru. Dle obviněného nelze zadavateli dle citovaného rozhodnutí upírat možnost volby komfortu při přístupu do zavazadlového prostoru. Dle obviněným citovaného rozhodnutí je takto nastavená technická podmínka přípustná. Předseda hodnotí takto provedené zdůvodnění dotčeného požadavku jako zcela vágní. Obviněný neuvedl žádné konkrétní údaje, na základě kterých by bylo možno posoudit, jak splnění daného požadavku na typ karoserie souvisí s rychlostí zásahu, zvýšením komfortu přístupu do zavazadlového prostoru či snadností manipulace s uloženými věcmi.

49.         Pokud jde o požadavek na barevné provedení vozidel, předseda konstatuje, že obviněný svůj poměrně složitě formulovaný požadavek nikterak neodůvodnil, a to nejen v rozsahu modré nemetalické barvy, ale v rozsahu barev všech, ačkoliv stěžovatel v námitkách napadal požadavek na barevné provedení jakožto celek („Požadavku Zadavatele na barevné provedení, zejména pak požadavku na dodávku vozidel v modré nemetalické barvě je na relevantním trhu schopen vyhovět pouze omezený počet vozidel, resp. výrobců (…) Restriktivní požadavek na barevné provedení, který znemožňuje účast relevantních dodavatelů, nelze považovat za odůvodněný účelem Veřejné zakázky (…).“, str. 7 námitek). Pokud jde o důvodnost tohoto požadavku, obviněný jen v obecnosti uvedl, že požadavek je odůvodněn tím, pro jaké konečné uživatele jsou vozidla poptávána. Ohledně důvodnosti požadavku na nemetalické barvy se jen v obecnosti odkázal na to, že metalické barvy jsou dražší. K tomu předseda podotýká, že bylo na místě zdůvodnit rovněž, proč některé barvy požaduje v metalickém provedení a některé nikoliv. Tato úvaha však v rozhodnutí o námitkách absentuje.

50.         Ve vztahu k požadavku na nemetalickou modrou barvu obviněný v rozhodnutí o námitkách nepředložil žádné racionální a relevantní zdůvodnění, kdy toliko argumentuje svými „dosavadními zkušenostmi a znalostmi“. V rozhodnutí o námitkách tedy zcela absentuje bližší zdůvodnění požadavku na modrou nemetalickou barvu, čili část námitky směřující do zadavatelem požadované modré nemetalické barvy zůstala nevypořádána. Zadavatel měl, dle názoru Úřadu, předložit v rozhodnutí o námitkách řádnou argumentaci, kterou doloží svou potřebu, tj. proč je pro něj požadavek na právě tuto konkrétní barvu nezbytný ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, což však neučinil.

51.         Předseda nepřehlíží, že obviněný citoval z prvoinstančního rozhodnutí, kde Úřad poznamenává, že zadavatel je oprávněn stanovit si své preference a v posuzovaném případě nelze označit preference zadavatele za vybočující z mezí zákona, když byly zvoleny s ohledem na zásadu hospodárnosti, že výrobu potřebné barvy lze jistě zajistit dohodou s výrobcem barev, že danou technickou podmínku nelze označit za nepřípustnou a vedoucí k diskriminaci dodavatelů, že obviněný nepožaduje nijak netradiční barevné provedení, že lze mít za to, že výrobci barev pro automobilový průmysl požadovanými barvami disponují a že dle názoru Úřadu vychází požadavek obviněného na barevné provedení vozidel z objektivní příčiny a že jej nelze označit za požadavek vytvářející bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže.

52.         To vše jsou však závěry a hodnocení Úřadu, které se nemusí nutně shodovat s důvody a hodnocením samotného obviněného. Z § 245 odst. 1 obviněnému plynula k dotčené námitce bezdůvodného omezení hospodářské soutěže požadavkem na barevné provedení povinnost ji podrobně a srozumitelně vypořádat, tedy především uvést důvody, proč příslušné barevné provedení požaduje. Důvody svého požadavku však obviněný neuvedl vůbec, měly-li snad vyplynout z citace prvoinstančního rozhodnutí Úřadu, není to z rozhodnutí o námitkách jednoznačně zjevné. Názor, že výrobce může použít i polep pak obviněný ještě vztáhl jen na nemetalické barvy. Takové zdůvodnění je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a tedy nedostačující.

53.         Předseda se proto ztotožňuje se závěry Úřadu, že jednotlivé namítané skutečnosti nebyly obviněným v rozhodnutí o námitkách vypořádány podrobně a že rozhodnutí o námitkách je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, pokud jde o vypořádání námitek vůči požadavkům uvedeným ve výroku napadeného rozhodnutí. Vypořádání žádné s námitek proto rozhodně není dostačující, ani jednoznačné, jak namítá obviněný.

54.         K námitce obviněného dotýkající se pojmů „věta“ a „námitka“ předseda sděluje, že je irelevantní, jaké slovní vyjádření citovaná judikatura zvolila, neboť podstatné je, že v soudním či správním řízení musejí být vypořádány především podstatné námitky, jejichž posouzení může mít vliv na rozhodnutí ve věci. Stejně tak zadavatel se při vyřizování námitek musí vypořádat podrobně a srozumitelně s těmi namítanými skutečnostmi, které jsou objektivně relevantní pro jeho rozhodnutí o námitkách. To jsou zpravidla tvrzení o těch skutečnostech, které mohou znamenat porušení zákona, a které by tedy mohly být způsobilé odůvodnit podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Tímto pohledem se posuzuje, co je třeba vypořádat podrobně a srozumitelně a co například jen pouhým odkazem na irelevanci vznesené námitky k dané věci.

55.         Předseda uzavírá, že obviněný ucelený argumentační systém skutečně nevytvořil. Pominul totiž zásadním způsobem vypořádání námitek proti třem svým požadavkům, které jsou označeny ve výroku napadeného rozhodnutí. Vypořádání všech namítaných skutečností, které by byly způsobilé odůvodnit podání návrhu na zahájení řízení před Úřadem a kterými zde dotčené námitky nepochybně jsou, je podstatnou náležitostí každého rozhodnutí o námitkách, a tedy jádrem onoho uceleného argumentačního systému, jehož vytvoření se po obviněném žádalo.

56.         Předseda poznamenává, že stíhaný skutek byl přezkoumán již rozhodnutím o návrhu, přičemž porušení zákona obviněným bylo rovněž shledáno.

57.         Pokud jde o výroky II. a III. napadeného rozhodnutí, předseda konstatuje, že jsou v souladu se zákonem. Obviněný v rozkladu proti nim ani ničeho nenamítal.

58.         Úřad při výměře trestu zohlednil všechny relevantní skutečnosti včetně polehčujících okolností (srov. bod 66. odůvodnění napadeného rozhodnutí) v souladu se zásadou absorpce ve prospěch obviněného zohlednil i předešlé obviněným spáchané skutky obdobné povahy (srov. body 69. a 71. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

59.         Ze shora uvedených důvodů tedy uzavírám, že napadené rozhodnutí ve vztahu ke všem jeho výrokům bylo shledáno zákonným a věcně správným. Úřad ve správním řízení aplikoval správný právní předpis, v jeho rámci správnou právní normu a dostatečně odůvodnil jejich použití. Z tohoto důvodu jsem neshledal důvody pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí.

VI.          Závěr

60.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že obviněný při vyřizování námitek skutečně postupoval v rozporu s ustanovením § 245 odst. 1 zákona, nezbylo než napadené rozhodnutí potvrdit a rozklad zamítnout.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

Obdrží:

 

Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy