Rozhodnutí: R0191/2018/VZ-03031/2019/323/MBr

Instance II.
Věc Sběrný dvůr Třinec
Účastníci
  1. statutární město Třinec
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2018
Datum nabytí právní moci 1. 2. 2019
Související rozhodnutí S0383/2018/VZ-33274/2018/513/EPi
R0191/2018/VZ-03031/2019/323/MBr
Dokumenty file icon dokument ke stažení 359 KB

Č. j.:ÚOHS-R0191/2018/VZ-03031/2019/323/MBr

 

Brno: 1. února 2019

 

 

V řízení o rozkladu ze dne 26. 11. 2018 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 27. 11. 2018 obviněným –

  • statutární město Třinec, IČO 00297313, se sídlem Jablunkovská 160, 739 61 Třinec, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 15. 2. 2018 Mgr. Bc. Milanem Konečným, se sídlem K Holotovci 1191, 735 11 Orlová – Město,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0383/2018/VZ-33274/2018/513/EPi ze dne 13. 11. 2018 vydanému ve správním řízení vedeném ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, jehož se měl výše označený obviněný dopustit tím, že při zadávání veřejné zakázky s názvem „Sběrný dvůr Třinec“ zadávané v užším řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 5. 12. 2017 a uveřejněno dne 8. 12. 2017 pod ev. č. zakázky Z2017-034356, ve znění oprav uveřejněných dnech 8. 1. 2018 a dne 12. 1. 2018, a do Úředního věstníku Evropské unie odesláno dne 5. 12. 2017 a uveřejněno dne 8. 12. 2017 pod č. 2017/S236-490386, ve znění oprav uveřejněných dne 9. 1. 2018 pod č. 2018/S005-007713 a dne 12. 1. 2018 pod č. 2018/S 008-014386,

 

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0383/2018/VZ-33274/2018/513/EPi ze dne 13. 11. 2018

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

 

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Obviněný – statutární město Třinec, IČO 00297313, se sídlem Jablunkovská 160, 739 61 Třinec, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 15. 2. 2018 Mgr. Bc. Milanem Konečným, se sídlem K Holotovci 1191, 735 11 Orlová – Město, (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – zahájil užší řízení podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], dne 5. 12. 2017 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění za účelem zadání veřejné zakázky „Sběrný dvůr Třinec“, přičemž oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 8. 12. 2017 pod ev. č. zakázky Z2017-034356, ve znění oprav uveřejněných dne 8. 1. 2018 a dne 12. 1. 2018; do Úředního věstníku Evropské unie bylo odesláno dne 5. 12. 2017 a uveřejněno dne 8. 12. 2017 pod č. 2017/S 236-490386, ve znění oprav uveřejněných dne 9. 1. 2018 pod č. 2018/S 005-007713 a dne 12. 1. 2018 pod č. 2018/S 008-014386 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Podle kvalifikační dokumentace (bodu 3 „Předmět plnění zakázky“) je předmětem plnění veřejné zakázky zřízení a provozování sběrného dvora komunálního odpadu a další nakládání s tímto odpadem, přičemž předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí 12 000 000 Kč za dobu 48 měsíců.

3.             Dne 16. 1. 2018 obdržel zadavatel námitky stěžovatele – Nehlsen Třinec, s.r.o., IČO 25355996, se sídlem Jablunkovská 392, 739 61 Třinec – Staré Město, (dále jen „stěžovatel“), proti zadávacím podmínkám na veřejnou zakázku datované dnem 16. 1. 2018 (dále jen „námitky“).

4.             Zadavatel rozhodnutím ze dne 31. 1. 2018, které stěžovatel obdržel téhož dne, podané námitky v celém rozsahu odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).

5.             Stěžovatel s rozhodnutím o námitkách nesouhlasil a dne 12. 2. 2018 podal u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgánu příslušného podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami, návrh na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“), jímž se domáhal zrušení rozhodnutí o námitkách a zrušení zadávacího řízení.

6.             V řízení o návrhu vydal Úřad dne 5. 4. 2018 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0055/2018/VZ-10029/2018/513/SBa (dále jen „rozhodnutí o návrhu“), jímž ve výroku I konstatoval, že zadavatel nedodržel postup pro vyřizování námitek stanovený v § 245 odst. 1 zákona, když se v odůvodnění rozhodnutí o námitkách vůbec nevyjádřil k jedné z námitek stěžovatele, že jiní zadavatelé s počtem obyvatel i výrazně vyšším než zadavatel stanovují výrazně mírnější požadavky na předložení seznamu významných služeb. Úřad výrokem II uložil zadavateli nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách. Rozhodnutí o návrhu nabylo právní moci dne 25. 4. 2018. Zadavatel proti rozhodnutí o návrhu nepodal rozklad.

7.             Dne 2. 5. 2018 zadavatel vydal nové rozhodnutí o námitkách, jímž námitky stěžovatele opětovně odmítl (dále jen „druhé rozhodnutí o námitkách“). Proti druhému rozhodnutí o námitkách stěžovatel opětovně brojil návrhem na přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „druhý návrh“), který Úřad věcně projednal a vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0179/2018/VZ-25886/2018/513/EPi ze dne 4. 9. 2018, které bylo v řízení o rozkladu předsedou Úřadu rozhodnutím č. j. ÚOHS-R0164/2018/VZ-00025/2018/323/LVa ze dne 3. 1. 2019 (dále jen „druhé rozhodnutí o návrhu“) potvrzeno a podaný rozklad stěžovatele zamítnut. Druhé rozhodnutí o návrhu nabylo právní moci dne 3. 1. 2019.

8.             Vzhledem k tomu, že Úřad považoval skutková zjištění z předložených materiálů za dostatečná a považoval za prokázané, že se zadavatel dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona, zahájil postupem podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOP“) řízení o přestupku z moci úřední.

9.             Dne 26. 9. 2018 vydal Úřad příkaz č. j. ÚOHS-S0383/2018/VZ-28166/2018/513/EPi, (dále jen „příkaz“), kterým ve výroku I rozhodl, že se zadavatel dopustil přestupku podle § 258 odst. 1 písm. d) zákona, neboť při vyřizování námitek postupoval v rozporu se zákonem, a ve výroku II uložil zadavateli za spáchání přestupku pokutu ve výši 50 000 Kč.

10.         Proti příkazu, který byl obviněnému doručen dne 29. 9. 2018 podal obviněný dne 5. 10. 2018 odpor. Usnesením č. j. ÚOHS-S0383/2018/VZ-29282/2018/513/EPi ze dne 9. 10. 2018 Úřad obviněnému sdělil, že s ohledem na podaný odpor se podle § 150 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) v řízení o přestupku pokračuje, a stanovil obviněnému lhůtu k podání návrhů na dokazování a vyjádření stanoviska v dané věci.

II.             Napadené rozhodnutí

11.         Dne 13. 11. 2018 vydal Úřad na základě posouzení všech rozhodných skutečností rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0383/2018/VZ-33274/2018/513/EPi (dále jen „napadené rozhodnutí“).

12.         Ve výroku I napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona tím, že postupoval při vyřizování námitek v rozporu s § 245 odst. 1 zákona, když se v odůvodnění rozhodnutí o námitkách vůbec nevyjádřil k námitce stěžovatele, že jiní zadavatelé s počtem obyvatel i výrazně vyšším než zadavatel stanovují výrazně mírnější požadavky na předložení seznamu významných služeb.

13.         Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad uložil obviněnému za zjištěný přestupek pokutu podle § 268 odst. 2 písm. b) zákona ve výši 50 000 Kč a výrokem III napadeného rozhodnutí povinnost k úhradě nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč.

14.         Výrok I napadeného rozhodnutí odůvodnil Úřad tím, že zadavatel se vůbec nevyjádřil ke skutečnosti obsažené v námitkách týkající se mírnějších požadavků na reference zadavatelů s větším počtem obyvatel. Zadavatel se tímto způsobem nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách, čímž se rozhodnutí o námitkách stalo nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Úřad dále uvedl, že zadavateli nepřísluší hodnotit, jestli se jedná o námitku relevantní či irelevantní. I přesto, že zadavatel považuje některé námitky za irelevantní, tak ho to nezbavuje povinnosti se k tvrzené skutečnosti vyjádřit, minimálně takovým způsobem, že uvede, proč tvrzené skutečnosti považuje za irelevantní. Úřad konstatoval, že je povinností zadavatele se zabývat všemi skutečnostmi, které stěžovatel namítá. Není úkolem zadavatele rozlišovat, co podle něj je a není „skutečnou“ námitkou. Na základě uvedených skutečností Úřad konstatoval, že zadavatel při vyřizování námitek stěžovatele postupoval v rozporu s § 245 odst. 1 zákona, když se v odůvodnění rozhodnutí o námitkách vůbec nevyjádřil k jedné z námitek stěžovatele.

15.         Výrok II napadeného rozhodnutí o uložení pokuty odůvodnil Úřad tím, že se jedná o přestupek spíše závažný, neboť zadavatel v daném případě dílčí námitku stěžovatele v rámci své argumentace v odůvodnění rozhodnutí o námitkách zcela ignoroval, v důsledku čehož se stěžovatel nedozvěděl žádný relevantní argument ze strany zadavatele k této dílčí námitce. Úřad však současně při ukládání pokuty přihlédl k tomu, že zadavatel se nevypořádal „pouze“ s jednou námitkou stěžovatele z celkového počtu sedmi námitek. Úřad uložil zadavateli pokutu spíše při spodní hranici zákonné sazby, přičemž se zabýval i okolnostmi rozhodnými pro vyloučení likvidačního účinku ukládané sankce.

III.           Námitky rozkladu

16.         Dne 27. 11. 2018 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad obviněného ze dne 26. 11. 2018. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 14. 11. 2018. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

17.         Obviněný nesouhlasí s názorem Úřadu, že by o námitce stěžovatele, že jiní zadavatelé s počtem obyvatel výrazně vyšším než obviněný stanovují výrazně mírnější požadavky na předložení seznamu významných služeb, rozhodl nesrozumitelně a nedostatečně.

18.         Rozhodnutí o námitkách bylo dle názoru obviněného zpracováno zcela v souladu s aplikační praxí a bylo zpracováno do podrobnosti podaných námitek, přičemž rozhodnutí o námitkách se zabývalo všemi relevantními skutečnostmi, které definoval ve svých námitkách stěžovatel.

19.         Obviněný je přesvědčen, že jednoznačně definoval svůj postup v rámci stanovení požadavků na referenční zakázky, na jejich kombinaci i formu, kterou zvolil s ohledem na specifické podmínky předmětu plnění veřejné zakázky, a že ze struktury odůvodnění rozhodnutí o námitkách je jednoznačné, že se zabýval všemi body námitek stěžovatele.

20.         Závěrem obviněný uvedl, že je i nadále přesvědčen o tom, že jeho postup v rámci předmětného zadávacího řízení byl a je v plně v souladu se zákonem, a že svým rozhodnutím o námitkách naplnil literu zákona i požadavky aplikační praxe, tedy že rozhodnutí o námitkách je kompletní, srozumitelnou a jasnou reakcí na námitky stěžovatele.

Závěr rozkladu

21.         Obviněný se rozkladem domáhá, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a správní řízení zastavil.

IV.          Řízení o rozkladu

22.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

23.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

24.         Úřad rozhodl ve všech výrocích napadeného rozhodnutí správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

V.            K námitkám rozkladu

25.         Úvodem k rozkladu považuji za vhodné uvést, že značná část argumentace navrhovatele nesměřuje proti napadenému rozhodnutí (strany 1 – 12). V této části rozkladu se jedná o citace námitek a rozhodnutí o námitkách, a jako takové v této části neobsahují námitky proti napadenému rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 82 správního řádu (k tomu viz rovněž bod 44 a 45 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

26.         Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

27.         Důvodová zpráva k zákonu k § 245 odst. 1 zákona uvádí následující: „Ze znění odstavce 1 je zřejmé, že je to primárně zadavatel, který musí vědět, co a jakým způsobem poptává. Musí tedy být schopen svůj postup obhájit (pokud jej přezkoumatelným způsobem obhájit neumí, měl by se především zamyslet nad tím, zda jeho postup v zadávacím řízení, zpochybněný námitkou, je správný a zda nemá spíše přistoupit k opatření k nápravě). Pokud bude v námitkách uvedeno něco, co věcně s řešenou problematikou nesouvisí, je přezkoumatelným vypořádáním i sdělení, že daný argument s řešenou věcí nesouvisí, a to včetně uvedení důvodů, pro které na tento svůj závěr zadavatel usuzuje. Dané ustanovení je stěžejní pro reálnou možnost obrany stěžovatele. Není v souladu s odstavcem 1, pokud se zadavatel k námitkám jen obecně vyjádří ve smyslu např. že ‚technickou kvalifikaci nastavil přiměřeně‘ (bez dalšího). Smyslem ustanovení je zvýšení efektivity institutu námitek, tzn. zadavatel by se měl námitkami odpovědně zabývat, brát je i jako příležitost k nápravě svého postupu).“

28.         Podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že postupuje při vyřizování námitek v rozporu s § 245 odst. 1, 2, 3 nebo 4 zákona.

29.         Obecně uvádím, že námitky jsou procesním institutem, který představuje primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jestliže některý z dodavatelů námitky podá, je zadavatel povinen v rozhodnutí o nich uvést, zda námitkám vyhovuje, či je odmítá, a zároveň toto své rozhodnutí odůvodnit, a to v souladu se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona. Tedy tak, aby rozhodnutí zadavatele bylo zpětně přezkoumatelné. V této souvislosti odkazuji na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 45/2010 - 159 ze dne 15. 9. 2010, dle kterého požadavek transparentnosti „není splněn tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele“. Tato povinnost zadavatele, odvoditelná již ze samotných zásad zadávání veřejných zakázek, je pak v § 245 odst. 1 zákona zdůrazněna výslovným požadavkem na to, aby se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem v nich uvedených.

30.         K názoru zadavatele, že o námitce stěžovatele, že jiní zadavatelé s počtem obyvatel výrazně vyšším než obviněný stanovují výrazně mírnější požadavky na předložení seznamu významných služeb, rozhodl srozumitelně, dostatečně a v souladu s aplikační praxí uvádím následující.

31.         Zadavatel svoji povinnost ve vztahu k řádně podaným konkrétním námitkám nesplní, pokud se s nimi vypořádá pouze obecným sdělením, aniž by své rozhodnutí opřel o argumentaci založenou na konkrétních a přezkoumatelných skutečnostech. Za takové obecné sdělení lze považovat i obecné konstatování, že se namítaného a konkrétně stěžovatelem popsaného pochybení zadavatel nedopustil a námitky z toho důvodu neshledává relevantní. V takovém případě není naplněn smysl institutu námitek, kdy stěžovatel uvádí jasné argumenty, ale zadavatel na tyto konkrétní argumenty nereaguje vůbec nebo jen povrchně. Povinnost podrobně a srozumitelně se vyjádřit ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách má zadavatel i v případě zcela nesouvisejících či lichých argumentů stěžovatele, a to v tom smyslu, že musí přezkoumatelným způsobem odůvodnit, proč argumentaci stěžovatele pokládá za nesouvisející či lichou.

32.         Každý dodavatel má právo na transparentní a nediskriminační postup zadavatele v zadávacím řízení a právo na nezávislý přezkum úkonů či rozhodnutí zadavatele poté, co se u něj dotčený uchazeč neúspěšně bránil námitkami podle zákona.

33.         Obviněný v rozkladu uvádí, že nemůže vést polemiku o tom, proč asi Praha stanovila takové požadavky a Prostějov jiné. To obviněný opravdu neví a neví to ani stěžovatel, který působí na relevantním trhu a musí znát a vědět o všech souvislostech, které daná problematika přináší, když už je namítá.

34.         S uvedenou námitkou obviněného lze zajisté souhlasit, avšak stejně jako Úřad v napadeném rozhodnutí musím zopakovat, že k uvedenému nikdo obviněného nenutil a nutit nebude, a že není povinností obviněného vysvětlovat, proč jiná města nastavila jiné požadavky a zdůvodňovat tato rozhodnutí jiných měst (zadavatelů). Co ovšem povinností obviněného zůstává i nadále je povinnost vyjádřit se ke všem stěžejním skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách, bez ohledu na to, zda se zdají obviněnému relevantní či nikoli. Bez ohledu na to, že je považuje za bezpředmětné nebo formulované obecně či vágně nebo vytržené z kontextu. Obviněný měl povinnost řádně zdůvodnit, proč uvedenou skutečnost nepovažuje za relevantní a proč mu nepřísluší se vyjadřovat k zadávacím podmínkám jiných zadavatelů.

35.         Z tohoto názoru pak obviněný dále vycházel, když nepodával rozklad proti rozhodnutí o návrhu a rozhodl se vyhotovit nové rozhodnutí o námitkách (druhé rozhodnutí o námitkách), které bylo doplněno právě o argumentaci obviněného ve vztahu ke skutečnosti obsažené v námitkách stěžovatele týkající se mírnějších požadavků na reference zadavatelů s větším počtem obyvatel. V druhém rozhodnutí o námitkách tedy obviněný již řádně vysvětlil, proč uvedená námitka není pro něj relevantní a uvedl důvody, proč takovou námitku odmítá. Po druhém rozhodnutí o námitkách došlo k meritornímu přezkumu postupu zadavatele v rámci zadávacího řízení na základě námitek stěžovatele uplatněných ve druhém návrhu. Druhé rozhodnutí o námitkách i postup zadavatele byl shledán řádně odůvodněným a v souladu se zákonem.

36.         Obviněný dále namítá, že Úřad v bodě 23 příkazu připustil, že uvedená námitka stěžovatele není vůbec námitkou, ale pouze podpůrnou argumentací.

37.         Uvedenou námitku obviněného nepovažuji za relevantní, neboť v této části příkazu označené jako „Námitky stěžovatele ze dne 16. 1. 2018“ Úřad rekapituluje pouze to, co zaznělo v námitkách stěžovatele. Samotné označení námitky za podpůrnou argumentaci nutně neznamená, že se k ní obviněný nemusí vyjádřit. Právě tato podpůrná argumentace se dá označit jako součást hlavní námitky, která je s hlavní námitkou spojena. Jedná se o zpřesnění hlavní námitky, kdy stěžovatel de facto označuje skutečnosti, kterými odůvodňuje podání svých námitek.

38.         K námitce obviněného, že Úřad v bodě 77 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že obviněný se nevyjádřil k některým skutečnostem namísto formulace, že obviněný se nevyjádřil jen k jedné namítané skutečnosti uvádím, že s obviněným lze do jisté míry souhlasit. Musím nicméně konstatovat, že napadené rozhodnutí je v celém svém smyslu vystavěno na tom, že obviněný nevypořádal řádně jednu z námitek stěžovatele z celkového počtu sedmi námitek. Doplňuji, že pro spáchání přestupku postačí, že se obviněný nevypořádal jen s jednou. Musím tak konstatovat, že napadené rozhodnutí je v celém svém smyslu vystavěno na tom, že obviněný nevypořádal řádně jednu z námitek stěžovatele z celkového počtu sedmi námitek. Uvedené je potvrzeno i v bodě 103 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde Úřad uvedl, „[ž]e jako polehčující skutečnost zohlednil, že se zadavatel nevypořádal ‚pouze‘ s jednou námitkou stěžovatele z celkového počtu sedmi námitek.“

39.         Považuji za vhodné se na tomto místě zmínit i o dalších důvodech, které mě vedly k potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí rozkladu. Tyto důvody nejsou reakcí na rozkladové námitky, protože takové námitky nebyly v podaném rozkladu uplatněny.

40.         Musím poukázat na skutečnost, že proti prvnímu rozhodnutí o návrhu zadavatel nepodal rozklad. První rozhodnutí o návrhu nabylo právní moci dne 25. 4. 2018. Pokud zadavatel nesouhlasil s tímto rozhodnutím, pak se měl bránit podáním rozkladu. Tím, že se zadavatel proti tomuto rozhodnutí nebránil v rámci daného správního řízení tak de facto souhlasil s tím, že uvedené rozhodnutí (rozhodnutí o návrhu) bylo opodstatněné a tímto postupem zadavatel přijal fakta a skutečnosti zjištěné Úřadem. Zadavatel tak fakticky souhlasil s názorem Úřadu, který považoval rozhodnutí o námitkách za nedostatečné, když nevyužil procesního nástroje obrany, který mu správní řád poskytuje. Na základě tohoto pravomocného rozhodnutí (rozhodnutí o návrhu) měl Úřad za prokázané, že zadavatel postupoval v rozporu s § 245 odst. 1 zákona, když se v odůvodnění rozhodnutí o námitkách vůbec nevyjádřil k jedné z námitek stěžovatele. Uvedené druhé rozhodnutí o námitkách bylo též napadeno návrhem stěžovatele (druhý návrh) a posléze i rozkladem stěžovatele. Druhý návrh byl zamítnut druhým rozhodnutím o návrhu a v řízení o rozkladu bylo druhé rozhodnutí o návrhu potvrzeno a rozklad stěžovatele zamítnut. Druhé rozhodnutí o návrhu nabylo právní moci dne 3. 1. 2019.

41.         Výše uvedeným jednáním (kdy se zadavatel vůbec nevyjádřil ke skutečnosti obsažené v námitkách stěžovatele týkající se mírnějších požadavků na reference zadavatelů s větším počtem obyvatel) se zadavatel dopustil spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona. Podle ustanovení § 268 odst. 2 písm. b) platí, že za přestupek podle odstavce 1, nepoužije-li se postup podle odstavce 3, se uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1. písm. d).

42.         Na základě uvedeného neměl Úřad jinou možnost, než zahájit řízení o přestupku a uložit sankci, neboť zákon mu tuto povinnost ukládá, viz citované ustanovení § 268 odst. 2 písm. b) „uloží“. Uvedené ustanovení nedává Úřadu možnost žádné diskrece. Úřad v tomto případě musí přejít k aplikaci ZOP a musí uložit pokutu, neboť ustanovení § 42 a § 43 ZOP nelze použít s odkazem na znění § 270 odst. 11 zákona, který vylučuje užití těchto citovaných ustanovení.

43.         Jelikož existuje pravomocné rozhodnutí, v němž Úřad dospěl k závěru, že zadavatel při vypořádání námitek stěžovatele pochybil, tak je potřeba zdůraznit, že Úřad musel zahájit řízení z úřední povinnosti ve věci spáchání přestupku, jehož jediným účastníkem je právě obviněný s odkazem na znění § 256 zákona.

44.         Značná část námitek vyplývající z podaného rozkladu proti napadenému rozhodnutí směřuje spíše do původního správního řízení, které bylo skončeno vydáním pravomocného rozhodnutí (rozhodnutí o návrhu). Těmi se však v tomto správním řízení nemohu zabývat. Obviněný na prvních dvanácti stranách podaného rozkladu v ničem nerozporuje závěry Úřadu obsažené v napadeném rozhodnutí a nejedná se tak o námitky ve smyslu správního řádu, které by naplňovaly požadavky zakotvené v ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu. V uvedené části rozkladu obviněného totiž nejsou uvedeny skutečnosti, v čem obviněný spatřuje rozpor napadeného rozhodnutí s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. V této části rozkladu obviněný pouze zkopíroval celé své rozhodnutí o námitkách. Zdůrazňuji, že předseda Úřadu ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v rozkladu (jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem). Jak jsem již konstatoval, v případě výše uvedené argumentace zadavatele se však nejedná o námitky, které by byly způsobilé atakovat zákonnost či správnost napadeného rozhodnutí.

45.         Je též potřeba zdůraznit, že rozklad obviněného neobsahoval žádnou námitku, která by se týkala výše pokuty. Pokutu jsem tedy posuzoval z hlediska zákonnosti, resp. ve vztahu k prokázanému porušení zákona a ve vztahu k rozhodovací praxi Úřadu. Dospěl jsem k závěru, že uložená pokuta je adekvátní a žádným způsobem nevybočuje z rozhodovací praxe Úřadu.

46.         S ohledem na přezkum napadeného rozhodnutí v plném rozsahu tak lze pouze stručně konstatovat, že při stanovení výše pokuty Úřad postupoval v souladu pravidly obsaženými v § 37 a § 38 ZOP, tedy řádně zvážil povahu a závažnost přestupku a rovněž správně dospěl k závěru ohledně polehčující okolnosti, a dále, že v daném případě nelze shledat žádné přitěžující okolnosti. Při stanovení výše pokuty se pak zaměřil primárně na její preventivní funkci, což zcela odpovídá všem okolnostem spáchaného přestupku. Při určení výše pokuty pak byla řádně zvážena i ekonomická situace zadavatele.

47.         Lze též doplnit, že ZOP nijak nerozlišuje, kdy udělit trest (resp. pokutu) a kdy ne. Jak jsem již uvedl Úřad, ani předseda Úřadu nemá možnost diskrece v tomto ohledu, neboť za porušení zákona automaticky dochází k zahájení řízení z úřední povinnosti ve věci možného spáchání přestupku.

48.         V posuzované věci je pokuta uložena při samé spodní hranici z maximální možné výše udělené pokuty, tj. 20 000 000 Kč. S ohledem na okolnosti případu a závažnost pochybení obviněného je tato pokuta dostačující. Opět zdůrazňuji, že obviněný se proti výši pokuty nijak v rozkladu nevymezil a pouze předložil rozkladové námitky, kterými obhajoval své první rozhodnutí o námitkách.

49.         Nad rámec výše uvedeného doplňuji, že jsem porovnal i absolutní výši uložené pokuty v posuzovaném případě s pokutami uloženými za spáchání stejného přestupku. Pokuty uložené Úřadem za spáchání tohoto přestupku se podle rozhodovací praxe Úřadu zásadním způsobem neliší a uložená pokuta v posuzovaném případě nijak nevybočuje z rozhodovací praxe Úřadu. Byť je tedy pochybení obviněného v posuzované věci méně závažného charakteru, tak musím konstatovat, že uložená pokuta v posuzované věci reflektuje právě nízkou míru závažnosti přestupku. Jelikož Úřad posuzoval v rámci meritorního přezkumu obě rozhodnutí obviněného o námitkách a jelikož druhé rozhodnutí o námitkách bylo shledáno v souladu se zákonem (poté co bylo doplněno) lze dospět k závěru, že uvedené pochybení nebylo natolik závažné, ale k porušení zákona obviněným přesto došlo.

Shrnutí

50.         Závěrem konstatuji, že jsem napadené rozhodnutí přezkoumal z hlediska zákonnosti, přičemž jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl v souladu se zákonem. K zákonnosti napadeného rozhodnutí a postupu Úřadu v řízení, které mu předcházelo, doplňuji, že jsem v této souvislosti především přezkoumal, zda Úřad před vydáním napadeného rozhodnutí dostatečně zjistil skutkový stav věci, zda na zjištěný skutkový stav správně aplikoval zákon a zda ve správním řízení nedošlo k takové procesní chybě, která by mohla mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.

51.         Na základě zhodnocení výše uvedeného konstatuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností a na zjištěný skutkový stav aplikoval relevantní ustanovení zákona. Úřad současně všechny podklady pro vydání napadeného rozhodnutí řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a na jejichž základě vyhodnotil, že zadavatel svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku. Úřad rovněž uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, řádně odůvodnil jejich použití a výsledné napadené rozhodnutí mám za srozumitelné, vnitřně bezrozporné a přezkoumatelné.

VI.          Závěr

52.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.

53.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody pro zrušení či změnu napadeného rozhodnutí, jsem rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

PoučeNí

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

Obdrží:

Mgr. Bc. Milan Konečný, K Holotovci 1191, 735 11 Orlová - Město

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení, v daném případě ve smyslu ustanovení § 58 odst. 1 zákona v návaznosti na ustanovení § 273 zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

Jednací číslo:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok:
Rok vydání:
Oblast:
Typ rozhodnutí:
Typ řízení:
Instance:
cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz