číslo jednací: S0316/2018/VZ-35595/2018/531/VNe

Instance I.
Věc Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021
Účastníci
  1. Česká republika – Ministerstvo vnitra
  2. Hyundai Motor Czech s.r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 263 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb.
Rok 2018
Datum nabytí právní moci 18. 12. 2018
Dokumenty file icon dokument ke stažení 822 KB

Č. j.: ÚOHS-S0316/2018/VZ-35595/2018/531/VNe

 

Brno: 30. listopadu 2018

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 6. 8. 2018, na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou

  • zadavatel – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha,
  • navrhovatel – Hyundai Motor Czech s.r.o., IČO 28399757, se sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných ve veřejné zakázce „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ – část 2 „Dodávky automobilů s pohonem 4x4“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 4. 7. 2017 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 7. 7. 2017 pod ev. č. Z2017-018033, ve znění oprav uveřejněných dne 31. 7. 2017, dne 18. 9. 2017 a dne 2. 10. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 7. 7. 2017 pod ev. č. 2017/S 128-260376, ve znění oprav uveřejněných dne 2. 8. 2017 pod ev. č. 2017/S 146-301785, dne 20. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 180-368554 a dne 30. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 188-385014,

 

rozhodl takto: 

I.

Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha – nedodržel při zadávání veřejné zakázky „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ – část 2 „Dodávky automobilů s pohonem 4x4“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 4. 7. 2017 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 7. 7. 2017 pod ev. č. Z2017-018033, ve znění oprav uveřejněných dne 31. 7. 2017, dne 18. 9. 2017 a dne 2. 10. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 7. 7. 2017 pod ev. č. 2017/S 128-260376, ve znění oprav uveřejněných dne 2. 8. 2017 pod ev. č. 2017/S 146-301785, dne 20. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 180-368554 a dne 30. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 188-385014, postup stanovený v § 36 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 6 citovaného zákona, tím, že stanovil technické podmínky diskriminačně, když v příloze č. 1 „Technická specifikace poptávaných vozidel + specifikace policejní výbavy pro obě části“ zadávací dokumentace požadoval, aby typ č. 3 osobních automobilů, mimo jiné, disponoval:

  • provedením (homologací) sedan, hatchback; 
  • pětidveřovou karoserií (zadní dveře, víko včetně zadního okna, zasahující až ke střeše); 
  • vnitřními rozměry (mm)

o      parametr a – míra pohodlí vpředu (měřeno od pedálů): min. 1000 při předním sedadle posunutém na doraz vzad, 

o      parametr b – míra pohodlí vzadu: min. 650 při předním sedadle posunutém na vzdálenost 1000,  

o      parametr c – efektivní prostor pro hlavu vpředu: min. 950, měřeno od spojnice sedáku s opěradlem kolmo k sedáku (sedadla v nejnižší možné poloze),  

o      parametr d – efektivní prostor pro hlavu vzadu: min. 950, měřeno od spojnice sedáku s opěradlem v prodloužené linii opěradla do stropu (nastavení sedadel odpovídající udávanému parametru objemu zavazadlového prostoru),  

o      parametr e – šířka v loktech vpředu: min. 1380,  

o      parametr f – šířka v loktech vzadu: min. 1380;  

  • využitelným objemem zavazadlového prostoru při vybavení vozidla nabídnutým rezervním kolem, měřeno od podlahy do výšky krytu zavazadlového prostoru za nastavení sedadel splňujících řádky 14-15: (dmᵌ) dle metodiky ISO 3832 – ISO V210 (VDA210) min. 500,

přičemž kombinace shora citovaných požadavků ve svém důsledku vede k bezdůvodné konkurenční výhodě dodavatele ŠKODA AUTO a.s., IČO 00177041, se sídlem tř. Václava Klementa 869, 293 01 Mladá Boleslav, a uvedené požadavky nejsou přiměřené předmětu plnění veřejné zakázky jako celku, přičemž tímto postupem stanovil zadávací podmínky v rozporu s citovaným zákonem.      

II.

Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha – uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 263 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ruší zadávací řízení naveřejnou zakázku „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ – část 2 „Dodávky automobilů s pohonem 4x4“, zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 4. 7. 2017 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 7. 7. 2017 pod ev. č. Z2017-018033, ve znění oprav uveřejněných dne 31. 7. 2017, dne 18. 9. 2017 a dne 2. 10. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 7. 7. 2017 pod ev. č. 2017/S 128-260376, ve znění oprav uveřejněných dne 2. 8. 2017 pod ev. č. 2017/S 146-301785, dne 20. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 180-368554 a dne 30. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 188-385014.

III.

Zadavateli – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha – se podle § 263 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. S0316/2018/VZ ve věci návrhu navrhovatele – Hyundai Motor Czech s.r.o., IČO 28399757, se sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha – ze dne 6. 8. 2018 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ukládá zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ – část 2 „Dodávky automobilů s pohonem 4x4“, zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 4. 7. 2017 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 7. 7. 2017 pod ev. č. Z2017-018033, ve znění oprav uveřejněných dne 31. 7. 2017, dne 18. 9. 2017 a dne 2. 10. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 7. 7. 2017 pod ev. č. 2017/S 128-260376, ve znění oprav uveřejněných dne 2. 8. 2017 pod ev. č. 2017/S 146-301785, dne 20. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 180-368554 a dne 30. 9. 2017 pod ev. č. 2017/S 188-385014.   

IV.

Podle § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky, se zadavateli – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha – ukládá:

uhradit náklady řízení ve výši 30 000,- Kč (třicet tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo vnitra, IČO 00007064, se sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha (dále jen „zadavatel“) – uveřejnil podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), ve Věstníku veřejných zakázek dne 7. 7. 2017 pod ev. č. Z2017-018033, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. 7. 2017 pod ev. č. 2017/S 128-260376, oznámení o zahájení otevřeného zadávacího řízení nadlimitní veřejné zakázky „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021“ – část 2 „Dodávky automobilů s pohonem 4x4“ (dále jen „veřejná zakázka“). Oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo zadavatelem do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 4. 7. 2017 a tímto dnem bylo podle § 56 odst. 1 zákona zahájeno zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

2.             V bodu II.1.3) oznámení o zahájení zadávacího řízení je uvedeno, že se jedná o veřejnou zakázku na dodávky, přičemž z bodu II.2.4) oznámení o zahájení zadávacího řízení vyplývá, že jejím předmětem jsou „průběžné dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení s pohonem 4x4“.

3.             Zadavatel stanovil v bodu II.2.6) oznámení o zahájení zadávacího řízení předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 250 000 000,- Kč bez DPH.

4.             V bodu IV.1.1) oznámení o zahájení zadávacího řízení zadavatel v dalším určil, že veřejná zakázka bude zadávána v otevřeném řízení, přičemž lhůtu pro podání nabídek zadavatel stanovil v bodě IV.2.2) oznámení o zahájení zadávacího řízení do 28. 8. 2017, kterou následně opakovaně prodloužil do 22. 11. 2017.

5.             Dne 21. 11. 2017 obdržel zadavatel od dodavatele – Hyundai Motor Czech s.r.o., IČO 28399757, se sídlem Siemensova 2717/4, 155 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) – námitky z téhož dne proti zadávací dokumentaci veřejné zakázky. Zadavatel rozhodnutím ze dne 1. 12. 2017, které navrhovatel obdržel téhož dne, podané námitky odmítl.

6.             Z protokolu o otevírání nabídek ze dne 22. 11. 2017 vyplývá, že zadavatel obdržel na plnění posuzované veřejné zakázky nabídku od jednoho účastníka – ŠKODA AUTO a.s., IČO 00177041, se sídlem tř. Václava Klementa 869, 293 01 Mladá Boleslav (dále jen „ŠKODA AUTO a.s.“).

7.             Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o jím podaných námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 11. 12. 2017 návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“) u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“). Na základě tohoto návrhu bylo zahájeno správní řízení vedené Úřadem pod sp. zn. S0482/2017/VZ. 

8.             Úřad výrokem II. rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-04201/2018/531/VNe ze dne 9. 2. 2018 návrh navrhovatele podle ustanovení § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. Proti shora citovanému rozhodnutí podal navrhovatel rozklad ze dne 26. 2. 2018, který byl Úřadu doručen téhož dne.     

9.             Po projednání rozkladu předseda Úřadu rozhodnutím č. j. ÚOHS-R0029/2018/VZ-15286/2018/321/EDo/ZSř ze dne 25. 5. 2018, které nabylo právní moci téhož dne, zrušil výrok II. rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-04201/2018/531/VNe ze dne 9. 2. 2018 a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

10.         Úřad následně dne 22. 6. 2018 vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-18674/2018/531/VNe, jež nabylo právní moci dne 11. 7. 2018 (dále jen „předchozí rozhodnutí“), kterým výrokem II. podle § 263 odst. 5 zákona zrušil rozhodnutí zadavatele ze dne 1. 12. 2017 o námitkách navrhovatele ze dne 21. 11. 2017.

11.         Zadavatel o námitkách navrhovatele ze dne 21. 11. 2017 znovu rozhodl svým rozhodnutím ze dne 25. 7. 2018 tak, že je opět odmítl. Předmětné rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 25. 7. 2018. 

12.         Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele ze dne 25. 7. 2018 o jím podaných námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 6. 8. 2018 návrh u Úřadu.

II.             OBSAH NÁVRHU

13.         Navrhovatel v podaném návrhu brojí proti zadávacím podmínkám uvedeným v zadávací dokumentaci, kdy je přesvědčen, že tyto jsou v rozporu s pravidly zákona a základními zásadami zadávání veřejných zakázek.

14.         V úvodu návrhu navrhovatel konstatuje, že rozhodnutí zadavatele ze dne 25. 7. 2018 o jeho námitkách je nepřezkoumatelné, neboť zadavatel se s podanými námitkami opět věcně nevypořádal, jelikož na ně znovu reagoval pouze obecným sdělením, které není ničím konkrétním podloženo. Navrhovatel zdůrazňuje, že nastavení technických podmínek v kombinaci s dalšími zadávacími podmínkami omezuje okruh dodavatelů pouze na výrobce ŠKODA AUTO a.s., nelze tedy hovořit o hospodárnosti postupu zadavatele. Navrhovatel nesouhlasí s tvrzením zadavatele, že omezení soutěže zapříčiněné nesplněním zadávacích podmínek je důsledkem obchodního rozhodnutí jednotlivých výrobců, a nesouhlasí ani s tvrzením, že většina potenciálních výrobců není orientována na výseč relevantního trhu, jíž pokrývají požadavky zadavatele. Pakliže zadavatel argumentuje, že navrhovatel, který na vyjmenovaných technických parametrech demonstruje, že tyto působí jako „filtr“, v jehož důsledku jsou všichni výrobci až na jednoho ze soutěže o šetřenou veřejnou zakázku vyloučeni, nemá pravdu, jedná se o obecnou proklamaci, která nemá oporu v konkrétních podkladech, neboť zadavatel nepředkládá žádný dokument, z něhož by vyplývalo, že vozidla vyhovující zadávacím podmínkám je schopno nabídnout vícero dodavatelů. Navrhovatel rovněž upozorňuje, že zadavatel sice tvrdí, že technické podmínky veřejné zakázky byly připraveny širokou pracovní skupinou ustanovenou na Policejním prezidiu ČR, avšak výstupy této pracovní skupiny odmítá poskytnout jako podklad k doložení svých tvrzení, a nadto tyto výstupy mohou být relevantní toliko ve vztahu k vozům poptávaným v policejním provedení, a nikoliv k vozům určeným pro jiné zadavatele z rezortu Ministerstva vnitra. Ve vztahu k těmto je uplatnit nelze, tudíž minimálně v tomto rozsahu zadavatel svůj postup neobhájil.

15.         Navrhovatel se v dalším zabývá nepřezkoumatelností odůvodnění jednotlivých technických parametrů. Pokud se jedná o zdůvodnění technických parametrů ve vztahu k civilním vozidlům, je navrhovatel přesvědčen, že je zcela nedostatečné, neboť zadavatel pouze uvedl, že ostatní pověřující zadavatelé poptávaný objem zavazadlového prostoru rovněž beze zbytku využijí, ve vztahu k ostatním namítaným technickým parametrům však zdůvodnění zcela chybí. Dle mínění navrhovatele se nelze spokojit s tvrzením, že zadavatel zřejmě z více než 90 % odebere v rámci plnění veřejné zakázky automobily v policejním provedení.

16.         Ve vztahu k parametru velikost zavazadlového prostoru navrhovatel uvádí, že zadavatel nijak blíže nezdůvodnil, proč nelze využít vozidel s karoserií kombi a je pro něj nezbytné pořizovat vozy s provedením karoserie sedan/hatchback s danou velikostí zavazadlového prostoru. Zadavatel uvedl jediný důvod, a to hospodárnost, jelikož dle jeho názoru jsou vozidla v provedení sedan/hatchback levnější než vozidla v provedení kombi. Navrhovatel nicméně takové zdůvodnění zpochybňuje, když poukazuje na skutečnost, že toto mohlo být ověřeno v rámci zadávacího řízení připuštěním soutěže. Další tvrzení zadavatele, podle kterého je u vozidel v provedení sedan/hatchback obsah kufru skryt před nepovolanými zraky, by mohlo platit pouze u vozů v provedení sedan; u vozů v provedení hatchback a vozů v provedení kombi není v tomto žádný rozdíl.

17.         Navrhovatel považuje za nedostatečné též odůvodnění požadavku zadavatele, aby vozy v provedení sedan/hatchback disponovaly pěti dveřmi. Navrhovatel nemá za to, že jednoznačně platí, že by v případě čtyřdveřového provedení vozů měla umožněn přístup k obsahu zavazadlového prostoru pouze jedna osoba, zatímco v případě pětidveřového provedení by v jeden okamžik měly přístup osoby dvě. I v případě čtyřdveřového provedení vozidla totiž mohou k jeho zavazadlovému prostoru současně přistupovat dvě osoby, přičemž pokud by nastala situace vyžadující rychlé nasazení, nedošlo by zřejmě ani k otevření zavazadlového prostoru. Dané zdůvodnění považuje navrhovatel za nepřesvědčivé též s ohledem na rozpor mezi tvrzeními zadavatele, který na jednu stranu vyžaduje přístup k celému obsahu kufru najednou, a na stranu druhou preferuje skrytí obsahu kufru.

18.         Za nedostatečně zdůvodněné pokládá navrhovatel i požadavky zadavatele na kombinaci nemetalických barev, na vnitřní rozměry vozů a požadavek na ocelová kola. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách uvedl, že červená barva je potřebná pro služební dopravní prostředky Hasičského záchranného sboru, přičemž k dalším barvám pouze sdělil, že je nepovažuje za omezení trhu, kdy základním důvodem požadavku na nemetalické barvy je hospodárnost, jelikož metalické barvy jsou příplatkové a dražší, což si však měl zadavatel dle názoru navrhovatele nechat ověřit v zadávacím řízení připuštěním soutěže a porovnáním ceny/nákladů barev metalických vs. nemetalických dle jednotlivých nabídek. U požadavku na vnitřní rozměry vozů absentuje zdůvodnění, jež by osvětlilo nastavení minimálních požadovaných rozměrů. Potřeba umožnit převoz minimálně čtyř policistů v plné výstroji a výzbroji, ve vztahu k nimž má být počítáno s tím, že jsou rozměrnější postavy, je opět pouze obecným zdůvodněním bez vztahu na konkrétní minimální hodnotu požadovaného parametru. Nedostatečně zdůvodněný je též požadavek na ocelová kola, neboť, jak poukazuje navrhovatel, zadavatel v rozhodnutí o námitkách pouze uvedl, že této podmínce není problém vyhovět, a že nemá vliv na účast výrobců, což si zadavatel ověřil průzkumem trhu. Zmiňovaný průzkum trhu však zadavatel nepředložil, stejně jako neuvedl žádné konkrétní údaje, na základě kterých svůj úsudek učinil.

19.         V dalším navrhovatel poukazuje na fakt, že se zadavatel svou argumentací pokouší o zkreslování situace, když tvrdí, že automobily budou nakupovány pouze s ohledem na potřeby Policie ČR, tj. z podstatné většiny se bude jednat o nákup policejních automobilů, a to za určitých podmínek z více než 90 %. Navrhovatel však upozorňuje, že podle čl. 12 odst. 2 zadávací dokumentace tvoří vozidla v policejní specifikaci cca dvě třetiny, čili 66 % z celkového objemu zadavatelem pořizovaných vozidel (350 z 500 vozidel). Jako východisko pro relevantní úvahy je tedy nutné posuzovat modelovou situaci nákupu, tak, jak ji zadavatel nastínil v zadávací dokumentaci, neboť tato má představovat reálně plánovaný nákup v době zahájení zadávacího řízení. Jestliže zadavatel nemá k dispozici žádné rozumné zdůvodnění pro přiměřenost svých požadavků ve vztahu k „civilním“ automobilům, měl podle navrhovatele přistoupit k jejich samostatnému pořízení, tzn. k nákupu v samostatné veřejné zakázce, neboť by se jednalo o hospodárnější postup z důvodu umožnění širší soutěže.

20.         V další části návrhu se navrhovatel věnuje popisu nezákonného vymezení zadávacích podmínek.

21.         Předně navrhovatel napadá nastavení technických parametrů jednotlivých vozidel, které zadavatel specifikoval v příloze č. 1 zadávací dokumentace, v níž, mimo jiného, stanovil závazné požadavky na provedení (homologaci), na minimální výkon motoru, na typ motoru (zážehový/vznětový), na typ převodovky, na objem zavazadlového prostoru a striktní požadavky na vyhřívané přední sklo a barevné provedení vozidel, přičemž nesplnění byť jediného parametru má za následek vyřazení nabídky ze zadávacího řízení. K právě řečenému navrhovatel konstatuje, že vzájemná kombinace předmětných parametrů stanovených v zadávací dokumentaci je natolik zužující, že vede nejen k znemožnění účasti navrhovatele v zadávacím řízení, ale rovněž i k vyloučení jakékoliv efektivní soutěže o posuzovanou veřejnou zakázku.

22.         Navrhovatel dále sděluje, že zadavatelem nastavenou kombinaci technických požadavků splňují pouze vozidla dodavatele ŠKODA AUTO a.s. K uvedenému dodává, že je nutné odmítnout tvrzení zadavatele, který za potenciálně omezující označuje pouze požadavky na provedení karoserie, minimální výkon motoru, typ motoru a převodovky a objem zavazadlového prostoru. Ohledně ostatních parametrů zadavatel tvrdí, že pro dodavatele nemohou představovat problém, což však nedokládá žádnými konkrétními argumenty. Navrhovatel je na rozdíl od zadavatele přesvědčen, že k omezení soutěže na jediného dodavatele vedou i parametry označené zadavatelem jako „podružné“, neboť i tyto vedou k nepřípustnému vyloučení určitých dodavatelů vozidel ze soutěže o předmětnou veřejnou zakázku.

23.         Navrhovatel k výše řečenému poznamenává, že je srozuměn s tím, že některá vozidla budou používána za účelem plnění služebních úkolů Policie ČR, avšak tato vozidla tvoří pouze dvě třetiny z celkového počtu zadavatelem poptávaných vozidel. Navrhovatel je toho názoru, že technická specifikace stanovená pro policejní vozidla nemůže být obecně požadována i ve vztahu k vozidlům, která budou sloužit k přepravě zaměstnanců zadavatele a pověřujících zadavatelů.

24.         Navrhovatel upozorňuje, že nastavené limity některých ze stanovených parametrů jsou nastaveny extrémně limitujícím způsobem, jenž nemá reálné zdůvodnění, a nastavené limity tedy nemohou obstát v testu proporcionality. Jako první limitující technický parametr uvádí navrhovatel požadavek na velikost kufru u vozidel v provedení sedan/hatchback, kdy zadavatel požaduje minimální využitelný objem zavazadlového prostoru při vybavení vozidla nabídnutým rezervním kolem o hodnotě 500 dm3, z čehož vyplývá, že požaduje objem zavazadlového prostoru pro modely v provedení hatchback/sedan shodný s objemem pro modely kombi, přičemž modely vozidel v provedení hatchback, resp. sedan disponují typicky menším zavazadlovým prostorem, než modely kombi. Zadavatel nijak nezdůvodnil, proč neumožnil volnou soutěž co do požadavku na homologaci a typ karoserie. Pokud zadavatel uvedl obecný argument, že vozidla typu sedan/hatchback jsou levnější než vozidla typu kombi, nemůže taková argumentace obstát; zadavatel měl možnost tuto skutečnost objektivně ověřit v zadávacím řízení, což však neučinil. K uvedenému navrhovatel doplňuje, že v rozhodnutí o námitkách se zadavatel zabývá odůvodněním požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru toliko u vozidel v policejním provedení, kdy argumentuje objemem policejní výbavy, avšak již nijak blíže nezdůvodňuje své potřeby ve vztahu k vozidlům sloužícím pro potřeby jeho civilních zaměstnanců. Ve vztahu k objemu policejní výbavy navrhovatel vznáší pochybnost ohledně tvrzení zadavatele, že předměty policejního příslušenství „zabírají větší prostor“, neboť z fotodokumentace coby přílohy rozhodnutí o námitkách toto není zřejmé. V popředí jsou viditelné pouze tři nebo čtyři předměty v zavazadlovém prostoru, avšak není patrné, jak je zaplněn zbytek zavazadlového prostoru a nadto z tvrzení zadavatele neplyne, zda je předepsaná policejní výbava převážena vždy v plném rozsahu. Ohledně počtu členů hlídky navrhovatel považuje za obvyklé složení hlídky dvě osoby, vícečlenné hlídky jsou podle navrhovatele obvyklé u speciálních policejních složek, pro jejichž potřebu mohl zadavatel poptávat vozidla v samostatném zadávacím řízení. Zadavateli mohly k popisovaným účelům lépe sloužit vozy v provedení kombi než vozy v provedení sedan/hatchback, u nichž je co do rozsahu nabídky kritickou hodnota objemu zavazadlového prostoru 499 dmᶟ, po jejímž překročení počet nabídek výrazně klesá. Navrhovatel rovněž upozorňuje, že zadavatel tím, že předepsal jako metodu pro měření objemu zavazadlového prostoru metodu VDA 210, a nikoliv běžnější metodu VDA 211, která bývá uvedena v cenících vozidel, své restriktivní požadavky ještě více zpřísnil, neboť je u ní dosahováno nižších hodnot.

25.         Jako další parametr napadá navrhovatel počet dveří u typu vozidel v provedení sedan/hatchback, kdy zadavatel stanovil u typů č. 1 a 3 požadavek, aby tato vozidla disponovala vždy min. 5 dveřmi, avšak vozidla s karoserií typu sedan jsou typicky čtyřdveřová a pětimístná. V důsledku takto nastaveného požadavku na počet dveří zúžil zadavatel soutěž na modely v provedení hatchback, neboť předmětný požadavek vede k vyřazení vozidel v provedení sedan, přičemž zadavatel nepřipustil pro tyto typy vozů nabídnout ani vozidla ve specifikaci kombi, popř. víceúčelová vozidla, jež vyhovují stanoveným požadavkům. Zadavatel nijak neobjasnil, proč trvá na daném požadavku, když pouze uvedl, že v případě pětidveřového provedení mají v jeden konkrétní okamžik přístup do zavazadlového prostoru 2 osoby, což nicméně nevysvětluje, z jaké příčiny nepřipustil vozy v jiném provedení karoserie, kdy kupříkladu i u vozidel v provedení kombi či víceúčelové by měly v jeden okamžik přístup k zavazadlovému prostoru taktéž 2 osoby. Navrhovatel mohl k plnění veřejné zakázky nabídnout model Tucson, který je homologovaný jako víceúčelové vozidlo, a z věcného hlediska splňuje technické a užitné vlastnosti vozidel homologovaných jako hatchback nebo kombi, avšak toto mu nebylo umožněno. Dotčený požadavek nepřípustně zvýhodňuje výrobce ŠKODA AUTO a.s. s jeho modelem Octavia.

26.         Navrhovatel dále ve svém návrhu nesouhlasí s požadavkem zadavatele na barevné provedení vozidel, kdy zadavatel v čl. 7.1 písm. b) zadávací dokumentace stanovil, že je dodavatel povinen nabídnout vozidla v běžném provedení „min. v 5 barvách ze standardní nabídky, s výjimkou stříbrné a žluté barvy“, přičemž v příloze č. 1 zadávací dokumentace určil, že dodavatel musí disponovat vozidly v barvě karoserie „min. černá perleťová a stříbrná metalická a další 3 metalické + červená, bílá a modrá nemetalická.“, neboť těmto požadavkům na barevné provedení vozidel, a to především požadavku na modrou nemetalickou barvu, je schopen na relevantním trhu vyhovět pouze omezený počet automobilů. Navrhovatel dodává, že zejména požadavek zadavatele na kombinaci 3 nemetalických barev není odůvodněný účelem veřejné zakázky a způsobuje sám o sobě vyřazení navrhovatele a ostatních potenciálních dodavatelů z podání nabídky, neboť i časová a finanční náročnost vývoje barvy je značná, kdy dle zkušeností navrhovatele trvá cca 6 měsíců.

27.         K výše popsanému navrhovatel dále poznamenává, že v rozhodnutí o námitkách se zadavatel vyjádřil pouze k jeho požadavku na nemetalickou červenou barvu vozidel, který odůvodnil potřebami Hasičského záchranného sboru České republiky, avšak k ostatním požadovaným nemetalickým barvám již zadavatel žádné konkrétní objektivní důvody jejich stanovení nepředložil. Jediným argumentem je tak hospodárnost, avšak zadavatel nevysvětluje, proč pro plnění veřejné zakázky zvolil vedle červené barvy právě nemetalické barvy bílou a modrou.

28.         Navrhovatel napadá rovněž požadavek zadavatele na minimální výkon a typ motoru, kdy zadavatel požaduje dodání vozidel o výkonu min. 130 kW současně vybavených automatickou nebo mechanickou plně synchronizovanou převodovkou. Zejména požadavek zadavatele na zážehový motor u typů vozidel č. 1 a 2 neúměrně zužuje okruh dodavatelů v dotčených kategoriích vozidel, neboť dle slov navrhovatele je trend homologovat vozidla vybavená zážehovým motorem spíše v nižších hladinách výkonu motoru. K uvedenému navrhovatel dodává, že zadavatel v rámci v minulosti realizovaných veřejných zakázek s obdobným předmětem plnění nepožadoval vozidla o takovém výkonu, přičemž v rozhodnutí o námitkách ani neuvádí, jaký je, vyjma vozidel v policejním provedení, konkrétní zamýšlený účel využití poptávaných vozidel. Pokud měl zadavatel v plánu poptávat vozidla se speciálním určením (např. pro zásahové jednotky), která k účelu svého využití vyžadují vysoký výkon motoru, mohl nákup takových vozidel vyčlenit do samostatného zadávacího řízení. Na základě právě řečeného tudíž navrhovatel konstatuje, že kombinací požadavků na výkon a typ pohonu motoru omezil zadavatel okruh dodavatelů schopných poptávaná vozidla dodat.

29.         V další části návrhu brojí navrhovatel proti požadavkům zadavatele na nadstandardní vybavení poptávaných vozidel, které považuje rovněž za nepřiměřené.

30.         Navrhovatel primárně napadá požadavek na vyhřívané čelní sklo, které není typickou součástí výbavy vozidel nižší střední třídy, jež zadavatel v rámci veřejné zakázky poptává. Navrhovatel konstatuje, že předmětná funkcionalita je typická pro vozidlo Škoda Octavia, čili vymezením tohoto požadavku zadavatel zvýhodnil jediného výrobce. Navrhovatel doplňuje, že zadavatel nejenže takový požadavek na výbavu u vozidel obdobného typu v minulosti nepožadoval, ale v zadávacích podmínkách ani nespecifikoval konkrétní technologii vyhřívání čelního skla. Z uvedeného tudíž navrhovatel dovozuje, že zadávací podmínky jsou v tomto ohledu vymezeny nedostatečně určitě a umožňují dvojí výklad předmětného požadavku, stejně tak omezují volbu mezi vozidly různých výrobců.

31.         Omezující vliv na okruh automobilů splňujících technické podmínky má dle navrhovatele i požadavek na vnitřní rozměry vozidel, konkrétně požadavky na minimální číselné parametry „míra pohodlí vzadu“, „efektivní prostor pro hlavu vpředu“, „efektivní prostor pro hlavu vzadu“ a „šíře v loktech vpředu“. K uvedenému navrhovatel poznamenává, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách neodůvodňuje tyto požadavky ve vztahu k vozidlům, která budou sloužit k běžné přepravě civilních zaměstnanců zadavatele, přičemž i ve vztahu k vozidlům pro policejní účely staví zadavatel zdůvodnění svých požadavků na zcela vágních argumentech, např. na tvrzení, že je zapotřebí počítat s přepravou „nadstandardně velkých osob“.

32.         Další nadstandardní požadavky, které, dle navrhovatele, mají negativní dopad na okruh dodavatelů, jsou parametry „Asistent rozpoznání únavy řidiče“ a „Systém autonomního krizového brždění“, jimiž disponují spíše vozidla vyšších tříd, a které zadavatel v minulosti u obdobných veřejných zakázek rovněž nepožadoval.

33.         Na základě výše uvedených skutečností tudíž navrhovatel k vymezení shora vyjmenovaných parametrů konstatuje, že z hlediska účelu, pro který zadavatel převážnou část vozidel pořizuje, nestanovil zadavatel technické podmínky objektivně a přiměřeně, nastavení číselných hodnot parametrů je příliš restriktivní a jeho důsledkem je vyloučení efektivní soutěže. Nastavení zadávacích podmínek vede k tomu, že zadávacího řízení je schopen se účastnit výlučně dodavatel ŠKODA AUTO a.s., což má v podstatě stejný efekt, jako by zadavatel veřejnou zakázku zadával v jednacím řízení bez uveřejnění.

34.         V další části návrhu pak navrhovatel poukazuje na kombinaci požadavků zadavatele na technické parametry jednotlivých typů vozidel a skutečnost, že zadavatel vyžaduje současnou dodávku vozidel všech typů v rámci veřejné zakázky, což ve svém důsledku výrazně omezuje okruh dodavatelů schopných podat konkurenceschopnou nabídku.

35.         K výše uvedenému navrhovatel doplňuje, že alternativně by mohla být nabídka „poskládána“ z vozidel vícero výrobců, avšak s ohledem např. na požadavek zadavatele na zajištění servisních pracovišť by zřízení servisního pracoviště pro každou z dodávaných továrních značek znamenalo mnohonásobně vyšší náklady na jejich vybavení. Rovněž případná nabídka podaná distributorem, nikoliv přímým výrobcem automobilů, by cenově nemohla konkurovat nabídce přímého výrobce vozidel, neboť distributor nese i další náklady spojené s přeprodejem vozidel, jakož není ani schopen zajistit dodávky v objemu požadovaném zadavatelem, zajistit síť servisních míst a customizovat vozidla pro policejní provedení bez spolupráce s výrobcem.

36.         Navrhovatel v dalším podotýká, že zadavatelem požadované portfolio vozidel není na trhu běžně k dispozici, co se týče možnosti jeho kompletní dodávky jediným výrobcem, a tudíž z 90 společností působících na evropském trhu se může v důsledku takto nastavených technických podmínek zúčastnit zadávacího řízení na veřejnou zakázku fakticky jediný výrobce vozů (výrobce ŠKODA AUTO a.s.), resp. podnikatelská skupina. Zadavatel přitom v minulosti poptával jednotlivé kategorie požadovaných vozidel odděleně, alespoň co se týče rozdělení na vozy v policejním provedení a „civilní“ vozy. Pokud zadavatel nastaví technické podmínky tak, že je splňují vozidla jediného výrobce, je důsledkem takového postupu vyloučení soutěže, a tudíž nehospodárnost, neboť soutěž s větším počtem účastníků by se pozitivně promítla na nabídkové ceně, když nejvyšší váhu v hodnocení nabídek má cena vozidel.

37.         Dále navrhovatel v podaném návrhu brojí proti požadavku zadavatele na prokázání splnění kvalifikace, a to konkrétně vůči požadavku na záruční a pozáruční servisní prohlídky, které mají být poskytnuty v minimálně 15-ti vyhovujících servisech tak, aby minimálně 1 vyhovující servis byl umístěn v každém ze 13 územních obvodů Krajských ředitelství policie kromě územního obvodu Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, kde zadavatel požaduje minimálně 2 vyhovující servisy, přičemž tuto skutečnost je dodavatel povinen doložit. Navrhovatel je toho názoru, že požadavek zadavatele na přesnou lokalizaci autoservisu v každém kraji je v rozporu s § 36 odst. 1 zákona a se zásadami rovného přístupu a zákazu diskriminace. Nadto navrhovatel dodává, že zadavatel byl v průběhu zadávacího řízení upozorněn na neadekvátnost předmětného požadavku ze strany konkrétního dodavatele, nicméně i přes tuto skutečnost i nadále považuje rozmístění servisů za ekonomické a hospodárné, a tudíž na tomto svém požadavku trvá, a to navzdory skutečnosti, že konkrétní důvody zadavatel sdělil pouze ve vtahu k vozům v policejním provedení. Navrhovatel má za to, že přiměřený a odůvodněný způsob lokalizace servisních míst by představovala dojezdová vzdálenost, resp. časová dotace potřebná pro dojetí do servisu.

38.         Nad rámec výše uvedeného pak navrhovatel sděluje, že diskriminační povaha požadavku zadavatele na zajištění vyhovujících servisů je ještě umocněna skutečností, že zadavatel požaduje doložení předmětného požadavku již v nabídce, byť je předmětný požadavek spjat až se samotným plněním rámcové dohody uzavřené na realizaci šetřené veřejné zakázky. Takto nastavené servisní podmínky vedou ke zvýhodnění výrobce ŠKODA AUTO a.s., jelikož ten již v minulosti autorizoval některá servisní místa zadavatele, což vede ke snížení jeho nákladů na vybavení pracovišť a tím i k možnosti nabídnout nižší cenu oproti ostatním dodavatelům.

39.         Navrhovatel v návrhu v dalším vyslovuje přesvědčení, že požadavek zadavatele na předložení celkem 2 různých vzorků vozidel v policejním provedení je v rozporu s ustanovením § 36 odst. 1 zákona, jelikož vytváří bezdůvodné překážky hospodářské soutěže a vede k porušení zásad rovného zacházení a zákazu diskriminace dle § 6 odst. 2 zákona. K uvedenému navrhovatel sděluje, že zadavatel požaduje předložit stanovené vzorky vozidel do 60 kalendářních dnů ode dne doručení oznámení o výběru nejvhodnější nabídky, což je neúměrně krátká doba pro zajištění všech komponent požadovaného policejního vybavení a úpravu běžného typu vozidla do policejního provedení. Navrhovatel se domnívá, že adekvátní doba pro přípravu vzorků vozidel v policejní výbavě činí alespoň 10 týdnů, v této časové dotaci však není zahrnut vývoj policejních komponent u dodavatelů a počáteční vývoj a testování u mateřské společnosti navrhovatele.

40.         Nadto navrhovatel uvádí, že předmětný požadavek zadavatele klade na dodavatele, kteří mají zájem účastnit se zadávacího řízení, i nepřiměřené finanční nároky, neboť s ohledem na krátkou lhůtu pro dodání vzorků bude nezbytné, aby si tyto opatřili již v průběhu zadávacího řízení. Navrhovatel podotýká, že ani vážný zájemce o získání veřejné zakázky nemůže bez dalšího vynaložit tak vysoké výdaje, jaké jsou s vývojem vzorových vozidel spjaty, aniž by měl jistotu, že se mu vynaložená investice vrátí. Zadavatel tak stanovil podmínky účasti v zadávacím řízení způsobem zvýhodňujícím jediného dodavatele, neboť vyloučil navrhovatele a další dodavatele z účasti v soutěži o posuzovanou veřejnou zakázku.

41.         Navrhovatel se proto s ohledem na všechny shora předestřené argumenty v závěru návrhu domáhá toho, aby Úřad pečlivě posoudil jím namítaná porušení zákona, v tomto rozsahu navrhovateli vyhověl a sjednal nápravu tohoto nezákonného stavu tak, že zruší zadávací řízení na šetřenou veřejnou zakázku.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ   

42.         Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dnem 6. 8. 2018, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele. Zadavateli byl stejnopis návrhu doručen taktéž dne 6. 8. 2018.

43.         Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou:  

o      zadavatel,  

o      navrhovatel.   

44.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům pod č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-23016/2018/531/VNe ze dne 8. 8. 2018.    

45.         Úřad písemností č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24492/2018/531/VNe ze dne 23. 8. 2018, písemnostmi č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24735/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24737/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24738/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24739/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24741/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24742/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24743/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018, a dále písemnostmi č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25807/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25811/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25812/2018/531/VNe, č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25814/2018/531/VNe a č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25821/2018/531/VNe ze dne 4. 9. 2018 požádal třináct dodavatelů automobilů, a sice Renault Česká republika, a.s., IČO 60192801, se sídlem Pobřežní 620/3, 186 00 Praha 8 (dále jen „Renault Česká republika, a.s.“), FORD MOTOR COMPANY, s. r. o., IČO 48589641, se sídlem Karolinská 654/2, 186 00 Praha 8, P Automobil Import s.r.o., IČO 25080229, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 (dále jen „P Automobil Import s.r.o.“), C Automobil Import s.r.o., IČO 26213664, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 (dále jen „C Automobil Import s.r.o.“), Opel Southeast Europe Automotive Distribution Limited Liability Company, organizační složka, IČO 27236994, se sídlem Olbrachtova 2006/9, 140 00 Praha 4 (dále jen „Opel, organizační složka“), KIA MOTORS CZECH s.r.o., IČO 49703188, se sídlem V Oblouku 128, 252 43 Čestlice (dále jen „KIA MOTORS CZECH s.r.o.“), Nissan Sales CEE Kft. - organizační složka, IČO 27248011, se sídlem Antala Staška 2027/77, 140 00 Praha 4, Mazda Motor Logistics Europe NV, organizační složka, IČO 27594947, se sídlem Türkova 2319/5b, 149 00 Praha 4 (dále jen „Mazda, organizační složka“), BMW Czech Republic s.r.o., IČO 06609813, se sídlem Bucharova 2817/13, 158 00 Praha 5 (dále jen „BMW Czech Republic s.r.o.“), Volvo Car Czech Republic s.r.o., IČO 63981726, se sídlem V Oblouku 731, 252 43 Průhonice (dále jen „Volvo Car Czech Republic s.r.o.“), Mercedes-Benz Cars Česká republika s.r.o., IČO 48024562, se sídlem Daimlerova 2296/2, 149 45 Praha 4 (dále jen „Mercedes-Benz Cars Česká republika s.r.o.“), Porsche Česká republika s.r.o., IČO 25654012, se sídlem Radlická 740/113d, 158 00 Praha 5 (dále jen „Porsche Česká republika s.r.o.“), a Porsche Česká republika s.r.o., Divize SEAT, IČO 25654012, se sídlem Radlická 740/113d, 158 00 Praha 5 (dále jen „Porsche Česká republika s.r.o., Divize SEAT“), o vyjádření, zda by byli schopni dodat zadavatelem poptávané automobily s požadovanými technickými parametry, přičemž v případě, že některý z uvedených parametrů nesplňují, o který z nich se jedná, a který z nich považují za nejvíce „problematický“. Dále byli shora jmenovaní dodavatelé požádáni o zodpovězení dotazů, zda je z jejich strany splnitelný požadavek zadavatele na barevné provedení automobilů, konkrétně na nemetalickou červenou, modrou a bílou barvu, a pokud tento požadavek nesplňují, jaká by byla finanční a časová náročnost zavedení daných barev do výrobního programu; zda je metalické provedení barvy u automobilů dražší, než-li nemetalické, a zda jsou náklady na opravu laku automobilu vyšší v případě, že je proveden v metalické barvě. Úřad se dále dotázal, zda tito dodavatelé mají ve svém portfoliu automobil typu sedan/hatchback s velikostí zavazadlového prostoru min 500 dmᶟ, zda považují tento parametr za problematický u automobilu v provedení sedan/hatchback, zda považují za hraniční hodnotu objem 499 dmᶟ, neboť od 500 dmᶟ se nabídka automobilů redukuje, popř. jaký objem zavazadlového prostoru považují za standardní u tohoto provedení karoserie, a zda považují za standardní, že automobily typu sedan/hatchback mají menší zavazadlový prostor, než-li automobily typu kombi. Úřad konečně požádal o zodpovězení dotazů, zda by v případě ocenění zadavatelem poptávaných automobilů byl cenový rozdíl v ceně mezi automobilem typu č. 1 a typu č. 2, resp. typu č. 3 a typu č. 4, tzn. zda by bylo dražší pořízení automobilů v provedení s karoserií kombi nebo automobilů s karoserií sedan/hatchback, zda považují za problematický požadavek zadavatele ohledně minimálních vnitřních rozměrů automobilů a pokud ano, který z nich je nejpřísněji nastaven, zda pro ně představuje překážku pro případnou dodávku poptávaných vozů technický parametr „výkon motoru min 130 kW“, zda disponují ve svém portfoliu vozidlem typu sedan, které by bylo homologované jako pětidvéřové, a zda lze takovou homologaci považovat za standardní.

46.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24644/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018 stanovil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu, a to k předložení průzkumu trhu, který zadavatel učinil před započetím zadávacího řízení na veřejnou zakázku.

47.         Dne 13. 9. 2018 obdržel Úřad sdělení zadavatele z téhož dne, v němž zadavatel uvádí, že „[v]zhledem k tomu, jakým směrem se ubírá řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedené pod nadepsanou spisovou značkou a jaké rozhodnutí ve věci lze v daném případě očekávat, vydal centrální zadavatel rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení (…).“. Přílohou tohoto sdělení zadavatel učinil dokument „ROZHODNUTÍ centrálního zadavatele o zrušení zadávacího řízení na uzavření rámcové dohody pod názvem „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 až 2021““ ze dne 12. 9. 2018, z něhož je zřejmé, že zadavatel podle § 127 odst. 2 písm. d) zákona zrušil zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

48.         Dne 8. 10. 2018 obdržel Úřad podání zadavatele z téhož dne, z něhož je patrné, že zadavatel rozhodl o zrušení svého rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení ze dne 12. 9. 2018.  

49.         Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-29384/2018/531/VNe ze dne 10. 10. 2018 Úřad nařídil zadavateli z moci úřední předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v šetřeném zadávacím řízení, neboť s ohledem na dosavadní průběh zadávacího řízení shledal nezbytným zatímně upravit poměry účastníků správního řízení.

50.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-30289/2018/531/VNe ze dne 17. 10. 2018 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu pro vyjádření k podkladům rozhodnutí.

 

Vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 15. 8. 2018

51.         Zadavatel se k návrhu vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 15. 8. 2018, které Úřad obdržel téhož dne, přičemž konstatuje následující.

52.         Zadavatel je přesvědčen, že se se všemi skutečnostmi namítanými v návrhu řádně vypořádal již v rámci rozhodnutí o námitkách, a proto odkazuje na závěry v něm obsažené. Nad rámec zadavatel uvádí následující.

53.         Zadavatel vznáší argumentaci oponující tvrzení navrhovatele, že se měl při vypořádání jím uplatněných námitek řídit závěry Úřadu obsaženými v předchozím rozhodnutí Úřadu. Podle názoru zadavatele mu Úřad nemohl svým rozhodnutím, stran nového vyřízení námitek, žádný postup ukládat, neboť zadavatel není při rozhodování o námitkách vázán právním názorem Úřadem vysloveným v jeho rozhodnutí, a to vzhledem k tomu, že zadavatel není ve vztahu k Úřadu v postavení podřízeného orgánu a před Úřadem není pokračováno v původním řízení, nýbrž probíhá nové správní řízení.

54.         K povinnosti stanovené v § 245 odst. 1 zákona zadavatel konstatuje, že nelze povinnost podrobného a srozumitelného odůvodnění a vyjádření se ke všem skutečnostem obsaženým v námitkách chápat ad absurdum, neboť teoreticky může být sebepodrobnější odůvodnění vždy ještě podrobnější. Zadavatel dále konstatuje, že rozhodovací praxí Úřadu, stejně tak ani judikaturou správních soudů, nebylo ještě uspokojivě stanoveno, jak přesně má příslušný zadavatel v zadávacím řízení postupovat, aby dostál své povinnosti stanovené v § 245 odst. 1 zákona, tedy jak dalece „podrobně a srozumitelně“ se má vyjádřit „ke všem skutečnostem uvedeným žadatelem v námitkách“. K tomu sděluje, že obdobná problematika byla nicméně řešena a již vyřešena a konstantně judikována v souvislosti se soudními řízeními, kdy zadavatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 989/08 ze dne 12. 2. 2009 (a obdobně též na rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Afs 41/2012-50 ze dne 29. 3. 2013, č. j. 1 Afs 44/2013-30 ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 As 17/2013-50 ze dne 3. 7. 2013, a č. j. 2 As 155/2015-84 ze dne 16. 3. 2016).   

55.         Zadavatel má za to, že závěry obsažené ve shora citovaných rozsudcích je třeba vztáhnout i na případy, kdy zadavatel v námitkovém řízení probíhajícím v rámci zadávacího řízení dle zákona rozhoduje o námitkách účastníka zadávacího řízení, popř. potenciálního dodavatele. Zadavatel je toho názoru, že nelze připustit, aby na zadavatele rozhodujícího v námitkovém řízení v rámci zadávacího řízení dle zákona byly kladeny vyšší nároky a striktnější požadavky, než na soudy rozhodující v soudním řízení dle příslušného procesního právního předpisu. Může-li tedy soud při odůvodňování rozsudku v soudním řízení upustit od „podrobné oponentury (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, jestliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“, pak tím spíše takto může učinit zadavatel při odůvodňování rozhodnutí v námitkovém řízení v rámci zadávacího řízení.

56.         V dalším se zadavatel vyjadřuje v podrobnostech k některým z tvrzení navrhovatele obsažených v návrhu.

57.         Zadavatel odmítá, že by v rozhodnutí o námitkách zůstal pouze u obecných proklamací. V úvodu předmětného rozhodnutí podal zadavatel ucelený náhled na východiska a základní principy, které sleduje a jimiž se při poptávání předmětu šetřené veřejné zakázky řídí, jejichž shrnutí považuje za nezbytné, neboť tyto principy a východiska jsou zcela jiná než východiska navrhovatele. Pokud se navrhovatel domáhal poskytnutí informací chráněných dle § 218 zákona postupem dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, vydal zadavatel zcela v souladu s citovaným zákonem rozhodnutí o odmítnutí žádosti. O případném porušení právní povinnosti může rozhodnout pouze soud, kompetentní k přezkumu dané věci, na který se navrhovatel obrátil.

58.         Pakliže navrhovatel v návrhu zpochybňuje přezkoumatelnost rozhodnutí o jeho námitkách, zadavatel podotýká, že se v něm jednoznačně vyjádřil v tom smyslu, že naprosto drtivá většina poptávaných vozidel bude sloužit pro potřeby Policie ČR a naopak naprosto drtivá menšina (pokud vůbec) bude k dispozici ostatním pověřujícím zadavatelům. Bylo by tedy v rozporu se zásadou hospodárnosti tuto drtivou menšinu vozidel jakkoliv vyčleňovat a stanovovat pro ni odlišné technické parametry, když, jak bylo již řečeno, i ostatní pověřující zadavatelé beze zbytku využijí poptávaná vozidla s danou technickou specifikací.

59.         Zadavatel nesouhlasí s navrhovatelem, že by nepřipouštěl vozidla typu kombi, když zadavatel z celkem 4 typů vozidel poptává 2 z nich v provedení kombi, přičemž bude na uvážení pověřujících zadavatelů, pro jaká konkrétní vozidla se rozhodnou, tj. zda upřednostní vozidla v provedení kombi, či vozidla v provedení sedan/hatchback, jež jsou dle mínění zadavatele objektivně a měřitelně levnější.

60.         Požadavek na pětidveřové provedení u vozu typu sedan/hatchback je objektivním požadavkem, jelikož reálné situace, které navrhovateli připomínají scény z akčního filmu, vyžadují okamžitou dostupnost k veškerému vybavení v zavazadlovém prostoru, což bez pátých dveří není možné.

61.         Taktéž požadavek na barvy nepovažuje zadavatel za nijak nepřiměřený, neboť není požadováno žádné neobvyklé nebo výstřední barevné provedení, ale barvy standardní, které nemohou pro solidního dodavatele představovat problém, jelikož pokud tento danou barvou nedisponuje, může ji neprodleně zavést do výroby.

62.         Zadavatel se dle svého přesvědčení v rozhodnutí o námitkách rovněž jednoznačně a srozumitelně vyjádřil k vnitřním rozměrům vozidel, které požaduje, když k vypořádání těchto námitek vystavěl ucelený argumentační systém, a totéž učinil i ve vztahu k požadavku na ocelová kola.

63.         Zadavatel poznamenává, že argumentace „za určitých podmínek“ a „za určité situace“ je zcela namístě, neboť popisuje mezní situace, které mohou v praxi nastat a s jejichž řešením musí zadavatel počítat. Je absurdní představa, že by zadavatel měl odděleně pořizovat vozidla pro hlídky dvoučlenné, pro hlídky tříčlenné, čtyřčlenné a pětičlenné. Termín „podružné požadavky“ zadavatel nikdy nepoužil, ani k takovému výkladu jeho argumentace nikdy nesměřovala; zadavatel se pouze o některých požadavcích vyjádřil jako o základních.

64.         Zadavatel konstatuje, že se v rozhodnutí o námitkách zcela srozumitelně a podrobně vyjádřil, proč v rámci předmětného zadávacího řízení nepoptává vozidla homologovaná jako víceúčelová. Z fotografie obsažené v námitkách nelze usuzovat na vhodnost víceúčelového vozidla pro posuzované zadávací řízení. Tato vozidla působí neorganicky, nevhodné je jejich použití zejména ve městech a větších obcích. Tento typ vozidel, určených pro upotřebení v extrémních terénech, zadavatel poptává v samostatných zadávacích řízeních. Primárním cílem zadavatele je účelnost nákupu a ta by nákupem takových vozů byla popřena.

65.         Zadavatel vylučuje, že by změnil zadávací podmínky ve vztahu k požadavku na vyhřívané čelní sklo, neboť od počátku zadávacího řízení tvrdil, že mu jde o funkci, nikoliv o konkrétní technologii. Co se týče požadavku na specifické systémy bezpečnosti, které zadavatel v minulosti nepožadoval, je dle jeho přesvědčení nutné sledovat technický pokrok, jelikož bezpečnosti zadavatel přikládá primární důležitost.

66.         Zadavatel považuje tvrzení navrhovatele o vyloučení hospodářské soutěže za zavádějící. Jsou to výhradně potřeby zadavatele a pověřujících zadavatelů, které je při stanovení technických specifikací poptávaných vozidel třeba sledovat, a nikoliv se podřizovat situaci na trhu a nechat si diktovat od dodavatelů, jaká vozidla by měla být pořízena.

67.         Navrhovatelem tvrzená nezákonnost požadavku na zajištění servisních pracovišť vychází podle zadavatele z aplikace rozhodnutí Úřadu nepřiléhavého na daný případ, neboť je nereálné, aby servisní pracovníci jezdili s veškerým servisním zařízením na místo poruchy a zde jako výjezd prováděli požadované opravy tak, jak se tomu děje u laboratorních přístrojů. Zadavatel považuje za přirozené a odůvodněné, aby byl pro každé Krajské ředitelství požadován samostatný servis právě v daném kraji. Bylo by absurdní požadovat po některých Krajských ředitelstvích, aby se o jeden servis dělila s jinými Krajskými ředitelstvími a tím vytvářet jistou nerovnost a ohrožovat fungování konkrétního Krajského ředitelství z důvodu přetíženosti „děleného“ servisu.

68.         Odůvodněnost požadavku na předložení vzorků vozidel pokládá zadavatel za řádně vyargumentovanou již v rozhodnutí o námitkách, kde se dostatečně vyčerpávajícím způsobem vyjádřil, že tento požadavek je zcela přiměřený a potenciální dodavatel mu může bez problémů dostát.

69.         Zadavatel je s ohledem na  výše popsané skutečnosti přesvědčen, že rozhodnutí o námitkách netrpí vadou nepřezkoumatelnosti, a proto v závěru svého vyjádření navrhuje, aby Úřad návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítl.

Vyjádření zadavatele ze dne 27. 8. 2018 

70.         V reakci na usnesení č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24644/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018 obdržel Úřad dne 27. 8. 2018 vyjádření zadavatele z téhož dne. V předmětném vyjádření zadavatel mj. uvedl, že „požadovaný dokument, z něhož by vyplývalo, kdy a jakým způsobem provedl detailní průzkum trhu před započetím zadávacího řízení, již ÚOHS zaslal společně s ostatní dokumentací o zadávacím řízení (…). Konkrétně jde o dokument nazvaný „Porovnávací tabulka.xlsx“ (…). Centrální zadavatel dodává, že dotčené informace o situaci na trhu čerpal z veřejných informací, dohledatelných zejména prostřednictvím sítě Internet, kdy tyto informace shromažďoval a třídil k tomu pověřený zaměstnanec centrálního zadavatele. Nedocházelo tedy k přímému oslovování konkrétních dodavatelů. (…) Výstupem předmětného průzkumu byla uvedená tabulka, která obsahuje jednotlivé osobní automobily s vyplněnými parametry.“.

Vyjádření dodavatele Renault Česká republika, a.s. ze dne 29. 8. 2018  

71.         Dne 29. 8. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24492/2018/531/VNe  ze dne 23. 8. 2018  vyjádření dodavatele Renault Česká republika, a.s. ze dne 29. 8. 2018, v němž je mj. uvedeno, že požadavek na barevné provedení poptávaných automobilů je z jeho strany splnitelný, metalické provedení barvy automobilu včetně oprav je dražší než nemetalické, jmenovaný dodavatel má ve svém portfoliu automobil typu sedan s velikostí zavazadlového prostoru min. 500 dmᶟ, ale považuje požadovanou velikost zavazadlového prostoru u typu vozů sedan/hatchback za problematickou, kdy za standardní velikost považuje rozměr 350 – 450 dmᶟ, a rovněž považuje za standardní, že automobily typu sedan/hatchback mají menší zavazadlový prostor než automobily v provedení kombi. V důsledku této skutečnosti by jmenovaný dodavatel u stejného modelu automobilu v provedení kombi uvedl vyšší cenu než u stejného automobilu v provedení sedan/hatchback. Dodavatel považuje za problematický požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozů, zejména parametr „míra pohodlí vzadu“. Pro sestavení nabídky tímto dodavatelem představuje překážku rovněž technický parametr „výkon motoru min. 130 kW“. Ve vztahu k pětidveřovému provedení automobilu s karoserií sedan dodavatel uvedl, že takovým modelem ve svém portfoliu vozů nedisponuje a ani nepovažuje takovou homologaci za standardní.

Vyjádření dodavatele P Automobil Import s.r.o., ze dne 28. 8. 2018  

72.         Dne 29. 8. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24737/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018  vyjádření dodavatele P Automobil Import s.r.o., ze dne 28. 8. 2018, v němž je mj. uvedeno, že jmenovaný dodavatel se nemohl účastnit zadávacího řízení „z důvodu nesplnění některých technických parametrů vyžadovaných v Zadávací dokumentaci. (…) Základním nedostatkem naší modelové řady je primárně absence požadovaného pohonu všech kol, tj. 4x4, který v tomto segmentu a karosářském provedení nenabízíme a požadované vnitřní rozměry automobilů.“. Za obtížně splnitelný považuje tento dodavatel rovněž požadavek na barevné provedení poptávaných automobilů, neboť v rámci nemetalických barev je v jeho standardní nabídce pouze bílá barva, u nestandardních nemetalických barev by při jejich zařazení do výroby byly náklady přibližně jako u barvy metalické, a nadto s prodlouženým termínem dodání o 1 až 2 měsíce. Dodavatel konstatuje, že obecně jsou metalické barvy u automobilů o něco nákladnější než standardní nemetalické barvy, avšak „v současné době pracuje většina opravců na základě „úkolového schématu“, tj. určuje cenu za opravený/lakovaný díl bez ohledu na metalické nebo nemetalickou barvu.“. Dodavatel nemá ve svém portfoliu automobil typu sedan/hatchback s velikostí zavazadlového prostoru min 500 dmᶟ. Za standardní velikost zavazadlového prostoru považuje rozměr 350 – 450 dmᶟ u vozů typu hatchback a 400 – 550 dmᶟ u vozů typu sedan. Dodavatel považuje za pravděpodobné, že automobily v provedení kombi mají zpravidla větší zavazadlový prostor než automobily typu sedan/hatchback, automobily v provedení kombi by byly v případě zpracování nabídky tímto dodavatelem dražší, avšak pouze nepatrně. Další zásadní aspekt, který neumožnil dodavateli podat nabídku na plnění veřejné zakázky, je požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozů, konkrétně dodavatel považuje za nejpřísnější parametry „míra pohodlí vpředu“, „efektivní prostor pro hlavu vpředu“ a „efektivní prostor pro hlavu vzadu“. Dodávka vozidel s požadovaným výkonem motoru je z jeho strany realizovatelná, ovšem do nabídky by bylo nutné zařadit vozidla ve „sportovním provedení“. Ve vztahu k pětidveřovému provedení automobilu s karoserií sedan dodavatel uvádí, že disponuje jediným modelem vozidla v provedení sedan, které je však homologováno jako čtyřdveřové; dodavatel považuje homologaci tohoto typu vozidla jako pětidveřového za nestandardní.

Vyjádření dodavatele C Automobil Import s.r.o., ze dne 28. 8. 2018  

73.         Dne 29. 8. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24738/2018/531/VNe  ze dne 24. 8. 2018  vyjádření dodavatele C Automobil Import s.r.o., ze dne 28. 8. 2018, v němž je mj. uvedeno, že „[s]společnost C Automobil Import s.r.o. se nebyla schopna účastnit (…) veřejné zakázky v rámci svého produktového portfolia, neboť v požadované kategorii vozidel nedisponuje žádným vozidlem v příslušném segmentu.“.

Vyjádření dodavatele Opel, organizační složka ze dne 31. 8. 2018  

74.         Dne 31. 8. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24739/2018/531/VNe  ze dne 23. 8. 2018  vyjádření dodavatele Opel, organizační složka, v němž jmenovaný dodavatel uvádí následující. Požadavek zadavatele na barevné provedení poptávaných automobilů je splnitelný, metalické provedení barvy automobilu je dražší než nemetalické, tento dodavatel nemá ve svém portfoliu automobil v provedení sedan/hatchback s velikostí zavazadlového prostoru min 500 dmᶟ, přičemž považuje tento parametr za problematický a souhlasí s tím, že nabídka modelů se tímto výrazně redukuje; za standardní velikost považuje rozměr 400 dmᶟ. Současně považuje za standardní, že automobily typu sedan/hatchback mají menší zavazadlový prostor než automobily v provedení kombi. Pořízení automobilu u tohoto dodavatele by tedy bylo dražší v provedení kombi než v provedení sedan/hatchback. Ve vztahu k požadavku na vnitřní rozměry vozů považuje dodavatel za „nejpřísnější“ parametr „efektivní prostor pro hlavu vzadu“. Dodavatel nepovažuje technický parametr „výkon motoru min. 130 kW“ za překážku pro případnou dodávku automobilů, ale „jeho kombinace s „16“ ocelová kola“ je nesmyslná vzhledem k rozměru brzd takto výkonného automobilu.“. Dodavatel uvádí, že disponuje automobilem typu sedan, které je homologováno jako pětidveřové, avšak dle jeho mínění se nejedná o běžnou homologaci pro automobily typu sedan.

Vyjádření dodavatele KIA MOTORS CZECH s.r.o., ze dne 31. 8. 2018  

75.         Dne 2. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24741/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018  vyjádření dodavatele KIA MOTORS CZECH s.r.o., ze dne 31. 8. 2018, v němž je mj. uvedeno, že zadávací podmínky jmenovanému dodavateli neumožňují zúčastnit se zadávacího řízení na veřejnou zakázku, veškeré parametry je schopen splnit pouze omezený okruh dodavatelů, např. společnost ŠKODA AUTO a.s. Problematické nejsou toliko jednotlivé parametry poptávaných vozidel, ale jejich souhrn. Pokud se týká barevného provedení automobilů, dodavatel není požadavek zadavatele schopen splnit, neboť standardně nabízí pro svá vozidla pouze bílou nemetalickou barvu, červená nemetalická barva je za příplatek, modrou nemetalickou barvu pak vůbec nedodává. Zavedení barvy do výroby je problematické co do výše finančních nákladů a co do délky přípravy výroby (několik měsíců s ohledem na testování kvality laku v rámci vývojového centra dodavatele). Cenově jsou automobily s karoserií v metalické barvě v nabídce dodavatele dražší, totéž platí pro následné opravy laku. Dodavatel ve svém portfoliu disponuje vozidlem typu sedan s požadovanou velikostí zavazadlového prostoru, nedisponuje však žádným vozidlem v provedení hatchback splňujícím daný požadavek. Zadavatelem požadovaný objem 500 dmᶟ nepovažuje dodavatel za standardní, za běžnou hodnotu pro sedan považuje 450 dmᶟ, pro hatchback pouze 400 dmᶟ. Vozidla typu kombi pak typicky disponují objemnějším zavazadlovým prostorem, tento typ vozu je u dodavatele standardně dražší, než vůz v provedení sedan či hatchback. Požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozů shledává dodavatel problematickým a neopodstatněným, a to zejména parametry „šířka v loktech vpředu“ a „šířka v loktech vzadu“. Dodavatel ve svém portfoliu vozů nedisponuje modelem vozu v provedení sedan homologovaným na pětidveřový automobil, neboť tento typ vozu se standardně homologuje jako čtyřdveřový automobil.

Vyjádření dodavatele BMW Czech Republic s.r.o., ze dne 6. 9. 2018  

76.         Dne 6. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25807/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018  vyjádření dodavatele BMW Czech Republic s.r.o., ze dne 6. 9. 2018, v němž je mj. uvedeno, že požadavek zadavatele na barevné provedení je tento dodavatel schopen splnit, avšak cestou objednávek individuálního lakování, což by navýšilo cenu vozu a prodloužilo dodací termíny. Provedení vozů v metalické barvě, a to včetně oprav, je dražší než v provedení nemetalickém. Dodavatel disponuje vozy s požadovaným objemem zavazadlového prostoru, avšak jedná se o relativně vyšší kategorie vozidel. Automobily s karoserií v provedení sedan obecně mají vždy menší objem zavazadlového prostoru než vozy v provedení kombi, rozdíl v ceně pak vždy závisí na porovnání konkrétních modelů. Dodavatel by zřejmě byl schopen splnit požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozů, požadavek na výkon motoru 130 kW považuje za přiměřený a v jeho výrobním programu lze nalézt vůz v pětidveřové karoserii. V závěru svého vyjádření jmenovaný dodavatel sdělil, že „[v]zhledem k požadavku na minimální hodnotu zavazadlového prostoru vozidel je tedy pro značku BMW zadání splnitelné pouze s modely vyšší kategorie a tudíž naše účast ve výběrovém řízení, kde hlavním rozhodovacím kritériem je pořizovací cena vozu, nedává smysl a proto jsme se výběrového řízení ani neúčastnili (…).“.

Vyjádření dodavatele Mazda, organizační složka ze dne 7. 9. 2018  

77.         Dne 7. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-24743/2018/531/VNe ze dne 24. 8. 2018  vyjádření dodavatele Mazda, organizační složka ze dne 7. 9. 2018, v němž je mj. uvedeno, že z nemetalických barev tento dodavatel nabízí pouze barvu bílou. Dodání jiné barvy je pro dodavatele nereálné, neboť nabídka barev je jednotná pro všechny trhy. U metalických barev dodavatel ve svém ceníku stanovil příplatek a vyšší jsou i náklady na opravu metalického laku. Dodavatel nemá ve svém portfoliu automobil sedan/hatchback s požadovanou velikostí zavazadlového prostoru, požadavek zadavatele na velikost zavazadlového prostoru redukuje počet nabídek, za standardní je v daném segmentu považována hodnota od 450 dmᶟ, větší zavazadlový prostor bude mít vůz v provedení kombi než v provedení sedan či hatchback. Nicméně u modelu Mazda6 nabízí jmenovaný dodavatel vůz v provedení sedan za stejnou cenu jako v provedení kombi. Co se týče požadavků na vnitřní rozměry poptávaných automobilů, tyto v daném segmentu výběr velmi omezují. Požadavek zadavatele na výkon motoru dodavatel splňuje, nesplňuje však požadavek na pětidveřové provedení karoserie u typu vozu sedan, který není standardní, jelikož v pětidveřovém provedení je standardní homologací liftback.

Vyjádření dodavatele Porsche Česká republika s.r.o., divize Audi ze dne 11. 9. 2018  

78.         Dne 12. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25814/2018/531/VNe ze dne 4. 9. 2018  vyjádření dodavatele Porsche Česká republika s.r.o., divize Audi ze dne 11. 9. 2018, v němž je mj. ve vztahu k požadovanému barevnému provedení uvedeno, že dodavatel má v základní nabídce bílý nemetalický lak, kdy „červený a modrý nemetalický lak by byl brán jako atyp s ceníkovým příplatkem 82 300 Kč.“, přičemž objednáním atypické barvy laku se dodání vozu prodlužuje přibližně o polovinu. Dodavatel si účtuje příplatek za dodání vozu s karoserií opatřenou metalickým lakem, avšak náklady na opravu metalického laku oproti laku nemetalickému vyšší nejsou. Vozy typu sedan/hatchback s požadovanou velikostí zavazadlového prostoru dodavatel disponuje, ale jedná se o vozy luxusní kategorie, považuje tedy tuto zadávací podmínku za limitující. Za standardní s ohledem na jeho nabídku vozů považuje objem 480 l. Ceny vozů v provedení sedan/hatchback a vozů v provedení kombi jsou velmi podobné. Co se týče požadavků na vnitřní rozměry automobilů, hodnotí dodavatel jako nejpřísnější parametr „efektivní prostor pro hlavu vzadu“. Požadavek na výkon motoru nepředstavuje pro dodavatele problém. Pokud jde o provedení vozů, výše jmenovaný dodavatel má své vozy typu sedan homologované jako čtyřdveřové a nepovažuje homologaci automobilu typu sedan jako pětidveřový vůz za standardní.

Vyjádření dodavatele Porsche Česká republika s.r.o., divize SEAT ze dne 12. 9. 2018  

79.         Dne 12. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25821/2018/531/VNe ze dne 4. 9. 2018  vyjádření dodavatele Porsche Česká republika s.r.o., divize SEAT ze dne 12. 9. 2018, v němž je mj. uvedeno, že „[v]ozidla bychom dle přiloženého zadání nebyli schopni dodat z důvodu nesplnění bodů 11 a 14 - 19 u typů č. 1 a č. 3 a nesplnění bodů 14 - 19 u typů č. 2 a č. 4.“. V dalším z vyjádření dodavatele vyplývá, že je pro něj splnitelný požadavek zadavatele na barevné provedení vozidel, metalické provedení laku u automobilů v jeho nabídce včetně oprav je nákladnější než u automobilů v provedení s nemetalickým lakem. Dodavatel disponuje automobilem typu sedan/hatchback s požadovanou velikostí zavazadlového prostoru, za standardní objem zavazadlového prostoru u vozů typu sedan/liftback považuje rozměr nad 500 dmᶟ, u vozů typu hatchback 300 – 400 dmᶟ. Automobily typu kombi pak typicky disponují větším zavazadlovým prostorem a jejich cena je vyšší. Jmenovaný dodavatel považuje požadavky zadavatele týkající se vnitřních rozměrů poptávaných vozidel za problematické, přičemž jako nejpřísnější označuje parametr „šířka v loktech vzadu“. Homologaci vozu typu sedan na pětidveřový vůz považuje za standardní spíše u typu liftback, sedan bez výklopných pátých dveří je spíše čtyřdveřový.

Vyjádření dodavatele Volvo Car Czech Republic s.r.o., ze dne 12. 9. 2018  

80.         Dne 12. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25811/2018/531/VNe ze dne 4. 9. 2018  vyjádření dodavatele Volvo Car Czech Republic s.r.o., dne 12. 9. 2018, v němž je mj. uvedeno, že „naše společnost nesplňuje uvedené podmínky výběrového řízení, a to zejména z důvodu požadavku na barevné provedení. Nejsme schopni objednat vůz v základní modré ani červené barvě.

Dále také nesplňujeme požadavek u automobilu typu sedan mít homologaci jako pětidveřové vozidlo.

Díky těmto faktům tedy nejsme schopni dodat vozidla s technickými parametry, tak jak byly vymezeny v popsané příloze, a domníváme se, že je bezpředmětné zodpovídání dalších dotazů.“.

Vyjádření dodavatele Mercedes-Benz Cars Česká republika s.r.o., ze dne 12. 9. 2018  

81.         Dne 12. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25812/2018/531/VNe ze dne 4. 9. 2018  vyjádření dodavatele Mercedes-Benz Cars Česká republika s.r.o., ze dne 12. 9. 2018, v němž je mj. uvedeno, že co se týče barevného provedení „[m]odrá barva není v našem výrobním programu a ani ji není možné navíc zařadit.“. Metalické provedení laku je u tohoto dodavatele dražší než nemetalické, a to včetně oprav. Dodavatel nemá ve svém portfoliu vůz v provedení sedan/hatchback s požadovanou minimální velikostí zavazadlového prostoru. Vozy v provedení kombi disponují větším zavazadlovým prostorem a jejich pořizovací hodnota je vyšší. Pokud jde o vnitřní rozměry vozů, považuje jmenovaný dodavatel za problematické parametry „míra pohodlí vpředu“ a „míra pohodlí vzadu“. Požadovaný výkon motoru nepředstavuje pro dodavatele problém, avšak ve svém portfoliu nedisponuje vozem typu sedan s homologací na pětidveřový vůz, neboť dle jeho slov „[s]edan není 5ti dveřový.“.

Vyjádření dodavatele Porsche Česká republika s.r.o., divize Volkswagen ze dne 13. 9. 2018

82.         Dne 13. 9. 2018 obdržel Úřad v reakci na žádost č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-25814/2018/531/VNe ze dne 4. 9. 2018  vyjádření dodavatele Porsche Česká republika s.r.o., divize Volkswagen ze dne 13. 9. 2018, v němž je mj. uvedeno, že „[v]ozidla bychom dle přiloženého zadání nebyli schopni dodat z důvodu nesplnění bodů 14 – 19 u typů č. 1, č. 2, č. 3 a č. 4 a nesplnění bodu 11 nebo 7 u typu č. 3 (nelze zároveň splnit body 11 a 7).“. Požadavek na barevné provedení vozů je ze strany tohoto dodavatele splnitelný, stejně tak i požadavek na velikost zavazadlového prostoru u vozu v provedení sedan/hatchback. Metalické provedení laku je dražší oproti laku v provedení nemetalickém, stejně je tomu i u oprav. Za standardní velikost zavazadlového prostoru považuje dodavatel u vozu v provedení sedan/liftback rozměr nad 500 dmᶟ, u vozů typu hatchback 300 – 400 dmᶟ. Vůz v provedení kombi disponuje větším zavazadlovým prostorem a jeho cena je vyšší. Jmenovaný dodavatel považuje za problematické požadavky zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, přičemž jako nejpřísnější z nich označuje parametr „šířka v loktech vzadu“. Požadavek na výkon motoru nepředstavuje pro dodavatele problém, ve svém portfoliu disponuje automobilem v provedení sedan s homologací na pětidveřové vozidlo, ale jedná se spíše o liftback. Tento typ považuje za standardní homologaci u pětidveřového vozu, v případě vozu v provedení sedan se jedná spíše o vůz čtyřdveřový.         

Vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí ze dne 24. 10. 2018

83.         Zadavatel se k usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-30289/2018/531/VNe ze dne 17. 10. 2018 vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 24. 10. 2018, jež Úřad obdržel téhož dne, přičemž v něm sděluje následující.   

84.         Zadavatel primárně předesílá, že Úřad vede správní řízení způsobem odporujícím ustanovením správního řádu, a to zejména zásadě stanovené v § 3 správního řádu, podle níž má být postupováno tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Zadavatel zpochybňuje věrohodnost veškerých podkladů pro vydání rozhodnutí, jež byly Úřadu zaslány ze strany potenciálních dodavatelů coby vyjádření k dotazům Úřadu, které jim Úřad položil formou tzv. „Žádosti o vyjádření“ (viz bod 45. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a to z následujících důvodů.

85.         Zadavatel namítá, že v žádostech o vyjádření není ohledně typových názvů poptávaných vozidel vzata v úvahu skutečnost, že zadavatel vždy jednoznačně hovoří o homologačních názvech, přičemž toto opomenutí pak zkresluje výsledky jednotlivých vyjádření, neboť ve vyjádření subjektů působících na relevantním trhu je velkou částí dotázaných uváděno provedení „liftback“, které není homologačním typem. I vozidla označovaná jako liftback musí být homologována pod jedním z homologačních názvů, tj. sedan, hatchback, kombi, popř. víceúčelové vozidlo.     

86.         Zadavatel současně nerozumí dotazu Úřadu na rozdíl mezi objemy zavazadlového prostoru, když zadavatel prokázal, že požadavek Policie ČR na minimální velikost zavazadlového prostoru je zcela oprávněný a skutečná potřeba velikosti zavazadlového prostoru je větší než požadovaná, neboť předmětem plnění veřejné zakázky jsou vozidla v policejním provedení. Pouze v případě, že budou naplněny požadavky Policie ČR, se může jednat o výjimečný nákup ze strany jiného pověřujícího zadavatele. K tomu zadavatel doplňuje, že vždy musí být nějaká hranice zavazadlového prostoru určena. Zadavatel přitom velmi umírněně rozhodl o hranici 500 dmᶟ. Zadavatel současně poznamenává, že rozdíl mezi vozy homologovanými jako kombi a sedan/hatchback vzniká na základě možného využití vnitřního prostoru, a nikoliv na základě minimálního potřebného zavazadlového prostoru.   

87.         Dále zadavatel navrhuje, aby v případě, že Úřad má pochybnosti o účelnosti a tím i hospodárnosti požadavku zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru a dalších technických parametrů zásadně ovlivňujících jak využití poptávaných automobilů, tak také počet potenciálních dodavatelů způsobilých podat nabídku v  zadávacím řízení, před vydáním rozhodnutí ve věci provedl konzultaci s Ministerstvem financí, v jehož gesci je problematika hospodárného pořizování majetku státu. Zadavatel je totiž toho názoru, že pokud je pořízen majetek, který nemůže naplnit požadovaný účel, jedná se o jeho nehospodárné pořízení.

88.         Úřad dle názoru zadavatele v předmětných žádostech o vyjádření, pokud jde o barevné provedení vozidel, opomněl možnost polepu, kterou zadavatel při vysvětlování zadávací dokumentace vždy uváděl jako alternativu, což ostatně konstatoval i v rozhodnutí o námitkách, kdy navrhovatel proti této možnosti brojil, ačkoliv ji sám nabízel v rámci jiného zadávacího řízení. Zadavatel upozorňuje, že vyjádření subjektů působících na relevantním trhu jsou očekávatelná, jelikož žádný z nich nemá ekonomický zájem přiznat možnost opatřit vozidla jinými, než standardně nabízenými barvami.    

89.         Zadavatel poukazuje na obdobné zadávací řízení realizované před deseti lety, kdy stanovené technické parametry posuzoval Úřad v rozhodnutí č. j. S145/2008/VZ-12443/2008/540/MČ, přičemž byly ze strany Úřadu uznány jako oprávněné požadavky na páté dveře, velikost zavazadlového prostoru u verze sedan/hatchback 450 dmᶟ, kde ale bylo požadováno plnohodnotné náhradní kolo a naopak nebyla požadována schránka na zbraně a instalace lokalizačního a záznamového zařízení, z čehož jednoznačně vyplývá, že již před deseti lety byly Úřadem akceptovány požadavky zadavatele, jež byly, vzhledem k tehdejší době, oproti současným požadavkům zadavatele objektivně náročnější. Navíc tehdy zadavatel požadoval i stříbrnou barvu, kterou v té době ve standardní výrobě nepoužíval žádný dodavatel. A i tento požadavek byl akceptován jak ze strany dodavatelů, tak v rámci správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ze strany Úřadu.

90.         Ohledně vyjádření subjektů působících na relevantním trhu týkajících se barevného provedení vozidel je zadavatel přesvědčen, že jestliže jeho požadavky na barevné provedení zvládne splnit jeden výrobce, jsou toho schopni i ostatní. Zadavatel současně poznamenává, že předmětná vyjádření potvrzují jeho konstatování a odůvodnění obsažená v rozhodnutí o námitkách, že opravy nemetalického laku jsou levnější.

91.         K dotazu Úřadu na výkon motoru, jenž byl taktéž obsažen v daných žádostech o vyjádření, zadavatel uvádí, že tento požadavek je dán účelností využití poptávaných služebních vozidel, přičemž je podmíněn výkonností nově registrovaných automobilů na komunikacích v České republice.

92.         Současně považuje zadavatel za oprávněný i jeho požadavek na vnitřní rozměry vozidel, neboť vozidla musí být dimenzována tak, aby se do nich vešli i rozměrnější policisté spolu s výbavou, zbraněmi a ochrannými prostředky. Požadavek na tyto vnitřní rozměry tedy vyplývá z využití služebních dopravních prostředků Policie ČR.

93.         K otázce homologací vozidel zadavatel sděluje, že v zadávací dokumentaci pracuje pouze s homologačními názvy, protože jedině tak dosáhne maximální transparentnosti a vyvaruje se porušení zásady zákazu diskriminace. Přestože někteří dodavatelé používají ohledně jimi nabízených vozidel termín „liftback“, jde o vozidla homologovaná buď jako sedan, nebo jako hatchback.

94.         Na základě výše uvedeného zadavatel opakuje, že Úřad ve správním řízení postupuje v rozporu se zásadou zakotvenou v § 3 správního řádu, dle které je Úřad ve správním řízení povinen postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Zadavatel přitom souhlasí, že správní orgán je oprávněn provádět průzkumy a neformálním způsobem žádat fyzické a právnické osoby o vyjádření, jak Úřad učinil. Dle zadavatele se však lze oprávněně ptát, jakou vážnost mohli žádosti o vyjádření zaslané Úřadem přikládat oslovení potenciální dodavatelé, když jim z takového vyjádření na straně jedné nemůže plynout obchodní prospěch a na straně druhé jim nehrozí žádná sankce za to, budou-li v tomto vyjádření uvádět skutečnosti zavádějící, zkreslené nebo dokonce hrubě nepravdivé. Zadavatel má za to, že úroveň některých z těchto vyjádření svědčí o tom, že nebyla zpracována kompetentními osobami.

95.         Zadavatel na základě výše uvedeného navrhuje, aby Úřad provedl důkazy standardními důkazními metodami zakotvenými a popsanými ve správním řádu, jako např. svědeckými výpověďmi nebo znaleckým posudkem. Současně zadavatel trvá na svém názoru vysloveném již ve vyjádření k návrhu, že se nastavením zadávacích podmínek pro posuzované zadávací řízení žádného porušení zákona nedopustil. Zadavatel je nadále přesvědčen, že ani v dosavadním průběhu správního řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zrušení zadávacího řízení či uložení jakéhokoliv jiného nápravného opatření dle § 263 zákona. Závěrem svého vyjádření zadavatel podotýká, že správní řízení nedospělo do fáze, kdy by byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a proto dokazování nemůže být v danou chvíli považováno za ukončené a nemůže být vydáno rozhodnutí ve věci.    

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí ze dne 24. 10. 2018

96.         Navrhovatel se k usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-30289/2018/531/VNe ze dne 17. 10. 2018 vyjádřil ve svém stanovisku ze dne 24. 10. 2018, které Úřad obdržel téhož dne, přičemž v něm sděluje následující.  

97.         Navrhovatel primárně uvádí, že na základě informací, jež Úřad obdržel v reakci na zaslané žádosti o vyjádření od subjektů působících na relevantním trhu, lze dospět k závěru, že zadavatel zvolil takové technické parametry a jejich konkrétní hodnoty, které ve vzájemné kombinaci vedou k nepřípustnému omezení hospodářské soutěže a zvýhodňují vozidla výrobce ŠKODA AUTO a.s. Potvrzením toho je, že zadavatel obdržel jen nabídku od shora jmenovaného dodavatele, a to z důvodu, že nastavením podmínek soutěže vytvořil neodůvodněné překážky pro podání nabídek ostatními dodavateli. Zadavatel současně, i přes proklamace, že vytvořil podmínky pro řádnou soutěž, neidentifikoval byť jediného dalšího výrobce, který by byl schopen splnit všechny zadavatelem stanovené technické podmínky. Navrhovatel v dalším zpochybňuje výsledky zadavatelem provedeného průzkumu trhu.

98.         Dle názoru navrhovatele má zásadní omezující účinek na hospodářskou soutěž zejména požadavek zadavatele na pětidveřovou karoserii u vozidel homologovaných jako sedan/hatchback. Současně je omezena možnost zúčastnit se zadávacího řízení s pětidveřovým sedanem vzhledem k požadavku zadavatele na objem zavazadlového prostoru v minimální hodnotě 500 dmᶟ. Podle navrhovatele Úřadem oslovení dodavatelé jednohlasně potvrzují, že pro modely hatchback/sedan je typický menší zavazadlový prostor než u homologace kombi. Standardní objem zavazadlového prostoru se přitom pohybuje u homologace sedan/hatchback na úrovni 300 – 490 dmᶟ (průměrně 350 – 450 dmᶟ), přičemž hatchback s požadovaným objemem kufru nabízí jen vozidla koncernu Volkswagen.

99.         Dalším omezujícím parametrem jsou dle mínění navrhovatele požadavky zadavatele týkající se vnitřních rozměrů vozidla a barevného provedení vozidel, kdy je zadavatelem požadováno, aby byl dodavatel schopen dodat vozidla i v nemetalické barvě karoserie (bílá, modrá, červená). Jako omezující navrhovatel označuje i požadavek zadavatele na výkon motoru v minimální výši 130 kW, kdy jde o požadavek neúměrně zužující okruh potenciálních dodavatelů v dotčených kategoriích vozidel.

100.     Navrhovatel zdůrazňuje, že žádný z Úřadem oslovených výrobců není kumulativně schopen splnit všechny zadavatelem požadované technické parametry. Sdělení oslovených výrobců tak ve svém souhrnu dokládají oprávněnost a pravdivost tvrzení navrhovatele ohledně diskriminačního nastavení zadávacích podmínek veřejné zakázky.

101.     Navrhovatel v dalším uvádí, že zadavatel nebyl doposud schopen své potřeby, které jej vedly ke stanovení technických parametrů poptávaných vozidel, odůvodnit. Zadavatel často definoval minimální úroveň dotčených parametrů vozidel zrovna na tom stupni, který vylučuje značnou část alternativ. Zadavatel tak obešel princip soutěže o veřejnou zakázku coby základního hybatele pro předkládání nejvhodnějších nabídek.

102.     Závěrem svého vyjádření navrhovatel sděluje, že se zadavatel nastavením zadávacích podmínek dopustil porušení zákona, když zvolil takové technické požadavky na jednotlivá vozidla, které ve své vzájemné kombinaci dopředu omezují výběr na jediného výrobce, přičemž technické požadavky jsou nastaveny nepřiměřeně úzce způsobem, pro který nemá zadavatel reálné důvody. Navrhovatel proto na základě výše uvedeného požaduje, aby Úřad vyhověl jeho návrhu a podle § 263 odst. 2 zákona zrušil zadávací řízení na šetřenou veřejnou zakázku.   

Vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a.s. ze dne 1. 11. 2018  

103.     Dne 2. 11. 2018 obdržel Úřad  podání dodavatele ŠKODA AUTO a.s., jenž je zastoupen na základě plné moci ze dne 24. 9. 2018  JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, ev. č. ČAK 9582, Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 26739291, se sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1 (dále jen „dodavatel ŠKODA AUTO a.s.“), ze dne 1. 11. 2018 označené „Vyjádření společnosti ŠKODA AUTO a.s. ke správnímu řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedenému Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S0316/2018 VZ“. Úvodem svého vyjádření dodavatel ŠKODA AUTO a.s. uvádí, že podal jako jediný dodavatel na plnění veřejné zakázky nabídku, přičemž tato byla vybrána jako nejvhodnější. Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. si je vědom skutečnosti, že není účastníkem řízení, navzdory tomu chce Úřadu poskytnout své vyjádření, neboť má za to, že námitky navrhovatele jsou neopodstatněné, zavádějící a neprokázané a nemohou být s ohledem na rozhodovací praxi Úřadu a správních soudů důvodem pro zrušení zadávacího řízení.

104.     V další části svého vyjádření se dodavatel ŠKODA AUTO a.s. vyjadřuje ke skutečnostem tvrzeným navrhovatelem v návrhu, přičemž uvádí následující. Navrhovatel ve svých námitkách i ve svém návrhu předkládá tvrzení, že veřejná zakázka byla připravena na míru právě dodavateli ŠKODA AUTO a.s., který je jako jediný schopen splnit všechny technické podmínky, přičemž jako zdroj pro svá tvrzení uvádí navrhovatel mezinárodní srovnávací databázi JATO (www.jato.com), jejíž vstupy a výstupy však nejsou ověřované ani ověřitelné, neboť se jedná o podnikatelskou aktivitu společnosti JATO Dynamics s.r.o. Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. k tomuto podotýká, že data vkládaná do dané databáze nemusí odpovídat tomu, co je výrobce skutečně schopen a ochoten vyrobit, neboť toto záleží na konkrétním stupni flexibility každého z výrobců.

105.     V dalším bodu dodavatel ŠKODA AUTO a.s. oponuje tvrzení navrhovatele, že požadavek na pětidveřové provedení karoserie u vozů v provedení sedan/hatchback limituje soutěž na pětidveřové modely, přičemž vede k vyřazení vozidel typu sedan a zvýhodňuje model jmenovaného dodavatele Škoda Octavia coby liftback. Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. je přesvědčen, že tvrzení navrhovatele je zavádějící, neboť sedany nebyly zadavatelem nijak vyloučeny. Právní úprava typů karoserií je obsažena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/858 ze dne 30. 5. 2018 o schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla a o dozoru nad trhem s nimi, v platném znění. V rámci vozidel typu M1 definuje jmenované nařízení, mimo jiné, karoserie typu sedan, hatchback a kombi. Sedan definuje jako vozidlo podle definice v bodě 3.1.1.1 mezinárodní normy ISO 3833:1977, s nejméně čtyřmi okny. Hatchback pak jako výše uvedený sedan se zkosením v zadní části. Jak je z této definice zřejmé, páté dveře u sedanu nejsou nijak vyloučeny. Tvrzení navrhovatele je tedy nepravdivé, neboť nelze homologovat vozidla M1 s karoserií liftback, nýbrž pouze jako sedan, hatchback, popř. kombi. Název „liftback“ je marketingový pojem a právní předpisy takový typ karoserie neznají. S označením liftback jsou uváděny např. vozy Ford Mondeo, Toyota Avensis aj., nejde tedy o pojem příznačný pro vozy značky Škoda. V praxi se užívají různá označení karoserie, avšak pro specifikaci předmětu veřejné zakázky lze vycházet pouze z homologačních typů určených citovaným nařízením. Jako důkaz navrhuje dodavatel ŠKODA AUTO a.s. výňatek z normy ISO 3833:1977.

106.     Co se týče námitky navrhovatele ve vztahu k barvám karoserie, shledává dodavatel ŠKODA AUTO a.s. danou námitku za prokazující omezenou „přizpůsobivost“ navrhovatele, jež omezuje jeho konkurenceschopnost, neboť nabízené barvy přizpůsobují výrobci aktuálním požadavkům na trhu, a při ucházení se o tak rozsáhlou veřejnou zakázku, jako je šetřená veřejná zakázka, by měl být výrobce schopen zajistit v podstatě jakoukoliv barvu karoserie bez dlouhotrvajícího vývoje, což dle dodavatele ŠKODA AUTO a.s. plyne též z vyjádření ostatních výrobců automobilů obsažených ve správním spisu. Každopádně nemetalická modrá barva nemůže být též s ohledem na uvedené označena za příznačnou pro dodavatele ŠKODA AUTO a.s.

107.     Pokud jde o požadavek zadavatele na vyhřívání čelního skla, pak dodavatel ŠKODA AUTO a.s. uvádí, že tato technologie se běžně vyskytuje na trhu již více než deset let a jestliže zadavatel shledá, že ji využije, je oprávněn ji požadovat, neboť tato zlepšuje užitné vlastnosti vozidla. Jestliže navrhovatel danou funkcionalitu nenabízí, nemůže být tato skutečnost důvodem způsobujícím nezákonnost dané technické podmínky. 

108.     V dalším dodavatel ŠKODA AUTO a.s. přisvědčuje požadavku zadavatele na bezpečnostní systémy, neboť „Asistent rozpoznání únavy řidiče“ a „Systém autonomního krizového brždění“ jsou na trhu dostupné již několik let a stávají se běžným standardem u vozů napříč všemi třídami, kdy nadto by se od roku 2021 mělo jednat dokonce o povinnou výbavu každého vozu. Jedná se totiž o přidanou hodnotu, když tato v konečném důsledku přináší snižování nákladů uživatelů snížením rizika nehody. Ani v případě této technické podmínky se tedy nejedná o neoprávněný požadavek zadavatele.

109.     K námitce navrhovatele směřující vůči požadavku zadavatele na ocelová kola dodavatel ŠKODA AUTO a.s. poznamenává, že ani tento požadavek nepovažuje za problematický, naopak se jedná o ekonomickou variantu, když ocelová kola jsou považována za odolnější vůči chemickým posypům a mechanickému poškození a současně jsou zpravidla levnější.

110.     Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. pokládá též za vhodné vyjádřit se k námitce navrhovatele týkající se použité metody pro určení objemu zavazadlového prostoru, kdy tento tvrdí, že zadavatel měl použít spíše než metodu VDA 210 metodu VDA 211, která je běžnější a dosahuje se s ní větší velikosti zavazadlového prostoru. Toto tvrzení označuje dodavatel ŠKODA AUTO a.s. za účelové. Na základě metody VDA 210 je objem zavazadlového prostoru měřen za druhou řadou sedadel od podlahy zavazadlového prostoru po kryt zavazadlového prostoru. Metodou VDA 211 je objem zavazadlového prostoru měřen za druhou řadou sedadel od podlahy do úrovně výšky zadních opěr (bez krytu zavazadlového prostoru). Metodou VDA 214 je měřen objem za předními sedačkami se sklopenými zadními sedadly do výše stropu. Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. je přesvědčen, že jedinou relevantní metodou pro účely objemu je z hlediska bezpečnosti provozu vozidla metoda VDA 210. Pokud by zadavatel připustil měření metodou VDA 211, zřejmě by automobily navrhovatele splnily předmětný požadavek na velikost zavazadlového prostoru, avšak zadní kryt by kvůli velikosti policejní výbavy musel zůstat otevřen a mohla by tak být ohrožena bezpečnost posádky vozu.

111.     Ve vztahu k požadavku zadavatele na zajištění patnácti vyhovujících servisů, který navrhovatel rovněž označil za nezákonný, dodavatel ŠKODA AUTO a.s. uvádí, že jej považuje za legitimní, přičemž pro naprostou většinu výrobců by se mělo jednat o podmínku splnitelnou. Pro navrhovatele se stává tato podmínka problematickou z důvodu rozepří navrhovatele s jeho prodejci, resp. autorizovanými servisy kvůli vedeným sporům. Rozumná dojezdová vzdálenost do servisu je jistě oprávněným požadavkem každého zákazníka, čemuž odpovídá formulace požadavku zadavatele v zadávacích podmínkách. Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. upozorňuje na nepřiléhavost navrhovatelem citovaného rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R339/2014/VZ-37805/2015/321/MMl ze dne 5. 11. 2015, neboť předmětné rozhodnutí se týkalo dodávky laboratorních přístrojů.

112.     Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. shledává oprávněným též požadavek zadavatele na motorizaci, tj. vybavení vozů zážehovým motorem s výkonem min. 130 kW, neboť se jedná v zásadě o výkon průměrný, který je splňován vícero automobily dostupnými na relevantním trhu.

113.     Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. nesouhlasí ani s argumentací navrhovatele týkající se nezákonnosti požadavku zadavatele na předložení vzorku auta v policejním provedení ve lhůtě 60 dnů, kdy v této souvislosti poukazuje na to, že sám navrhovatel v nedávné době zadavateli vozy v policejní úpravě dodával, takže splnění této podmínky pro něj jistě nemůže představovat problém.

114.     Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. je přesvědčen, že pokud navrhovatel brojí proti nezákonnosti zadávacích podmínek, děje se tak z důvodu, že tyto s ohledem na „zacílení“ své obchodní strategie nesplňuje, a jeho motivem je tak dosáhnout změny zadávacích podmínek, aby tyto byl schopen splnit dodávkou vozů ze své sériové výroby. Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. má za to, že tendenčnost tvrzení navrhovatele je potvrzena některými z vyjádření ostatních výrobců automobilů.

115.     V další části svého vyjádření se dodavatel ŠKODA AUTO a.s. zaměřuje na obecné nastavení technických podmínek veřejné zakázky. Dodavatel ŠKODA AUTO a.s. primárně cituje zákonnou úpravu vyplývající z ustanovení § 6, § 36 a § 89 odst. 1 zákona. V dalším konstatuje, že při stanovení technických podmínek musí zadavatel respektovat zákon, avšak rovněž musí vycházet ze svých potřeb. Za přiléhavý v tomto ohledu považuje jmenovaný dodavatel rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 – 152 ze dne 5. 6. 2008. Z rozhodovací praxe Úřadu pak dodavatel ŠKODA AUTO a.s. upozorňuje na rozhodnutí č. j. ÚOHS-S326/2011/VZ-2436/2012/550/SWa ze dne 2. 5. 2012, č. j. ÚOHS-S720/2012/VZ-6764/2013/511/MKl ze dne 15. 4. 2013, č. j. ÚOHS-S0584/2016/VZ-10510/2017/522/JKr ze dne 24. 3. 2017, a na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. R158/2008/02-23587/2008/310-Ku ze dne 19. 11. 2008, z nichž obsáhle cituje. V dalším považuje dodavatel ŠKODA AUTO a.s. za přiléhavý ve vztahu k vymezení předmětu veřejné zakázky rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 87/2008-81 a rozsudek Krajského soudu č. j. 31 Af 3/2015-29.

116.     Právní názor Úřadu ohledně nastavení technických podmínek plynoucí z jeho rozhodovací praxe tedy je, že zadavatel přizpůsobuje zadávací podmínky svým potřebám, nikoliv nárokům a možnostem jednotlivých dodavatelů, a že za zvýhodňování dodavatelů není možno považovat skutečnost, že zadavatel požaduje takový standard funkčních vlastností, který některé vozy příslušné třídy nesplňují.

117.     S ohledem na skutečnost, že Úřad by měl dbát zásady předvídatelnosti a legitimního očekávání vyplývající z ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu a rozhodovat v souladu se svou kontinuální praxí, je dodavatel ŠKODA AUTO a.s. přesvědčen, že by Úřad měl návrh navrhovatele zamítnout.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

118.     Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména obdržené dokumentace o zadávacím řízení, vyjádření účastníků řízení, a na základě vlastních zjištění rozhodl o tom, že zadavatel postupoval při stanovení zadávacích podmínek v rozporu se zákonem, a proto přistoupil ke zrušení zadávacího řízení. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.     

Relevantní ustanovení zákona

119.     Podle § 4 odst. 1 zákona je veřejným zadavatelem

a) Česká republika; v případě České republiky se organizační složky státu považují za samostatné zadavatele,

b) Česká národní banka,

c) státní příspěvková organizace,

d) územní samosprávný celek nebo jeho příspěvková organizace,

e) jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo jmenuje nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.   

120.     Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

121.     Podle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.  

122.     Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se zadávacími podmínkami pro účely tohoto zákona rozumí veškeré zadavatelem stanovené

1. podmínky průběhu zadávacího řízení,

2. podmínky účasti v zadávacím řízení,

3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

4. pravidla pro hodnocení nabídek,

5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104.

123.     Podle § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.  

Relevantní ustanovení dalších právních předpisů

124.     Podle § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku České republiky“), jsou organizačními složkami státu ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon (§ 51); obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu.

125.     Podle § 7 odst. 1, věty první, zákona o majetku České republiky za stát právně jedná vedoucí organizační složky, jíž se toto právní jednání týká, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak. Vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny a vedoucí Kanceláře Senátu mohou činit právní úkony jménem státu se souhlasem příslušného orgánu Poslanecké sněmovny nebo příslušného orgánu Senátu.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení   

126.     Z čl. 2. „PŘEDMĚT PLNĚNÍ“, konkrétně z odst. 2.1, zadávací dokumentace vyplývá, že plnění veřejné zakázky bude zadáno formou uzavření rámcových dohod, přičemž předmětem veřejné zakázky budou „průběžné dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení.“.

127.     Ze shora jmenovaného článku, konkrétně z odst. 2.3,zadávací dokumentace plyne, že „detailní popis vozidel a obsah souvisejících plnění je uveden v přílohách č. 1 a 3 až 7 ZD.“.

128.     Podle čl. 2. „PŘEDMĚT PLNĚNÍ“, odst. 2.4,zadávací dokumentace je počet automobilů dodaných na základě rámcových dohod určen „podílem předpokládané hodnoty příslušné rámcové dohody [(…) 250.000.000,- Kč bez DPH pro Část 2] (tj. pro veřejnou zakázku, pozn. Úřadu) a jednotkové ceny dodávaných automobilů. Požadované automobily jsou určeny pro Zadavatele, kteří jsou uvedeni v Příloze č. 2 této ZD.

Celkový počet nakupovaných automobilů v policejním i běžném provedení v kalendářním roce se bude odvíjet od přidělovaných financí resortu Ministerstva vnitra ze státního rozpočtu na daný kalendářní rok.“.  

129.     Z čl. 16. „SEZNAM PŘÍLOH ZD“ zadávací dokumentace je zřejmé, že přílohou zadávací dokumentace zadavatel učinil mj. i přílohu č. 1 „Technická specifikace poptávaných vozidel + specifikace policejní výbavy pro obě části“ (dále jen „příloha č. 1“), přílohu č. 2 „Seznam pověřujících zadavatelů“ (dále jen „příloha č. 2“) a přílohu č. 9 „Část 2 – nacenění osobních automobilů“.

130.     Úřadem bylo zjištěno, že podrobné technické podmínky, které musí nabízené vozy splňovat, obsahují 3 dokumenty tvořící přílohu přílohy č. 1 zadávací dokumentace. Technická specifikace vozů tvořících předmět plnění veřejné zakázky je popsána v jednom z těchto dokumentů, a sice v dokumentu nazvaném „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“, který obsahuje pod body 1 až 72 výčet zadavatelem požadovaných vlastností a výbavy pro každý ze čtyř typů vozů tvořících předmět posuzované veřejné zakázky. Zadavatel určil pro plnění předmětné veřejné zakázky, mimo jiné, následující technické podmínky. Pod bodem č. 2 je uveden požadavek na provedení (homologaci) – u typu vozu č. 1 a 3 se jedná o provedení sedan/hatchback, u typu vozu č. 2 a 4 o provedení kombi; pod bodem č. 4 zadavatel uvádí předpokládaný počet kusů k odběru – pro typ vozu č. 1 – 200 ks, pro typ vozu č. 2 – 200 ks, pro typ vozu č. 3 – 50 ks a pro typ vozu č. 4 – 50 ks; pod bodem č. 12 je stanoven požadavek na typ karoserie – 5 dveřová (zadní dveře, víko včetně zadního okna, zasahující až ke střeše) pro všechny 4 typy vozů; pod bodem č. 14 zadavatel uvádí parametr a) – míra pohodlí vpředu (měřeno od pedálů) – min. 1000 při předním sedadle posunutém na doraz vzad, pro všechny 4 typy vozů; pod bodem č. 15 parametr b) – míra pohodlí vzadu – min. 650 při předním sedadle posunutém na vzdálenost 1000, pro všechny 4 typy vozů; pod bodem č. 16 parametr c) – efektivní prostor pro hlavu vpředu – min. 950, měřeno od spojnice sedáku s opěradlem kolmo k sedáku (sedadla v nejnižší možné poloze), pro všechny 4 typy vozů; pod bodem č. 17 parametr d) – efektivní prostor pro hlavu vzadu – min. 950, měřeno od spojnice sedáku s opěradlem v prodloužené linii opěradla do stropu (nastavení sedadel odpovídající udávanému parametru objemu zavazadlového prostoru), pro všechny 4 typy vozů; pod bodem č. 18 parametr e) – šířka v loktech vpředu – min. 1380, pro všechny 4 typy vozů; pod bodem č. 19 parametr f) – šířka v loktech vzadu – min. 1380, pro všechny 4 typy vozů; pod bodem č. 20 zadavatel specifikoval požadavek na využitelný objem zavazadlového prostoru při vybavení vozidla nabídnutým rezervním kolem, měřeno od podlahy do výšky krytu zavazadlového prostoru za nastavení sedadel splňujících řádky 14-15: „(dm³) dle metodiky ISO 3832 – ISO – V210 (VDA210) min. 500“, a to pro všechny 4 typy vozů.

131.     V dalším bylo Úřadem zjištěno, že, jak vyplývá z přílohy č. 2 zadávací dokumentace, určil zadavatel v předmětné příloze celkem 58 zadavatelů, pro něž je veřejná zakázka, jež směřuje k uzavření rámcové dohody na dodávku osobních automobilů, zadávána, přičemž mezi těmito zadavateli je uvedeno mj. 14 Krajských policejních ředitelství, dále např. Moravský zemský archiv v Brně, Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč apod. Je tedy zřejmé, že zadavatel, tj. Ministerstvo vnitra, vystupuje v pozici centrálního zadavatele, kdy předmět plnění veřejné zakázky poptává pro konkrétní další (pověřující) zadavatele.  

132.     Z přílohy č. 9 „Část 2 – nacenění osobních automobilů“ zadávací dokumentace lze dovodit, že zadavatel předpokládá nákup celkem 350 automobilů v policejním provedení, a to 200 automobilů typu č. 1 a 150 automobilů typu č. 2, neboť pro daný objem požaduje ocenit policejní výbavu.

133.     Z dokumentu „Protokol o otevírání nabídek, posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení“ ze dne 22. 11. 2017 bylo Úřadem zjištěno, že zadavatel obdržel jedinou nabídku na plnění veřejné zakázky, a to od dodavatele ŠKODA AUTO a.s. Z dokumentu „Rozhodnutí centrálního zadavatele o výběru dodavatele“ ze dne 15. 2. 2018 vyplývá, že zadavatel rozhodl o výběru nabídky shora jmenovaného dodavatele na plnění veřejné zakázky.

K postavení zadavatele

134.     Úřad primárně posoudil, zda je splněn předpoklad stanovený v § 4 zákona, tedy zda je vůbec dána osoba zadavatele veřejné zakázky. Ustanovení § 4 odst. 1 zákona taxativně vymezuje pět skupin subjektů, které spadají pod definici „veřejného zadavatele“. Jedním z těchto subjektů je podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona Česká republika, kdy dle citovaného ustanovení zákona se v případě České republiky organizační složky státu považují za samostatné zadavatele.

135.     Podle § 7 odst. 1, věty první, zákona o majetku České republiky za stát právně jedná vedoucí organizační složky, jíž se toto právní jednání týká, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak.

136.     Z dikce ustanovení § 7 odst. 1 zákona o majetku České republiky tudíž vyplývá, že za stát, tzn. za Českou republiku, coby veřejného zadavatele ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona, jednají, a tedy i veřejné zakázky zadávají, jednotlivé organizační složky státu.

137.     Podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky jsou organizačními složkami státu, mimo jiné, i ministerstva. 

138.     S ohledem na shora uvedené skutečnosti Úřad tudíž tuto část odůvodnění uzavírá s konstatováním, že zadavatel, tj. Ministerstvo vnitra, jakožto organizační složka státu podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky, tedy organizační složka České republiky, je veřejným zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona. Osoba „zadavatele veřejné zakázky“ je tak v šetřeném případě bez nejmenších pochyb dána.        

K výroku I. tohoto rozhodnutí

139.     Úřad primárně uvádí, že navrhovatel v návrhu namítá, že rozhodnutí zadavatele ze dne 25. 7. 2018 o jeho námitkách je nepřezkoumatelné, a tudíž nezákonné, neboť zadavatel se věcně nevypořádal s jím podanými námitkami. V další části návrhu pak navrhovatel namítá, že zadavatel vymezil předmět veřejné zakázky, resp. technické parametry (podmínky) předmětu plnění, a stanovil další požadavky, prostřednictvím zadávacích podmínek v takové kombinaci, která omezuje hospodářskou soutěž, když nabídnout vozy s požadovanými parametry je schopen pouze jeden výrobce, resp. dodavatel, a to dodavatel ŠKODA AUTO a.s. (viz bod 14. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Oproti tomu zadavatel má za to, že při stanovení zadávacích podmínek, stejně tak i při rozhodování o námitkách navrhovatele, postupoval v souladu se zákonem (viz body 52. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí). 

140.     Úřad na úvod rekapituluje, že posuzovaná veřejná zakázka byla předmětem přezkumu již v rámci správního řízení S0482/2017/VZ, ve kterém Úřad vydal dne 9. 2. 2018 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-04201/2018/531/VNe, v němž dospěl k závěru, že zadávací podmínky veřejné zakázky netrpí nezákonností, a návrh navrhovatele proto v dotčené části návrhu zamítl. Na základě rozkladu navrhovatele ze dne 26. 2. 2018 však předseda Úřadu svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-R0029/2018/VZ-15286/2018/321/EDo/ZSř ze dne 25. 5. 2018, jež nabylo právní moci téhož dne (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu“), rozhodl tak, že výše citované rozhodnutí Úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Tu Úřad upozorňuje, jak bude uvedeno i dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí, že je i v rámci tohoto správního řízení nadále vázán vyslovenými právními závěry v předmětném rozhodnutí předsedy Úřadu. V novém prvostupňovém rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0482/2017/VZ-18674/2018/531/VNe ze dne 22. 6. 2018, jež nabylo právní moci dne 11. 7. 2018, tj. v předchozím rozhodnutí, Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil porušení zákona tím, že se v rozhodnutí ze dne 1. 12. 2017 o námitkách navrhovatele podrobně a srozumitelně nevyjádřil ke všem námitkám navrhovatele, v důsledku čehož se toto rozhodnutí stalo nepřezkoumatelným, přičemž jako nápravné opatření Úřad zrušil předmětné rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele. Nově o námitkách navrhovatele zadavatel rozhodl dne 25. 7. 2018 tak, že je opětovně odmítl (viz bod 11. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

141.     Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že Úřad v rámci tohoto správního řízení přezkoumává postup zadavatele po opětovném rozhodnutí o námitkách navrhovatele ze dne 21. 11. 2017. Navrhovatel v podaném návrhu upozorňuje na to, že i opětovné rozhodnutí zadavatele o jím podaných námitkách nepovažuje za souladné se zákonem. V této souvislosti lze z pohledu Úřadu konstatovat, že v rozhodnutí zadavatele o námitkách ze dne 25. 7. 2018 došlo k určitému posunu v argumentaci zadavatele, v komparaci s jeho původním rozhodnutím o námitkách ze dne 1. 12. 2017. Úřad má za to, že podoba rozhodnutí o námitkách je silně ovlivněna „zacykleností“ myšlenek a tedy i argumentace zadavatele. Zadavatel stále, i přestože byl předchozím rozhodnutím Úřadu naveden, jak třeba na veřejnou zakázku nahlížet, tzn. na veřejnou zakázku jako celek, aniž by Úřad jakkoliv zadavatele zavazoval, jak má po věcné stránce námitky navrhovatele vypořádat, (viz např. body 175. a 180. odůvodnění předchozího rozhodnutí), odůvodňuje jím stanovené a navrhovatelem rozporované technické parametry vozidel zejm. potřebami Policie ČR. Nosná argumentace zadavatele obsažená v jeho rozhodnutí ze dne 25. 5. 2018 o námitkách navrhovatele se tedy opětovně vztahuje pouze k vozidlům, jež mají sloužit pro potřeby Policie ČR. Zadavatel, jak vyplývá nejen z předmětného rozhodnutí o námitkách, ale i dalších vyjádření zadavatele, setrvává na tom, že za situace, kdy většina poptávaných vozidel bude sloužit pro potřeby Policie ČR, je oprávněn v rámci této veřejné zakázky z důvodu hospodárnosti pořídit vozidla s totožnými technickými parametry i pro další pověřující zadavatele, kteří těchto požadovaných vlastností rovněž využijí, ačkoliv zde již nepředkládá (či již možná ani není schopen předložit) relevantní zdůvodnění. Vzhledem k tomu, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách tímto svým právním názorem odůvodňuje jím stanovené požadavky ve vztahu k veřejné zakázce jako celku, přistoupil Úřad k věcnému posouzení navrhovatelem rozporovaných skutečností.        

142.     Pro úplnost Úřad v tomto ohledu upozorňuje, že z ustanovení § 248 zákona zcela jednoznačně plyne, že v oblasti zadávání veřejných zakázek je Úřad příslušný k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky (nikoliv tedy pro zadání veřejné zakázky malého rozsahu, nejedná-li se o postup dle § 248 odst. 2 zákona, tj. zadání veřejné zakázky malého rozsahu při dobrovolné volbě přísnějšího režimu), včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté, mezi které patří rámcové dohody, dynamický nákupní systém a soutěž o návrh. Úřad rovněž projednává přestupky dle zákona a ukládá pokuty za jejich spáchání.

143.     Úřad naopak není příslušný k výkonu dozoru nad postupy zadavatelů, které odporují pravidlům plynoucím z jiných právních předpisů, typicky tzv. zásadám 3E, tj. zásadám účelnosti, efektivnosti a hospodárnosti obsaženým např. v zákoně č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, či zákoně o majetku ČR apod. K tomu Úřad doplňuje, že zákon o zadávání veřejných zakázek neupravuje postup zadavatele z hlediska dodržování namítané „zásady hospodárnosti“. Cílem zákona nezpochybnitelně je hospodárné, efektivní a účelné nakládání s veřejnými prostředky.Tohoto cíle však zákon dosahuje nepřímo, a to zajištěním toho, aby smlouvy na veřejné zakázky byly uzavírány na základě formalizovaného procesu garantujícího zachování hospodářské soutěže, tj. zajištěním „fair“ podmínek celého zadávacího řízení, nad kterým Úřad vykonává dozor. V tomto ohledu lze pak odkázat např. na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j ÚOHS-R0032/2018/VZ-15290/2018/323/EBr ze dne 25. 5. 2018 (ve vztahu k tomuto dále v podrobnostech viz bod 171. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

144.     Úřad na tomto místě opakuje, že předmět plnění šetřené veřejné zakázky spočívá v dodávkách osobních automobilů v policejním i běžném provedení (viz bod 126. odůvodnění tohoto rozhodnutí), kdy zadavatel poptává celkem 4 typy vozidel. Úřad současně zdůrazňuje, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky vystupuje v pozici centrálního zadavatele, kdy, jak vyplývá z přílohy č. 2 zadávací dokumentace, poptává předmětná vozidla pro celkem 58 zadavatelů, přičemž mezi těmito zadavateli je uvedeno mj. 14 Krajských policejních ředitelství, dále např. Moravský zemský archiv v Brně, Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč apod. (viz bod 131. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad dále uvádí, že zadavatel v rámci dokumentu „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“, jenž tvoří přílohu přílohy č. 1 zadávací dokumentace, stanovil celkem 72 parametrů, resp. technických podmínek, které musí poptávaná vozidla splňovat (viz bod 130. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad přitom podotýká, že v předmětném dokumentu není nijak rozlišováno, zda příslušné vozidlo bude sloužit k policejním účelům, či zda bude určeno k „běžnému“ používání, tj. bude využíváno např. právě zadavatelem Moravský zemský archiv v Brně. Nabídnuté vozidlo tedy muselo vždy splnit všech 72 zadavatelem určených parametrů, a to bez rozdílu, kterým koncovým zadavatelem bude v praxi využíváno. Pro úplnost je možno doplnit, že ani v žádné jiné části zadávací dokumentace neexistuje přesné rozdělení a využití všech vozidel (výjimku pak tvoří informace uvedené v příloze č. 9 „Část 2 – nacenění osobních automobilů“, jak je uvedeno dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí). Současně pro danou veřejnou zakázku platí, že dodavatel je povinen nabídnout v rámci zadávacího řízení všechny 4 typy vozidel, tedy pro každé z poptávaných vozidel musí splňovat všechny zadavatelem vznesené požadavky, a to v jejich vzájemné kombinaci.       

145.     Úřad nejprve ve vztahu k níže uvedenému odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že při posouzení věci vycházel zejména z následujících skutečností. Zásadním hlediskem pro posouzení věci je skutečnost, pro jaký účel jsou vozidla poptávána, zda-li stanovené podmínky nevytváří bezdůvodně překážky hospodářské soutěže (popř. bezdůvodně přímo nebo nepřímo nezaručují konkurenční výhodu určitému subjektu). Předmětná veřejná zakázka, jelikož se jedná o uzavření rámcové dohody, obsahuje širokou škálu pověřujících zadavatelů, pro něž zadavatel, v pozici centrálního zadavatele, plnění (vozidla) poptává. Tu Úřad předesílá, že dle jeho názoru nelze potřebami jednoho typu zadavatele zdůvodňovat potřeby jiného zadavatele. Uvedené platí za situace, kdy potřeby a jejich zdůvodnění je ve vztahu k jednotlivým zadavatelům odlišné. Dále vzal Úřad při rozhodování věci v potaz, jakým způsobem zadávací dokumentace pracuje s rozdělením jednotlivých typů vozidel mezi jednotlivé pověřující zadavatele. Současně Úřad při rozhodování věci zohlednil, jaká je situace na relevantním trhu s vozidly, a to v tom smyslu, zda zadavatelem stanovené technické parametry mají bezdůvodně negativní dopad na potenciální dodavatele na trhu, avšak to v kontextu se zdůvodněním zadavatele, proč ten který konkrétní parametr stanovuje.      

146.     Úřad v tomto směru akcentuje, že si je plně vědom toho, a dílem se ztotožňuje s argumentací zadavatele, že je to zadavatel, kdo stanovuje zadávací podmínky tak, aby odpovídaly jeho potřebám a tedy reflektovaly jeho potřeby na předmět plnění. Vymezení předmětu veřejné zakázky tedy závisí výlučně na uvážení zadavatele, který je jako jediný schopen nejlépe definovat svoje potřeby a nikdo jiný není oprávněn předmět plnění posuzovat či se snažit o jeho změnu, jak ostatně vyplývá např. z rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S437/2011/VZ-17139/2011/540/MKr ze dne 29. 2. 2012. K výše uvedenému lze v obecné rovině doplnit, že veškeré požadavky na předmět plnění zadavatel stanoví na základě svých potřeb s ohledem na poptávané plnění. Veškeré požadavky však musí vždy vycházet z objektivně zdůvodnitelných potřeb zadavatele. I při existenci konkrétní potřeby, na základě které zadavatel specifikuje určitý technický parametr výrobku, práce nebo poptávané služby, kterým provádí kvalitativní vymezení předmětu veřejné zakázky, musí zadavatel dodržet základní zásady zadávacího řízení, jež nachází své vyjádření v ustanovení § 6 zákona, aby bylo dosaženo účelu předpokládaného zákonem, a to uskutečnění soutěže o konkrétní veřejnou zakázku za splnění základních zásad veřejného zadávání, a to zásad transparentnosti, nediskriminace, přiměřenosti a rovného zacházení. Jedním z důsledků zadávacího řízení je omezení okruhu dodavatelů pro účely uzavření smlouvy a s tím související výběr vhodného dodavatele k uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky. Uvedené omezení se děje prostřednictvím nastavení parametrů předmětu plnění a příp. nastavením požadavků na kvalifikaci (způsobilost účastníka zadávacího řízení) např. požadovaný minimální obrat, předložení seznamu významných služeb, stanovením technických podmínek vymezujících předmět veřejné zakázky apod.; samotný výběr pak prostřednictvím hodnocení na základě předem stanovených kritérií hodnocení. Uvedené pak musí být nastaveno takovým způsobem, aby nedocházelo k omezování hospodářské soutěže v rozporu se zákonem. Tomu mají zabránit právě zásady uvedené v § 6 zákona, tedy zásady transparentnosti, přiměřenosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

147.     Problematiku povinnosti dodržování zásady zákazu diskriminace řeší např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008, ze kterého vyplývá, že smysl ustanovení § 6 zákona „(…)v prvé řadě směřuje k cíli samotného zákona, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli“. Dále Nejvyšší správní soud zdůraznil (…)že smysl a cíl zákazu diskriminace nutně vede interpreta § 6 zákona k závěru, že tento zákaz zahrnuje jednak zákaz diskriminace zjevné (přímé), tedy odlišného zacházení s jednotlivcem ve srovnání s celkem, jednak též zákaz diskriminace skryté (nepřímé), pokud tato vede v podstatě k obdobným právem zakázaným důsledkům (v oblasti práva veřejných zakázek tedy poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli)“. Nejvyšší správní soud dále konstatoval: „Klíčovým problémem takto pojaté skryté diskriminace je tedy „zjevná nepřiměřenost“ kvalifikačních předpokladů ve vztahu ke konkrétní veřejné zakázce. Tato zjevná nepřiměřenost není vymezitelná žádnou obecnou floskulí, nýbrž je nutno ji vykládat vždy se zřetelem na individuální kauzu. (…) V každém případě musí správní soudy při aplikaci kritéria „zjevné nepřiměřenosti“ poskytnout prostor pro legitimní ekonomickou úvahu zadavatele, a tedy shledání skryté diskriminace je přípustné tam, kde kvalifikační předpoklady jsou vskutku excesivní a jasně vybočují z oprávněných potřeb dané zakázky (…).“. Byť se uvedené závěry obsažené v citovaném rozsudku vztahují k předchozí právní úpravě, jsou dle názoru Úřadu plně aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, neboť přijetí nové právní úpravy nikterak nepozměnilo smysl základních zásad. Ostatně tyto závěry jsou rovněž přiléhavé i ve vztahu ke stanovení technických podmínek plnění veřejné zakázky, přestože se citované soudní rozhodnutí týká stanovení požadavků zadavatele na kvalifikaci potenciálních dodavatelů. Gros citovaného rozsudku totiž spočívá v uchopení „zjevné nepřiměřenosti“ v jednání zadavatele, a to bez rozdílu, zda k tomuto mělo dojít nastavením požadavků na samotný předmět plnění, či nastavením požadavků na kvalifikaci, resp. způsobilost dodavatelů. Úřad dále upozorňuje, že samotná podstata zákazu tzv. skryté diskriminace znemožňuje jakoukoliv mechanickou aplikaci. Není totiž dost dobře možné požadovat po zadavatelích, aby jimi stanovené požadavky na předmět plnění mohli splnit všichni dodavatelé předmětných dodávek. Takový požadavek by ostatně nebyl ani reálně možný a byl by v rozporu se smyslem a účelem zákona, kterým je zajistit právě to, aby nabídku sice mohlo podat široké spektrum dodavatelů, nicméně pouze těch, kteří jsou schopni předmět plnění řádně, v požadovaných specifikacích, resp. v požadované specifikaci či parametrech dodat. Odvrácenou stranou stanovení určitých striktních podmínek na předmět plnění veřejné zakázky je tedy selekce těch dodavatelů, jež ke splnění veřejné zakázky způsobilí nejsou, přičemž o takovéto (legitimními ekonomickými zájmy podložené) selekci pak nelze hovořit jako o skryté diskriminaci.

148.     V souvislosti s užitím pojmu „zjevná nepřiměřenost“ Úřad podotýká, že zásada přiměřenosti (proporcionality) byla do zákona nově přejata z dikce evropských zadávacích směrnic, přičemž zakotvení této zásady vychází ze skutečnosti, že zákon ponechává zadavatelům značnou míru diskrece stran volby konkrétního postupu v zadávacím řízení. Postup v souladu se zásadou přiměřenosti primárně (nikoli však výlučně) spočívá v tom, že na jedné straně zadavateli poskytuje dostatečné záruky výběru dodavatele, který skutečně bude schopen veřejnou zakázku v požadované kvalitě a v požadovaných termínech realizovat, na druhou stranu se bude jednat o postup, který nad rámec garance výše uvedeného cíle nebude dále nedůvodně omezovat hospodářskou soutěž. Jedná se o zásadu, kterou by se zadavatel měl řídit ve všech fázích zadávacího řízení, např. i při vymezení předmětu plnění a požadavků na něj kladených.

149.     V souvislosti s problematikou specifikace předmětu plnění v návaznosti na potřeby zadavatele lze odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 3/2015-29 ze dne 19. 12. 2016, v němž se uvedený soud vyjádřil následovně: „Předně soud považuje za nutné konstatovat, že každý zadavatel při zadávání veřejné zakázky reaguje na svoji potřebu a k té samozřejmě směřuje svou snahu o uzavření smlouvy prostřednictvím veřejné zakázky. Podle názoru soudu je naprosto v pořádku, pokud zadavatel reaguje vypsáním zakázky na svoji vzniklou potřebu řešení určité situace. Z povahy věci tak samotná potřeba zadavatele v sobě implikuje omezení pro její řešení, neboť určité zájmy zadavatelů v sobě implikují pouze limitní množství řešitelů.“. Dále lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 87/2008 ze dne 9. 7. 2009, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „[p]ředmět veřejné zakázky vychází z potřeb zadavatele a může mít nejrůznorodější charakter daný jeho věcným obsahem, potřebami zadavatele, jeho finančními možnostmi, apod.“.

150.     Obecně je třeba ve vztahu k procesu zadávání veřejných zakázek konstatovat, že v zadávacím řízení lze ve své podstatě každou zadávací podmínku či požadavek zadavatele považovat za do určité míry limitují a omezující, nicméně takto je konstruován celý zákon o zadávání veřejných zakázek a určitá míra omezení volnosti, jak pro zadavatele, tak dodavatele, je zákonem předvídaná a povolená. Zadavatel v případě, že klade na dodavatele (účastníky) určitá omezení – požadavky na dodávané plnění, je vázán jednotlivými zákonnými ustanoveními, stejně tak pak je povinen reflektovat ve vztahu ke všem jeho úkonům, tedy i nastavení zadávacích podmínek, ustanovení § 6 zákona, v němž jsou vyjádřeny základní zásady zadávacího řízení. Zadavatel je tedy povinen dodržovat při formulaci technických podmínek zásadu nediskriminace a přiměřenosti a současně platí, že nesmí bezdůvodně zvýhodnit či znevýhodnit některé dodavatele. Uvedené však neznamená, že je zadavatelům upírána možnost stanovit technické podmínky podle svých potřeb (viz výše uváděná judikatura a dále v podrobnostech viz další části odůvodnění tohoto rozhodnutí). Technická specifikace pak ovšem musí vycházet z objektivně zdůvodnitelných požadavků zadavatele. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona přitom platí, že zadávací podmínky nesmí být zadavatelem stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Úřad přitom uvádí, že citované ustanovení zákona musí být vykládáno ve shodě se základními zásadami zadávacího řízení zakotvenými v § 6 zákona. Lze přitom dovozovat, že zadávací podmínky mohou za konkrétních okolností ve svém důsledku vytvářet jistou nerovnováhu mezi dodavateli, čili mohou do určité míry „prolamovat“ základní zásady zadávacího řízení (a to především zásadu zákazu diskriminace), avšak výlučně za předpokladu, že pro to existuje objektivní důvod na straně zadavatele (ve svém důsledku se pak tedy ani nejedná o porušení zásady zákazu diskriminace). Jinak řečeno zadávací podmínky sice mohou pro určité dodavatele skýtat výhodu, avšak nesmí tomu tak být bezdůvodně, tj. tato výhoda musí být odůvodněna, resp. vycházet z konkrétních logických úvah a potřeb zadavatele a musí pro ni existovat objektivní příčiny. Pokud tomu tak bude, nelze z pohledu Úřadu hovořit o porušení zákona při stanovení zadávacích podmínek zadavatelem.

151.     V šetřeném případě je zejm. sporu o tom, zda se zadavatel nedopustil porušení zákona, když v rámci zadávacích podmínek stanovil takovou kombinaci technických parametrů předmětu plnění veřejné zakázky, že v jejím důsledku splňují zadávací podmínky pouze vozidla jediného dodavatele v daném segmentu trhu, a to vozidla dodavatele ŠKODA AUTO a.s. Podle navrhovatele se jedná o vzájemnou kombinaci především následujících technických parametrů: požadavek na extrémní velikost kufru u provedení vozidel sedan/hatchback, požadavek na 5 dveří u provedení sedan/hatchback, požadavek na barevné provedení, včetně netypické nemetalické modré barvy, specifické kombinace motorů/převodovek, požadavek na čelní vyhřívané sklo, požadavek na specifické systémy bezpečnosti, požadavek na vnitřní rozměry vozidel. Úřad opětovně připomíná, že zadavatel stanovil technické podmínky poptávaných vozidel identicky pro všech 58 zadavatelů, pro něž předmětná vozidla, jak vyplývá z přílohy č. 2 zadávací dokumentace, poptává. Kromě požadavků zadavatele na technické parametry vozidel navrhovatel v návrhu v dalším rozporuje požadavek zadavatele na zajištění servisních pracovišť a požadavek na předložení vzorků vozidel.    

152.     Za účelem posouzení, zda stanovením předmětných zadávacích podmínek veřejné zakázky se zadavatel dopustil porušení zákona a nastavením zadávacích podmínek mohl omezit soutěžní prostředí, se Úřad tedy zabýval otázkou, zda navrhovatelem rozporované zadávací podmínky byly stanoveny diskriminačně, popř. v rozporu se zásadou přiměřenosti, tj. zda stanovením těchto zadávacích podmínek mohl zadavatel omezit hospodářskou soutěž bezdůvodným zvýhodněním konkrétního dodavatele, resp. znevýhodněním některých potenciálních dodavatelů.       

153.     Jak je uvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, zadavatel jím stanovené technické parametry vůči jednotlivým vozům zdůvodňuje v zásadě výlučně potřebami Policie ČR, jakožto jednou z kategorií zadavatelů, pro které je plnění poptáváno, avšak z dokumentace o zadávacím řízení nevyplývá, že by vozidla byla pořizována výlučně pro potřeby Policie ČR.

154.     Sám navrhovatel v návrhu mj. uvádí, že „chápe“, že některá vozidla tvořící předmět plnění posuzované veřejné zakázky budou používána za účelem plnění služebních úkolů Policie ČR, avšak tato vozidla tvoří přibližně pouze dvě třetiny z celkového počtu zadavatelem poptávaných vozidel. Dle názoru navrhovatele technická specifikace stanovená pro policejní vozidla nemůže být obecně používána i ve vztahu k vozidlům, která budou sloužit k přepravě zaměstnanců zadavatele a pověřujících zadavatelů (viz bod 23. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad se s odkazem na danou argumentaci navrhovatele zaměřil na to, zda zadavatelem vymezené technické parametry (podmínky) veřejné zakázky jsou opodstatněné ve vztahu k předmětu veřejné zakázky jako k celku, tj. jak ve vztahu k vozidlům, jež mají sloužit k policejním účelům, tak i k vozidlům, která nebudou využívána k plnění úkolů, jež je Policie ČR na základě příslušných právních předpisů povinna zabezpečovat. Úřad se tedy věnoval tomu, zda jsou tyto technické podmínky přiměřené celému předmětu veřejné zakázky, resp. zda nejsou nastaveny diskriminačně a zda tak ve svém důsledku nevedou k bezdůvodné konkurenční výhodě konkrétního dodavatele. Úřad přitom v rámci tohoto přezkumu bral do svých úvah fakt, že, jak bylo ostatně konstatováno již shora, zadavatel v zadávací dokumentaci, coby nejvýznamnějším dokumentu zadávacího řízení, na základě něhož dodavatelé zpracovávají své nabídky, potažmo na základě kterého se rozhodují, zda se soutěže o veřejnou zakázku vůbec zúčastní či nikoliv, v nastavení technických podmínek nerozlišil, zda vozidlo bude reálně využíváno k plnění policejních účelů či nikoliv, tzn. nastavil úroveň technických podmínek shodně pro celý předmět veřejné zakázky.             

155.     Úřad konstatuje, že při rozhodování věci vycházel, jak bylo uvedeno již výše, i ze závazného stanoviska obsaženého v rozhodnutí předsedy Úřadu, konkrétně především z bodů 61., 62. a 70. předmětného rozhodnutí, v nichž předseda Úřadu mj. uvedl, že „Navrhovatel v návrhu a následně i v rozkladu napadl nastavení technických podmínek zadavatelem, a to jak jednotlivých konkrétních parametrů (velikost zavazadlového prostoru, typ karoserie, počet dveří, velikost vnitřních rozměrů, barevné provedení, nadstandardní výbava vozidel, zajištění servisních míst a požadavek na předložení vzorků), kterými se Úřad zabýval izolovaně, tak jejich vzájemnou kombinaci, kterou Úřad dle výtky navrhovatele nezkoumal vůbec. (…) je třeba říci, že v rámci tohoto přezkumu Úřad hodnotil zejména skutečnost, že zadavatel uvedl určité logické důvody, aniž by je podrobil kritickému zkoumání a důkladnější konfrontaci s námitkami navrhovatele. Úřad však současně neprovedl dostatečná vlastní skutková zjištění a ani si doplnění podkladů objektivně zdůvodňujících jednotlivé technické podmínky nevyžádal dodatečně od zadavatele. (…) Takové otázky by si měl Úřad položit a s pomocí dalších skutkových zjištění uskutečněných v součinnosti se zadavatelem je též hodnověrně zodpovědět.“. Současně je Úřad při opětovném rozhodování ve věci povinen reflektovat vyslovený právní názor v bodu 69. odůvodnění předmětného rozhodnutí předsedy Úřadu, v němž je Úřadu uloženo, aby při posouzení věci se rovněž zabýval vztahem ke struktuře účelového určení požadovaných vozidel.Úřad má za to, že touto „strukturou účelového určení vozidel“ je myšleno právě to, že vozidla jsou zadavatelem v postavení centrálního zadavatele poptávána pro celkem 58 zadavatelů, přičemž není sporu o to, že ne všechna budou sloužit k policejním účelům, když toto ani netvrdí sám zadavatel (že by absolutně všechna vozidla byla pořizována pro policejní účely, přičemž takové tvrzení by ani nemělo oporu ve znění zadávací dokumentace). Úřad tedy, dbaje těchto pokynů předsedy Úřadu, přezkoumal vzájemnou kombinaci navrhovatelem namítaných technických podmínek, a to i s přihlédnutím k účelovému určení vozidel (viz výše).

156.     Úřad se při posuzování věci nejprve zaměřil na navrhovatelem vytýkané technické parametry, které souvisejí s konstrukčními vlastnostmi vozidel, tedy požadavky spočívající v provedení (homologaci) vozidel sedan nebo hatchback (viz bod 2 dokumentu „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“), požadavcích zadavatele na velikost zavazadlového prostoru (viz bod 20 dokumentu „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“) v kombinaci s požadavkem na pětidveřovou karoserii (viz bod 12 dokumentu „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“) a provedení vozidla ve spojení s požadavky na vnitřní rozměry vozidla (viz body 14 – 19 dokumentu „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“). Právě tato technická kritéria Úřad považuje za ta nejzásadnější, resp. taková, na která nejsou dodavatelé schopni případně pružně reagovat prostřednictvím „drobných“ úprav ve výrobě, popř. spoluprací s poddodavateli. S ohledem na to, na které parametry Úřad nejprve svůj přezkum zaměřil, je zřejmé, že se jedná o vozidla typu č. 1 a č. 3 podle specifikace pod bodem 2 dokumentu „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“. V souhrnu k těmto parametrům lze v podrobnostech odkázat na bod 115. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

157.     Úřad v návaznosti na závěry rozhodnutí předsedy Úřadu, za účelem získání dalších skutkových zjištění, provedl průzkum relevantního trhu, kdy oslovil konkrétní dodavatele osobních automobilů s žádostmi o zodpovězení dotazů, přičemž přílohou těchto žádostí učinil Úřad tabulku čítající všech 72 parametrů (technických podmínek), která nabídnutá vozidla na základě zadávací dokumentace musela splňovat, tj. musela jimi disponovat, a oslovení dodavatelé měli ke každému z těchto parametrů uvést buď „ANO“, v případě, že jej splňují, popř. „NE“, jestliže vozidla z jejich portfolia tímto parametrem nedisponují (viz bod 45. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad k tomu poznamenává, že těmito žádostmi oslovil ty dodavatele, které, resp. jimi dodávaná vozidla pokládá za obdobnou, resp. srovnatelnou kategorii s dodavatelem ŠKODA AUTO a.s. Současně byli osloveni i ti dodavatelé, které zadavatel identifikoval v jím provedeném průzkumu trhu, který si provedl před zahájením zadávacího řízení, jehož výstupy tvoří položku č. 34 vedeného správního spisu.      

158.     Úřad pokládá za vhodné na tomto místě, než-li shrne výsledky provedeného šetření, vyjádřit se k argumentaci zadavatele, jež směřuje ke zpochybnění získaných odpovědí od subjektů působících na relevantním trhu (viz body 94. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad se předně ohrazuje vůči tvrzení zadavatele, že tyto odpovědi Úřad získal „víceméně neformálním způsobem“. K tomu Úřad podotýká, že všichni dodavatelé byli osloveni písemnými žádostmi, jež tvoří pod příslušnými položkami součást vedeného správního spisu. Nejednalo se tak o nijak „pokoutně“ získané informace tvořící podklady pro vydání rozhodnutí. Pokud jde o polemiku zadavatele, jaký význam může být předmětným odpovědím přikládán, pakliže osobám, které tyto odpovědi vypracovaly, nehrozí žádné sankce za to, že v nich uvedou skutečnosti zkreslené, popř. hrubě nepravdivé, pak Úřad v této souvislosti odkazuje na § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Úřad nemá za to, že jím oslovení dodavatelé v jejich odpovědích jednali nepoctivě. Skutečnost, že jimi uvedené odpovědi nenasvědčují zákonnosti postupu zadavatele při zadávání posuzované veřejné zakázky, sama o sobě neznamená, že se jedná o informace zkreslené (nepravdivé). Z pohledu Úřadu se tak jedná o účelové tvrzení zadavatele, stejně jako tomu je v případě tvrzení, že tyto odpovědi byly vypracovány k tomu nekompetentními osobami. Úřad tedy nemá důvodné pochybnosti o věrohodnosti těchto odpovědí, získaných na základě provedeného průzkumu relevantního trhu, a proto je při rozhodování věci vzal do svých úvah coby jeden z podkladů rozhodnutí. K uvedenému je možno rovněž doplnit, že valná většina údajů se dá rovněž ověřit i z internetových stránek jednotlivých automobilek, popř. jejich distributorů. Stejně tak skutečnost, že Úřad získal odpovědi od oslovených subjektů, neznamená, že automaticky přebírá jimi vyslovený názor, resp. že tento nepodrobuje přezkumu a nepřiznává jim příslušnou váhu, dle uvážení správního orgánu. K argumentaci zadavatele, že někteří z Úřadem oslovených dodavatelů uvedli v jejich vyjádřeních provedení vozidla „liftback“, které však není homologačním typem, což má za následek nulovou vypovídací hodnotu takové odpovědi a výsledek provedeného průzkumu trhu je tímto zkreslen (viz bod 85. odůvodnění tohoto rozhodnutí), uvádí Úřad následující. Úřadem bylo z vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů, zjištěno, že osobní automobily jsou v České republice homologovány jako sedan, hatchback, kombi, kupé, kabriolet, víceúčelové vozidlo, a o užitkové kombi. Lze tedy přisvědčit zadavateli, že pojem „liftback“ není oficiálním označením homologace typu vozidla, kdy vozidlo takto označené musí být reálně homologováno jako jeden z typů, se kterým pracuje výše specifikovaná norma. Nicméně Úřad poznamenává, že zadavatel v dokumentu „Příloha č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“ pod bodem 12 stanovil požadavek na pětidveřovou karoserii (zadní dveře, víko včetně zadního okna, zasahující až ke střeše), kdy shora specifikovaný dokument zaslal Úřad v doslovném znění osloveným dodavatelům k vyplnění, coby přílohu jeho žádostí. V této příloze byl tedy jasně definován požadavek zadavatele na páté dveře. Byť tedy někteří z oslovených dodavatelů, jak namítá zadavatel, užili v jejich vyjádřeních termín „liftback“, je z jimi současně vyplněné přílohy seznatelné, jak jsou na tom, tj. zda splňují či nesplňují požadavek zadavatele na pětidveřovou karoserii vozidel v podobě, v jaké ji zadavatel požadoval na základě shora jmenovaného dokumentu, v kombinaci s ostatními zadavatelem stanovenými technickými parametry. Úřad tudíž nemá za to, že by užití pojmu „liftback“ některými z oslovených dodavatelů jakkoliv snižovalo vypovídací hodnotu výsledků Úřadem provedeného průzkumu trhu, neboť těmito dodavateli vyplněné přílohy v podobě tabulky poskytují relevantní informace o splnitelnosti požadavku zadavatele na pětidveřové provedení karoserie v kombinaci s dalšími technickými parametry. Úřad se tedy nemůže ztotožnit se zadavatelem, že by užití termínu „liftback“ vedlo ke zkreslení výsledků průzkumu trhu, popř. že by tato skutečnost zatížila vedené správní řízení jakoukoliv procesní vadou či měla za následek porušení tzv. zásady materiální pravdy, jež nachází své vyjádření v § 3 správního řádu. 

159.     Úřad uvádí, že výsledky jím provedeného průzkumu relevantního trhu pro přehlednost vložil do následující tabulky, jež obsahuje odpovědi oslovených dodavatelů: 

 

Splnění všech zadavatelem požadovaných 72 parametrů

Požadavek na objem zavazadlového prostoru min. 500 dmᵌ

U automobilů typu sedan homologace na pětidvéřový automobil

Další požadavky zadavatele, na něž dodavatel poukazuje jako na problematické

Renault

NE

u vozů kombi a sedan ANO, u vozů hatchback NE

NE

požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, a to zejména parametr „míra pohodlí vzadu“

Peugeot

NE

u vozů sedan/hatchback NE, u vozů kombi ANO

NE

požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, a to zejména parametry „míra pohodlí vzadu“, „efektivní prostor pro hlavu vpředu“ a „efektivní prostor pro hlavu vzadu“

Citroen

NE

nelze z vyjádření zjistit

nelze z vyjádření zjistit

nelze z vyjádření zjistit

Opel

NE

u vozů sedan/hatchback NE, u vozů kombi ANO

ANO, ale obecně toto nepovažují za standardní

přísně je nastaven požadavek zadavatele na „efektivní prostor pro hlavu vzadu“

KIA

NE

u vozů sedan a kombi ANO, u vozů hatchback NE

NE

požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, a to konkrétně parametry „šířka v loktech vpředu“ s „šířka v loktech vzadu“

BMW

nevyplnil tabulku, nelze z vyjádření zjistit

ANO, ale u vyšší kategorie vozidel

nelze z vyjádření zjistit

konkrétní námitky ve vztahu k technickým podmínkám ze sdělení nevyplývají, pouze by považoval za přiměřený menší objem zavazadlového prostoru

Mazda

NE

u vozů sedan/hatchback NE, u vozů kombi ANO

NE

požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, neboť takto zadané požadavky výběr v daném segmentu velmi omezují

Audi

NE

ANO, ale pouze sedany luxusní kategorie

NE

pokud se týká vnitřních rozměrů, nejpřísněji je nastaven parametr „efektivní prostor pro hlavu vzadu“

SEAT

NE

ANO

liftback ANO

požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, nejpřísněji nastaven parametr „šířka v loktech vzadu“

Volvo

NE

nelze z vyjádření zjistit

NE

nelze z vyjádření zjistit

Mercedes-Benz

NE

NE

NE

požadavek zadavatele na vnitřní rozměry vozidel, nejpřísněji nastaveny parametry „míra pohodlí vpředu“ a „míra pohodlí vzadu“

Volkswagen

NE

ANO

ANO

vnitřní rozměry vozidel, nejpřísněji nastaven parametr „šířka v loktech vzadu“

160.     Z provedeného průzkumu trhu, jehož relevantní shrnutí je obsahem tabulky uvedené v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí, vyplývá, že všech 72 zadavatelem stanovených parametrů (technických podmínek) u typu vozu č. 1 a 3 oslovení dodavatelé nesplňují. U některých dodavatelů tato skutečnost vyplývá právě z vyplněné tabulky („Přílohy č. 1 část 2. k ZD MV-68711-5/VZ-2017“ zadávací dokumentace). Někteří dodavatelé vzhledem k nesplnění všech požadavků v dané tabulce (příloze zadávací dokumentace) toto pouze uvedli v rámci svého vyjádření (bez vyplnění tabulky). Příkladmo lze uvést, že dodavatel vozů BMW danou tabulku nevyplnil, přičemž v průvodním dopisu uvedl „Vzhledem k požadavku na minimální hodnotu zavazadlového prostoru vozidel je tedy pro značku BMW zadání splnitelné pouze s modely vyšší kategorie a tudíž naše účast ve výběrovém řízení, kde hlavním rozhodovacím kritériem je pořizovací cena vozu, nedává smysl a proto jsme se výběrového řízení ani neúčastnili“, a tedy není možno učinit závěr, zda by byl tento dodavatel případně schopen splnit další (všechny) požadavky zadavatele, avšak připouští, že s modely vyšší kategorie, je schopen splnit požadavek na minimální objem zavazadlového prostoru, když uvádí „Vozy se zavazadlovým prostorem větším než 500 l v naší nabídce máme (…) v provedení karoserie s pátými výklopnými dveřmi až model 6GT. Tedy relativně vyšší kategorie vozidel.“. Na základě provedeného průzkumu trhu se kombinace technických parametrů objem zavazadlového prostoru, karoserie sedan/hatchback v pětidveřovém provedení a vnitřních rozměrů vozů jeví, dle názoru Úřadu, jako problematická. Z vyjádření oslovených dodavatelů vyplývá, že vozidlo v provedení sedan mívá větší zavazadlový prostor, ale většina výrobců (dodavatelů) tento typ vozu řeší konstrukčně jako vůz čtyřdveřový. Vůz v provedení hatchback má typicky menší zavazadlový prostor, z čehož vyplývá, že splňuje-li výrobce požadavek na pětidveřovou karoserii, již současně nesplní parametr týkající se velikosti zavazadlového prostoru. Současně z provedeného průzkumu vyplynulo, že oslovení dodavatelé se v zásadě shodli na tom, že výše popsaná kombinace technických parametrů velikost zavazadlového prostoru min. 500 dmᶟ ve spojení s požadavkem na pětidveřový vůz je značně trh limitující, o to více zesílena při požadavcích na vnitřní rozměry vozidel. Nelze přehlédnout, že samotní oslovení dodavatelé působící na relevantním trhu velmi často jako problematický, kromě požadavku na objem zavazadlového prostoru, vnímali tímto způsobem i požadavky na vnitřní rozměry vozidel. Úřad k tomu doplňuje, že jeden z dotazů Úřadu obsažených v jeho žádostech (viz bod 45. odůvodnění tohoto rozhodnutí) směřoval ke zjištění, zda oslovení dodavatelé pokládají velikost zavazadlového prostoru 499 dmᶟ za „síto“, resp. za hraniční velikost redukující počet možných nabídek. Úřad danou hodnotu uváděl z toho důvodu, že tato byla navrhovatelem výslovně uvedena v návrhu. Z provedeného šetření na relevantním trhu, které Úřad v průběhu správního řízení učinil, je přitom zjevné, že „dělicí hranice“ u této kombinace parametrů je ještě o poznání níže. Uvedeným dotazem tedy Úřad nevyjadřoval názor, že zadavateli u poptávaných vozidel postačí velikost zavazadlového prostoru o velikosti 499 dmᶟ, s čímž ve svém vyjádření ze dne 24. 10. 2018 polemizuje zadavatel. 

161.     Úřad ve vztahu k výše uvedenému uvádí, že kombinace shora specifikovaných požadavků zadavatele představuje z pohledu Úřadu zásadní „síto“, a signalizuje, že by mohla výrazně zvýhodňovat dodavatele ŠKODA AUTO a.s. (tu Úřad vychází ze skutečnosti, že zadavatel svým rozhodnutím ze dne 15. 2. 2018 rozhodl o výběru jmenovaného dodavatele na realizaci veřejné zakázky, z čehož lze mít za prokázané, že tento dodavatel musel splnit všechny požadavky zadavatele stanovené v zadávacích podmínkách). Úřad dodává, že nepřehlédl, že někteří oslovení dodavatelé disponují např. vozidly s objemem zavazadlového prostoru o zadavatelem požadovaném objemu, např. dodavatelé Audi, SEAT a Volkswagen, jak vyplývá z jejich vyjádření, avšak tito dodavatelé nesplňují další požadavky zadavatele, které na poptávaná vozidla klade. Typicky z provedeného průzkumu trhu vyplynulo, že v případě, že by dodavatel splnil limit pro minimální zavazadlový prostor o objemu 500 dmᶟ, nesplňuje daný dodavatel již požadavek na páté dveře, popř. požadavky na vnitřní rozměry vozidel. Uvedené vyplývá z vyjádření oslovených dodavatelů, která tvoří součást vedeného správního spisu. Pro úplnost Úřad dodává, že z provedeného průzkumu trhu lze mít za prokázané, že všech 72 stanovených technických parametrů u všech 4 typů zadavatelem poptávaných vozidel je pro dodavatele na relevantním trhu problematické a v zásadě je nesplňují, vyjma dodavatele ŠKODA AUTO a.s.

162.     Současně Úřad upozorňuje, jak vyplynulo ze shora citovaného rozhodnutí předsedy Úřadu (viz bod 71. odůvodnění předmětného rozhodnutí), že je potřeba zohlednit hledisko porovnatelnosti výrobků splňujících daný parametr, kupříkladu z hlediska cenové třídy vozidla, neboť tyto okolnosti zásadně ovlivňují možnosti dodavatele podat konkurenceschopnou nabídku a reálně se ucházet o veřejnou zakázku. V kontextu právě uvedeného Úřad poznamenává, že např. z vyjádření dodavatelů BMW či Audi, které, dle názoru Úřadu nelze považovat v kontextu výše uvedeného za dodavatele schopné podat konkurenceschopnou nabídku, avšak Úřadem byli osloveni, jelikož splnění zadavatelem stanovených podmínek vyplývalo z šetření provedeného zadavatelem, pakliže by se Úřad zaměřil pouze na jeden z některých výše uvedených parametrů – minimální velikost zavazadlového prostoru – vyplývá následující. Tito dodavatelé splňují požadavek zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru 500 dmᶟ pouze vozidly luxusní kategorie. Ve vztahu k výrobci BMW lze odkázat na citaci z jeho vyjádření uvedenou Úřadem v bodu 160. odůvodnění tohoto rozhodnutí; je tedy zjevné, že tento dodavatel by byl schopen tento požadavek zadavatele splnit, a to dokonce i v kombinaci s požadavkem zadavatele na páté dveře, avšak, jak bylo již uvedeno, pouze vozidly luxusní kategorie. Dodavatel Audi uvedl, že „Tuto podmínku u značky Audi splňují pouze sedany luxusní kategorie – Audi A6/A7/A8.“, přičemž současně v daném vyjádření v odpovědi na další z otázek je uvedeno „Sedany značky Audi jsou homologované jako čtyřdvéřové.“. Je tedy zjevné, že dodavatel Audi by byl schopen splnit požadavek zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru, a to vozidly luxusní kategorie, avšak již nesplňuje požadavek zadavatele na páté dveře. Úřad dodává, že výrobce Audi má jako pětidveřové homologované vozidlo Audi A5, avšak toto vozidlo, jak vyplývá z přílohy vyjádření jmenovaného dodavatele, nesplňuje požadavek zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru, stejně tak ani požadavek zadavatele týkající se vnitřního rozměru vozidla – efektivní prostor pro hlavu vzadu. Dle přesvědčení Úřadu i právě uvedené má určitou vypovídací hodnotu o tom, jak přísně jsou nastaveny technické parametry na zadavatelem poptávaná vozidla. K tomu lze doplnit, že i pokud by výrobce Audi splňoval požadavek zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru 500 dmᶟ i požadavek na páté dveře, jednalo by se navzdory tomu o, s přihlédnutím k výše řečenému, z cenového hlediska neporovnatelné vozidlo s vozidly výrobce ŠKODA AUTO a.s.  Pokud by např. dodavatel BMW byl schopen splnit všechny technické požadavky na poptávané vozidlo, nejedná se tak, dle názoru Úřadu, o zcela směrodatné informace, jelikož takové výrobky (vozidla) jsou v intencích výše uvedeného vzájemně neporovnatelné. Současně Úřad akcentuje, že se jedná o výrobce, které měl „vytipované“ zadavatel, jak lze dovodit z jím provedeného průzkumu trhu, přičemž je všeobecně známo, že se jedná o dodavatele nabízející vozidla v jiné cenové hladině, než je tomu u zadavatelem poptávaných automobilů. Úřad k tomu dodává, že zadavatel v jím provedeném průzkumu trhu pracoval u výrobce BMW s jiným typem vozidla, avšak tento nesplňuje technické parametry pro vozidla typu č. 1 a 3, jak ostatně vyplývá i z tohoto průzkumu zadavatele, neboť vozidla BMW 3 a BMW 2 Gran Tourer nesplňují požadavek zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru, což je vyjádřeno v podkladech samotného zadavatele a koresponduje i s vyjádřením jmenovaného dodavatele, že je daný požadavek zadavatele schopen splnit pouze prostřednictvím vozů cenově vyšší kategorie. Zadavatel dále v jím provedeném průzkumu trhu pracoval u výrobce BMW i s vozidlem BMW 5, které by sice splnilo požadavek zadavatele na minimální velikost zavazadlového prostoru, avšak jedná se o vozidlo homologované jako kombi, kdy zadavatel u vozidel typu č. 1 a č. 3 požadoval homologaci sedan/hatchback. Ostatně z vyjádření výrobce BMW explicitně vyplývá, že právě s ohledem na nemožnost nabídnout vozy vhodné pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kategorii vozidel nepodal nabídku (viz bod 76. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad tak má za to, že žádný ze subjektů působících na trhu s osobními automobily není schopen podat konkurenceschopnou nabídku, tj. nabídku, jež by splňovala všechny zadávací podmínky, a která by mohla představovat reálnou cenovou konkurenci nabídce dodavatele ŠKODA AUTO a.s.  

163.     Pakliže tedy předseda Úřadu zavázal Úřad, jakožto prvostupňový správní orgán, k tomu, aby se vyjádřil k šíři okruhu dodavatelů způsobilých plnit ve stanoveném rozsahu předmět veřejné zakázky, pak Úřad dodává, že z provedeného šetření dochází k závěru, že dodavatelem způsobilým naplnit všechny požadavky zadavatele je dodavatel ŠKODA AUTO a.s. Ve vztahu k právě uvedenému Úřad poznamenává, že si je vědom existence i dalších potenciálních dodavatelů na trhu, avšak je přesvědčen, že za účelem zjištění skutkového stavu věci provedl dostatečná skutková zjištění. Úřad současně akcentuje, že zadavatel v celém průběhu správního řízení, popř. ani v rozhodnutí o námitkách, neidentifikoval žádnou množinu dodavatelů, kteří by kumulativně splňovali všech 72 technických parametrů u všech 4 typů jím poptávaných vozů, popř. nedoložil, že by se o šetřenou veřejnou zakázku mohlo ucházet více dodavatelů, a to ani dokonce pouze ve vztahu k typům vozů č. 1 a 3. Stejně tak „výsledky šetření“ samotného zadavatele na relevantním trhu (viz položka 34 vedeného správního spisu), tvořící součást dokumentace o zadávacím řízení, nenasvědčují tomu, že by sám zadavatel nalezl dodavatele schopného vyhovět všem požadavkům na všechna poptávaná vozidla. K tomu Úřad dodává, že zadavatel předkládá pouze kusé informace ve vztahu k jednotlivým typům vozidel, resp. jednotlivým požadavkům, jimiž se snaží zdůvodnit opodstatněnost stanovených technických parametrů, avšak relevantním způsobem nezdůvodňuje oprávněnost nastavených technických parametrů k veřejné zakázce jako celku.      

164.     Úřad, jak bude uvedeno dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí, zejména posoudil to, zda je zadavatel schopen jím stanovené a navrhovatelem rozporované parametry dostatečně zdůvodnit. Úřad předesílá, že je toho názoru, jestliže je zadavatel schopen své požadavky zdůvodnit, pak i pokud by vedly pouze k jedinému dodavateli na trhu, a byly zdůvodnitelné, nejednalo by se o porušení pravidla stanoveného v § 36 odst. 1 zákona, neboť toto pracuje s tezí, že zadavatel nesmí stanovit zadávací podmínky tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodně překážky hospodářské soutěže. Jinými slovy uvedeno, pakliže zadavatel „zdůvodněně“ stanovuje určité požadavky, ačkoliv těmito požadavky minimalizuje okruh možných dodavatelů, lze takový postup zadavatele shledávat souladný nejen s výše citovaným § 36 odst. 1 zákona, ale rovněž i se základními zásadami vyjádřenými v § 6 zákona (viz např. i již výše vyslovená úvaha Úřadu v bodu 150. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Právě i v intencích výše vyjádřené úvahy Úřad daný případ posuzoval.

165.     V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí se tedy Úřad bude zabývat posouzením otázky, zda byly přezkoumávané požadavky zadavatele přiměřené, objektivně zdůvodnitelné, tj. opodstatněné, neboť i v případě, že zadávací podmínky omezí způsobem svého nastavení soutěž mezi dodavateli, k čemuž v posuzovaném případě došlo, jak vyplývá ze shora uvedených závěrů Úřadu, je takový postup zadavatele aprobován v případě, že je prokázáno, že existovaly objektivní důvody, které neumožnily uspokojit objektivní potřebu zadavatele jiným způsobem, a je tedy přítomna objektivní zdůvodnitelnost stanovených zadávacích podmínek.

166.     Za situace, kdy požadavek na shora popsanou kombinaci technických podmínek vede k nespornému upřednostnění (zvýhodnění) dodavatele ŠKODA AUTO a.s., a tedy k preferenci jediného dodavatele, musí být zdůvodnění potřeb zadavatele dostatečně konkrétní, podložené takovými skutkovými podklady, které odůvodňují nemožnost či nevhodnost formulace některého z dotčených požadavků jiným, mírnějším způsobem, který by zajistil širší hospodářskou soutěž mezi dodavateli. Předložené zdůvodnění navíc musí být podloženo objektivní potřebou zadavatele, tj. je nezbytné prokázat, že je nutné pro uspokojení potřeb zadavatele pořídit daný předmět plnění v požadované kvalitě, tj. vybavený a disponující právě a jen požadovanými technickými parametry stanovenými v zadávacích podmínkách, neboť bez nich by plnění pro zadavatele již postrádalo smysl. Úřad v této souvislosti odkazuje i na bod 66. odůvodnění rozhodnutí předsedy Úřadu, v němž bylo mj. řečeno, že „situaci, v níž vedou zadávací podmínky k podání nabídky od jediného dodavatele, navíc v sektoru, v němž působí významný počet relevantních výrobců a dodavatelů, je třeba vnímat jako krajně nežádoucí, neboť za takových okolností je hospodářská, jakož i cenová soutěž fakticky vyloučena a může dojít k nehospodárnému nakládání s veřejnými prostředky. Je tedy nutno o to pečlivěji zkoumat, zda byly zadávací podmínky stanoveny skutečně přiměřeně a v nezbytném rozsahu za účelem zajištění řádného plnění veřejné zakázky, či zda nebyly zadavatelem (s ohledem na okruh a strukturu požadovaných parametrů) nastaveny svévolně se skrytě diskriminačními účinky (…).“.     

167.     Úřad se tedy zabýval tím, zda zadavatel v zadávací dokumentaci, která, Úřad opakuje, představuje základní a nejvýznamnější dokument zadávacího řízení, a z níž Úřad musí při svém přezkumu vycházet, stanovil zadávací podmínky tak, že tyto sice skýtají pro shora jmenovaného dodavatele konkurenční výhodu, avšak tato výhoda není bezdůvodná, čili vychází z konkrétních logických úvah zadavatele, tj. má konkrétní ratio, a existují pro ni objektivní příčiny.  

168.     Úřad uvádí, že z přílohy č. 9 „Část 2 – nacenění osobních automobilů“ zadávací dokumentace vyplývá, že zadavatel v rámci šetřené veřejné zakázky předpokládá nákup 500 ks vozidel, a to 200 ks typu č. 1, 200 ks typu č. 2, 50 ks typu č. 3 a 50 ks typu č. 4. Ze shora jmenované přílohy lze přitom dovodit, že policejní výbava bude vybraným dodavatelem dodána a namontována do celkem 350 ks vozidel, a sice do 200 ks vozidel typu č. 1 a do 150 ks vozidel typu č. 2. Současně, jak plyne z předmětné přílohy zadávací dokumentace, měli dodavatelé ocenit 50 ks sestav skrytého výstražného a rozhlasového zařízení pro vozidla (automobily) všech 4 typů. S ohledem na výše řečené Úřad konstatuje, že lze mít za to, že všech 200 ks vozidel typu č. 1 bude sloužit pro policejní účely, neboť tato mají být „osazena“ policejní výbavou. Úřad v dalším upozorňuje, že zadavatel ve shora specifikované příloze, stejně tak ani na žádném jiném místě zadávací dokumentace, blíže neurčil, jak hodlá rozdělit 50 ks sestav skrytého výstražného a rozhlasového zařízení, kdy z formulace zadavatele užité v předmětné příloze je možno dovodit, že tyto sestavy budou „nějak“ rozprostřeny mezi automobily všech 4 typů. K tomu lze doplnit, že v případě, že by bylo příslušné vozidlo vybaveno skrytým výstražným a rozhlasovým zařízením, pak by je bylo patrně možné označit za vozidlo pro policejní účely; jednalo by se o vozidlo bez „zjevných“ znaků identifikujících na první pohled, že jde o vozidlo Policie ČR. Úřad uvádí, že z takto stanovené zadávací podmínky (viz výše) nelze dovozovat, že by všech 50 ks sestav skrytého výstražného a rozhlasového zařízení mělo být dodáno výlučně do vozidel typu č. 3. Je proto při rozhodování věci zapotřebí vycházet z toho, že vozidla typu č. 3 nebudou čistě policejní, tzn. nebudou sloužit výhradně k policejním účelům. Úřad přitom podotýká, že na právě učiněném závěru by případně ničeho nemohla změnit ani ex post uplatněná argumentace zadavatele, že všechny sestavy skrytého výstražného a rozhlasového zařízení jsou určeny výlučně pro vozidla typu č. 3, jelikož je nutné při posouzení věci vycházet ze zadávací dokumentace, která představuje základní „pramen“ zadávacího řízení, přičemž ta žádné takové pravidlo nestanovuje. Úřad k tomu doplňuje, že s ohledem na závěry vyřčené v bodě 141. odůvodnění tohoto rozhodnutí se nyní bude zabývat zdůvodněností kombinace shora uvedených technických parametrů ve vztahu k vozidlům typu č. 1 a č. 3.

169.     Jak bylo Úřadem popsáno a dovozeno v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí, všechna vozidla typu č. 1 jsou určena pro policejní účely, jelikož do všech má být dodána a namontována příslušná policejní výbava. Úřad uvádí, že lze legitimně uvažovat o tom, že vozidla sloužící k zajišťování potřeb Policie ČR budou mít jiné zdůvodnění potřebnosti stanovených technických parametrů, oproti ostatním, tj. „nepolicejním“ vozidlům. Zadavatel přitom ve vztahu k vozidlům, která mají sloužit k policejním účelům, uplatnil argumentaci, proč jím stanovené parametry potřebuje. Zadavatel např. v rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018 o námitkách navrhovatele ve vztahu k technickému parametru vozidel – provedení (homologace) sedan/hatchback – uvádí, že „[v]zhledem k tomu, že vozidla v provedení sedan/hatchback jsou obecně objektivně a měřitelně levnější než vozidla v provedení kombi, počítá centrální zadavatel s tím, že pověřující zadavatelé budou při nákupech poptávaných vozidel upřednostňovat provedení sedan/hatchback před provedením kombi.“. Ve vztahu k požadavku na minimální velikost zavazadlového prostoru stanovenou na hodnotu 500 dmᶟ zadavatel v předmětném rozhodnutí uvádí následující: „Požadavek na velikost zavazadlového prostoru je ovlivněn především obsahem nutné policejní výbavy, která je v zavazadlovém prostoru standardně převážena. (…) Centrální zadavatel počítá s tím, že naprosto drtivá většina poptávaných vozidel bude nakoupena a využívána Policií ČR. Případní ostatní pověřující zadavatelé však poptávaný objem zavazadlového prostoru rovněž beze zbytku využijí (např. archivy při převozu archiválií a dalšího materiálu).“. Zadavatel současně přílohou předmětného rozhodnutí učinil tabulku shrnující vybavení přepravované v zavazadlovém prostoru policejních vozidel a dále fotografie, na nichž jsou k vidění jednotlivé prvky základní výbavy pro dvoučlennou policejní hlídku. Co se týče požadavku na pětidveřové provedení karoserie, zadavatel ke zdůvodnění tohoto parametru uvádí, že „[z]de je požadavek dán jednoznačně výše uvedeným vybavením v zavazadlovém prostoru a je z hlediska služebního nasazení automobilu v policejním provedení nepředstavitelné, že místo pátých dveří bude k dispozici pouze otevírací zadní kapota. Policie při služebním nasazení jednoznačně potřebuje co nejjednodušší a rychlý a operativní přístup k vezenému materiálu, čímž je nutno rozumět veškerý vezený materiál. A toto bez pátých dveří není jednoznačně možné. (…) Nezanedbatelná je i skutečnost vyšší ekonomické výhodnosti vozidel v provedení sedan/hatchback oproti vozidlům v provedení kombi (viz výše) a rovněž skutečnost, že u vozidel v provedení sedan/hatchback je obsah kufru skryt před nepovolanými zraky.“. K požadavkům na minimální vnitřní rozměry vozidel sděluje zadavatel v rozhodnutí o námitkách, že předmětem nákupu je „automobil, který je pětimístný a je nutné, aby umožnil dopravu v nutném případě i pěti plně vystrojených a vyzbrojených policistů, kteří samozřejmě naplňují určité fyzické předpoklady. (…) Rozměry jednotlivých policistů jsou samozřejmě různé, nicméně pro účely přepravy policistů musí být počítáno spíše s rozměrnějšími osobami, s výškou okolo 190 cm a vahou okolo 100 kg. Pro tyto osoby musí být ovšem pro případ jejich přepravy prostřednictvím poptávaných vozidel garantována i určitá míra alespoň základního pohodlí (…). Nadto musí přepravovaní policisté během přepravy bezpečně ovládat automobil (v případě řidiče), v případě potřeby uživatelsky komfortně ovládat vysílačku či notebook.“.

170.     Úřad konstatuje, že vzhledem k tomu, že vozidla typu č. 1 jsou určena k policejním účelům a mají tak do určité míry specifické „zaměření“, si lze reálnou opodstatněnost technických parametrů u těchto vozidel představit. Avšak je zapotřebí současně podotknout, že zadavatel by měl být kupříkladu schopen řádně zdůvodnit, proč rozlišuje vozidla v provedení kombi/hatchback, proč případně nejsou akceptovatelná vozidla homologovaná jako víceúčelová, když v případě vozidel s pohonem náprav 4x4 by se rovněž dalo v zásadě hovořit o vozidlech uzpůsobených do terénu. Vzhledem k tomu, že zadavatel stanovil kritérium hodnocení v podobě nabídkové ceny, tj. zadavatel soutěží na cenu, se Úřadu v tomto ohledu nejeví argumentace zadavatele právě cenovým aspektem za přiléhavou. Zadavatel by se tedy měl případně zaměřit na důsledné zdůvodnění daného parametru. Úřad konstatuje, že obecně lze do určité míry připustit zadavatelem předestřenou argumentaci ve vztahu k „policejním“ vozidlům, tj. i k vozidlům typu č. 1, avšak Úřad současně zdůrazňuje, že tímto nijak nečiní konkrétní závěr, že ve vztahu k vozidlům určeným pro policejní účely jsou technické parametry stanovené zadavatelem dostatečně zdůvodněny, a že je tak možno považovat za souladné se zákonem. Nelze tedy z tohoto rozhodnutí legitimně vyvozovat závěr, že pokud jde o technické parametry ve vztahu k vozidlům, jež mají být v praxi určena k zajišťování úkolů Policie ČR, tyto byly zadavatelem stanoveny v souladu se zákonem. Vozidla typu č. 1, coby policejní vozidla, mají specifické určení, které zadavatel zdůvodňuje (byť Úřad nehodnotí, zda dostatečně či nikoliv). Úřad se nicméně v další části odůvodnění tohoto rozhodnutí již vozidly typu č. 1 zabývat nebude a bude se zabývat již jen vozidly typu č. 3. Úřad takto činí i s přihlédnutím k závěrům v rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0414/2013/VZ-20668/2015/531/JDo ze dne 30. 7. 2015, z něhož lze dovodit, že pakliže zadavatel nezdůvodní, resp. není schopen zdůvodnit zákonnost předmětu plnění veřejné zakázky jako celku, je nutno označit za nezákonné celé zadávací řízení. Úřad se tudíž bude nyní zabývat tím, zda kombinace technických parametrů objem zavazadlového prostoru, karoserie sedan/hatchback v pětidveřovém provedení a vnitřních rozměrů vozidel, která, jak bylo Úřadem popsáno v předchozích bodech odůvodnění, vede k nespornému upřednostnění (zvýhodnění) dodavatele ŠKODA AUTO a.s., byla zadavatelem ve vztahu k vozidlům typu č. 3 objektivním způsobem zdůvodněna.       

171.     Úřad opětovně sděluje, že ze způsobu zadávání posuzované veřejné zakázky je zřejmé, že zadavatel poptává předmět plnění v postavení centrálního zadavatele, tj. výsledkem zadávacího řízení bude uzavření rámcové dohody s vybraným dodavatelem, přičemž nákupy vozidel se budou uskutečňovat postupně v gesci a dle potřeb jednotlivých zadavatelů, pro něž je veřejná zakázka zadávána. Mezi zadavateli, pro které je nákup vozidel plánován, figurují kromě policejních ředitelství jednotlivých krajů i subjekty nepolicejního charakteru, a to např. Národní archiv, Muzeum Policie České republiky, Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra aj. Zadavatel byl tedy povinen předložit zdůvodnění svých potřeb, jež mají být uspokojeny plněním předmětu veřejné zakázky, čili mj. i nákupem vozů č. 3, nejen ve vztahu k policejním složkám, ale i ve vztahu k ostatním „nepolicejním“ zadavatelům, kteří mohou na základě uzavřené rámcové dohody uskutečňovat odběry vozidel, mj. i vozidel typu č. 3. Úřad v této souvislosti zdůrazňuje, že ve vztahu ke „zbytku“ vozidel, tj. k vozidlům, jež nejsou určena k plnění policejních úkolů, nelze jejich nákup v rámci jedné veřejné zakázky zdůvodňovat toliko hospodárností apod., na což byl ostatně zadavatel již upozorněn předchozím rozhodnutím Úřadu. Úřad nikterak zadavateli neupírá jeho snahu poptávat dané plnění prostřednictvím centrálního zadávání, stejně tak i pozitivně kvituje snahu o hospodárné zadávání, nicméně, jak již bylo uvedeno výše, nemůže tato skutečnost ve svém důsledku znemožnit jakoukoliv soutěž. Dle názoru Úřadu je třeba rozlišovat, jaké plnění a pro jakou kategorii zadavatelů centrální zadavatel určité plnění poptává. Dle názoru Úřadu se musí jednat o plnění takového charakteru, jež umožňuje jeho univerzální využití a zdůvodnění ve vztahu k jakémukoliv pověřujícímu zadavateli, jelikož jejich potřeby jsou zdůvodnitelné objektivně shodnými skutečnostmi (potřebami). Jako příklad tohoto lze uvést centrální nákup papíru do tiskáren pověřujících zadavatelů – toto plnění je z pohledu Úřadu zdůvodnitelné identickým způsobem pro všechny pověřující zadavatele. Rozdílně však v tomto kontextu Úřad vnímá nákup požadovaných vozidel, kdy nelze potřebami Policie ČR zdůvodňovat potřeby dalších pověřujících zadavatelů, a je tak otázkou, zda je např. zadavatel schopen všechna vozidla poptávat v rámci jednoho zadávacího řízení, pakliže není schopen zdůvodnit pro všechny pověřující zadavatele požadované parametry. Konstatování zadavatele, že dané parametry využijí i jiní zadavatelé, Úřad nepovažuje za dostatečné, a to zejména za situace, kdy stanovenými požadavky zadavatele je v zásadě vyloučena jakákoliv soutěž o danou veřejnou zakázku. Úřad tedy ve světle shora uvedeného k argumentaci zadavatele, že zákon má sloužit k hospodárnému, tj. v souladu s principy 3E, pořizování majetku státu, přičemž pokud je pořízen majetek, jenž nemůže naplnit požadovaný účel, jedná se jednoznačně o jeho nehospodárné pořízení, sděluje Úřad v návaznosti na již vyřčené závěry v bodu 128. odůvodnění tohoto rozhodnutí následující. Úřad uvádí, že zásada hospodárnosti, jež je jednou z judikaturně dovozených zásad, které ovládají zadávací řízení, nemá aplikační přednost před ostatními zásadami, zde zásadami přiměřenosti a zákazu diskriminace. Pokud tedy zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky nedodrží postup stanovený zákonem, nemůže se dovolávat toho, že jednal v souladu se zákonem. V této souvislosti lze odkázat např. na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 112/2013 – 131 ze dne 15. 10. 2015, ve kterém je mimo jiného uvedeno, že: „Tu soud také poznamenává, že sama zásada hospodárnosti, nemůže mít aplikační přednost před zásadou transparentnosti, jejímž promítnutím jsou ve vztahu k použití jednacího řízení bez uveřejnění zákonem striktně stanovené podmínky, jež je nutno interpretovat restriktivně právě s ohledem na ochranu soutěže.“. Je tedy zřejmé, že zásada hospodárnosti není nadřazena základním zásadám zadávacího řízení, jež nacházejí svou úpravu v § 6 zákona. Úřad dodává, že ačkoliv se citovaný rozsudek vztahoval k postupu zadavatele v jednacím řízení bez uveřejnění, jsou závěry v něm obsažené týkající se zásady hospodárnosti obecně platné. S ohledem na právě řečené tak Úřad shora uvedenou argumentaci zadavatele považuje pro rozhodnutí věci za irelevantní.    

172.     Úřad konstatuje, že zadavatel opodstatněnost navrhovatelem rozporovaných technických parametrů, včetně parametrů objem zavazadlového prostoru, karoserie sedan/hatchback v pětidveřovém provedení a vnitřních rozměrů vozidel, v rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018 o námitkách navrhovatele, ve vyjádření k návrhu ze dne 15. 8. 2018, stejně tak i ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 24. 10. 2018, odůvodňuje pouze ve vztahu k vozidlům, jež mají sloužit k policejním účelům, kdy ve vztahu k vozidlům, která nejsou určena k plnění úkolů Policie ČR, kam, jak Úřad dovodil shora (viz bod 153. odůvodnění tohoto rozhodnutí), lze zařadit i určitý počet vozidel typu č. 3, se omezuje fakticky na strohé konstatování, že i „ostatní zadavatelé poptávaná vozidla s danou technickou specifikací beze zbytku využijí“. Zadavatel tedy v rámci své argumentace nikterak nebere v potaz možnost nákupu vozidel ostatními „nepolicejními“ pověřujícími zadavateli, na což byl, Úřad opakuje, upozorněn již v předchozím rozhodnutí. Je přitom nezbytné mít na zřeteli, že nákupem vozidel určených pro policejní účely nebude předmět plnění veřejné zakázky zcela vyčerpán, neboť dle zadávací dokumentace je evidentně plánován i nákup „nepolicejních“ vozidel. Zadavatel však odůvodněnost svých požadavků ve vztahu k vozidlům, jež v praxi nebudou sloužit k plnění úkolů Policie ČR, nijak nezdůvodňuje, resp. z pohledu Úřadu ji ani není schopen zdůvodnit, kdy se ve své argumentaci „zacyklil“ pouze ve vztahu k vozidlům určených pro policejní účely.       

173.     Úřad poznamenává, že zadavatel svou argumentací směřuje k tomu, že se snaží množství poptávaných vozidel, která nebudou sloužit k policejním účelům, bagatelizovat, když např. tvrdí, že naprosto drtivá většina poptávaných vozidel bude určena pro Policii ČR a naprosto drtivá menšina (pokud vůbec) pak bude určena pro ostatní zadavatele. Zadavatel dokonce argumentuje tím, že teprve pouze za situace, že budou nákupem poptávaných vozidel naplněny (uspokojeny) požadavky Policie ČR, může dojít k výjimečnému nákupu vozidel ze strany jiných pověřujících zadavatelů (viz bod 86. odůvodnění tohoto rozhodnutí).  Úřad nicméně akcentuje, že tomuto neodpovídá nastavení zadávacích podmínek. Z přílohy č. 9 „Část 2 – nacenění osobních automobilů“ zadávací dokumentace, byť se tedy jedná o předpokládaný nákup, je totiž evidentní, že určitý (a nezanedbatelný) počet vozidel „má směřovat“ i k „nepolicejním“ zadavatelům, resp. nemají sloužit pro policejní účely; obdobný závěr lze dovodit i z přílohy č. 2 zadávací dokumentace, v níž zadavatel vyjmenoval i zadavatele prokazatelně nespadající mezi složky Policie ČR, např. příslušné Zemské archivy. Úřad současně podotýká, že i pokud by v praxi z libovolných příčin eventuálně došlo k tomu, že by byla v rámci veřejné zakázky nakoupena pouze vozidla pro Policii ČR a na ostatní „nepolicejní“ zadavatele by se již „nedostalo“, neměnila by tato skutečnost ničeho na tom, že v zadávací dokumentaci bylo s nákupem jak policejních, tak i nepolicejních vozidel, počítáno, kdy zadávací podmínky, resp. úroveň technických parametrů poptávaných vozidel byla nastavena identicky pro oba druhy těchto vozidel, přičemž dodavatelé museli, pakliže se chtěli soutěže o veřejnou zakázku zúčastnit, přizpůsobit jejich nabídky předmětu plnění jako celku. Úřad současně podotýká, že za situace, kdy zadavatel v rámci šetřené veřejné zakázky poptával jak nákup vozidel sloužících pro policejní účely, tak i nákup vozidel, jež nebudou sloužit k plnění úkolů Policie ČR, kdy neumožnil podání nabídky pouze ve vztahu k určitému typu vozidla, měl povinnost řádně odůvodnit opodstatněnost stanovených technických parametrů k předmětu plnění jako k celku, tj. včetně vozidel, která mají v praxi sloužit „civilním“ zadavatelům. Jak totiž vyplývá z již zmiňovaného rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0414/2013/VZ-20668/2015/531/JDo ze dne 30. 7. 2015, jež bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R263/2015/VZ-45133/2016/322/DJa ze dne 10. 11. 2016, zadavatelem tvrzené důvody se musí vztahovat na celý předmět veřejné zakázky, tzn. na veřejnou zakázku jako celek. Úřad pro úplnost doplňuje, že ačkoliv se závěry obsažené ve výše citovaném rozhodnutí týkají předchozí právní úpravy a oprávněnosti postupu zadavatele v jednacím řízení bez uveřejnění, jsou dle přesvědčení Úřadu plně aplikovatelné i na skutkové okolnosti šetřeného případu, jelikož podstata věci je stejná, kdy směřuje k tomu, že postup zadavatele lze označit za souladný se zákonem výlučně tehdy, pokud zadavatel zdůvodňuje své potřeby k celému předmětu plnění konkrétní veřejné zakázky.          

174.     Úřad shrnuje, že z výsledků jím provedeného průzkumu trhu např. vyplývá, že u vozidel disponujících pátými dveřmi není standardní velikost zavazadlového prostoru min. 500 dmᶟ. Taktéž je třeba zdůraznit, že zadavatelem učiněné „vstřícné gesto“ ve vztahu k homologaci vozidel typu č. 3, tj. sedan/hatchback, je možno skutečně považovat spíše za gesto, jelikož sedany jsou zásadně homologovány jako čtyřdveřová vozidla, jak je zřejmé z těchto výsledků provedeného průzkumu. Současně není možné přehlédnout ani to, že zadavatel nezdůvodnil, z jakých příčin vůbec trvá na konkrétním typu karoserie. Jestliže jde zadavateli o velikost zavazadlového prostoru, jak proklamuje, mohl ponechat volnou soutěž v tom, jaký typ karoserie mu bude nabídnut. K tomu Úřad dodává, že z jeho pohledu bude i u vozidla v provedení kombi obsah zavazadlového prostoru skryt před „nepovolanými zraky“. Stejně tak i argumentace zadavatele ohledně ceny, tj. že vozidlo v provedení kombi je bez dalšího dražší než vozidlo v provedení sedan/hatchback, nemá v tomto ohledu vypovídací hodnotu, byť Úřad nerozporuje, že vozidlo kombi bývá mnohdy v řádu tisíců korun příplatkové. Úřad však opětovně upozorňuje, že zadavatel v šetřeném zadávacím řízení soutěží mj. na cenu, kdy, pokud by byla připuštěna soutěž, tato soutěž mohla „ukázat“, které vozidlo je v tomto směru cenově výhodnější. Právě řečené Úřad ilustruje na tom, že nelze vyloučit, že konkrétní vozidlo dodavatele ŠKODA AUTO a.s. v provedení s otevíratelnými (výklopnými) zadními dveřmi nikoliv v provedení kombi, může být ve svém důsledku dražší, než vozidlo v provedení kombi od jiného výrobce. Z výsledků provedeného průzkumu trhu je dle přesvědčení Úřadu současně nesporné, že požadavky zadavatele na vnitřní prostory vozidel jsou pro dodavatele limitující (kdy Úřad z důvodů popsaných shora v tomto ohledu nesrovnává vozidla luxusní kategorie), přičemž zadavatel zde nebyl ve vztahu k vozidlům v „nepolicejním“ provedení schopen předložit ani žádnou relevantní argumentaci. Nejenže tak některé z těchto technických parametrů izolovaně mohou způsobovat značnou regulaci potenciálních dodavatelů, ale v jejich souhrnu pak vedou ke konkrétnímu dodavateli, tj. dodavateli ŠKODA AUTO a.s.

175.     Úřad tak ve světle shora popsaných skutečností konstatuje, že má za prokázané, že zadavatel vzájemnou kombinací technických parametrů objem zavazadlového prostoru, karoserie sedan/hatchback v pětidveřovém provedení a vnitřních rozměrů vozů u typů vozidla č. 3 vytvořil konkurenční výhodu dodavateli ŠKODA AUTO a.s. Zadavatel přitom minimální úroveň těchto technických parametrů ve vztahu k vozidlům, jež nebudou sloužit k policejním účelům, a která zadavatel v rámci typu vozidla č. 3 taktéž poptává, nijak nezdůvodnil svými objektivními potřebami, tj. absentuje zde objektivní zdůvodnitelnost takto stanovených zadávacích podmínek. Zjištěná konkurenční výhoda plynoucí pro dodavatele ŠKODA AUTO a.s. tak není ve vztahu k předmětným vozidlům řádně odůvodněna, resp. nevychází z konkrétních logických úvah zadavatele, a jedná se tak ve svém důsledku o výhodu bezdůvodnou, a tím rozpornou se zákonem. Nelze tedy konstatovat jinak, než že zadavatel nepostupoval při zadávání veřejné zakázky v souladu s § 36 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 6 zákona, tím, že stanovil technické podmínky diskriminačně, když v příloze č. 1 zadávací dokumentace požadoval, aby typ č. 3 osobních automobilů, mimo jiné, disponoval kombinací shora specifikovaných technických parametrů, přičemž kombinace těchto parametrů ve svém důsledku vede k bezdůvodné konkurenční výhodě dodavatele ŠKODA AUTO a.s., a uvedené parametry nejsou přiměřené předmětu plnění veřejné zakázky jako celku, přičemž tímto postupem stanovil zadávací podmínky v rozporu se zákonem.  

176.     Úřad nad rámec dodává a opětovně zdůrazňuje, že si je vědom toho, že zadavateli obecně nelze upřít jeho právo stanovit předmět plnění veřejné zakázky dle svých potřeb, jejichž uspokojení realizací veřejné zakázky sleduje. Současně je však zapotřebí znovu podotknout, že zadavatel je při vymezení předmětu plnění veřejné zakázky povinen důsledně dbát požadavků zákona, a to včetně základních zásad zadávacího řízení, jež nachází své vyjádření v ustanovení § 6 zákona. V případě, že zadavatel svými požadavky na předmět plnění do značné míry determinuje okruh potenciálních dodavatelů, resp. tento okruh zužuje na dodavatele jediného, ačkoliv relevantní trh s poptávanou komoditou je jinak značně široký, musí být schopen toto omezení soutěže, resp. „prolomení“ základních zásad zadávacího řízení náležitě zdůvodnit a podpořit jej relevantními objektivními skutečnostmi. Za takové situace totiž rozhodně k „uznatelnosti“ těchto požadavků zadavatele nepostačuje jeho tvrzení, že předmět plnění splňující dané požadavky „chce“ a že jsou pro něj tyto potřebné. V této souvislosti lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 69/2012 – 55 ze dne 28. 3. 2013, v němž bylo mj. uvedeno, že „Dále zákon o veřejných zakázkách obsahuje ustanovení poskytující zadavateli možnost klást na dodavatele konkrétní požadavky (…). S ohledem na individuální povahu každé zakázky je pak zadavateli ponechána velká míra volnosti. Zadavatel může (např. v technických podmínkách, kvalifikačních požadavcích) stanovit konkrétní požadavky, bez jejichž splnění se dodavatel nemůže o veřejnou zakázku úspěšně ucházet. Jejich stanovením tak přímo ovlivňuje okruh možných dodavatelů. Z tohoto důvodu je zapotřebí k počtu a míře takových požadavků přistupovat striktně v duchu výše uvedených zásad. Tyto zásady se navíc přímo promítají i v některých ustanoveních zákona (např. § 50 odst. 3 ZVZ). Protože se jedná převážně o ustanovení dispozitivní, musí být potřeba takového požadavku odůvodnitelná. Zjednodušeně lze říci, že čím podrobnější a přísnější požadavky zadavatel zvolí, tím vyšší nároky budou kladeny na jejich odůvodnění. (zvýraznění provedeno Úřadem, pozn. Úřadu).“. Byť se shora citovaný rozsudek týká předchozí právní úpravy, jsou závěry v něm uvedené aplikovatelné i na šetřený případ, neboť podstata řádného zdůvodňování požadavků zadavatele nedoznala přijetím zákona žádných změn. Je přitom nezbytné dodat, že toto objektivní zdůvodnění požadavků zadavatele se musí týkat předmětu plnění veřejné zakázky jako celku, tzn. nepostačuje předložit argumenty, jež mají opodstatňovat zákonnost jenom části předmětu plnění veřejné zakázky, byť se případně může jednat o jeho převážnou část. Úřad k tomu poznamenává, že v případě, že zadavatel není schopen svůj požadavek, resp. své požadavky objektivním způsobem zdůvodnit, jako je tomu z pohledu Úřadu ve zde posuzované věci u požadavků zadavatele na technické parametry u poptávaných vozidel typu č. 3, jež nebudou určena k policejním účelům, resp. ke všem těmto „nepolicejním“ vozidlům, kdy zadavatel obecně argumentuje toliko tím, že i „civilní“ zadavatelé jím stanovené technické parametry plně využijí, měl by revidovat své úvahy o tom, zda skutečně potřebuje poptávat vozidla o daných technických vlastnostech, resp. disponující těmito minimálními technickými parametry.           

177.     Ve vztahu k argumentaci zadavatele týkající se odkazu na rozhodnutí Úřadu č. j. S145/2008/VZ-12443/2008/540/MČ ze dne 21. 7. 2008, jímž Úřad již před deseti lety aproboval ještě přísnější požadavky zadavatele na poptávaný předmět plnění, než tomu je u šetřené veřejné zakázky (viz bod 89. odůvodnění tohoto rozhodnutí), konstatuje Úřad následující. Předně je třeba poznamenat, že každá veřejná zakázka je jedinečná, přičemž v případě, že zadávací podmínky se liší, byť v míře minimální, může tato skutečnost vést k odlišnému právnímu posouzení. Nelze tedy dovozovat, že pokud Úřad v minulosti aproboval postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky s obdobným předmětem plnění, pak bez dalšího platí, že zadavatel postupuje v souladu se zákonem i v posuzovaném případě. Současně Úřad uvádí, že předmět plnění veřejné zakázky přezkoumávané Úřadem v zadavatelem zmiňovaném rozhodnutí byl určen výhradně pro Policii ČR a předmět přezkumu nebyl, co do rozporovaných parametrů a požadavků, shodný se zde posuzovanou veřejnou zakázkou. Z pohledu Úřadu tak skutkové okolnosti obou případů nejsou identické, a proto závěry uvedené ve shora citovaném rozhodnutí jsou pro rozhodnutí věci irelevantní.      

178.     Úřad nepřistoupil k provedení důkazu znaleckým posudkem, jak navrhoval zadavatel (viz bod 95. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad k tomu předně podotýká, že není jeho povinností takový krok na návrh účastníka řízení automaticky volit, pokud neshledá jeho objektivní nutnost pro potřeby svého přezkumu. Úřad v tomto ohledu odkazuje též na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 80/2012-65 ze dne 18. 9. 2014: „[t]eprve pokud právní posouzení věci orgánem dohledu nedospěje k jednoznačnému závěru, je na místě opatřit si znalecký posudek k otázkám skutkovým. Znalecké posouzení není postaveno naroveň posouzení právnímu, nýbrž jde o podpůrný důkazní prostředek pro právní výklad.“. Ustanovení § 3 správního řádu, které v obecné rovině vyjadřuje zásadu materiální pravdy, zavazuje správní orgán zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který je nezbytný pro soulad s požadavky zásady legality, zásady zákazu zneužívání pravomoci a správní úvahy, zásadou proporcionality a ochrany dobré víry, zásadou ochrany veřejného zájmu, zásadou nestranného přístupu či legitimního očekávání. Dikce § 3 správního řádu tak představuje pro správní orgán mantinely, ve kterých se pohybuje při určování rozsahu a způsobu, jakým zjišťuje skutečnosti nezbytné pro vydání rozhodnutí. Správní orgán, resp. Úřad přitom není vázán návrhy účastníků řízení, nýbrž potřebou provést pouze takové důkazy, které jsou nezbytné ke zjištění stavu věci. Je to pak právě Úřad, který je způsobilý posoudit potřebu provedení toho kterého důkazu k prokázání té které skutečnosti či naopak zhodnotit, že provedení toho kterého důkazu je vzhledem k dostatečné podloženosti určité skutečnosti či okolnosti nadbytečné.   

179.     V této souvislosti lze též odkázat na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 71/2009 – 113 ze dne 12. 5. 2010, dle kterého „[v]e správním řízení vedle toho platí, že se znalec nepřibírá též tehdy, pokud správní orgán disponuje potřebnými odbornými znalostmi či si může opatřit odborné posouzení předmětných skutečností ze strany jiného správního orgánu. (…) Vychází se totiž z předpokladu, že úřední osoby mají dostatečné odborné znalosti, aby mohly samy posoudit odborné otázky vyskytující se v běžně vedených správních řízeních.“. V posuzovaném případě Úřad sice odbornými znalostmi nedisponoval, nicméně pro posouzení opodstatněnosti požadavků zadavatele shledal vhodným a dostatečným oslovit uspokojivé množství odborných subjektů, tj. dodavatelů působících na relevantním trhu, a na základě jejich odpovědí na zcela konkrétně položené otázky týkající se daných technických parametrů si již mohl učinit zobjektivizovaný závěr, že dané technické parametry stanovil zadavatel v rozporu se zákonem. Úřad neprovedl dokazování znaleckým posudkem též s ohledem na fakt, že tento znalec by musel pracovat s informacemi od výrobců/dealerů vozidel, stejně jako tomu učinil i Úřad.   

180.     Úřad neprovedl před vydáním rozhodnutí ani konzultaci s Ministerstvem financí, jak navrhoval zadavatel (viz bod 87. odůvodnění tohoto rozhodnutí), která se měla týkat otázky hospodárného pořizování majetku státu, jelikož, jak bylo zevrubně popsáno v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí, zásada hospodárnosti není ve vztahu k zadávání veřejných zakázek nepřekročitelným postulátem, tj. není nadřazena zákonu a nemá tak před ustanoveními zákona aplikační přednost, byť k jejímu naplnění zákon implicitně směřuje. Úřad ani neprovedl dokazování ve formě svědeckých výpovědí hodnověrných zástupců potenciálních dodavatelů. S ohledem na fakt, že řada informací je dostupná a tím i ověřitelná na webových stránkách dodavatelů, nemá Úřad za to, že by bylo třeba tyto dodavatele, resp. osoby, jež Úřadu v průběhu správního řízení poskytly součinnost, vyslýchat, jelikož, Úřad opakuje, mnohé z jimi poskytnutých informací lze z veřejně přístupných zdrojů ověřit.   

181.     Úřad nad rámec shora popsaného předesílá, resp. opakuje, že byť se výroková část tohoto rozhodnutí vztahuje pouze k typu vozidel č. 3, lépe řečeno k „nepolicejním“ vozidlům poptávaným zadavatelem v rámci tohoto typu, neznamená to, že všechny ostatní typy vozidel, resp. technické parametry zadavatelem u nich požadované byly stanoveny v souladu se zákonem. Úřad totiž nepřehlédl, že typy vozidel č. 1 a č. 3 se od sebe liší toliko druhem motoru (zážehový vs. vznětový), kdy ostatní technické parametry jsou identické. Jak bylo Úřadem uvedeno na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí, ze zadávací dokumentace lze mít za to, že v rámci typu vozidel č. 1 budou nakoupena vozidla pro policejní účely. K tomu Úřad konstatuje, že ve vztahu k opodstatněnosti požadavků na policejní vozidla, rozdílně od požadavků na vozidla nepolicejní, zadavatel určitou argumentaci předložil, byť Úřad neposuzoval, zda se jedná z hlediska opodstatněnosti stanovených technických parametrů o argumentaci dostatečnou a vyčerpávající či nikoliv (v podrobnostech viz výše). I kdyby Úřad připustil, že tato argumentace ve vztahu k policejním vozidlům je dostačující, což však, Úřad akcentuje, nepředjímá a nečiní, tzn. nelze z tohoto vyvozovat závěr, že pokud jde o technické parametry, tyto jsou u vozidel pro policejní účely souladné se zákonem, pak platí, že ve vztahu k vozidlům, jež v praxi nemají být určena k zajišťování úkolů Policie ČR, tzn. budou nakupována „civilními“ zadavateli, toto zdůvodnění v žádném případě dostačující není, kdy zde ve své podstatě jakékoliv zdůvodnění prakticky zcela absentuje. Úřad současně konstatuje, že se při posouzení věci zaměřil u typu č. 3 vozidel na ty technické parametry, jejichž kombinace se z jeho pohledu může dodavatelům jevit jako nejvíce problematická, a to vzhledem k tomu, že pokud vozidlo splňující tuto kombinaci vůbec nevyrábí, nemohou se nijak přizpůsobit ani dalším požadavkům zadavatele (kupříkladu požadavkům zadavatele na čelní vyhřívané sklo), tj. pokud v jejich portfoliu nedisponují vozidlem splňujícím požadavky zadavatele na minimální objem zavazadlového prostoru, karoserii sedan/hatchback v pětidveřovém provedení a vnitřními rozměry vozidla, pak je pro ně irelevantní zajišťovat si naplnění dalších dílčích požadavků zadavatele na poptávaná vozidla.  Úřad přitom zdůrazňuje, že navrhovatel v návrhu, kromě shora specifikovaných technických parametrů, namítal i nezákonnost dalších technických parametrů, např. požadavek zadavatele na ocelová kola, požadavek na systémy bezpečnosti apod. I ve vztahu k těmto dalším namítaným parametrům musí být zadavatel pochopitelně schopen jejich objektivní opodstatněnost řádně zdůvodnit a podložit ji konkrétními relevantními skutečnostmi, a to nejen ve vztahu k vozidlům policejním, ale stejně tak i ve vztahu k vozidlům „nepolicejním“. Úřad dále sděluje, že se těmito dalšími namítanými technickými parametry již blíže nezabýval, a to i s ohledem na již opakovaně zmiňované rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0414/2013/VZ-20668/2015/531/JDo ze dne 30. 7. 2015, z něhož lze dovodit, že pakliže zadavatel nezdůvodní, resp. není schopen zdůvodnit zákonnost předmětu plnění veřejné zakázky jako celku, je nutno označit za nezákonné celé zadávací řízení. Úřad k tomu doplňuje, že závěry obsažené ve shora citovaném rozhodnutí je nutné mít na zřeteli i tehdy, pokud by bylo zadavatelem případně argumentováno tím, že výroková část tohoto rozhodnutí se vztahuje pouze k úzké výseči z celkového objemu poptávaných vozidel, a to vzhledem k tomu, že k této výseči, tj. k „nepolicejním“ vozidlům poptávaným v rámci typu č. 3, zadavatel technické podmínky v souladu se zákonem nestanovil, resp. není je schopen objektivně zdůvodnit (v podrobnostech viz shora), v důsledku čehož trpí nezákonností celé šetřené zadávací řízení.     

182.     Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.     

K dalším v návrhu namítaným skutečnostem

183.     Navrhovatel ve svém návrhu namítá řadu dalších případných pochybení, kterých se měl zadavatel v zadávacím řízení dopustit, např. nezákonnost jeho požadavků na barevné provedení vozidel, minimální výkon motoru, dále požadavku na zajištění servisů, požadavek na předložení vzorků vozidel apod. 

184.     Úřad k tomu uvádí, že výše uvedená navrhovatelem namítaná pochybení zadavatele nijak nepřehlíží. Posuzování skutečností, zda zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky porušil pravidla stanovená zákonem pro zadávání veřejných zakázek stanovením dalších rozporovaných požadavků, by nicméně v tomto správním řízení nebylo účelné, neboť jejich případný vliv na zákonnost postupu zadavatele by nemohl nikterak ovlivnit skutečnost, že zadavatel nedodržel při zadávání veřejné zakázky pravidla stanovená zákonem, a zadávací řízení tudíž muselo být bez dalšího zrušeno, jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí.

185.     Vzhledem k výše uvedenému tedy považuje Úřad za nadbytečné zabývat se ostatními argumenty navrhovatele. Úřad má za to, že šetření dalších skutečností uvedených v návrhu by nemohlo mít na výsledek rozhodnutí Úřadu vliv. Úřad tak postupuje v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, z níž lze vyvodit, že zkoumání dalších důvodů pro uložení nápravného opatření je nadbytečné, existuje-li alespoň jeden oprávněný důvod. Takový postup v rámci přezkumu je nejen v souladu s rozhodovací praxí Úřadu a správních soudů, ale je též v souladu se zásadou procesní ekonomie. Je neúčelné, aby se Úřad věcně zabýval všemi důvody pro uložení nápravného opatření a k prokázání či vyvrácení jejich existence prováděl rozsáhlé dokazování, jež neúměrně zatíží účastníky řízení i Úřad a případně též nedůvodně pozdrží průběh správního řízení. Pokud tedy Úřad dospěje k závěru, že alespoň jeden důvod pro uložení nápravného opatření existoval, je zkoumání existence dalších důvodů nadbytečné. I kdyby totiž existence ostatních důvodů pro uložení nápravného opatření byla vyvrácena, popř. potvrzena, nemohla by tato skutečnost nic změnit na tom, že zadavatel nepostupoval při zadávání šetřené veřejné zakázky v souladu se zákonem, a je tudíž nezbytné uložit nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.       

K vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a.s. ze dne 1. 11. 2018 

186.     Úřad ve vztahu k vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a.s. ze dne 1. 11. 2018, jež Úřad obdržel dne 2. 11. 2018 (viz body 103. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí), primárně poznamenává, že si je vědom skutečnosti, že dodavatel ŠKODA AUTO a.s., ačkoliv se stal vybraným dodavatelem (viz bod 133. odůvodnění tohoto rozhodnutí), není účastníkem správního řízení, jehož předmět spočívá v přezkumu zákonnosti zadávacích podmínek napadaných navrhovatelem, kdy účastníky vedeného správního řízení jsou ve smyslu § 256 zákona pouze zadavatel a navrhovatel. I přes tento fakt Úřad vzhledem k tomu, že je coby správní orgán povinen v souladu se zásadami správního řízení dbát toho, aby byl zjištěn stav věci tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti, při přezkoumání zákonnosti postupu zadavatele předmětné vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a.s. nepřehlédl, tj. toto vyjádření vzal v potaz a zabýval se jím, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že bylo podáno dodavatelem působícím na relevantním trhu. Úřad tak učinil za účelem zjištění, zda dané vyjádření nemůže vést ke změně jeho právního závěru na danou věc, popř. k doplnění dokazování, kdy v této souvislosti je zapotřebí podotknout, že toto vyjádření Úřad obdržel až po uplynutí lhůty pro vyjádření k podkladům rozhodnutí, kterou Úřad účastníkům řízení stanovil usnesením č. j. ÚOHS-S0316/2018/VZ-30289/2018/531/VNe ze dne 17. 10. 2018, byť tedy dodavatel ŠKODA AUTO a.s. není účastníkem správního řízení. Úřad nicméně dospěl k závěru, že, jak bude popsáno níže, předmětné vyjádření nepřináší žádné nové relevantní skutečnosti, jež by měly vliv na rozhodnutí Úřadu ve věci, tj. toto vyjádření nebylo lze ovlivnit závěry Úřadu formulované výše. Úřad tak neshledal jako nezbytné stanovovat účastníkům řízení opětovně lhůtu ve smyslu § 261 odst. 3 zákona, jelikož Úřad dané vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a. s. nepovažuje jako podklad pro rozhodnutí ve věci, avšak z procesní opatrnosti a s přihlédnutím k základním zásadám vyjádřeným ve správním řádu se k jednotlivým tvrzením dodavatele ŠKODA AUTO a.s. vyjadřuje následovně.  

187.     Co se týče ověřenosti či ověřitelnosti výstupů z databáze JATO, jejichž relevanci dodavatel ŠKODA AUTO a.s. zpochybňuje, pak Úřad konstatuje, že při svém rozhodování nevycházel z předmětné databáze, nýbrž si v průběhu správního řízení učinil vlastní průzkum relevantního trhu, kdy oslovil potenciální dodavatele s žádostmi o zodpovězení konkrétních dotazů, přičemž výsledky tohoto průzkumu posléze sloužily jako podklad pro rozhodnutí věci, kdy nelze přehlédnout, že navrhovatelem předložené informace nejsou v rozporu se zjištěními Úřadu. Výše uvedené tvrzení dodavatele ŠKODA AUTO a.s. proto nemůže mít na závěry Úřadu ve zde projednávané věci žádný vliv.  

188.     Pokud se jedná o tvrzení dodavatele ŠKODA AUTO a.s., že námitka navrhovatele ohledně limitace soutěže požadavkem zadavatele na pětidveřové modely, jež údajně vede k vyřazení vozidel typu sedan a zvýhodňuje model Škoda Octavia coby liftback, není opodstatněná, neboť navrhovatel užívá při popisu vozů sedan termín „liftback“, což není homologační typ, pak Úřad sděluje následující. Úřad v obecné rovině přisvědčuje dodavateli ŠKODA AUTO a.s., stejně tak jako výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí zadavateli, a to v tom smyslu, že zadavatel postupoval oprávněně, když v zadávacích podmínkách při stanovení požadavku na určení typu provedení vozidel vycházel z homologačních typů, s nimiž pracuje vyhláška č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů, přičemž je pravdou, že pojem „liftback“ není oficiálním homologačním označením, jak již Úřad ostatně blíže popsal v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí. Stejně tak lze souhlasit s názorem dodavatele ŠKODA AUTO a.s., že označení „liftback“, coby marketingový pojem, není příznačné pouze pro model Škoda Octavia, když daný pojem je užíván i ve vztahu k modelům vozů jiných výrobců. Avšak, jak již bylo Úřadem konstatováno výše, z průzkumu trhu provedeného Úřadem oslovením subjektů působících na relevantním trhu bylo zjištěno, že ačkoliv někteří výrobci disponují v jejich portfoliu vozy sedan v pětidveřovém provedení, jedná se v kombinaci s požadavkem zadavatele na velikost zavazadlového prostoru a vnitřní rozměry poptávaných vozů o takovou zadávací podmínku, která radikálně omezuje možnost výrobců účastnit se zadávacího řízení na veřejnou zakázku a vede prokazatelně ke zvýhodnění dodavatele ŠKODA AUTO a.s. Jakkoliv v učiněném průzkumu trhu někteří z oslovených dodavatelů užili ve svém vyjádření pojem „liftback“, bylo zároveň z jimi vyplněné přílohy seznatelné, že jejich odpověď reaguje na přesně vyjádřené požadavky zadavatele (homologace sedan/hatchback, karoserie  5 dveřová – zadní dveře, víko včetně zadního okna, zasahující až ke střeše), tudíž užití pojmu „liftback“ navrhovatelem a některými výrobci vozidel nemění ničeho na závěrech Úřadu, jež jsou formulovány ve vztahu k přesně vyjádřeným požadavkům zadavatele uvedeným v zadávací dokumentaci (v podrobnostech viz body 158. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Ze závěrů Úřadu tedy jednoznačně vyplývá, a vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a.s. na tom nemůže ničeho změnit, že předmětné požadavky zadavatele, tj. požadavek na provedení vozu sedan/hatchback a požadavek na karoserii v pětidveřovém provedení, v kombinaci s dalšími konkrétně jmenovanými požadavky zadavatele, způsobují konkurenční výhodu dodavateli ŠKODA AUTO a.s., přičemž tato výhoda není ve vztahu k vozidlům typu č. 3 v nepolicejním provedení zadavatelem náležitě zdůvodněna, a jedná se tudíž o konkurenční výhodu bezdůvodnou a v důsledku toho nezákonnou.

189.     Ve vztahu k dalším tvrzením dodavatele ŠKODA AUTO a.s., jimiž reaguje na argumentaci navrhovatele uplatněnou v rámci správního řízení, jež se vztahuje k požadavkům zadavatele na barvy karoserie, vyhřívání čelního skla, bezpečnostní systémy, ocelová kola, dostupnost servisů, výkon motoru a poskytnutí vzorků vozidel, Úřad konstatuje, že tato nemohou mít vliv na rozhodnutí Úřadu ve věci, neboť k posuzování opodstatněnosti těchto požadavků, a to ať už jednotlivě, či v jejich vzájemné kombinaci, a zvažování jejich eventuálních diskriminačních účinků, Úřad nepřistoupil z důvodu procesní ekonomie, jak bylo blíže objasněno v bodech 183. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Jedná se tak o tvrzení zcela irelevantní z hlediska rozhodnutí věci.

190.     Ve vztahu k tvrzení dodavatele ŠKODA AUTO a.s., že je nepřípadnou námitka navrhovatele zpochybňující užití metody VDA 210, kterou zadavatel použil k určení minimálního objemu zavazadlového prostoru poptávaných vozidel, je Úřad přesvědčen, že ani toto tvrzení ničeho nemění na závěrech Úřadu učiněných výše. Úřad k tomu předně předesílá, že jeho závěry stran nezákonnosti postupu zadavatele při stanovení zadávacích podmínek „nestojí“ na tom, že zadavatel pro určení minimální velikosti zavazadlového prostoru zvolil nesprávnou metodu výpočtu, tj. Úřad tímto nijak neupírá zadavateli možnost si určit metodu výpočtu zavazadlového prostoru, ovšem při zohlednění toho, aby se jednalo o metodu, jež bude splňovat kritéria měřitelnosti a objektivnosti. Podstatné pro rozhodnutí věci totiž je, že zadavatelem stanovený požadavek na minimální velikost zavazadlového prostoru 500 dmᶟ, která má být vypočítána na základě metody VDA 210, jak vyplynulo z Úřadem provedeného průzkumu trhu, v kombinaci s požadavky na karoserii sedan/hatchback v pětidveřovém provedení a vnitřních rozměrů vozů, vede u vozidel typu č. 3 k bezdůvodné konkurenční výhodě dodavatele ŠKODA AUTO a.s., v důsledku čehož se jedná o nezákonně stanovené zadávací podmínky.   

191.     Konečně Úřad konstatuje, že nemá za to, že by jeho závěry učiněné v tomto rozhodnutí byly jakkoliv rozporné s rozsudky soudů, resp. rozhodnutími Úřadu, na něž dodavatel ŠKODA AUTO a.s. odkazuje (viz bod 115. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí výslovně uvedl, že je to zadavatel, kdo stanovuje zadávací podmínky, které přizpůsobuje svým potřebám, avšak nesmí tímto bezdůvodně omezovat hospodářskou soutěž, popř. zvýhodňovat konkrétního dodavatele, jak mu stanovuje zákon. Stejně tak nelze mít z pohledu Úřadu ani za to, že by se Úřad tímto rozhodnutím dopustil porušení zásady předvídatelnosti a legitimního očekávání. Skutečnost, že v rámci jiného zadávacího řízení s jinými zadávacími podmínkami, jinými namítanými skutečnostmi byl např. postup zadavatele při nákupu vozidel shledán souladným se zákonem, neznamená, že by tímto Úřad aproboval postup zadavatele do budoucna při zadávání jakékoliv jiné veřejné zakázky související s nákupem vozidel (a to snad dokonce i s jinými technickými požadavky). Vzhledem k výše uvedenému je zjevné, že vyjádření dodavatele ŠKODA AUTO a.s. nemohlo mít vliv na zjištěný skutkový stav Úřadem.

 

 

K uložení nápravného opatření  

192.     Podle § 263 odst. 3 zákona stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.  

193.     V případě, že jsou zadávací podmínky stanoveny v rozporu se zákonem, není v dané situaci možné k dosažení nápravy protiprávního stavu uložit jiné nápravné opatření, než nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.   

194.     Úřad ve výroku I. tohoto rozhodnutí konstatoval, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupoval v rozporu s § 36 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 6 zákona, tím, že stanovil technické podmínky diskriminačně, když v příloze č. 1 zadávací dokumentace požadoval, aby typ č. 3 osobních automobilů, mimo jiné, disponoval: provedením (homologací) sedan, hatchback; pětidveřovou karoserií (zadní dveře, víko včetně zadního okna, zasahující až ke střeše); konkrétními minimálními vnitřními rozměry; využitelným objemem zavazadlového prostoru při vybavení vozidla nabídnutým rezervním kolem, měřeno od podlahy do výšky krytu zavazadlového prostoru za nastavení sedadel splňujících řádky 14-15: (dmᵌ) dle metodiky ISO 3832 – ISO V210 (VDA210) min. 500, přičemž kombinace těchto požadavků ve svém důsledku vede k bezdůvodné konkurenční výhodě dodavatele ŠKODA AUTO a.s., a uvedené požadavky nejsou přiměřené předmětu plnění veřejné zakázky jako celku, přičemž tímto postupem stanovil zadávací podmínky v rozporu se zákonem.  

195.     Vzhledem k tomu, že došlo k naplnění podmínky dle § 263 odst. 3 zákona, je Úřad povinen rozhodnout o uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku. S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad o uložení nápravného opatření tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení

196.     Podle § 263 odst. 8 zákona ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.

197.     Výše citované ustanovení formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí, a tedy je účinný i u nepravomocného rozhodnutí. Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy ještě před nabytím právní moci rozhodnutí.

198.     Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, zakázal zároveň ve výroku III. tohoto rozhodnutí zadavateli až do pravomocného skončení tohoto správního řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu na veřejnou zakázku.   

K uložení úhrady nákladů řízení

199.     Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí 30 000 Kč. 

200.     Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí. 

201.     Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2018000316.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad proti výrokům I., II. a IV. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku III. tohoto rozhodnutí nemá podle § 263 odst. 8 zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží

1.             Česká republika – Ministerstvo vnitra, Nad štolou 936/3, 170 00 Praha

2.             Hyundai motor Czech s.r.o., Siemensova 2717/4, 155 00 Praha

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz