číslo jednací: S0163/2017/VZ-18414/2018/523/GHo

Instance I.
Věc Ubytování národních reprezentací při Mistrovství světa juniorek v Brně
Účastníci
  1. Volejbal 2011, s.r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 120 odst. 1 písm. a) zákona
Rok 2017
Datum nabytí právní moci 10. 7. 2018
Dokumenty file icon 2017_S0163_1.pdf 527 KB

Č. j.: ÚOHS-S0163/2017/VZ-18414/2018/523/GHo

 

Brno: 21. června 2018

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), ve správním řízení zahájeném dne 6. 5. 2017 z moci úřední, jehož účastníkem je

  • zadavatel – Volejbal 2011, s.r.o., IČO 24735604, se sídlem Zátopkova 100/2, 169 00 Praha, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 22. 5. 2017 Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, ev. č. ČAK 10533, KŠD LEGAL advokátní kancelář s.r.o., IČO 25711229, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 Nusle,

ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při výběru dodavatele veřejné zakázky na poskytnutí ubytování národních reprezentací při Mistroství světa juniorek v Brně 2013 ve dnech 15. 6. – 1. 7. 2013, již realizovala společnost Redhead pro, s.r.o., IČO 28134966, Štefánikova 612/38c, Brno 612 00, která dne 11. 7. 2013 cit. zadavateli za uvedené plnění vystavila fakturu č. 10130711,

 

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – Volejbal 2011, s.r.o., IČO 24735604, se sídlem Zátopkova 100/2, 169 00 Praha – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v ustanovení § 21 odst. 2 a 3 citovaného zákona, když na plnění veřejné zakázky na poskytnutí ubytování národních reprezentací při Mistroství světa juniorek v Brně ve dnech 15. 6. 2013 – 1. 7. 2013 uzavřel dne 26. 5. 2013 smlouvu s dodavatelem Redhead pro, s.r.o., IČO 28134966, Štefánikova 612/38c, Brno 612 00, jenž vystavil zadavateli dne 11. 7. 2013 na poskytnuté plnění fakturu č. 10130711 v hodnotě 4 463 500 Kč bez DPH za ubytování, tedy v hodnotě podlimitní veřejné zakázky, přičemž zadavatel předmětnou veřejnou zakázku nezadal v některém z v úvahu připadajícího druhu zadávacího řízení dle výše citovaných ustanovení zákona, a tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

II.

Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Volejbal 2011, s.r.o., IČO 24735604, se sídlem Zátopkova 100/2, 169 00 Praha – podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ukládá,

pokuta ve výši 75 000,- Kč (sedmdesát pět tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ A POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle  § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), zahájil dne 12. 1. 2017 správní řízení ve věci postupu souvisejícího s výběrem dodavatelů veřejných zakázek týkajících se pořádání volejbalových turnajů, na něž byly v letech 2011 – 2015 uzavřeny smlouvy mezi Českým volejbalovým svazem, IČO 00540285, se sídlem Zátopkova 100/2, 169 00 Praha (dále jen „ČVS“), a společností Volejbal 2011, s.r.o., IČO 24735604, se sídlem Zátopkova 100/2, 169 00 Praha, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 22. 5. 2017 Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, ev. č. ČAK 10533, KŠD LEGAL advokátní kancelář s.r.o., IČO 25711229, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 Nusle[1] (dále jen „zadavatel“).

2.             Úřad si vyžádal od ČVS dokumentaci o předmětných veřejných zakázkách, vyjádření ČVS k obsahu podnětu, jakož i vyjádření zadavatele a dalších subjektů, přičemž z předmětných podkladů zjistil následující skutečnosti.

3.             Dne 1. 2. 2012 ČVS uzavřel se zadavatelem „Smlouvu o pořádání akcí CEV Volleyball European Championship 2012 junior – qualification Kvalifikace na mistrovství Evropy ve volejbale juniorů, CEV Volleyball European League Men’s 2012 Tournament Evropská liga mužů 2012 – turnaj základního kola, CEV Volleyball European League Woman’s 2012 Tournament Evropská liga žen 2012 – turnaj základního kola, CEV Volleyball European League Woman’s 2012 Final four Evropská liga žen 2012 – finálový turnaj, CEV Volleyball European Championship 2013 Men – qualification Kvalifikace na mistrovství Evropy ve volejbale mužů“ (dále jen „Smlouva na veřejnou zakázku č. 1“).

4.             Podle čl. II. odst. 1 a čl. I. Smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 se zadavatel zavazuje uspořádat pro ČVS níže uvedené volejbalové soutěže a akce dle předpisů CEV,[2] ČVS a dokumentu „Organizing Agreement“: „CEV Volleyball European Championship 2012 junior – qualification Kvalifikace na mistrovství Evropy ve volejbale juniorů“, „CEV Vollebyall European League Men’s 2012 Tournament Evropská liga mužů 2012 – turnaj základního kola“, „CEV Volleyball European League Woman’s 2012 Tournament Evropská liga žen 2012 – turnaj základního kola, CEV Volleyball“, „European League Woman’s 2012 Final four Evropská liga žen 2012 – finálový turnaj“, „CEV Volleyball European Championship 2013 Men – qualification Kvalifikace na mistrovství Evropy ve volejbale mužů“.

5.             Podle čl. II. odst. 2 Smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 se ČVS zavazuje zadavateli uhradit náklady spojené s produkcí akcí do maximální výše 9 000 000 Kč, přičemž produkčními náklady se rozumí především náklady na ubytování a stravování družstev, pronájmy sportovišť a konferenčních místností, zajištění služeb (praní prádla, doprava účastníků, zdravotní pojištění), odměny organizátorů a personálu apod.

6.             Podle čl. II. odst. 4 Smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 bude ČVS příjemcem veškerých plateb od zúčastněných družstev dle předpis[ů] CEV a případných městských regionálních nebo státních dotací.

7.             Podle čl. II. odst. 5 Smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 se měly jednotlivé akce konat ve Žďáru nad Sázavou, Jablonci nad Nisou, Brně, Karlových Varech a Ostravě, přičemž termíny konání jednotlivých akcí byly stanoveny na 11. 4. 2012 – 15. 4. 2012, 1. 6. 2012 – 3. 6. 2012, 8. 6. 2012 – 10. 6. 2012, 5. 7. 2012 – 6. 7. 2012 a 14. 9. 2012 – 16. 9. 2012.

8.             Podle čl. III. Smlouvy na veřejnou zakázku č. 1 byla tato smlouva uzavřena na dobu určitou, odpovídající době trvání příslušných soutěží a akcí.

9.             Dne 10. 11. 2012 ČVS uzavřel se zadavatelem „Smlouvu o pořádání akce Mistrovství světa ve volejbale juniorek - ,FIVB Volleyball Women’s U20 World Championship 2013‘“ (dále jen „Smlouva na veřejnou zakázku č. 2“).

10.         Podle čl. II. odst. 1 a čl. I. Smlouvy na veřejnou zakázku č. 2 se zadavatel zavazuje uspořádat pro ČVS akci „FIVB Volleyball Women’s U20 World Championship 2013“ dle předpisů CEV, ČVS a dokumentu „Organizing Agreement“.

11.         Podle čl. II. odst. 5 a odst. 6 Smlouvy na veřejnou zakázku č. 2 se akce měla konat ve dnech 21. 6. 2013 – 30. 6. 2013 s tím, že jako místo konání akce byla stanovena Městská hala míčových sportů Kajot Arena (hala Rondo) v Brně.

12.         Podle čl. II. odst. 2 Smlouvy na veřejnou zakázku č. 2 ČVS bude příjemcem městských, regionálních a státních dotací na předmětnou akci.

13.         Podle čl. II. odst. 3 Smlouvy na veřejnou zakázku č. 2 ČVS se zavazuje zadavateli uhradit náklady spojené s produkcí akce, maximálně však do výše příjmů ČVS dle čl. II. odst. 2 předmětné smlouvy, přičemž produkčními náklady se rozumí především náklady na ubytování a stravování družstev, pronájmy sportovišť a konferenčních místností, zajištění služeb (praní prádla, doprava účastníků, zdravotní pojištění), odměny organizátorů a personálu apod.

14.         Dne 10. 3. 2015 ČVS uzavřel se zadavatelem „Smlouvu o pořádání akce Prague Beach Open 2015 - ,FIVB Beach Volleyball World Tour Prague Open 2015‘“ (dále jen „Smlouva na veřejnou zakázku č. 3“).

15.         Podle čl. II. odst. 1 a čl. I. Smlouvy na veřejnou zakázku č. 3 se zadavatel zavazuje uspořádat pro ČVS akci „FIVB World League 2015“ dle předpisů CEV, ČVS a dokumentu „National Federation/Promoter Agreement“.

16.         Podle čl. II. odst. 2 Smlouvy na veřejnou zakázku č. 3 bude ČVS příjemcem městských, regionálních a státních dotací na předmětnou akci.

17.         Podle čl. II. odst. 3 Smlouvy na veřejnou zakázku č. 3 se ČVS zavazuje zadavateli uhradit náklady spojené s produkcí akce, maximálně však do výše 11 000 000 Kč dle rozpočtu akce, přičemž produkčními náklady se rozumí především náklady na ubytování a stravování družstev, pronájmy sportovišť a konferenčních místností, zajištění služeb (praní prádla, doprava účastníků, zdravotní pojištění), odměny organizátorů a personálu apod.

18.         Dne 18. 5. 2015 ČVS uzavřel se zadavatelem „Smlouvu o pořádání akce Světová liga mužů – „FIVB World League 2015“ (dále jen „Smlouva na veřejnou zakázku č. 4“).

19.         Podle čl. II. odst. 1 a čl. I. Smlouvy na veřejnou zakázku č. 4 se zadavatel zavazuje uspořádat pro ČVS akci „FIVB World League 2015“ dle předpisů FIVB,[3] CEV, ČVS a dokumentu „Organizing Agreement“.

20.         Podle čl. II. odst. 2 Smlouvy na veřejnou zakázku č. 4 bude ČVS příjemcem městských, regionálních a státních dotací na předmětnou akci.

21.         Podle čl. II. odst. 4 Smlouvy na veřejnou zakázku č. 4 se ČVS zavazuje zadavateli uhradit náklady spojené s produkcí akce do výše 6 000 000 Kč dle rozpočtu akce, přičemž produkčními náklady se rozumí především náklady na ubytování a stravování družstev, pronájmy sportovišť a konferenčních místností, zajištění služeb (praní prádla, doprava účastníků, zdravotní pojištění), odměny organizátorů a personálu apod.

22.         Z vyjádření ČVS ze dne 20. 1. 2017 zaslaného Úřadu na základě jeho předchozí výzvy č. j. ÚOHS-P0030/2017/VZ-021488/2017/553/VDy ze dne 12. 1. 2017 mimo jiné vyplývá, že ČVS v pozici dotovaného zadavatele zadavateli zadal šetřené veřejné zakázky, a to na základě tzv. „in-house“ výjimky ve smyslu § 18 odst. 1 písm. e) zákona. Tato skutečnost vyplývá i z níže uvedených dokumentů.

23.         Z Protokolu o výsledku veřejnosprávní kontroly Ministerstva financí, č. j. MF-33828/2015/1702-14 ze dne 12. 8. 2016, námitek ČVS proti předmětnému protokolu o výsledku veřejnosprávní kontroly a dokumentu Ministerstva financí, č. j. MF-33828/2015/1702-20 ze dne 27. 10. 2016, označeném jako „Vyřízení námitek“ vyplývá, že plnění poptávané na základě shora uvedených smluv bylo ČVS poskytováno prostřednictvím subdodavatelů. V posledně uvedeném dokumentu je výslovně uvedeno, že v rámci kontroly Ministerstva financí bylo ověřeno, že zadavatel nevykonal fakturovanou činnost vlastními silami, a to ani z převážné části, pročež v rámci daného procesu figuroval výhradně jako zprostředkovatel šetřených veřejných zakázek.

24.         Dne 23. 1. 2017 Úřad odeslal ČVS dopis č. j. ÚOHS-P0030/2017/VZ-02455/2017/553/JDl z téhož dne, kterým ČVS mimo jiné vyzval k zaslání sdělení ke všem předmětným veřejným zakázkám ohledně toho, jak velká část předmětů plnění jednotlivých veřejných zakázek byla financována ze soukromých prostředků a jak velká část byla financována z dotací, resp. veřejných zdrojů. Z vyjádření ČVS, které Úřad obdržel až dne 2. 2. 2017, mimo jiné vyplývá, že předmětné veřejné zakázky „byly financovány prostřednictvím dotačních programů MŠMT určených na podporu sportu“.

25.         Na základě výše uvedených skutečností Úřad zahájil správní řízení z moci úřední, neboť získal pochybnosti o tom, zda se zadavatel nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 21 zákona, když veřejné zakázky na zajištění uspořádání příslušných sportovních soutěží a akcí, jejichž realizace byla předmětem plnění Smluv na veřejné zakázky č. 1 - 4, nezadal v některém z druhů zadávacích řízení vymezených v § 21 zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel uzavřel smlouvy na předmětné veřejné zakázky ve dnech 1. 2. 2012, 10. 11. 2012, 10. 3. 2015 a 18. 5. 2015.

26.         Oznámení o zahájení správního řízení č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-13501/2017/553/VDy ze dne 26. 4. 2017 bylo dne 6. 5. 2017 doručeno zadavateli, a tímto dnem bylo v souladu s ust. § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ve spojení s ust. § 113 zákona správní řízení zahájeno.

II.             DOSAVADNÍ PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

Prvostupňové rozhodnutí

27.         Dne 14. 6. 2017 vydal Úřad rozhodnutí ve věci č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-17916/2017/553/VDy z téhož dne (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým Úřad ve výroku I. konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, tím, že nedodržel postup stanovený v § 21 zákona, když veřejnou zakázku na zajištění uspořádání příslušných sportovních soutěží a akcí, jejichž realizace byla předmětem plnění „Smlouvy o pořádání akcí CEV Volleyball European Championship 2012 junior – qualification Kvalifikace na mistrovství Evropy ve volejbale juniorů, CEV Volleyball European League Men’s 2012 Tournament Evropská liga mužů 2012 – turnaj základního kola, CEV Volleyball European League Woman’s 2012 Tournament Evropská liga žen 2012 – turnaj základního kola, CEV Volleyball European League Woman’s 2012 Final four Evropská liga žen 2012 – finálový turnaj, CEV Volleyball European Championship 2013 Men – qualification Kvalifikace na mistrovství Evropy ve volejbale mužů“ ze dne 1. 2. 2012 a „Smlouvy o pořádání akce Mistrovství světa ve volejbale juniorek - ,FIVB Volleyball Women’s U20 World Championship 2013‘“ ze dne 10. 11. 2012, nezadal v některém z druhů zadávacích řízení, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Výrokem II. Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 21 zákona, když veřejnou zakázku na zajištění uspořádání příslušných sportovních soutěží a akcí, jejichž realizace byla předmětem plnění „Smlouvy o pořádání akce Prague Beach Open 2015 - ,FIVB Beach Volleyball World Tour Prague Open 2015‘“ ze dne 10. 3. 2015 a „Smlouvy o pořádání akce Světová liga mužů – „FIVB World League 2015“ ze dne 18. 5. 2015, nezadal v některém z druhů zadávacích řízení, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Ve výroku III. Úřad rozhodl, že zadavateli se za spáchání správních deliktů uvedených ve výroku I. a II. podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona ukládá pokuta ve výši 100 000,- Kč.

28.         V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad dospěl k závěru, že zadavatel naplnil znaky dotovaného zadavatele, neboť „v případě, že by ustanovení § 2 odst. 3 zákona bylo vykládáno tak, že by pojem ‚hrazena‘ představovalo konečné poskytnutí finančních prostředků z veřejných zdrojů, začala by se zakázka za veřejnou zakázku a zadavatel za dotovaného zadavatele považovat až v momentě skutečného obdržení finančních prostředků z veřejných zdrojů, což by bylo v rozporu se smyslem citovaného ustanovení zákona, neboť by zadavatel tak mohl ‚zadávat‘ veřejnou zakázku mimo režim zákona a nebyl by tak naplněn účel podrobit výběr dodavatele veřejných zakázek hrazených z veřejných zdrojů právní regulaci, přestože by nakonec byla hrazena z veřejných prostředků“), přičemž „[z] věty druhé za středníkem ustanovení § 2 odst. 3 zákona přitom vyplývá, že peněžní prostředky jsou poskytovány z veřejných zdrojů i v případě, pokud jsou poskytovány prostřednictvím jiné osoby“ a „[ú]čelem této části ustanovení je umožnit právní regulaci výběru dodavatele dotovaných veřejných zakázek i v případě tzv. ‚řetězení‘, tj. situace, kdy dotační prostředky (případně jiné veřejné prostředky) jsou poskytnuty prostřednictvím třetí osoby, případně i více osob, a to i bez ohledu, zda tato třetí osoba byla veřejným zadavatelem“.

29.         Úřad uvedl, že bylo zjištěno, že šetřené veřejné zakázky byly financovány z dotačních prostředků Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Karmelitská 592/5, 118 12 Praha 1 (dále jen „ministerstvo“). Přímým příjemcem dotačních prostředků byl přitom ČVS, který tak v pozici dotovaného zadavatele šetřené veřejné zakázky zadal zadavateli na základě in-house výjimky ve smyslu § 18 odst. 1 písm. e) zákona. Dále bylo zjištěno, že zadavatel figuroval výhradně jako zprostředkovatel předmětu plnění šetřených veřejných zakázek, neboť plnění poptávané na základě smluv uzavřených na šetřené veřejné zakázky bylo ČVS poskytováno zcela prostřednictvím subdodavatelů. Z tohoto Úřad dovodil, že „[j]elikož však zadavatel předmět plnění šetřených veřejných zakázek vůbec nerealizoval, ale fakticky veřejné zakázky ‚zadal‘ k realizaci předmětů plnění jiným dodavatelům, naplňoval i on v tomto případě znaky dotovaného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 3 zákona“, neboť „pro naplnění postavení dotovaného zadavatele zákon nepožaduje, aby dotovaný zadavatel byl příjemce dotací, resp. přímo příjemce peněžních prostředků z veřejných zdrojů ve smyslu § 17 písm. u) zákona, neboť pro naplnění postavení dotovaného zadavatele pouze postačí, pokud veřejná zakázka, která má být zadána, byla hrazena z více než 50 % z peněžních prostředků z veřejných zdrojů“ a „[z]ákon přitom i v ustanovení § 2 odst. 3 zákona výslovně počítá s tím, že dotovaným zadavatelem může být i osoba, která není přímo příjemce dotací či jiných peněžních prostředků pocházejících z veřejných zdrojů, neboť spojuje postavení dotovaného zadavatele s otázkou hrazení (financování) veřejné zakázky z veřejných zdrojů s tím, že dále uvádí, že peněžní prostředky jsou poskytovány z veřejných zdrojů i v případě, pokud jsou poskytovány prostřednictvím jiné osoby“.

30.         Dále Úřad uvedl, že „[p]okud tedy ČVS využila [sic!] vůči zadavateli ‚in-house‘ výjimky, ale zadavatel se poté na realizaci šetřených veřejných zakázek vůbec nepodílel, nelze než dojít s ohledem na § 2 odst. 3 zákona a smysl zákona k tomu, že zadavatel naplňoval znaky dotovaného zadavatele“.

31.         Dále se Úřad zabýval věcnou, místní a časovou souvislostí jednotlivých veřejných zakázek a dospěl k závěru, že hodnota plnění ze smluv na veřejnou zakázku č. 1 a č. 2 se měla sečíst a zadavatel měl postupovat při výběru dodavatele v režimu odpovídajícím výši souhrnné předpokládané hodnoty těchto veřejných zakázek. Obdobně tomu tak mělo být v případě smluv na veřejnou zakázku č. 3 a č. 4.

Rozklad zadavatele a rozhodnutí o něm

32.         Zadavatel podal dne 29. 6. 2017 proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad. Zadavatel namítal nepřezkoumatelnost výroků I. a II. napadeného rozhodnutí, přičemž navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí jako celku.

33.         Dne 20. 9. 2017 vydal předseda Úřadu rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0105/2017/VZ-27120/2017/323/LVa z téhož dne (dále jen „rozhodnutí o rozkladu“), kterým bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno ve všech jeho výrocích, a věc byla vrácena Úřadu k novému projednání.

34.         Předseda Úřadu v odůvodnění svého rozhodnutí předně uvedl, že při konstatování spáchání správního deliktu § 120 odst. 1 písm. a) zákona je nezbytné ve výroku uvést: a) jaký postup stanovený zákonem o veřejných zakázkách pro zadání veřejné zakázky pachatel nedodržel, b) jakým jednáním pachatele k nedodržení postupu stanoveného zákonem došlo, c) zda tento postup mohl či podstatně ovlivnil výběr nejvhodnější nabídky, d) uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku.

35.         Předseda Úřadu v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu dále uvedl, že v podnětovém spisu jsou založeny pouze smlouvy uzavřené mezi ČVS a zadavatelem a Protokol o výsledku veřejnosprávní kontroly provedené Ministerstvem financí. Ze správního spisu nevyplývá, že by faktury nebo jejich soupis byly Úřadu dodány. Správní spis dle předsedy Úřadu sice obsahuje několik faktur, ale jde pouze o ty faktury, kde jako objednávající figuruje ČVS (přičemž zadavatel – Volejbal 2011 s.r.o. v nich není v postavení dodavatele). Spis však neobsahuje faktury na plnění, kde by zadavatel figuroval v pozici objednatele vůči svým dodavatelům, a jejichž uzavření bez soutěže bylo správním deliktem. Úřad v napadeném rozhodnutí pouze z ustanovení smluv uzavřených mezi ČVS a zadavatelem stanovících, do jaké maximální výše se ČVS zavazuje uhradit náklady spojené s organizací předmětných akcí, dovodil, že když tyto částky dosahují 9 000 000 Kč (u Smlouvy na veřejnou zakázku č. 1) a 17 000 000 Kč (u smluv na veřejnou zakázku č. 3 a č. 4 celkem), šlo o nadlimitní veřejné zakázky, které měly být zadávány v zadávacím řízení podle zákona. Úřad dle předsedy Úřadu blíže nezkoumal, jaká jednotlivá plnění byla návazně zadavatelem poptávána a objednána. Ačkoli měl Úřad jakési povědomí o tom, že se jednalo o služby různého druhu (ubytovací služby, stravování, nájem sportovišť, praní prádla a jiné), nezískal jejich úplný seznam a nijak už nezjišťoval, která z těchto plnění mohla být (společně) považována za veřejnou zakázku a na která by se vztahovala povinnost zadávat je v zadávacím řízení. Za tímto účelem měl Úřad postavit najisto, jaké byly finanční hodnoty jednotlivých plnění, a zda tato plnění měla být jednou veřejnou zakázkou, a zda měla být zadávána v zadávacím řízení, anebo spadají pod určitou výjimku z povinnosti zadávací řízení provést.

36.         Předseda Úřadu dále uvedl, že Úřad sice posouzení, zda jde o jednu či více veřejných zakázek provedl, ale pouze velmi povrchně, a především vycházel z neúplného zjištění skutkového stavu (když neměl najisto postaveno, jaké konkrétní smlouvy byly vůbec uzavřeny). Z toho důvodu lze tedy pochybovat o jeho správnosti. Dále dle předsedy Úřadu chybí časové vymezení spáchání deliktu, neboť za datum spáchání je nesprávně označeno datum uzavření smluv mezi ČVS a zadavatelem, přestože uzavření těchto smluv bylo shledáno souladným se zákonem vzhledem k tomu, že uzavření těchto smluv mimo zadávací řízení bylo odůvodněno oprávněným využitím výjimky in-house dle § 18 odst. 1 písm. e) zákona. S ohledem na výše uvedené závěr Úřadu, že byl spáchán správní delikt, neobstojí.

37.         Co se týká zjištění skutkového stavu, předseda Úřadu uvedl, že Úřad se podklady rozhodnutí sice pokusil získat a vynaložil k tomu nemalé úsilí, ale ve správním řízení je měl znovu od zadavatele, jakožto jediného účastníka správního řízení, znovu požadovat a využít k tomu případně nástrojů, které mu svěřuje správní řád a zákon č. 255/2012 Sb., kontrolní řád (dále jen „kontrolní řád“). Jestliže se Úřadu ve správním řízení nepodaří získat veškeré podklady ve smyslu § 3 správního řádu, nelze pak ani konstatovat spáchání správního deliktu.

38.         Předseda Úřadu proto konstatoval, že Úřad je v novém projednání věci povinen zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž zjištěný skutkový stav bude vyplývat z provedeného dokazování. Konkrétně by Úřad měl nejdříve zjistit, jaké smlouvy zadavatel s jeho dodavateli uzavřel, a posoudit, zda a v jakém rozsahu plnění poskytnuté na základě těchto smluv naplňuje znaky veřejné zakázky. Následně Úřad posoudí, zda lze tato plnění, resp. tyto smlouvy vzhledem k jejich případné věcné, místní, časové a funkční souvislosti považovat za jednu či více veřejných zakázek, a zda měl zadavatel tyto veřejné zakázky zadávat v některém z druhů zadávacích řízení podle zákona.

Pokračování správního řízení po rozhodnutí o rozkladu

39.         Úřad poté, co mu byla věc vrácena k novému projednání, dopisem č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-27768/2017/523/LSt ze dne 25. 9. 2017 zadavatele vyrozuměl o pokračování správního řízení.

40.         Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-27769/2017/523/LSt ze dne 25. 9. 2017 stanovil zadavateli lhůtu, ve které byl oprávněn podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu vyjádřit v řízení své stanovisko.

41.         Úřad dne 2. 10. 2017 obdržel stanovisko zadavatele z téhož dne (dále jen „stanovisko“), kterým se vyjádřil k pokračování správního řízení. Zadavatel ve svém stanovisku předně odkazuje na všechna svá předcházející vyjádření a dále na rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí, přičemž dále se vyjadřuje k některým skutečnostem uvedeným předsedou Úřadu v rozhodnutí o rozkladu zadavatele.

42.         Zadavatel nadále zastává stanovisko, že není v postavení zadavatele ve smyslu ustanovení § 2 zákona ani ust. § 4 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“). Zadavatel dále tvrdí, že není zřejmé, jaké jeho jednání nebo opomenutí je předmětem řízení a k jakým skutečnostem by se tedy měl relevantním způsobem vyjádřit a navrhnout odpovídající důkazy, když ve vztahu k definovanému předmětu řízení bylo Úřadem i jemu nadřízeným orgánem opakovaně konstatováno, že ke spáchání správního deliktu nedošlo. Zadavatel dále upozorňuje, že k uzavření smluv č. 1 - 4 došlo na základě výjimky pro tzv. in-house zadávání dle ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) zákona. Dle zadavatele uzavřením výše uvedených smluv nedošlo a ani nemohlo z jeho strany dojít ke spáchání správního deliktu dle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, neboť byl fakticky v postavení vybraného uchazeče a nikoliv zadavatele. Právě uvedené dle zadavatele vyplývá z rozhodnutí o rozkladu.

43.         Dle názoru zadavatele jsou naplněny důvody pro zastavení řízení dle ustanovení § 117a písm. f) zákona. V opačném případě (tj. bude-li Úřad ve správním řízení pokračovat) by měl Úřad dle zadavatele sdělit, jaké konkrétní jednání bude předmětem řízení, aby mohl odpovídajícím způsobem svá práva zakotvená v ustanovení § 36 odst. 1 a 2 správního řádu uplatnit.

44.         Zadavatel dále zpochybňuje svoje údajné postavení dotovaného zadavatele ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona, a to v kontextu námitek vznesených zadavatelem v čl. IV. odst. 20 - 44 rozkladu. Argumentace předsedy Úřadu obsažená v bodech 18. až 25. rozhodnutí o rozkladu se údajně s námitkami zadavatel vypořádává nepřesvědčivým a nikoliv vyčerpávajícím způsobem. Judikatura a odborná literatura, na kterou odkazuje předseda Úřadu, je dle zadavatele aplikována nesprávně a zcela odtrženě ze svého kontextu.

45.         Zadavatel v návaznosti na uvedené konstatuje, že ani právní úprava obsažená v zákoně, ani v ZZVZ nezakazuje, resp. jakkoliv nelimituje, aby dodavatel, s nímž byla uzavřena smlouva na plnění veřejné zakázky na základě výjimky pro tzv. in-house zadávání dle ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) zákona, resp. v rámci tzv. vertikální spolupráce dle ustanovení § 11 ZZVZ, plnil svůj závazek ze smlouvy na plnění veřejné zakázky prostřednictvím třetích osob v podobě subdodavatelů (poddodavatelů). Tento právní názor dle zadavatele podporují i rozhodnutí Úřadu a předsedy Úřadu citovaná zadavatelem v čl. IV. odst. 23 rozkladu. Zadavatel dále uvádí, že ačkoliv se předseda Úřadu s touto skutečnosti v bodu 22. svého rozhodnutí o rozkladu nejprve ztotožnil, následně bez jakékoliv relevantní argumentace konstatoval, že na posuzovaný případ se tento právní názor a předcházející závěry Úřadu neaplikují.

46.         Zadavatel dále uvádí, že judikatura citovaná předsedou Úřadu v bodu 25. rozhodnutí o rozkladu je nejen překonaná, ale navíc se nevztahuje k právní úpravě obsažené v zákoně. Překonání právního názoru obsaženého v judikatuře odkazované předsedou Úřadu vyplývá právě z pozdějších rozhodnutí Úřadu a předsedy Úřadu, o něž opírá svou argumentaci zadavatel.

47.         Zadavatel dále uvádí, že Krajský soud v Brně, jakož i Nejvyšší správní soud v předmětných rozsudcích, na které odkazuje předseda Úřadu, vycházel z podstatně odlišných skutkových okolností. Soudy totiž dospěly k závěru, že subjekt, kterému byla zadána veřejná zakázka na základě výjimky pro tzv. in-house zadávání, byl v souvislosti s uzavíráním smluv se svými subdodavateli povinen postupovat dle právní úpravy zadávání veřejných zakázek nikoliv proto, že by jen na základě této skutečnosti byl v postavení dotovaného či jiného druhu zadavatele definovaného právní úpravou zadávání veřejných zakázek, ale v důsledku toho, že tento subjekt byl s ohledem na způsob svého založení a předmětu činnosti sám v postavení veřejného zadavatele, který je vždy, až na vybrané výjimky, povinen postupovat dle právní úpravy zadávání veřejných zakázek.

48.         Zadavatel dále uvádí, že obdobně nesprávně postupoval předseda Úřadu i v souvislosti s použitím odborné literatury, a to zejména citované v bodu 20. rozhodnutí o rozkladu ve vztahu k aplikaci ustanovení § 2 odst. 4 zákona. Ačkoliv totiž předsedou Úřadu citovaný komentář v souvislosti s tímto ustanovením používá pojmy jako vybraný uchazeč a zadávací řízení evokující jeho aplikaci výhradně na postupy v některém z druhů zadávacích řízení dle ustanovení § 21 odst. 1 zákona, tentýž komentář k ustanovení § 2 odst. 4 zákona výslovně uvádí, že „[t]oto ustanovení je v zákoně nadbytečné, neboť to, co je v něm obsaženo vyplývá z celého kontextu zákona a také s tímto žádné problémy v praxi nebyly."

49.         Zadavatel v této souvislosti tvrdí, že názor autorů předmětného komentáře o nadbytečnosti ustanovení § 2 odst. 4 zákona totiž vychází z výkladu pojmu dotovaného zadavatele dle ustanovení § 2 dost. 3 zákona a pojmu veřejných zdrojů dle ustanovení § 17 odst. 1 písm. u) zákona, kde komentář výslovně uvádí, že „[k] tomu, aby šlo o dotovaného zadavatele, musí obdržet dotaci či jinou formu nenávratných finančních prostředků od veřejného zadavatele. Dotovaným zadavatelem tedy není osoba, která obdrží na určitou veřejnou zakázku půjčku či úvěr, byť by byl poskytnut veřejným zadavatelem“. Předseda Úřadu tedy v odůvodnění rozhodnutí o rozkladu dle zadavatele použil pro účely odmítnutí argumentace zadavatele odbornou literaturu, aniž by se vypořádal se skutečností, že totožná odborná literatura od totožných autorů na jiném místě zcela odpovídá argumentaci zadavatele obsažené v čl. II. odst. 32 až 44 rozkladu proti původnímu prvostupňovému rozhodnutí.

50.         Z výše uvedených skutečností dle zadavatele vyplývá, že rozkladové rozhodnutí, ačkoliv jím bylo rozkladu vyhověno, v klíčových právních otázkách obsahuje nesprávné, a logicky tedy také náležitě neodůvodněné právní hodnocení.

51.         Zadavatel dále s ohledem na zásadu zakotvenou v ustanovení čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod uvádí, že Úřad je povinen zohlednit později přijatou právní úpravu podle ZZVZ. Ačkoliv totiž považuje zadavatel argumentaci Úřadu a předsedy Úřadu o postavení zadavatele jako dotovaného zadavatele za chybnou, pak celá tato argumentace je postavena na větě za středníkem ustanovení § 2 odst. 3 zákona, dle které jsou peněžní prostředky poskytovány z veřejných zdrojů i v případě, pokud jsou poskytovány prostřednictvím jiné osoby.

52.         S ohledem na klíčové postavení této jedné věty v rámci celé argumentace Úřadu a jeho předsedy, z níž dle názoru zadavatele nesprávně dovozuje postavení zadavatele jako dotovaného zadavatele, by se měl Úřad dle zadavatele vypořádat s novou definicí dotovaného zadavatele obsaženou v ustanovení § 4 odst. 2 ZZVZ, která již neobsahuje výše citovaný dovětek obsažený ve větě za středníkem ustanovení § 2 odst. 3 zákona.

53.         Z právě uvedeného zadavatel dovozuje, že jsou-li určitému subjektu poskytnuty prostředky prostřednictvím třetí osoby, která sama není veřejným zadavatelem, a tedy nikoliv z rozpočtu veřejného zadavatele, pak se na něj ustanovení § 4 odst. 2 ZZVZ neaplikuje, a tento subjekt tak v souvislosti s nakládáním s těmito finančními prostředky není dotovaným zadavatelem. Nová právní úprava obsažená v ustanovení § 4 odst. 2 ZZVZ dle zadavatele připouští pouze přímé financování z rozpočtu veřejného zadavatele, zatímco nepřímé financování na rozdíl od předchozí právní úpravy nezohledňuje.

54.         V návaznosti na výše uvedené zadavatel tvrdí, že jakékoliv finanční prostředky, kterými v souvislosti s plněním Smluv na veřejné zakázky č. 1- 4 disponoval, totiž nepocházely z rozpočtu veřejného zadavatele, jak je vymezuje ustanovení § 4 odst. 1 ZZVZ, ale z rozpočtu ČVS, který byl v postavení dotovaného zadavatele dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona, resp. § 4 odst. 2 ZZVZ. Dle nové právní úpravy obsažené v ZZVZ by tedy zadavatel za dotovaného zadavatele považován nebyl a správního deliktu dle ustanovení § 120 odst. 1 zákona, resp. přestupku dle ustanovení § 268 odst. 1 ZZVZ, by se tak nemohl dopustit.

55.         Úřad dále usnesením č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-29166/2017/523/LSt ze dne 9. 10. 2017 zadavateli stanovil lhůtu k provedení úkonu – podání informace, zda v souvislosti s akcemi realizovanými na základě smluv uzavřených mezi zadavatelem a ČVS uzavřel zadavatel další smlouvy, ve kterých by vystupoval jako objednatel plnění souvisejícího se zajištěním a realizací smluv s jakýmikoliv třetími osobami, jejich případné předložení, a dále podání informace, zda byly financovány z prostředků, které zadavatel obdržel na základě smluv uzavřených s ČVS.

56.         Úřad dne 19. 10. 2017 obdržel sdělení zadavatele ze dne 18. 10. 2017, kterým reagoval na usnesení Úřadu k podání informace a předložení listin (viz předchozí bod odůvodnění tohoto rozhodnutí), přičemž upozornil na zásadu zákazu sebeobviňování dle § 53 odst. 2 správního řádu. Zadavatel na základě uvedené zásady požadované listiny a informace odmítl poskytnout, neboť dle jeho názoru mají sloužit pouze k vydání rozhodnutí o naplnění skutkových znaků správního deliktu zadavatelem.

57.         Úřad dopisem č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-30604/2017/523/LSt ze dne 20. 10. 2017 požádal ministerstvo, které poskytlo peněžní prostředky z veřejných zdrojů (dále jen „dotace“) na volejbalové akce související se smlouvami na veřejné zakázky č. 1 - 4, o předložení následujících listin:

  • rozhodnutí, smlouvy či jiné listiny, na základě nichž došlo k poskytnutí finančních prostředků (dotačního titulu),
  • vyúčtování a závěrečné zprávy související s uvedenými dotačními tituly, z nichž bude zřejmé, jakým způsobem byly předmětné dotace použity,
  • veškerých dostupných smluv či faktur ve vztahu k jakýmkoliv třetím osobám, jež by souvisely s použitím uvedených dotačních titulů,
  • veškerých dostupných smluv či faktur mezi zadavatelem a Českým volejbalovým svazem související s použitím uvedených dotačních titulů,
  • jakýchkoliv dalších listin, kterými ministerstvo disponuje ve vztahu k výše uvedeným volejbalovým akcím.

58.         Úřad dne 31. 10. 2017 obdržel od ministerstva stanovisko a část požadovaných listin.

59.         Úřad dopisem č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-35452/2017/523/LSt ze dne 7. 12. 2017 požádal Policii ČR – Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality (dále jen „Krajské ředitelství Policie hlavního města Prahy“), o stanovisko a listiny související se smlouvami na veřejnou zakázku č. 1 – 4, neboť Úřad obdržel informaci, že Policie ČR provádí vlastní šetření ČVS v souvislosti s poskytnutím dotací ministerstvem, týkající se podezření ze spáchání trestného činu.

60.         Úřad dne 11. 12. 2017 obdržel od Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy stanovisko k žádosti Úřadu ze dne 7. 12. 2017, jehož přílohou byly požadované listinné dokumenty kromě listin vztahujících se k roku 2015, kromě jiného také faktura č. 10130711 vystavená společností Redhead pro, s.r.o., IČO 28134966, Štefánikova 612/38c, Brno 612 00 (dále jen „Redhead pro, s.r.o.“) zadavateli.

61.         Další průběh správního řízení v období od 1. 11. 2017 do 26. 1. 2018 je popsán v bodech 59. – 63., 65., 66. a 68. - 81 odůvodnění rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-12981/2018/523/LSt ze dne 30. 4. 2018, ve kterém jsou popsány další úkony činěné Úřadem v průběhu správního řízení vedeného pod sp. zn. S0163/2017/VZ.

62.         Úřad dopisem č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-13150/2018/523/GHo ze dne 3. 5. 2018 požádal společnost Redhead pro, s.r.o., o zaslání listiny, neboť Úřadu je z faktury č. 10130711 vystavené dne 11. 7. 2013 cit. společností známo, že tato společnost zajišťovala pro zadavatele ubytování a stravování národních reprezentací při Mistroství světa juniorek 2013 v Brně, a to „dle smlouvy o zajištění MS U20 v Brně“. Na základě výše uvedeného Úřad požádal společnost Redhead pro, s.r.o., o poskytnutí smlouvy uzavřené na akci Mistroství světa juniorek 2013 v Brně, na základě které bylo zadavateli fakturováno ubytování a stravování národních reprezentací při této akci.

63.         Úřad dne 3. 5. 2018 obdržel prostřednictvím datové schránky od společnosti Redhead pro, s.r.o., smlouvu o zajištění služeb při Mistroství světa juniorek 2013 v Brně 19. 6.  – 1. 7. 2013 uzavřenou dne 26. 5. 2013 mezi cit. společností a zadavatelem (dále jen „smlouva ze dne 26. 5. 2013“). V čl. VI. Specifikace nákladů na realizaci dle zadání objednatele bodu 1. Ubytování a stravování družstev, rozhodčích, delegátů, oficiálních hostí se uvádí, že „dohodnutá celková cena za ubytování a stravu účastníků je ve výši 1.100,- Kč bez DPH za osobu a den …“ a dále „předpokládaný počet ubytovaných je ve výši 450 osob“. V bodu 2. Ubytování a stravování personálu, stravovací systém se uvádí, že „dohodnutá cena za ubytování personálu je ve výši 800,- Kč bez DPH za osobu a den …“.

Upřesnění předmětu a zastavení části správního řízení v pokračujícím řízení

64.         Úřad dne 30. 4. 2018 rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-12981/2018/523/LSt ve vztahu k částem správního řízení týkajícím se výběru dodavatele veřejných zakázek, na něž byly mezi zadavatelem a ČVS uzavřeny smlouvy na veřejnou zakázku č. 1, 3 a 4, správní řízení podle § 117a písm. d) zákona zastavil, neboť ve vztahu k těmto částem správního řízení nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 citovaného zákona.

65.         Úřad dne 30. 4. 2018 dopisem č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-12964/2018/523/GHo upřesnil předmět správního řízení týkající se Smlouvy na veřejnou zakázku č. 2.

66.         Ve vztahu ke smlouvě na veřejnou zakázku č. 2 Úřad upřesnil, že mu vznikla pochybnost, zda se zadavatel nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nezadal veřejnou zakázku, jejíž předmět plnění spočívá v poskytnutí ubytování a stravování národních reprezentací při Mistroství světa juniorek v Brně ve dnech 15. 6. 2013 – 1. 7. 2013, v hodnotě 5 153 500 Kč bez DPH, tedy v hodnotě nadlimitní veřejné zakázky v některém z v úvahu připadajícího druhu zadávacího řízení dle § 21 zákona, když ji zadal bez provedení zadávacího řízení společnosti Redhead pro, s.r.o., která dne 11. 7. 2013 zadavateli za uvedené plnění vystavila fakturu č. 10130711.

67.         Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-15216/2018/523/GHo ze dne 24. 5. 2018 stanovil zadavateli lhůtu, ve které byl oprávněn podle § 36 odst. 1 správního řádu navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu vyjádřit v řízení své stanovisko.

68.         Úřad dále usnesením č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-16499/2018/523/GHo ze dne 4. 6. 2018 stanovil zadavateli lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Dne 5. 6. 2018 bylo Úřadu doručeno vyjádření zadavatele ze dne 4. 6. 2018.

 

 

Vyjádření zadavatele ze dne 4. 6. 2018

69.         Úřad dne 5. 6. 2018 obdržel stanovisko zadavatele ze dne 4. 6. 2018, v němž se vyjádřil k podkladům rozhodnutí. Zadavatel ve svém stanovisku předně odkazuje na svá předcházející vyjádření a nadále setrvává na názoru, že není a nebyl příjemcem veřejných zdrojů, a nemohl tak naplnit definici dotovaného zadavatele dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona.

70.         Zadavatel dále souhrnně uvádí námitky týkající se jeho postavení jako zadavatele, a to dle zákona, jakožto i dle ZZVZ, které již vyjádřil ve stanovisku ze dne 2. 10. 2017.

71.         Na závěr zadavatel uzavírá, že řízení má být v souladu s ustanovením § 117a písm. f) zákona zastaveno. 

III.           ZÁVĚRY ÚŘADU

72.         Úřad přezkoumal na základě ust. § 112 a násl. ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména listin poskytnutých zadavatelem a zajištěných Úřadem, jednotlivých vyjádření zadavatele, a na základě vlastního zjištění rozhodl ve výroku I. tak, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, za což mu byla uložena pokuta uvedená ve výroku II. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K postavení zadavatele

73.         Úřad uvádí, že vzhledem k tomu, že peněžní prostředky z veřejných zdrojů poskytnuté ministerstvem plynuly k zadavateli prostřednictvím ČVS, je třeba se nejprve zabývat postavením ČVS jako dotovaného zadavatele a postavením ČVS ve vztahu k zadavateli.

Postavení ČVS jako dotovaného zadavatele

74.         Z průběhu správního řízení plyne, že ČVS je v souvislosti s obdrženými dotačními prostředky ve vztahu k veřejné zakázce na ubytování při zajištění Mistroství světa juniorek 2013 v postavení dotovaného zadavatele ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zákona, a je tedy dle § 2 odst. 5 zákona povinen postupovat při zadávání veřejné zakázky podle ustanovení zákona. K tomu Úřad uvádí následující.

75.         ČVS obdržel Rozhodnutím ministerstva č. 502013_5_202_V_A ze dne 19. 6. 2013 o poskytnutí neinvestiční dotace ze státního rozpočtu České republiky v oblasti sportu na rok 2013[4] státní dotaci ve výši 10 000 000 Kč (dále jen „dotace“), z níž bylo financováno pořádání akce Mistrovství světa ve volejbale juniorek – „FIVB Volleyball Women’s U20 World Championship 2013“, na jejíž realizaci uzavřel se zadavatelem Smlouvu na veřejnou zakázku č. 2.

76.         Celkové náklady na předmětnou akci dle tabulky ČVS ze dne 29. 1. 2014 k vyúčtování uvedené dotace ministerstvu a podle výkazu zisků a ztrát ČVS za období 1. 1. 2013 – 31. 12. 2013 činí 14 287 477 Kč. Mistrovství světa ve volejbale juniorek tedy bylo hrazeno cca ze 70 % z peněžních prostředků z veřejných zdrojů.

Postavení ČVS ve vztahu k zadavateli a postavení zadavatele jako dotovaného zadavatele

77.         ČVS je podle notářského zápisu NZ 206/2010 ze dne 3. 8. 2010 zakladatelem zadavatele a jediným společníkem zadavatele. Z dosavadního průběhu správního řízení dále plyne, že s ohledem na postavení ČVS jako jediného společníka zadavatele byla v souvislosti s uzavřením smluv mezi zadavatelem a ČVS aplikována tzv. „in-house výjimka“ dle § 18 odst. 1 písm. e) zákona, neboť předmětem všech smluvních vztahů mezi oběma subjekty je poskytování dodávek, služeb nebo stavebních prací zadavatelem jako osobou, která vykonává podstatnou část činnosti ve prospěch ČVS a v níž má ČVS jako jediný společník výlučná majetková práva.

78.         Z ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) zákona lze dovodit nutnost kumulativního naplnění dvou základních podmínek, a to

a) výkon podstatné části činnosti daného dodavatele (osoby) ve prospěch veřejného zadavatele,

b) veřejný zadavatel disponuje výlučnými majetkovými právy v tomto subjektu (osobě).

79.         Z naposledy cit. ustanovení dále plyne, že zadavatel, kterému osoba popsaná v bodech a) a b) poskytuje dodávky, služby nebo stavební práce, není povinen zadávat podle zákona veřejné zakázky, jejichž předmětem je poskytnutí plnění od takové osoby.

80.         O splnění právě popsaných kritérií a) a b) pro aplikaci „in-house výjimky“, pokud jde o vztah ČVS a zadavatele, není v šetřeném případě v obecné rovině sporu, a tuto skutečnost potvrdil i zadavatel ve svém stanovisku ze dne 22. 5. 2017, v němž mj. uvedl, že je osobou, která vykonává podstatnou část své činnosti ve prospěch ČVS. V uvedeném stanovisku zadavatel dále uvedl, že „[s] ohledem na postavení ČVS jako jediného společníka zadavatele byla v souvislosti s uzavřením předmětných smluvních vztahů ze strany ČVS aplikována výjimka pro tzv. in-house zadávání dle ustanovení § 18 odst. 1 písm. e) ZVZ ve spojení s ustanovením § 2 odst. 5 ZVZ, neboť předmětem všech těchto smluvních vztahů bylo, jak uvedeno výše, poskytování dodávek, služeb nebo stavebních prací zadavatelem jako osobou, která vykonává podstatnou část své činnosti ve prospěch ČVS a v níž má ČVS jako jediný společník výlučná majetková práva“.

81.         K tomu Úřad dále odkazuje na rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“), přičemž základním rozsudkem vytyčujícím obecné základy možnosti využití in‑house výjimky je rozsudek SDEU z listopadu 1999 ve věci C-107/98 Teckal Srl. v. Comune di Viano a Azienda Gas Acqua Consorziale AGAC di Reggio Emillia z 18. 11. 1999 (dále jen „rozsudek Teckal“). Dle cit. rozsudku je uplatnění výjimky možné v případě, kdy veřejný orgán, který je zadavatelem, vykonává nad dotčeným subjektem obdobnou kontrolu, jako je ta, kterou vykonává nad svými organizačními útvary, a kdy tento subjekt zároveň realizuje podstatnou část své činnosti s veřejným orgánem nebo veřejnými orgány.

82.         Podle rozsudku SDEU ze dne 11. 5. 2006, C-340/04, Carbotermo SpA a Consorzio Alisei proti Comune di Busto Arsizio a AGESP SpA mají podmínky pro přímé zadání veřejné zakázky osobě odlišné od zadavatele stanovené rozsudkem Teckal za cíl zejména vyhnout se narušení hospodářské soutěže. Z citovaného rozsudku v této souvislosti plyne, že požadavek na výkon „podstatné“ části činnosti ovládané osoby ve prospěch zadavatele má za cíl zvláště zajistit použití postupů při zadávání veřejných zakázek stanovených unijním právem v případě, kdy osoba (podnik) kontrolovaná jedním nebo více zadavateli je činná na trhu, a tedy může soutěžit s jinými.  

83.         K cit. judikatuře SDEU Úřad shrnuje, že podmínky pro uplatnění in-house výjimky nejsou samoúčelné, nýbrž sledují naplnění konkrétního smyslu, kterým je, aby zadáním veřejné zakázky mimo režim zákona nebyla narušena rovná a spravedlivá hospodářská soutěž, resp. aby nebylo deformováno tržní prostředí. Výjimka in-house může být aplikována pouze a jedině v případech a pouze a jedině na ty subjekty, které se hospodářské soutěže v podstatě neúčastní a svou činností tedy nekonkurují ostatním subjektům na trhu, a nejsou tak přímým zadáváním veřejných zakázek zvýhodněny ve svých jiných činnostech.

84.         Smysl in-house výjimky tedy spočívá v tom, že tak, jako má veřejný zadavatel (jakož i dotovaný zadavatel, který má povinnost postupovat při zadávání veřejné zakázky podle zákona) vždy možnost uspokojit své potřeby využitím vlastních administrativních, technických a jiných kapacit, aniž by musel provádět jakékoli zadávací řízení, má i možnost využít kapacity osoby, která je sice od něj formálně odlišná, jejíž faktické postavení (dané výlučnou majetkovou účastí, resp. ovládáním a tím, že podstatnou část své činnosti vykonává pro zadavatele) se však neliší od „pouhé“ organizační složky zadavatele. Smysl této výjimky však jistě nespočívá v poskytnutí možnosti k tomu, aby se zadavatel vyhnul zadávání veřejné zakázky tím, že ji účelově v rámci in-house výjimky předá právnické osobě, kterou ovládá, která ji pak zadá „z volné ruky“, tj. zcela mimo režim zákona třetí, od zadavatele, resp. „in-house dodavatele“ zcela odlišné osobě. Takový postup je typickým případem obcházení zákona, protože by ve vztahu ke konkrétnímu plnění představujícímu veřejnou zakázku neproběhla zákonem předvídaná soutěž, aniž by proto existoval jakýkoli legitimní důvod. Veřejné prostředky (poskytnuté za určitým účelem) neztrácejí svůj charakter veřejných prostředků tím, že jsou – za účelem realizace tohoto konkrétního účelu – poskytnuty další osobě. Pokud zadavatel postupoval, jak je naznačeno, pak smyslu a účelu právní úpravy in house výjimky odpovídá jen ten výklad, že hodlá-li „in-house dodavatel“ dále poptávat plnění, které pak dodá „in-house zadavateli“, u třetích osob, musí ve vztahu k takové zakázce dodržovat zákon, neboť je ve vztahu k ní sám zadavatelem.

85.         Úřad má na základě výše uvedeného za to, že zadavatel je v souvislosti se smlouvou na veřejnou zakázku č. 2 stejně jako ČVS v postavení dotovaného zadavatele ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zákona a vzniká mu v návaznosti na § 2 odst. 5 zákona povinnost při zadávání veřejných zakázek v rámci zajišťování Mistroství světa juniorek 2013 postupovat podle ustanovení zákona platných pro veřejného zadavatele.

86.         Úřad dále uvádí, že jiná situace by nenastala ani tehdy, byl-li by skutkový stav posuzován dle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“), který nabyl účinnosti dne 1. 10. 2016.

87.         Dle § 4 odst. 2 písm. a) ZZVZ je zadavatelem osoba, která k úhradě nadlimitní nebo podlimitní veřejné zakázky použije více než 200 000 000 Kč, nebo více než 50 % peněžních prostředků, poskytnutých z rozpočtu veřejného zadavatele.

88.         Dle § 11 odst. 1 ZZVZ se za zadání veřejné zakázky nepovažuje uzavření smlouvy, kterou uzavírá veřejný zadavatel s jinou právnickou osobou jako dodavatelem, pokud

a) sám nebo společně s jinými veřejnými zadavateli ovládá tuto osobu obdobně jako své vnitřní organizační jednotky,

b) v takto ovládané osobě nemá majetkovou účast jiná osoba než ovládající veřejný zadavatel nebo ovládající veřejní zadavatelé a

c) více než 80 % celkové činnosti takto ovládané osoby je prováděno při plnění úkolů, které jí byly svěřeny ovládajícím veřejným zadavatelem nebo ovládajícími veřejnými zadavateli nebo jinými právnickými osobami, které ovládající veřejný zadavatel nebo veřejní zadavatelé rovněž ovládají jako své vnitřní organizační jednotky.

89.         Dle § 11 odst. 6 ZZVZ se § 11 odst. 1 až 5 ZZVZ použijí obdobně i pro zadavatele podle § 4 odst. 2 ZZVZ.

90.         Z výše uvedeného je zřejmé, že právní úprava in-house výjimky, jakož ani úprava postavení zadavatele, který k úhradě nadlimitní nebo podlimitní veřejné zakázky použije více než 50 % peněžních prostředků poskytnutých z rozpočtu veřejného zadavatele, se kromě nové terminologie a zpřesnění rozsahu činnosti ovládané osoby ve prospěch veřejného zadavatele, nezměnila.

91.         Pojem dotovaný zadavatel byl z nové právní úpravy vypuštěn a nově je použit jednotný termín „zadavatel“. Dále na místo pojmu hrazeno „z peněžních prostředků z veřejných zdrojů“ je nově použit pojem „poskytnutých z rozpočtu veřejného zadavatele“ resp. z „rozpočtu Evropské unie nebo veřejného rozpočtu cizího státu s výjimkou případů, kdy je veřejné zakázka plněna mimo území Evropské unie“. Kritérium pro charakteristiku peněžních prostředků, které musí být veřejné povahy, se tedy nezměnilo. Pro neformálně zavedené označení „in-house výjimka“ byl v ZZVZ  nově zaveden pojem vertikální spolupráce, přičemž z čl. 12 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. 2. 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES bylo v návaznosti na judikaturu SDEU převzato výše uvedené znění § 11 odst. 1 ZZVZ včetně upřesnění podílu ovládané osoby při plnění činností ve prospěch veřejného zadavatele.

92.         Úřad dále uvádí, že svoji argumentaci k ustanovení § 2 odst. 3 zákona neopírá o „větu za středníkem“, která se v nové úpravě ZZVZ neobjevuje, ale o samotný smysl dotčených právních institutů, tedy dotovaného zadavatele a tzv. „in-house“ výjimky. Vypuštění předmětné věty zákonodárcem souvisí dle názoru Úřadu právě se skutečností, že byla v právní úpravě nadbytečná, neboť smysl právní úpravy zůstává stále stejný – představa, že by měl zákonodárce v úmyslu touto úpravou umožnit jednoduché obcházení zákona, resp. jeho smyslu a účelu, se jeví jako absurdní. Důvodová zpráva k zavedení právní úpravy dotovaného zadavatele v zákoně mj. uvedla, že „za poskytnutí [peněžních prostředků] veřejným zadavatelem se považuje přitom rovněž stav, kdy jsou takové prostředky dotovanému zadavateli poskytnuty prostřednictvím třetí osoby, popřípadě prostřednictvím více třetích osob (vztahuje se tedy i na případy, řetězení')“. Účelem takové úpravy tedy v souvislosti s úpravou dotovaného zadavatele bylo nepochybně zamezit obcházení zákona, aby do uvedené kategorie spadal také subjekt, který dotaci od veřejného zadavatele obdržel prostřednictvím třetí osoby, popř. více třetích osob. Nová právní úprava v této věci a ani důvodová zpráva k ZZVZ nenaznačuje, že by od tohoto cíle mělo být ustoupeno. Důvodová zpráva k ust. § 4 odst. 2 ZZVZ uvádí, že „zadavatelem je také i osoba zadávající veřejnou zakázku, která bude v určité výši financována z veřejných rozpočtů“. Klíčovým kritériem je tedy veřejná povaha veřejných prostředků a tuto veřejnou povahu tyto prostředky v šetřeném případě, jak bylo uvedeno výše, dle názoru Úřadu neztratily.

93.         Dle Úřadu lze proto veškeré dílčí závěry učiněné výše k otázce postavení dotovaného zadavatele a in-house výjimky dle zákona bezezbytku vztáhnout i na úpravu v ZZVZ.

Relevantní ustanovení zákona

94.         Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel je povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

95.         Podle § 7 odst. 1 zákona je veřejnou zakázkou zakázka realizovaná na základě smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací.

96.         Podle § 10 odst. 1 zákona veřejnou zakázkou na služby je veřejná zakázka, která není veřejnou zakázkou na dodávky nebo veřejnou zakázkou na stavební práce.

97.         Podle § 12 odst. 1 zákona nadlimitní veřejnou zakázkou se rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota podle § 13 zákona bez daně z přidané hodnoty dosáhne nejméně finančního limitu stanoveného prováděcím právním předpisem pro jednotlivé kategorie zadavatelů, oblasti a druhy veřejných zakázek, případně kategorie dodávek nebo služeb. Tento prováděcí právní předpis stanoví rovněž seznam zboží pořizovaného Českou republikou - Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a výši tohoto limitu.

98.         Podle § 12 odst. 3 zákona se veřejnou zakázkou malého rozsahu se rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosáhne v případě veřejné zakázky na dodávky nebo veřejné zakázky na služby 1 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty nebo v případě veřejné zakázky na stavební práce 3 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty.

99.         Podle ustanovení § 21 odst. 1 zákona tento zákon upravuje tyto druhy zadávacích řízení a) otevřené řízení, b) užší řízení, c) jednací řízení s uveřejněním, d) jednací řízení bez uveřejnění, e) soutěžní dialog, f) zjednodušené podlimitní řízení.

100.     Podle § 21 odst. 2 zákona zadavatel může pro zadání veřejné zakázky použít otevřené řízení nebo užší řízení a za podmínek stanovených v § 22 a 23 zákona rovněž jednací řízení s uveřejněním nebo jednací řízení bez uveřejnění; otevřené řízení se nepoužije v případě veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti.

101.     Podle § 21 odst. 3 zákona veřejný zadavatel může pro zadání veřejné zakázky použít za podmínek stanovených v § 24 zákona soutěžní dialog a za podmínek podle § 25 zákona zjednodušené podlimitní řízení.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

102.     Úřad předně uvádí, že zadáváním je podle § 17 písm. m) zákona závazný postup zadavatele podle zákona v zadávacím řízení, jehož účelem je zadání veřejné zakázky. Zadávací řízení ve smyslu zákona je tedy procesním postupem zadavatele směřujícím k zadání veřejné zakázky. Podle § 2 odst. 1 zákona se za zadavatele veřejné zakázky pro účely zákona považuje veřejný, dotovaný a sektorový zadavatel. Podle § 7 odst. 1 zákon je veřejnou zakázkou zakázka realizovaná na základě písemné smlouvy mezi zadavatelem a jedním či více dodavateli, jejímž předmětem je úplatné poskytnutí dodávek či služeb nebo úplatné provedení stavebních prací. Jedná se tedy o plnění, které obsahuje prvek úplaty a je zadáváno osobou, která je veřejným zadavatelem (příp. dotovaným nebo sektorovým), na základě smluvního vztahu s dodavatelem, přičemž se podle předmětu plnění jedná o veřejnou zakázku na dodávky, služby nebo stavební práce.

103.     Úřad dále v obecné rovině uvádí, že hlavním účelem zákona je zajištění soutěže mezi různými dodavateli při poptávání plnění, které je předmětem veřejné zakázky, a to s cílem efektivního vynakládání veřejných finančních prostředků. Tohoto účelu, tedy zajištění férové soutěže, lze dosáhnout pouze v transparentně provedeném zadávacím řízení, tedy postupem zajišťujícím co možná nejvyšší míru konkurence, která je předpokladem pro získání co nejvýhodnějších podmínek pro zadavatele.  Zadávací řízení, jak již bylo uvedeno výše, je formalizovaný postup směřující k zadání veřejné zakázky, tzn. rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy s vybraným uchazečem, přičemž jeho pravidla stanovuje zákon. Zákonodárce v ustanovení § 21 odst. 2 a 3 zákona stanovil, že zadavatel, resp. veřejný zadavatel může pro zadání veřejné zakázky použít následující druhy zadávacích řízení, a to otevřené řízení, užší řízení, jednací řízení s uveřejněním, jednací řízení bez uveřejnění, soutěžní dialog a zjednodušené podlimitní řízení. Úřad tedy uzavírá, že má-li být naplněn hlavní účel zákona, a tedy zajištění soutěžního prostředí při zadávání veřejných zakázek, musí zadavatelé postupovat dle ustanovení § 21 odst. 2 a 3 zákona a – nestanoví-li zákon výslovně jinak (např. v případě výjimek dle § 18 zákona) – použít pro zadání veřejné zakázky některý z druhů zadávacího řízení dle výše citovaných ustanovení zákona.

104.     Úřad uvádí, že zadavatel je v souvislosti s peněžními prostředky poskytnutými z veřejných zdrojů (prostřednictvím Smlouvy na veřejnou zakázku č. 2 uzavřenou s ČVS) stejně jako ČVS v postavení dotovaného zadavatele ve smyslu ust. § 2 odst. 3 zákona (viz body 77. - 93. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Zadavateli tak vzniká v souvislosti s plněním vztahujícím se k realizaci Mistrovství světa ve volejbale juniorek 2013 povinnost při poptávání plnění, která splňují kritéria veřejné zakázky dle § 7 zákona, postupovat podle ustanovení zákona platných pro veřejného zadavatele dle § 2 odst. 5 zákona a poptávat předmětné plnění postupem dle § 21 odst. 2 a 3 zákona, tj. použít pro zadání veřejné zakázky některý z odpovídajícího druhu zadávacího řízení. Úřad pro úplnost doplňuje, že v šetřeném případě se nejedná o výjimku z povinnosti zadávat podle zákona, ani výjimku z povinnosti zadávat v zadávacím řízení podle ZZVZ (zadavatel nic z uvedeného ani netvrdí), přičemž z povahy věci se nejedná ani o veřejnou zakázku v rámci dynamického nákupního systému nebo o veřejnou zakázku zadávanou na základě rámcové smlouvy (kdy v uvedených případech by zadavatele povinnost postupovat v zadávacím řízení nestíhala). V této souvislosti Úřad připomíná, že ČVS obdržel peněžní prostředky z veřejných zdrojů Rozhodnutím ministerstva č. 502013_5_202_V_A ze dne 19. 6. 2013 o poskytnutí neinvestiční dotace ze státního rozpočtu České republiky v oblasti sportu na rok 2013 ve výši 10 000 000 Kč, které se zavázal dle článku II. odst. 3 Smlouvy na veřejnou zakázku č. 2 uhradit zadavateli v souvislosti s jeho náklady na produkci Mistrovství světa ve volejbale juniorek 2013 (viz body 74. – 76. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Uvedenými produkčními náklady, které dle cit. článku Smlouvy na veřejnou zakázku č. 2 ČVS požadoval zajistit, jsou „především náklady na ubytování a stravování družstev, pronájmy sportovišť a konferenčních místností, zajištění služeb (praní prádla, doprava účastníků, zdravotní zajištění), odměny organizátorů a personálu apod.“.  

105.     Úřad ve správním řízení zjistil, že zadavatel předmětné plnění spočívající v ubytování národních reprezentací při Mistrovství světa juniorek 2013 nerealizoval v rámci in-house vztahu sám, ale prostřednictvím dalšího dodavatele. Právě uvedené plyne ze smlouvy ze dne 26. 5. 2013 a v návaznosti na ni vystavené faktury č. 10130711 předložené dodavatelem Redhead pro, s.r.o. dne 11. 7. 2013, který fakturoval zadavateli za „ubytování […] národních reprezentací při MS U 20 v Brně 15. 6 – 1. 7. 2013 dle smlouvy o zajištění MS U 20 v Brně 2013“ celkem 4 463 500 Kč bez DPH.

106.     Jak je uvedeno v předchozím bodě, z plnění poskytnutého dodavatelem Redhead pro, s.r.o. činí ubytování celkem částku ve výši 4 463 500 Kč bez DPH, a překračuje tak limit pro podlimitní veřejné zakázky na služby ve výši 1 000 000 Kč bez DPH dle § 12 odst. 2 zákona (ve znění zákona ke dni vystavení příslušné faktury). Úřad ve vztahu k uvedenému plnění nemá pochyb o splnění kritérií veřejné zakázky dle § 7 odst. 1 zákona, neboť bylo realizováno na základě smluvního vztahu mezi zadavatelem a společností Redhead pro, s.r.o., jehož předmětem bylo úplatné poskytnutí služeb spočívajících v zajištění ubytování národních reprezentací při Mistrovství světa juniorek 2013. Zadavatel tak byl povinen při poptávání předmětného plnění postupovat v některém z v úvahu připadajícího druhu zadávacího řízení dle § 21 odst. 2 a 3 zákona.

107.     V průběhu správního řízení však bylo Úřadem zjištěno, že zadavatel výše popsané plnění v zadávacím řízení nezadával, neboť Úřadu neposkytl dokumentaci o zadávacím řízení, resp. zadavatel ve stanovisku ze dne 2. 10. 2017 sám konstatoval, že v rámci in-house vztahu s ČVS nebyl povinen uvedené plnění v zadávacím řízení zadávat.

108.     Pro úplnost Úřad uvádí, že smlouva ze dne 26. 5. 2013 byla mezi zadavatelem a Redhead pro, s.r.o. uzavřena nejen na poskytnutí ubytování, ale i stravování, a stejně tak i faktura č. 10130711 byla vystavena za poskytnuté ubytování a stravování. K části plnění poskytnuté dodavatelem Redhead pro, s.r.o., která se týká stravování, v hodnotě 690 000 Kč bez DPH proto Úřad dodává, že se podle § 12 odst. 3 zákona jedná o veřejnou zakázku malého rozsahu, kterou zadavatel dle § 18 odst. 5 zákona nebyl povinen zadávat podle zákona v zadávacím řízení, avšak byl při pořizování tohoto plnění povinen dodržet zásady uvedené v § 6 odst. 1 zákona. K tomu Úřad dále uvádí, že vycházel z členění faktury č. 10130711 vystavené zadavateli dne 11. 7. 2013 dodavatelem Redhead pro, s.r.o. v níž je odděleně uvedeno ubytování a stravování národních reprezentací při Mistroství světa juniorek 2013.

K námitkám zadavatele

109.     Zadavatel ve svém stanovisku ze dne 2. 10. 2017 opakovaně namítá, že není v postavení zadavatele ve smyslu § 2 zákona ani ust. § 4 ZZVZ, neboť k uzavření Smluv na veřejnou zakázku došlo na základě výjimky in-house zadávání dle ust. § 18 odst. 1 písm. e) zákona. Zadavatel dále uvádí, že zákon ani ZZVZ jej jakkoliv nelimituje, aby dodavatel uplatňující výjimku pro in-house zadávání, resp. provádějící vertikální spolupráci dle § 11 ZZVZ, plnil svůj závazek prostřednictvím třetích osob v podobě subdodavatelů, resp. poddodavatelů. Zadavatel dále namítá, že právní úprava ZZVZ je pro zadavatele výhodnější, neboť již neobsahuje větu za středníkem ust. § 2 odst. 3 zákona, v níže bylo uvedeno, že peněžní prostředky jsou poskytovány z veřejných zdrojů i v případě, pokud jsou poskytovány prostřednictvím jiné osoby (celé znění námitek viz body 41. - 54. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

110.     Zadavatel v návaznosti na uvedené dovozuje, že jsou-li určitému subjektu poskytnuty prostředky prostřednictvím třetí osoby, která sama není veřejným zadavatelem, a tedy nikoliv z rozpočtu veřejného zadavatele, pak se na něj ustanovení § 4 odst. 2 ZZVZ neaplikuje, a tento subjekt tak v souvislosti s nakládáním s těmito finančními prostředky není dotovaným zadavatelem. Nová právní úprava obsažená v ustanovení § 4 odst. 2 ZZVZ dle zadavatele připouští pouze přímé financování z rozpočtu veřejného zadavatele, zatímco nepřímé financování na rozdíl od předchozí právní úpravy nezohledňuje.

111.     K námitkám zadavatele Úřad předně uvádí, že s otázkou postavení zadavatele ať už dle zákona, nebo ZZVZ se vypořádal výše v bodech 73. - 93. odůvodnění tohoto rozhodnutí. Úřad dále k námitkám zadavatele uvedeným v rozkladu proti prvostupňovému rozhodnutí (viz bod 44. odůvodnění tohoto rozhodnutí) uvádí následující.  Na námitky zadavatele, které směřovaly proti jeho postavení jakožto dotovaného zadavatele, Úřad reaguje a vypořádává je v bodech 77. – 93. a 114. odůvodnění tohoto rozhodnutí. K námitkám obsaženým v rozkladu, týkajícím se využití subdodavatelů, resp. poddodavatelů, se Úřad vyjádří níže. Pokud jde o vyjádření, resp. námitky zadavatele ve vztahu k závěrům rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 20. 9. 2017 č. j. ÚOHS-R0105/2017/VZ-27120/2017/323/LVa, Úřad uvádí, že je ve smyslu § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí. V jeho intencích je věc znovu projednána, přičemž i proti tomuto (novému) rozhodnutí může zadavatel opět podat rozklad.

112.     Úřad dále uvádí, že s výkladem § 4 odst. 2 ZZVZ, jak jej podává zadavatel, nemůže souhlasit, jelikož by aproboval jednoduchým způsobem proveditelné a přímé obcházení zákona, přičemž odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn.  II. ÚS 119/01 ze dne 1. 4. 2003, ve kterém se uvádí, že „[o]bcházení zákona spočívá ve vyloučení závazného pravidla záměrným použitím prostředku, který sám o sobě není zákonem zakázaný, v důsledku čehož se uvedený stav stane z hlediska pozitivního práva nenapadnutelným. Jednání in fraudem legis představuje postup, kdy se někdo chová podle práva, ale tak, aby záměrně dosáhl výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího.“ Zadavatel se tedy nemůže vyhnout zadávání veřejné zakázky tím, že ji účelově v rámci in-house výjimky předá právnické osobě, kterou ovládá, jež následně předmět plnění veřejné zakázky poptá zcela mimo režim zákona a uzavře na něj smlouvu s třetí osobou. K tomu Úřad dodává, že výklad předestřený zadavatelem by znamenal, že by stačilo účelové založení jakékoli „dceřiné“ (od zadavatele formálně odlišné) společnosti v postavení in-house dodavatele, kterým by se kterýkoli (dotovaný) zadavatel vyhnul veškerým povinnostem zadávat veřejné zakázky dle zákona. Zadavatelem nastíněný výklad je proto třeba striktně odmítnout, neboť tímto způsobem by se úprava zadávání veřejných zakázek zakotvená v zákoně stala zcela neúčinnou.

113.     Zadavatel dále namítá, že právní úprava obsažená v zákoně, jakož i v ZZVZ nezakazuje ani nelimituje, aby dodavatel v rámci in-house vztahu, resp. vertikální spolupráce dle ZZVZ mohl plnit svůj závazek z in-house smlouvy prostřednictvím třetích osob – subdodavatelů, resp. poddodavatelů. K uvedenému Úřad konstatuje, že souhlasí s tím, že zadavatel (in-house dodavatel) mohl k uspokojení potřeb ČVS (in-house zadavatele) využít vlastních administrativních, technických a jiných kapacit, anebo též mohl využít „subdodavatele“ (rozuměno mohl přenechat realizaci plnění třetí osobě – dodavateli). Zadavatel druhou z uvedených možností využil, nerealizoval plnění podle Smlouvy na veřejnou zakázku č. 2 uzavřené s ČVS vlastními kapacitami, nýbrž toto plnění zajistil tak, že jej dále poptával u společnosti Redhead pro, s.r.o. Uvedená společnost tak byla tím, kdo skutečně služby spočívající v zajištění ubytování národních reprezentací při Mistroství světa juniorek 2013, a to na základě smlouvy ze dne 26. 5. 2013 uzavřené se zadavatelem, realizovala. Úřad dále uvádí, že jak bylo v průběhu správního řízení zjištěno, zadavatel toto plnění nezadával v zadávacím řízení, když smlouvu se společností Redhead pro s.r.o. neuzavřel podle pravidel zakotvených v zákoně, přestože byl povinen takto učinit. Úřad proto shrnuje, že zadavatel vzhledem ke skutečnosti, že byl v postavení dotovaného zadavatele ve vztahuk veřejné zakázce na ubytování při zajištění Mistroství světa juniorek 2013 a s ohledem na to, že se jednalo o veřejnou zakázku podlimitní, měl povinnost zadávat předmětné plnění v zadávacím řízení. Jinými slovy řečeno – Úřad nezpochybňuje, že by zadavatel nemohl k plnění svého závazku vůči ČVS využít třetích osob, otázkou však je, za jakých podmínek, přičemž Úřad má za to, že ve vztahu k veřejné zakázce na ubytování při zajištění Mistroství světa juniorek 2013 tak mohl zadavatel učinit vzhledem k její hodnotě pouze za použití zadávacího řízení dle zákona.

114.     K námitce zadavatele uvedené v rozkladu týkající se § 2 odst. 4 zákona Úřad uvádí, že pravidlo obsažené v tomto ustanovení zákona, a sice že pro účely uzavření smlouvy se subdodavatelem se za dotovaného zadavatele nepovažuje dodavatel, kterému byla veřejným zadavatelem zadána veřejná zakázka, se vztahuje pouze na případy, kdy je veřejná zakázka zadána ve smyslu § 17 písm. k) zákona, dle kterého se zadáním rozumí rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky a uzavření smlouvy s vybraným uchazečem, uskutečněné v zadávacím řízení. V šetřeném případě však byla mezi ČVS (jako in-house zadavatelem) a zadavatelem (jako in-house dodavatelem) v souvislosti se Smlouvou na veřejnou zakázku č. 2 aplikována dle § 18 odst. 1 písm. e) zákona in-house výjimka, kdy ČVS nemusel zadávat postupem dle zákona. Uzavření smlouvy o spolupráci mezi ČVS a zadavatelem (in-house vztah) není zadáním ve smyslu zákona, neboť mu nepředcházelo provedení zadávacího řízení.

115.     Úřad dále uvádí, že, jak bylo uvedeno výše v bodu 83. odůvodnění tohoto rozhodnutí, z judikatury SDEU plyne, že výjimka in-house může být aplikována pouze a jedině v případech a pouze a jedině na ty subjekty, které se hospodářské soutěže v podstatě neúčastní a svou činností tedy nekonkurují ostatním subjektům na trhu, a nejsou tak zadáváním veřejných zakázek bez soutěže zvýhodněny ve svých jiných činnostech. V šetřeném případě byla in-house výjimka aplikována v souvislosti s uzavřením Smlouvy na veřejnou zakázku č. 2 mezi ČVS (jako in-house zadavatelem) a zadavatelem (jako in-house dodavatelem). Zadavatel však předmětné plnění spočívající v ubytování národních reprezentací při Mistroství světa juniorek 2013 nerealizoval v rámci in-house vztahu sám (k čemuž naplnění in-house výjimky směřuje), nýbrž bez provedení zákonné soutěže jemu v rámci in-house vztahu přenechanou povinnost plnit zajišťoval prostřednictvím třetího subjektu (společnosti Redhead pro, s.r.o.), který již není v postavení in-house dodavatele. Tímto způsobem tedy nepochybně k narušení hospodářské soutěže došlo.

116.     K námitce zadavatele, že není zřejmé, jaké jeho jednání je předmětem řízení a k jakým skutečnostem by se měl vyjádřit, pak Úřad odkazuje na upřesnění předmětu správního řízení ze dne 30. 4. 2018, resp. na rozhodnutí ze dne 30. 4. 2018 č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-12981/2018/523/LSt o zastavení části správního řízení. Zadavatel se poté, co mu byl ze strany Úřadu upřesněn předmět probíhajícího správního řízení, dále ve správním řízení vyjádřil, a to v rámci stanoviska ze dne 4. 6. 2018.

117.     Pokud zadavatel namítá, že není v postavení zadavatele ve smyslu § 2 zákona ani ust. § 4 ZZVZ, neboť k uzavření Smluv na veřejnou zakázku došlo na základě výjimky in-house, pak mu Úřad nemůže přisvědčit. Úřad k námitce uvádí, že nezpochybňuje, že by zadavatel nebyl dle uvedených smluv v in-house vztahu s ČVS, který je dotovaným zadavatelem, nicméně dodává, že zadavatel je stejně jako ČVS v postavení dotovaného zadavatele (blíže viz body 77. - 93. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a proto měl povinnost plnění spočívající v zajištění ubytování zadávat postupem podle zákona.

118.     K námitkám zadavatele ze dne 4. 6. 2018 Úřad uvádí, že zadavatel ve svém stanovisku opakovaně uvádí námitky týkající se jeho postavení jako dotovaného zadavatele, a to dle zákona jakožto i ZZVZ. Jelikož se námitky zadavatele týkají stejné věci jako námitky zadavatele ze dne 2. 10. 2017 a jsou v podstatě totožné, vztahují se na ně body odůvodnění tohoto rozhodnutí, kde se Úřad vypořádal s námitkami zadavatele ze dne 2. 10. 2017, viz výše.

119.     K upozornění zadavatele na zásadu zákazu sebeobviňování dle § 53 odst. 2 správního řádu, uvedenému v bodě 56. odůvodnění tohoto rozhodnutí, Úřad odkazuje na rozsudek Krajského soudu č. j. 62 Af 13/2015-179 ze dne 1. 3. 2017 (obdobně též rozsudek č. j. 62 Af 75/2010-318 ze dne 23. 2. 2012), v němž se uvádí, že „není porušením zásady zákazu sebeobviňování, pokud při vyžadování podkladů není vyšetřovaný (podezřelý) nucen poskytnout odpovědi, které by vyšetřující orgán dovedly k připuštění existence protiprávního jednání, a není nucen poskytnout odpovědi jiné než vážící se výlučně ke skutkovým otázkám a poskytnout listiny jiné, než které v době vyžádání již existují …“ Z rozsudku dále plyne, že nedochází k porušení zásady zákazu sebeobviňování v případě, že Úřad žádostí o poskytnutí listin a informací nenutí zadavatele, aby pro Úřad „vytvořil“ dokumenty, které by mohly být usvědčujícím důkazem, ani zadavatele nenutí, aby se „přiznal“, resp. uznal své protiprávní jednání.  S ohledem na skutečnost, že v šetřeném případě Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S0163/2017/VZ-29166/2017/523/LSt ze dne 9. 10. 2017 žádal zadavatele o předložení listin, u nichž předpokládal, že jsou k dispozici a dále o poskytnutí informace, jež se týkala výlučně skutkových otázek (blíže viz bod 55. odůvodnění tohoto rozhodnutí), Úřad uzavírá, že nejednal v rozporu se zásadou zákazu sebeobviňování, jak naznačuje zadavatel.

120.     Z výše uvedeného je zřejmé, že zadavatel se svým jednáním dopustil správního deliktu tím, že nedodržel postup stanovený v ustanovení § 21 odst. 2 a 3 zákona, když na plnění veřejné zakázky na ubytování v rámci Mistroství světa juniorek 2013 uzavřel dne 26. 5. 2013 smlouvu s dodavatelem Redhead pro, s.r.o., jenž vystavil dne 11. 7. 2013 na poskytnuté plnění fakturu č. 10130711 v hodnotě 4 463 500 Kč bez DPH za ubytování, přičemž zadavatel tuto veřejnou zakázku nezadal v některém z v úvahu připadajícího druhu zadávacího řízení dle § 21 odst. 2 a 3 zákona a tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

121.     S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze vyloučit, že pokud by zadavatel provedl zadávací řízení podle zákona, mohl obdržet i jiné nabídky od dalších dodavatelů (další potenciální dodavatelé se z povahy věci nemohli dozvědět o možnosti ucházet se o realizaci plnění), kteří mohli nabídnout výhodnější podmínky plnění pro zadavatele, než tomu bylo v případě dodavatele, s nímž zadavatel uzavřel smlouvu ze dne 26. 5. 2013 na plnění šetřené veřejné zakázky.

122.     Úřad na tomto místě pro úplnost dodává, že v posuzovaném případě bylo též nezbytné posoudit, zda pozdější právní úprava, případně právní úprava zakotvená v ZZVZ není pro zadavatele příznivější, a zda ji tudíž není nutno s ohledem na čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod na šetřený případ aplikovat. V této souvislosti lze uvést, že pozdější úpravy nejsou pro zadavatele příznivějšími, přestože zakotvují vyšší limit pro podlimitní veřejnou zakázku na služby, neboť hodnota šetřené veřejné zakázky je vyšší než později přijaté limity. K tomu Úřad dále uvádí, že zákonné opatření senátu č. 341/2013 Sb. ze dne 10. října 2013 mj. vrátilo zpět limity pro podlimitní veřejné zakázky, které v případě veřejné zakázky na dodávky a služby činí nejméně 2 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty. Podle nyní účinné právní úpravy v § 26  ZZVZ je podlimitní veřejnou zakázkou je veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota přesahuje hodnoty stanovené v § 27 ZZVZ, přičemž tato hodnota činí rovněž 2 000 000 Kč.

123.     Co se týče jednání zadavatele, Úřad konstatuje, že jednání zadavatele je v šetřeném případě správním deliktem podle všech pozdějších právních předpisů [k tomu viz § 120 odst. 1 písm. a) zákona, § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ], přičemž zadavateli by při ukládání sankce podle ZZVZ hrozila stejně vysoká pokuta [srov. ust. § 120 odst. 2 písm. a) zákona a ust. § 268 odst. 2 písm. a) ZZVZ] jako podle právní úpravy aplikované v šetřeném případě. Jednání zadavatele tudíž Úřad posuzoval v souladu s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod podle právní úpravy účinné v době spáchání správního deliktu. Pokud jde o postavení zadavatele, zabýval se Úřad úpravou v zákoně a ZZVZ podrobně výše (viz body 77. - 93. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Závěrem v této souvislosti lze uvést, že uplatnění výše uvedeného principu v rámci správního trestání vyplývá rovněž z judikatury Nejvyššího správního soudu, konkrétně pak např. z rozsudku sp. zn. 5 Afs 68/2011 ze dne 21. 3. 2012, v němž Nejvyšší správní soud dovodil povinnost správních orgánů zabývat se dodržením ústavního principu spočívajícího v povinnosti použít pozdější právní úpravu, pokud je pro obviněného příznivější (obdobně též i rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 64/2012 ze dne 12. 4. 2013).

124.     S ohledem na skutečnosti uvedené v odůvodnění tohoto rozhodnutí Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí

125.     Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

126.     Jak vyplývá z výroku I. a shora uvedeného odůvodnění tohoto rozhodnutí, zadavatel se v šetřeném případě dopustil správního deliktu, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dne 26. 5. 2013 došlo k uzavření smlouvy se společností Redhead pro, s.r.o.

127.     Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán. Podle § 121 odst. 3 zákona (ve znění účinném od 6. 3. 2015) odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán. Totožně upravoval dobu, ve které dochází k zániku odpovědnosti za správní delikt, od 1. 10. 2016 do 30. 6. 2017 i § 270 odst. 3 ZZVZ.

128.     Úřad dále uvádí, že dne 1. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“). Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

129.     Podle § 270 odst. 5 ZZVZ (ve znění zákona č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích‚ dále jen „novela č. 183/2017“) činí promlčecí doba 5 let.

130.     Podle § 270 odst. 6 ZZVZ (ve znění novely č. 183/2017 Sb.) se promlčecí doba přerušuje

a) oznámením o zahájení řízení o přestupku,

b) vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným.

131.     Podle § 270 odst. 7 ZZVZ (ve znění novely č. 183/2017 Sb.) přerušením promlčecí doby počíná běžet promlčecí doba nová.

132.     Podle § 270 odst. 8 ZZVZ (ve znění novely č. 183/2017 Sb.) byla-li promlčecí doba přerušena, odpovědnost za přestupek zanikne nejpozději uplynutím 10 let od jeho spáchání.

133.     V návaznosti na uvedená ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl v listopadu 2016, kdy zahájil šetření z moci úřední v této věci. Ke spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 26. 5. 2013, kdy zadavatel uzavřel smlouvu se společností Redhead pro, s.r.o. Správní řízení ve věci možného spáchání správních deliktů (tj. mj. správního deliktu konstatovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí) bylo zahájeno dne 6. 5. 2017. Z právě uvedeného plyne, že v šetřeném případě byla zachována subjektivní i objektivní lhůta, ve které je možno zahájit správní řízení směřující k uložení pokuty za spáchaný správní delikt, a to podle všech potenciálně aplikovatelných právních úprav, přičemž neuplynula ani promlčecí lhůta dle § 270 ZZVZ ve znění účinném od 1. 7. 2017. Úřad tedy na tomto místě činí závěr, že žádná z pozdějších právních úprav – o jejíž aplikaci by bylo možno uvažovat s ohledem na čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod – není pro zadavatele příznivější v tom smyslu, že by jeho odpovědnost za spáchání správního deliktu zanikla.

134.     Jak vyplývá z faktury č. 10130711 vystavené zadavateli společností Redhead pro, s.r.o. na základě smlouvy ze dne 26. 5. 2013, cena veřejné zakázky spočívající v poskytnutí ubytování národních reprezentací při Mistroství světa juniorek 2013, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správního deliktu, a za který může být zadavateli uložena pokuta, činí 4 463 500 Kč bez DPH, přičemž výše DPH odpovídající sazbě 15 % činí 669 525 Kč, tzn. celková cena veřejné zakázky spočívající v poskytnutí ubytování dosahuje částky 5 133 025 Kč vč. DPH. Úřad k tomu uvádí, že citovaná částka představuje násobek počtu příslušných osob, počtu dnů strávených těmito osobami na Mistroství světa juniorek 2013 a ceny za ubytování (tj. 1 100 Kč bez DPH za družstva, rozhodčí, delegáty a oficiální hosty a 800 Kč bez DPH za personál).

135.     Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 mil. Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a), c) nebo d) zákona. Z výše uvedeného vyplývá, že za spáchání správního deliktu dle výroku I. tohoto rozhodnutí činí horní hranice pokuty částku po zaokrouhlení ve výši 513 303 Kč.

136.     Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

137.     Hlavním kritériem, které je dle výše citovaného ustanovení rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativní výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Úřad nad rámec uvedených kritérií pak může přihlédnout i k jiným okolnostem, pokud jsou svojí povahou podstatné pro posouzení závažnosti správního deliktu, a které by s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu mohly být kvalifikovány jako polehčující či přitěžující.

138.     Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost správního deliktu“ Úřad dále uvádí, že stupeň společenské škodlivosti správního deliktu (tedy závažnosti) je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty deliktu. Při posuzování závažnosti správního deliktu není hlavním kritériem skutková podstata správního deliktu, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly správní deliktem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

139.     Co se týče způsobu, resp. okolností, za kterých byl správní delikt spáchán, Úřad v tomto rozhodnutí konstatoval, že zadavatel jednal v rozporu s ustanovením § 21 odst. 2 a 3 zákona, když na plnění veřejné zakázky na ubytování v rámci Mistroství světa juniorek 2013 uzavřel dne 26. 5. 2013 smlouvu s dodavatelem Redhead pro, s.r.o., jenž vystavil zadavateli dne 11. 7. 2013 na poskytnuté plnění fakturu č. 10130711 v hodnotě 4 463 500 Kč bez DPH za ubytování, tedy v hodnotě podlimitní veřejné zakázky, přičemž předmětnou veřejnou zakázku nezadal v některém z v úvahu připadajícího druhu zadávacího řízení dle výše citovaných ustanovení zákona, a tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Úřad uvádí, že zadavatel ignoroval základní princip zadávání veřejných zakázek, kterým je podpora soutěžního prostředí, neboť svým postupem neumožnil účast dalších dodavatelů ve výběrovém řízení.

140.     Pokud jde o způsob spáchání správního deliktu, Úřad především uvádí, že za nejzávažnější stupeň intenzity porušení zákona považuje postup zadavatele spočívající v ignoraci ustanovení zákona a základních zásad, na nichž je tento zákon postaven, neboť takový postup zpravidla zcela vylučuje soutěžní prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných prostředků (coby hlavního účelu zákona). V daném případě zadavatel „přímo“ uzavřel smlouvu se společností Redhead pro, s.r.o., aniž by před uzavřením smlouvy provedl zadávací řízení. Úřad uvádí, že případy, kdy zadavatel vůbec nepostupuje podle zákona, dosahují nejzávažnějšího stupně intenzity porušení zákona, neboť takovým postupem zadavatel omezuje, resp. vylučuje soutěžní prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných prostředků a prostředkem k realizaci základních atributů zákona uvedených v § 6 odst. 1 zákona, tedy zásady rovného zacházení, zákazu diskriminace a transparentnosti.

141.     Úřad při zvažování výše pokuty přihlédl i k následkům spáchání správního deliktu. V daném případě měl spáchaný správní delikt za následek, že společnost Redhead pro, s.r.o. nebyla při uzavírání smlouvy vystavena žádné konkurenci, která by mohla vést k výběru ekonomicky výhodnější nabídky. Nelze totiž vyloučit, že pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, mohl obdržet nabídky i od dalších dodavatelů, kteří by mohli nabídnout výhodnější podmínky pro realizaci plnění části předmětné veřejné zakázky. Zadavatel tak nenaplnil elementární účel zákona, kterým je zajištění účinné konkurence a efektivní hospodářské soutěže.

142.     Žádné přitěžující ani polehčující okolnosti Úřad v jednání zadavatele neshledal.

143.     Úřad ke konkrétnímu významu „závažnosti správního deliktu“ v šetřeném případě shrnuje, že posoudil způsob spáchání správního deliktu, jeho následky a intenzitu těchto následků, a dále okolnosti, za nichž byl správní delikt spáchán. Stupeň společenské škodlivosti správního deliktu (tedy závažnosti) označuje Úřad jako velmi závažný, a to vzhledem k tomu že jednání zadavatele výrazně narušilo základní princip zadávání veřejných zakázek – zachování efektivního soutěžního prostředí, které má umožnit z co možná nejširšího okruhu podaných nabídek vybrat pro zadavatele nabídku nejvhodnější.

144.     Při posuzování výše uložené pokuty Úřad dále vycházel z premisy, že pokuta uložená zadavateli za zjištěné porušení zákona má obecně plnit dvě základní funkce, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem – a funkci preventivní, která směřuje k předcházení jeho porušování, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Výše uložené pokuty je vzhledem k okolnostem případu přiměřená a naplňuje dostatečně obě funkce právní odpovědnosti.

145.     S ohledem na vše shora uvedené Úřad konstatuje, že zadavateli uložil za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí pokutu ve výši 75 000 Kč, která odpovídá závažnosti spáchaného správního deliktu a všem dále hodnoceným skutečnostem.

146.     Úřad při stanovení výše pokuty v souvislosti se závěry uvedenými v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 62 Af 123/2013, zohlednil ve prospěch jejího snížení rovněž skutečnost, že od spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I.  tohoto rozhodnutí uplynulo více než 5 let, neboť jak Krajský soud v cit. rozsudku dovodil, „je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, […] celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti […]. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo“.

147.     Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl i k ekonomické situaci odpovědného subjektu, neboť v určitém případě se pokuta – ať už uložená v jakékoli výši – může jevit jako krajně „nespravedlivá“, a to konkrétně v situaci, kdy by zcela „zmařila“ ekonomickou podstatu pachatele správního deliktu. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z rozvah zadavatele za období 1. 1. 2012 – 31. 12. 2014 zveřejněných na internetových stránkách https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-firma?subjektId=693069 vyplývá, že zadavatel dosahoval v daném období aktiv ve výši do 10 mil Kč. Pozdější výsledky hospodaření nejsou ze strany zadavatele zveřejněny. Úřadu je známa skutečnost, že se zadavatel nachází od 26. 2. 2018 v insolvenci, nicméně i s přihlédnutím k této skutečnosti nepovažuje pokutu uloženou ve výši 75 000,- Kč za likvidační nebo nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu zadavatele (a v tomto smyslu nespravedlivou).

148.     V tomto smyslu Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele správního deliktu, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená sankce projevit (výlučně jen) ve sféře zadavatele, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení sankce.

149.     Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.

150.     Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele přistoupil k uložení pokuty, neboť smlouva na realizaci veřejné zakázky již byla uzavřena a nápravy tudíž nelze dosáhnout. Z uvedeného důvodu uložil Úřad pokutu ve výši uvedené ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

151.     Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

 

 

 

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

 

 

 

 

Obdrží

Mgr. Martin Doleček, advokát, KŠD LEGAL advokátní kancelář s.r.o., Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 Nusle

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Podle výpisu z Obchodního rejstříku bylo ve vztahu k zadavateli dne 26. 2. 2018 zahájeno insolvenční řízení.

[2] Evropská volejbalová konfederace

[3] Mezinárodní volejbalová federace

[4] Účelové určení dotace dle citovaného rozhodnutí směřovalo na „[p]odpora sportovní, organizační a obsahové činnosti NNO, zabezpečení zejména pravidelné, organizované sportovní činnosti a na pořádání akcí v České republice (domácích, zahraničních), včetně oblasti ZPS. Jedná se o podporu ústředí, ale i krajských, regionálních článků organizační struktury NNO, a také na doplnění podpory vyhlášených ostatních programů, včetně podpory významných akcí: ,MEJ_M'“. Dle žádosti o příslušnou dotaci č. j. MŠMT- 19507/2012-50 ze dne 25. 9. 2012 je touto významnou sportovní akcí „MS ve volejbale juniorek 2013 (21. 6 – 30. 6. 2013 za účasti 20 týmů z celého světa, hráno ve dvou halách v městě Brně, finálová akce v rozsahu 10 hracích dní, odehráno celkem 78 utkání“. Skutečnost, že se jedná o tuto akci, plyne rovněž z výkazu zisků a ztrát ČVS za období 1. 1. 2013 – 31. 12. 2013.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz