číslo jednací: R0226/2017/VZ-06936/2018/321/ZSř

Instance II.
Věc Právní poradenství pro Centra společných služeb obcí II
Účastníci
  1. Svaz měst a obcí České republiky
  2. Becker a Poliakoff, s. r. o.,advokátní kancelář
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí
Rok 2017
Datum nabytí právní moci 12. 3. 2018
Související rozhodnutí R0226/2017/VZ-06936/2018/321/ZSř
S0379/2017/VZ-10381/2018/542/ODv
Dokumenty file icon 2017_R0226.pdf 443 KB

Č. j.: ÚOHS-R0226/2017/VZ-06936/2018/321/ZSř

 

Brno 9. března 2018

 

 

V řízení o rozkladu ze dne 12. 12. 2017 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne a podaném navrhovatelem -

  • Becker a Poliakoff, s. r. o.,advokátní kancelář, IČO 25098039, se sídlem U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 21. 9. 2017 Mgr. Janem Vaníčkem, advokátem ev. č. ČAK 14368, se sídlem U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0379/2017/VZ-34905/2017/542/ODv ze dne 27. 11. 2017, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 21. 9. 2017 na návrh výše označeného navrhovatele ve věci přezkoumání úkonů zadavatele -

  • Svaz měst a obcí České republiky, IČO 63113074, se sídlem 5. května 1640/65, 140 00 Praha, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 26. 9. 2017 Mgr. Robertem Perglem, advokátem ev. č. ČAK 08440, se sídlem Na Ořechovce 580/4, 162 00 Praha,

učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Právní poradenství pro Centra společných služeb obcí II“ ve zjednodušeném režimu podle § 129 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, kdy oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo odesláno k uveřejnění dne 9. 8. 2017 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 11. 8. 2017 pod ev. č. Z2017-012187, v Úředním věstníku Evropské unie bylo oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejněno dne 11. 8. 2017 pod ev. č. 2017/S 153-317800,

jsem podle ustanovení § 152 odst. 6 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 90 odst. 1 písm. b) téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.  j. ÚOHS-S0379/2017/VZ-34905/2017/542/ODv ze dne 27. 11. 2017

 

r u š í m

 

 

a věc

v r a c í m

 

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Zadavatel - Svaz měst a obcí České republiky, IČO 63113074, se sídlem 5. května 1640/65, 140 00 Praha, který je ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 26. 9. 2017 Mgr. Robertem Perglem, advokátem ev. č. ČAK 08440, se sídlem Na Ořechovce 580/4, 162 00 Praha (dále jen „zadavatel“), odeslal dne 9. 8. 2017 k uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení ve zjednodušeném režimu podle § 129 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) na veřejnou zakázku s názvem „Právní poradenství pro Centra společných služeb obcí II“, oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 11. 8. 2017 pod ev. č. Z2017-012187 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 11. 8. 2017 pod ev. č. 2017/S 153-317800 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Předmětem veřejné zakázky na služby s předpokládanou hodnotou 46 602 000 Kč bez DPH mělo být dle bodu 2.4 zadávací dokumentace na veřejnou zakázku (dále jen „ZD“) poskytování právních služeb ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“) pro Centra společných služeb obcí (dále jen „CSS“). V rámci podrobnější specifikace služeb poptávaných v rámci veřejné zakázky zadavatel v bodě 2.4 ZD uvedl, že „právní služby se zaměří na veškeré právně složitější či rizikovější oblasti činnosti CSS, kam bude patřit zejména právní poradenství v oblasti transparentního nakládání s majetkem obcí a dobrovolných svazků obcí (…), hospodaření s dotacemi, poradenství ve složitějších správních řízeních (např. přestupková řízení), problematika poskytování informací, odpovědnostní vztahy, složité právní vztahy v oblasti sociální péče, školství, dopravy, územního plánování, veřejného pořádku, problematika zadávání veřejných zakázek a to s důrazem na společensky odpovědné zadávání atd., včetně zabezpečení smluvní agendy v oblastech činnosti CSS.“.

3.             Zadavatel dále v bodě 2.4 ZD doplnil, že právní služby budou poskytovány do 30. 6. 2019, v případě prodloužení nejdéle po dobu 24 měsíců, a to pro 83 CSS, které zahrnují přibližně 1 600 obcí. Předpokládaný rozsah poptávaných služeb zadavatel vymezil jako 8 hodin právních služeb a 9 smluv měsíčně pro jedno CSS, v závislosti na aktuálních potřebách zadavatele, a současně tak, aby celková odměna vybraného dodavatele nepřekročila předpokládanou hodnotu veřejné zakázky.

4.             V bodu 4.4 ZD zadavatel v rámci podmínek technické kvalifikace s odkazem na § 79 zákona požadoval předložení seznamu významných služeb poskytnutých dodavatelem v posledních 3 letech, z něhož bude patrné, že dodavatel realizoval v daném období nejméně 10 služeb, jejichž předmětem bylo poskytování právních služeb v souvislosti s činností obce nebo dobrovolným svazkem obcí, popřípadě v souvislosti s činností kraje nebo hlavního města Prahy (dále též jen „reference významných služeb“). Zadavatel doplnil, že přílohu reference významných služeb musí tvořit osvědčení vydané veřejným zadavatelem, popřípadě jinou osobou, jíž byly služby poskytnuty, nebo smlouva s touto jinou osobou, nelze-li osvědčení získat (dále společně též jen „osvědčení“).

5.             Jako druhou podmínku prokázání technické kvalifikace zadavatel požadoval předložení seznamu členů realizačního týmu, kteří se budou podílet na realizaci veřejné zakázky, a to v minimálním počtu 10 členů, z toho 1 vedoucí týmu, 4 senior právníci a 5 členů týmu s definovaným rozsahem vzdělání a zkušeností (dále též jen „realizační tým“).  

6.             Ke způsobu hodnocení nabídek zadavatel v části 6 ZD uvedl, že hodnocení nabídek bude v souladu s § 114 zákona provedeno podle jejich ekonomické výhodnosti, a to bodovací metodou na základě těchto tří dílčích hodnotících kritérií:

Dílčí hodnotící kritérium

Váha

Paušální odměna za vypracování zadavatelem určených nejčastějších smluv, které budou zpracovávány dle individuálních požadavků klienta (dále jen „kritériumúkonové sazby“)

30 %

Hodinová odměna za poskytnuté právní poradenství s účtováním po časových úsecích v délce 10 min (dále jen „kritérium hodinové sazby“)

30 %

Hodnocení zkušeností členů týmu (dále jen „kritérium stanovisek“)

40 %

7.             Hodnocení kritéria úkonové sazby mělo spočívat v hodnocení výše nabídkové ceny za vypracování jedné smlouvy v návaznosti na požadavky zadavatele, přičemž se mělo jednat o nejběžnější typy smluv, vyjmenované zadavatelem výčtem v bodě 6.2.1 ZD. Rozsah zadání pro vypracování jedné smlouvy zadavatel omezil na 3 normostrany a doplňující požadavky na úpravy na 1 normostranu, přičemž vypracování jedné smlouvy mělo zahrnovat též konzultaci v maximální délce 30 minut. K odpovídající části předmětu plnění veřejné zakázky zadavatel doplnil následující: „Rámcově zadavatel předpokládá obdobnou složitost resp. rozsah smluvní dokumentace. V případě požadavku na vypracování mimořádně složitých smluv, které budou kombinovat více smluvních typů, nebo budou přesahovat výše uvedený rozsah, zadavatel předpokládá hrazení ceny formou hodinové odměny za poskytnuté právní poradenství.“

8.             Hodnocení kritéria hodinové sazby mělo být provedeno na základě nabídkové ceny za jednu celou hodinu právního poradenství.

9.             K hodnocení kritéria stanovisek zadavatel uvedl, že budou hodnoceny referenční zkušenosti členů realizačního týmu, jimiž dodavatel prokazoval splnění technické kvalifikace dle bodu 4.4.2 ZD. Referenční zkušenosti zadavatel definoval jako celkový počet písemných odborných právních stanovisek k výkladu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), a to i e-mailových, vypracovaných členy realizačního týmu za poslední 3 roky zpětně ode dne podání nabídky (referenční zkušenosti dále též jen jako „stanoviska“). K požadované kvalitě stanovisek zadavatel upřesnil následující: „Zadavatel za právní stanovisko považuje i odpověď na dotaz stylem ano/ne, doplněnou však minimálně o základní právní argumentaci pro takovou odpověď. Vztah k zákonu č. 128/2000 Sb. je dán jednak tím, že tento zákon obsahuje zákonný rámec činnosti cílové skupiny veřejné zakázky (obce a DSO) a jednak tím, že poskytování právního poradenství v této oblasti bude nejtypičtější činností dodavatele.“    

10.         Pro účely hodnocení dle kritéria stanovisek doplnil zadavatel v bodě 6.2.3 ZD následující: „Dodavatel předloží v rámci nabídky vyplněnou tabulku (viz formulář - příloha č. 5 této zadávací dokumentace), kde uvede počet písemných (i e-mailových) odborných právních stanovisek k výkladu ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), vypracovaných daným členem týmu za poslední 3 roky zpětně ode dne podání nabídky. Celkový počet písemných (i e-mailových) odborných právních stanovisek vypracovaných max. 10 členy týmu uvede dodavatel v krycím listu nabídky. Zadavatel současně stanoví horní limit a) pro celkový uvedený počet právních stanovisek všech členů týmu ve výši 6000, b) pro uvedený počet právních stanovisek jednoho člena týmů ve výši 600 (vycházející z předpokladu zadavatele o zpracování jedním členem týmu maximálně cca 4 stanovisek týdně v průběhu posledních 3 let), s tím, že případný počet stanovisek nad shora uvedený limit již nebude v rámci daného hodnocení zohledněn. Zadavatel zároveň upozorňuje na skutečnost, že když na právním stanovisku pracovalo více členů realizačního týmu, stanovisko může být uplatněno pouze u jednoho člena týmu.“.

11.         V části 12 ZD si zadavatel vyhradil „právo ověřit informace obsažené v nabídce dodavatele, a to i u třetích osob a dodavatel je povinen mu v tomto ohledu poskytnout veškerou potřebnou součinnost“, a k ověření kritéria stanovisek též  „právo požadovat po dodavateli přehled, ze kterého bude patrné komu, kdy a jaký člen týmu poskytl odborné právní stanovisko.

12.         Vlastní hodnocení mělo dle bodu 6.3 ZD probíhat tak, že každé dílčí hodnotící kritérium bude hodnotící komise hodnotit na základě stupnice 1 - 100 bodů podle úspěšnosti v rámci daného kritéria ve vztahu k nejlépe hodnocené nabídce. Lhůtu pro doručení nabídek zadavatel stanovil v bodě 9.1 ZD do 28. 8. 2017. Dílčím hodnotícím kritériím měla odpovídat též struktura nabídek dle krycího listu, který tvořil přílohu č. 8 ZD. Nabídkové ceny pro účely hodnocení dle kritéria úkonové sazby a kritéria hodinové sazby měly dle bodu 5.1 ZD zahrnovat veškeré ostatní náklady spojené s plněním veřejné zakázky, jak demonstrativním výčtem upřesňuje též čl. III. odst. 2 závazného návrhu smlouvy na veřejnou zakázku (dále jen „návrh smlouvy“).

13.         Dne 25. 8. 2017 podala společnost Becker a Poliakoff, s.r.o., advokátní kancelář, IČO 25098039, se sídlem U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha, která je ve správním řízení dále zastoupena na základě plné moci ze dne 21. 9. 2017 Mgr. Janem Vaníčkem, advokátem ev. č. ČAK 14368, se sídlem U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha (dále jen „navrhovatel“), námitky podle § 241 zákona (dále jen „námitky“) proti zadávacím podmínkám, které považovala za nepřiměřené, neodůvodněné a ve svém důsledku diskriminační a netransparentní. V rozhodnutí o námitkách ze dne 8. 9. 2017 zadavatel uvedl, že námitkám navrhovatele nevyhovuje (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).

14.         Dne 21. 9. 2017 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel při zadávání veřejných zakázek, návrh podle § 250 zákona na přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky (dále jen „návrh“), jímž se navrhovatel domáhal zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku z důvodu, že zadavatel nedodržel při stanovení zadávacích podmínek postup stanovený zákonem, přičemž nezákonný postup zadavatele mohl ovlivnit výběr dodavatele a dosud nedošlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku.   

15.         Doručením návrhu Úřadu došlo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), k zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele, což Úřad oznámil jeho účastníkům přípisem č. j. ÚOHS-S0379/2017/VZ-27622/2017/542/ODv ze dne 26. 9. 2017.

II.             Napadené rozhodnutí

16.         Dne 27. 11. 2017 vydal Úřad na základě projednání návrhu a posouzení všech rozhodných skutečností rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0379/2017/VZ-34905/2017/542/ODv (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž rozhodl o tom, že se návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

17.         Výrok napadeného rozhodnutí odůvodnil Úřad zejména tím, že zadavatel má ve zjednodušeném režimu relativně široké možnosti ke stanovení zadávacích podmínek a je tak oprávněn si zvolit i zcela nové kritérium kvalifikace. Tím spíše je zadavatel oprávněn modifikovat zákonné kritérium (zde § 79 odst. 2 písm. b) zákona) původně zamýšlené pro nadlimitní režim. Zadavatel je limitován toliko zásadami zadávání dle § 6 zákona.

18.         Dle argumentace napadeného rozhodnutí byla jasná i pravidla pro stanovení nabídkové ceny. Zadavatel stanovil paušál za nejčastější smlouvy, u ostatních služeb požadoval hodinovou sazbu. Úřad poukázal, že zadavatel neomezil maximální výši nabídkové ceny, tím mohli dodavatelé kompenzovat své podnikatelské riziko. Podmínky pro stanovení nabídkové ceny tak byly dle názoru Úřadu dány v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky.

19.         Úřad rovněž konstatoval, že zadavatel nepochybil ani ohledně kritéria stanovisek. Zadavatel navázal zkušenosti členů týmu na počet jimi zpracovaných stanovisek toho charakteru, který bude běžně vyžadovat (velké množství drobných stanovisek). Ve zjednodušeném režimu se nepostupuje podle § 116 zákona, zadavatel jej proto nemohl porušit. Úřad dále poukázal, že kritérium stanovisek nebylo ojedinělé, ale jen jedno ze tří s vahou 40 %, přičemž kritérium stanovisek odpovídá předmětu plnění a není diskriminační ani netransparentní. Úřad dospěl k závěru, že zadavatel správně stanovil, jak  splnění kritéria stanovisek ověří.

III.           Námitky rozkladu

20.         Dne 12. 12. 2017 obdržel Úřad rozklad zadavatele proti napadenému rozhodnutí z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 27. 11. 2017. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

21.         Navrhovatel úvodem rozkladu odkazuje na svá předchozí vyjádření v dané věci, na jejichž argumentaci setrvává, a konstatuje, že stav věci neodůvodňuje závěr, že zadavatel nejednal v rozporu se zákonem, neboť došlo k porušení zásad zadávacího řízení.

22.         K procesnímu postupu Úřadu navrhovatel namítá, že Úřad vyloučil z nahlížení do spisu námitky a nabídky dodavatelů v zadávacím řízení, přestože se jedná o podklady pro vydání rozhodnutí, které ani ve smyslu § 260 zákona nelze vyřadit, a navrhovatel jimi chtěl podpořit svou argumentaci, neboť nezákonné nastavení zadávacích podmínek patrně odradilo více potenciálních dodavatelů. V uvedené okolnosti navrhovatel spatřuje porušení § 2 odst. 4 a § 50 odst. 3 správního řádu.

23.         Navrhovatel dále namítá, že se Úřad nezabýval vážným obviněním navrhovatele, že se zadavatel patrně snažil znepřístupněním své datové schránky zmařit doručení návrhu, který musí být ve smyslu § 251 odst. 2 zákona ve stanovené lhůtě doručen též zadavateli, a tím i právo navrhovatele na přezkoumání úkonů zadavatele ve správním řízení vedeném Úřadem.

24.         K požadavkům zadavatele na prokázání technické kvalifikace navrhovatel namítá, že zadavatel v části 4 ZD výslovně odkazuje na § 73 zákona upravující technickou kvalifikaci pro nadlimitní režim a podle příslušných pravidel zákona měl tedy i postupovat. Skutečnost, že zadavatel chybně stanovil způsob prokázání požadované technické kvalifikace prostřednictvím osvědčení, nemůže být dle názoru navrhovatele vykládána jako formulace vlastního kritéria ve smyslu ustanovení § 129 odst. 6 zákona, které zadavatel přes své oprávnění nevyužil. Navrhovatel má příslušnou část ZD též za zmatečnou, patrně v důsledku nedostatečných úprav zadávací dokumentace na předchozí obdobnou zakázku, a doplňuje, že není úkolem dodavatelů si smysl ZD domýšlet, jak to činí Úřad v rámci napadeného rozhodnutí. Navrhovatel má proto nadále požadavek na doložení osvědčení k prokázání referencí významných služeb za neoprávněný, neboť jej lze požadovat pouze ve vztahu ke stavebním pracím.

25.         Navrhovatel dále setrvává na svém přesvědčení, že zadavatel v rozporu s § 36 odst. 3 zákona nevymezil podmínky pro stanovení nabídkové ceny v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, v důsledku čehož každý z dodavatelů může k nacenění nabídkové ceny přistupovat různým způsobem, s rozdílnými úvahami o předpokládané složitosti smluv, a výsledné nabídky tak budou neporovnatelné. Navrhovatel má rovněž za to, že zadavatel může nejednoznačným nastavením ZD vytěžovat vybraného dodavatele složitou smluvní agendou v rámci paušální odměny, a míru souvisejícího rizika a nejistoty považuje za nepřiměřenou.

26.         Ke způsobu stanovení kritéria stanovisek navrhovatel namítá, že zjevné upřednostnění kvantitativní stránky před kvalitativní je nepřiměřené a odporuje § 6 a § 116 zákona. Navrhovatel nesouhlasí se závěry Úřadu v bodě 122. odůvodnění napadeného rozhodnutí a poukazuje, že zadavatel může podle § 129 odst. 5 zákona stanovit pravidla platná pro nadlimitní režim, přičemž zadavatel na § 114 zákona a hodnocení ekonomické výhodnosti nabídek výslovně odkázal a dle názoru navrhovatele se tímto odkazem zavázal dodržovat pravidla hodnocení nabídek dle části čtvrté zákona.

27.         Navrhovatel rovněž uvádí, že nerozporuje volnost zjednodušeného režimu podle § 129 zákona, má však za to, že zadavatel této volnosti nevyužil, když se odkazem na konkrétní ustanovení zákona zavázal k postupu podle části čtvrté zákona. Navrhovatel je proto přesvědčen, že zadavatel byl povinen podle § 116 zákona postupovat.

28.         K podstatě kritéria stanovisek navrhovatel výslovně uvádí, že „[a]bsurdně nastavené maximální množství poskytnutých právních stanovisek nic nevypovídá o zkušenosti osob, nic o kvalitě těchto osob, pouze slouží jako účelové, pomyslné síto ve prospěch jednoho konkrétního dodavatele“. Navrhovatel doplňuje, že přípustnost až 6 000 stanovisek pro hodnocení je zcela nepřiměřené a nepředstavuje vhodné měřítko zkušeností členů realizačního týmu, přičemž s ohledem na váhu kritéria stanovisek nelze vyvážit ani nižší nabídkovou cenou v ostatních dílčích hodnotících kritériích, neboť taková cena by již postrádala ekonomický smysl.

29.         Navrhovatel poukazuje, že požadavek na úzce specializovaného dodavatele nemá v tomto případě opodstatnění v předmětu veřejné zakázky, neboť se jedná o běžnou smluvní agendu, kterou zvládne kvalitně odvést i dodavatel bez této úzké specializace.

30.         Navrhovatel se domnívá, že v dané věci nejde jen o upřednostnění úzce specializovaného dodavatele, ale o upřednostnění jednoho konkrétního dodavatele, a to společnosti KVB advokátní kancelář s. r. o., IČO 01460412, se sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice (dále jen „vybraný dodavatel“), což odůvodňuje unikátní vlastností vybraného dodavatele k doložení velkého množství stanovisek, výsledkem předcházející zakázky zadavatele s obdobným předmětem a specifickým vztahem JUDr. Lukáše Váni, Ph.D., advokáta vybraného dodavatele, k zadavateli.

31.         Navrhovatel proto uzavírá, že zadavatel formulací zadávacích podmínek porušil zásady transparentnosti, přiměřenosti a zákazu diskriminace dle § 6 zákona, neboť úmyslně potlačil příjem datových zpráv, nezákonným způsobem stanovil požadavek na prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona prostřednictvím osvědčení, nedostatečně vymezil požadavky na stanovení nabídkové ceny a nastavením kritéria stanovisek zvýhodnil jednoho konkrétního uchazeče.

Závěr rozkladu

32.         Navrhovatel vzhledem k uplatněným rozkladovým námitkám navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele

33.         Dne 19. 12. 2017 doručil zadavatel Úřadu své vyjádření k podanému rozkladu navrhovatele. Zadavatel ve svém vyjádření uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za věcně správné a v souladu se zákonem a námitky navrhovatele za vypořádané. K rozkladové argumentaci navrhovatele zadavatel převážně odkázal na svá předchozí vyjádření, popřípadě argumentaci napadeného rozhodnutí a k námitce obstrukčního jednání v souvislosti s doručováním návrhu do datové schránky na své straně doplnil, že ji odmítá a že umožňuje osobní doručování.  

34.         Zadavatel závěrem navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a rozklad navrhovatele zamítl.

IV.          Řízení o rozkladu

35.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

36.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

37.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele, nerozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání a rozhodnutí. Současně je v tomto rozhodnutí vysloven závazný právní názor, kterým je Úřad při dalším projednání věci vázán.

V.            K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí

38.         Navrhovatel uplatnil své rozkladové námitky v zásadě v několika okruzích, k nimž níže sděluji svá právní stanoviska a upřesňuji, z jakých důvodů jsem dospěl k závěru, že Úřad nepostupoval v dané věci v souladu se zákonem a správním řádem, a z jakých důvodů jsem tedy shledal napadené rozhodnutí nezákonným.

K procesnímu postupu Úřadu

39.         Předně považuji za účelné se pro vyloučení pochybností o průběhu správního řízení vyjádřit k namítaným procesním pochybením Úřadu.

K podkladům pro vydání rozhodnutí

40.         Navrhovatel v této souvislosti namítá, že Úřad neučinil součástí správního spisu všechny podklady pro vydání rozhodnutí, jmenovitě námitky a nabídky dodavatelů v zadávacím řízení na veřejnou zakázku, čímž se měl dopustit porušení § 2 odst. 4 a § 50 odst. 3 správního řádu, přičemž nemají být dány ani důvody pro jejich vyřazení s odkazem na § 260 zákona.

41.         Označenou námitkou se Úřad zabýval v bodech 86. - 88. odůvodnění napadeného rozhodnutí, v nichž uvedl, že navrhovatelem označené dokumenty nebyly do správního spisu zařazeny, neboť Úřad neshledal jejich zařazení mezi podklady pro vydání rozhodnutí potřebným pro zjištění skutkového stavu v nezbytném rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, ve smyslu § 3 správního řádu.

42.         V tomto směru se ztotožňuji s argumentací Úřadu, že na podklady pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 50 správního řádu je třeba nahlížet jako na takové podklady, které mohou přispět ke zjištění skutkového stavu věci, která je předmětem správního řízení, a to v rozsahu dle § 3 správního řádu.

43.         Podle § 50 odst. 2 správního řádu opatřuje podklady pro vydání rozhodnutí správní orgán, ve smyslu § 50 odst. 3 správního řádu je správní orgán současně povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, nestanoví-li zvláštní zákon, že je některý podklad pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, v návaznosti na další okolnosti celé věci, podle § 50 odst. 4 správního řádu podle své úvahy.

44.         Podle § 2 odst. 3 správního řádu správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v daném případě dotýká, a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. Podle § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

45.         Podle § 260 zákona Úřad s výjimkou té části, která je podkladem pro vydání rozhodnutí, neposkytne po dobu výkonu dozoru podle části třinácté zákona informaci obsaženou v dokumentaci o zadávacím řízení; dobou výkonu dozoru je doba od doručení dokumentace o zadávacím řízení Úřadu do jejího odeslání zpět zadavateli.

46.         V návaznosti na výše uvedené k předmětné námitce navrhovatele sděluji, že v dané věci ve značné míře spočívalo na úvaze Úřadu, jaké části dokumentace o zadávacím řízení učiní součástí správního spisu tak, aby shromáždil dostatek podkladů pro zjištění skutkového stavu, o němž nebudou důvodné pochybnosti, a v rozsahu nezbytném pro vydání rozhodnutí. Skutečnost, že Úřad navrhovatelem zmiňované námitky a nabídky dodavatelů do správního spisu nezařadil, tedy bez dalšího za procesní pochybení považovat nemohu.

47.         Jak již uvedl Úřad v bodě 88. odůvodnění napadeného rozhodnutí, předmět tohoto správního řízení je vymezen obsahem návrhu a jeho předmětem je přezkum zadávacích podmínek na veřejnou zakázku z hlediska zákonnosti, tedy především právní hodnocení obsahu ZD. Takový přezkum pak lze obecně ve správním řízení provést i bez zjišťování subjektivních postojů ostatních dodavatelů, kteří by mohli mít zájem na plnění veřejné zakázky, neboť posouzení toho, zda zadávací podmínky vyhovují či odporují zákonu, představuje skutečnost objektivní. Obecně lze konstatovat, že domnívá-li se více dodavatelů, že zadávací podmínky byly nastaveny v rozporu se zákonem, může tato skutečnost do jisté míry naznačovat, že zadavatel mohl při formulaci zadávacích podmínek pochybit. Současně však označená skutečnost neznamená, že by měl Úřad rozhodnout odlišně od situace, kdy posuzuje zákonnost postupu zadavatele právě a pouze v mezích obsahu návrhu jednoho dodavatele.  

48.         V této souvislosti je třeba vzít v úvahu, že nabídky a námitky ostatních dodavatelů obsahují co do své podstaty především právní názory dotčených osob, a dále cenové návrhy a informace týkající se profesních zkušeností těchto osob. Ostatní dodavatelé představují ve vztahu k předmětu správního řízení třetí osoby a Úřad je současně povinen přiměřeně dbát ochrany jejich oprávněných zájmů, kdy tyto dokumenty mohou obsahovat i skutečnosti, u nichž ostatní dodavatelé nemusí mít zájem na jejich zpřístupnění dalším osobám.

49.         Za této situace je tedy především věcí posouzení Úřadu, zda zahrnutí nabídek a námitek ostatních dodavatelů vyhodnotí jako nezbytné nebo potřebné pro průběh správního řízení. Za daných okolností tedy nemohu bez dalšího hodnotit jako nesprávný nebo nezákonný postup Úřadu, v jehož mezích Úřad nezařadil námitky a nabídky ostatních dodavatelů do správního spisu, neseznal-li tyto dokumenty nezbytnými pro učinění skutkových závěrů. Námitka navrhovatele proto není důvodná a Úřad se s ní již v rámci napadeného rozhodnutí přiměřeně vypořádal. Současně však dávám Úřadu na zvážení, zda námitky a nabídky ostatních dodavatelů nemohou obsahovat informace nebo skutečnosti, které mohou s ohledem na okolnosti celé věci přispět ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, aniž by tím byly dotčeny oprávněné zájmy třetích osob, a zda tedy nejsou dány důvody pro jejich zařazení podklady pro vydání rozhodnutí.

50.         Za zcela nepřípadnou mám pak zmínku navrhovatele, že v dané věci nelze použít § 260 zákona, neboť předmětem sporu v této věci je skutečnost, že Úřad námitky a nabídky ostatních dodavatelů mezi podklady pro vydání rozhodnutí vůbec nezařadil, nikoliv skutečnost, že by navrhovateli odepřel nahlížení do části správního spisu, potažmo vyloučil některé podklady pro vydání rozhodnutí z nahlížení.   

K obstrukčnímu jednání zadavatele

51.         Navrhovatel dále zpochybňuje postup Úřadu, jímž se měl nedostatečně zabývat obstrukčním jednáním zadavatele při doručování návrhu datovou schránkou.

52.         K námitce navrhovatele sděluji, že Úřad se k předmětné okolnosti v návaznosti na tvrzení navrhovatele vyjádřil skutečně spíše stručně, a to v bodě 89. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zde je třeba uvést, že zákon zadavateli neukládá jednoznačnou povinnost přijímat návrhy na přezkoumání úkonů zadavatele prostřednictvím své datové schránky a naopak přímo předpokládá více možných způsobů doručování.

53.         Za situace, kdy byl návrh řádně doručen a fakticky tedy nedošlo ke zmaření jeho doručení, nemohu ani shledat pochybení Úřadu v tom, že se okolnostmi doručování návrhu navrhovatelem zadavateli do datové schránky podrobněji nezabýval, neboť vyjasnění této otázky, která mohla mít řadu příčin, nebylo podstatné pro rozhodnutí ve věci.  Zde je třeba především zmínit, že dokazování takového obstrukčního jednání ze strany zadavatele by bylo značně obtížné a jakýkoliv závěr Úřadu o tom, zda k znepřístupnění datové schránky v určitém časovém úseku došlo či nedošlo a zda lze takové jednání kvalifikovat jako pokus o zmaření doručení návrhu v zákonné lhůtě, by za situace, kdy návrh byl řádně a včas doručen, neměl vliv na posouzení návrhu Úřadem. Úřad tak nebyl povinen se z hlediska procesní ekonomie tvrzenými obstrukcemi na straně zadavatele zevrubně zabývat, neboť by takové posouzení bylo ve vztahu k předmětu správního řízení nadbytečné.

54.         Jakkoliv lze tedy případné obstrukční jednání na straně zadavatele hodnotit jako závažné a nežádoucí, v dané věci není námitka navrhovatele opodstatněná, neboť prokazování tvrzené skutečnosti nemá v nyní projednávané věci význam pro zákonnost napadeného rozhodnutí.

55.         K výše uvedenému shrnuji, že jsem v rozsahu uplatněných rozkladových námitek procesní pochybení Úřadu neshledal.

K věcnému posouzení návrhu

56.         Další část rozkladové argumentace navrhovatele směřuje proti právnímu posouzení skutkového stavu Úřadem, neboť dle názoru navrhovatele nastavení zadávacích podmínek zadavatelem neodůvodňuje závěr, že k porušení zákona nedošlo.

 

 

Zákonná východiska

57.         K předmětné problematice odkazuji nejprve na zákonná východiska. Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti. Podle § 6 odst. 2 zákona musí zadavatel ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

58.         Podle § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

59.         Podle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

60.         Zadavatel použil k zadání veřejné zakázky v souladu se zákonnými podmínkami zjednodušený režim ve smyslu § 129 zákona. Podle § 129 odst. 2 zákona postupuje zadavatel ve zjednodušeném režimu podle části první, druhé, páté a desáté až třinácté.

61.         Podle § 129 odst. 5 zákona se pro zadávací dokumentaci a zadávací podmínky použijí ustanovení § 96 až 99 obdobně. Zadavatel může stanovit v zadávací dokumentaci jednotlivá pravidla pro zadávací řízení pro nadlimitní režim.

62.         Podle § 129 odst. 6 zákona zadavatel může ve zjednodušeném režimu stanovit i jiná kritéria kvalifikace dodavatele, než jsou uvedena v části čtvrté zákona; ustanovení § 76 a 81 až 88 zákona se použijí obdobně.

63.         Podle § 129 odst. 7 a 8 zákona určuje zadavatel průběh zadávacího řízení s ohledem na specifika zadávaných služeb, zadavatel může v průběhu zadávacího řízení měnit zadávací podmínky, pokud tím nejsou narušeny zásady podle § 6 zákona. Při výběru dodavatele zadavatel může v rámci kritérií kvality zohlednit například potřeby zajištění kvality, návaznosti, dostupnosti a komplexnosti služeb, inovativnosti řešení, přínosu pro uživatele nebo kritéria udržitelnosti sociálních služeb.

Ke způsobu prokazování technické kvalifikace

64.         Navrhovatel v návrhu brojí proti způsobu, jakým zadavatel vymezil v části 4 ZD požadavky na prokázání technické kvalifikace dodavatelů. Navrhovatel namítá, že se zadavatel výslovným odkazem na § 79 odst. 2 písm. b) zákona přihlásil k aplikaci pravidel platných pro nadlimitní režim a byl povinen podle nich důsledně postupovat. Navrhovatel se proto domnívá, že zadavatel nevyužil svého oprávnění formulovat vlastní pravidla kvalifikace ve smyslu § 129 odst. 6 zákona a nebyl oprávněn požadovat k referenci významných služeb osvědčení. 

65.         Úřad se příslušnou argumentací zabýval v bodech 90. - 112. odůvodnění napadeného rozhodnutí, v nichž dospěl k závěru, že zadavatel postupoval zcela v intencích § 129 odst. 6 zákona, které mu umožňuje formulaci vlastních podmínek technické kvalifikace a tedy i způsobu, jakým má být naplnění těchto podmínek doloženo.

66.         K námitce navrhovatele sděluji, že se s argumentací Úřadu v označených bodech odůvodnění napadeného rozhodnutí v zásadě ztotožňuji a považuji ji za dostatečnou k vypořádání příslušné argumentace navrhovatele.

67.         Zde především poukazuji, že zadavatel v samém úvodu části 4 ZD deklaroval, že prokázání splnění kvalifikace v definovaném rozsahu vyžaduje v souladu s § 129 odst. 6 zákona. Tímto dal tedy zadavatel dostatečně najevo, že si je vědom oprávnění stanovit i jiná kritéria kvalifikace než dle části čtvrté zákona, přičemž takováto „jiná“ kritéria kvalifikace mohou být formulována i modifikací těch pravidel, která jsou již v zákoně obsažena, v předmětném případě tedy pravidel technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona.

68.         V této souvislosti lze souhlasit s navrhovatelem, že odkaz na konkrétní ustanovení zákona upravující pravidla technické kvalifikace pro nadlimitní režim může být matoucí a do určité míry naznačovat, že se zadavatel rozhodl postupovat podle § 129 odst. 5 zákona a využít pravidel platných pro nadlimitní režim, nikoliv formulovat vlastní pravidla ve smyslu § 129 odst. 6 zákona. Uvedená nesrovnalost však nedosahuje takové intenzity, aby v ní bylo možno seznat porušení transparentnosti ve smyslu § 6 odst. 1 zákona. Zde je třeba především akcentovat, že předmětná zadávací podmínka reference významných služeb byla nastavena jednoznačně, srozumitelně a vůči všem dodavatelům stejným způsobem. V tomto směru se tedy zcela ztotožňuji se závěrem Úřadu v bodě 109. odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž Úřad konstatoval, že požadavek reference významných služeb je legitimní, objektivně splnitelný a v souladu se zákonem.

69.         V námitkách navrhovatele vztahujících se obecně ke stanovení požadavku reference významných služeb jsem tedy nezákonnost napadeného rozhodnutí neshledal, neboť nejsou důvodné.  

K vymezení zadávacích podmínek ke stanovení nabídkové ceny

70.         Navrhovatel dále namítá, že zadavatel nevymezil podmínky pro stanovení nabídkové ceny v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, což má za následek jednak neporovnatelnost podaných nabídek a rovněž nepřiměřené riziko, že bude zadavatel dodavatele vytěžovat složitou smluvní agendou.

71.         Navrhovatel zpochybňuje způsob nastavení kritéria úkonové sazby dle části 6 ZD, který je dle jeho názoru příliš obecný, široký a neurčitý a neposkytuje dostatečný podklad pro stanovení nabídkové ceny pro účely tohoto kritéria.

72.         Úřad se příslušnou argumentací navrhovatele zabýval v bodech 113. - 119. odůvodnění napadeného rozhodnutí, v nichž dospěl k závěru, že zadavatel tím, že omezil maximální rozsah zadání pro vypracování smlouvy, jejíž nabídková cena bude hodnocena v rámci kritéria úkonové sazby, počtem normostran, stanovil zadávací podmínky dostatečně podrobně, neboť mimořádně složité smlouvy mají podléhat jinému druhu úhrady. Úřad rovněž dospěl k závěru, že zadavatel vymezil podmínky pro stanovení nabídkové ceny pro účely kritéria úkonové sazby přijatelně s ohledem na povahu předmětu veřejné zakázky a přípustnou míru podnikatelského rizika na straně dodavatelů. Míru podnikatelského rizika pak mohli dodavatelé dle názoru Úřadu zohlednit do vyšší nabídkové ceny, která nebyla ze strany zadavatele nijak omezena.   

73.         K výše uvedenému sděluji, že se s naznačenou argumentací Úřadu neztotožňuji, považuji ji s ohledem na okolnosti věci za nedostatečnou a námitky navrhovatele mám za důvodné, což dále vysvětluji.

74.         Předně je třeba akcentovat, že zadávací podmínky představují klíčový podklad pro řádný průběh zadávacího řízení. Za správnost a úplnost zadávacích podmínek a dodržení ostatních ustanovení v jejich rámci odpovídá zadavatel. Tuto odpovědnost zadavatel nesmí přenášet na dodavatele. Účelem formulace zadávacích podmínek je nepochybně provedení řádného zadávacího řízení a výběr dodavatele, zadávací podmínky však současně musí dodavatelům jednoznačně a srozumitelně objasnit, co je předmětem veřejné zakázky a jaké konkrétní plnění má být předmětem jejich nabídkových cen tak, aby mohli dodavatelé co nejpřesněji formulovat svou nabídku a aby výsledné nabídky byly porovnatelné. Porovnatelnost nabídek pak předpokládá, že ze strany dodavatelů bude naceňováno srovnatelné, potažmo totožné plnění. 

75.         K požadavkům na kvalitu zadávacích podmínek lze odkázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 86/2008 - 226 ze dne 25. 3. 2009, v němž označený soud uvedl, že „(…) zadávací dokumentace musí být jednoznačná, jelikož musí být zcela patrno, v jakých otázkách a jak konkrétně spolu budou jednotlivé nabídky ‚soutěžit‘. Rovněž jednotlivá dílčí kritéria a jejich hodnocení musí být natolik konkrétní, přesné a jednoznačné, aby se každému z uchazečů dostalo informací téhož materiálního obsahu a aby bylo následně zřetelně přezkoumatelné, zda zadavatel hodnotil nabídky tak, jak předeslal v zadávacích podmínkách. Nemůže tedy obstát taková zadávací dokumentace, z níž požadavky na zpracování nabídky a následně hodnotící kritéria nejsou zcela srozumitelná a jednoznačná, tj. pokud objektivně připouštějí rozdílný výklad a vzniká tak interpretační nejistota“.

76.         V nyní projednávané věci není pochyb, jakým způsobem spolu budou jednotlivé podané nabídky soutěžit. Spornou však zůstává skutečnost, zda zadavatel stanovil rozsah služeb, které mají být předmětem nacenění, a tedy podkladem pro formulaci nabídkových cen jednotlivými dodavateli, dostatečně podrobně pro podání nabídky. V této souvislosti tedy vyvstává otázka, zda zadávací podmínky objektivně nepřipouští situaci, že bude předmět plnění hodnocený dle kritéria úkonové sazby co do rozsahu a náročnosti vykládán ze strany dodavatelů odlišným způsobem, a zda tedy nedostatečné vymezení příslušných zadávacích podmínek nepovede k podání neporovnatelných nabídkových cen, jež budou oceňovat různý rozsah plnění.

77.         Dostatečná konkrétnost a určitost zadávacích podmínek definujících rozsah plnění, který má být předmětem nabídkových cen, přitom představuje nutnou podmínku dodržení zásady transparentnosti v zadávacím řízení. Zadavateli uvedená povinnost vyplývá jak z povinnosti k dodržení zásady transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, tak z ustanovení § 36 odst. 1 a odst. 3 zákona, dle kterých zadavatel nesmí vytvářet bezdůvodné překážky hospodářské soutěže a je povinen zadávací podmínky stanovit v podrobnostech nezbytných pro účast zadavatele v zadávacím řízení. K závažnosti posuzovaného jednání zadavatele připomínám, že netransparentnost zadávacích podmínek je obecně způsobilá odrazovat dodavatele od účasti v zadávacím řízení a tím nedůvodně omezovat hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku.

78.         Nastavení zadávacích podmínek v souladu se zákonem je pak výlučně odpovědností zadavatele. K tomu odkazuji na rozsudek Krajského soudu č. j. 30 Af 111/2013 - 136 ze dne 14. 12. 2015, v němž označený soud uvedl, že „(…) zadávací dokumentace je nejvýznamnějším dokumentem v rámci zadávacího řízení. Za jeho zpracování - v dostatečné kvalitě a s patřičnou odborností - je přitom plně odpovědný právě zadavatel a jeho odpovědnost nelze přenášet na vítězného uchazeče - žalobce. Vztah vítězného uchazeče a zadavatele je v před i po kontraktační fázi primárně vztahem soukromoprávním, od čehož nelze odhlížet. Ostatně celý zadávací proces (zadávání) je soukromoprávního charakteru; ve svém důsledku se jedná pouze o specifický, vysoce formalizovaný kontraktační proces, v němž mají strany rovné postavení. Nelze tedy na jednu ze stran přenášet odpovědnost odpovídající povinnosti druhé ze stran - zde: zadavatele, který odpovídá za řádné zadání.“

79.         Nedostatky zadávacích podmínek tedy nelze interpretovat jako podnikatelské riziko dodavatele.

80.         Ke skutkové situaci v nyní projednávané věci poukazuji, že zadavatel vymezil předmět plnění veřejné zakázky pro účely hodnocení dle kritéria úkonové sazby jako vypracování jedné smlouvy z jím uvedených nejčastějších typů, včetně konzultace v maximální délce 30 minut, a to na základě zadání v délce 3 normostran a 1 normostrany doplňujícího zadání. Mimořádně složité smlouvy, které budou kombinovat více smluvních typů, nebo budou přesahovat stanovený rozsah, budou hrazeny dle hodinové sazby za právní poradenství.

81.         Zadavatel současně v bodě 2.5 ZD stanovil jako místo plnění veřejné zakázky sídlo zadavatele a dále sídla CSS a jednotlivé členské obce, případně další místa na území České republiky dle pokynů zadavatele. Nabídková cena pak musí dle bodu 5.1 ZD zahrnovat veškeré další náklady spojené s plněním veřejné zakázky, dle čl. III. odst. 2 návrhu smlouvy tedy vedle běžných administrativních nákladů též cestovné a náhrady za promeškaný čas.

82.         Na základě posouzení obsahu ZD sděluji, že výše označené zadávací podmínky skutečně poskytují značně široký prostor pro úvahy dodavatele o tom, v jakém rozsahu budou jednotlivé služby (odpovídající vyhotovení nejčastějších smluv) ze strany zadavatele reálně vyžadovány a s jakými náklady je budou dodavatelé schopni poskytnout.

83.         V této souvislosti poukazuji, že například není nijak definována hranice mezi běžnou a mimořádně složitou smlouvou, kdy bude patrně rozhodující názor zadavatele. V tomto směru poukazuji, že z textace ZD lze jazykovým výkladem dovodit, že i mimořádně složité smlouvy, u kterých se zadavatel „vejde“ do limitu normostran, nebo nebudou kombinovat více smluvních typů, a zadavatel nebude využívat konzultace nad zahrnutý rozsah 30 minut, mohou být oceněny úkonovou sazbou.

84.         Současně je třeba konstatovat, že rozsah zadání měřený počtem normostran nevypovídá o složitosti a náročnosti jeho zpracování. K tomu doplňuji, že počet normostran zadání nepředstavuje vhodné měřítko náročnosti předmětného právního úkonu, neboť je třeba rozlišit situaci, kdy se vypracováním smlouvy rozumí toliko změna údajů ve smluvním vzoru, a situaci, kdy zadání definuje složitý případ, který vyžaduje časově náročné řešení. Zadání po právní stránce složitějšího právního problému lze pak nepochybně shrnout i na jednu normostranu. Počet normostran zadání, na rozdíl například od předpokládaného počtu vynaložených hodin práce, tak příliš nevypovídá o právní náročnosti požadovaného úkonu a poskytuje zadavateli příliš velkou libovůli ve spektru služeb, jež je oprávněn požadovat.  

85.         Dále je třeba vzít úvahu, že vedle neurčité náročnosti poptávané právní služby musí zadavatel dále počítat s nejednoznačně stanoveným rozsahem vedlejších nákladů fakticky poskytované služby, neboť ZD sice stanoví, že nabídková cena musí zahrnovat veškeré související náklady, nijak však neomezuje jejich rozsah.  

86.         Ekonomická úvaha tak může vést dodavatele z opatrnosti k nacenění složitějších případů a dále i takových složek nabídkové ceny jako je plná maximální doba konzultace, cestovné do nejvzdálenější obce a náhrada za promeškaný čas pověřeného člena realizačního týmu. Dodavatel tak může být v rámci své strategie z hlediska racionálního chování veden k podání vyšší nabídkové ceny, v důsledku čehož klesá jeho konkurenceschopnost a pravděpodobnost získání veřejné zakázky. Druhou možnou strategií dodavatele je spoléhat se na to, že většina zadavatelem požadovaných úkonů bude nižší obtížnosti a v nezbytném rozsahu, v důsledku čehož bude moci podat nižší konkurenceschopnou nabídkovou cenu. Efektivita první či druhé jmenované strategie však není závislá na odbornosti a zkušenosti dodavatele, nýbrž na úvaze a dobré vůli či naopak nekalém úmyslu zadavatele, přestože by měla jednoznačně vyplývat ze zadávacích podmínek.

87.         V tomto směru hodnotím vzniklé podnikatelské riziko dodavatele jako zcela nepřiměřené, neboť důsledek, kdy bude dodavatel nepřiměřeně vytěžován, je možný a nelze jej opomenout. Dodavatel má jako rovnocenný účastník soukromoprávní smlouvy nárok na určitou míru právní jistoty, kterou je mu zadavatel prostřednictvím stanovení zadávacích podmínek ve vztahu ke kritériu úkonové sazby povinen poskytnout. Zadávací podmínky, jež mohou vést k podání neporovnatelných nabídek, pak nelze interpretovat jako podnikatelské riziko dodavatele, neboť by se jednalo o nepřípustné přenesení odpovědnosti za správnost a úplnost zadávacích podmínek ze zadavatele na dodavatele.

88.         V návaznosti na výše uvedené konstatuji, že znění zadávacích podmínek dodavatelům takovou právní jistotu nezaručuje. Uvedené důsledky interpretační nejistoty zadávacích podmínek nepochybně odporují smyslu zadávání veřejných zakázek a indikují porušení zákona, neboť postup zadavatele se stává netransparentním a vyvolává pochybnosti o pravých důvodech zadavatele.

89.         K výkladu zásady transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona odkazuji například na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 57/2012 - 93 ze dne 7. 2. 2013 a v něm odkazovaný závěr rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Ca 166/2005 - 125 ze dne 14. 5. 2007, že „požadavek transparentnosti není splněn, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele“.

90.         Obdobně lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 50/2011 - 72 ze dne 15. 2. 2012, v němž označený soud uvedl, že „úkolem zásady transparentnosti je zajištění toho, aby zadávání veřejných zakázek probíhalo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem za předem jasně a srozumitelně stanovených podmínek. Transparentnost procesu zadávání veřejných zakázek je nejen podmínkou existence účinné hospodářské soutěže mezi jednotlivými dodavateli v postavení uchazečů, ale také nezbytným předpokladem účelného a  efektivního vynakládání veřejných prostředků. Porušením této zásady pak je jakékoli jednání zadavatele, které způsobuje nečitelnost zadávacího řízení“.

91.         V tomto směru se tedy zcela ztotožňuji s právním názorem navrhovatele, že zadávací podmínky ve vztahu ke kritériu úkonové sazby jsou nastaveny natolik široce a neurčitě, že neumožňují kvalifikované zpracování příslušné nabídkové ceny. K tomu doplňuji, že jedním z důvodů některých shora jmenovaných nejasností je skutečnost, že zadavatel opomněl specifickou povahu právních služeb, které nelze jednoznačně kvantifikovat. Jinými slovy náročnost a kvalitu poskytnutých právních služeb lze stěží měřit bez dalšího pouze počtem normostran.

92.         Vzhledem k výše uvedenému shrnuji, že jsem dospěl k závěru, že zadávací podmínky na veřejnou zakázku neobsahují dostatečný podklad pro formulaci nabídkové ceny pro účely kritéria dle úkonové sazby.

93.         Úřad, který výše uvedené skutečnosti opomněl, se tedy v odpovídající části napadeného rozhodnutí dopustil nesprávného právního posouzení, a to v intenzitě, která má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí.

K nastavení kritéria stanovisek

94.         Navrhovatel v rozkladu zpochybňuje zákonnost i dalšího dílčího hodnotícího kritéria, a to kritéria stanovisek, které považuje za nepřiměřené a diskriminační a ve svém důsledku upřednostňující jednoho konkrétního vybraného dodavatele, který má vazby na zadavatele.

95.         Úřad se uvedenou námitkou zabýval v bodech 120. - 144. odůvodnění napadeného rozhodnutí, v nichž uvedl, že zjednodušený režim poskytuje zadavateli v zadávání veřejné zakázky značnou volnost a že zadavatel dle § 129 odst. 8 zákona může v rámci kritérií kvality zohlednit i další aspekty, k nimž může patřit i kvalifikace a zkušenosti pracovníků pověřených realizací dané veřejné zakázky. Úřad dále obsáhle vysvětlil, že pro zadavatele bylo rozhodující zvládnutí většího množství stanovisek v zadaném čase, přičemž tímto úmyslem je konstruován kvalitativní rozměr předmětného kritéria stanovisek. Úřad proto shledal kritérium stanovisek zcela souladným se zákonem.

96.         S odůvodněním Úřadu se neztotožňuji, neboť na základě správných výchozích předpokladů dospívá Úřad ke zkresleným právním závěrům. K tomu předesílám, že „volnost“ zjednodušeného režimu nelze ani ve smyslu Úřadem citované směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (dále jen „směrnice“) chápat jako neomezenou, tedy jako oprávnění zadavatele k obcházení zákona. Zadavatel je i ve zjednodušeném režimu povinen mj. dodržet zásady dle § 6 zákona a pravidla pro zadávací podmínky ve smyslu § 36 zákona.

97.         Zjednodušený režim se v rozhodných rysech nevymyká základním předpokladům řádného zadávacího řízení, k nimž se vyjádřil Nejvyšší správní soud například v rozsudku č. j. 9 Afs 78/2012 - 28 ze dne 25. 7. 2013 tak, že: „…účelem zadávacího řízení je zabezpečit transparentní a regulérní hospodářskou soutěž o předmět veřejné zakázky, tedy volnou a efektivní soutěž dodavatelů o zakázky, a tím také dosáhnout hospodárného nakládání s prostředky z veřejných rozpočtů, neboť zadavatelé většinou nehospodaří s vlastními finančními zdroji a nemají tedy v obecné rovině žádnou motivaci k tomu, aby postupovali nanejvýš hospodárně. Při zadávání veřejných zakázek je tedy nutno zajistit, aby veřejné rozpočty byly spotřebovávány řádně a efektivně, na základě seriózního hodnocení nabídek a bez jakéhokoliv druhu zvýhodňování nebo protihodnoty finanční nebo politické. Konkurence nutí uchazeče o veřejnou zakázku, aby si počínali jako v každém jiném obchodně právním vztahu, tj. nabídli kvalitní výkon za odpovídající cenu. Veškeré úkony zadavatele by proto měly být činěny takovým způsobem, aby zadávání veřejných zakázek bylo transparentní a byly při něm dodržovány zásady stejného zacházení a nediskriminace zájemců a uchazečů o veřejné zakázky.

98.         Zadavatel je tedy i v případě zjednodušeného režimu povinen zachovat soutěžní prostředí, a to při vyhrazení přiměřené úrovně kvality, popřípadě dalších aspektů předvídaných zákonem.

99.         Kritérium stanovisek mělo být dle bodu 6.2.3 ZD hodnoceno na základě počtu zpracovaných stanovisek k zákonu o obcích pro třetí osobu za poslední 3 roky do maximálního počtu 6 000, s limitem 600 stanovisek na jednoho člena realizačního týmu.

100.     Navrhovatel považuje počet přípustných stanovisek za nepřiměřený, neboť nevypovídá, alespoň nad určitý počet zpracovaných stanovisek, o kvalitě zkušenosti daného člena realizačního týmu. Navrhovatel poukazuje, že kritérium stanovisek je kritériem kvantitativním, nikoliv kvalitativním, které hodnocení podle ekonomické výhodnosti nabídky ve smyslu § 114 a 116 zákona předpokládá. Navrhovatel se domnívá, že hlavním důvodem stanovení kritéria stanovisek je favorizace vybraného dodavatele, který v této „kategorii“ nemá konkurenta, přičemž váha kritéria stanovisek fakticky neumožňuje dosáhnout vyššího hodnocení prostřednictvím nižší nabídkové ceny.    

101.     Na základě přezkoumání rozkladové argumentace navrhovatele sděluji, že Úřad některé právní otázky v souvislosti s kritériem stanovisek dostatečně neposoudil a nezohlednil všechny okolnosti dané věci.

102.     Pokud jde o kvalitativní rozměr kritéria stanovisek, souhlasím v tomto bodě s navrhovatelem, že počet zpracovaných stanovisek vypovídá toliko o kvantitě, bez ohledu na náročnost, odbornost a obecnou správnost poskytovaných právních služeb. Zadavatel v části 6 ZD výslovně uvedl, že hodnocení nabídek provede podle ekonomické výhodnosti nabídek ve smyslu § 114 zákona. Ustanovení § 114 zákona dává zadavateli na výběr, zda provede hodnocení na základě toliko nejnižší nabídkové ceny, popřípadě nejnižších nákladů životního cyklu, nebo zda provede hodnocení na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality. Zadavatel v daném případě dvě dílčí hodnotící kritéria nejnižší nabídkové ceny doplnil o kritérium stanovisek, které je svou povahou kvantitativní, neboť hodnotí pouze množství stanovisek bez jakéhokoliv zohlednění jejich odborné úrovně. Zadavatel naopak deklaroval, že stanoviskem může být i naprosto elementární emailové sdělení s odpovědí ano/ne se základní právní argumentací.

103.     Úřad způsob nastavení kritéria stanovisek interpretoval v bodě 133. odůvodnění napadeného rozhodnutí následovně: „Počtem vypracovaných stanovisek nehodnotí celkové právní znalosti týmu dodavatele, ale naopak je pro něj rozhodující schopnost zvládnutí většího počtu stanovisek, neboť právě to odpovídá předpokládanému předmětu plnění, a tudíž i charakteru veřejné zakázky, neboť těžiště činnosti vybraného dodavatele bude spočívat právě ve vypracování většího množství právně méně složitých stanovisek v co nejkratší době.“

104.     Citovanou argumentaci Úřadu považuji za nesprávnou, neboť jde nad rámec znění zadávacích podmínek, a Úřad tímto postupem nepřípustně dotváří obsah ZD. Kritérium stanovisek navíc žádným způsobem nehodnotí, v jaké lhůtě byla tato stanoviska dodána a v zásadě nevypovídá ani o kapacitních možnostech dodavatele, neboť zadavatel dle svého vyjádření kalkuloval s 4 stanovisky na jednoho člena realizačního týmu týdně, což představuje rozsah, který je při předpokládaném počtu členů realizačního týmu a odpovídajícím zadání zadavatele, zvláště při uvažované nevelké náročnosti poskytovaných služeb, v případě získání veřejné zakázky objektivně splnitelný.

105.     Stanovisko k zákonu o obcích v základní kvalitě je pak obecně schopen podat v zásadě jakýkoliv poskytovatel právních služeb. Zůstává tedy otázkou, jaký účel zadavatel stanovením kritéria stanovisek vlastně sledoval.

106.     K námitce navrhovatele, že kritérium stanovisek nezohledňuje v rozporu s § 116 zákona kvalitu plnění, Úřad v bodě 122. odůvodnění napadeného rozhodnutí doplnil následující: „K argumentu navrhovatele, že předmětné dílčí hodnotící kritérium nevyjadřuje v rozporu s ustanovením § 116 odst. 1 zákona kvalitu plnění, Úřad uvádí, že v případě zjednodušeného režimu je nutné věc posuzovat především s ohledem na ustanovení § 129 odst. 2 zákona, dle kterého zadavatel ve zjednodušeném režimu nepostupuje podle části čtvrté zákona, do které ustanovení § 116 zákona spadá. V rámci zadávacího řízení ve zjednodušeném režimu dle § 129 zákona tak fakticky zadavatel nemůže porušit ustanovení § 116 zákona, neboť není povinen dle předmětného ustanovení postupovat.“

107.     Zde poukazuji především na skutečnost, že zadavatel v bodě 6.1 ZD výslovně uvedl, že bude podané nabídky hodnotit v souladu s § 114 zákona podle jejich ekonomické výhodnosti. Ekonomická výhodnost se ve smyslu § 114 odst. 2 zákona hodnotí na základě nejvýhodnějšího poměru nabídkové ceny a kvality včetně poměru nákladů životního cyklu a kvality, nebo podle nejnižší nabídkové ceny nejnižších nákladů životního cyklu. Vzhledem ke skutečnosti, že zadavatel použil hodnocení dle nejnižší nabídkové ceny pouze u kritéria úkonové sazby a kritéria hodinové sazby, mělo by kritérium stanovisek určitou kvalitu požadovaného plnění zohledňovat.

108.     Jak jsem již uvedl výše, kvalitativní rozměr kritéria stanovisek není zcela jednoznačný a Úřad se jím měl objektivně zabývat bez toho, aby sám dotvářel obsah ZD na veřejnou zakázku. Správné posouzení kvalitativní povahy kritéria stanovisek pak představuje jeden z předpokladů zhodnocení jeho opodstatněnosti.

109.     Úřad v napadeném rozhodnutí dále argumentoval odkazem na § 129 odst. 8 zákona a znění směrnice, dle kterých může zadavatel v rámci kritérií kvality zohlednit též zkušenosti osob podílejících se na realizaci veřejné zakázky. K navazující argumentaci Úřadu sděluji, že zadavatel je povinen kritérium ekonomické výhodnosti nabídek stanovit, stejně jako jakoukoliv jinou zadávací podmínku, též v souladu se zásadami zadávacího řízení dle § 6 zákona tak, aby nevznikaly bezdůvodné překážky hospodářské soutěži. Kritérium stanovisek tak musí v každém případě naplnit požadavek přiměřenosti, transparentnosti a nepůsobit vůči některým dodavatelům diskriminačně.

110.     V tomto smyslu tedy není „lhostejné“, jaké dílčí hodnotící kritérium si zadavatel zvolí, neboť jak poznamenal též Úřad v napadeném rozhodnutí, každé kritérium, potažmo zadávací podmínka představuje „filtr“ pro určitý okruh dodavatelů. Úkolem zadavatele je, aby nestanovil kritérium, které bude znamenat účinný „filtr“ i pro jinak způsobilé dodavatele, schopné předmět veřejné zakázky řádně plnit. Zadavatel je tak oprávněn zvolit si pouze opodstatněné dílčí hodnotící kritérium ve vazbě na předmět veřejné zakázky, které nebude vytvářet nedůvodné překážky hospodářské soutěži.

111.     Úřad se měl v dané souvislosti blíže zabývat specifickými aspekty kritéria stanovisek a také tím, zda stanovené kritérium nevyvolává vůči některým dodavatelům nedůvodné diskriminační účinky.

112.     Zde poukazuji, že zadavatel přiřadil kritériu stanovisek relativně vysokou váhu dílčího hodnotícího kritéria 40 %, úspěšnost dle kritéria stanovisek má tedy zásadní význam pro celkový výsledek hodnocení.

113.     Argument Úřadu, že případné nedostatky v kritériu stanovisek mohli dodavatelé vyvážit nižší nabídkovou cenou ve zbývajících dílčích hodnotících kritériích, považuji za neopodstatněný, neboť je třeba znění zadávacích podmínek posuzovat v souvislostech a jak již bylo uvedeno výše, zadávací podmínky ve vztahu ke kritériu dle úkonové sazby naopak neúměrným zvyšování podnikatelského rizika zvýšení nabídkové ceny dále podporovaly. Zadávací podmínky ve vztahu ke kritériu úkonové sazby a kritériu stanovisek tak ve svém souhrnu mohou jen posilovat diskriminační efekt ZD. Dodavatel je současně s ohledem na vysoké podnikatelské riziko v hodnocení dle kritéria úkonové sazby v podání nízké nabídkové ceny značně limitován. Úřad tedy zcela opomněl kumulativní efekt zadávacích podmínek.

114.     V argumentaci napadeného rozhodnutí se dále nijak neprojevil charakteristický znak veřejné zakázky spočívající v tom, že poskytování právních služeb je velmi specifické, přičemž tyto služby nejsou jednoduše počitatelné, a nižší kvalita služeb nepřináší jen nižší užitek, ale může naopak způsobit nezanedbatelnou škodu.

115.     Úřad se v napadeném rozhodnutí počtem přípustných stanovisek (6 000) zabýval a dospěl k závěru, že jej nelze považovat za nepřiměřený. Zde poukazuji, že přiměřenost je třeba v daném případě hodnotit ze dvou hledisek, a to jednak z hlediska vztahu k předmětu veřejné zakázky a za druhé ve vztahu k vypovídací hodnotě těchto stanovisek.

116.     Pokud jde o prvně jmenované hledisko, nelze přehlédnout, že hodnocená stanoviska se mají vztahovat toliko k výkladu zákona o obcích, přestože předmět veřejné zakázky v části poptávaného právního poradenství měl být tvořen širším spektrem právních otázek. Je tedy otázkou, z jakého důvodu zadavatel nerozšířil možnosti zaměření stanovisek i na jiné zákony v závislosti na deklarovaných potřebách právních služeb, potažmo neformuloval „necenové“ dílčí hodnotící kritérium ve vztahu k celému předmětu veřejné zakázky.

117.     Ke druhému jmenovanému hledisku sděluji, že znění zadávacích podmínek, jakož i napadené rozhodnutí opomíjejí podstatnou okolnost, a to že po získání určité profesní dovednosti již prokazování další zkušenosti ztrácí význam. Tento závěr byl vysloven již v rozhodovací činnosti soudu, k čemuž odkazuji na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 Afs 37/2011 ze dne 7. 12. 2011 a rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 29/2009 ze dne ze dne 16. 3. 2011, v němž soud ve věci posuzování přiměřenosti kvalifikačních požadavků vyjádřil závěr, že „samotná délka praxe ještě nezaručuje zvýšenou odbornost a erudovanost advokáta“.

118.     Konstatuji proto, že se Úřad v napadeném rozhodnutí s přiměřeností kritéria stanovisek dostatečně nevypořádal. Jakkoliv jsou zadávací podmínky na první pohled vůči či všem dodavatelům nastaveny stejně, jsou jimi zjevně zvýhodňováni dodavatelé, kteří mohou vykázat velké množství stanovisek, prakticky jakékoliv kvality, aniž by byl takový postup odůvodněn povahou či předmětem veřejné zakázky. Takový stav vyvolává zjevné pochybnosti o naplnění zásady zákazu diskriminace dle § 6 odst. 2 zákona.

119.     V tomto ohledu odkazuji na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 20/2008 - 152 ze dne 5. 6. 2008, v němž označený soud dospěl k následujícímu závěru: „Zákaz diskriminace uvedený v § 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, zahrnuje jednak formu zjevnou, jednak formu skrytou. Za skrytou formu nepřípustné diskriminace je třeba považovat i takový postup, kterým zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením technických kvalifikačních předpokladů zjevně nepřiměřených ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti konkrétní veřejné zakázky, v důsledku čehož je zřejmé, že zakázku nemohou splnit někteří z potenciálních uchazečů, jež by jinak byli bývali k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými.     

120.     V návaznosti na posouzení předmětné právní otázky konstatuji, že jsem dospěl k závěru, že Úřad při posouzení zákonnosti zadávacích podmínek týkajících se kritéria stanovisek nepostupoval správně a v souladu s právními předpisy, neboť se nevypořádal se všemi okolnostmi, které jsou relevantní pro rozhodnutí v dané věci.

121.     Úřad se v této souvislosti řádně nevypořádal zejména s přiměřeností stanoveného počtu přípustných stanovisek ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, s vypovídací hodnotou počtu přípustných stanovisek ve vztahu ke kvalifikaci a způsobilosti dodavatele veřejnou zakázku řádně plnit, ani s možnostmi jejich ověření či prokázání. Za zásadní pochybení Úřadu považuji též skutečnost, že se Úřad v napadeném rozhodnutí nedostatečně vypořádal s možnými diskriminačními účinky kritéria stanovisek ve vztahu k jinak způsobilým dodavatelům, včetně zohlednění relevantní judikatury, a případně též se zohledněním situace na trhu právních služeb. Úřad se při novém projednání věci vypořádá též s tvrzením navrhovatele ohledně toho, zda nebyla veřejná zakázka vybranému dodavateli „ušita na míru“. Bez toho, aby se Úřad zmíněnými okolnostmi dostatečně důkladně zabýval, není možné učinit závazné rozhodnutí v dané věci.

122.     Po přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu rozkladových námitek jsem dospěl k závěru, že Úřad nepostupoval v souladu s právními předpisy, neboť na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval právní normy a nesprávně posoudil předmětné právní otázky, což má za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání.

123.     Na základě všeho shora uvedeného uzavírám, že napadené rozhodnutí věc nesprávně právně posuzuje a z tohoto důvodu jsem přistoupil k jeho zrušení. V dalším řízení je Úřad povinen zabývat se opakovaně návrhem, zejména pravidly pro stanovení nabídkové ceny pro účely kritéria úkonové sazby, přiměřeností nastavení kritéria stanovisek a možnými diskriminačními účinky dílčích hodnotících kritérií, ať již jednotlivě nebo v jejich souhrnu. Bude-li toho třeba, doplní Úřad dokazování a učiní patřičná skutková zjištění. V novém rozhodnutí je pak Úřad povinen ve smyslu § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zohlednit závazné právní názory vyslovené v tomto rozhodnutí.

VI.          Závěr  

124.     Po zvážení všech aspektů dané věci z hlediska zákonnosti a po zjištění, že napadené rozhodnutí bylo zatíženo vadou mající vliv právě na jeho zákonnost, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro jeho zrušení a pro vrácení věci Úřadu k novému rozhodnutí.

125.     Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit Úřadu k novému projednání, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.

 

                                                              otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží:

1.             Mgr. Robert Pergl, advokát, Na Ořechovce 580/4 162 00 Praha

2.             Mgr. Jan Vaníček, advokát, U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha

3.             Becker a Poliakoff, s.r.o., advokátní kancelář, U Prašné brány 1078/1, 110 00 Praha

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz