číslo jednací: S0372/2017/VZ-31947/2017/532/ZČa

Instance I.
Věc Zajištění vyjmenovaných servisních a údržbových činností silničních tunelů v Brně
Účastníci
  1. Ředitelství silnic a dálnic ČR
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.
Rok 2017
Datum nabytí právní moci 8. 2. 2018
Související rozhodnutí S0372/2017/VZ-31947/2017/532/ZČa
R0213/2017/VZ-03918/2018/322/KTr
Dokumenty file icon 2017_S0372.pdf 566 KB

Č. j.: ÚOHS-S0372/2017/VZ-31947/2017/532/ZČa

 

Brno: 1. listopadu 2017

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o přestupcích zahájeném dne 18.9.2017 z moci úřední, jehož účastníkem je

  • obviněný – Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4,

ve věci podezření ze spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) citovaného zákona a přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) citovaného zákona, výše jmenovaným obviněným při zadávání veřejné zakázky „Zajištění vyjmenovaných servisních a údržbových činností silničních tunelů v Brně“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 14.6.2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 19.6.2017 pod ev. č. Z2017-015818, ve znění oprav uveřejněných dne 7.7.2017, a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 17.6.2017 pod ev. č. 2017/S 115-231773, ve znění oprav uveřejněných dne 7.7.2017,

rozhodl takto:

I.

Obviněný – Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4 – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v zadávací dokumentaci na veřejnou zakázku „Zajištění vyjmenovaných servisních a údržbových činností silničních tunelů v Brně“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 14.6.2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 19.6.2017 pod ev. č. Z2017-015818, ve znění oprav uveřejněných dne 7.7.2017, a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 17.6.2017 pod ev. č. 2017/S 115-231773, ve znění oprav uveřejněných dne 7.7.2017, vypustil na základě dokumentu „Vysvětlení, změna nebo doplnění zadávací dokumentace č. 1“ ze dne 4.7.2017 požadavek na osobu „specialisty k provádění geotechnického monitoringu“ stanovený v bodu 6. čl. 4.3. „Technická kvalifikace dle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace, a to požadavek na „prokázání profesní kvalifikace dle § 12 a § 13 odst. 1., písm. c) zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, v platném znění, a dle § 3 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 435/1992 Sb., o důlně měřické dokumentaci při hornické činnosti a některých činnostech prováděných hornickým způsobem, v platném znění;“, přičemž po provedené změně zadávací dokumentace v rozporu s § 99 odst. 2 citovaného zákona, věta druhá, neprodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od odeslání změny zadávací dokumentace dne 4.7.2017 činila nejméně celou svou původní délku (51 dnů), ač se jednalo o změnu zadávací dokumentace, která mohla rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a dne 8.9.2017 zadal jmenovanou veřejnou zakázku.

II.

Obviněný – Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4 – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v zadávací dokumentaci na veřejnou zakázku „Zajištění vyjmenovaných servisních a údržbových činností silničních tunelů v Brně“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 14.6.2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 19.6.2017 pod ev. č. Z2017-015818, ve znění oprav uveřejněných dne 7.7.2017, a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 17.6.2017 pod ev. č. 2017/S 115-231773, ve znění oprav uveřejněných dne 7.7.2017, v rozporu s § 36 odst. 3 citovaného zákona ve spojení s § 6 odst. 1 citovaného zákona, nestanovil zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v předmětném zadávacím řízení, když v bodu 3. a 4. čl. 4.3. „Technická kvalifikace podle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace vymezil minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu dle § 79 odst. 2 písm. d) citovaného zákona tak, že „uosoby databázového specialisty“ a „uosoby specialisty v oboru řídicích systémů tunelů“ požadoval mimo jiné „středoškolské vzdělání technického směru“, aniž by tento neurčitý pojem blíže vymezil, a dne 8.9.2017 zadal jmenovanou veřejnou zakázku.

III.

Obviněný – Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4 – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 citovaného zákona, když Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v rámci šetření podnětu vedeného pod sp. zn. P0468/2017/VZ neodeslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Zajištění vyjmenovaných servisních a údržbových činností silničních tunelů v Brně“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 14.6.2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 19.6.2017 pod ev. č. Z2017-015818, ve znění oprav uveřejněných dne 7.7.2017, a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 17.6.2017 pod ev. č. 2017/S 115-231773, ve znění oprav uveřejněných dne 7.7.2017, když neodeslal přílohu č. 4a „Soupis služeb – specifikace servisních činností“ netextové části zadávací dokumentace, přílohu č. 4b „Soupis služeb – specifikace náhradních dílů“ netextové části zadávací dokumentace, čestné prohlášení ke střetu zájmů ze dne 14.8.2017, protokol o otevírání obálek ze dne 14.8.2017, čestné prohlášení ke střetu zájmů ze dne 15.8.2017 a protokol z jednání komise o hodnocení a posouzení nabídek ze dne 15.8.2017, ve lhůtě deseti kalendářních dnů ode dne doručení výzvy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, která byla obviněnému doručena dne 24.8.2017, tedy nejpozději do dne 4.9.2017, ale až dne 8.9.2017.

 IV.      

Za spáchání přestupků uvedených ve výroku I. až III. tohoto rozhodnutí se podle 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, obviněnému – Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4 – ukládá,

 

pokuta ve výši 230 000 Kč (dvě sta třicet tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

V.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, se obviněnému – Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4 – ukládá:

 

uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – Ředitelství silnic a dálnic ČR, IČO 65993390, se sídlem Na Pankráci 546/56, 140 00 Praha 4 (dále „obviněný“ nebo rovněž i „zadavatel“) – zahájil podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), dne 14.6.2017 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Zajištění vyjmenovaných servisních a údržbových činností silničních tunelů v Brně“, přičemž oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 19.6.2017 pod ev. č. Z2017-015818, ve znění oprav uveřejněných dne 7.7.2017, a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 17.6.2017 pod ev. č. 2017/S 115-231773, ve znění oprav uveřejněných dne 7.7.2017 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Z bodu II.1.4 oznámení o zahájení zadávacího řízení uveřejněném ve Věstníku veřejných zakázek dne 19.6.2017 vyplývá, že obviněný předmět plnění veřejné zakázky specifikoval takto: „Předmětem plnění této veřejné zakázky jsou služby spočívající v zajištění servisu, údržby a poruchové služby technologického a softwarového vybavení a stavebně technické části silničních tunelů v intravilánu Statutárního města Brna. Místem plnění jsou příslušné části silnic I/23 a I/42 v intravilánu SMB, v rozsahu Pisáreckého tunelu, tunelu Hlinky, Husovického tunelu, Královopolského tunelu, galerií Záhřebské a Voroněžské na větvích H4, H5 a technologické vybavení navazujících úseků těchto silnic.“.

3.             Z protokolu o otevírání nabídek ze dne 14.8.2017 vyplývá, že obviněný obdržel 1 nabídku. Z protokolu z jednání komise o hodnocení a posouzení nabídek ze dne 15.8.2017 vyplývá, že nebylo provedeno hodnocení nabídky, neboť v zadávacím řízení byl pouze jediný účastník.

4.             Z dokumentace o zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku vyplývá, že obviněný uzavřel dne 8.9.2017 smlouvu na šetřenou veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem – společností SPEL, a.s., IČO 00473057, se sídlem Třídvorská 1402, 280 02 Kolín - Kolín V, a společností ČD – Telematika a.s., IČO 61459445, se sídlem Pernerova 2819/2a, 130 00 Praha 3, které za účelem podání společné nabídky dne 1.8.2017 uzavřely smlouvu o společnosti (dále jen „vybraný dodavatel“).

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

5.             Na základě skutečností obsažených v doručeném podnětu, který byl Úřadem zaevidován pod sp. zn. P0468/2017/VZ, si Úřad přípisem č. j.  ÚOHS-P0468/2017/VZ-24622/2017/532/ZČa ze dne 24.8.2017 od obviněného vyžádal písemné vyjádření k podnětu a zároveň obviněného vyzval k zaslání dokumentace o zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

6.             Na základě obsahu předložené dokumentace o zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku a s ohledem na povinnosti zadavatele spojené se zasláním dokumentace o zadávacím řízení podle § 216 odst. 1 zákona v souladu s § 258 odst. 1 zákona, získal Úřad pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem, a proto zahájil řízení o přestupcích z moci úřední.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

7.             Účastníkem řízení o přestupcích je podle § 256 zákona obviněný.

8.             O zahájení řízení o přestupcích informoval Úřad obviněného oznámením č. j. ÚOHS-S0372/2017/VZ-27012/2017/532/ZČa ze dne 15.9.2017. Citovaným oznámením Úřad seznámil obviněného se svými pochybnostmi o tom, zda se nedopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 36 odst. 3 zákona ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, když v bodu 3. a 4. čl. 4.3. „Technická kvalifikace dle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace šetřené veřejné zakázky vymezil minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona tak, že „u osoby databázového specialisty“ a „u osoby specialisty v oboru řídicích systémů tunelů“ požadoval mimo jiné „středoškolské vzdělání technického směru“, aniž by tento neurčitý pojem blíže vymezil, a dne 8.9.2017 zadal šetřenou veřejnou zakázku. Úřad dále seznámil obviněného se svými pochybnostmi o tom, zda se současně nedopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že na základě dokumentu „Vysvětlení, změna nebo doplnění zadávací dokumentace č. 1“ ze dne 4.7.2017 u „osoby specialisty k provádění geotechnického monitoringu“, vypustil požadavek stanovený v bodu 6. čl. 4.3. „Technická kvalifikace dle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace šetřené veřejné zakázky, a to požadavek na „prokázání profesní kvalifikace dle § 12 a § 13 odst. 1., písm. c) zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, v platném znění, a dle § 3 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 435/1992 Sb., o důlně měřické dokumentaci při hornické činnosti a některých činnostech prováděných hornickým způsobem, v platném znění“, přičemž po provedené změně zadávací dokumentace v rozporu s § 99 odst. 2 zákona, věta druhá, neprodloužil lhůtu k podání nabídek tak, aby od provedení změny zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku (51 dnů), ač se mohlo jednat o změnu zadávací dokumentace, která mohla rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a dne 8.9.2017 zadal šetřenou veřejnou zakázku. Úřad závěrem seznámil obviněného se svými pochybnostmi o tom, zda senedopustil i přestupku podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci šetření podnětu vedeného pod sp. zn. P0468/2017/VZ neodeslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na šetřenou veřejnou zakázku, když neodeslal přílohu č. 4a „Soupis služeb – specifikace servisních činností“ netextové části zadávací dokumentace, přílohu č. 4b „Soupis služeb – specifikace náhradních dílů“ netextové části zadávací dokumentace, čestné prohlášení ke střetu zájmů ze dne 14.8.2017, protokol o otevírání obálek ze dne 14.8.2017, čestné prohlášení ke střetu zájmů ze dne 15.8.2017 a protokol z jednání komise o hodnocení a posouzení nabídek ze dne 15.8.2017, ve lhůtě deseti kalendářních dnů ode dne doručení výzvy Úřadu, která byla obviněnému doručena dne 24.8.2017, tedy nejpozději do dne 4.9.2017, ale až dne 8.9.2017.

9.             Dnem 18.9.2017, kdy bylo oznámení o zahájení řízení o přestupcích doručeno obviněnému, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 78 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), zahájeno řízení z moci úřední ve věci podezření ze spáchání přestupků obviněným.

10.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0372/2017/VZ-27024/2017/532/ZČa ze dne 18.9.2017 Úřad obviněnému stanovil lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy, a byl oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

11.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0372/2017/VZ-28695/2017/532/ZČa ze dne 6.10.2017 Úřad stanovil obviněnému lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření zadavatele ze dne 25.9.2017

K vymezení technické kvalifikace

12.         Obviněný ve svém vyjádření k údajnému nesprávnému vymezení technické kvalifikace uvedl, že uplatněné požadavky na kritéria technické kvalifikace měly zajistit, aby se o přidělení veřejné zakázky ucházeli pouze ti dodavatelé, kteří jsou ve skutečnosti schopni po stránce technické a materiální tuto zakázku v případě úspěchu v zadávacím řízení též řádně splnit. Zásada transparentnosti přitom předpokládá, že všechny informace významné pro správné pochopení zadávací dokumentace mají být poskytnuty dodavatelům způsobem, který umožňuje všem přiměřeně informovaným účastníkům pochopit jejich rozsah a který dále umožňuje zadavateli skutečně ověřit, zda nabídky splňují kritéria, kterými se řídí dotčená veřejná zakázka. Zadavatel pak musí zásadně odmítnout jakékoliv pochybnosti o stanovení zadávacích podmínek v rozporu se zákonem, neboť zadávací podmínky byly nastaveny mj. tak, aby primárně nevytvářely neodůvodněné překážky hospodářské soutěže a nemohly tak být označeny jako potencionálně diskriminující jednotlivé dodavatele a zároveň byly vypracovány v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení s náležitým zohledněním potřeb zadavatele. Ve vztahu k požadavku na středoškolské vzdělání technického směru u databázového specialisty a specialisty v oboru řídicích systémů tunelů (viz čl. 4.3. bod 3 a 4 zadávací dokumentace) pak obviněný uvádí, že tuto zadávací podmínku nelze posuzovat odděleně od dalších podmínek uvedených v zadávací dokumentaci. Při prostém vytržení jednotlivých podmínek z celkového kontextu zadávací dokumentace, mohou vždy v obecné rovině vzniknout pochybnosti o jejich souladu se zásadami zákazu diskriminace, transparentnosti, rovného zacházení a přiměřenosti, nicméně zadavatel je přesvědčen, že k této skutečnosti nemohlo v rámci předmětné veřejné zakázky zásadně dojít. Obviněný souhlasí s tím, že není povinností potencionálního dodavatele, aby domýšlel význam a obsah jednotlivých kvalifikačních požadavků obsažených v zadávací dokumentaci veřejné zakázky, zároveň však musí zásadně odmítnout, že by takto vymezená zadávací podmínka byla formulována nejednoznačně nebo neurčitě, či připouštěla rozdílný či snad různý legitimní výklad.

13.         Cílem obviněného bylo zejm. zabránit nedůvodnému omezení potencionálních dodavatelů při podání nabídky a zároveň vyloučit možnost prokazování kvalifikace prostřednictvím vzdělání v jiných oborech, zejm. v oblasti humanitního směru, jakožto protikladu ke směru technickému, a to s ohledem na předmět plnění veřejné zakázky a existující úzkou vazbu mezi náležitým technickým vzděláním a předpokladem řádného poskytování služeb. Je přitom zřejmé, že skupina odborně zdatných osob, kterým je plnění veřejné zakázky určeno, bude tento, byť poměrně široce vymezený, pojem vykládat stejným či alespoň obdobným způsobem, když tento pojem nelze v žádném ohledu označit jako neurčitý. O této skutečnosti svědčí mj. i to, že v rámci podnětu, na jehož základě bylo ze strany Úřadu zahájeno řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, sám stěžovatel zcela jasně rozlišuje mezi pojmy „vzdělání technického směru" a „vzdělání humanitního směru". O transparentnosti a jednoznačnosti tohoto požadavku dále vypovídá i fakt, že zadavatel k uvedenému požadavku neobdržel žádnou žádost o vysvětlení zadávací dokumentace, tedy přiměřeně informovaní dodavatelé nepochybně pochopili rozsah požadavků zadavatele a vykládali je stejným způsobem.

14.         Požadavek na doložení určitého vzdělání je dle obviněného zcela adekvátní, neboť v průběhu studia dochází k osvojení si teoretických poznatků, specifických přístupů k předmětu studia apod., které lze následně aplikovat v praxi. Samotná praxe, ať už je jakkoliv dlouhá, nemusí být způsobilá plně nahradit dosažené vzdělání v určitém oboru, přičemž jsou přímo některá povolání, která bez dosaženého vzdělání vykonávat nelze. Obviněný dále uvádí, že tento požadavek byl s ohledem na předmět veřejné zakázky zcela oprávněným, a to např. s ohledem na možnou výměnu technologií, řídicích systémů a rozvoje predikčního systému poruch pro spravované tunely. Zkušenost, byť mnohaletá nemůže dle názoru obviněného nahradit vědomosti a znalosti získané studiem technického oboru zejména v oblasti vývoje, správy a vyhodnocování dat databází, které provádí databázový specialista či znalosti nezbytné pro osobu specialisty v oboru řídicích systémů tunelů. Záměrem obviněného bylo v prvé řadě vyloučení možnosti, aby dodavatel prokazoval tuto pozici za pomoci osoby se středoškolským vzděláním jiného než technického směru (tedy humanitního směru), neboť na úrovni středoškolského vzdělávání na těchto typech škol, na rozdíl od škol technického směru, nejsou cíleně vyučovány obory týkající problematiky související s požadovanými pozicemi. Např. středoškolské vzdělání humanitního směru by bylo pro plnění veřejné zakázky, resp. pro osobu na pozici databázového specialisty a specialisty v oboru řídicích systémů tunelů zcela nedostatečné.

15.         Dle obviněného tento požadavek nemohl na straně dodavatelů založit jakoukoliv interpretační nejistotu. Předmětný požadavek „vzdělání technického směru" je v praxi zadavatelů i dodavatelů běžně používán, kdy i ze strany Úřadu je tento pojem standardně užíván v jeho rozhodovací praxi, aniž by jej Úřad sám jakkoliv definoval či konkrétně vymezil. Lze uvést, že na relevantním trhu lze tento pojem označit za jakousi notorietu, byť pojem „vzdělání technického směru" není již současným zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ani zákonem č. 561/2004 Sb., školský zákon, definován (tuto specifikaci používal zrušený zákon č. 39/1980 Sb.); nicméně pokud již v minulosti bylo zřejmé, co se rozumí vzděláním technického směru, není nutné (účelově či jinak zbytečně) začít pochybovat o obsahu uvedeného pojmu. V daném kontextu nutno podotknout, že ani pojem „vzdělání humanitního směru" není ve shora uvedených předpisech definován a v praxi je jeho užívání ze strany Úřadu běžně akceptováno. Obviněný proto připomíná zásadu, podle které by k obdobným věcem mělo být přistupováno obdobně. Obviněnému není zřejmé, jakým jiným způsobem by měl tento požadavek definovat, a to i s ohledem na nutnost umožnění účasti těm dodavatelům, kteří na pozici databázového specialisty a specialisty v oboru řídicích systémů tunelů disponují osobou, která uvedené vzdělání získala studiem na příslušných školách v zahraničí. V případě, že by zadavatel konkrétně např. vyjmenoval jednotlivé studijní obory dle jejich náplně v rámci České republiky, fakticky by tím eliminoval možnost těchto osob se zadávacího řízení účastnit. Z tohoto důvodu zadavatel použil běžně zaužívaný pojem „vzdělání technického směru", když v dalších bodech v návaznosti na tuto podmínku konkrétně specifikoval navazující podmínky pro prokázání odborné způsobilosti osob na těchto pozicích. Nad rámec výše uvedeného musí zadavatel podotknout, že v situaci, kdy je pojem „vzdělání technického směru" běžně užíván, např. i v rozhodovací praxi Úřadu i správních soudů, ačkoliv jeho explicitní legální definice v současnosti chybí, jeví se rozporování užití tohoto pojmu bez další úvahy o vazbě tohoto požadavku na další zadávací podmínky, jako účelové a nepodložené.

K otázce prodloužení lhůty pro podání nabídek

16.         Ve vztahu k úpravě zadávací dokumentace provedené prostřednictvím dokumentu „Vysvětlení, změna nebo doplnění zadávací dokumentace č. 1“ ze dne 4. 7. 2017, kdy došlo k úpravě požadavku na osobu specialisty k provádění geotechnického monitoringu, obviněný uvádí, že je přesvědčen, že v tomto případě postupoval v souladu s požadavky zákona vymezenými v § 99 odst. 2 zákona. Zadavatel na základě vlastního zjištění upravil zadávací dokumentaci v části týkající se požadavků na technickou kvalifikaci, a to konkrétně u jednoho z členů týmu, specialisty k provádění geotechnického monitoringu. Obviněný tedy provedl změnu zadávací dokumentace, kdy na základě posouzení povahy provedené úpravy přiměřeně prodloužil lhůtu pro podání nabídek, přičemž vycházel z povahy a rozsahu provedené úpravy zadávací dokumentace, a to především s ohledem na možný rozsah potřebných změn v nabídkách, celkový rozsah původní zadávací dokumentace, druh veřejné zakázky a celkový charakter jejího plnění, kdy nedošel k závěru, že provedená úprava zadávací dokumentace by měla potenciál rozšířit původní okruh možných účastníků zadávacího řízení, resp. že by bylo fakticky nezbytné lhůtu prodloužit o několik dalších dnů. Je zřejmé, že každou úpravu zadávací dokumentace je nutno posuzovat individuálně a nelze paušálně tvrdit, že každá úprava zadávací dokumentace s sebou přináší povinnost prodloužení lhůty pro podání nabídek o celou původní délku. Tuto povinnost ostatně neuvádí ani sám zákon, který stanoví, že zadavatel musí primárně posoudit povahu provedené změny a teprve na základě tohoto zhodnocení provést prodloužení lhůty, a to buď přiměřeně anebo o celou původní délku (oproti předchozí právní úpravě zákon dává zadavateli větší prostor k posouzení toho, zda a o jakou dobu je nutné prodloužit lhůtu pro podání nabídek, když je nově připuštěno i to, že dle povahy doplnění či změny zadávacích podmínek nemusí být přistoupeno k úpravě lhůty pro podání nabídek). Lze shrnout, že vzhledem ke skutečnosti, že se obviněný na základě své analýzy domníval, že to povaha změny zadávací dokumentace vyžaduje, přiměřeně prodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby potenciální dodavatelé měli dostatek času na provedenou změnu reagovat, když je třeba upozornit na skutečnost, že lhůta pro podání nabídek od okamžiku změny (4. 7. 2017) činila ještě plných 41 kalendářních dnů, což lze s ohledem na rozsah provedené úpravy považovat za zcela adekvátní. S ohledem na výše uvedené je obviněný přesvědčen, že z jeho strany nemohlo dojít ke spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, neboť zadavatel bezpodmínečně dodržel pravidla stanovená zákonem pro zadání veřejné zakázky, kdy po provedené úpravě zadávacích podmínek v souladu s pravidly zákona zcela adekvátně prodloužil lhůtu pro podání nabídek. Tento postup nijak neovlivnil ani nemohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť byl plně v souladu s pravidly stanovenými v § 99 odst. 2 zákona.

K povinnosti zaslat dokumentaci o zadávacím řízení

17.         Obviněný ve svém vyjádření uvádí, že Úřadu zaslal v zákonné lhůtě dne 4.9.2017 dokumentaci o zadávacím řízení na šetřenou veřejnou zakázku, která byla Úřadu doručena téhož dne. Prostřednictvím datové schránky odeslal zadavatel textovou část zadávací dokumentace včetně „Vysvětlení, změny nebo doplnění zadávací dokumentace č. 1“ ze dne 4.7.2017, č. 2 ze dne 1.8.2017 a č. 3 ze dne 8.8.2017. Součástí dokumentace v listinné podobě, doručené Úřadu téhož dne, byl datový nosič obsahující textovou část zadávací dokumentace, datový nosič obsahující informace důvěrné povahy a dokumentace o zadávacím řízení v listinné podobě dle přiloženého předávacího protokolu, který obsahoval 39 položek. Obviněný podotýká, že s ohledem na nutnost dodržení formálních požadavků opatřil všechny dokumenty, které jsou zadavatelem podepsány v listinné podobě, elektronickým podpisem té samé osoby nebo u nich zajistil konverzi dokumentů z listinné do elektronické podoby, čímž vznikla ověřená elektronická kopie originálu opatřená ověřovací doložkou, přičemž z tohoto důvodu se dle zadavatele jednalo ve vztahu k rozsáhlé dokumentaci předmětného zadávacího řízení o úkony časově a administrativně náročné.

18.         Obviněný dále sděluje, že následnou kontrolou bylo dodatečně zjištěno, že v rámci dokumentace o zadávacím řízení k veřejné zakázce zasílané v listinné podobě nedošlo k doručení položek pod pořadovými čísly 26, 27, 29 a 30. Zadavatel ve snaze napravit tuto administrativní nesrovnalost dne 8.9.2017 zaslal Úřadu dokument s názvem „Doplnění dokumentace o zadávacím řízení – Zajištění vyjmenovaných servisních a údržbových činností silničních tunelů v Brně“, ve kterém uvedl, že v rámci přípravy písemného vyjádření k obdrženému podnětu bylo při kontrole zjištěno, že v důsledku administrativního pochybení nebyly v rámci předání dokumentace o zadávacím řízení odevzdány dokumenty uvedené v předávacím protokolu ze dne 4.9.2017 pod pořadovými čísly 26, 27, 28, 29 a 30, tzn. čestné prohlášení ke střetu zájmů ze dne 14.8.2017, protokol o otevírání obálek ze dne 14.8.2017, vyrozumění dodavateli ze dne 14.8.2017 (AŽD Praha s.r.o.), čestné prohlášení ke střetu zájmů ze dne 15. 8. 2017 a protokol z jednání komise o hodnocení a posouzení nabídek ze dne 15.8.2017, a dále příloha č. 4a „Soupis služeb - specifikace servisních činností“ netextové části zadávací dokumentace a příloha č. 4b „Soupis služeb - specifikace náhradních dílů“ netextové části zadávací dokumentace, přičemž v návaznosti na zjištěné pochybení zadavatel tyto dokumenty postoupil Úřadu dodatečně.

19.         Obviněný má za to, že se svoje administrativní pochybení snažil napravit ihned po jeho zjištění, svým jednáním a bez jakékoliv výzvy Úřadu, a to ještě v rámci lhůty prodloužené Úřadem pro zaslání vyjádření zadavatele k obdrženému podnětu. Obviněný je přesvědčen, že tento postup, kdy vyvinul značnou snahu o napravení daného stavu, kdy sám specifikoval, které dokumenty doručuje dodatečně a z jakého důvodu tak činí, přičemž tak učinil ještě v době, kdy mu běžela lhůta pro zpracování vyjádření k obdrženému podnětu, nelze zásadně označit za nedostatek součinnosti zadavatele vůči Úřadu, resp. uvedené nemělo (nemohlo mít) negativní dopad na dohledovou činnost Úřadu, která mohla být zahájena a mohla probíhat na základě již doručených zadávacích podmínek. Dle názoru obviněného proto nedošlo ani ke způsobení žádných závažných následků či okolností, které by odůvodňovaly případné uložení sankce. Dle názoru obviněného tedy nelze zpochybnit, že Úřad disponoval kompletní dokumentací. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je obviněný přesvědčen, že se nedopustil natolik závažného jednání, které by bylo dle míry společenské nebezpečnosti možno klasifikovat za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona.

20.         S ohledem na shora uvedené se obviněný domnívá, že došlo k vyjasnění příslušných pochybností o správnosti postupu zadavatele v zadávacím řízení na šetřenou veřejnou zakázku, a že zahájené řízení bude v souladu s § 257 odst. f) zákona zastaveno.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

21.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení, vyjádření obviněného a na základě vlastního zjištění rozhodl o spáchání přestupků obviněným tak, jak je uvedeno ve výroku I., II. a III. tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K právnímu postavení zadavatele

22.         Úřad nejprve ověřil postavení zadavatele podle § 4 zákona.

23.         Podle § 4 odst. 1 zákona je veřejným zadavatelem

a)   Česká republika; v případě České republiky se organizační složky státu považují za samostatné zadavatele,

b)   Česká národní banka,

c)    státní příspěvková organizace,

d)   územní samosprávný celek nebo jeho příspěvková organizace,

e)   jiná právnická osoba, pokud

1.    byla založena nebo zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2.    jiný veřejný zadavatel ji převážně financuje, může v ní uplatňovat rozhodující vliv nebo volí více než polovinu členů v jejím statutárním nebo kontrolním orgánu.

24.         Z úplného znění zřizovací listiny zadavatele ze dne 11.3.2016, ve znění dodatku č. 11 z téhož dne (dostupné na https://www.rsd.cz/wps/portal/web/rsd/Reditelstvi-silnic-a-dalnic), vyplývá, že zadavatel byl zřízen jako státní příspěvková organizace, a to Ministerstvem dopravy České republiky.

25.         Na základě uvedených skutečností je zřejmé, že zadavatel je veřejným zadavatelem podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona, neboť je státní příspěvkovou organizací.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

26.         Podle § 28 odst. 1 písm. a) a b) zákona se pro účely tohoto zákona rozumí

a) zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené

1. podmínky průběhu zadávacího řízení,

2. podmínky účasti v zadávacím řízení,

3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

4. pravidla pro hodnocení nabídek,

5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona,

b) zadávací dokumentací veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky, sdělované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení při zahájení zadávacího řízení, včetně formulářů podle § 212 zákona a výzev uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu.

27.         Podle § 36 odst. 7 zákona mohou být zadávací podmínky po zahájení zadávacího řízení změněny nebo doplněny, pouze stanoví-li tak tento zákon.

28.         Podle § 99 odst. 1 zákona zadávací podmínky obsažené v zadávací dokumentaci může zadavatel změnit nebo doplnit před uplynutím lhůty pro podání žádosti o účast, předběžných nabídek nebo nabídek. Změna nebo doplnění zadávací dokumentace podmínek musí být uveřejněna nebo oznámena dodavatelům stejným způsobem jako zadávací podmínka, která byla změněna nebo doplněna.

29.         Podle § 99 odst. 2 zákona pokud to povaha doplnění nebo změny zadávací dokumentace vyžaduje, zadavatel současně přiměřeně prodlouží lhůtu pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek. V případě takové změny nebo doplnění zadávací dokumentace, která může rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, prodlouží zadavatel lhůtu tak, aby od odeslání změny nebo doplnění zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku.

30.         Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

Právní posouzení k výroku I. tohoto rozhodnutí

31.         Úřad v obecné rovině nejprve uvádí, že z ustanovení § 99 odst. 1 zákona vyplývá, že zadavatel je oprávněn změnit či doplnit zadávací podmínky obsažené v zadávací dokumentaci, a to za předpokladu, že ještě nedošlo k uplynutí lhůty pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek, přičemž za zadávací podmínky je podle § 28 odst. 1 zákona třeba považovat veškeré podmínky stanovené zadavatelem týkající se průběhu zadávacího řízení, účasti v zadávacím řízení, dále zadavatelem stanovená pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení a pravidla pro hodnocení nabídek, stejně jako další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Takovou změnu je pak zadavatel vždy povinen uveřejnit nebo oznámit dodavatelům stejným způsobem jako původní (tj. doplňovanou, měněnou) zadávací podmínku.

32.         Úřad dále uvádí, že z dikce ustanovení § 99 odst. 2 zákona, věty první, vyplývá, že zadavatel prodlouží lhůtu pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek, a to za předpokladu, že změnil nebo doplnil zadávací podmínky a povaha této změny nebo doplnění prodloužení těchto lhůt vyžaduje. Zákon (na rozdíl od zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů) tedy nechává na posouzení zadavatele, zda povaha provedené změny či doplnění zadávacích podmínek vyžaduje prodloužení lhůty pro podání nabídek, předběžných nabídek či žádostí o účast, tzn. ne každá změna či doplnění zadávacích podmínek „nově“ vyžaduje prodloužení zadavatelem stanovených lhůt; mimo jiné s ohledem na dodržení základních zásad zadávacího řízení je však zadavatel povinen k takovému posouzení přistupovat zodpovědně a je povinen řádně, objektivně a komplexně posoudit povahu provedené změny. Pokud pak změna či doplnění zadávacích podmínek objektivně vyžaduje přiměřené prodloužení lhůty pro podání nabídek, předběžných nabídek či žádostí o účast, je nezbytné, aby tak zadavatel učinil a tuto lhůtu přiměřeně prodloužil. V tomto smyslu lze tedy zákon považovat za pro zadavatele příznivější, neboť nejsou povinni prodlužovat lhůtu pro podání nabídek vždy, tzn. při provedení jakékoliv, i zcela formální, změny zadávacích podmínek.

33.         Ustanovení § 99 odst. 2 zákona, věta druhá, pak ale ve shodě s § 40 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, explicitně zakotvuje, že v případě, kdy je provedená změna nebo doplnění zadávací dokumentace způsobilé rozšířit okruh možných dodavatelů (oproti stavu před změnou zadávací dokumentace), je zadavatel povinen prodloužit dotčenou lhůtu tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty pro podání žádosti o účast nebo pro podání nabídek. Jestliže tedy délka dotčené lhůty činila například 30 dnů a zadavatel po 12 dnech od zahájení zadávacího řízení změní zadávací podmínky tak, že tato změna, popř. doplnění je způsobilé rozšířit okruh potenciálních dodavatelů, je povinen prodloužit dotčenou lhůtu tak, aby po prodloužení činila opět alespoň 30 dnů (tedy alespoň o 12 dnů za předpokladu, že dotčenou lhůtu prodlouží ve stejný den, kdy dojde k příslušné změně zadávacích podmínek). Pokud zadavatel stanovil lhůtu delší, než mu předepisuje zákon (například 60 dnů), je povinen v případě změny zadávacích podmínek způsobilé rozšířit okruh potenciálních dodavatelů prodloužit dotčenou lhůtu tak, aby po prodloužení činila opět alespoň celou původní délku dotčené lhůty (v tomto případě tedy 60 dnů).

34.         V šetřené věci Úřad uvádí, že obviněný v bodu 6. čl. 4.3. „Technická kvalifikace dle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace stanovil, že „u specialisty k provádění geotechnického monitoringu“ požaduje mimo jiné „prokázání profesní kvalifikace dle § 12 a § 13 odst. 1., písm. c) zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, v platném znění, a dle § 3 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 435/1992 Sb., o důlně měřické dokumentaci při hornické činnosti a některých činnostech prováděných hornickým způsobem, v platném znění;“.

35.         Z dokumentace o zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku dále vyplývá, že obviněný na základě dokumentu „Vysvětlení, změna nebo doplnění zadávací dokumentace č. 1“ ze dne 4.7.2017 od výše uvedeného požadavku na osobu specialisty k provádění geotechnického monitoringu upustil. V citovaném dokumentu je dále uvedeno, že obviněný v souvislosti s provedenou změnou zadávací dokumentace „(…) přiměřeně prodlužuje lhůtu pro podání nabídek, a to do 14.8.2017 do 10:00 hodin.“.

36.         Úřad ve věci uvádí, že z bodu IV.2.2. oznámení o zahájení zadávacího řízení odeslaného k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek dne 14.6.2017 vyplývá, že obviněný stanovil původní lhůtu pro podání nabídek do 4.8.2017 do 10:00 hod, z čehož vyplývá, že lhůta pro podání nabídek činila (před provedenou změnou) 51 kalendářních dnů.

37.         Z bodu IV.2.2. opravného oznámení o zahájení zadávacího řízení odeslaného k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek dne 4.7.2017 dále vyplývá, že obviněný s ohledem na provedenou změnu prodloužil původně stanovenou lhůtu pro podání nabídek do 14.8.2017 do 10:00 hod, přičemž lhůta pro podání nabídek od okamžiku změny (4.7.2017) činila 41 kalendářních dnů.

38.         V šetřené věci Úřad uvádí, že po posouzení provedené změny spočívající ve vypuštění požadavku na „prokázání profesní kvalifikace dle § 12 a § 13 odst. 1., písm. c) zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, v platném znění, a dle § 3 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 435/1992 Sb., o důlně měřické dokumentaci při hornické činnosti a některých činnostech prováděných hornickým způsobem, v platném znění;“ u osoby specialisty k provádění geotechnického monitoringu, je nutno konstatovat, že předmětnou změnou zadávacích podmínek obviněný nepochybně mohl rozšířit okruh možných dodavatelů předmětu plnění veřejné zakázky, neboť požadavky na předmětnou osobu tímto postupem zmírnil a umožnil tak, aby nabídku podali i ti dodavatelé, kteří nedisponují osobou specialisty k provádění geotechnického monitoringu, která by splňovala profesní kvalifikaci dle § 12 a § 13 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zeměměřičství“) a dle § 3 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 435/1992 Sb., o důlně měřické dokumentaci při hornické činnosti a některých činnostech prováděných hornickým způsobem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o důlně měřičské dokumentaci“), jak obviněný původně požadoval.

39.         Obviněný v souvislosti se změnou zadávacích podmínek dne 4.7.2017 prodloužil lhůtu pro podání nabídek do 14.8.2017. Celková délka lhůty pro podání nabídek od předmětné změny zadávacích podmínek ze dne 4.7.2017 tak činila 41 kalendářních dnů, avšak „původní“ lhůta pro podání nabídek činila 51 kalendářních dnů. Za rozhodný moment, kdy měla být lhůta pro podání nabídek prodloužena – a to ve smyslu § 99 odst. 2 zákona tak, aby od odeslání změny nebo doplnění zadávací dokumentace činila nejméně celou původní lhůtu pro podání nabídek – je přitom nutné považovat změnu zadávacích podmínek ze dne 4.7.2017 provedenou prostřednictvím „Vysvětlení, změny nebo doplnění zadávací dokumentace č. 1“ z téhož dne, které bylo téhož dne uveřejněno na profilu obviněného a téhož dne bylo oznámení o provedené změně odesláno i do Věstníku veřejných zakázek a do Úředního věstníku Evropské Unie. Právě od tohoto dne měli mít případní další dodavatelé, kterým by tato změna umožnila účast v zadávacím řízení, garantováno, že budou mít k dispozici alespoň celou původní lhůtu pro podání nabídek tak, aby byli z časového hlediska schopni vypracovat a podat svoje nabídky. Úřad uvádí, že předmětná změna zadávacích podmínek mohla rozšířit okruh potenciálních dodavatelů, protože došlo ke zmírnění požadavků na prokázání kvalifikace, kdy obviněný upustil od požadavku na prokázání profesní kvalifikace dle § 12 a  § 13 odst. 1 písm. c) zákona o zeměměřičství a dle § 3 vyhlášky o důlně měřičské dokumentaci u osoby specialisty k provádění geotechnického monitoringu, tzn. zadávacího řízení se mohlo zúčastnit více dodavatelů, tedy i ti, kteří sice disponují osobou specialisty k provádění geotechnického monitoringu, avšak tato osoba nesplňovala zadavatelův původní požadavek na prokázání profesní kvalifikace dle § 12 a § 13 odst. 1 písm. c) zákona o zeměměřičství a dle § 3 vyhlášky o důlně měřičské dokumentaci. Jedná se navíc o veřejnou zakázku relativně velmi vysokého rozsahu (předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí 296 mil. Kč bez DPH) zadávanou v nadlimitním režimu, jejíž oznámení o zakázce bylo uveřejněno jak ve Věstníku veřejných zakázek, tak i v Úředním věstníku Evropské unie, tudíž nebyla vyloučena ani existence potenciálních dodavatelů z některé z členských zemí Evropské unie.

40.         K tvrzení obviněného, že každou úpravu zadávacích podmínek je nutno posuzovat individuálně a nelze paušálně tvrdit, že každá úprava zadávacích podmínek s sebou přináší povinnost prodloužení lhůty pro podání nabídek o celou původní délku lhůty pro podání nabídek, přičemž dospěl k názoru, že jím provedená změna neměla potenciál rozšířit původní okruh potenciálních dodavatelů, Úřad uvádí následující. Zákonodárce v ust. § 99 odst. 2 zákona explicitně stanovil, že pokud to povaha doplnění nebo změny zadávací dokumentace vyžaduje, zadavatel současně přiměřeně prodlouží lhůtu pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek, přičemž dále zakotvil, že v případě takové změny nebo doplnění zadávací dokumentace, která může rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, zadavatel prodlouží lhůtu tak, aby od odeslání změny nebo doplnění zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku. Z výše uvedeného tedy plyne, že dle zákona je zadavatel v případě, že změna zadávacích podmínek může rozšířit okruh možných dodavatelů, povinen prodloužit příslušnou lhůtu tak, aby od okamžiku změny nebo doplnění zadávací dokumentace, činila nejméně celou svou původní délku. Je tedy nezbytné důsledně odlišovat situaci, kdy sice dojde ke změně zadávacích podmínek, avšak tato změna nemá a nemůže mít vliv na okruh potenciálních dodavatelů, a situaci, kdy změna zadávacích podmínek naopak může mít vliv na okruh dodavatelů. Pokud zadavatel původně stanoví požadavky na prokázání kvalifikace či další podmínky pro plnění veřejné zakázky a ty následně změní tím způsobem, že nové podmínky jsou oproti původním mírnější či benevolentnější (jak tomu nepochybně bylo i v šetřeném případě, kdy obviněný upustil ze svého původního „přísnějšího“ požadavku), pak nelze než dospět k závěru, že taková změna může rozšířit okruhu potenciálních dodavatelů, kteří by byli schopni podat svoji nabídku, a tudíž zadavatel v takovém případě je povinen prodloužit příslušnou lhůtu, a to tak, aby nebyla kratší než celá její původní délka. Poněvadž obviněný v šetřeném případě zmírnil požadavek na prokázání technické kvalifikace [obviněný upustil od požadavku na prokázání profesní kvalifikace dle § 12 a § 13 odst. 1 písm. c) zákona o zeměměřičství a dle § 3 vyhlášky o důlně měřičské dokumentaci u osoby specialisty k provádění geotechnického monitoringu], uvedená změna zadávacích podmínek tak nepochybně byla způsobilá rozšířit okruh možných dodavatelů, neboť z původních zadávacích podmínek se podávalo, jaké požadavky na prokázání profesní kvalifikace stanovil (viz bod 34. odůvodnění tohoto rozhodnutí), tyto však zadavatel následně zcela vypustil, takže dodavatelé měli dle názoru Úřadu právo se s touto změnou seznámit (1/), zvážit, zda nabídku podají poté, co zadavatel změnil zadávací podmínky tímto způsobem (2/) a měli mít i zachováno právo alespoň na nový běh celé původní lhůty pro podání nabídek po takto provedené změně (3/). Obviněný byl povinen lhůtu pro podání nabídek prodloužit tak, aby od provedené změny zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku. Obviněný v šetřeném případě sice lhůtu pro podání nabídek v šetřeném případě prodloužil, nikoliv však dostačujícím způsobem, jak mu stanoví zákon, poněvadž nová lhůta pro podání nabídek činila pouze 41 kalendářních dnů, avšak podle zákona měla činit alespoň celou svou původní délku, tj. v šetřeném případě alespoň 51 kalendářních dnů. Jak vyplývá z výše uvedeného, Úřad se neztotožňuje s tvrzením obviněného, že provedená změna zadávacích podmínek neměla vliv na rozšíření okruhu potenciálních dodavatelů, neboť zmírnění požadavku na technickou kvalifikaci mohlo vést k tomu, že někteří dodavatelé, kteří původně onen „vypuštěný“ požadavek obviněného [požadavek na prokázání profesní kvalifikace dle § 12 a § 13 odst. 1 písm. c) zákona o zeměměřičství a dle § 3 vyhlášky o důlně měřičské dokumentaci u osoby specialisty k provádění geotechnického monitoringu] nesplňovali, se po provedené změny mohli předmětného zadávacího řízení zúčastnit, přičemž tato skutečnost představuje právě zákonem předpokládané rozšíření okruhu potenciálních dodavatelů, se kterým zákon explicitně spojuje povinnost zadavatele (obviněného) prodloužit lhůtu pro podání nabídek, a to o celou její původní délku.

41.         Pro úplnost Úřad k délce lhůty pro podání nabídek uvádí, že tato lhůta by měla dodavatelům zaručovat dostatečný časový prostor, aby se o veřejné zakázce nejen dozvěděli, ale aby rovněž mohli zpracovat svoji nabídku tak, aby co nejlépe odpovídala všem požadavkům zadavatele, tzn. aby nabídka mohla být řádně zpracována. Obecně lze za zcela nepřípustný označit takový postup, kdy zadavatel v krátkém časovém úseku před uplynutím lhůty pro podání nabídek změní zadávací podmínky způsobem majícím vliv na rozhodování dodavatelů o podání nabídky, aniž by dodavatelům poskytl dostatek času na přípravu nabídky. Ač v šetřené věci činila lhůta pro podání nabídek od provedené změny ještě 41 dnů, zákon při takové změně zadávacích podmínek, která může rozšířit okruh potenciálních dodavatelů, vyžaduje, aby od provedení (odeslání) takové změny lhůta činila celou její původní délku, tzn. v šetřeném případě 51 dnů. Pokud obviněný takto nepostupoval a lhůtu neprodloužil tak, aby od provedení změny činila celou její původní délku, jednal v rozporu se zákonem. Ač může v otevřeném zadávacím řízení podle § 57 zákona činit lhůta pro podání nabídek v určitých případech i pouze 30 dnů, je třeba akcentovat, že zadavatel vždy stanovuje lhůtu pro podání nabídek s ohledem na složitost a náročnost předmětu veřejné zakázky. Pokud tedy zadavatel ještě před zahájením zadávacího řízení dospěl k závěru, že v případě šetřené veřejné zakázky je adekvátní lhůta pro podání nabídek v délce 51 dní, pak tím deklaroval, že právě tato je lhůta dostatečná, přičemž takovou lhůtu pak zadavatel musí zachovat po celou dobu zadávacího řízení, tzn. i po provedení takové změny, která může rozšířit okruh potenciálních dodavatelů, aby i toto „noví“ dodavatelé, kteří jsou po provedené změně schopni podat nabídku, měli právě onu zadavatelem stanovenou, v konkrétní veřejné zakázce přiměřenou, lhůtu pro podání nabídek.    

42.         Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že obviněný v šetřené veřejné zakázce na základě dokumentu „Vysvětlení, změna nebo doplnění zadávací dokumentace č. 1“ ze dne 4.7.2017 upustil od požadavku na prokázání profesní kvalifikace dle § 12 a § 13 odst. 1 písm. c) zákona o zeměměřičství a dle § 3 vyhlášky o důlně měřičské dokumentaci u osoby specialisty k provádění geotechnického monitoringu, přičemž po provedení změny zadávací dokumentace, a to v rozporu s § 99 odst. 2 zákona, věta druhá, neprodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od odeslání změny zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku (tj. 51 kalendářních dnů), ač se jednalo o změnu zadávací dokumentace, která mohla rozšířit okruh potenciálních dodavatelů, přičemž tím mohlo dojít k ovlivnění výběru dodavatele, a dne 8.9.2017 zadal veřejnou zakázku. Úřad v této věci odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Úřadu, např. na rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0443/2015/VZ-27278/2015/543/MPr ze dne 8.9.2015, ve kterém Úřad konstatoval, že zadavatel provedl změnu zadávacích podmínek, která svým charakterem mohla rozšířit okruh možných dodavatelů, neboť původní požadavek na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů doložením zkušenosti dodavatele s dodávkou s obdobným předmětem plnění, jako je předmět plnění veřejné zakázky, v minimální výši 2 000 000 Kč zmírnil na doložení zkušenosti dodavatele s více dílčími dodávkami, které v součtu dosáhnou minimálně hodnoty 2 000 000 Kč, a současně neprodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od okamžiku této změny činila celou původní délku lhůty pro podání nabídek. Úřad i v tomto případě konstatoval, že zmírnění požadavku zadavatele na technickou kvalifikaci (je třeba akcentovat, že v šetřeném případě obviněný dokonce jeden z jeho požadavků na profesní kvalifikaci osoby specialisty k provádění geotechnického monitoringu úplně vypustil) může rozšířit okruh potenciálních dodavatelů a že tímto postupem mohl zadavatel podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze zcela vyloučit možnost, že pokud by zadavatel postupoval v souladu se zákonem, podali by nabídky i další potenciální dodavatelé, kteří mohli splnit mírnější požadavky zadavatele na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů a nabídnout výhodnější podmínky pro zadavatele, než tomu bylo v případě vybraného uchazeče. Pro úplnost Úřad dodává, že citované rozhodnutí lze aplikovat i v předmětném správním řízení, ačkoliv se vztahuje k veřejné zakázce zadávané podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, neboť povinnost zadavatele prodloužit lhůtu pro podání nabídek v případě změny zadávacích podmínek, která může rozšířit okruh možných dodavatelů tak, aby od okamžiku změny činila celou původní délku lhůty, nebyla zákonem nijak dotčena.      

43.         Ohledně problematiky týkající se potenciality ovlivnění výběru dodavatele Úřad odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi Úřadu a Krajského soudu v Brně. Ačkoliv se rozhodovací praxe vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů), její závěry jsou přiměřeným způsobem aplikovatelné i na právní úpravu stávající, neboť došlo pouze ke změně dikce zákona, kdy pojem „výběr nejvhodnější nabídky“, byl nahrazen pojmem „výběr dodavatele“, čímž však nedošlo k významovému posunu, a skutečnost, že postačí potencialita takového ovlivnění, zůstala nezměněna, když i zákon uvádí, že zadavatel se dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená zákonem, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele.

44.         Předseda Úřadu ve svém rozhodnutí sp. zn. R128/2014 uvedl, že zákon nevyžaduje prokázání podstatného vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, postačí takové jednání zadavatele, které mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky (na výběr dodavatele). Výše uvedený závěr o potencialitě vlivu lze demonstrovat na ustálené rozhodovací praxi jak Úřadu, tak soudů.

45.         Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 58/2010-159 ze dne 20.3.2012 konstatoval, že „Pro naplnění skutkové podstaty deliktu je přitom takováto možnost zcela postačující a soudu tedy nezbývá než uzavřít s tím, že žalobce nevyvrátil, že by existovala možnost, že by v případě řádného zadání veřejné zakázky byla podána nabídka další, přičemž nelze vyloučit alespoň potenciální možnost, že by se taková nabídka stala nabídkou vítěznou (…). K tomu je třeba poukázat na to, že se jedná toliko o možnost (hypotézu), kterou není možné jakkoli prokazovat.“. Zadavatel svým jednáním tak naplnil všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu. Obdobně pak v rozhodnutí sp. zn. R406/2013 předseda Úřadu konstatoval, že „(…) v tomto kontextu je třeba poukázat na znění ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dle něhož postačuje pouhá možnost podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, což vyplývá z formulace tohoto ustanovení zákona, cit.: „(…) nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.“. V rozhodnutí č. j. ÚOHS-R180/2008/VZ-1837/2009/310/ASc ze dne 12.2.2009 již předseda konstatoval, že „Skutková podstata správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona je navíc naplněna, i pokud jednání zadavatele má pouze potenciál podstatně ovlivnit výběr nabídky, tedy je pouze schopno tohoto ovlivnění, aniž by k němu nutně došlo. Z dikce zákona jasně plyne, že slovo „podstatně“ se vztahuje jak na skutečné ovlivnění (ovlivnil) tak i na potenciální možnost ovlivnění (mohl ovlivnit) výběru nabídky. …k uložení pokuty Úřadem postačí pouze potenciální možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Úřad tedy není nucen zkoumat, zda k ovlivnění skutečně došlo či nedošlo, neboť z hlediska ustanovení § 120 zákona stačí pouhá možnost tohoto ovlivnění.“. Je tedy zřejmé, že není nezbytné prokázat, že ke skutečnému podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky fakticky došlo, ale postačí „pouhá“ eventualita, resp. potencialita, podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 7.10.2011 č. j. 62 Af 41/2010-72, dovodil, že „(…) pro spáchání správního deliktu podle tohoto ustanovení [Pozn. Úřadu: § 120 odst. 1 písm. a zákona)] (a pro uložení pokuty podle § 120 odst. 2 ZVZ) musí být prokázáno, že zadavatel porušil ZVZ, přitom k porušení ZVZ ze strany zadavatele došlo kvalifikovaným způsobem. Tento kvalifikovaný způsob porušení ZVZ (závažnější, „nebezpečnější“ porušení ZVZ) je dán tehdy, pokud kromě samotného nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ již došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a zároveň pokud samotné nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ buď podstatně ovlivnilo, nebo mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.“.

46.         Úřad uvádí, že postup obviněného mohl podstatně ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit, že pokud by obviněný postupoval v souladu se zákonem a lhůtu pro podání nabídek prodloužil způsobem, jak mu ukládá zákon, mohli svoji nabídku podat i další potenciální dodavatelé, kteří mohli splnit mírnější požadavky obviněného na prokázání splnění kvalifikace a nabídnout podmínky, které budou pro obviněného výhodnější, než tomu bylo v případě vybraného dodavatele. Je třeba v této souvislosti akcentovat, že obviněný obdržel ve lhůtě pro podání nabídek pouze jedinou nabídku a další nabídka byla doručena až po lhůtě pro podání nabídek, což vyplývá z Protokolu o otevírání nabídek ze dne 14.8.2017, kde obviněný uvedl, že  „Nabídka, která byla doručena opožděně nebo jiným než stanoveným způsobem, komise neotevřela a předala ji k archivaci.“ a dále z „Vyrozumění dodavateli“ ze dne 14.8.2017, kde obviněný oznamuje dodavateli AŽD Praha s.r.o., se sídlem Žirovnická 2/3146, 106 17 Praha 10 (dále jen „AŽD Praha“), že „Komise pro otevírání nabídek zjistila, že Vaše nabídka podaná v listinné podobě nebyla doručena ve stanovené lhůtě.“. Nelze tedy ani vyloučit, že v případě, že by lhůta pro podání nabídek byla prodloužena v souladu se zákonem, mohl i dodavatel AŽD Praha podat svoji nabídku včas.

47.         Obviněný tak naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 zákona písm. a) zákona, přičemž ke spáchání přestupku obviněného došlo dne 8.9.2017, kdy obviněný zadal veřejnou zakázku. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

48.         Podle § 28 odst. 1 písm. a) a b) zákona se pro účely tohoto zákona rozumí

a) zadávacími podmínkami veškeré zadavatelem stanovené

1. podmínky průběhu zadávacího řízení,

2. podmínky účasti v zadávacím řízení,

3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

4. pravidla pro hodnocení nabídek,

5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona,

b) zadávací dokumentací veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky, sdělované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení při zahájení zadávacího řízení, včetně formulářů podle § 212 zákona a výzev uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu.

49.         Podle § 6 odst. 1 zákona musí zadavatel při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

50.         Podle § 6 odst. 2 zákona musí zadavatel ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

51.         Podle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

52.         Podle § 73 odst. 6 zákona pokud zadavatel požaduje prokázání ekonomické nebo technické kvalifikace, musí v zadávací dokumentaci přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stanovit,

a) která kritéria ekonomické nebo technické kvalifikace požaduje a

b) minimální úroveň pro jejich splnění.

53.         Podle § 79 odst. 1 zákona stanoví zadavatel kritéria technické kvalifikace za účelem prokázání lidských zdrojů, technických zdrojů nebo odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Zadavatel může považovat technickou kvalifikaci za neprokázanou, pokud prokáže, že dodavatel má protichůdné zájmy, které by mohly negativně ovlivnit plnění veřejné zakázky.

54.         Podle § 79 odst. 2 písm. c) zákona může zadavatel k prokázání kritérií technické kvalifikace požadovat seznam techniků nebo technických útvarů, které se budou podílet na plnění veřejné zakázky, a to zejména těch, které zajišťují kontrolu kvality nebo budou provádět stavební práce, bez ohledu na to, zda jde o zaměstnance dodavatele nebo osoby v jiném vztahu k dodavateli.

55.         Podle § 79 odst. 2 písm. d) zákona může zadavatel k prokázání kritérií technické kvalifikace požadovat osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným dodávkám, službám nebo stavebním pracem, a to jak ve vztahu k fyzickým osobám, které mohou dodávky, služby nebo stavební práce poskytovat, tak ve vztahu k jejich vedoucím pracovníkům.

56.         Podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

Právní posouzení k výroku II. tohoto rozhodnutí

57.         Úvodem Úřad nejprve uvádí, že zadávacími podmínkami jsou podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona veškeré podmínky stanovené zadavatelem, týkající se průběhu zadávacího řízení a účasti v zadávacím řízení. V rámci zadávacích podmínek je zadavatel především povinen popsat podmínky účasti v zadávacím řízení veřejné zakázky včetně podmínek kvalifikace a technických podmínek, jejichž hlavním účelem je vymezení požadavků zadavatele na předmět veřejné zakázky. Stěžejní povinností zadavatele tedy je vymezit podmínky účasti v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, tedy přesně a s potřebnou určitostí. Podle zákona i soudní a rozhodovací praxe Úřadu je také jednoznačně stanovena odpovědnost zadavatele za správnost a úplnost zadávacích podmínek.

58.         Zákon pak rozlišuje mezi pojmem „zadávací dokumentace“ definovaným v zákoně v § 28 odst. 1 písm. b) a pojmem „zadávací podmínky“.

59.         Zákon o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb. definoval zadávací podmínky v § 17 písm. l) jako „(…) veškeré požadavky zadavatele uvedené v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, zadávací dokumentaci či jiných dokumentech obsahujících vymezení předmětu veřejné zakázky.“. Zadávací dokumentací pak podle § 44 odst. 1 citovaný zákon rozuměl „(…) soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky.“.

60.         Podle § 28 odst. 1 písm. b) platí, že zadávací dokumentací se rozumí „(…) veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky, sdělované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení při zahájení zadávacího řízení, včetně formulářů podle § 212 a výzev uvedených v příloze č. 6 k tomuto zákonu“. Přitom zadávací podmínky představují podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona „(…) veškeré zadavatelem stanovené 1. podmínky průběhu zadávacího řízení, 2. podmínky účasti v zadávacím řízení, 3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení, 4. pravidla pro hodnocení nabídek, 5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104“. Z textu ustanovení § 36 zákona přitom dále vyplývá, že v různých odstavcích toho paragrafu jsou používány oba pojmy, tj. jak pojem „zadávací podmínky“, tak i pojem „zadávací dokumentace“. Podle § 98 odst. 1 zákona platí, že zadavatel může „(…) zadávací dokumentaci vysvětlit (…).“.

61.         Z výše uvedeného je podle Úřadu možno učinit závěr, že ač zákonodárce používá dva různé pojmy, mnohde dochází k reálnému splynutí významu obou těchto pojmů, a je tedy třeba je vykládat vždy s ohledem na jejich význam a účel v konkrétním případě. S poukazem na shora uvedené Úřad dospěl k závěru, že posun v terminologii používané v obou výše uvedených právních předpisech nepředstavuje pro právě posuzovanou věc zásadní rozdíl oproti předchozí právní úpravě.

62.         Ustanovení § 36 odst. 3 zákona pak uvádí, že zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

63.         Vzhledem k tomu, že pojem „zadávací podmínky“ v zásadě odpovídá pojmu „zadávací dokumentace“ podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, lze podle názoru Úřadu v otázce odpovědnosti zadavatele za zpracování zadávacích podmínek v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení (tedy za jejich přesnost úplnost a jednoznačnost) poukázat na předchozí rozhodovací praxi soudů, přestože se vztahuje k nyní již neúčinné právní úpravě provedené zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, resp. zákonem č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, která je podle názoru Úřadu v nyní projednávané věci aplikovatelná právě v otázce odpovědnosti zadavatele za zpracování zadávacích podmínek v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, neboť tato povinnost zadavatele nebyla zákonem nijak dotčena.

64.         Například Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 9 Afs 30/2010-182 ze dne 16.11.2010, uvedl, že: „(…) zadávací dokumentace je nejvýznamnějším dokumentem v rámci zadávacího řízení. Za její zpracování je plně odpovědný zadavatel a je povinen ho zpracovat dostatečně kvalitně a s patřičnou odborností tak, aby na jeho základě bylo možno podat odpovídající a především vzájemně porovnatelné nabídky.“. Požadavky zadavatele musí být proto v zadávací dokumentaci vymezeny způsobem, který bude vnímán a chápán všemi subjekty stejně a jednoznačně, a který nesmí dávat žádný prostor pro pochybnosti či rozdílný výklad.

65.         Úřad v této souvislosti cituje také z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 77/2008 ze dne 4.11.2010, který uvedl, že „(…) zadávací dokumentace musí být transparentní, dostatečně konkrétní a srozumitelná tak, aby na jejím základě mohla proběhnout všestranně korektní veřejná soutěž, v jejímž rámci bude vybrána ta nejlepší nabídka“. V citovaném rozsudku Krajský soud dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 86/2008-222 ze dne 25.3.2009, ve kterém Nejvyšší správní soud taktéž zdůraznil, že „Nemůže tedy obstát taková zadávací dokumentace, z níž požadavky na zpracování nabídky a následně hodnotící kritéria nejsou zcela srozumitelná a jednoznačná, tj. pokud objektivně připouštějí rozdílný výklad a vzniká tak interpretační nejistota.“.

66.         V neposlední řadě Úřad v souvislosti s výše uvedenou interpretační nejistotou upozorňuje na rozsudek č. j. 62 Ca 33/2007-175 ze dne 20.3.2008, ve kterém Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že pokud zadávací dokumentace, resp. v ní obsažené požadavky zadavatele na zpracování nabídky, objektivně připouští rozdílný výklad, nemůže taková interpretační nejistota stíhat žádného z uchazečů, ale zadavatele samotného.

67.         K otázce vymezení zadávacích podmínek dále Úřad dodává, že, byť je to výlučně zadavatel, který vymezuje předmět plnění veřejné zakázky (tedy to co, a za jakých podmínek v rámci zadávacího řízení vlastně poptává), neboť jen on sám zná nejlépe své vlastní potřeby, nemůže k tomuto úkonu přistupovat zcela libovolně. I zde je totiž vázán zásadami uvedenými v § 6 odst. 1 a 2 zákona.

68.         K požadavkům na kvalifikaci pak Úřad v obecné rovině uvádí, že účelem požadavků na prokázání splnění kvalifikace je objektivním, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Požadavek na splnění určité kvalifikace má pak zajistit, že se soutěže o přidělení veřejné zakázky zúčastní pouze ti dodavatelé, kteří jsou ve skutečnosti schopni po stránce technické a materiální tuto zakázku po jejím přidělení též plnit.

69.         Zadavatel je rovněž povinen při formulaci podmínek účasti v zadávacím řízení, pod které spadají i požadavky zadavatele na prokázání splnění kvalifikace dodavatelem, respektovat mimo jiné zásadu zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona, a to zásadu transparentnosti. Účelem této zásady je zajištění toho, aby zadávání veřejné zakázky proběhlo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem za předem jasně a srozumitelně stanovených podmínek. Transparentnost procesu zadávání veřejných zakázek je podmínkou existence účinné hospodářské soutěže mezi jednotlivými dodavateli v postavení účastníků zadávacího řízení. Porušením této zásady je pak jakékoliv jednání zadavatele, které způsobuje nečitelnost zadávacího řízení (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 166/2005 z 14. 5. 2007). Tak tomu může být např. i tehdy, pokud zadávací dokumentace neobsahuje jednoznačně a srozumitelně formulovaná pravidla pro prokázání splnění požadované kvalifikace (na straně účastníků, popř. potenciálních dodavatelů, může vzniknout interpretační nejistota ohledně údajů uvedených zadavatelem v zadávací dokumentaci). S ohledem na uvedené musí zadavatel zpracovat zadávací podmínky dostatečně kvalitně a s náležitou pečlivostí, aby dodavatelé mohli podat odpovídající a vzájemně porovnatelné nabídky, resp. aby bylo již na počátku zadávacího řízení zřejmé, jaké požadavky na kvalifikaci zadavatel klade, tzn. co požaduje prokázat, a rovněž jakým konkrétním způsobem požaduje prokázat jejich splnění.

70.         Pro úplnost Úřad dodává, že výše uvedený rozsudek Krajského soudu lze aplikovat i v předmětném správním řízení, ačkoliv se vztahuje k veřejné zakázce zadávané podle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, neboť povinnost zadavatele dodržet zásadu transparentnosti nebyla zákonem nijak dotčena.

71.         V šetřeném případě obviněný předmět plnění veřejné zakázky blíže specifikoval v bodu II.1.4 oznámení o zahájení zadávacího řízení zveřejněném ve Věstníku veřejných zakázek dne 19.6.2017, a ze kterého vyplývá, že „Předmětem plnění této veřejné zakázky jsou služby spočívající v zajištění servisu, údržby a poruchové služby technologického a softwarového vybavení a stavebně technické části silničních tunelů v intravilánu Statutárního města Brna. Místem plnění jsou příslušné části silnic I/23 a I/42 v intravilánu SMB, v rozsahu Pisáreckého tunelu, tunelu Hlinky, Husovického tunelu, Královopolského tunelu, galerií Záhřebské a Voroněžské na větvích H4, H5 a technologické vybavení navazujících úseků těchto silnic.“.

72.         Obviněný v bodu 3. čl. 4.3. „Technická kvalifikace dle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace stanovil, že u „osoby databázového specialisty“ požaduje mimo jiné „středoškolské vzdělání technického směru“.

73.         Obviněný dále v bodu 4. čl. 4.3. „Technická kvalifikace dle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace stanovil, že u „osoby specialisty v oboru řídicích systémů tunelů“ požaduje mimo jiné „středoškolské vzdělání technického směru“.

74.         K předmětné problematice je podle Úřadu nutno uvést, že zásada transparentnosti předpokládá, že všechny informace významné pro správné pochopení zadávacích podmínek mají být dány dodavatelům způsobem, který jednak umožňuje všem přiměřeně informovaným dodavatelům pochopit jejich přesný rozsah a vykládat je stejným způsobem a který dále umožňuje obviněnému skutečně ověřit, zda nabídky dodavatelů splňují kritéria, kterými se řídí dotčená zakázka.

75.         V posuzovaném případě tedy obviněný požadoval k prokázání splnění technické kvalifikace podle § 79 odst. 2 zákona předložit seznam techniků, kteří se budou podílet na plnění veřejné zakázky. Z předloženého seznamu techniků mělo vyplývat, že dodavatel má k dispozici mimo jiné osobu, kterou obviněný v bodu 3. čl. 4.3. „Technická kvalifikace dle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace označil jako „osoba databázového specialisty“. Současně obviněný podle bodu 4. čl. 4.3. „Technická kvalifikace dle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace požadoval, aby dodavatel měl k dispozici osobu označenou jako specialista v oboru řídicích systémů tunelů“.

76.         Obviněný dále podle § 73 odst. 6 písm. b) zákona vymezil ve vztahu k seznamu techniků minimální úroveň tohoto kvalifikačního předpokladu mimo jiné prostřednictvím požadavku na vzdělání, a to konkrétně na „středoškolské vzdělání technického směru“.

77.         Dodavatelé tudíž měli mít pro plnění předmětu šetřené veřejné zakázky k dispozici takové osoby („osoba databázového specialisty“ a specialisty v oboru řídicích systémů tunelů“), které musely mimo jiné disponovat „středoškolským vzděláním technického směru“. K uvedenému pojmu však Úřad uvádí, že soudy dospěly k závěru při posuzování tohoto pojmu, že se jedná o natolik široký a obecný pojem, že nelze přesně vymezit jeho meze a skupina přiměřeně informovaných subjektů (dodavatelů) nebude tento pojem vykládat stejným způsobem.

78.         Ve vztahu k požadavku obviněného na stanovení minimální úrovně vzdělání ve formě středoškolského vzdělání technického směru, Úřadu proto nezbývá než odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 63/2014 ze dne 30.9.2014, v němž citovaný soud řešil obdobnou problematiku, přičemž dospěl mj. k závěru, že »Je zřejmé, že v zadávací dokumentaci použitý pojem ‚vzdělání technického směru‘ připouští různé výklady. Pokud předseda stěžovatele k této otázce v odůvodnění napadeného rozhodnutí v bodě 48 uvedl, že je třeba tento požadavek „vykládat ve spojení s předmětem veřejné zakázky a je třeba přihlédnout k obsahu studovaného oboru“ a také, že „Nelze po zadavateli spravedlivě požadovat, aby vypsal všechny studijní obory, které je ochoten přijmout při prokázání technického kvalifikačního předpokladu“, je třeba na druhou stranu argumentovat tím, že v žádném případě nelze na dodavateli spravedlivě požadovat, aby se dohadoval, co v zadávací dokumentaci neurčitě formulovaným kvalifikačním požadavkem zadavatel mínil. Není totiž povinností budoucího uchazeče o veřejnou zakázku, aby domýšlel význam a obsah jednotlivých kvalifikačních předpokladů obsažených v zadávací dokumentaci veřejné zakázky, nejsou-li formulovány jednoznačně, jak tomu bylo v daném případě.«.

79.         Pro úplnost Úřad dodává, že i tento rozsudek Nejvyššího správního soudu lze aplikovat v předmětném správním řízení, ačkoliv se vztahuje k veřejné zakázce zadávané podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, neboť, jak již uvedl Úřad výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, povinnost zadavatele stanovit zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení nebyla zákonem nijak dotčena.

80.         Pokud tedy obviněný v šetřeném případě požadoval, aby osoby techniků, a to databázový specialista a specialista v oboru řídicích systémů tunelů, dosáhly „středoškolského vzdělání technického směru“, postupoval ve světle výše citovaného judikátu v rozporu se zákonem, neboť tento pojem nelze považovat za dostatečně jednoznačný či konkrétní, tj. nepřipouštějící různé výklady. Dodavatelům zajímajícím se o předmětnou veřejnou zakázku nemohlo být za situace, kdy platné právní předpisy upravující jak středoškolské, tak i vysokoškolské vzdělání, tento pojem neobsahují, dopředu zřejmé, co všechno (jaké studijní obory) bude obviněným jako „středoškolské vzdělání technického směru“ akceptováno, tedy zda je tento požadavek pouze úzce navázán na předmět veřejné zakázky, nebo zda obstojí i obory jako např. automechanik, jehož činnost, byť s technickým zaměřením, není přiléhavá k předmětu veřejné zakázky.

81.         Ač obviněný ve svém vyjádření ze dne 25.9.2017 uvádí, že je tento pojem třeba vykládat v souladu s dalšími podmínkami uvedenými v zadávací dokumentaci, musí Úřad konstatovat, že pro chápání pojmu „vzdělání technického směru“ v úzké vazbě na předmět veřejné zakázky neposkytuje text zadávací dokumentace žádnou výslovnou oporu, tzn. není zcela zřejmé, jaké „technické“ vzdělání je pro osobu databázového specialisty a specialisty v oboru řídicích systémů tunelů vhodné, resp. zadavatelem (obviněným) požadované. Chápání pojmu „středoškolské vzdělání technického směru“ v nejširším pojetí (tzn. bylo by pro obviněného nevýznamné, o jaký technický obor se jedná, což však dle citovaného vyjádření obviněného pravděpodobně nebyl způsob, jakým měla být předmětná zadávací podmínka vykládána) pak vzbuzuje v návaznosti na uvedený závěr soududůvodné pochybnosti, zda takto vymezený a chápaný požadavek na kritérium technické kvalifikaceje schopný doložit odborné schopnosti a zkušenosti, které jsou nezbytné pro plnění předmětu šetřené veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. K uvedenému Úřad dodává, že z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 63/2014 ze dne 30.9.2014 dále vyplývá, že „(…) řada oborů z povahy věci ‚technického‘ směru, jak je obsah tohoto pojmu vnímán v běžném slova smyslu, jako například strojírenské či stavební obory, by z hlediska předmětu plnění veřejné zakázky nebyla vhodných, avšak striktně vzato by naplňovaly onen kvalifikační předpoklad na „vzdělání technického směru.“. Těmito pochybnostmi se však Úřad s ohledem na zásadu procesní ekonomie dále nezabýval, neboť nezákonnost postupu obviněného je dána již samotnou neurčitostí předmětného požadavku na technickou kvalifikaci, díky níž není zřejmé, co přesně obviněný „středoškolským vzděláním technického směru“ myslel, resp. jaký okruh všech vzdělání je zde připuštěn, a to i ve vztahu k předmětu veřejné zakázky.

82.         Dále Úřad dodává, že obecně shledává požadavek na doložení určitého vzdělání jako adekvátní, neboť v průběhu studia dochází k osvojení si teoretických poznatků, specifických přístupů k předmětu studia apod., které lze následně aplikovat v praxi. Samotná praxe, ať už je jakkoliv dlouhá, nemusí být způsobilá plně nahradit dosažené vzdělání v určitém oboru, přičemž jsou přímo některá povolání, která bez dosaženého vzdělání vykonávat nelze. Úřad se tedy ztotožňuje s tvrzením obviněného uvedeným ve vyjádření ze dne 25.9.2017, že pouze délka praxe nemůže zaručit, že se daná osoba při výkonu praxe setkala se všemi potenciálními krizovými situacemi, které mohou při realizaci nastat, a současně samotná praxe nemusí zaručit, že zvolený postup při řešení krizové situace bude zaručeně správný, přičemž poznatky o těchto situacích lze získat právě prostřednictvím absolvování relevantního vzdělání. Tím spíše je však podle Úřadu důležité řádně vymezit požadavky na vzdělání v kontextu předmětu veřejné zakázky, neboť lze jistě konstatovat, že poznatky o řešení krizových situací jsou v rámci různých oborů odlišné.

83.         I s ohledem na uvedené je nezbytné, aby obviněný v zadávacích podmínkách stanovujících podmínky účasti v zadávacím řízení, přičemž obviněný nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele, tedy nejasnosti zadávacích podmínek nemohou jít k tíži dodavatelů, formuloval své požadavky na prokázání splnění kvalifikace dodavateli v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Rovněž je povinností obviněného, pokud postupuje podle zákona, dodržovat zásady uvedené v § 6 odst. 1 a odst. 2 zákona, tedy mimo jiné i zásadu transparentnosti. K dodržení zásady transparentnosti při formulování zadávací dokumentace, resp. zadávacích podmínek, se vyjádřil taktéž Nejvyšší správní soud v již výše zmíněném rozsudku, když uvedl: „Požadavek na transparentnost veřejné zakázky formulovaný v § 6 ZVZ, promítající se v dostatečně konkrétní a určitě formulované zadávací dokumentaci v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky (§ 44 odst. 1 ZVZ), je s ohledem na shora uvedené zcela zásadní a je třeba jej vždy plně respektovat.“.

84.         Jestliže zadávací podmínky šetřené veřejné zakázky obsahují nedostatečně konkrétní a nejednoznačný požadavek obviněného na doložení středoškolské vzdělání technického směru techniků – databázového specialisty a specialisty v oboru řídicích systémů tunelů, který mohl založit na straně dodavatelů interpretační nejistotu ohledně tohoto požadavku, nelze než konstatovat, že dané pochybení obviněného je projevem nedodržení zásady transparentnosti zadávacího řízení, neboť nelze po dodavatelích spravedlivě požadovat, aby si význam požadavků obviněného stanovených v zadávacích podmínkách domýšleli pouze podle svého uvážení, a tedy pouze odhadovali, co vlastně obviněný požaduje prokázat a v jaké míře.

85.         Dále Úřad k uvedenému uvádí, že obviněný ve vyjádření ze dne 25.9.2017 odmítl skutečnost, že by jím vymezená zadávací podmínka na doložení „středoškolského vzdělání technického směru“ byla formulována nejednoznačně nebo neurčitě či připouštěla různý výklad. Současně obviněný v citovaném vyjádření uvedl, že předmětný požadavek na „středoškolské vzdělání technického směru“ je v praxi běžně používán a je i ze strany Úřadu využíván v jeho rozhodovací praxi. Z uvedeného důvodu proto obviněný připomněl, že je třeba dodržovat zásadu, podle které by se k obdobným věcem mělo přistupovat obdobně.

86.         K argumentu obviněného, že podmínka na doložení „středoškolského vzdělání technického směru“ byla formulována jednoznačně, určitě a nepřipouštěla různý výklad, Úřad opakovaně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 63/2014 ze dne 30. 9. 2014, ve kterém Nejvyšší správní soud „vzdělání technického směru“ označil za pojem připouštějící různé výklady a na příkladech uvedl, že »(…) řada oborů z povahy věci „technického“ směru, jak je obsah tohoto pojmu vnímán v běžném slova smyslu, jako například strojírenské či stavební obory, by z hlediska předmětu plnění veřejné zakázky nebyla vhodných, avšak striktně vzato by naplňovaly onen kvalifikační předpoklad na „vzdělání technického směru“.«. K tomu Úřad dodává, že zadávací dokumentace ani neposkytuje žádný podklad pro to, aby byl požadavek na „středoškolské vzdělání technického směru“ vykládán v souladu s dalšími podmínkami stanovenými na osobu databázového specialisty a specialisty v oboru řídicích systémů tunelů. Obdobně pak Úřad v rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0399/2015/VZ-25089/2015/521/OPi ze dne 26.8.2015, které bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R292/2015/VZ-03515/2016/321/EDy ze dne 1.2.2016, dospěl k závěru, že zadavatel ve veřejné zakázce šetřené v tomto správním řízení nepostupoval v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, neboť nevymezil minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. b) citovaného zákona v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, když požadoval, aby členové realizačního týmu mimo jiné disponovali středoškolským/vysokoškolským „vzděláním technického směru“, aniž tento neurčitý pojem blíže vymezil.

87.         Z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu v Brně je tedy zřejmé, že pojem „vzdělání technického směru“ byl soudem označen a identifikovánjako neurčitý pojem. Z uvedeného důvodu tedy Úřad v šetřeném případě postupuje zcela v souladu se zásadou legitimního očekávání, která je upravena v § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a která se uplatní při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů. Citovanou zásadu pak vyložil Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu sp. zn. 6 Ads 88/2006 ze dne 21. 7. 2009 tak, že „(…) správní praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná a dlouhodobá činnost (příp. i nečinnost) orgánů veřejné správy, která opakovaně potvrzuje určitý výklad a použití právních předpisů.“. Legitimní očekávání lze tedy založit tehdy, jestliže správní orgán už obdobný případ v minulosti řešil (resp. o něm rozhodoval) určitým způsobem. Jelikož Úřad již v minulosti obdobný případ řešil (viz bod 86. odůvodnění tohoto rozhodnutí), resp. o něm rozhodoval určitým způsobem, z uvedeného důvodu v šetřeném případě postupoval obdobně, tedy právě v souladu se zásadou legitimního očekávání, když dospěl k závěru, že obviněný stanovil zadávací podmínky na prokázání splnění technické kvalifikace prostřednictvím neurčitého pojmu „středoškolské vzdělání technického směru“, bez toho, že by tento neurčitý pojem blíže vymezil.

88.         Obviněný rovněž ve vyjádření ze dne 25.9.2017 uvedl, že na relevantním trhu lze pojem „středoškolské vzdělání technického směru“ považovat za jakousi notorietu.

89.         K uvedenému argumentu obviněného Úřad uvádí, že nerozporuje, že „na relevantním trhu“, popř. i obecně, lze tento pojem skutečně považovat za notoricky známý, nicméně ani v obecné rovině není dle názoru Úřadu ustáleno, co je konkrétně obsahem tohoto pojmu a jaké konkrétní obory studia sem spadají. Zřejmé je pouze to, tu se Úřad ztotožňuje s obviněným, že „vzdělání technického směru“ je protikladem ke „vzdělání humanitního směru“, nicméně ani to nijak nepřibližuje a nestaví najisto, co je přesně obsahem těchto pojmů. Zákon a citovaná judikatura soudůpřitom ukládá obviněnému, aby zadávací podmínky byly vymezeny způsobem, který bude vnímán a chápán všemi subjekty stejně a jednoznačně a který nesmí dávat žádný prostor pro pochybnosti či rozdílný výklad. Jestliže pak z rozhodovací praxe soudu vyplývá, že pojem „vzdělání technického směru“ je pojmem neurčitým, který musí být v zadávacích podmínkách blíže upřesněn, je tudíž třeba, aby obviněný takto postupoval a tento pojem blíže specifikoval, neboť je to právě obviněný, který zodpovídá za správnost a úplnost zadávacích podmínek.

90.         Obviněný dále ve vyjádření ze dne 25.9.2017 uvedl, že použil běžně zaužívaný pojem „vzdělání technického směru", který v dalších bodech konkrétně specifikoval navazujícími podmínkami pro prokázání odborné způsobilosti osob na daných pozicích, a že nelze tyto podmínky posuzovat odděleně.

91.         K uvedenému Úřad uvádí, že obviněný v bodu 3 čl. 4.3. „Technická kvalifikace dle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace, tedy u osoby databázového specialisty kromě požadavku na středoškolské vzdělání technického směru dále požadoval, aby jmenovaný specialista měl „ii) praxi v oboru informačních technologií po dobu minimálně 2 (dvou) let; iii) praxi v servisní a profylaktické činnosti řídicích systémů v silničních a dálničních tunelech při realizaci alespoň 1 (jedné) zakázky spočívající v údržbě tunelových technologických systémů včetně řídícího dispečinku na dálnici nebo rychlostní silnici s tunelem bezpečnostní kategorie TA po dobu minimálně 1 (jednoho) roku (délku praxe získané u více zakázek splňujících výše uvedená kritéria lze sčítat); iv) existenci pracovního nebo obdobného poměru u dodavatele; v) znalost českého jazyka pro potřeby odborné komunikace.“.

92.         Dále v bodu 4 čl. 4.3. „Technická kvalifikace dle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace, tedy u osoby specialisty v oboru řídicích systémů tunelů kromě požadavku na středoškolské vzdělání technického směru obviněný rovněž požadoval, aby jmenovaný specialista měl „ii) praxi v oboru řídicích systémů tunelů po dobu minimálně 5 (pěti) let; iii) praxi v servisní a profylaktické činnosti řídicích systémů v silničních a dálničních tunelech při realizaci alespoň 1 (jedné) zakázky spočívající v údržbě tunelových technologických systémů včetně řídícího dispečinku na dálnici nebo rychlostní silnici s tunelem bezpečnostní kategorie TA po dobu minimálně 1 (jednoho) roku (délku praxe získané u více zakázek splňujících výše uvedená kritéria lze sčítat); iv) existenci pracovního nebo obdobného poměru u dodavatele; v) znalost českého jazyka pro potřeby odborné komunikace.“.

93.         Ze skutečností uvedených v bodech 3 a 4 čl. 4.3. „Technická kvalifikace dle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace je tedy zřejmé, že obviněný v nich skutečně dále specifikoval požadavky na prokázání splnění technické kvalifikace u databázového specialisty a specialisty v oboru řídicích systémů tunelů, a to mimo jiné odkazem na praxi, tedy v jakém oboru měli uvedení technici vykonávat praxi, dále po jakou dobu měli tuto praxi vykonávat, nebo požadavkem na zkušenosti s realizací veřejné zakázky v údržbě tunelových technologických systémů včetně řídícího dispečinku na dálnici nebo rychlostní silnici s tunelem bezpečnostní kategorie TA po dobu minimálně 1 roku. 

94.         Nicméně uvedené požadavky na prokázání splnění technické kvalifikace podle Úřadu nedefinují pojem „středoškolské vzdělání technického směru“. Uvedené požadavky pouze upřesňují, jakou konkrétní praxi a po jakou konkrétní dobu ji museli databázový specialista a specialista v oboru řídicích systémů tunelů vykonávat, jaké referenční zakázky museli realizovat, aby se mohli podílet na realizaci předmětu šetřené veřejné zakázky. Uvedené požadavky tak nedefinují, jaké středoškolské vzdělání technického směru by měli databázový specialista a specialista v oboru řídicích systémů tunelů absolvovat. Jak již je nastíněno výše, ze zadávací dokumentace není ani zřejmé, zda právě tomuto (obviněným požadované praxi) mělo odpovídat příslušné vzdělání technického směru (už vůbec tedy není zřejmé vzdělání jakého obsahu a náplně by tomuto pojmu mělo odpovídat), nebo zda se mohlo jednat o jakékoliv vzdělání technického směru.

95.         K uvedenému dále Úřad dodává, že pokud posoudí všechny požadavky na prokázání splnění technické kvalifikace stanovené obviněným společně, tedy tak, jak to požaduje obviněný, lze tyto požadavky vyložit tak, že splnění technické kvalifikace databázového specialisty a specialisty v oboru řídicích systémů tunelů prokáží ti dodavatelé, kteří doloží požadavky uvedené v bodech 3 a 4 čl. 4.3. „Technická kvalifikace dle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace, pod označením ii) až v) a současně předloží jako doklad o absolvování „středoškolského vzdělání technického směru“. Avšak ani po posouzení těchto požadavků v jejich souhrnu, není dle názoru Úřadu zřejmé, jaký je skutečný a obviněným požadovaný obsah pojmu „středoškolské vzdělání technického směru“, neboť ani tak není Úřadu zřejmé, zda je dostačující vzdělání např. v oboru stavebním (kdy se bezpochyby jedná o „technicky“ zaměřené studium), nebo zda má být tento pojem vnímán s ohledem na charakter veřejné zakázky, a v případě, že se má jednat o „vzdělání technického směru“ s ohledem na předmět a charakter veřejné zakázky, pak to jednak není nikde v zadávací dokumentaci uvedeno, jednak ani tak není Úřadu zřejmé, jaké vzdělávací obory, jaké náplně a obsahu by předmětu veřejné zakázky měly dle obviněného vyhovovat.

96.         Jestliže obviněný argumentuje tím, že pouze délka praxe nemůže zaručit, že se daná osoba při výkonu praxe setkala se všemi potenciálními krizovými situacemi, které mohou nastat, a že tudíž je třeba získat určité poznatky prostřednictvím absolvování relevantního vzdělání, tím spíš by měl obviněný v požadavcích stanovených na dosažené vzdělání blíže vymezit, jaké vzdělání pro plnění dané veřejné zakázky požaduje, resp. jaké vzdělání umožňuje jeho studentům „setkat se“ s potenciálními krizovými situacemi, které mohou při plnění veřejné zakázky nastat a naučí je poznatky, které nemohou dostatečně nabýt praxí v daném oboru.

97.         Dále Úřad v této souvislosti dodává, že obviněný ve vyjádření ze dne 25.9.2017 argumentuje rovněž tím, že mu není zřejmé, jakým jiným způsobem by měl definovat požadavek na doložení „středoškolského vzdělání technického směru“, když vyjmenováním jednotlivých studijních oborů podle jejich náplně v rámci České republiky by eliminoval možnost účasti těch dodavatelů, kteří na pozici databázového specialisty a specialisty v oboru řídicích systémů tunelů disponují osobou, která uvedené vzdělání získala studiem na příslušných školách v zahraničí.

98.         K uvedenému argumentu obviněného Úřad opětovně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 63/2014 ze dne 30.9.2014, v němž citovaný soud k argumentu, že „Nelze po zadavateli spravedlivě požadovat, aby vypsal všechny studijní obory, které je ochoten přijmout při prokázání technického kvalifikačního předpokladu (…)“, uvedl, že „(…) je třeba na druhou stranu argumentovat tím, že v žádném případě nelze na dodavateli spravedlivě požadovat, aby se dohadoval, co v zadávací dokumentaci neurčitě formulovaným kvalifikačním požadavkem zadavatel mínil. Není totiž povinností budoucího uchazeče o veřejnou zakázku, aby domýšlel význam a obsah jednotlivých kvalifikačních předpokladů obsažených v zadávací dokumentaci veřejné zakázky, nejsou-li formulovány jednoznačně, jak tomu bylo v daném případě.“.

99.         Z citovaného rozsudku tedy vyplývá, že obviněný není oprávněn stanovit v zadávací dokumentaci požadavek na kvalifikaci pouze s odkazem na neurčitý pojem „středoškolské vzdělání technického směru“, nýbrž je povinen tento pojem blíže specifikovat. Lze si představit, že zadavatel tak učiní např. s ohledem na to, co má být obsahem studovaných oborů.

100.     Obviněný dále  ve vyjádření ze dne 25.9.2017 uvedl, že o jednoznačnosti a transparentnosti požadavku na doložení „středoškolského vzdělání technického směru“ vypovídá také skutečnost, že neobdržel žádnou žádost o vysvětlení zadávací dokumentace, tedy že dodavatelé nepochybně pochopili rozsah jeho požadavků a vykládali je stejným způsobem.

101.     K tomuto argumentu obviněného Úřad uvádí, že skutečnost, že obviněný neobdrží ve lhůtě pro podání nabídek žádnou žádost o vysvětlení zadávací dokumentace, ještě nedokládá, že všichni dodavatelé pochopili obviněným stanovený požadavek na doložení „středoškolského vzdělání technického směru“ takovým způsobem, jakým si jej vykládá obviněný. Nelze totiž podle Úřadu vyloučit skutečnost, že si někteří dodavatelé, kteří zvažovali svoji účast v předmětném zadávacím řízení, mohli daný požadavek obviněného vyložit takovým způsobem, kdy dospěli k „nesprávnému“ závěru, že předmětný technický kvalifikační předpoklad nesplňují a nabídku do zadávacího řízení proto nepodali, a tudíž ani neuvažovali o zaslání žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace obviněnému. Tu Úřad opětovně připomíná, kolik nabídek na základě takto vymezených zadávacích podmínek zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel, a to jednu jedinou.

102.     Obviněný v šetřeném případě tedy nespecifikoval, tj. blíže nevymezil, co je termínem „středoškolského vzdělání technického směru“ ve vztahu k předmětu veřejné zakázky myšleno (jakým konkrétním vzděláním by měli členové realizačního týmu disponovat, resp. jaké konkrétní studijní obory by měli mít členové realizačního týmu vystudovány) a co vše do tohoto pojmu spadá.

103.     S ohledem na výše uvedené skutečnosti Úřad konstatuje, že obviněný se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že v šetřené veřejné zakázce stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 36 odst. 3 zákona ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, když nestanovil zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v předmětném zadávacím řízení, neboť v bodu 3. a 4. čl. 4.3. „Technická kvalifikace podle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace vymezil minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona tak, že u osoby databázového specialisty a u osoby specialisty v oboru řídicích systémů tunelů požadoval mimo jiné středoškolské vzdělání technického směru, aniž by tento neurčitý pojem blíže vymezil, a dne 8.9.2017 zadal citovanou veřejnou zakázku. Pro úplnost Úřad poznamenává, že v daném případě ani není dle zákona nutné dovozovat vliv postupu zadavatele na výběr dodavatele, resp. pro spáchání tohoto přestupku je dostačující porušení zákona, bez toho, aniž by Úřad byl povinen dovozovat vliv na výběr dodavatele, neboť se jedná o porušení zákona spočívající v nezákonném nastavení zadávacích podmínek, u kterého zákonodárce presumuje, že takový postup může mít vždy alespoň potenciální vliv na výběr dodavatele, pročež není znakem skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. b) zákona ani potencialita vlivu na výběr dodavatele.

K výroku III. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

104.     Podle § 216 odst. 1 zákona je zadavatel povinen uchovávat dokumentaci o zadávacím řízení, kterou tvoří všechny dokumenty v listinné nebo elektronické podobě a výstupy z ústní komunikace, jejichž pořízení v průběhu zadávacího řízení, popřípadě po jeho ukončení, vyžaduje tento zákon, včetně úplného znění originálů nabídek všech dodavatelů, a to po dobu 10 let ode dne ukončení zadávacího řízení nebo od změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku, nestanoví-li jiný právní předpis lhůtu delší.

105.     Podle § 258 odst. 1 zákona je zadavatel povinen do 10 dnů ode dne doručení výzvy Úřadu odeslat dokumentaci o zadávacím řízení prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem, s výjimkou dokumentů uvedených v § 252 odst. 4 zákona, které je povinen v téže lhůtě odeslat Úřadu v listinné podobě, prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem.

106.     Podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nesplní některou z povinností podle § 252 odst. 1, 3 nebo 4 zákona, § 254 odst. 5 nebo 6 zákona nebo § 258 odst. 1 zákona.

Právní posouzení k výroku III. tohoto rozhodnutí

107.     Jak je uvedeno výše, v ustanovení § 258 odst. 1 zákona je zakotvena povinnost zadavatele do 10 (kalendářních) dnů od doručení výzvy Úřadu odeslat dokumentaci o zadávacím řízení, přičemž předmětnou povinnost má zadavatel typicky v situaci, kdy je u Úřadu podán podnět. Předmětným ustanovením je tak zadavatelům, tzn. v tomto případě obviněnému, stanovena povinnost poskytnout Úřadu součinnost, typicky, jak již bylo uvedeno v předchozí větě, při prošetřování podnětu, a to právě formou zaslání dokumentace o zadávacím řízení, a to prostřednictvím datové schránky, nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem. Důvodem je, že je Úřad při prošetřování např. podnětů, jako tomu bylo v daném případě, vázán i lhůtou vymezenou v § 42 správního řádu, ze kterého vyplývá, že správní orgán je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu. Sdělení správní orgán nezasílá, postupuje-li vůči tomu, kdo podal podnět, podle § 46 odst. 1 správního řádu nebo § 47 odst. 1 správního řádu. S ohledem na výše uvedené je za tímto účelem zadavatelům jednoznačně vymezena lhůta pro odeslání dokumentace o zadávacím řízení, která je relevantním zdrojem informací, na jejichž základě Úřad posuzuje, zda jsou dány důvody pro zahájení správního řízení či nikoliv.

108.     Úřad v obecné rovině uvádí, že neodeslání kompletní dokumentace o zadávacím řízení ve lhůtě dle § 258 odst. 1 zákona Úřadu podstatně ztěžuje posouzení v podnětu namítaných skutečností, či posouzení podnětu zcela znemožňuje. Pouze na základě dokumentace o zadávacím řízení lze ze strany Úřadu ověřit, zda postup zadavatele v zadávacím řízení byl v souladu se zákonem, a její poskytnutí zadavatelem je tedy nezbytným předpokladem pro řádné prošetření podnětu. Právě vzhledem k zásadnímu významu dokumentace o zadávacím řízení pro přijetí stanoviska ke skutečnostem namítaným v podnětu ze strany Úřadu je povinnost zadavatele k odeslání dokumentace na výzvu Úřadu ve lhůtě 10 dnů stanovena přímo zákonem (i ve vztahu k dodržení lhůty dle § 42 správního řádu), a z téhož důvodu je nesplnění této povinnosti kvalifikováno bez dalšího jako přestupek zadavatele [§ 268 odst. 1 písm. e) zákona].

109.     Úřad v šetřeném případě sděluje, že z dokumentů obsažených ve správním spisu k doručenému podnětu sp. zn. P0468/2017/VZ vyplývá, že Úřad přípisem č. j. ÚOHS-P0468/2017/VZ-24622/2017/532/ZČa ze dne 24.8.2017, který obviněný obdržel téhož dne, vyzval v souladu s § 258 odst. 1 zákona obviněného k zaslání dokumentace o zadávacím řízení ve lhůtě 10 dnů ode dne obdržení citovaného přípisu. Stanovená 10-ti denní lhůta pro zaslání dokumentace o zadávacím řízení tudíž uplynula dne 4.9.2017 (desátý den lhůty připadl na neděli a lhůta tedy skončila následující pracovní den).

110.     Z dokumentů obsažených ve správním spisu k předmětnému podnětu dále vyplývá, že ve stanovené, resp. zákonné lhůtě obviněný odeslal Úřadu dne 4.9.2017 pouze část dokumentace o zadávacím řízení, která byla doručena Úřadu téhož dne. Prostřednictvím datové schránky odeslal obviněný textovou část zadávací dokumentace včetně „Vysvětlení, změny nebo doplnění zadávací dokumentace č. 1“ ze dne 4.7.2017, č. 2 ze dne 1.8.2017 a č. 3 ze dne 8.8.2017. Dokumentace v listinné podobě, doručená Úřadu téhož dne, pak obsahovala textovou část zadávací dokumentace, informace důvěrné povahy a další části dokumentace o veřejné zakázce dle přiloženého předávacího protokolu, který obsahoval 39 položek, nicméně položky pod pořadovými čísly 26, 27, 29 a 30 doručeny nebyly.

111.     Dne 8.9.2017 Úřad obdržel přípis nazvaný „Doplnění dokumentace o zadávacím řízení – Zajištění vyjmenovaných servisních a údržbových činností silničních tunelů v Brně“, ve kterém obviněný uvedl, že v rámci přípravy písemného vyjádření k obdrženému podnětu bylo při kontrole zjištěno, že v důsledku administrativního pochybení nebyly v rámci předání dokumentace o zadávacím řízení odevzdány dokumenty uvedené v předávacím protokolu ze dne 4.9.2017 pod pořadovými čísly 26, 27, 28, 29 a 30 (čestné prohlášení ke střetu zájmů ze dne 14.8.2017, protokol o otevírání obálek ze dne 14.8.2017, vyrozumění dodavateli ze dne 14.8.2017 (AŽD Praha s.r.o.), čestné prohlášení ke střetu zájmů ze dne 15.8.2017 a protokol z jednání komise o hodnocení a posouzení nabídek ze dne 15.8.2017), a dále příloha č. 4a „Soupis služeb – specifikace servisních činností“ netextové části zadávací dokumentace a příloha č. 4b „Soupis služeb – specifikace náhradních dílů“ netextové části zadávací dokumentace, přičemž v návaznosti na zjištěné pochybení tyto dokumenty v listinné podobě postupuje obviněný Úřadu dodatečně.

112.     Úřad ve věci poznamenává, že položka „Vyrozumění dodavateli ze dne 14.8.2017 (AŽD Praha s.r.o.)“ uvedená v předávacím protokolu pod pořadovým číslem 28 sice nebyla Úřadu předána společně s tímto přípisem, nicméně byla součástí doručené dokumentace o zadávacím řízení v listinné podobě, což dle § 252 odst. 4 zákona je rovněž možný způsob doručení této části dokumentace o zadávacím řízení.

113.     Úřad ve věci konstatuje, že výše popsaným jednáním obviněného nedošlo k zákonem předvídanému postupu podle § 258 odst. 1 zákona, když obviněný nedodržel zákonnou lhůtu pro odeslání kompletní dokumentace o zadávacím řízení Úřadu, stanovenou citovaným ustanovením zákona.

114.     Úřad na tomto místě doplňuje a akcentuje, že dle dikce ustanovení § 270 odst. 1 zákona se má za to, že čin, který vykazuje formální znaky přestupku podle tohoto zákona, je společensky škodlivý. V této souvislosti lze odkázat na důvodovou zprávu k zákonu č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích (dále jen „změnový zákon“), kde je uvedeno, že: „Materiálně-formální pojetí se pro oblast zadávání veřejných zakázek nejeví jako zcela vhodné. Společenská škodlivost je u těchto přestupků dána již samotným naplněním skutkové podstaty přestupku. V případě, že by konkrétní společenská škodlivost protiprávního jednání nedosahovala ani minimální hranice typové škodlivosti, nebyl by dán veřejný zájem na jeho stíhání. Proto se upravuje vyvratitelná právní domněnka spočívající v tom, že se má za to, že čin, který vykazuje formální znaky přestupku podle tohoto zákona, je společensky škodlivý.“, z čehož vyplývá, že pokud jednání příslušného obviněného naplňuje formální znaky skutkové podstaty některého z přestupků upravených zákonem, pak již není nutné posuzovat materiální stránku takového jednání, tzn. jeho společenskou škodlivost, jelikož ta je tímto protiprávním jednáním bez dalšího naplněna, tudíž Úřad – nevyvrátil-li obviněný tuto domněnku – není dle zákona povinen zkoumat materiální stránku spáchaného přestupku a posuzovat nakolik byl pozdním odesláním dokumentace o zadávacím řízení ztížen postup Úřadu při prošetřování podnětu, popř. z jakého důvodu k pochybení zadavatele (obviněného) došlo. Ostatně i sám obviněný ve vyjádření nepopírá, že část dokumentace o zadávacím řízení z důvodu administrativního pochybení neodeslal Úřadu ve stanovené lhůtě a poskytl ji až později.

115.     Obviněný ve svém vyjádření ze dne 25.9.2017 uvádí, že vyvinul snahu o napravení svého administrativního pochybení ihned po jeho zjištění, svým jednáním a bez jakékoliv výzvy Úřadu, a to ještě v rámci lhůty prodloužené Úřadem pro zaslání vyjádření zadavatele k obdrženému podnětu, přičemž uvedené nemělo (nemohlo mít) negativní dopad na dohledovou činnost Úřadu, která mohla být zahájena a mohla probíhat na základě již doručených zadávacích podmínek, a nedošlo tak ani ke způsobení žádných závažných následků či okolností, které by odůvodňovaly případné uložení sankce. Úřad ovšem k předmětné argumentaci sděluje, že vzhledem ke skutečnosti, že bez kompletní dokumentace o zadávacím řízení nemůže Úřad řádně posoudit soulad postupu obviněného se zákonem, stanovil zákonodárce obviněnému povinnost odeslat dokumentaci o zadávacím řízení Úřadu v přesně stanovené lhůtě. Pokud obviněný tuto povinnost nedodrží, následkem je skutečnost, že Úřad má ztíženou možnost věc řádně posoudit a rozhodnout věc bez zbytečných průtahů, a současně nesplnění povinnosti stanovené obviněnému v § 258 odst. 1 zákona je bez dalšího kvalifikováno jako přestupek. Úřad poznamenává, že obviněný příp. nemůže ani určovat, které části dokumentace o zadávacím řízení jsou pro Úřad při posuzování dané věci relevantní a které nikoliv, jelikož je na Úřadu a jeho správním uvážení, které listiny z dokumentace o zadávacím řízení vyhodnotí jako relevantní pro posouzení dané věci. Úřad uvádí, že při věcném posouzení případu vedeném pod sp. zn. P0468/2017/VZ vycházel mj. z protokolu o otevírání obálek a protokolu z jednání komise o hodnocení a posouzení nabídek ze dne 15.8.2017, přičemž právě originály těchto podkladů nutných pro posouzení věci však obviněný odeslal Úřadu až po uplynutí zákonné lhůty pro odeslání dokumentace o zadávacím řízení, která uplynula dne 4.9.2017.Konkrétně tyto podklady odeslal obviněný Úřadu až dne 8.9.2017. Opětovně Úřad upozorňuje, že obviněný není oprávněn dovozovat, jakou část dokumentace o zadávacím řízení Úřad při přezkumu případu (šetření podnětu) použije a tedy tuto Úřadu odešle. Obviněný nemá ani předjímat, co Úřad k posouzení merita věci z dokumentace „potřebuje“ a co již ne. Zákon ukládá povinnost doručit celou dokumentaci a pak již Úřad má věc v zákonných lhůtách posoudit, shromažďovat podklady apod. Obviněný tak přímo ze zákona nemá oprávnění limitovat zákonné znění, ukládající mu předat celou dokumentaci a předkládat Úřadu jen část s názorem, že jinou část nepotřebuje. Zákon jednoznačně stanovuje, že zadavatel (obviněný) má povinnost odeslat dokumentaci o zadávacím řízení v celém rozsahu, nikoliv pouze její některé části, neboť je na posouzení Úřadu, které části dokumentace bude potřebovat pro posouzení věci, a budou následně podkladem rozhodnutí, popř. podkladem pro zahájení správního řízení z moci úřední. Úřad uzavírá, že z žádného ustanovení zákona, tj. ani z ust. § 216 zákona či § 258 zákona nevyplývá, že by bylo na libovůli zadavatele (obviněného) určovat, které části dokumentace o zadávacím řízení jsou pro Úřad při posuzování věci relevantní, a které nikoli. Je to naopak Úřad, který si z pozice správního orgánu musí vybrat z předložené dokumentace o zadávacím řízení relevantní podklady pro řádný přezkum postupu zadavatele v šetřeném zadávacím řízení. Činí tak s ohledem na to, aby byl schopen věc řádně prošetřit a rozhodnout, zda následně správní řízení v předmětné věci zahájí či nikoli.

116.     Úřad uvádí, že ustanovení § 216 zákona rozumí dokumentací o zadávacím řízení originály dokumentů pořízených v průběhu zadávacího řízení a právě tyto materiály má zadavatel povinnost Úřadu v případě přezkumu postupu zadavatele odeslat. Právě skutečnost, že zadavatel Úřadu neodešle kompletní dokumentaci o zadávacím řízení ve lhůtě dle § 258 odst. 1 zákona, vyvolává nutnost dalších úkonů ze strany Úřadu a za této situace je pak postavení Úřadu ve vztahu k rozhodování o věci ztíženo tím, že dochází ke zbytečným průtahům v šetření podnětu, namísto toho, aby se Úřad zabýval skutkovými okolnostmi případu. Tato liknavost obviněného tedy Úřadu podstatně ztěžuje možnost postupovat tak, aby byly dodrženy lhůty předvídané příslušnými právními předpisy, a aby tak Úřad mohl řádně dostát své úloze, jež mu byla ze strany zákonodárce svěřena.

117.     Úřad dále uvádí, že s ohledem na zásadu rychlosti stanovenou v § 6 odst. 1 správního řádu, podle které vyřizuje správní orgán, tedy i Úřad věci bez zbytečných průtahů, je přitom každý den prodlení v doložení dokumentace o zadávacím řízení potřebné pro posouzení případu zcela zásadní. V šetřeném případě sám obviněný svým prodlením při doručení dokumentace o zadávacím řízení odsouvá řádnéposouzení případu, přičemž právě tomu však chtěl zákonodárce vymezením skutkových podstat přestupků zabránit. Pro úplnost Úřad dodává, že v šetřeném případě měl obviněný povinnost odeslat úplnou dokumentaci o zadávacím řízení Úřadu nejpozději dne 4.9.2017, nicméně přílohu č. 4a „Soupis služeb – specifikace servisních činností“ netextové části zadávací dokumentace, přílohu č. 4b „Soupis služeb – specifikace náhradních dílů“ netextové části zadávací dokumentace, čestné prohlášení ke střetu zájmů ze dne 14.8.2017, protokol o otevírání obálek ze dne 14.8.2017, čestné prohlášení ke střetu zájmů ze dne 15.8.2017 a protokol z jednání komise o hodnocení a posouzení nabídek ze dne 15.8.2017, Úřadu odeslal, resp. osobně doručil až dne 8.9.2017. V důsledku toho došlo v šetřeném případě k prodlení obviněného s odesláním úplné dokumentace o zadávacím řízení, tedy tak jak vyžadoval zákon, v délce 4 dnů. Takovýto postup je nepřijatelný, neboť ve veřejném investování je kladen velký akcent na rychlost postupu ve všech fázích, včetně fáze přezkumné, přičemž tímto nemůže být mařena či ztěžována úloha poskytování ochrany dodavatelům před nezákonným postupem zadavatele (obviněného). Jestliže zadavatel doručí Úřadu později dokumentaci o zadávacím řízení (než v zákonné lhůtě), Úřad logicky o to později činí závěry, zda zadavatel porušil zákon a tudíž je potřeba zahájit správní řízení oproti stavu, kdy by zadavatel doručil dokumentaci včas. Tedy příčina takové prodlevy, kdy je narušena zásada rychlosti zakotvená v § 6 odst. 1 správního řádu, tkví v nezákonném postupu zadavatele, tu obviněného. Argumentace zadavatele (obviněného) ohledně absence negativního dopadu na dohledovou činnost Úřadu se jeví jako absurdní, neboť právě zadavatel (obviněný) by měl mít nejvyšší zájem na tom, aby zadávací řízení, které bylo zatíženo podáním podnětu k přezkoumání úkonů zadavatele, probíhalo bez průtahů.

118.     Obviněný tak svým postupem ztížil věcný přezkum obdrženého podnětu, neboť ve  lhůtě podle § 258 odst. 1 zákona (v citovaném ustanovení zákona je přímo uvedena povinnost zadavatele odeslat Úřadu dokumentaci o zadávacím řízení do 10 dnů ode dne obdržení výzvy), neodeslal úplnou dokumentaci o zadávacím řízení, přičemž na uvedenou povinnost byl obviněný výslovně Úřadem upozorněn přípisem č. j. ÚOHS-P0468/2017/VZ-24622/2017/532/ZČa ze dne 24.8.2017.  Pouze na základě dokumentace o zadávacím řízení lze přitom ze strany Úřadu objektivně ověřit, zda obviněný při zadávání veřejné zakázky dodržel pravidla stanovená zákonem. Jak již Úřad uvedl výše, každý den prodlení v doložení dokumentace o zadávacím řízení potřebné pro posouzení případu je zcela zásadní, tzn. prodleva v odeslání dokumentace ze strany zadavatele i v řádu jednotek dnů velmi ztěžuje a znesnadňuje postup Úřadu, aby tento mohl dostát povinnostem plynoucím pro něj z právních předpisů.

119.     Úřad tudíž musí odmítnout i argumentaci obviněného ohledně časové a administrativní náročnosti dodržení formálních požadavků na odesílání dokumentace o zadávacím řízení (opatření elektronického podpisu, zajištění konverze dokumentů z listinné do elektronické podoby), neboť obviněný obdržel výzvu Úřadu (přípis č. j. ÚOHS-P0468/2017/VZ-24622/2017/532/ZČa ze dne 24.8.2017) dne 24.8.2017, přičemž lhůta pro zaslání dokumentace o zadávacím řízení Úřadu mu uplynula dne 4.9.2017. Obviněný tak měl, včetně dne, ve kterém mu byla doručena předmětná výzva, 12 dnů na zkompletování a odeslání úplné dokumentace o zadávacím řízení, přičemž zákon považuje i 10-ti denní lhůtu pro odeslání dokumentace o zadávacím řízení obviněným Úřadu za dostatečnou. Úřad poznamenává, že v desetidenní lhůtě, která je stanovena zákonem pro odeslání dokumentace, budou vždy obsaženy i minimálně dva dny pracovního klidu (víkend), tzn. uvedená lhůta v sobě zahrnuje reálně maximálně osm pracovních dnů, tudíž je v rámci takto stanovené lhůty nutno vždy počítat i s dny pracovního klidu, tudíž ani tato případná argumentace obviněného by nemohla obstát.

120.     Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že obviněný nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci šetření podnětu vedeného pod sp. zn. P0468/2017/VZ neodeslal kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na šetřenou veřejnou zakázku, když neodeslal přílohu č. 4a „Soupis služeb – specifikace servisních činností“ netextové části zadávací dokumentace, přílohu č. 4b „Soupis služeb – specifikace náhradních dílů“ netextové části zadávací dokumentace, čestné prohlášení ke střetu zájmů ze dne 14.8.2017, protokol o otevírání obálek ze dne 14.8.2017, čestné prohlášení ke střetu zájmů ze dne 15.8.2017 a protokol z jednání komise o hodnocení a posouzení nabídek ze dne 15.8.2017, ve lhůtě deseti kalendářních dnů ode dne doručení výzvy Úřadu, která byla obviněnému doručena dne 24.8.2017, tedy nejpozději do dne 4.9.2017, ale až dne 8.9.2017.

121.     Obviněný tak naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 zákona písm. e) zákona, přičemž ke spáchání přestupku obviněného došlo dne následujícího po uplynutí desetidenní zákonné lhůty, tedy dne 5.9.2017. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

K výroku IV. rozhodnutí – uložení sankce

122.     Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

123.     Jelikož obviněný v šetřené veřejné zakázcena základě dokumentu „Vysvětlení, změna nebo doplnění zadávací dokumentace č. 1“ ze dne 4.7.2017 vypustil požadavek na osobu „specialisty k provádění geotechnického monitoringu“ stanovený v bodu 6. čl. 4.3. „Technická kvalifikace dle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace, a to požadavek na „prokázání profesní kvalifikace dle § 12 a § 13 odst. 1., písm. c) zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, v platném znění, a dle § 3 vyhlášky Českého báňského úřadu č. 435/1992 Sb., o důlně měřické dokumentaci při hornické činnosti a některých činnostech prováděných hornickým způsobem, v platném znění;“, přičemž po provedené změně zadávací dokumentace v rozporu s § 99 odst. 2 citovaného zákona, věta druhá, neprodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od provedení změny zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku (51 dnů), ač se jednalo o změnu zadávací dokumentace, která mohla rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele, a dne 8.9.2017 zadal citovanou veřejnou zakázku, dopustil se přestupkupodle § 268 odst. 1 písm. a) zákona uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

124.     Podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

125.     Jelikož obviněný v šetřené veřejné zakázcev rozporu s § 36 odst. 3 zákona ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, nestanovil zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v předmětném zadávacím řízení, když v bodu 3. a 4. čl. 4.3. „Technická kvalifikace podle ust. § 79 odst. 2 písm. d) ZZVZ“ zadávací dokumentace vymezil minimální úroveň technického kvalifikačního předpokladu dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona tak, že „uosoby databázového specialisty“ a „uosoby specialisty v oboru řídicích systémů tunelů“ požadoval mimo jiné „středoškolské vzdělání technického směru“, aniž by tento neurčitý pojem blíže vymezil, a dne 8.9.2017 zadal citovanou veřejnou zakázku, dopustil se přestupkupodle § 268 odst. 1 písm. b) zákona uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

126.     Podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nesplní některou z povinností podle § 252 odst. 1, 3 nebo 4 zákona, § 254 odst. 5 nebo 6 zákona nebo § 258 odst. 1 zákona.

127.     Jelikož obviněný nesplnil povinnost stanovenou v § 258 odst. 1 zákona, když Úřadu v rámci šetření podnětu vedeného pod sp. zn. P0468/2017/VZ neodeslal přílohu č. 4a „Soupis služeb – specifikace servisních činností“ netextové části zadávací dokumentace, přílohu č. 4b „Soupis služeb – specifikace náhradních dílů“ netextové části zadávací dokumentace, čestné prohlášení ke střetu zájmů ze dne 14.8.2017, protokol o otevírání obálek ze dne 14.8.2017, čestné prohlášení ke střetu zájmů ze dne 15.8.2017 a protokol z jednání komise o hodnocení a posouzení nabídek ze dne 15.8.2017, ve lhůtě deseti kalendářních dnů ode dne doručení výzvy Úřadu, která byla obviněnému doručena dne 24.8.2017, tedy nejpozději do dne 4.9.2017, ale až dne 8.9.2017, dopustil se tak přestupkupodle § 268 odst. 1 písm. e) zákona uvedeného ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

128.     Jak vyplývá z ustanovení § 112 odst. 1 zákona o přestupcích na přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona hledí jako na přestupky podle tohoto zákona. Odpovědnost za přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; podle tohoto zákona se posoudí jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.

129.     Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5 zákona činí 5 let.

130.     Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím  po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

131.     Ke spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 zákona písm. a) zákona a přestupku podle § 268 odst. 1 zákona písm. b) zákona (tj. přestupků uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí) došlo dne 8.9.2017, kdy obviněný zadal veřejnou zakázku.

132.     Ke spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 zákona písm. e) zákona (přestupek uvedený ve výroku III. rozhodnutí) došlo dne následujícího po uplynutí desetidenní zákonné lhůty (která skončila dne 4.9.2017), ve které měl obviněný povinnost odeslat Úřadu kompletní dokumentaci o zadávacím řízení, tedy dne 5.9.2017.

133.     Na základě výše uvedených skutečností Úřad konstatuje, že odpovědnost obviněného za předmětné přestupky nezanikla, neboť k uplynutí promlčecí doby podle § 270 odst. 5 zákona nedošlo.

134.     K uložení pokuty za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I., II. a III. tohoto rozhodnutí Úřad předně uvádí, že při stanovení výše pokuty je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18.6.2009 nebo v rozsudku č. j. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31.10.2008), při trestání správních deliktů (přestupků) týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomocí analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 27/2008 – 67 ze dne 16.4.2008 a č. j. 8 As 17/2007 – 135 ze dne 31.5.2007).

135.     Judikatura v této věci pak byla zákonodárcem reflektována při tvorbě zákona o přestupcích, kdy v § 41 odst. 1 zákona o přestupcích jsou výše uvedené závěry přímo zakotveny i pro správní trestání, neboť podle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.

136.     V  souladu  s ustanovením § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se proto Úřad nejprve zabýval otázkou, jaký přestupek je v šetřeném případě přísněji trestný, tj. za který z nich je možno uložit přísnější (vyšší) pokutu.

137.     Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle § 268 odstavce 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odstavce 3 zákona, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odstavce 1 písm. a) až c) zákona.

138.     Podle § 268 odst. 2 písm. c) zákona se za přestupek uloží pokuta do 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona.

139.     Úřad uvádí, že za přestupek uvedený ve výroku III. tohoto rozhodnutí lze obviněnému uložit správní trest pokuty nižší (do 1 000 000 Kč), než za přestupky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí (10 % z nabídkové ceny ve výši 354 851 924,13 Kč vč. DPH, což činí částku ve výši 35 485 192,40 Kč). Za přestupky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí lze přitom obviněnému uložit správní trest pokuty ve stejné výši [stejná horní hranice pokut podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona]. Vzhledem k uvedenému je tedy nutné uložit podle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích pokutu podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější. Úřad tudíž uložil pokutu za přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí, který posoudil jako nejzávažnější, a to s ohledem na skutečnost, že obviněný v průběhu zadávacího řízení zmírnil zadávací podmínky, aniž by prodloužil lhůtu pro podání nabídek, jak mu ukládá zákon, což mohlo ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze zcela vyloučit, že pokud by obviněný postupoval v souladu se zákonem, a lhůtu pro podání nabídek po zmírnění zadávacích podmínek prodloužil způsobem, jak mu ukládá zákon, mohli svoji nabídku podat i další potenciální dodavatelé, kteří mohli splnit mírnější požadavky obviněného na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů a nabídnout podmínky, které budou pro obviněného výhodnější, než tomu bylo v případě vybraného dodavatele. Úřad tedy přistoupil k uložení pokuty za spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Úřad opakuje, že horní hranice pokuty v tomto případě činí částku ve výši 35 485 192,40 Kč (10 % z nabídkové ceny ve výši 354 851 924,13 Kč vč. DPH).  

140.     Podle § 37 písm. a), b), c) a g) zákona o přestupcích (Úřad zde cituje pouze ta ustanovení, která jsou v daném případě pro určení druhu a výměry trestu relevantní, pozn. Úřadu) se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k tomu, že o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a u právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti.

141.     Podle § 38 písm. a), b), c), d), f) a g) zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, významem a rozsahem následku přestupku, dále způsobem spáchání přestupku, okolnostmi spáchání přestupku, rovněž i délkou doby, po kterou trvalo protiprávní jednání pachatele nebo po kterou trval protiprávní stav udržovaný protiprávním jednáním pachatele a počtem jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v přestupku.

142.     Podle § 40 písm. b) zákona o přestupcích se jako k přitěžující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel spáchal více přestupků.

143.     Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 46/2011-78 ze dne 6.12.2012 vyplývá, že je-li výše uložené pokuty výsledkem správního uvážení Úřadu a rozhodnutí je vydáváno s využitím zákonem uložené diskrece, je povinností Úřadu zabývat se všemi hledisky, která jsou pro posouzení výše pokuty nezbytná, nadto musí zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na konkrétní výši pokuty vliv. Klíčovou je pak podmínka, aby z rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši, a aby výše pokuty s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyhověla podmínce přiměřenosti. S požadavky soudu na řádné odůvodnění pokuty, obsaženými ve výše citovaném rozsudku, se Úřad vypořádává následujícím způsobem.

144.     S ohledem na povahu spáchaného přestupku (viz odůvodnění výroku I. tohoto rozhodnutí) Úřad v souladu s Hlavou VII přestupkového zákona zohlednil při ukládání pokuty následující skutečnosti. Ke způsobu spáchání přestupku Úřad uvádí, že obviněný spáchal přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v průběhu zadávacího řízení zmírnil zadávací podmínky, aniž by prodloužil lhůtu pro podání nabídek o celou její původní délku, jak mu ukládá zákon, což mohlo ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze zcela vyloučit, že pokud by obviněný postupoval v souladu se zákonem, a lhůtu pro podání nabídek po zmírnění zadávacích podmínek prodloužil způsobem, jak mu ukládá zákon, mohli svoji nabídku podat i další potenciální dodavatelé, kteří mohli splnit mírnější požadavky obviněného na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů a nabídnout podmínky, které budou pro obviněného výhodnější, než tomu bylo v případě vybraného dodavatele. Takové jednání je třeba považovat za závažné porušení zákona, neboť postupem obviněného mohlo dojít k omezení okruhu potenciálních dodavatelů, kteří byli schopni podat svoji nabídku, a tudíž tak mohlo dojít k omezení soutěžního prostředí mezi dodavateli.

145.     Popsané jednání obviněného mohlo mít za následek omezení hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, protože v důsledku nezákonného postupu obviněného fakticky došlo ke zkrácení původní lhůty pro podání nabídek, poté, co obviněný zadávací podmínky zmírnil, což mohlo ve svém důsledku vést k tomu, že z důvodu kratší lhůty pro podání nabídek svoji nabídku nepodali další potenciální dodavatelé, kteří mohli splnit mírnější požadavky obviněného na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů a nabídnout podmínky, které budou pro obviněného výhodnější, než tomu bylo v případě vybraného dodavatele, čímž mohlo dojít k ovlivnění výběru dodavatele.

146.     Ke spáchání přestupků uvedených ve výrocích II. III. tohoto rozhodnutí Úřad v souladu s § 40 písm. b) zákona o přestupcích přihlédl jako k přitěžující okolnosti.

147.     Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další přitěžující nebo polehčující okolnosti, které by ovlivnily stanovení výše uložené pokuty.

148.     Úřad pro úplnost uvádí, že nejsou ani dány důvody pro konstatování toho, že by obviněný za spáchaný přestupek neodpovídal z důvodu, že by vynaložil veškeré úsilí k tomu, aby porušení právní povinnosti zabránil, neboť obviněný v tomto smyslu ani neargumentoval.

149.     Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl i k ekonomické situaci odpovědného subjektu, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Na základě výroční zprávy zadavatele za rok 2016 umístěné na internetových stránkách zadavatele https://www.rsd.cz/wps/wcm/connect/33b8eae4-efa9-4ec0-b220-2cab1194a428/RSD_VZ_2016.pdf?MOD=AJPERES vyplývá, že obviněný v roce 2016 disponoval aktivem ve výši více než 526 mld. Kč.  Úřad konstatuje, že jím stanovenou pokutu nelze proto považovat za likvidační, resp. v tomto smyslu nespravedlivou.

150.     Nad rámec výše popsaného Úřad dodává, že k uhrazení pokuty za spáchaný přestupek může obviněný využít i jiné právní nástroje, např. ty, které vyplývají z pracovního práva a odpovědnosti konkrétní osoby za protiprávní stav.

151.     Pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, jež nelze oddělit, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla obviněným pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v rozsudku č. j. 62 Af 46/2011 ze dne 6.12.2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v obviněného materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro obviněného likvidačním. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam.    

152.     Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěnému přestupku obviněného přistoupil k uložení pokuty obviněnému ve výši uvedené ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

153.     Uložená pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

V.            NÁKLADY ŘÍZENÍ

154.     Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákon o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, se kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

155.     Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

156.     Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

157.     Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000,- Kč.

158.     Jelikož v daném případě Úřad zahájil správní řízení z moci úřední, neboť získal pochybnosti, zda se obviněný nedopustil přestupků, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právních povinností obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozhodnutí.

159.     Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2017000372.

 

 

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 

otisk úředního razítka

 

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

 

 

Obdrží:

Ředitelství silnic a dálnic ČR, Mgr. David Fiala – ředitel Závodu Brno, Šumavská 33, 659 77 Brno

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz