číslo jednací: R103/2014/VZ-21509/2014/321/TNo

Instance II.
Věc Obnova telekomunikačních zařízení
Účastníci
  1. TELCONNECT s. r. o.
  2. Fakultní nemocnice Brno
  3. DIGITAL TELECOMMUNICATIONS, spol. s r. o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Výrok rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2014
Datum nabytí právní moci 15. 10. 2014
Související rozhodnutí S127/2014/VZ-6387/2014/512/JLí
R103/2014/VZ-21509/2014/321/TNo
Dokumenty file icon 2014_R103.pdf 348 KB

 

Č. j.: ÚOHS-R103/2014/VZ-21509/2014/321/TNo

 

Brno 13. října 2014

 


Ve správním řízení o rozkladu ze dne 3. 4. 2014 (doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne), jenž byl podán navrhovatelem –

  • společností TELCONNECT s.r.o., IČO 28308719, se sídlem Otakara Ševčíka 840/10, 636 00 Brno,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S127/2014/VZ-6387/2014/512/JLí ze dne 25. 3. 2014, ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy, kterou dne 17. 1. 2014 uzavřeli:

  • zadavatel - Fakultní nemocnice Brno, IČO 65269705, se sídlem Jihlavská 20, 625 00 Brno, a
  • vybraný uchazeč – DIGITAL TELECOMMUNICATIONS, spol. s r.o., IČO 00575810, se sídlem Obránců Míru 208/12, 703 00 Ostrava – Vítkovice,

na základě výzvy ze dne 30. 12. 2013 k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění s názvem „Obnova telekomunikačních zařízení“, kde oznámení o zadání veřejné zakázky bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek pod ev. č. zakázky 482063 dne 25. 2. 2014,

 

jsem podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. b) a ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S127/2014/VZ-6387/2014/512/JLí ze dne 25. 3. 2014

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

 

Odůvodnění

 

I.               Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Fakultní nemocnice Brno, IČO 65269705, se sídlem Jihlavská 20, 625 00 Brno (dále jen „zadavatel“), výzvou ze dne 30. 12. 2013 k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění vyzvala dodavatele DIGITAL TELECOMMUNICATIONS, spol. s r.o., IČO 00575810, se sídlem Obránců Míru 208/12, 703 00 Ostrava – Vítkovice (dále jen „vybraný uchazeč“), k podání nabídky na veřejnou zakázku s názvem „Obnova telekomunikačních zařízení“; oznámení o zadání zakázky bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek pod ev. č. zakázky 482063 dne 25. 2. 2014 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Dle oznámení o zadání zakázky zadavatel mj. uvedl, že „předmětem zadávacího řízení je uzavření smlouvy na dodávku zboží – investičního majetku, a to telefonních ústředen vč. příslušenství za účelem vytvoření kvalitního moderního telekomunikačního prostředí FN Brno“. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky i konečná hodnota veřejné zakázky činí podle oznámení o zadání zakázky 3 050 750,- Kč bez DPH. Smlouva na plnění veřejné zakázky byla uzavřena dne 17. 1. 2014.

3.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1]k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek obdržel dne 16. 2. 2014 návrh navrhovatele ze dne 14. 2. 2014, ve kterém se domáhá, aby Úřad zadavateli uložil zákaz plnění smlouvy uzavřené dne 17. 1. 2014 s vybraným uchazečem, a aby zadavateli uložil pokutu za spáchání správního deliktu.

4.             Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům pod č. j. ÚOHS-S127/2014/VZ-3642/2014/512/JLí ze dne 19. 2. 2014. Současně Úřad navrhovateli stanovil usnesením č. j. ÚOHS-S127/2014/VZ-3655/2014/512/JLí z téhož dne lhůtu pět dnů ode dne doručení usnesení k provedení úkonu – složení kauce podle ustanovení § 115 odst. 1 zákona ve výši 100 000 Kč a doplnění návrhu na zahájení řízení o doklad o složení kauce podle ustanovení § 114 odst. 3 zákona. Výše uvedené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 19. 2. 2014.

II.             Napadené rozhodnutí

5.             Dne 25. 3. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S127/2014/VZ-6387/2014/512/JLí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ve výroku rozhodl o tom, že správní řízení se podle ustanovení § 117a písm. b) zákona zastavuje, neboť s podáním návrhu nebyla složena kauce ve výši podle ustanovení § 115 odst. 1 zákona a navrhovatel kauci nesložil ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem.

6.             V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvádí, že lhůta ke složení kauce podle ustanovení § 115 odst. 1 zákona marně uplynula dne 24. 2. 2014, přičemž navrhovatel v této lhůtě kauci na účet Úřadu nesložil. Navrhovatel pouze Úřadu v příloze svého podání ze dne 24. 2. 2014 předložil písemnost s názvem „transakční historie účtu“, z níž vyplývá, že z jeho účtu byla dne 24. 2. 2014 odepsána částka 100 000 Kč.

7.             Jak bylo zjištěno z výpisu účtu Úřadu ze dne 25. 2. 2014, navrhovatel téhož dne složil na účet Úřadu částku ve výši 100 000 Kč, tedy částku odpovídající výši kauce podle ustanovení § 115 odst. 1 zákona.

8.             V šetřeném případě tedy navrhovatel složil kauci až po uplynutí lhůty stanovené Úřadem, přičemž takový postup není možný a Úřadu nezbylo než konstatovat, že navrhovatel nesplnil povinnost složit kauci s podáním návrhu nebo ve lhůtě dodatečně stanovené Úřadem, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí.

III.           Námitky rozkladu

9.             Proti napadenému rozhodnutí podal navrhovatel rozklad, který byl Úřadu doručen v zákonné lhůtě dne 3. 4. 2014.

10.         Navrhovatel ve svém rozkladu předně uvádí, že dne 24. 2. 2014 doplnil svůj návrh ve smyslu ustanovení § 114 odst. 3 zákona, zároveň předložil doklad o složení kauce podle ustanovení § 115 zákona a na účet Úřadu složil požadovanou kauci.

11.         Navrhovatel se domnívá, že Úřad vůči němu postupoval diskriminačním způsobem a bezdůvodně se odchýlil od své rozhodovací praxe, což demonstruje odkazem na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S729/2013/VZ-1844/2014/523/OPi ze dne 27. 1. 2014 a č. j. ÚOHS-S638/2013/VZ-23635/2013/514/PJa ze dne 3. 12. 2013.

12.         Závěrem svého rozkladu navrhovatel namítá, že obecná úprava vad návrhu na zahájení správního řízení je totožná ve všech právních odvětvích a podobně jako postup při odstraňování vad návrhu, i samotné následky nevyhovění příslušné výzvě k odstranění vad jsou upraveny shodně napříč celým právním řádem. Procesní následky nevyhovění příslušné výzvě tak nastanou pouze, pokud opomenutí či nečinnost účastníka řízení trvá ke dni rozhodování správního orgánu. Dle navrhovatele z toho vyplývá, že je v šetřené věci třeba postupovat analogicky k ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správních poplatcích“), jehož poslední věta zní: „Je-li však poplatek zaplacen nejpozději do konce běhu odvolací lhůty proti tomuto rozhodnutí, pozbývá rozhodnutí platnosti a správní úřad tuto skutečnost vyznačí formou úředního záznamu ve spise“.

Závěr rozkladu

13.         Navrhovatel s ohledem na výše uvedené důvody navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému šetření.

IV.          Řízení o rozkladu

14.         Úřad neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

15.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle ustanovení § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

16.         Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když rozhodl tak, jako je uvedeno ve výroku rozhodnutí ze dne 25. 3. 2014 č. j. ÚOHS-S127/2014/VZ-6387/2014/512/JLí. V odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou dále uvedeny důvody, které mne vedly k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

V.            K námitkám rozkladu

17.         Předně nelze souhlasit s tvrzením navrhovatele, že požadovanou kauci složil na účet Úřadu v dodatečné lhůtě stanovené výše citovaným usnesením. Ke dni 24. 2. 2014 se kauce nenacházela na účtu Úřadu, ani nebyl doručen doklad o jejím složení. Skutečnost, že navrhovatel dne 24. 2. 2014 Úřadu doručil písemnost s názvem „transakční historie účtu“ pouze vypovídá o tom, že z bankovního účtu navrhovatele byla odepsána částka 100 000 Kč, avšak nevyplývá z ní to, že byla poukázána na účet Úřadu, přičemž taková skutečnost je podmínkou ke zhojení nedostatků návrhu, neboť v opačném případě sama „transakční historie účtu“ nic neprokazuje a nemůže být považována za doklad prokazující složení kauce na účet Úřadu. V této souvislosti Úřad správně v bodě 20 uvádí, že „pouhé odepsání částky kauce z účtu navrhovatele ve stanovené lhůtě ke splnění jeho povinnosti podle § 115 odst. 1 zákona nepostačuje, když zákon explicitně vyžaduje „složení kauce na účet Úřadu“. Navrhovatel tedy jednak nesložil kauci ke dni 24. 2. 2014, neboť požadované finanční prostředky se na bankovním účtu Úřadu k tomuto datu prokazatelně nenacházely, a zároveň v dodatečné lhůtě ani nedoplnil svůj návrh o doklad o složení požadované kauce, tudíž návrh neměl předepsané náležitosti a Úřad byl povinen předmětné správní řízení zastavit.

18.         Co se týče námitky, že se Úřad odchýlil od své rozhodovací praxe, když zastavil předmětné zadávací řízení, je třeba uvést, že výše citovaná prvostupňová rozhodnutí Úřadu se týkala zastavení správního řízení podle ustanovení § 117a písm. a) zákona, kde tehdejší navrhovatelé taktéž v dodatečné lhůtě neprokázali složení kauce na účet Úřadu a tuto ani nesložili. Úřad se tedy od své rozhodovací praxe neodchýlil, ale naopak jedná v souladu s ní, aniž by činil nedůvodné rozdíly ve skutkově či právně stejných nebo obdobných případech.

19.         Jestliže navrhovatel upozorňuje na analogii mezi povinností složit kauci na účet Úřadu podle ustanovení § 115 odst. 1 zákona a úpravou placení správních poplatků podle ustanovení § 5 odst. 4 zákona o správních poplatcích, nelze s touto argumentací souhlasit. Kauci, kterou je navrhovatel povinen složit na účet Úřadu spolu s návrhem, nelze ztotožňovat se správními poplatky, jež jsou uvedeny v zákoně o správních poplatcích.

20.         Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o správních poplatcích je předmětem poplatků správní řízení upravené zvláštním právním předpisem a další činnost správního úřadu související s výkonem státní správy (dále jen „úkon“). Úkony, které podléhají zpoplatnění, jsou vymezeny v jednotlivých položkách sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k tomuto zákonu (dále jen „sazebník“). Sazebník v jednotlivých položkách dále obsahuje případné osvobození od poplatku, úkony, které nejsou předmětem poplatku, zmocnění správního úřadu při stanovení výše poplatku, popřípadě poznámky, které upravují podrobnosti k jednotlivým úkonům.

21.         Působnost zákona o správních poplatcích dopadá na úkony učiněné správními orgány vůči právnickým nebo fyzickým osobám, jež jsou zpoplatněny, a dotyčná osoba od správního orgánu za poplatek obdrží protiplnění, jehož cena je uvedena v příloze k tomuto zákonu s názvem „sazebník poplatků“ – žadatel tedy za poplatek od správního orgánu vždy obdrží jím požadované protiplnění na úseku působnosti konkrétního správního orgánu. Účelem složení kauce podle ustanovení § 115 zákona je však snaha zákonodárce zabránit neodůvodněným návrhům na přezkoumání úkonů zadavatele, a omezit tak administrativní zatížení Úřadu pouze na závažné případy porušení zákona, aby bylo zamezeno podávání šikanózních návrhů – nejedná se tedy o poplatek ve smyslu zákona o správních poplatcích. Pokud nemá návrh na zahájení správního řízení požadované náležitosti, vyzve Úřad k jejich doplnění v souladu s ustanovením § 45 odst. 2 správního řádu, pokud však účastník řízení potřebné náležitosti nedoplní, Úřad je povinen postupovat v souladu s ustanovením § 117a písm. b) zákona. Je tedy pravdou, že v otázkách, které zákon přímo neupravuje, je třeba použít subsidiárně správní řád, jak tvrdí navrhovatel, nicméně v předmětné věci tato potřeba nevznikla, neboť zákon danou situaci přímo upravuje v jeho ustanovení § 117a písm. b), kde je stanoveno, že „Úřad správní řízení zastaví, pokud nebyla s podáním návrhu složena kauce ve výši podle § 115 odst. 1 a navrhovatel kauci nesloží ani v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem“. Jelikož byla navrhovatelem naplněna podmínka spočívající v tom, že neuhradil kauci ani v dodatečně prodloužené lhůtě, nastupuje v této právní normě předpokládaný následek spočívající v povinnosti Úřadu správní řízení zastavit, jak správně učinil Úřad v napadeném rozhodnutí. Na problematiku kauce se tedy v souvislosti se zastavením správního řízení nepoužije subsidiárně správní řád, neboť je přímo upravena zákonem, a ze stejného důvodu se nepoužije ani analogie legis s ustanovením § 5 odst. 4 zákona o správních poplatcích a nelze tak přijmout související rozkladovou argumentaci navrhovatele.

22.         Zákon jasně stanoví, jaký je následek nesložení kauce dle jeho ustanovení § 115 odst. 1, není tedy možné, aby Úřad postupoval jinak, než že správní řízení zastaví. Toto ustanovení by postrádalo smyslu, pokud by navrhovatelé mohli se složením kauce vyčkávat a Úřad by neměl stanovenou hranici, kdy má správní řízení zastavit a kdy vyčkávat. Splnění základních náležitostí návrhu je podmínkou pro vedení samotného správního řízení. Navrhovatel tyto náležitosti nesplnil ve lhůtě stanovené zákonem, a proto muselo být správní řízení zastaveno. Nelze tedy souhlasit s tvrzením navrhovatele, že by Úřad měl provést celé správní řízení, a teprve v okamžiku, kdy není v době vydání rozhodnutí složena kauce, správní řízení zastavit, neboť takový postup by byl v přímém rozporu se zásadou hospodárnosti uvedenou v ustanovení § 6 odst. 2 správního řádu.

VI.          Závěr

23.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro změnu či zrušení napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

24.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

Obdrží

Fakultní nemocnice Brno, Jihlavská 20, 625 00 Brno

TELCONNECT s.r.o., Otakara Ševčíka 840/10, 636 00 Brno

DIGITAL TELECOMMUNICATIONS, spol. s r.o., Obránců Míru 208/12, 703 00 Ostrava - Vítkovice

 

 

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz