číslo jednací: R0091/2016/VZ-47735/2016/310/HBa

Instance II.
Věc Pojištění movitého a nemovitého majetku, přepravy, přerušení provozu a odpovědnosti Středočeského kraje, jeho příspěvkových organizací a dalších subjektů
Účastníci
  1. DIRECT pojišťovna, a. s.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozhodnutí zrušeno, řízení zastaveno
Rok 2016
Datum nabytí právní moci 7. 12. 2016
Dokumenty file icon dokument ke stažení 384 KB

 

Č. j.:ÚOHS-R0091/2016/VZ-47735/2016/310/HBa

 

Brno 5. prosince 2016

 


V řízení o rozkladu ze dne 18. 3. 2016 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne dodavatelem –

  • DIRECT pojišťovna, a. s., IČO 25073958, se sídlem Nové Sady 996/25, 602 00 Brno, zastoupeným Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M., advokátem, se sídlem U Průhonu 1589/13a, 170 00 Praha 7,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0036/2016/VZ-08554/2016/532/MOn ze dne 3. 3. 2016 vydaném ve správním řízení ve věci možného spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120a odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, dodavatelem – DIRECT pojišťovna, a. s., IČO 25073958, se sídlem Nové Sady 996/25, 602 00 Brno, při prokázání technických kvalifikačních předpokladů v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „POJIŠTĚNÍ MOVITÉHO A NEMOVITÉHO MAJETKU, PŘEPRAVY, PŘERUŠENÍ PROVOZU A ODPOVĚDNOSTI STŘEDOČESKÉHO KRAJE, JEHO PŘÍSPĚVKOVÝCH ORGANIZACÍ A DALŠÍCH SUBJEKTŮ“, zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 20. 3. 2015 a uveřejněno ve věstníku veřejných zakázek dne 23. 3. 2015 pod ev. č. 498868 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 28. 3. 2015 pod ev. č. 2015/S 062-108654,

 

jsem podle § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řádu, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0036/2016/VZ-08554/2016/532/MOn ze dne 3. 3. 2016

 

r u š í m

 

a správní řízení ve věci možného spáchání správního deliktu podle ustanovení § 120a odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, dodavatelem – DIRECT pojišťovna, a. s., IČO 25073958, se sídlem Nové Sady 996/25, 602 00 Brno, při prokázání technických kvalifikačních předpokladů v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „POJIŠTĚNÍ MOVITÉHO A NEMOVITÉHO MAJETKU, PŘEPRAVY, PŘERUŠENÍ PROVOZU A ODPOVĚDNOSTI STŘEDOČESKÉHO KRAJE, JEHO PŘÍSPĚVKOVÝCH ORGANIZACÍ A DALŠÍCH SUBJEKTŮ“, zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 20. 3. 2015 a uveřejněno ve věstníku veřejných zakázek dne 23. 3. 2015 pod ev. č. 498868 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 28. 3. 2015 pod ev. č. 2015/S 062-108654,

 

z a s t a v u j i

 

neboť podle § 117a písm. f) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120a téhož zákona.      

 

 

Odůvodnění

 

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Dne 22. 12. 2015 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, podnět týkající se možného spáchání správního deliktu podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona dodavatelem – společností DIRECT pojišťovna, a. s., IČO 25073958, se sídlem Nové Sady 996/25, 602 00 Brno (dále jen „účastník řízení“) v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „POJIŠTĚNÍ MOVITÉHO A NEMOVITÉHO MAJETKU, PŘEPRAVY, PŘERUŠENÍ PROVOZU A ODPOVĚDNOSTI STŘEDOČESKÉHO KRAJE, JEHO PŘÍSPĚVKOVÝCH ORGANIZACÍ A DALŠÍCH SUBJEKTŮ“, zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 20. 3. 2015 a uveřejněno ve věstníku veřejných zakázek dne 23. 3. 2015 pod ev. č. 498868 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 28. 3. 2015 pod ev. č. 2015/S 062-108654 (dále jen „veřejná zakázka“) zadavatelem Středočeský kraj, IČO 70891095, se sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 (dále jen „zadavatel“).

2.             Na základě obdrženého podnětu a po předběžném přezkoumání dokumentace o veřejné zakázce nabyl Úřad pochybnost o tom, zda se účastník řízení nedopustil správního deliktu podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona tím, že v zadávacím řízení na veřejnou zakázku předložil jako součást své nabídky doklady – osvědčení o provedení pojišťovacích služeb, které neodpovídaly skutečnosti. Dne 21. 1. 2016 zahájil Úřad s účastníkem řízení ve věci možného spáchání správního deliktu správní řízení z moci úřední. 

II.             Napadené rozhodnutí

3.             Dne 3. 3. 2016 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0036/2016/VZ-08554/2016/532/MOn (dále jen „napadené rozhodnutí“), v jehož výroku I shledal, že účastník řízení se dopustil správního deliktu podle § 120a odst. 1 písm. a) zákona v rozhodném znění tím, že k prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona v zadávacím řízení na veřejnou zakázku předložil jako součást své nabídky podané v rámci zadávacího řízení doklady – osvědčení o provedení pojišťovacích služeb

a)      „Pojištění odpovědnosti za škodu s provozem drážní dopravy podle licence k provozování drážní dopravy vydané Drážním úřadem v Praze na Železnici Desná, která je majetkem Svazku obcí Desné“ vystavené dne 31. 12. 2012 společností Veolia Transport Česká republika a. s., IČO 27368815, se sídlem Křižíkova 148/34, 186 00 Praha 8, jako objednatelem těchto služeb,

b)      „Zajištění pojištění majetku a odpovědnosti města Bystřice pod Hostýnem a jeho příspěvkových organizací“ vystavené dne 5. 9. 2013 městem Bystřice pod Hostýnem, IČO 00287113, se sídlem Masarykovo náměstí 137, 768 61 Bystřice pod Hostýnem, jako objednatelem těchto služeb,

c)      „Služby v oblasti pojištění a zajištění města“ vystavené dne 23. 10. 2013 statutárním městem Olomouc, IČO 00299308, se sídlem Horní náměstí č. p. 583, 779 11 Olomouc, jako objednatelem těchto služeb, 

které neodpovídaly skutečnosti, neboť tato osvědčení nebyla jejich objednateli vůbec vydána a účastník řízení uvedené služby pro tyto objednatele vůbec neposkytoval, což mohlo mít vliv na posouzení kvalifikace tohoto dodavatele v předmětném zadávacím řízení. Za tento delikt uložil Úřad ve výroku II účastníku řízení pokutu ve výši 25 000 Kč a zákaz plnění veřejných zakázek na dobu 3 let.

4.             Napadené rozhodnutí bylo účastníku řízení doručeno dne 3. 3. 2016.

III.           Rozklad účastníka řízení

5.             Proti napadenému rozhodnutí podal účastník řízení dne 18. 3. 2016 rozklad. V rámci včas podaného rozkladu uplatnil dále uvedené námitky.

Námitky rozkladu

6.             Dle účastníka řízení se napadené rozhodnutí nedostatečně vypořádalo s tvrzeními, které účastník řízení uvedl ve svém vyjádření ze dne 5. 2. 2016 k možnému vlivu předložených dokumentů na posouzení kvalifikace a případného plnění. Účastník řízení byl v době podání nabídky osobou, která splňovala zadávací podmínky.

7.             Jednáním účastníka řízení nedošlo k naplnění zákonných znaků správního deliktu. Předložené informace a doklady neměly a nemohly mít vliv na správné posouzení kvalifikace účastníka řízení v zadávacím řízení. I pokud by předložená osvědčení byla nesprávná nebo nepravdivá, účastník řízení kvalifikační předpoklady splňoval, což prokázal, a není rozhodné, že doklady, které dodatečně předložil, jsou datovány později, neboť pokrývají zadavatelem požadované období.

8.             Dle účastníka řízení byly netransparentně nastaveny zadávací podmínky, a to zejm. ohledně možného rozdílného výkladu klíčových ustanovení technických kvalifikačních předpokladů. Z formulace bodu 7 dokumentace totiž nelze dovodit, že by zadavatel požadoval u jednotlivých referenčních služeb doložení výše ujednaného pojistného, nadto nebylo zřejmé, že má na mysli roční pojistné, a nikoliv součet limitů pojistných plnění pojištění sjednaných s jedním klientem, což jsou velmi rozdílné pojmy.

9.             Správní řízení vedené Úřadem trpí i procesními vadami. Účastník řízení vznesl řadu procesních návrhů, včetně žádosti o nařízení ústního jednání ve věci. Jednání však nařízeno nebylo a účastník nebyl ani vyrozuměn o provádění dokazování mimo ústní jednání. Tím bylo zasaženo do práva účastníka řízení na spravedlivý proces a v důsledku tohoto pochybení je napadené rozhodnutí nezákonné a nepřezkoumatelné.

10.         Nesprávně je stanovena i sankce za domnělý delikt. Nebylo přihlédnuto k závažnosti správního deliktu, ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Úřad opomíjí polehčující okolnosti, např. že účastník řízení má ve srovnání s dobou, kdy mělo dojít ke spáchání správního deliktu jiného vlastníka, jiné vedení a klíčové zaměstnance. Lidé odpovědní za podání nabídky již nejsou ve vedení účastníka řízení a ani u něj nepracují. Účastník řízení přijal nová kontrolní opatření, čímž se snaží zajistit, aby se situace v budoucnu neopakovala. Při uložení pokuty navíc napadené rozhodnutí dvakrát přičítá účastníku řízení k tíži, že účastník řízení předložil k prokázání kvalifikačních předpokladů nepravdivé doklady. Uložení sankce je navíc nedostatečně odůvodněno.

Závěr rozkladu

11.         Účastník řízení navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena Úřadu k dalšímu řízení.

Doplnění rozkladu

12.         V doplnění rozkladu ze dne 17. 6. 2016 účastník řízení dodává, že se Úřad nedostatečně vypořádal s otázkou právního nástupnictví v případě účastníka řízení, neboť správní delikt měl být spáchán právním předchůdcem účastníka řízení, což odůvodnění napadeného rozhodnutí jen nedostatečně zohledňuje.

13.         Účastník řízení dále zpochybňuje objektivní odpovědnost za delikt, neboť Úřad se nedostatečně zabýval naplněním liberačního důvodu dle zákona.

14.         V neposlední řadě namítá účastník řízení změnu platné právní úpravy, kdy je na místě postupovat dle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, dovodit zánik trestnosti a řízení proti němu vedené zastavit dle § 117a písm. f) zákona.

IV.          Řízení o rozkladu

15.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

16.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

17.         Jelikož jsem v průběhu tohoto řízení o rozkladu zjistil, že ve smyslu ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu jsou dány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení, bez dalšího jsem napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil.

18.         V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které byl uvedený procesní postup zvolen.

V.            K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení

19.         Před tím, než se budu zabývat důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení, považuji za nezbytné vypořádat námitku účastníka řízení uvedenou v doplnění rozkladu ze dne 17. 6. 2016, spočívající v tom, že se rozhodnutí Úřadu dostatečně nevypořádává s otázkou právního nástupnictví účastníka řízení, a to především s ohledem na přičitatelnost jednání za správní delikt nástupnické osobě. Dle účastníka řízení se správního deliktu měla dopustit společnost Triglav pojišťovna, a. s. Byla-li by tato námitka účastníka řízení důvodná, pak by nebylo možné o účastníku řízení uvažovat jako o subjektu odpovědném za správní delikt, neboť zákon neupravuje přechod deliktní odpovědnosti ani výslovně, ani jej nelze dovodit z teorie či rozhodovací praxe.

20.         V případě účastníka řízení však musím konstatovat, že žádná skutečnost, která by na straně účastníka řízení zakládala otázku právního nástupnictví, nenastala. Účastník řízení sice změnil obchodní firmu a sídlo (do 22. 6. 2015 Triglav pojišťovna, a.s., do 7. 8. 2015 Brno, Novobranská 544/1, PSČ 602 00), nicméně jde stále o tutéž právnickou osobu, což je patrno jednak z úplného výpisu z obchodního rejstříku, jednak ze sbírky listin, obé dostupné na www.justice.cz. Otázka právního nástupnictví a přičitatelnosti jednání nástupnické osobě je tak pro posouzení odpovědnosti účastníka řízení za deliktní jednání zcela irelevantní.

21.         Účastník řízení je napadeným rozhodnutím shledán vinným deliktem kvalifikovaným dle § 120a odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ve znění do 30. 9. 2016. Jedná se o správní delikt dodavatele.

22.         Ke dni 1. 10. 2016 nabyl účinnosti zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“). Jak vyplývá z důvodové zprávy k ZZVZ, zákonodárce má za to, že se institut správního deliktu dodavatele v praxi neosvědčil, neboť byl zneužíván a používán jako prostředek konkurenčního boje na trhu. Z tohoto důvodu byla celá úprava správních deliktů dodavatelů ze ZZVZ vypuštěna, když zůstává možnost zadavatele vyloučit ze zadávacího řízení dodavatele, který se v rámci nabídky dopustí podvodného jednání. Žádné z ustanovení ZZVZ tedy již nedává Úřadu oprávnění nezákonné jednání dodavatele postihnout jako správní delikt.

23.         Dle článku 40 odst. 6 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.

24.         Jakkoliv se ustanovení článku 40 Listiny věnuje procesní garanci trestního řízení, nelze jeho účinnost vztahovat toliko na řízení trestní, neboť stejnými principy jsou ovládána i řízení přestupková a řízení o jiných správních deliktech, do jejichž skupiny se řadí i delikty dle zákona. Nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 611/01 ze dne 13. 6. 2002 tento soud potvrzuje, že „[k] základním principům vymezujícím kategorii právního státu, kterým je i Česká republika (srov. čl. 1 Ústavy), patří princip ochrany důvěry občanů v právo a s tím související princip zákazu zpětné účinnosti (retroaktivity) právních norem. Přestože zákaz retroaktivity právních norem je v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod výslovně upraven jen pro oblast trestního práva (podle uvedeného ustanovení trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, a pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější), je nutno z čl. 1 Ústavy dovodit působení tohoto zákazu i pro další odvětví práva…“.

25.         Obdobně judikoval i Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“), a to např. v rozsudku č. j. 6 A 126/2002-29, ze dne 27. 10. 2004: „Trestání za správní delikty musí podléhat stejnému režimu jako trestání za trestné činy a v tomto smyslu je třeba vykládat všechny záruky, které se podle vnitrostátního práva poskytují obviněnému z trestného činu. Je totiž zřejmé, že rozhraničení mezi trestnými (a tedy soudem postižitelnými) delikty a delikty, které stíhají a trestají orgány exekutivy, je výrazem vůle suverénního zákonodárce; není odůvodněno přirozenoprávními principy, ale daleko spíše je výrazem trestní politiky státu … Pro české právo to pak znamená, že i ústavní záruka článku 40 odst. 6 Listiny o tom, že je nutno použít pozdějšího práva, je-li to pro pachatele výhodnější, platí jak v řízení soudním, tak v řízení správním ... Přijetí tohoto principu pak znamená, že nelze trestat podle starého práva v době účinnosti práva nového, jestliže nová právní úprava konkrétní skutkovou podstatu nepřevzala; analogicky to platí i tehdy, jestliže nová právní úprava stanoví mírnější sankce za stejné jednání“. K totožnému závěru dospěl NSS též v rozsudku č. j. 8 Afs 17/2007-135 ze dne 31. 5. 2007 a dalších.

26.         Z četné judikatury tedy dovozuji jednoznačný imperativ aplikovat zásadu vyjádřenou v čl. 40 odst. 6 Listiny i na posuzovanou věc. V daném případě je nutno zabývat se otázkou, zda je aplikace pozdější právní úpravy, v tomto případě ZZVZ pro účastníka řízení příznivější.

27.         Při určení postupu, jak zjistit, která úprava je pro pachatele příznivější, lze přeneseně využít závěrů přijatých ve vztahu k § 2 odst. 1 trestního zákoníku, případně k § 16 odst. 1 již zrušeného zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, které pro trestné činy obsahují úpravu obdobnou úpravě v čl. 40 odst. 6 Listiny. Poukázat lze např. na komentář ke zmíněnému § 2 odst. 1 trestního zákoníku, kde se uvádí: „Jestliže byl čin spáchán za účinnosti zákona už zrušeného, je podmínkou toho, aby pachatel mohl být uznán vinným činem, který je předmětem trestního řízení, že takový čin naplňuje všechny znaky jak některého ustanovení zákona účinného v době spáchání, tak některého ustanovení zákona pozdějšího (srov. R 44/1970). Rozhodující není pojmenování trestného činu, nýbrž materiální obsah jednání pachatele (srov. R 32/1962). […] Použití nového práva je tehdy pro pachatele příznivější, jestliže jeho ustanovení – posuzována jako celek – skýtají výsledek pachateli příznivější než právo dřívější (R 73/1951, shodně R 76/1951).“ K tomu viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. s. 48, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 8 Tdo 134/2011).

28.         Podmínkou pro to, aby po změně právní úpravy mohla být stěžovateli uložena sankce, je skutečnost, že jeho jednání představovalo nějaký správní delikt jak za účinnosti minulé právní úpravy, tak nějaký správní delikt za účinnosti nové právní úpravy. Na překážku však není, pokud by se právní kvalifikace daného jednání podle staré a nové právní úpravy lišila, tj. že by skutková podstata těchto deliktů nebyla stejná. Daný závěr je ostatně aplikován i ve vztahu k trestným činům (k tomu srov. Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 2. aktualizované vydání. Praha: Linda Praha. 2006, s. 50, případně rozhodnutí publikované jako R 43/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – část trestní). Podstatné je posouzení činu a závěr o jeho trestnosti jak z hlediska některé normy práva účinného v okamžiku činu, tak dle normy následně novelizovaného práva, nikoli dokonalá shoda původní a nové skutkové podstaty. Uvedené ostatně jen podporuje komentářová literatura, judikatura Ústavního soudu jakož i Nejvyššího soudu, která stojí na požadavku porovnání trestnosti vůči souhrnu norem práva (vůči právu jako celku).

29.         Jednání účastníka řízení spočívá v tom, že coby dodavatel v zadávacím řízení na veřejnou zakázku předložil jako součást své nabídky doklady – osvědčení o provedení pojišťovacích služeb, které neodpovídaly skutečnosti.  Tímto jednáním se dopustil správního deliktu dodavatele dle § 120a zákona. Žádné ustanovení ZZVZ kategorii deliktů dodavatele nepřevzalo a jednání dodavatele není podřaditelné pod žádné zákonné ustanovení, z něhož by bylo lze dovodit deliktní odpovědnost dodavatele ve smyslu veřejného práva. Není proto na místě shledat dodavatele vinným za porušení ZZVZ. Aplikací pozdější právní úpravy na jednání dodavatele tak z hlediska odpovědnosti za jiný správní delikt zaniká jeho trestnost.

30.         Z toho je nutno učinit jediný závěr, a sice že pozdější právní úprava daná ZZVZ je pro účastníka řízení jednoznačně příznivější, a vzhledem k zániku trestnosti jednání, v němž je napadeným rozhodnutím spatřován správní delikt, nezbývá než v souladu s ustanovením § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu napadené rozhodnutí pro nesoulad se zákonem zrušit a správní řízení vedené o deliktu zastavit.

31.         Ačkoliv od 1. 10. 2016 je účinný ZZVZ, je správní řízení zastavováno podle ustanovení § 117a písm. f) zákona, dle něhož Úřad zastaví řízení, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření nebo pro uložení sankce, a to z následujících důvodů. Podle přechodného ustanovení § 273 odst. 1 ZZVZ platí, že pokud došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona k zahájení řízení o správních deliktech před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí se takové řízení podle zákona č. 137/2006 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Pro zastavení řízení je tedy v souladu s přechodným ustanovením ZZVZ nutno použít „starý“ procesní předpis, tedy zákon.

32.         Rozhodne-li předseda Úřadu o zrušení prvostupňového rozhodnutí a zastavení správního řízení, je povinen učinit tak ze zákonného důvodu, který je povinen ve svém rozhodnutí uvést. V opačném případě zatíží své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. K tomu se vyjádřil např. Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 15. 2. 2012, č. j. 62 Af 50/2011-72, kde na str. 4 a 5 uvedeného rozsudku soud uvádí: „Pokud pak odvolací (rozkladový) správní orgán (předseda žalovaného) hodlá podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu postupovat, vždy je třeba, aby z jeho rozhodnutí bylo zřejmé, z jakého zákonem předvídaného důvodu k zastavení řízení došlo a dle jakého ustanovení.

33.         V dané věci je rozhodnutí rušeno a řízení zastavováno z důvodu zániku trestnosti jednání, v němž byl spatřován dodavatelský delikt. Ve věci tak nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření nebo pro uložení sankce a nastala tak situace předpokládaná ustanovením § 117a písm. f) zákona.

34.         Vzhledem k tomu, že je napadené rozhodnutí zrušeno, správní řízení je zastavováno a je tak vyhověno návrhu účastníka řízení vznesenému v doplnění rozkladu ze dne 17. 6. 2016, považuji za nadbytečné zabývat se dalšími námitkami rozkladu. Rozhodnutí o nich by totiž nemohlo znamenat změnu ve výroku tohoto rozhodnutí.

VI.          Závěr

35.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.

36.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona nelze dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

Obdrží

Mgr. Hynek Růžička, LL.M., advokát, se sídlem U Průhonu 1589/13a, 170 00 Praha 7

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Pozn.: Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení, procesní postup Úřadu se dle čl. II. zákona č. 40/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, řídí zákonem ve znění účinném ke dni zahájení správního řízení. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na ustanovení § 273 odst. 1 tohoto zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz