Rozhodnutí: S117/2012/VZ-18662/2017/533/HKu

Instance I.
Věc Stadion Štruncovy sady - tribuny + atletika, Rekonstrukce stadionu ve Štruncových sadech
Účastníci
  1. Statutární město Plzeň
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 117a písm. d) zákona č. 137/2006 Sb. - zastavení SŘ
Rok 2012
Datum nabytí právní moci 8. 7. 2017
Související rozhodnutí S117/2012/VZ-22719/2012/521/SWa
R374/2012/VZ-24778/2013/310/PMo
R374/2012/VZ-13576/2017/323/PMo
S117/2012/VZ-18662/2017/533/HKu
Dokumenty file icon dokument ke stažení 531 KB

Č. j.: ÚOHS-S117/2012/VZ-18662/2017/533/HKu

 

Brno: 21. června 2017

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 20. 6. 2012  z moci úřední, jehož účastníkem je

zadavatel – Statutární město Plzeň, IČO 00075370, se sídlem náměstí Republiky 1/1, 306 32 Plzeň, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci ze dne 14. 12. 2012 Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem, ev. č. ČAK: 10739, AK Kruták & Partners, advokátní kancelář s.r.o., IČO 29415349, se sídlem Revoluční 724/7, 110 00 Praha 1,

ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů,

při zadávání veřejné zakázky „Stadion Štruncovy sady - tribuny + atletika, Rekonstrukce stadionu ve Štruncových sadech“ v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 1. 2011 a v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 25. 1. 2011 pod evidenčním číslem 60055505 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 28. 1. 2011 pod evidenčním číslem 2011/S 19-030192,

rozhodl takto:

Správní řízení vedené ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem – Statutární město Plzeň, IČO 00075370, se sídlem náměstí Republiky 1/1, 306 32 Plzeň – při zadávání veřejné zakázky „Stadion Štruncovy sady - tribuny + atletika, Rekonstrukce stadionu ve Štruncových sadech“ v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 1. 2011 a v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 25. 1. 2011 pod evidenčním číslem 60055505 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 28. 1. 2011 pod evidenčním číslem 2011/S 19-030192, se podle § 117a písm. d) citovaného zákona zastavuje, neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 citovaného zákona.

 

Odůvodnění

I.               POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), obdržel podnět k přezkoumání postupu zadavatele – Statutární město Plzeň, IČO 00075370, se sídlem náměstí Republiky 1/1, 306 32 Plzeň, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci ze dne 14. 12. 2012 Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem, ev. č. ČAK: 10739, AK Kruták & Partners, advokátní kancelář s.r.o., IČO 29415349, se sídlem Revoluční 724/7, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) – v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Stadion Štruncovy sady - tribuny + atletika, Rekonstrukce stadionu ve Štruncových sadech“ v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 1. 2011 a v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 25. 1. 2011 pod evidenčním číslem 60055505 a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 28. 1. 2011 pod evidenčním číslem 2011/S 19-030192 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Po posouzení dokumentace o předmětné veřejné zakázce získal Úřad pochybnosti o tom, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem při stanovení požadavku na předložení jedné účetní závěrky, z níž musí současně vyplývat hodnota indexu důvěryhodnosti (2,0) a zároveň musí být splněny zadavatelem stanovené minimální hodnoty poměrových ukazatelů, a to zejména s ohledem na možnost prokázání uvedeného požadavku zadavatele prostřednictvím subdodavatele nebo prostřednictvím více dodavatelů předkládajících společnou nabídku, a proto zahájil správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem.

II.             PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

3.             Podle ust. § 113 zákona ve spojení s ust. § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dnem 20. 6. 2012, kdy Úřad doručil zadavateli oznámení o zahájení řízení.

4.             Účastníkem správního řízení podle § 116 zákona je zadavatel.

5.             Zahájení správního řízení oznámil Úřad zadavateli dopisem č. j. ÚOHS-S117/2012/VZ-3684/2012/550/SWaze dne 19. 6. 2012. Úřad dále zadavateli usnesením č. j. ÚOHS-S117/2012/VZ-3685/2012/550/SWa ze dne 19. 6. 2012 stanovil lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, či činit jiné návrhy a vyjádřit své stanovisko v řízení, a lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření zadavatele ze dne 2. 7. 2012

6.             Dne 2. 7. 2012 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne,  ve kterém zadavatel vyjadřuje přesvědčení, že zvolený způsob nastavení kvalifikace neporušuje zákon a je přitom jediným smysluplným postupem, jak k prokazování daných kvalifikačních předpokladů přistupovat. Smyslem tohoto složeného kvalifikačního předpokladu (index IN01, běžná likvidita, celková zadluženost, obrat ve stavební výrobě) bylo omezení rizika budoucí finanční nestability vybraného uchazeče a výběr takových dodavatelů, u nichž existuje reálná pravděpodobnost, že budou schopni řádně dokončit dílo a nést závazky z titulu poskytnutých záruk a zároveň budou schopni uspokojit případné finanční pohledávky zadavatele vůči zhotoviteli.

7.             K jednotlivým dílčím ukazatelům zadavatel uvádí následující. Bankrotně-bonitní index IN01 je obecně uznávanou metodou komplexního hodnocení podniku, které jednak vypovídá o schopnosti podniku tvořit hodnotu (tedy o jeho perspektivě) a zároveň může jít o indikátor blížící se bankrotní situace. Zadavatelem požadovaná hodnota (2,0) je těsně nad hodnotou, kde končí tzv. šedá zóna a začíná pásmo znamenající bonitní a perspektivní podnik. Běžná likvidita obecně sleduje schopnost dodavatele hradit své krátkodobé závazky. V daném případě se vychází z poměru oběžných aktiv a krátkodobých závazků a hodnota 1,5 je stanovena na minimální úrovni doporučované odbornou literaturou. Celková zadluženost poměřuje celkové dluhy k aktivům společnosti a zadavatel se domnívá, že její požadovaná hodnota byla nastavena velmi benevolentně s ohledem na aktuální situaci ve stavebním sektoru. Obrat ve stavební výrobě byl součástí složeného kvalifikačního předpokladu podle bodu 6.2 kvalifikační dokumentace z důvodu, že výše zmíněné ukazatele mají pro zadavatele smysl jen tehdy, je-li vedle ekonomické stability (která je poměřována uvedenými ukazateli) dána též ekonomická robustnost, tedy skutečnost, že podnik vyvíjí ekonomickou aktivitu určitého rozsahu. Stabilita bez robustnosti by byla bez významu, neboť hospodářsky velmi stabilní může být např. společnost, která nevyvíjí žádnou aktivitu, resp. u takových společností lze manipulativně dosáhnout dobrých poměrových ukazatelů, nicméně o její schopnosti plnit veřejnou zakázku to nesvědčí.

8.             Kvalifikační předpoklad podle bodu 6.2 kvalifikační dokumentace je z výše zmíněných důvodů předpokladem nedělitelným v tom směru, že dává smysl pouze tehdy, je-li jako celek vztahován k jedinému subjektu. Jak již bylo uvedeno, poměrové ukazatele jako je např. likvidita či celková zadluženost jsou sice velmi významné, nicméně samy o sobě bez kontextu s parametrem svědčícím o provozní zdatnosti (tedy s obratem) nemají smysl, neboť jich lze poměrně jednoduše dosáhnout v „laboratorních“ podmínkách (skrze prázdnou společnost nevyvíjející žádnou aktivitu). Nutnost nahlížet na uvedené ukazatele ve vzájemné souvztažnosti dokládá ale i jiný pohled – k ukazatelům běžné likvidity a celkové zadluženosti je třeba říci, že tyto působí v praxi ve vzájemné vazbě, a to protisměrně. To znamená, že například díky zvýšenému zadlužení lze získat více oběžných aktiv a dochází tak k vylepšování jednoho ukazatele na úkor druhého. Proto je nutné, aby oba ukazatele plnily požadované hodnoty zároveň, a to za jednu účetní jednotku.

9.             Zadavatel je přesvědčen o tom, že na kvalifikační předpoklad podle bodu 6.2 kvalifikační dokumentace lze pohlížet pouze komplexně, jelikož opačný pohled připouštějící dílčí (izolované) posuzování a prokazování jeho jednotlivých složek by popíral smysl institutu prokazování kvalifikace. Tímto smyslem je ujištění zadavatele, že dodavatel reálně disponuje ekonomickým a finančním zázemím nutným pro plnění zakázky. Byť otázka skládání či sčítání kvalifikace je jednou z nejsložitějších otázek týkajících se kvalifikace a musí být posuzována vždy individuálně, v daném případě zadavatel v kvalifikační dokumentaci deklaroval obecně uznávaný princip, že skládání a sčítání je možné, pouze pokud povede k navození kvalitativně obdobné situace jako při prokázání kvalifikace jediným subjektem.

10.         S ohledem na výše uvedené je zadavatel přesvědčen, že při zadávání veřejné zakázky zákon neporušil a navrhuje, aby Úřad správní řízení zastavil.

Rozhodnutí Úřadu ze dne 30. 11. 2012

11.         Rozhodnutím č. j. ÚOHS-S117/2012/VZ-22719/2012/521/SWa ze dne 30. 11. 2012 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) Úřad ve výroku I. konstatoval, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v ustanovení § 51 odst. 4 a 5 zákona v návaznosti na § 6 zákona, když v důsledku stanovení požadavku na předložení jedné účetní závěrky, z níž musí současně vyplývat hodnota indexu důvěryhodnosti (2,0) a zároveň musí být splněny zadavatelem stanovené minimální hodnoty poměrových ukazatelů, omezil možnost dodavatelů prokázat uvedený požadavek zadavatele společně se subdodavateli nebo společně v rámci společné žádosti o účast, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel dne 6. 5. 2011 uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky.

12.         Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí Úřad zadavateli ve výroku II. prvostupňového rozhodnutí uložil pokutu ve výši 500 000 Kč.   

Řízení o rozkladu

13.         Dne 17. 12. 2012 obdržel Úřad proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad zadavatele z téhož dne, který byl rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R374/2012/VZ-24778/2013/310/PMo ze dne 18. 12. 2013 (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu“) zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

III.           ŘÍZENÍ O ŽALOBĚ PŘED KRAJSKÝM SOUDEM V BRNĚ

14.         Proti pravomocnému rozhodnutí předsedy Úřadu podal zadavatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterou se domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu. Na základě této žaloby krajský soud rozsudkem č. j. 62 Af 16/2014-47 ze dne 2. 9. 2015 zrušil rozhodnutí předsedy Úřadu a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

15.         V úvodu rozsudku krajský soud konstatuje, že podstata sporu mezi žalobcem (zadavatelem) a žalovaným (Úřadem) spočívá v odlišném právním hodnocení požadavku zadavatele na předložení účetní závěrky, z níž musí vyplývat hodnota indexu důvěryhodnosti (2,0) a zároveň musí být splněny zadavatelem stanovené minimální hodnoty poměrových ukazatelů a obratu. Dle tvrzení zadavatele takto musely být jeho požadavky provázány z povahy věci (aby tyto požadavky na prokázání kvalifikace dávaly smysl), avšak podle Úřadu tyto požadavky zadavatel nemohl v návaznosti na § 51 odst. 4 a 5 zákona fakticky provázat tak, aby je mohl splnit pouze jeden subjekt, a učinil-li tak, zákon porušil. Krajský soud uvádí, že ve své podstatě jde o to, nakolik lze věcnou (obsahovou) povahou požadavků na prokázání splnění kvalifikace a jejich provázáním (kombinací) ve skutečnosti omezit možnost skládání a sčítání kvalifikace tam, kde zákon umožňuje, aby se na prokázání splnění kvalifikace podílelo více subjektů na dodavatelské straně. Dále krajský soud konstatuje, že Úřad vystavěl svoji argumentaci výlučně na zákonem předvídané možnosti společného prokazování kvalifikace v rámci ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů, jež plyne z dikce ustanovení § 51 odst. 4 a 5 zákona, a na popření této možnosti postupem zadavatele, přičemž argumentaci zadavatele týkající se nezbytnosti provázání požadavků, jež z nich v tomto konkrétním případě činí jediné a nedělitelné kritérium, Úřad věcně nevypořádal.

16.         Krajský soud se neztotožňuje se závěrem Úřadu, že by v případě požadavků na prokázání splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů podle § 55 zákona, které mohou být podle zákona prokazovány více subjekty na dodavatelské straně podle § 51 odst. 4 a 5 zákona, nemohly v úvahu přicházet takové požadavky či jejich kombinace, jež by svojí povahou byly nutně splnitelné jako celek pouze jedním subjektem (dodavatelem). Dle krajského soudu některé kvalifikační předpoklady svojí povahou vyvolávají nutnost je splnit jedním subjektem, zvláště pak se to týká ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů. Podle krajského soudu Úřad při posouzení případu vyšel z formalistického výkladu zákona abstrahujícího od věcné náplně požadavků zadavatele na prokázání splnění kvalifikace. Krajský soud dále konstatuje, že Úřad nesprávně aplikoval ustanovení § 51 odst. 4 a 5 zákona na zjištěný skutkový stav, což vedlo k nezákonnosti, jež se následně promítla ve faktickém nevypořádání argumentů zadavatele ve vztahu k nutnosti provázání požadavků na předložení účetní závěrky, z níž musí vyplývat hodnota indexu důvěryhodnosti a zároveň musí být splněny zadavatelem stanovené minimální hodnoty poměrových ukazatelů, což podle krajského soudu vedlo k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

IV.          ŘÍZENÍ O ŽALOBĚ PŘED NEJVYŠŠÍM SPRÁVNÍM SOUDEM

17.         Proti uvedenému rozsudku krajského soudu podal Úřad kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 1 As 218/2015-49 ze dne 31. 8. 2016 jako nedůvodnou zamítl.

18.         V odůvodnění rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že v případě sčítání či skládání kvalifikace je nutné brát v úvahu konkrétní charakter toho kterého ekonomického, finančního a technického předpokladu, přičemž klíčovým výkladovým pravidlem je skutečnost, zda kvalita splnění při sčítání či skládání kvalifikace je stejná jako při splnění kvalifikace jen jedním subjektem, či nikoli (srov. Jurčík, Radek. Zákon o veřejných zakázkách. 3. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 360).

19.         Nejvyšší správní soud dále uvedl, že Úřad v posuzované věci nezpochybnil požadavek zadavatele, aby dodavatelé prokazovali splnění konkrétních ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů, avšak přesvědčivě nevysvětlil, že splnění právě těchto předpokladů lze spolehlivě prokázat i více subjekty a tedy nikoliv jedinou účetní závěrkou. Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že za situace, kdy Úřadem nebyla věcně zpochybněna přiměřenost žádného z věcných požadavků na kvalifikaci uchazečů, bylo namístě zabývat se účelem provázanosti požadavků a nikoli založit závěr, že se žalobce dopustil správního deliktu, na toliko formální aplikaci § 51 odst. 4 a 5 zákona, aniž by přitom vysvětlil, jak by bylo možné doložit požadavky v konkrétní věci více subjekty. Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že v dalším řízení je z výše uvedených důvodů nezbytné, aby Úřad v souladu se závazným právním názorem krajského soudu věcně vypořádal argumentaci zadavatele týkající se nezbytnosti provázání požadavků, které z nich činí jediné a nedělitelné kritérium, a aby se zabýval otázkou, zda kvalita těchto požadavků v konkrétní věci z pohledu zadavatele umožňuje jejich naplnění společně více subjekty.

V.            DALŠÍ ŘÍZENÍ PŘED ÚŘADEM

20.         V návaznosti na právní názory vyslovené v rozsudku krajského soudu a v rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterými byl v dalším řízení o rozkladu předseda Úřadu zavázán, bylo rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R374/2012/VZ-13576/2017/323/PMo ze dne 28. 4. 2017 (dále jen „druhostupňové rozhodnutí“) zrušeno prvostupňové rozhodnutí a věc byla Úřadu vrácena k novému projednání. Předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí dospěl k závěru, že Úřad v prvostupňovém rozhodnutí nerespektoval východisko spočívající v tom, že některé kvalifikační předpoklady svou povahou vyvolávají nutnost splnit je (a jejich splnění prokázat) vždy jedním dodavatelem. V uvedeném rozhodnutí předsedy Úřadu je dále uvedeno, že povaha ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů fakticky neumožňuje rozmělnění požadavku zadavatele mezi více subjektů na straně dodavatele, neboť z pohledu zadavatele by se takto nedosáhlo jeho výsledné kvality. 

21.         Uvedeným druhostupňovým rozhodnutím bylo  Úřadu uloženo zabývat se věcnou podstatou argumentů zadavatele týkajících se nutného provázání požadavků na hodnotu indexu důvěryhodnosti a na hodnoty poměrových ukazatelů. V případě, že Úřad setrvá na svém závěru, že zadavatel porušil předmětná ustanovení zákona, v důsledku čehož by konstatoval spáchání správního deliktu zadavatele, je nezbytné, aby tento závěr opřel o vyvrácení argumentace zadavatele poukazující na „nutnost provázání požadavků na předložení účetní závěrky, z níž musí vyplývat hodnota indexu důvěryhodnosti a zároveň musí být splněny zadavatelem stanovené minimální hodnoty poměrových ukazatelů“. Ze skutkových zjištění a úvah Úřadu musí v novém rozhodnutí vyplynout jednoznačný a srozumitelný závěr týkající se nutné provázanosti a logiky provázání předmětných požadavků zadavatele a dále se musí Úřad zabývat otázkou, zda kvalita těchto požadavků v konkrétní věci z pohledu zadavatele umožňuje jejich splnění společně více subjekty. Dále bylo Úřadu uloženo posoudit, zda právní úprava podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, je či není pro zadavatele právní úpravou příznivější, než byla právní úprava účinná v době spáchání případně konstatování správního deliktu, a zda by tak případně byla aplikovatelná výjimka ze zákazu retroaktivity, či nikoli.  

VI.          NOVÉ PROJEDNÁNÍ VĚCI ÚŘADEM

22.         Dopisem č. j. ÚOHS-S117/2012/VZ-14689/2017/533/HKu ze dne 11. 5. 2017 Úřad zadavatele vyrozuměl o pokračování ve správním řízení.

23.         Usnesením č. j. ÚOHS-S117/2012/VZ-14732/2017/533/HKu ze dne 11. 5. 2017 Úřad určil zadavateli lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

24.         Usnesením č. j. ÚOHS-S117/2012/VZ-17398/2017/533/HKu ze dne 8. 6. 2017 Úřad zadavateli podle § 39 odst. 1 správního řádu stanovil lhůtu pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření zadavatele ze dne 18. 5. 2017

25.         Zadavatel uvádí, že své stanovisko již opakovaně vyjádřil ve správním i v navazujícím soudním řízení. Na svých tvrzeních zadavatel nadále trvá a v plném rozsahu na ně odkazuje. Zadavatel má za to, že se Úřad ve svých původních rozhodnutích (v prvostupňovém rozhodnutí a v rozhodnutí předsedy Úřadu) věcně nevypořádal s argumenty zadavatele ve vztahu k nutnosti provázání požadavků zadavatele na kvalifikaci uchazečů o veřejnou zakázku.

26.         Zadavatel nerozporuje závěr Nejvyššího správního soudu, že zásadně platí, že při prokazování splnění ekonomických a finančních předpokladů může dodavatel využít i kvalifikace jiných subjektů. Zadavatel však zdůrazňuje další závěr Nejvyššího správního soudu, že je nutné v případě sčítání či skládání kvalifikace brát v úvahu konkrétní charakter daného ekonomického, finančního a technického předpokladu. Dodává, že i samotný Úřad v novém rozhodnutí (v druhostupňovém rozhodnutí) souhlasil se závěrem, že některé kvalifikační předpoklady svou povahou vyvolávají nutnost je splnit a jejich splnění prokázat pouze jedním subjektem. V návaznosti na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu a v druhostupňovém rozhodnutí je podle názoru zadavatele nutné zkoumat, zda výsledná kvalifikace může vykazovat stejnou kvalitu, jakou by vykazovala při jejím prokazování jedním subjektem. Zadavatel dodává, že pokud by tomu tak nebylo, byl by popřen smysl prokazování kvalifikace.

27.         Zadavatel považuje na základě všeho, co již bylo v řízení uvedeno, za zcela zřejmé, že předmětný kvalifikační předpoklad je kvalifikačním předpokladem složeným a dává smysl pouze tehdy, je-li jako celek vztahován k jedinému subjektu. Na jednotlivé poměrové ukazatele nelze, podle názoru zadavatele, pohlížet izolovaně, neboť pak přestávají mít vypovídací hodnotu o ekonomické stabilitě uchazeče a přestávají plnit svou funkci, kterou je prokázat schopnost uchazeče po ekonomické a finanční stránce plnit veřejnou zakázku. Z uvedeného důvodu, je tedy klíčové jejich zasazení do kontextu s obratem jako parametrem svědčícím o „provozní zdatnosti“ uchazeče.

28.         Zadavatel zdůrazňuje, že v průběhu řízení nevznikl spor o to, zda je přípustná objektivní kumulace jednotlivých komponent kvalifikačního předpokladu, nýbrž spor vznikl u otázky kumulace subjektivní, tedy zda může zadavatel legitimně požadovat splnění všech komponent kvalifikačního předpokladu pouze jedním uchazečem a vyloučit tak možnost prokázat u tohoto kvalifikačního předpokladu kvalifikaci pomocí subdodavatele či ve sdružení s jiným uchazečem dle § 51 odst. 4 a 5 zákona.

29.         Zadavatel dále upozorňuje, že se Úřad vůbec nezabýval věcnými důvody subjektivní kumulace jednotlivých dílčích kritérií kvalifikačního předpokladu, což krajský soud ve svém rozsudku shledal za protiprávnost způsobující dílčí nepřezkoumatelnost rozhodnutí předsedy Úřad, a proto toto rozhodnutí zrušil a vrátil jej Úřadu k dalšímu řízení. Zadavatel dále odkazuje na závěr druhostupňového rozhodnutí Úřadu, podle kterého je nutno zákon vykládat tak, aby byly jednotlivé instituty v praxi aplikovatelné v souladu s jejich smyslem.

30.         Zadavatel uvádí, že požadoval finanční stabilitu určenou dle indexu IN01 na straně jedné a jeho ekonomickou sílu vyplývající z dosaženého obratu na straně druhé. Uvádí, že ačkoli tato kritéria tvoří samostatné prvky složeného kvalifikačního předpokladu, ve svém souhrnu představují objektivně vyžadovaný celek v podobě složeného kvalifikačního předpokladu.  

31.         Zadavatel je přesvědčen, že při zadávání předmětné veřejné zakázky neporušil jakékoliv ustanovení zákona a proto navrhuje, aby Úřad správní řízení zastavil.

VII.        ZÁVĚRY ÚŘADU

32.         Úřad na základě § 112 a násl. ustanovení zákona případ znovu přezkoumal ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech předložených podkladů, vyjádření zadavatele, vlastních zjištění a při zohlednění závěrů rozsudku krajského soudu č. j. 62 Af 16/2014-47 ze dne 2. 9. 2015, rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 218/2015-49 ze dne 31. 8. 2016 a druhostupňového rozhodnutí, rozhodl o zastavení správního řízení. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K postavení zadavatele

33.         Podle § 2 odst. 1 zákona se za zadavatele veřejné zakázky pro účely tohoto zákona považuje veřejný, dotovaný a sektorový zadavatel.

34.         Ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) zákona je veřejným zadavatelem územní samosprávný celek.

35.         Úřad v průběhu správního řízení ověřil, zda byl zadavatel povinen postupovat při zadávání veřejné zakázky podle zákona. Dle čl. 99 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se Česká republika člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.  Podle § 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, platí, že obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Z § 4 odst. 1 citovaného zákona o obcích vyplývá, že Plzeň je statutárním městem.

36.         S ohledem na skutečnost, že zadavatel je územním samosprávným celkem, Úřad konstatuje, že zadavatel je veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. c) zákona a tudíž byl povinen postupovat při zadávání předmětné veřejné zakázky podle zákona.

Relevantní ustanovení zákona

37.         Podle § 6 zákona je zadavatel povinen při postupu podle zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

38.         Podle § 50 odst. 1 zákona kvalifikaci splní dodavatel, který prokáže splnění

a) základních kvalifikačních předpokladů podle § 53 zákona,

b) profesních kvalifikačních předpokladů podle § 54 zákona,

c) ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů podle § 55 zákona a

d) technických kvalifikačních předpokladů podle § 56 zákona.

39.         Podle § 51 odst. 4 zákona pokud není dodavatel schopen prokázat splnění určité části kvalifikace požadované veřejným zadavatelem podle § 50 odst. 1 písm. b) až d) zákona v plném rozsahu, je oprávněn splnění kvalifikace v chybějícím rozsahu prokázat prostřednictvím subdodavatele. Dodavatel je v takovém případě povinen veřejnému zadavateli předložit

a) doklady prokazující splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm.  j) zákona a profesního kvalifikačního předpokladu podle § 54 písm. a) zákona subdodavatelem a

b) smlouvu uzavřenou se subdodavatelem, z níž vyplývá závazek subdodavatele k poskytnutí plnění určeného k plnění veřejné zakázky dodavatelem či k poskytnutí věcí či práv, s nimiž bude dodavatel oprávněn disponovat v rámci plnění veřejné zakázky, a to alespoň v rozsahu, v jakém subdodavatel prokázal splnění kvalifikace podle § 50 odst. 1 písm. b) až d) zákona.

Dodavatel není oprávněn prostřednictvím subdodavatele prokázat splnění kvalifikace podle § 54 písm. a) zákona.

40.         Podle § 51 odst. 5 zákona má-li být předmět veřejné zakázky plněn několika dodavateli společně a za tímto účelem podávají či hodlají podat společnou nabídku, je každý z dodavatelů povinen prokázat splnění základních kvalifikačních předpokladů podle § 50 odst. 1 písm. a) zákona a profesního kvalifikačního předpokladu podle § 54 písm. a) zákona v plném rozsahu. Splnění kvalifikace podle § 50 odst. 1 písm. b) až d) zákona musí prokázat všichni dodavatelé společně. V případě prokazování splnění kvalifikace v chybějícím rozsahu prostřednictvím subdodavatele se § 51 odst. 4 zákona použije obdobně.

41.         Podle § 51 odst. 6 zákona v případě, že má být předmět veřejné zakázky plněn podle § 51 odst. 5 zákona společně několika dodavateli, jsou veřejnému zadavateli povinni předložit současně s doklady prokazujícími splnění kvalifikačních předpokladů smlouvu, ve které je obsažen závazek, že všichni tito dodavatelé budou vůči veřejnému zadavateli a třetím osobám z jakýchkoliv právních vztahů vzniklých v souvislosti s veřejnou zakázkou zavázáni společně a nerozdílně, a to po celou dobu plnění veřejné zakázky i po dobu trvání jiných závazků vyplývajících z veřejné zakázky.

42.         Podle § 55 odst. 1 zákona může veřejný zadavatel k prokázání splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů dodavatele požadovat předložení jednoho či více z těchto dokladů:

a)  pojistnou smlouvu, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou dodavatelem třetí osobě,

b)  poslední zpracovanou rozvahu podle zvláštních právních předpisů nebo určitou část takové rozvahy, nebo

c) údaj o celkovém obratu dodavatele zjištěný podle zvláštních právních předpisů, popřípadě obrat dosažený dodavatelem s ohledem na předmět veřejné zakázky, a to nejvýše za poslední 3 účetní období; jestliže dodavatel vznikl později nebo prokazatelně zahájil činnost vztahující se k předmětu veřejné zakázky později, postačí, předloží-li údaje o svém obratu za všechna účetní období od svého vzniku nebo od zahájení příslušné činnosti.

43.         Dle § 55 odst. 2 zákona je veřejný zadavatel oprávněn požadovat vedle dokladů podle odstavce 1 rovněž jiné doklady prokazující splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů dodavatele.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce

44.         V bodu 3.1 zadávací dokumentace veřejné zakázky, jejíž součástí je kvalifikační dokumentace (dále jen „zadávací dokumentace“) je uvedeno: „Předmětem plnění veřejné zakázky je provedení stavebního díla „Stadion Štruncovy sady – tribuny + atletika, Rekonstrukce stadionu ve Štruncových sadech. Součástí plnění je též:

  • Zpracování realizační projektové dokumentace stavby (…).
  • Zpracování výrobní dokumentace prefa výrobků.
  • Zpracování dokumentace skutečného provedení stavby (…).
  • Zaměření skutečného stavu po dokončení stavby pro zanesení do technické mapy města Plzně v provedení dle souřadného systému S-JTSK, výškovém systému Bpv. 3. Třídě přesnosti (…).

·         Zpracování geometrického plánu po dokončení stavby, potvrzeného Katastrálním úřadem, v počtu čtyř vyhotovení (…).“.

45.         Podle bodu II.2.1) oznámení o zakázce činila předpokládaná hodnota veřejné zakázky 160 000 000,- Kč bez DPH.

46.         V bodu 5.2 zadávací dokumentace veřejné zakázky je uvedeno: >>Zadavatel dále stanoví, že v případě společného prokázání určitého kvalifikačního předpokladu (tzv. „sčítání“ kvalifikace) bude zadavatelem každý takový případ posuzován individuálně, a to pomocí principu navození kvalitativně podobné situace. Princip navození kvalitativně obdobné situace znamená, že situace navozená v případě společného prokázání určitého kvalifikačního předpokladu (jak v případě použití subdodavatele, tak v případě společné nabídky) musí být kvalitativně obdobná té, která by existovala v případě, kdy by takový kvalifikační předpoklad prokázal celý samostatně jen jeden dodavatel. Zadavatel si pro případ pochybností o navození shora uvedené kvalitativně obdobné situace vyhrazuje právo požádat, v rámci vyjasnění kvalifikace dodavatele, o předložení dalších důkazů, které nade vší pochybnost prokáží, že při společném prokazování kvalifikace skutečně došlo k navození kvalitativně obdobné situace. Pokud toto dodavatel neprokáže, zadavatel ho vyloučí ze zadávacího řízení pro nesplnění kvalifikace. Důkazní břemeno přitom leží na straně dodavatelů. Zadavatel přitom upozorňuje, že považuje za nevhodné, aby došlo ke společnému prokázání kvalifikace zejména v případě parametrů a ukazatelů vztahujících se k účetní závěrce. V takovém případě bude zřejmě dokazování navození kvalitativně obdobné situace ze strany dodavatele jen velmi obtížné, pokud ne zhola nemožné. Proto takový postup dodavatelům nedoporučuje.<<

47.         V bodu 6.2 zadávací dokumentace veřejné zakázky zadavatel upřesnil požadavky k prokázání splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů podle § 55 odst. 2 a § 55 odst. 1 písm. c) zákona následovně:

6.2 Účetní závěrka

Uchazeč prokáže tento kvalifikační předpoklad předložením účetní závěrky v plném rozsahu, včetně zprávy auditora, je-li zákonem uložena, sestavenou k poslednímu dni předcházejícího účetního období, je-li právním řádem platným v zemi sídla nebo bydliště uchazeče stanovena.

Zadavatel v této souvislosti dále stanoví, že ke splnění kvalifikace požaduje, aby v předložené účetní závěrce (platí současně):

·                byla splněna níže uvedená hodnota indexu důvěryhodnosti (2,0):

 

 

 

 

Index důvěryhodnosti "IN01"

Požadovaná hodnota IN01:            2,0

 

V1:

0,13

V2:

0,04

V3:

3,92

V4:

0,21

V5:

0,09

 

 

 

 

 

 

Výpočtový vzorec:

 

 

 

IN01 = K1 + K2 + K3 + K4 + K5

Komponenta

Vzorec výpočtu komponenty

Hodnota komponenty vypočtená uchazečem

K1

V1 x (A/CZ)

 

K2

V2 x (EBIT/U)

 

K3

V3 x (EBIT/A)

 

K4

V4 x (T/A)

 

K5

V5 x (OA/ (KZ+KBU))

 

IN01

K1 + K2 + K3 + K4 + K5

 

Vstupní hodnoty:

 

 

 

Aktiva "A"

 

Oběžná aktiva "OA"

 

Cizí zdroje "CZ"

 

Krátkodobé závazky "KZ"

 

Výsledek hospodaření před zdaněním a úroky "EBIT"

 

Krátkodobé bankovní úvěry "KBU"

 

Nákladové úroky "U"

 

Výnosy "T"

 

A

Aktiva resp. pasiva

CZ

Cizí zdroje

EBIT

Zisk před úroky a zdaněním

Ú

Nákladové úroky Pozn. V případě, že Ú=0 uchazeč doplní pro účely výpočtu Ú=1.

T

Výnosy

OA

Oběžná aktiva

KZ

Krátkodobé závazky

KBÚ

Krátkodobé bankovní úvěry a výpomoci

         

 

·             a současně byly splněny níže uvedené minimální hodnoty poměrových ukazatelů:

           

Běžná likvidita

Oběžná aktiva/Krátkodobé závazky

 > 1,5

Celková zadluženost

(Celkové dluhy/Celková aktiva) x 100

< 70%

Obrat ve stavební výrobě

 -

600 mil. Kč

Uchazeči jsou povinni index důvěryhodnosti a poměrové ukazatele sami vypočítat a tento výpočet musí být na důkaz správnosti potvrzen řádným auditorem. Současně zadavatel upozorňuje, že v případě předložení chybného výpočtu, bude toto posouzeno jako úmyslné uvedení zadavatele v omyl při prokazování kvalifikace a každý takový případ zadavatel ohlásí ÚOHS pro podezření ze spáchání správního deliktu.

6.3 Výkaz celkového obratu uchazeče

Uchazeč prokáže tento kvalifikační předpoklad předložením údajů o celkovém obratu dodavatele zjištěného podle zvláštních právních předpisů a obratu dosaženého dodavatelem s ohledem na předmět veřejné zakázky, a to za poslední 3 účetní období. Jestliže dodavatel vznikl později nebo prokazatelně zahájil činnost vztahující se k předmětu veřejné zakázky později, postačí, předloží-li údaje o svém obratu za všechna účetní období od svého vzniku nebo od zahájení příslušné činnosti.

Uchazeč předloží shora požadované údaje ve formě čestného prohlášení, přičemž toto nesmí být učiněno s datem starším, než je datum oznámení veřejné zakázky.

Zadavatel v této souvislosti dále stanoví, že ke splnění kvalifikace požaduje, aby v žádném ze sledovaných účetních období neklesl celkový roční obrat ve stavební výrobě uchazeče pod limit 600 mil. Kč a obrat za plnění dosažená s ohledem na předmět veřejné zakázky v oblasti pozemního stavitelství pod limit 600 mil. Kč za rok.

Obrat za plnění dosažená s ohledem na předmět veřejné zakázky je uchazeč povinen též doložit seznamem příslušných stavebních akcí, které jsou zahrnuty v příslušných obratech.“  

Posouzení věci

48.         Úřad uvádí, že institut kvalifikace v zadávacím řízení má zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu dodavatelů, kteří jsou schopni veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. V době zadávání předmětné veřejné zakázky pracovala právní úprava rovněž s institutem ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů vymezených v § 55 zákona. Smyslem stanovení ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů dle § 55 zákona je pak prokázání ekonomické způsobilosti dodavatele, resp. prověření ekonomické a finanční stability dodavatele potřebné k realizaci veřejné zakázky. Tyto kvalifikační předpoklady by tedy měly zajistit, aby se zadávacího řízení účastnili takoví dodavatelé, kteří disponují ekonomickou a finanční silou, dostatečnou k tomu, aby byla veřejná zakázka řádně plněna. Účelem ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů je eliminovat ty dodavatele, jejichž ekonomická a finanční situace by se stala zcela, či z většiny závislou na realizaci konkrétní veřejné zakázky. Dodavatel je rovněž v obecné rovině oprávněn využít k prokázání splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů, resp. části, kterou není schopen splnit sám, třetích osob, tedy subdodavatelů. Tato možnost vyplývá z ustanovení § 51 odst. 4 zákona, které umožňuje dodavatelům, pokud nejsou schopni prokázat splnění určité části kvalifikace požadované zadavatelem podle § 50 odst. 1 písm. b) až d) zákona v plném rozsahu, prokazovat splnění kvalifikace v chybějícím rozsahu prostřednictvím subdodavatele [s výjimkou základních kvalifikačních předpokladů a profesního kvalifikačního předpokladu podle § 54 písm. a) zákona]. Dle § 51 odst. 5 zákona, v případě podání společné nabídky několika dodavateli, pak musí splnění kvalifikace podle § 50 odst. 1 písm. b) až d) zákona prokázat všichni dodavatelé společně. Postačí, pokud splnění těchto profesních, ekonomických a finančních i technických kvalifikačních předpokladů je prokázáno vždy pouze jedním z dodavatelů.

49.         V šetřeném případě zadavatel v čl. 6.2 zadávací dokumentace (viz odst. 47 odůvodnění tohoto rozhodnutí) požadoval, aby dodavatelé prokázali splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů pomocí jedné účetní závěrky. Dodavatelé tedy byli v případě podání společné nabídky postaveni do situace, kdy neměli možnost prokázat společně, a to buď v rámci společné žádosti o účast (v šetřeném zadávacím řízení bylo podáno 5 společných žádostí o účast z celkových 7 žádostí o účast) nebo společně se subdodavatelem či subdodavateli, splnění požadovaných ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů, resp. byli nuceni k tomu, aby jeden z nich prokázal všechny požadavky zadavatele ve vztahu k předložení indexu důvěryhodnosti IN01 a hodnot ukazatelů běžné likvidity, celkové zadluženosti a obratu ve stavební výrobě.

50.         V prvostupňovém rozhodnutí Úřad s ohledem na výklad ustanovení § 51 odst. 4 a 5 zákona dospěl k závěru, že zadavatel nedodržel postup stanovený ve shora citovaných ustanoveních zákona v návaznosti na § 6 zákona, když v důsledku požadavku na předložení jedné účetní závěrky, z níž musely vyplývat stanovené hodnoty ekonomických poměrových ukazatelů a obratu (viz předchozí odstavec odůvodnění tohoto rozhodnutí), omezil možnost dodavatelů prokázat uvedený požadavek zadavatele společně se subdodavateli nebo společně s ostatními dodavateli v rámci společné žádosti o účast, přičemž tento postup mohl dle Úřadu podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

51.         Předseda Úřadu vycházeje z rozsudku krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 16/2014 ze dne 2. 9. 2015 a rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 218/2015 ze dne 31. 8. 2016 Úřadu vytkl, že Úřad v prvostupňovém rozhodnutí nerespektoval východisko spočívající v tom, že některé kvalifikační předpoklady svou povahou vyvolávají nutnost je splnit vždy jedním dodavatelem. Dle předsedy Úřadu je to obdobně právě s ekonomickými a finančními kvalifikačními předpoklady, jejichž povaha fakticky neumožňuje rozmělnění požadavku zadavatele mezi vícero subjektů na straně dodavatele, neboť z pohledu zadavatele by se takto nedosáhlo výsledné „kvality“ kvalifikace. Za nedostačující je dle předsedy Úřadu posouzení případu pouze na základě formální aplikace ustanovení § 51 odst. 4 a 5 zákona, ale naopak Úřad musí závěr, zda výsledná kvalita tohoto požadavku umožňuje z pohledu zadavatele jejich splnění více subjekty, nebo pouze subjektem jedním. Předseda Úřadu zdůraznil, že Úřad se prakticky v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval skutečnou povahou argumentů zadavatele ke stanovení požadavků na předmětnou kvalifikaci. Úřad tak nově posoudí a bude se zabývat otázkou, zda kvalita požadavků zadavatele umožňuje jejich splnění společně více subjekty. Předseda Úřadu podotkl, že Úřad předmětné požadavky nepokládal za rozporné s § 55 odst. 3 písm. c) zákona ve smyslu jejich přiměřenosti.

52.         Úřad uvádí, že v prověřovaném případě zadavatel za účelem prokázání ekonomické a finanční způsobilosti, resp. kvalifikace dodavatelů požadoval v bodu 6.2 zadávací dokumentace veřejné zakázky předložení jedné účetní závěrky, z níž měla vyplývat hodnota indexu důvěryhodnosti  IN01 (2,0), a současně měly být splněny minimální hodnoty poměrových ukazatelů (běžná likvidita a celková zadluženost) a výše obratu ve stavební výrobě. Zadavatel tedy zvolil způsob prokázání ekonomické způsobilosti dodavatelů (uchazeče o veřejnou zakázku) prostřednictvím vybraných ekonomických ukazatelů (souhrnného indexu, poměrových ukazatelů a absolutního ukazatele) a současně stanovil minimální hodnoty příslušných ukazatelů.

53.         Při novém posouzení případu se Úřad bude zabývat tím, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když omezil možnost prokázání uvedeného požadavku (v rámci ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů) prostřednictvím subdodavatele nebo prostřednictvím více dodavatelů předkládajících společnou žádost o účast tím, že požadoval prokázat „finanční zdraví“ dodavatele údaji vyplývajícími pouze z jedné účetní závěrky, tzn., zda zadavatel neporušil § 51 odst. 4 a 5 zákona tím, že neumožnil doložit hodnoty jednotlivých finančních ukazatelů z vícero účetních závěrek (prostřednictvím více dodavatelů či subdodavatelů) a požadované hodnoty ukazatelů (kvalifikaci) tak „poskládat“. V návaznosti na závěry uvedené ve shora citovaných rozsudcích a druhostupňovém rozhodnutí Úřad posuzoval provázanost a logiku provázání předmětných požadavků zadavatele (požadavků na doložení různých finančních ukazatelů vyplývajících z jedné účetní závěrky) a dále se zabýval otázkou, zda „kvalita“ těchto požadavků v konkrétní věci z pohledu zadavatele umožňuje jejich splnění společně více dodavateli, tzn., zda by kvalita, a tedy vypovídací hodnota předmětného ekonomického a finančního kvalifikačního předpokladu prokázaného společně více dodavateli odpovídala kvalitě splnění kvalifikace pouze jedním dodavatelem (jednou účetní závěrkou).

54.         Úřad blíže k jednotlivým ukazatelům (hodnota indexu důvěryhodnosti IN01, běžná likvidita, celková zadluženost a obrat ve stavební výrobě) které zadavatel v rámci prokázání ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů stanovil, uvádí následující.

55.         Finanční ukazatele jsou základem různých metod finanční analýzy, jejíž podstatou je snaha o kontinuální hodnocení finančního zdraví podniku v proměnlivém tržním prostředí na základě systematického rozboru dat získaných zejména z účetních výkazů. Nejpočetnější a zároveň také nejvyužívanější skupinu ukazatelů tvoří poměrové ukazatele, přičemž souhrnnou charakteristiku celkové finančně-ekonomické situace a výkonnosti podniku vyjadřují tzv. souhrnné indexy hodnocení. Vypovídací schopnost souhrnných indexů hodnocení je však nižší, jsou vhodné pouze pro rychlé a globální srovnání podniků a mohou sloužit jako orientační podklad pro další hodnocení.[1]

56.         Index důvěryhodnosti (model „IN“) je soustava účelově vybraných ukazatelů, která patří mezi tzv. bankrotní modely, jejichž účelem je podat informaci o hrozícím bankrotu. Jeho snahou je vyhodnotit finanční zdraví českých firem v tuzemsku. Jde o výsledek analýzy 24 významných matematicko-statistických modelů podnikového hodnocení a praktické zkušenosti z analýz více než jednoho tisíce českých firem. Model IN je rovnice, jejíž komponenty jsou vážené poměrové ukazatele (zadluženosti, rentability, likvidity a aktivity) jako proměnné. Kromě věřitelského modelu, který respektoval nároky věřitelů z hlediska likvidity a rovněž respektoval obor podnikání (přiřazené váhy jednotlivých ukazatelů jsou váženým průměrem hodnot předmětného ukazatele v daném odvětví), vznikl i model vlastnický, který naopak respektuje fakt, že z investorského hlediska není primární obor podnikání, ale schopnost nakládat se svěřenými finančními prostředky (váhy v něm jsou identické pro všechny firmy napříč obory podnikání). Vzhledem k tomu, že každý z uvedených indexů zkoumá firmu z jiné stránky (pozn. Úřadu: z hlediska odhadu finanční tísně nebo finanční výkonnosti), byl v roce 2002 zkonstruován index IN01 (0,13 x A/CZ + 0,04 x EBIT/Ú + 3,92 x EBIT/A + 0,21 x VÝN/A + 0,09 x OA/KZ+KBÚ), který spojuje oba předchozí indexy a zohledňuje snahu o sledování tvorby ekonomické přidané hodnoty. Pokud je hodnota indexu IN01 > 1,77, pak podnik tvoří hodnotu. Hodnoty indexu IN01 menší než 0,75 znamenají, že podnik míří k bankrotu. Hodnoty mezi 0,75 a 1,77 jsou v šedé zóně, tj. podniky netvoří hodnotu, ale také nebankrotují, tzn. IN01 < 0,75: podnik spěje k bankrotu s pravděpodobností 86 %; IN01 > 1,77: podnik s pravděpodobností 67 % tvoří hodnotu.[2]

57.         Běžná likvidita (oběžná aktiva/krátkodobé cizí zdroje) zobrazuje, kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé závazky podniku nebo také kolika jednotkami oběžných aktiv je kryta jedna jednotka krátkodobých závazků. Jinými slovy uvedený ukazatel vypovídá o tom, jak by byl podnik schopen uspokojit své věřitele, kdyby proměnil veškerá oběžná aktiva v daném okamžiku v hotovost. Čím vyšší je hodnota ukazatele, tím je pravděpodobnější zachování platební schopnosti podniku. Pro běžnou likviditu platí, že čitatel je ku jmenovateli v rozmezí 1,5 - 2,5.[3]

58.         Celková zadluženost (celkové cizí zdroje/celková aktiva) je poměrem celkových závazků k celkovým aktivům.Obecně platí, že čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím vyšší je riziko věřitelů. Tento ukazatel je však nutno posuzovat v souvislosti s celkovou výnosností podniku a také v souvislosti se strukturou cizího kapitálu.[4]

59.         Podle § 20 odst. 1 písm. a) bod 2. zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů [který je zvláštním právním předpisem ve vztahu k 55 odst. 1 písm. c) zákona], se obratem rozumí výše výnosů snížená o prodejní slevy a dělená počtem započatých měsíců, po které trvalo účetní období, a vynásobená dvanácti. Úřad dodává, že zjednodušeně je obrat objem finančních prostředků získaných podnikem za časovou jednotku.

60.         Posuzováním ekonomické kvalifikace prostřednictvím doložení finančních ukazatelů, jejich vypovídací hodnotou a možností prokázání některých ukazatelů prostřednictvím subdodavatele se rovněž zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 2 As 120/2014 – 40 ze dne 16. 12. 2014, v němž uvedl následující závěry: „(…)jak zadluženost, tak likvidita jsou poměrové ukazatele, jejichž hodnota závisí na výši aktiv (resp. oběžných aktiv) posuzované společnosti (…) z hlediska ekonomické stability a schopnosti splnit předmět veřejné zakázky bude výrazný kvalitativní rozdíl mezi subjektem, jehož aktiva mají hodnotu v řádu miliard korun a jenž zadluženost (likviditu) prokazuje sám, a subjektem, jenž kritérium zadluženosti (likvidity) prokazuje prostřednictvím subdodavatele, jehož výše aktiv je o několik řádů menší. Je zřejmé, že pokud bude mít subdodavatel oproti dodavateli zanedbatelnou velikost (výši aktiv), vypovídací hodnota jeho zadluženosti či likvidity bude ve vztahu k veřejné zakázce prakticky nulová, neboť odpovědnost za splnění předmětu veřejné zakázky má dodavatel a finanční stabilita jeho subdodavatele je v tomto ohledu nepodstatná. Jinými slovy, poměrový ukazatel finančního zdraví má vypovídací hodnotu ohledně schopnosti realizace veřejné zakázky dodavatelem pouze v případě, pokud je hodnocen v úzké souvislosti s dalšími (absolutními) ukazateli [(…) např. v souvislosti s celkovým počtem referenčních staveb]. Zadavatel si tedy při hodnocení ekonomické stability uchazeče nemůže vybírat, který subdodavatel splní za dodavatele poměrové ukazatele finančního zdraví společnosti, neboť takto „poskládaná“ ekonomická kvalifikace nebude zpravidla způsobilá (bez bližší úvahy o velikosti subdodavatele a jeho ekonomických vztazích k dodavateli) zadavateli poskytnout představu o tom, jaká je schopnost uchazeče splnit předmět veřejné zakázky.“.

61.         K ekonomickým ukazatelům a jejich vypovídací hodnotě Úřad uvádí, že tyto předpokládají, že vstupní data pro výpočty jsou vždy od jednoho podniku a výsledná hodnota ukazatele zobrazuje hodnocenou charakteristiku za tento konkrétní podnik. Co se týká výpočtu hodnoty indexu IN, proměnnými rovnice jsou mj. i hodnoty celkové zadluženosti a běžné likvidity. Výstup takové analýzy pak v komplexnosti zobrazuje sledované ekonomické charakteristiky v rámci podniku prostřednictvím číselných hodnot. Na základě těchto charakteristik lze např. srovnávat podniky i mezi sebou, nebo v příslušném odvětví hospodářství. Nutno podotknout, že poměrové ukazatele jsou ukazatele relativní a tedy jejich izolovaná hodnota nepodává žádnou informaci o velikosti podniku, tj. podniky s obratem jednotek milionů a s obratem stovek milionů mohou mít stejné hodnoty poměrových ukazatelů nebo hodnoty indexu IN. Informaci o velikosti podniku pak podává typicky např. ukazatel obratu. S ohledem na předchozí uvedené a výše citované závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 120/2014 – 40 ze dne 16. 12. 2014 lze konstatovat, že v šetřeném případě prokázání ekonomické a finanční kvalifikace prostřednictvím poskládaných údajů (ukazatelů) od vícero dodavatelů (dodavatele a subdodavatelů) by zadavateli zjevně poskytlo zkreslenou informaci o tom, zda příslušná skupina dodavatelů podávajících společnou nabídku (případně dodavatel a jeho subdodavatelé) reálně disponuje požadovanou ekonomickou výkonností. Ze shora uvedeného rozsudku dále vyplývá, že při posuzování ekonomické a finanční kvalifikace prostřednictvím ekonomických ukazatelů je kladen důraz na jejich vypovídací hodnotu ve vztahu ke schopnosti realizace veřejné zakázky, která je v případě poměrových ukazatelů finančního zdraví podniku zajištěna pouze při společném posouzení (v souvislosti) s dalšími absolutními ukazateli, které jsou vypočteny, či vyplývají z podkladů jednoho dodavatele. Seskupení takovýchto údajů od vícero subjektů tedy nutně vede ke zkreslení výsledného „obrazu“ dodavatele, neboť se jedná pouze o podání informací vytržených z kontextu. Úřad k tomuto uvádí, že připuštěním doložení např. požadované úrovně likvidity a (ne)zadluženosti jedním dodavatelem a výše obratu druhým dodavatelem (v rámci jedné posuzované nabídky) by zadavatel podstupoval vědomě riziko, že realizaci veřejné zakázky následně svěří např. takové skupině dodavatelů, z nichž jeden sice není zadlužený a je schopen rychle hradit krátkodobé závazky, ovšem není z pohledu výše aktiv natolik velký a silný (ve vztahu k soutěžené veřejné zakázce jeho aktiva dosahují zanedbatelné výše) jako jeho společník, který sice může doložit dostatečně vysoký obrat, avšak např. díky vysoké zadluženosti a dlouhodobě nesplaceným pohledávkám směřuje k bankrotu. Při přijetí této možnosti skládání kvalifikace Úřad upozorňuje, že pokud by v takovém případě zadavatel akceptoval prokázání ekonomické a finanční kvalifikace, uvedený postup zadavatele by nikterak nesplnil účel stanovení těchto požadavků, kterým je prokázat, že dodavatel je ekonomicky dostatečně stabilní a silný. V případě realizace veřejné zakázky uchazečem, který by např. nezadluženost prokázal prostřednictvím subdodavatele, avšak v průběhu realizace veřejné zakázky by zbankrotoval a ukončil svou podnikatelskou činnost, by realizace veřejné zakázky byla zmařena, a to navzdory splnění ekonomické a finanční kvalifikace. Zajisté bylo cílem zákonodárce, aby právě tento kvalifikační předpoklad sloužil k určitému posílení jistoty zadavatele, že jím zadávaná veřejná zakázka bude plněna ekonomicky stabilním (silným) subjektem, ostatně ke smyslu účelu ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů se Úřad vyjádřil již v odstavci 48 odůvodnění tohoto rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že pokud by např. zadavatel požadoval prokázání ekonomických finančních předpokladů několika ukazateli a připustil by doložení jejich hodnot více dodavateli (na základě více účetních závěrek) v rámci společné nabídky, nemohl by dosáhnout požadované míry jistoty (dané nastavením kvalifikace), že realizace veřejné zakázky bude z hlediska ekonomické způsobilosti uchazeče zajištěna, jako v případě doložení údajů jedním dodavatelem. Na úkor jistoty by tak narůstala rizikovost, což by při opětovném posouzení věci, zejména pak i s přihlédnutím k závěrům soudů a předsedy Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí bylo v rozporu se smyslem a cílem zákonodárce ve vztahu k ust. § 55 zákona.

62.         Úřad uvádí, že jednotlivé ukazatele sice mohou samostatně vypovídat o tom, zda je příslušný dodavatel schopen např. hradit krátkodobé závazky nebo zda není příliš zadlužen, posouzení celkového finančního zdraví dodavatele však samostatně nezajistí, neboť je zcela přirozené, že podniky nemusí dosahovat vynikajících či standardních výsledků ve všech ekonomických ukazatelích (rentabilita, aktivita, zadluženost, likvidita, cash flow apod.) současně. Teprve souhrnná analýza více ukazatelů poukáže na silné a slabé stránky dodavatele a zobrazí vzájemné vazby mezi dílčími ukazateli.

63.         V prověřovaném případě zadavatel použil v rámci zadávacího řízení za účelem posouzení finančního zdraví uchazečů o veřejnou zakázku tzv. „index důvěryhodnosti IN01“ (viz odstavec 56 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Současně zadavatel požadoval, aby byly splněny minimální hodnoty vybraných poměrových ukazatelů (běžná likvidita a celková zadluženost) a výše obratu ve stavební výrobě. Jak již bylo výše uvedeno, souhrnné indexy slouží především pro rychlé srovnání řady podniků a mohou sloužit jako orientační podklad pro další hodnocení. V této rovině je tedy zcela logické, že zadavatel požadoval kromě prokázání finančního zdraví firmy prostřednictvím (orientačního) souhrnného ukazatele, rovněž ujištění, že příslušný dodavatel ucházející se o realizaci veřejné zakázky nedosahuje příliš vysoké zadluženosti, že je současně schopen hradit krátkodobé závazky (oba ukazatele jsou zároveň proměnnými v rovnici indexu IN) a že vykazuje dostatečnou aktivitu (dosahuje potřebného obratu v požadované činnosti). S odkazem na výše uvedený závěr, podle něhož by akceptace složené ekonomické a finanční kvalifikace prostřednictvím vybraných ekonomických ukazatelů (zadluženost, likvidita a obrat) různými dodavateli ve společné nabídce nevedla ke skutečnému naplnění účelu kvalifikace, je nutno konstatovat, že ani souhrnný index, jenž je v podstatě součtem vybraných poměrových ukazatelů (jimž je přiřazena váha), ani vybrané finanční ukazatele (poměrové a absolutní), nelze pro účely prokázání ekonomické a finanční kvalifikace uchazeče o veřejnou zakázku dokládat odděleně (prostřednictvím více účetních závěrek) více dodavateli, neboť takový souhrn finančních ukazatelů by nevypovídal o stabilitě a výkonnosti konkrétního podniku. V takovém případě by se totiž jednalo o doložení množiny těch „lepších“ stránek jednotlivých dodavatelů, což by pro posouzení ekonomické a finanční stability podniku z pohledu finanční analýzy mělo nulovou vypovídací hodnotu. Nutno podotknout, že při připuštění možnosti takového skládání kvalifikace, by hodnoty ekonomických ukazatelů mohly být předkládány účelově, např. ze skupiny dodavatelů by každý předložil pouze tu hodnotu, kterou by právě splňoval, ale samostatně by veškeré hodnoty nebyl schopen splnit. V tomto případě by byla kvalifikace splněna toliko formálně, avšak fakticky by účelu požadavku a samotného smyslu ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů nebylo dosaženo. V této souvislosti Úřad odkazuje na závěr Nejvyššího správního soudu uvedený v rozsudku č. j. 2 As 120/2014 – 40 ze dne 16. 12. 2014, podle něhož si zadavatel nemůže při hodnocení ekonomické stability uchazeče vybírat, který subdodavatel splní za dodavatelepoměrové ukazatele finančního zdraví společnosti, neboť „poskládaná“ ekonomická kvalifikace nebude zpravidla způsobilá (bez bližší úvahy o velikosti subdodavatele a jeho ekonomických vztazích k dodavateli) zadavateli poskytnout představu o tom, jaká je schopnost uchazeče splnit předmět veřejné zakázky.

64.         V návaznosti na výše uvedené lze konstatovat, že provázání požadavků zadavatele na doložení různých finančních ukazatelů jediným zdrojem (jednou účetní závěrkou), které z nich učinilo jediné a nedělitelné kritérium je v souladu s účelem stanovení ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů, neboť jedině na základě doložení určité úrovně hodnot ukazatelů jedním dodavatelem může mít zadavatel postaveno na jisto, že takový uchazeč je ekonomicky a finančně způsobilý k realizaci příslušné veřejné zakázky. S ohledem na výše uvedený závěr týkající se vypovídací hodnoty ekonomické a finanční kvalifikace uchazeče prokazované společně více subjekty (viz odstavec 63 odůvodnění tohoto rozhodnutí) Úřad konstatuje, že kvalita splnění předmětné kvalifikace společně více dodavateli by nemohla odpovídat kvalitě splnění kvalifikace pouze jedním dodavatelem (jednou účetní závěrkou).

65.         Zadavatel v průběhu správního řízení přednesl na svoji obhajobu argumentaci, že ekonomický a finanční kvalifikační předpoklad uvedený v čl. 6.2 zadávací dokumentace, je předpoklad nedělitelný a dává smysl pouze tehdy, je-li jako celek vztahován k jedinému subjektu. Zadavatel uvádí, že tento obecný princip uvedl v zadávací dokumentaci. Zadavatel rovněž uvádí, že účelem jeho požadavku bylo omezení rizika budoucí finanční nestability vybraného uchazeče ohrožující realizaci veřejné zakázky. Úřad s ohledem na předchozí podrobný rozbor problematiky finanční analýzy podniku uvádí, že v tomto případě povaha šetřených požadavků zadavatele na kvalifikaci je takového charakteru, který sám o sobě vyvolává nutnost jej prokázat jedním subjektem, aby bylo splněno účelu, pro který ho zadavatel vůbec předmětnou kvalifikaci požadoval. Na druhé straně stojí právo dodavatele prokázání splnění kvalifikace prostřednictvím subdodavatele v chybějícím rozsahu (§ 51 odst. 4 zákona) či při společném podání nabídky prokázání kvalifikace více dodavateli (§ 51 odst. 5 zákona), které se dle zákona vztahuje i k prokázání ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů. Tuto skutečnost potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 1 As 218/2015 ze dne 31. 8. 2016, avšak uvedl, že v případě sčítání či skládání kvalifikace je nutno brát v úvahu konkrétní charakter toho kterého ekonomického, finančního či technického, popř. profesního kvalifikačního předpokladu, přičemž klíčovým je pak posoudit, zda kvalita splnění kvalifikace při sčítání či skládání kvalifikace je stejná jako při splnění kvalifikace jedním subjektem. V šetřeném případě ve vztahu k ekonomickým a finančním kvalifikačním předpokladům ve smyslu čl. 6.2. zadávací dokumentace, Úřad dospěl k závěru, že nikoliv. Úřad v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí zevrubně popsal, z jakého důvodu v daném případě není možné při sčítání či skládání kvalifikace dosáhnout výsledku se stejnou vypovídací hodnotou, resp. z jakého důvodu by zde nebyla dána stejná kvalita splnění kvalifikace. Úřad dodává, že krajský soud v rozsudku sp. zn. 62 Af 16/2014 ze dne 2. 9. 2015 k takové situaci předestřel, že vedle formálního výkladu § 51 odst. 4 a 5 zákona je přípustný i takový, kdy se přihlédne k samotnému smyslu institutu prokazování splnění kvalifikace a k účelu, k němuž konkrétní požadavek zadavatele směřuje, tj. takový výklad, který za rozmanitých skutkových okolností umožní smysluplný výklad práva, tedy dovozovat, že skládat a sčítat kvalifikaci má smyslu jen tam, kde je to dáno povahou konkrétního požadavku na kvalifikaci. V uvedeném případě dospěl Úřad k závěru, že „skládání“ kvalifikace (i když to zákon formálně připouští) v tomto konkrétním šetřeném případě by šlo proti samotnému smyslu institutu kvalifikace, kterým je poskytnout zadavateli určitou míru jistoty o kvalifikaci dodavatele k realizaci veřejné zakázky (v daném případě se jednalo o nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce, jejíž celková konečná hodnota činila více než 250 milionů Kč bez DPH, jak vyplývá z bodu II.2.1) oznámení o zadání zakázky). Formální aplikace ustanovení § 51 odst. 4 a 5 zákona by tak dle názoru Úřadu, v kontextu předestřených závěrů obsažených v rozsudcích soudů a druhostupňovém rozhodnutí, v důsledku vedla k potlačení (popření) obsahového účelu kvalifikace a zadavatel by nezískal informace, které prostřednictvím takto nastaveného kvalifikačního předpokladu získat požadoval. Úřad konstatuje, že závěry učiněné v tomto rozhodnutí jsou tak přiléhavé k nosným argumentům zadavatele o specifičnosti řešeného případu, kterým zadavatel odůvodňuje svůj postup při vymezení požadavku v čl. 6.2 zadávací dokumentace. Úřad poznamenává, že zadavatel východisko pro posuzování „sčítané“ kvalifikace uvedl v čl. 5.2 zadávací dokumentace (viz odst. 46 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Pro úplnost Úřad dodává, že sčítání kvalifikace je vždy nutno posuzovat individuálně vzhledem ke specifikům daného případu; závěry přijaté v tomto rozhodnutí jsou tak učiněny k řešenému případu. Nicméně je třeba zdůraznit, že v obecné rovině platí, že zadavatel nesmí potenciálním dodavatelům ubírat práva, jež jsou jim dána zákonem, tedy právě např. i možnost prokazování kvalifikace prostřednictvím subdodavatele, popř. více dodavateli společně (viz § 51 odst. 4 a 5 zákona).

66.         Pro úplnost Úřad uvádí, že zadavatelem vznesený požadavek na hodnotu indexu důvěryhodnosti, resp. ani zadavatelem požadovanou výši hodnoty (2,0) indexu důvěryhodnosti IN01, nepovažuje jako diskriminační či nepřiměřený, neboť podle výše uvedeného podrobnějšího vysvětlení vypovídací hodnoty tohoto ukazatele (blíže viz odstavec 56 odůvodnění tohoto rozhodnutí) tvoří podnik hodnotu, pokud hodnota indexu přesáhne číslo 1,77, přičemž podnik v takovém případě tvoří ekonomickou přidanou hodnotu s pravděpodobností 67 %. Tedy v takovém případě je možno na dodavatele s určitou mírou pravděpodobnosti nahlížet jako na ekonomicky stabilní subjekt. Hodnota 1,77 je tak považována za hranici mezi „šedou zónou“ a stavem, při kterém podnik tvoří hodnotu. Čím je pak hodnota indexu IN01 vyšší oproti číslu 1,77, tím narůstá i procentní vyjádření pravděpodobnosti tvorby ekonomické přidané hodnoty. Jak vyplývá z výše uvedeného, zadavatel mimo jiného požadoval, aby uchazeči (zájemci) o veřejnou zakázku disponovali indexem ve výši hodnoty 2,0. Zadavatel touto podmínkou pak de facto vyjádřil požadavek, aby uchazeči prokázali prostřednictvím předložení indexu IN01, že se nachází mimo tzv. „šedou zónu“. Jak již bylo uvedeno „šedá zóna“ se nachází v rozpětí od hodnoty 0,75 do hodnoty 1,77, tj. pohyb indexu v „šedé zóně“ je v absolutním vyjádření 1,02. Pakliže zadavatel nastavil takovýmto způsobem požadavek na prokázání ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů, je racionálním počinem zadavatele, že požaduje hodnotu indexu, která je mimo „šedou zónu“, neboť právě takto nastaveným požadavkem je zjevné, že požaduje a snaží se pro následné plnění předmětné veřejné zakázky zajistit ekonomicky stabilního obchodního partnera. V opačném případě, pokud by zadavatel výslednou hodnotu indexu nastavil do „šedé zóny“, by zadavatelem stanovený kvalifikační předpoklad pozbyl smyslu. Úřad si je vědom, že hraniční hodnota, která odděluje „šedou zónu“ činí 1,77, nicméně požadavek na hodnotu indexu lehce nad zmiňovanou hraniční hodnotou nelze, v daném případě dle názoru Úřadu, považovat za nějak excesivní či diskriminační vůči potenciálním dodavatelům. Jestliže zadavatel v daném případě požadoval hodnotu indexu min. 2,0, tj. pouze o 0,23 nad hraniční hodnotu tzv. „šedé zóny“, což není ani čtvrtina hodnoty 1,02, jedná se o legitimní úvahu a požadavek zadavatele vyjadřující pro něj určitou vyšší pravděpodobnost v podobě získání ekonomicky zdatného a stabilního dodavatele. Úřad tedy k výše uvedenému konstatuje, že ani požadavek na samotnou hodnotu indexu ve výši 2,0, což je hodnota, která se pohybuje mírně nad hranicí šedé zóny (v hodnotě cca dvou desetin), nepovažuje za diskriminační nebo nepřiměřený.

67.         Úřad posoudil postup zadavatele v intencích právního názoru předsedy Úřadu vycházejícího ze závěrů rozsudků krajského a Nejvyššího správního soudu ve vztahu k danému případu a dospěl k závěru, že zadavatel svým postupem v souvislosti se stanovením požadavku v čl. 6.2 zadávací dokumentace na předložení jedné účetní závěrky za účelem prokázání splnění hodnot vybraných finančních ukazatelů nepostupoval v rozporu se zákonem.

68.         V návaznosti na závěry druhostupňového rozhodnutí je Úřad dále povinen posoudit, zda právní úprava podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, je či není pro zadavatele právní úpravou příznivější. V návaznosti na výše uvedený závěr, podle něhož zadavatel v prověřovaném případě nepostupoval v rozporu se zákonem, Úřad již předmětné posouzení neprováděl, neboť by již na výše uvedený závěr Úřadu nemohlo mít vliv.

69.         Podle ustanovení § 117a písm. d) zákona Úřad zahájené řízení zastaví, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 118 zákona nebo pro uložení sankce podle § 120 zákona nebo § 120a zákona.

70.         Ve světle všech shora popsaných skutečností rozhodl Úřad o zastavení správního řízení podle § 117a písm. d) zákona tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce  veřejných  zakázek,  třída  Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

 

 

 

otisk úředního razítka

 

 

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

 

 

  

 

 

 

Obdrží:

Mgr. Tomáš Kruták, advokát, Revoluční 724/7, 110 00 Praha 1

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]RŮČKOVÁ, Petra. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi. 3., rozš. vyd. Praha: Grada, 2010. Finanční řízení. ISBN 978-80-247-3308-1., s. 9, 41, 70,

[2]RŮČKOVÁ, Petra. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi. 3., rozš. vyd. Praha: Grada, 2010. Finanční řízení. ISBN 978-80-247-3308-1., s. 74, 76

[3]RŮČKOVÁ, Petra. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi. 3., rozš. vyd. Praha: Grada, 2010. Finanční řízení. ISBN 978-80-247-3308-1., s. 50

[4]RŮČKOVÁ, Petra. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi. 3., rozš. vyd. Praha: Grada, 2010. Finanční řízení. ISBN 978-80-247-3308-1., s. 58

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz