číslo jednací: S0101/2017/VZ-13395/2017/533/TKr

Instance I.
Věc Údržba komunikací ve vlastnictví města Třince
Účastníci
  1. město Třinec
  2. Nehlsen Třinec, s.r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 263 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb.
Rok 2017
Datum nabytí právní moci 25. 5. 2017
Dokumenty file icon dokument ke stažení 464 KB

Č. j.: ÚOHS-S0101/2017/VZ-13395/2017/533/TKr

 

Brno: 25. dubna 2017

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve správním řízení zahájeném dne 13. 3. 2017 na návrh ze dne 10. 3. 2017, jehož účastníky jsou

  • zadavatel – město Třinec, IČO 00297313, se sídlem Jablunkovská 160, 739 61 Třinec, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci ze dne 23. 3. 2017 Mgr. Bc. Milanem Konečným, IČO 88144534, se sídlem K Holotovci 1191, 735 11 Orlová - Město,
  • navrhovatel – Nehlsen Třinec, s.r.o., IČO 25355996, se sídlem Jablunkovská 392, 739 61 Třinec - Staré město,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných ve veřejné zakázce „Údržba komunikací ve vlastnictví města Třince“ zadávané v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 12. 2016 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 22. 12. 2016 pod ev. č. Z2016-007269,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – město Třinec, IČO 00297313, se sídlem Jablunkovská 160, 739 61 Třinec – postupoval při zadávání veřejné zakázky „Údržba komunikací ve vlastnictví města Třince“ v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 12. 2016 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 22. 12. 2016 pod ev. č. Z2016-007269, v rozporu s ustanovením § 245 odst. 3 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, když rozhodnutím ze dne 3. 3. 2017 o námitkách proti zadávací dokumentaci doručených dne 21. 2. 2017 stěžovatelem – Nehlsen Třinec, s.r.o., IČO 25355996, se sídlem Jablunkovská 392, 739 61 Třinec - Staré město – odmítl námitky jmenovaného stěžovatele z důvodu, že jsou podány opožděně, ačkoliv námitky jmenovaný stěžovatel podal včas ve lhůtě dle § 242 odst. 4 citovaného zákona, přičemž jeho postup, kdy v rozhodnutí o námitkách stěžovatele ze dne 3. 3. 2017 nad rámec odůvodnění odmítnutí námitek pro opožděnost uvedl věcné důvody odmítnutí námitek, je v rozporu s § 245 odst. 1 citovaného zákona, poněvadž se nevyjádřil podrobně a srozumitelně k námitkám stěžovatele ohledně

  • požadavku uvedeného v čl. 6. „OBCHODNÍ PODMÍNKY“ zadávací dokumentace, v bodu 6.1 „Návrh smlouvy“, kde zadavatel požadoval v nabídce doložení dokladu (certifikátu) o odborné kvalifikaci dle systému managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle OHSAS 18001, který stěžovatel považuje za skrytě diskriminační a v rozporu se zásadou rovného zacházení, neboť znemožňuje přístup k plnění veřejné zakázky těm dodavatelům, kteří uvedeným certifikátem nedisponují, ačkoliv mají zkušenosti s obdobným předmětem plnění a jsou schopni jej řádně realizovat, přičemž zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek nestanoví požadavek na vlastnictví takovéhoto certifikátu a obligatorní požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci jsou upraveny v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů;
  • negativního dopadu souvisejícího s požadavkem na doložení dokladu o odborné kvalifikaci dle systému managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle OHSAS 18001 na povinnost zadavatele jednat s péčí řádného hospodáře při výběru nejvhodnější nabídky;
  • vlivu či prokazatelné přímé vazby, resp. přímé souvislosti dokladu o odborné kvalifikaci dle systému managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle OHSAS 18001 na kvalitu plnění;
  • potřeby požadavku na doložení dokladu o odborné kvalifikaci dle systému managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle OHSAS 18001, když v minulosti jako příjemce služeb údržby komunikací takový doklad nevyžadoval;
  • nepřiměřenosti požadavku na doložení dokladu o odborné kvalifikaci dle systému managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle OHSAS 18001 jakožto „normy nejvyššího řádu“, kterou je dle stěžovatele možno nahradit odpovídajícími smluvními podmínkami;

pročež je předmětné rozhodnutí zadavatele ze dne 3. 3. 2017 o námitkách uvedeného stěžovatele nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.

II.

Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele – město Třinec, IČO 00297313, se sídlem Jablunkovská 160, 739 61 Třinec – uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 263 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ruší rozhodnutí zadavatele ze dne 3. 3. 2017 o námitkách stěžovatele – Nehlsen Třinec, s.r.o., IČO 25355996, se sídlem Jablunkovská 392, 739 61 Třinec - Staré město – učiněné v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Údržba komunikací ve vlastnictví města Třince“ v užším řízení jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 12. 2016 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 22. 12. 2016 pod ev. č. Z2016-007269.

III.

Zadavateli – město Třinec, IČO 00297313, se sídlem Jablunkovská 160, 739 61 Třinec – se podle § 263 odst. 8 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. S0101/2017/VZ ve věci návrhu navrhovatele – Nehlsen Třinec, s.r.o., IČO 25355996, se sídlem Jablunkovská 392, 739 61 Třinec - Staré město – ze dne 10. 3. 2017 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ukládá zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Údržba komunikací ve vlastnictví města Třince“ zadávanou v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 12. 2016 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 22. 12. 2016 pod ev. č. Z2016-007269.

IV.

Podle § 266 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, se zadavateli – město Třinec, IČO 00297313, se sídlem Jablunkovská 160, 739 61 Třinec – ukládá

               uhradit náklady řízení ve výši 30 000,- Kč (třicet tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Zadavatel – město Třinec, IČO 00297313, se sídlem Jablunkovská 160, 739 61 Třinec, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci ze dne 23. 3. 2017 Mgr. Bc. Milanem Konečným, IČO 88144534, se sídlem K Holotovci 1191, 735 11 Orlová – Město (dále jen „zadavatel“) – zahájil podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“), dne 21. 12. 2016 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění užší řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Údržba komunikací ve vlastnictví města Třince“, přičemž oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 22. 12. 2016 pod ev. č. Z2016-007269 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Zadavatel se v souladu s § 43 odst. 1 zákona při provádění úkonů souvisejících se zadávacím řízením nechal zastoupit Mgr. Bc. Milanem Konečným, IČO 88144534, se sídlem K Holotovci 1191, 735 11 Orlová – Město.

3.             Předmětem plnění veřejné zakázky je podle čl. 3. „PŘEDMĚT ZAKÁZKY“ zadávací dokumentace „(…) zajištění údržby a oprav komunikací ve vlastnictví města Třince v souladu s ust. § 5 – 10 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a v rozsahu přílohy č. 1 zadávací dokumentace - Soupis činnosti běžné a souvislé údržby komunikací a oprav.“.

4.             Zadavatel stanovil v bodu II.2.1) „Celková předpokládaná hodnota“ oznámení o zahájení zadávacího řízení předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 120 000 000,- Kč bez DPH.

5.             V čl. 6. „OBCHODNÍ PODMÍNKY" zadávací dokumentace, bodu 6.1 „Návrh smlouvy“ v rámci požadavků na obsah nabídky zadavatel mj. uvedl: „Dále musí uchazeč doložit formu a způsob dodržování bezpečnostních předpisů a podrobně popsat kontrolu dodržování bezpečnostních předpisů, přičemž rovněž musí do nabídky doložit doklad (certifikát) o odborné kvalifikaci dodavatele dle systému managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle OHSAS 18001, jenž je zaveden a používán v organizaci uchazeče nebo certifikátu rovnocenného vydaného v členském státě Evropské unie, certifikát musí být vydán akreditovanou osobou.“.

6.             Jak vyplývá z dokladu o doručení námitek, jenž tvoří přílohu návrhu, zadavatel obdržel dne 21. 2. 2017 od navrhovatele – Nehlsen Třinec, s.r.o., IČO 25355996, se sídlem Jablunkovská 392, 739 61 Třinec - Staré město (dále jen „navrhovatel“) – námitky z téhož dne proti zadávací dokumentaci. Rozhodnutí o námitkách ze dne 3. 3. 2017, kterým zadavatel námitky navrhovatele odmítl, bylo navrhovateli doručeno téhož dne.

7.             Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 13. 3. 2017 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“). Součástí návrhu byl i návrh na vydání předběžného opatření podle § 61 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), spočívající v uložení zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku.

II.             PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ 

8.             Podle ust. § 249 zákona ve  spojení s ust. § 44 správního řádu, bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dnem 13. 3. 2017, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele. Zadavatel obdržel stejnopis návrhu navrhovatele téhož dne.

9.             Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou:

  • zadavatel,
  • navrhovatel.

10.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům řízení přípisem č. j. ÚOHS-S0101/2017/VZ-09255/2017/533/TKr ze dne 15. 3. 2017. Vyjádření zadavatele k návrhu včetně dokumentace o veřejné zakázce Úřad obdržel dne 23. 3. 2017.

11.         Dne 17. 3. 2017 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0101/2017/VZ-09658/2017/533/TKr, kterým zamítl návrh navrhovatele na vydání předběžného opatření podle § 61 odst. 1 správního řádu.

12.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0101/2017/VZ-10695/2017/533/TKr ze dne 29. 3. 2017 Úřad určil zadavateli lhůtu k provedení úkonu, a to podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o veřejné zakázce ve smyslu § 216 odst. 1 zákona, pořízené v souvislosti s provedenými úkony.

13.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0101/2017/VZ-11491/2017/533/TKr ze dne 4. 4. 2017 Úřad určil účastníkům řízení podle § 261 odst. 3 zákona lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí. V určené lhůtě se žádný z účastníků nevyjádřil.

OBSAH NÁVRHU

14.         V čl. I. až IV. návrhu navrhovatel popisuje chronologicky postupy své i zadavatele v zadávacím řízení, které předcházely podání návrhu. V čl. V. návrhu navrhovatel namítá konkrétní porušení zákona, kterého se zadavatel, dle názoru navrhovatele, svými postupy dopustil. Navrhovatel předně uvádí, že považuje procesní postup zadavatele spočívající v odmítnutí námitek navrhovatele ze dne 21. 2. 2017 proti zadávací dokumentaci s odůvodněním jejich opožděného podání, resp. pro nedodržení lhůty dle § 242 odst. 2 zákona pro podání námitek, za nezákonný. Navrhovatel poukazuje na ustanovení § 242 odst. 4 zákona, ze kterého vyplývá, že námitky proti zadávací dokumentaci mohou být zadavateli doručeny nejpozději do skončení lhůty pro podání nabídek. Navrhovatel uvádí, že uveřejnění zadávací dokumentace nelze považovat za úkon zadavatele ve smyslu § 242 odst. 2 zákona. Dle navrhovatele ustanovení § 242 odst. 4 zákona formuluje speciální lhůtu pro podání námitek.

15.         Navrhovatel dále v čl. V. návrhu brojí proti zadávací dokumentaci. Předně navrhovatel konstatuje, že obchodní a jiné smluvní podmínky stejně jako ostatní podmínky účasti v zadávacím řízení nesmějí postrádat souvislost s předmětem dané veřejné zakázky a musejí být ve vztahu k tomuto předmětu přiměřené. Dále navrhovatel uvádí, že zjevně excesivně přísné obchodní podmínky mohou odradit některé potenciální dodavatele od účasti v zadávacím řízení, přičemž se domnívá, že právě v důsledku existence požadavku na doložení dokladu o odborné kvalifikaci dodavatele dle systému managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle OHSAS 18001 (dále jen „certifikát OHSAS 18001“) k tomu v případě předmětné veřejné zakázky skutečně dochází. Podle navrhovatele není požadavek na doložení certifikátu OHSAS 18001 odůvodněn oprávněnými požadavky zadavatele a vede ke stanovení nepřiměřených obchodních podmínek a nepřípustnému omezení hospodářské soutěže formou skryté diskriminace. K uvedeným obchodním podmínkám navrhovatel uvádí, že z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 78/2010 ze dne 30. 9. 2011 dle navrhovatele vyplývá, že „(…) požadavek na předložení certifikátu OHSAS 18001 nebo jeho ekvivalentu nelze stanovit jako jednu z obchodních podmínek a nedoložení certifikátu OHSAS 18001 nebo jeho ekvivalentu nemůže vést k vyloučení navrhovatelů ze zadávacího řízení“.

16.         Navrhovatel uvádí, že požadavek na doložení certifikátu OHSAS 18001 výrazně snižuje okruh potenciálních uchazečů v řízení a zakládá tak rozpor se zásadou zákazu diskriminace a rovného zacházení ve vztahu k dodavatelům ve smyslu § 6 odst. 2 zákona. Zadavatelem specifikovaný požadavek na doložení certifikátu OHSAS 18001 tak navíc dle navrhovatele podstatně ovlivňuje výběr nejvhodnější nabídky, „(…) neboť svým postupem zadavatel zcela jistě zúžil okruh potenciálních dodavatelů, kteří mají zkušenost s obdobným předmětem plnění a jsou schopni jej řádně realizovat, přestože předmětným certifikátem nedisponují.“. Na podporu svého tvrzení navrhovatel konstatuje, že pro zadavatele provádí více než 20 let činnosti, které jsou předmětem veřejné zakázky a ze strany zadavatele nikdy nebyl vznesen požadavek na odbornou kvalifikaci danou certifikátem OHSAS 18001, ani výtka jeho absence. K tomu navrhovatel rovněž uvádí, že údržbu komunikací ve vlastnictví města Třince bylo možno minimálně od roku 1997 provádět i bez vlastnictví certifikátu OHSAS 18001 a navrhovateli tedy není znám logický, praktický ani ospravedlnitelný důvod jeho umístění v zadávací dokumentaci, navíc když obligatorní požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci jsou stanoveny v § 101 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Navrhovatel dodává, že tyto zákonné požadavky řádně plní a dodržuje, neboť „(…) pravidelně dle vnitřních směrnic provádí audit BOZP vyhledáváním a eliminací rizik tak, aby se předešlo potenciálním nebezpečím (…)“, přičemž provádí pravidelná školení všech zaměstnanců, a to ve spolupráci se společností VIKRA služby s.r.o., IČO 27803325, se sídlem Střítež 37, 739 59 Střítež, jejímž předmětem podnikání je poskytování služeb v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

17.         Podle navrhovatele nemá vlastnictví certifikátu OHSAS 18001 vliv ani prokazatelnou přímou vazbu na kvalitu plnění veřejné zakázky navrhovatelem „(…) když navrhovatel, který tento certifikát nevlastní, neobdržel od zadavatele v období trvání současné smlouvy o dílo ze dne 25.2.2000 jedinou výtku či reklamaci na kvalitu jím poskytovaných služeb při údržbě komunikací města Třince ani na kvalitu poskytovaného plnění a po celou dobu poskytování těchto služeb ze strany navrhovatele, nedošlo k jedinému úrazu či újmě na zdraví u vlastních zaměstnanců či třetích osob, které se pohybují na území města, byť je služba poskytována na veřejném prostranství.“.

18.         V souvislosti s absencí výtek či reklamací poukazuje navrhovatel na společnost L.Greko s.r.o., IČO 47679352, se sídlem Konská 468, 739 61 Třinec (dále jen „L.Greko s.r.o.“), která také nevlastní certifikát OHSAS 18001, a přesto provádí údržbu komunikací ve vlastnictví města Třince na základě smlouvy ze dne 25. 2. 2000, a to bez stížností na kvalitu poskytovaných služeb a rovněž bez úrazu či újmy na zdraví u vlastních zaměstnanců či třetích osob, které se pohybují na území města Třince, byť je služba poskytována na veřejném prostranství. Společnost L.Greko s.r.o., není samostatným uchazečem o předmětnou veřejnou zakázku, nýbrž vstoupila do řízení jako poddodavatel navrhovatele.

19.         Navrhovatel se domnívá, že nastavení úrovně požadavku použitím „(…) nejvyšší normy, v tomto případě OHSAS 18001 je vzhledem k faktu, že uvedená norma je normou nejvyššího řádu, je neoprávněné a evidentně se otevírá prostor pro potenciální diskriminaci dodavatelů.“. K uvedenému navrhovatel doplňuje, že je zadavatel oprávněn stanovit požadavky i odlišným způsobem, například stanovením odpovídajících smluvních podmínek a sankcí ve smlouvě s vybraným dodavatelem, přičemž opakovaně poukazuje na ust. § 101 a násl. zákoníku práce, kde jsou stanoveny požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

20.         Na základě výše uvedeného se navrhovatel domnívá, že stanovením požadavku na doložení certifikátu OHSAS 18001 postupoval zadavatel v rozporu se zákonem, zejména pak porušil zásadu zákazu diskriminace a požadavek na rovné zacházení ve vztahu k dodavatelům ve smyslu § 6 odst. 2 zákona, a dále porušil zásady transparentnosti a přiměřenosti podle § 6 odst. 1 zákona.

21.         Nadto navrhovatel uvádí, že požadavek zadavatele na doložení certifikátu OHSAS 18001 je účelově nastaveným požadavkem v zájmu konkrétního dodavatele, kterým „(…) je ze zákulisních informací získaných k veřejné zakázce navrhovatele, druhý uchazeč z celkového počtu dvou, který se kvalifikoval na základě úspěšného splnění kvalifikace, a je jím společnost Strojírny a stavby Třinec, a.s., jejíž certifikát OHSAS 18001 je platný počínaje od 18. 12. 2016, přičemž dokumentace k veřejné zakázce byla zadavatelem zveřejněna dne 21. 12. 2016.“. Na podporu svého tvrzení uvádí navrhovatel ve svém návrhu čtyři veřejné zakázky zadávané zadavatelem v roce 2016, jejichž realizace probíhala výhradně na veřejných prostranstvích v přímém kontaktu s občany města, avšak v rámci kterých zadavatel nepožadoval doložení certifikátu OHSAS 18001.

22.         Závěrem navrhovatel konstatuje, že v důsledku nesplnění požadavku zadavatele v podobě doložení certifikátu OHSAS 18001 bude vyloučen ze zadávacího řízení, přestože by splnil veškeré ostatní požadavky zadavatele. S ohledem na všechny shora uvedené skutečno navrhovatel žádá Úřad, aby zrušil zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

VYJÁDŘENÍ ZADAVATELE K NÁVRHU

23.         K návrhu navrhovatele se vyjádřil zadavatel ve svém stanovisku ze dne 23. 3. 2017. Zadavatel se k podání námitek vyjadřuje v odst. 1. „Nepodání námitek řádně a včas“, kde uvádí, že v souladu s ust. § 242 odst. 2 zákona musí být námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen dle zákona uveřejnit, doručeny zadavateli do 15 dnů od jejich uveřejnění. K tomu dále dodává, že zadávací dokumentace k předmětné veřejné zakázce byla v souladu se zákonem uveřejněna na profilu zadavatele dne 22. 12. 2016, přičemž zadavatel má za to, že námitku proti zadávací dokumentaci bylo možno podat nejpozději do dne 6. 1. 2017. Námitky navrhovatele byly zadavateli doručeny dne 21. 2. 2017, tudíž dle názoru zadavatele opožděně, a proto je v souladu s ust. § 245 odst. 3 písm. b) zákona odmítnul. S ohledem na výše uvedené by měl dle zadavatele Úřad správní řízení zastavit.

24.         K zákonnému požadavku na složení kauce v souladu s ust. § 255 odst. 1 zákona zadavatel v odst. 2. „Nesložení kauce v souladu s § 255 zákona“ vyjádření uvádí, že navrhovatel je povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky nebo za dobu prvních 4 let plnění v případě smlouvy na dobu neurčitou, nejméně však 50 000 Kč, nejvýše ve výši 10 000 000 Kč. Kauci ve výši 100 000 Kč složí navrhovatel tehdy, nemůže-li stanovit celkovou nabídkovou cenu. V šetřeném případě složil navrhovatel kauci ve výši 100 000 Kč, přičemž zadavatel uvádí, že tento úkon je v rozporu s § 255 zákona, neboť „(…) navrhovatel sám uvádí, že je schopen zakázku realizovat (vyjma skutečnosti, že nevlastní certifikaci OHSAS 18001) a že jeho újmou je právě ušlý zisk z plnění zakázky. Navrhovatel má zároveň veškeré podklady, nutné ke zpracování cenové nabídky, přičemž zároveň služby odpovídající předmětu veřejné zakázky aktuálně pro zadavatele vykonává.“. Zadavatel se tedy domnívá, že není pravdou, že „navrhovatel nemohl v okamžiku podání návrhu stanovit celkovou nabídkovou cenu. Při předpokládané hodnotě zadávacího řízení ve výši 120.000.000 Kč bez DPH za 4 roky plnění činí 1 % z této částky 1.200.000 Kč. Pokud by tedy nabídková cena navrhovatele byla 10 x nižší, než je předpokládaná hodnota (což je samozřejmě nereálné), Úřad by měl zahájené řízení usnesením zastavit, neboť nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 zákona.“.

25.         Zadavatel se dále v odst. 3. „Vysvětlení zadávací dokumentace“ vyjádřil k žádosti o vysvětlení požadavku na doložení dokladů o odborné kvalifikaci podle OHSAS 18001, přičemž uvádí, že dne 3. 1. 2017 odeslal navrhovatel kontaktní osobě zadavatele email s žádostí o vysvětlení požadavku na doložení certifikátu OHSAS 180001. Zadavatel konstatuje, že navrhovatel v rámci uvedeného emailu nezpochybnil samotný požadavek na certifikaci, nýbrž se pouze dotazoval, zda je možné doložit „závazek, že vybraný dodavatel tyto dokumenty doloží zadavateli v dohodnutém termínu, například do 6 měsíců.“. Zástupce zadavatele na dotaz navrhovatele odpověděl a zároveň navrhovatele upozornil, aby pro dotazy k zadávacím podmínkám vždy volil oficiální formu. S ohledem na shora uvedené zadavatel konstatuje, že nereagoval na dokument vložený dne 6. 1. 2017 na portál zakazky.trinecko.cz, neboť jednoznačně v rámci zadávacích podmínek stanovil způsob komunikace prostřednictvím administrátora. Samotný text tedy nelze dle zadavatele považovat za žádost o vysvětlení zadávací dokumentace v souladu s § 98 zákona a jedná se pouze o požadavek na změnu zadávacích podmínek, kterému zadavatel není povinen vyhovět.

26.         K námitce navrhovatele týkající se jiného uchazeče o předmětnou veřejnou zakázku, resp. platnosti jeho certifikátu OHSAS 18001 zadavatel uvádí, že dotčený uchazeč má požadovanou certifikaci již mnoho let a ode dne 18. 12. 2016 došlo pouze k jejímu prodloužení, přičemž zadavatel tvrdí, že si tuto skutečnost ověřil sám.

27.         Zadavatel dále vyjádřil nepochopení skutečnosti, že společnost L.GREKO vstoupila do předmětného řízení jako poddodavatel navrhovatele, který však nesplňuje požadavek zadavatele na předložení dokladu OHSAS 18001. Zadavatel reaguje rovněž na tvrzení navrhovatele, že u obdobných veřejných zakázek předmětný certifikát nepožadoval, přičemž zadavatel namítá, že takový argument nepovažuje za relevantní, neboť se jedná o jiné veřejné zakázky, a především „(…) tyto řízení byly vyhlášeny v době platnosti minulého znění zákona o veřejných zakázkách“.

28.         K požadavku na odbornou kvalifikaci dodavatele zadavatel v odst. 4 „Odůvodnění požadavku na odbornou kvalifikaci dodavatele“ vyjádření uvádí, že není v rozporu se zákonem. Smyslem je zajištění realizace zakázky dodavatelem, který bude schopný navrhnout a zavést taková organizační opatření, která omezí či odstraní potenciální nebezpečí, anebo od něj zaměstnance či další osoby izolují. V případě že to nebude možné, musí být dodavatel alespoň schopen pracovní činnost plánovat a řídit pomocí organizačních opatření tak, aby byl její výkon bezpečný a neohrožoval zdraví. Pro zadavatele je tedy prioritou ochrana a zajištění bezpečnosti osob, které se pohybují na území města Třince, přičemž zadavatel dodává, že se jedná rovněž o základní úkol samosprávného celku. Zadavatel uvádí, že realizace předmětné veřejné zakázky bude probíhat výhradně na veřejných prostranstvích, a to v přímém kontaktu s osobami žijícími na dotčených územích. Dle zadavatele se tedy jedná o požadavek legitimní, oprávněný a zákonný, který je i běžným standardem v aplikační praxi. Dále dodává, že tento požadavek nelze vnímat pouze jako požadavek na jednu certifikaci, ale především jako jeden z požadavků, které mají doplnit požadovaný popis realizace zakázky, technologických postupů a procesu kooperace uchazeče s jeho poddodavateli. V této kombinaci může zadavatel zajistit podpis smlouvy s osobou, která je organizačně, odborně a kvalitativně způsobilá realizovat zakázku spočívající v pravidelných pracích velkých objemů na veřejných prostranstvích. K uvedenému dodává, že nemůže snižovat ze svých legitimních požadavků na dodržování bezpečnosti práce a ochrany obyvatel.

29.         K námitce navrhovatele týkající se účelového omezení hospodářské soutěže zadavatel uvádí, že by tento argument bylo možné uvést u jakéhokoliv požadavku, kvalifikačního předpokladu nebo obchodní podmínky, neboť vždy se na trhu najde dodavatel, který nebude schopen některou ze zadávacích podmínek plnit. To však ještě neznamená, že by měl zadavatel od veškerých těchto podmínek upustit. Zadavatel dodává, že musí postupovat při přípravě zadávacích podmínek jako řádný hospodář s ohledem na to, aby docílil řádného plnění předmětu zakázky profesně a odborně zdatným dodavatelem.

30.         Zadavatel rovněž odmítá tvrzení, že požadavek odbornosti nastavil ve prospěch jiného dodavatele, který prokázal splnění kvalifikace v plném rozsahu, přičemž uvádí, že mu nebylo před zahájením zadávacího řízení známo, který dodavatel na relevantním trhu splňuje požadovanou odbornou způsobilost. Zadavatel uvádí, že mu je známo, že předmětný požadavek na certifikaci splňuje velké množství dodavatelů na relevantním trhu a domnívá se, že požadovaným certifikátem disponuje dokonce „vlastník“ navrhovatele.

31.         Závěrem zadavatel uvádí, že v návrhu na zrušení zadávacího řízení a rovněž v návrhu na vydání předběžného opatření spatřuje zřejmou účelovost, a to vzhledem k tomu, že navrhovatel vykonává činnosti, které jsou předmětem veřejné zakázky. Dále doplňuje, že „Navrhovatel se chce vyhnout vypovězení stávající smlouvy ze strany zadavatele (tato stávající smlouva je v dnešní době pro zadavatele nevýhodná, proto také přistoupil k vyhlášení zakázky „Údržba komunikací ve vlastnictví města Třince“, neboť předpokládá uzavření nové smlouvy za mnohem výhodnějších podmínek), a proto se snaží zablokovat celý proces výběru nového dodavatele, čímž zadavateli brání v řádném hospodaření.“. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se zadavatel domnívá, že by měl Úřad správní řízení zastavit, případně návrh navrhovatele zamítnout.

III.           ZÁVĚRY ÚŘADU

32.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména obdržené dokumentace o veřejné zakázce a stanovisek předložených účastníky řízení a na základě vlastního zjištění rozhodl o tom, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem při vyřizování námitek navrhovatele, a proto přistoupil ke zrušení rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

33.         Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma.

34.         Podle § 242 odst. 4 zákona pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; v případě jednacího řízení s uveřejněním musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny nejpozději do skončení lhůty pro podání předběžných nabídek.

35.         Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Pokud zadavatel námitkám nevyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

36.         Podle § 245 odst. 3 písm. b) zákona zadavatel odmítne rovněž námitky, které jsou podány opožděně.

37.         Podle § 263 odst. 1 zákona Úřad není vázán návrhem, pokud jde o ukládané nápravné opatření.

38.         Podle § 263 odst. 5 zákona je-li odůvodnění rozhodnutí o námitkách, jímž byly námitky odmítnuty, nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů, může Úřad uložit nápravné opatření spočívající toliko ve zrušení rozhodnutí o námitkách; v takovém případě platí, že okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí Úřadu, kterým je toto nápravné opatření ukládáni, byly podány nové námitky s totožným obsahem. Tyto nové námitky nemůže zadavatel odmítnout jako opožděné.

K výši kauce složené navrhovatelem

39.         Před samotným posouzením případu Úřad považuje za nezbytné zabývat se argumentem zadavatele uvedeným v jeho vyjádření k návrhu, a sice že navrhovatel s podáním návrhu složil na účet Úřadu kauci v nesprávné výši, a Úřad by měl proto správní řízení podle § 257 písm. c) zákona zastavit. K tvrzení zadavatele Úřad konstatuje následující.

40.         Podle § 255 odst. 1 zákona je s podáním návrhu navrhovatel povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky nebo za dobu prvních čtyř let plnění v případě smluv na dobu neurčitou, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 10 000 000 Kč. V případě, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, je povinen složit kauci 100 000 Kč. V případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy je navrhovatel povinen složit kauci ve výši 200 000 Kč. Bankovní spojení Úřad uveřejní na své internetové adrese.

41.         Podle § 257 písm. c) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 zákona.

42.         Úřad předně v obecné rovině konstatuje, že složení kauce v příslušné výši před zahájením správního řízení, resp. spolu s podáním návrhu je předpokladem, aby správní řízení před Úřadem vůbec mohlo proběhnout. Účelem kauce je eliminace zjevně účelových a bezdůvodných návrhů, jejichž cílem by bylo toliko blokování dalšího průběhu zadávacího řízení. Povinnost složení kauce je povinností absolutní, což znamená, že neexistují žádné důvody pro její prominutí, tj. navrhovatel je povinen kauci složit vždy, pokud má zájem na tom, aby se Úřad jeho návrhem věcně zabýval. Nesložení kauce v zákonné výši, tj. její nesložení vůbec či složení v nižší výši, než je zákonem požadováno, má za následek, že správní řízení zahájené na základě takového návrhu musí být podle § 257 písm. c) zákona Úřadem bez dalšího zastaveno.    

43.         Úřad uvádí, že navrhovatel spolu s návrhem složil dne 10. 3. 2017 na účet Úřadu kauci ve výši 100 000,- Kč. Zadavatel je přesvědčen, že navrhovatel byl povinen složit kauci ve výši 1 200 000,- Kč. Podle slov zadavatele není pravdou, že navrhovatel nemohl v okamžiku podání návrhu stanovit celkovou nabídkovou cenu. Což odůvodňuje následovně: „Navrhovatel má zároveň veškeré podklady, nutné ke zpracování cenové nabídky, přičemž zároveň služby odpovídající předmětu veřejné zakázky aktuálně pro zadavatele vykonává. Není tedy pravdou, že navrhovatel nemohl v okamžiku podání návrhu stanovit celkovou nabídkovou cenu. Při předpokládané hodnotě zadávacího řízení ve výši 120.000.000,- Kč bez DPH za 4 roky plnění činí 1 % z této částky 1.200.000 Kč. Pokud by teda nabídková cena navrhovatele nebyla více než 10 x nižší, než je předpokládaná hodnota (což je samozřejmě nereálné), Úřad by měl zahájené řízení usnesením zastavit, neboť nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 zákona.“. Úřad uvádí, že s výše popsanými úvahami zadavatele ohledně výpočtu kauce se nelze z následujících důvodů ztotožnit.

44.         Úřad primárně akcentuje, že ustanovení § 255 odst. 1 zákona hovoří ve vztahu k výši kauce, potažmo ve vztahu k jejímu výpočtu, o nabídkové ceně navrhovatele a nikoliv o předpokládané hodnotě veřejné zakázky, resp. o nepřekročitelném objemu finančního protiplnění za realizaci veřejné zakázky. K tomu Úřad odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 158/2015 ze dne 1. 7. 2016, v němž bylo řečeno, že „Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky totiž stanoví zadavatel jako předpokládanou výši svého závazku před zahájením zadávacího řízení a její správný výpočet určuje druh zadávacího řízení. Naproti tomu nabídková cena je hodnotou, podle které mají být nabídky hodnoceny a nemusí se odvíjet od celkového závazku zadavatele za celou dobu a za celé plnění dodavatele. Předpokládaná hodnota zakázky a nabídková cena tedy nejsou týmž údajem.“. Úřad uvádí, že ačkoliv byl uvedený závěr Nejvyššího správního soudu judikován ve vztahu k působnosti zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „předchozí právní úprava“), lze citovaný závěr vztáhnout rovněž na šetřený případ, kdy Úřad postupuje dle zákona (zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek), neboť v tomto ohledu nedošlo mezi ust. § 115 předchozí právní úpravy a ust. § 255 zákona ke změně. Je přitom zcela zřejmé, že termín „nabídková cena“ má přímou návaznost na samotnou nabídku. Zjednodušeně řečeno platí tato premisa: není (neexistuje) nabídka => není (neexistuje) nabídková cena. Jestliže tedy konkrétní dodavatel nepodá do zadávacího řízení nabídku před podáním návrhu k Úřadu, pak není dána ani jeho nabídková cena, ze které bylo možno dle § 255 odst. 1 zákona kauci stanovit. V takovém případě navrhovatel složí s podáním návrhu na účet Úřadu kauci v paušální výši 100 000,- Kč. Tak tomu je i v posuzovaném případě, neboť jak vyplývá z dokumentace o veřejné zakázce doručené zadavatelem ve smyslu § 252 zákona Úřadu, před podáním návrhu navrhovatel do zadávacího řízení nabídku nepodal (navrhovatel podal návrh ve lhůtě pro podání nabídek). Ani zadavatel ve vyjádření k návrhu neuvádí, že by navrhovatel nabídku podal a nabídkovou cenu zadavatel dovozoval z nabídky, resp. nabídkové ceny navrhovatele. Pro úplnost Úřad uvádí, že z dokumentace o veřejné zakázce, kterou zadavatel zaslal Úřadu v rámci informování Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provedl v zadávacím řízení v průběhu správního řízení, vyplývá, že navrhovatel do zadávacího řízení sice nabídku podal, nicméně až v době, kdy bylo u Úřadu vedeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

45.         Jestliže tedy navrhovatel před podáním návrhu podle § 250 odst. 1 zákona nepodal do zadávacího řízení nabídku, ve které by deklaroval nabídkovou cenu, jsou úvahy zadavatele o případné nabídkové ceně zcela irelevantní, tzn. navrhovatel nabídkovou cenu prostřednictvím podané nabídky nestanovil, což znamená, že podle § 255 odst. 1 věty druhé zákona měl povinnost složit na účet Úřadu kauci ve výši 100 000,- Kč. Úřad k tomuto uzavírá, že dne 10. 3. 2017, tj. již před podáním návrhu složil navrhovatel na účet Úřadu kauci ve výši 100 000,- Kč a doklad o složení kauce učinil součástí návrhu, tj. navrhovatel složil kauci v souladu se zákonem a není tak dán důvod pro zastavení správního řízení podle § 257 písm. c) zákona, který tvrdí zadavatel.

 

K odmítnutí námitek z důvodu opožděného podání

46.         Úřad se dále zabýval posouzení skutečnosti, zda navrhovatel podal námitky proti zadávací dokumentaci ve lhůtě dle zákona, resp. zda námitky nebyly podány opožděně, jak dovodil zadavatel v rozhodnutí o námitkách, přičemž tento závěr zadavatele navrhovatel v návrhu rovněž rozporuje. Úřad uvádí, že jak vyplývá z ust. § 242 odst. 4 zákona, pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávací dokumentaci doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty. Ustanovení § 242 odst. 4 zákona tak konstruuje zvláštní lhůtu pro podání námitek výhradně proti zadávací dokumentaci, resp. jedná se o ustanovení speciální vůči obecné lhůtě pro podání námitek ve smyslu § 242 odst. 1 zákona. Jak vyplývá z dokumentace o veřejné zakázce, resp. oznámení o zakázce, zadavatel stanovil lhůtu pro podání žádostí o účast do 16. 1. 2017, a v čl. 9. zadávací dokumentace uvedl, že lhůta pro podání nabídek bude stanovena ve výzvě k podání nabídky zaslané uchazečům, kteří prokáží splnění kvalifikace. Z dokumentace o veřejné zakázce dále vyplývá, že zadavatel ve výzvě k podání nabídek stanovil lhůtu pro podání nabídek do 13. 3. 2017 a tuto ve lhůtě pro podání nabídek prodloužil do 20. 3. 2017 a následně do 29. 3. 2017 do 14:30 hodin, a tedy do tohoto okamžiku bylo možno podat zadavateli námitky proti zadávací dokumentaci dle § 242 odst. 4 zákona. Úřad doplňuje, že požadavek na předložení certifikátu OHSAS 18001 do nabídky zadavatel stanovil v rámci zadávací dokumentace, nikoliv v rámci podmínek kvalifikace dle kvalifikační dokumentace a tedy se nejedná o podmínku kvalifikační.

47.         Jak vyplývá z rozhodnutí zadavatele ze dne 3. 3. 2017 o námitkách navrhovatele ze dne 21. 2. 2017, zadavatel námitky odmítl, přičemž své rozhodnutí odůvodnil v rozhodnutí následovně: „V souladu s ustanovením § 242 odst. 2 zákona musí být námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen dle zákona uveřejnit, doručeny zadavateli do 15 dnů od jejich uveřejnění. Zadávací dokumentace k veřejné zakázce „Údržba komunikací ve vlastnictví města Třince“ byla v souladu se zákonem uveřejněna na profilu zadavatele dne 22. 12. 2016. Námitku proti zadávací dokumentaci bylo tedy možno podat nejpozději dne 6. 1. 2017. Stěžovatel se zároveň musel se zadávacími podmínkami seznámit nejpozději v první polovině ledna 2017, neboť jeho žádost o účast přijal zadavatel dne 16. 1. 2017. V souladu s ustanovením § 245 odst. 3, písm. b) zákona je proto zadavatel povinen námitku stěžovatele odmítnout, neboť byla podána opožděně.“. K citovanému odůvodnění zadavatele, které zadavatel tvrdí i ve vyjádření k návrhu, že šetřené námitky byly podány opožděně, neboť měly být zadavateli doručeny do 15 dnů ode dne uveřejnění zadávací dokumentace na profilu zadavatele, tj. do 6. 1. 2017, Úřad uvádí, že ustanovení § 242 odst. 2 zákona sice ukládá zákonnou patnáctidenní lhůtu pro doručení námitek proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen uveřejnit či odeslat stěžovateli, přičemž tato lhůta počíná běžet od uveřejnění či doručení dokumentů, avšak tato lhůta se neuplatní v případě námitek, které dodavatel podává proti obsahu zadávací dokumentace, kterou je zadavatel povinen uveřejnit na svém profilu zadavatele podle § 96 odst. 1 zákona, neboť uveřejnění zadávací dokumentace není oznámení úkonu v dokumentu, který je zadavatel povinen podle zákona uveřejnit či odeslat stěžovateli. Zadávací dokumentací jsou dle § 28 odst. 1 písm. b) zákona veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky, sdělované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení při zahájení zadávacího řízení. Z uvedeného je tak zřejmé, že se nejedná o dokumenty, kterými zadavatel oznamuje úkony ve smyslu § 242 odst. 2 zákona. V případě námitek proti obsahu zadávací dokumentace se tedy uplatní speciální lhůta pro jejich podání dle § 242 odst. 4 zákona, resp. se neuplatní obecná lhůta pro podání námitek dle § 242 odst. 1 zákona ani lhůta dle § 242 odst. 2 zákona. Je tedy zcela irelevantní, kdy se navrhovatel se zadávací dokumentací seznámí. V těchto případech rovněž odpadá povinnost stěžovatele prokazovat počátek a konec běhu lhůty pro podání námitek, když tento je stanoven objektivně datem skončení lhůty pro podání nabídek. Rozhodná je tedy vždy skutečnost, že námitky proti zadávací dokumentaci musí být zadavateli doručeny nejpozději do konce lhůty pro podání nabídek.

48.         Pro úplnost Úřad odkazuje na komentářovou literaturu, resp. komentář ke zmíněnému § 242 odst. 2 zákona, kde se uvádí: >>Lhůta pro doručení námitky proti úkonům zadavatele oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle tohoto zákona uveřejnit či odeslat stěžovateli, musí být doručeny zadavateli do 15 dnů od jejich uveřejnění či doručení stěžovateli. (…) Lhůta podle tohoto odstavce se však neuplatní v případě námitek, které dodavatel podává proti obsahu zadávací dokumentace, kterou je zadavatel povinen uveřejnit na svém profilu zadavatele podle § 96 odstavec 1. Zákon zde sice ukládá povinnost dokument (zadávací dokumentaci) uveřejnit, ale nejde o „oznamování úkonu“ zadavatele. V případě námitek proti obsahu zadávací dokumentace se uplatní lhůty podle odstavce 3 nebo 4.<<. K tomu viz HERMAN, Pavel a kol. Komentář k zákonu o zadávání veřejných zakázek. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016, s. 524, ISBN 9788073805951.

49.         Na základě výše uvedeného tudíž Úřad konstatuje, že s ohledem na ust. § 242 odst. 4 zákona byly námitky navrhovatele proti zadávací dokumentaci podány včas, neboť byly zadavateli doručeny dne 21. 2. 2017, přičemž lhůta pro podání nabídek uplynula až dne 29. 3. 2017. Úřad tedy vyslovuje závěr, že zadavatel postupoval v rozporu s ustanovením § 245 odst. 3 písm. b) zákona, když námitky navrhovatel odmítl s odkazem na výše uvedené ustanovení zákona jako opožděné.

Ke zrušení rozhodnutí o námitkách

50.         Úřad dále uvádí, že přestože zadavatel ve svém rozhodnutí o námitkách navrhovatele jeho námitky odmítl z důvodu opožděnosti, vyjádřil se v uvedeném rozhodnutí rovněž k samotnému obsahu podaných námitek. Úřad v obecné rovině uvádí, že námitky jsou procesní institut, který představuje primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, je zadavatel povinen v rozhodnutí o nich uvést, zda námitkám vyhovuje, či je odmítá, a zároveň toto své rozhodnutí odůvodnit, a to v souladu se zásadou transparentnosti (§ 6 odst. 1 zákona), tedy tak, aby rozhodnutí zadavatele bylo zpětně přezkoumatelné. Úřad v této souvislosti odkazuje na ustálenou judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010 č. j. 1 Afs 45/2010 – 159), podle které požadavek transparentnosti „(…) není splněn tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele.“. Tato povinnost zadavatele, dovoditelná již ze samotných zásad zadávání veřejných zakázek, je pak v § 245 odst. 1 zákona zdůrazněna výslovným požadavkem na to, aby se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem v nich uvedeným.

51.         Přímo ze zákonného ustanovení tedy plyne, že zadavatel své povinnosti ve vztahu k řádně podaným námitkám nesplní, pokud se s nimi vypořádá pouze obecným sdělením, aniž by své rozhodnutí opřel o argumentaci založenou na konkrétních a přezkoumatelných skutečnostech. Za takové (nedostatečné) obecné sdělení je možno např. považovat obecné konstatování, že se namítaného pochybení zadavatel nedopustil a námitky z toho důvodu neshledává relevantní. Povinnost podrobně a srozumitelně se vyjádřit ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách má zadavatel i v případě zcela nesouvisejících či lichých argumentů stěžovatele, a to v tom smyslu, že musí (konkrétním a zpětně přezkoumatelným způsobem) odůvodnit, proč argumentaci stěžovatele pokládá za nesouvisející, resp. lichou.

52.         Úřad pokládá za potřebné zároveň vyjasnit, že uvedené nároky, které jsou na vyřízení námitek zákonem kladeny, byť by se mohly na první pohled jevit jako přísné, nejsou ve vztahu k zadavateli nikterak nespravedlivé. Je totiž třeba předně vycházet z toho, že primárním účelem regulace zadávání veřejných zakázek je ochrana prostředků, které jsou prostřednictvím veřejných zakázek vynakládány, a to především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, na jejichž základě jsou veřejné zakázky plněny, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Má-li zadavatel (právě za účelem ochrany hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s takto vydávanými prostředky) zákonem stanovenu obecnou povinnost zadávat veřejné zakázky prostřednictvím v zákoně upravených zadávacích řízení (nelze-li na danou veřejnou zakázku vztáhnout některou ze zákonem definovaných výjimek z této povinnosti) a je-li zadavatel zároveň osobou odpovědnou za zákonný průběh daného zadávacího řízení, není ničeho nepřiměřeného na tom, aby měl zároveň povinnost k námitce stěžovatele svůj postup relevantním způsobem odůvodnit. Jinými slovy řečeno, je-li zadavatel ve své smluvní volnosti zákonem omezen v tom smyslu, že k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku může obecně přistoupit toliko na základě formalizovaného postupu, který musí vyhovět zákonem stanoveným podmínkám, musí na každý svůj krok v zadávacím řízení nahlížet též z toho pohledu, zda je v souladu se zákonem. Za takového stavu věci nemůže zadavatel dodavatelům zastřít a nesdělit své úvahy, na základě kterých dospěl k závěru, že postupuje v souladu se zákonem. Navíc je právě férový (transparentní) takový postup zadavatele, kdy obdrží výtky dodavatele a reaguje na ně tak, že se s nimi srozumitelně a jasně vypořádá. To implikuje, že zareaguje na všechny vznesené argumenty a např. uvede, proč je nepovažuje za legitimní. Právě to je základním smyslem řízení o námitkách. Postup, kdy dodavatel vznese řadu argumentů, pro které považuje postup zadavatele za nezákonný, a zadavatel část z nich ignoruje či na konkrétní argumenty reaguje nedůvodně jen povšechně, aniž by vysvětlil, proč tato námitka není důvodná, nemůže být v souladu se zákonem.

53.         Lze konstatovat, že každý dodavatel pohybující se na relevantním trhu má právo na transparentní a nediskriminační postup zadavatele v zadávacím řízení a právo na nezávislý přezkum úkonů či rozhodnutí zadavatele poté, co se u něj dotčený uchazeč neúspěšně bránil námitkami dle zákona (k tomuto závěru srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č.j. 5 As 50/2006-137). Právě k plnohodnotnému naplnění tohoto práva pak směřuje úprava v § 245 odst. 1 a v § 263 odst. 5 zákona.

54.         Jestliže totiž stěžovatel podá zadavateli námitky, musí se jimi zadavatel zabývat s veškerou pečlivostí. Je tomu tak především proto, že prostřednictvím rozhodnutí o námitkách zadavatel stěžovatele seznamuje se svým pohledem na stěžovatelem vznesené argumenty, což může mít zásadní význam pro rozhodnutí stěžovatele o jeho dalším postupu, tj. zejména též o tom, zda bude proti postupu zadavatele, který jeho námitky odmítl, brojit návrhem u Úřadu či nikoliv. V případě, že se stěžovatel rozhodne návrh podat, jsou pak z povahy věci skutečnosti uvedené zadavatelem v rozhodnutí o námitkách významným podkladem pro náležitou formulaci a odůvodnění takového návrhu. V situaci, kdy zadavatel svůj postup (zpochybňovaný podanými námitkami) konkrétním způsobem nezdůvodňuje, je stěžovatel, chce-li hájit své právo na transparentní postup zadavatele, de facto nucen podávat návrh k Úřadu (přičemž nelze přehlížet, že s jeho podáním je spojena i povinnost složit peněžitou kauci) toliko na základě svých domněnek, tj. aniž by znal argumentaci, na jejímž základě zadavatel pokládá jeho tvrzení za nesprávná či irelevantní. Za této situace by pak bylo krajně nespravedlivé, aby zadavatel až v průběhu správního řízení představil komplexní argumentaci (kterou přitom musí znát od samého počátku, resp. od okamžiku, kdy se pro určitý postup rozhodl) opřenou o relevantní podklady, na základě které by dosáhl zamítnutí návrhu (a propadnutí navrhovatelem složené kauce státu).

55.         Právě s cílem předejít naposledy zmíněným situacím zákonodárce v předmětných zákonných ustanoveních konstruoval takové pojetí vyřizování námitek, které zajišťuje, že stěžovatel nebude na svých právech dotčen neochotou (či snad dokonce neschopností) zadavatele svůj postup racionálně hájit.

56.         Pokud zadavatel, resp. jím vyhotovené rozhodnutí o námitkách, nevyhoví požadavku na přezkoumatelnost, může Úřad v souladu s ust. § 263 odst. 5 zákona uložit nápravné opatření spočívající toliko ve zrušení rozhodnutí o námitkách. Zadavatel je v takovém případě povinen přezkoumatelným způsobem o námitkách rozhodnout znovu, neboť zákonodárce v předmětném ustanovení formuloval právní fikci, že okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí Úřadu, kterým je toto nápravné opatření ukládáno, byly podány nové námitky s totožným obsahem. Takto „podané“ námitky pak nemohou být považovány za opožděné.

57.         Se zřetelem na vše shora uvedené tedy Úřad předně uvádí, že jednání zadavatele je nestandardní, neboť dílem odmítá námitky pro opožděnost, avšak dílem se částečně vyjadřuje k části námitek. Přitom neobstojí argumentace o férovém přístupu zadavatele, který se chtěl vyjádřit i věcně k opožděným námitkám. Jednak tyto námitky nebyly opožděné (a proto se měl přímo ze zákona srozumitelně a podrobně ke všem namítaným skutečnostem vyjádřit), jednak se však účelově vyjádřil toliko k části přednesených námitek a na zbývající nereagoval, ač ze zákona měl. Zadavatel tedy pochybil v tom, že odmítl námitky jako opožděné, ač tyto pozdě podány nebyly. Pokud nad rámec tohoto závěru zadavatel podal vyjádření k části námitek, pak Úřad k tomu konstatuje, že ani tato část rozhodnutí o námitkách nemohla zhojit nezákonný postup zadavatele.

58.         Na tomto místě tedy Úřad pro úplnost stručně shrnuje obsah námitek navrhovatele, přičemž uvedená argumentace tvořila i podstatnou část návrhu. Navrhovatel ve svých námitkách uvedl, že považuje požadavek na doložení dokladu o odborné kvalifikaci dle systému managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle OHSAS 18001 za nepřiměřenou a skrytě diskriminační v tom smyslu, že znemožňuje přístup k plnění veřejné zakázky těm dodavatelům, kteří předmětný požadavek na technickou kvalifikaci nesplňují, přičemž dodává, že zadavatel nikterak neodůvodnil potřebu tohoto požadavku ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. V námitkách navrhovatel dále uvedl, že zákon sice nestanovuje podrobnější návod, který by poskytoval odpověď na otázku, jaké další podmínky mimo kritéria technické kvalifikace jsou ještě přiměřená složitosti a rozsahu veřejné zakázky, a jaká již nikoliv, nicméně si zadavatelé při vymezení zadávacích podmínek musí položit otázku, jaké vlastnosti dodavatele či jaká jeho zkušenost nebo schopnost je pro úspěšnou realizaci předmětu veřejné zakázky klíčová, zda opravdu bezprostředně souvisí s předmětem veřejné zakázky a zda není možno plnit veřejnou zakázku bez použití této relativně diskriminující podmínky. Navrhovatel namítá, že požadavek na doložení certifikátu OHSAS 18001 podstatně ovlivňuje výběr nejvhodnější nabídky, neboť tímto požadavkem zadavatel zcela jistě zúžil okruh potencionálních uchazečů o veřejnou zakázku, kteří mají zkušenost s obdobným předmětem plnění a jsou schopni jej řádně realizovat, přestože předmětným certifikátem nedisponují. Navrhovatel rovněž připomíná, že zákon nestanoví požadavek na vlastnictví tohoto certifikátu a obligatorní požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci jsou stanoveny v § 101 a následujících ustanovení zákoníku práce, které navrhovatel řádně plní. Dále navrhovatel poukazuje na povinnost zadavatele jednat s péčí řádného hospodáře při výběru nejvhodnější nabídky, přičemž uvádí, že požadavek na předmětný certifikát má negativní dopad na uvedenou povinnost, neboť se dá předpokládat „(…) že při účasti vyššího počtu potencionálních dodavatelů může dojít k výrazným rozdílům v nabídkové ceně a je zde hrozba, že zadavatel tak nedostojí své povinnosti zvolit ekonomicky nejvýhodnější nabídku (…), což povede k nehospodárnému nakládání s veřejnými prostředky.“. Ve svých námitkách navrhovatel dále uvedl, že absence vlastnictví certifikátu OHSAS 18001 evidentně nemá vliv ani prokazatelnou přímou vazbu na kvalitu plnění zakázky dodavatelem, když navrhovatel, ač tento doklad nevlastní, neobdržel od zadavatele v období posledních pěti let jedinou výtku či reklamaci na kvalitu jí poskytovaných služeb při údržbě města Třinec ani na kvalitu poskytovaného plnění. Rovněž dle navrhovatele navrhovatel pro zadavatele provádí 20 let činnosti, které jsou předmětem veřejné zakázky, a ze strany zadavatele požadavek na vlastnictví předmětného certifikátu nikdy nebyl vznesen. Pro ilustraci nepřiměřenosti, resp. narušení zásady přiměřenosti dle § 6 odst. 1 zákona poukázal navrhovatel ve svých námitkách na skutečnost, že „uvedená norma je normou nejvyššího řádu“, přitom by ji bylo možno nahradit stanovením odpovídajících smluvních podmínek a sankcí ve smlouvě.

59.         Zadavatel v rozhodnutí ze dne 3. 3. 2017 o námitkách navrhovatele uvedl, že v souladu s ustanovením § 242 odst. 2 zákona musí být námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen dle zákona uveřejnit, doručeny zadavateli do 15 dnů od jejich uveřejnění a dodal, že zadávací dokumentace k předmětné veřejné zakázce byla uveřejněna na profilu zadavatele dne 22. 12. 2016, tudíž bylo možno podat námitky nejpozději dne 6. 1. 2017. K samotnému věcnému obsahu podaných námitek zadavatel uvedl, že je přesvědčen, že jeho požadavek na doložení dokladu OHSAS 18001 není v rozporu se zákonem a dodává, že smyslem tohoto požadavku je zajištění realizace zakázky dodavatelem schopným navrhnout a zavést taková organizační opatření, která všude kde to bude možné, odstraní či omezí potenciální nebezpečí, nebo zaměstnance či jiné osoby od něj izolují. V případě, že to možné není, musí být dle zadavatele dodavatel schopen pracovní činnosti plánovat a řídit pomocí organizačních opatření tak, aby její výkon byl bezpečný a neohrožoval zdraví. Zadavatel dále zdůrazňuje svoji prioritu v ochraně a zajištění bezpečnosti osob, které se pohybují na území města, neboť realizace předmětné veřejné zakázky probíhá výhradně na veřejných prostranstvích. Dle zadavatele se tedy jedná o požadavek legitimní, oprávněný a zákonný, který je běžným standardem v aplikační praxi. Požadavek na doložení certifikátu OHSAS 18001 nelze dle zadavatele vnímat pouze jako požadavek na jednu certifikaci, ale především jako jeden z požadavků, které mají doplnit požadovaný popis realizace zakázky, technologických postupů a procesu kooperace uchazeče s jeho poddodavateli. Nadto zadavatel uvedl, že požadavek na doložení certifikátu OHSAS 18001 předpokládá, že dodavatelé doloží v rámci jejich nabídky buď předmětný doklad, nebo „certifikát rovnocenný“, avšak v procesu hodnocení nabídek bude záležet na posouzení komise, který dokument v nabídce účastníka akceptuje a který nikoliv. Komise může využít práva na objasnění či doplnění. Závěrem zadavatel uvedl, že nemůže snižovat ze svých legitimních požadavků na dodržování bezpečnosti práce a ochrany obyvatel, a že stanovil veškeré zadávací podmínky v souladu s ustanoveními zákona, a to přiměřeně ve vztahu k předmětu veřejné zakázky a rovněž respektoval veškerá pravidla požadovaná pro zadávací řízení v nadlimitním režimu, přestože se jedná o podlimitní veřejnou zakázku.

60.         Z výše uvedeného věcného odůvodnění rozhodnutí o námitkách zjevně vyplývá, že zadavatel se námitkami navrhovatele v části nad rámec svého závěru o opožděnosti námitek zabýval pouze ve velmi obecné rovině, přičemž k většině namítaných skutečností se vůbec nevyjádřil, resp. argumentace zadavatele ve většině nereaguje na konkrétní námitky vznesené navrhovatelem. Zadavatel v zásadě pouze bez dalšího konstatuje, že zákon neporušil a důvodem požadavku na doložení certifikátu je předpoklad, že takový dodavatel má zavedena organizační opatření k zajištění bezpečnosti osob, a jedná se tudíž převážně o obecnou argumentaci, která jednak nereflektuje zcela obsah podaných námitek, a stejně tak zadavatel jím uplatněnou argumentaci nevztahuje ke konkrétnímu případu, tj. k šetřené veřejné zakázce.

61.         Úřad uvádí, že k námitce ve vztahu požadavku na doložení certifikátu OHSAS 18001, který je dle navrhovatele v rozporu se zásadou zákazu diskriminace a rovného zacházení a výrazně snižuje okruh potencionálních uchazečů, kteří mají zkušenost s obdobným předmětem plnění a jsou schopni jej řádně realizovat, přestože předmětným certifikátem nedisponují, zadavatel v rozhodnutí pouze obecně uvedl, že veškeré zadávací podmínky jsou stanoveny v souladu s ustanoveními zákona, resp. nejsou s nimi v rozporu. Zadavatel nikterak nereagoval na námitku, že zákon nestanoví požadavek na vlastnictví takovéhoto certifikátu a obligatorní požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci jsou upraveny v zákoníku práce.

62.         Zadavatel v rozhodnutí o námitkách nijak nerozvádí důvody, které jej vedly k nastavení konkrétního požadavku na doložení dokladu OHSAS 18001 jako reakci na námitky navrhovatele, ani neuvádí, v čem je předmět veřejné zakázky odlišný od předchozích obdobných zakázek, k jejichž realizaci doklad OHSAS 18001 po dodavateli nepožadoval. Zadavatel tedy rovněž nepodává vysvětlení k argumentům navrhovatele, že v minulosti u veřejných zakázek s obdobným předmětem plnění certifikát OHSAS 18001 nepožadoval, a to ani u navrhovatele, který pro zadavatele předmětné služby v minulosti realizoval, přičemž zadavatel ke kvalitě plnění dle tvrzení navrhovatele připomínky neměl. Zadavatel pouze v obecné rovině zdůrazňuje svoji prioritu v ochraně a zajištění bezpečnosti osob, které se pohybují na území města a uvádí, že zadavatel musí zabezpečit tuto povinnost nastavením kvality vztahů s dodavateli a především pak těmi, kteří pracují na veřejných prostranstvích. Zadavatel tedy v rozhodnutí o námitkách žádným přezkoumatelným způsobem neuvedl důvody, pro které by byl oprávněn ve vztahu k předmětu veřejné zakázky požadovat certifikát OHSAS 18001, a nereagoval tak na argumentaci navrhovatele, že se jedná o požadavek diskriminační, popř. nepřiměřený. Pro úplnost ve vztahu k výše uvedenému, že zadavatel v předchozích veřejných zakázkách certifikaci OHSAS 18001 nepožadoval, Úřad v obecné rovině uvádí, že nečiní sporným, že zadavatel může pro obdobné veřejné zakázky nastavit do určité míry odlišné požadavky, avšak zadavatel vždy musí být schopen unést de facto důkazní břemeno v tom smyslu, aby byl schopen řádně své požadavky zdůvodnit, tzn., že jsou souladné se zákonem a nejsou neúměrnou překážkou pro potenciální dodavatele, tedy že nenarušují hospodářskou soutěž.

63.         Zadavatel se v rozhodnutí o námitkách dále vůbec nevypořádal s námitkou negativního dopadu předmětného požadavku na povinnost zadavatele jednat s péčí řádného hospodáře při výběru nejvhodnější nabídky, když se dle navrhovatele dá předpokládat, že při účasti vyššího počtu potencionálních dodavatelů při absenci požadavku na doložení předmětného certifikátu může dojít k výrazným rozdílům v nabídkových cenách, příp. rozšíření okruhu potenciálních uchazečů.

64.         K namítané absenci vlivu či prokazatelné přímé vazby certifikace OHSAS 18001 na kvalitu plnění veřejné zakázky dodavatelem se zadavatel rovněž nevyjadřuje, pouze v rámci obecného vyjádření uvádí, že realizace dotčeného předmětu veřejné zakázky probíhá výhradně na veřejných prostranstvích v přímém kontaktu s osobami žijícími na dotčených územích, a požadavek na certifikát OHSAS 18001 je tedy legitimní, oprávněný a zákonný, přičemž jde o běžný standard v aplikační praxi. Souvislostí mezi kvalitou plnění a požadavkem na předložení předmětného certifikátu se však zadavatel nezabývá.

65.         Jak již bylo výše uvedeno (viz odst. 60 odůvodnění tohoto rozhodnutí), zadavatel se rovněž ve svém rozhodnutí nevyjádřil k namítanému, resp. namítaným ustanovením zákoníku práce, ve kterém jsou dle navrhovatele objektivně zakotveny požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. A tedy navrhovateli není zřejmé, proč k zabezpečení těchto požadavků požaduje „normu nejvyššího řádu“, tj. certifikát OHSAS 18001 a tedy požadavek odporuje zásadě přiměřenosti. O možné náhradě požadovaného dokladu prostřednictvím odpovídajících smluvních podmínek a sankcí, jež by byly vymezeny ve smlouvě s vybraným dodavatelem, se zadavatel ve svém rozhodnutí rovněž nezabývá, přestože tuto skutečnost navrhovatel ve svých námitkách uvádí. Zadavatel ve svém rozhodnutí bez dalšího pouze uvedl, že v rámci zadávacího řízení postupoval plně v souladu se zákonem i se související judikaturou, a to přiměřeně ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, přičemž dodává, že respektoval veškerá pravidla, požadovaná pro zadávací řízení v nadlimitním režimu, přestože se jedná o veřejnou zakázku podlimitní. Takové zdůvodnění však nelze považovat za dostatečné, resp. obsahující konkrétní důvody, které zadavatele vedly k nastavení daných kritérií.

66.         Úřad uzavírá, že účelu institutu námitek, tj. aby se stěžovatel, resp. případný navrhovatel primárně dozvěděl autentický názor zadavatele na veškeré jím vznesené připomínky k jeho postupu v zadávacím řízení, tedy nebylo dosaženo. Co se týká samotného vyjádření k návrhu, Úřad konstatuje, že zadavatel k samotným důvodům požadavku na certifikát nepřináší de facto žádnou novou argumentaci než tu, kterou uvedl v rozhodnutí o námitkách, a tedy tu, kterou Úřad výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí označil za zjevně nepřiléhavou, resp. nereagující na tvrzení navrhovatele. K tomu Úřad uvádí, že právě způsob, jakým mají být podané námitky ze strany zadavatele vyřízeny, je z pohledu dodržení zákona zcela zásadní, přičemž tento závěr je zřejmý i ze skutečnosti, že nedodržení postupu zadavatele při vyřizování námitek je v zákoně spojeno s možností uložit nápravné opatření spočívající toliko ve zrušení rozhodnutí o námitkách. Lze tedy konstatovat, že pokud má zadava­tel za to, že jeho postup je důvodný, měl by být schopen nikoli pouze obecnými frázemi či tvrzeními nepřiléhavými ke konkrétně vzneseným argumentům stěžovatele, ale podrobně a srozumitelně (tj. přezkoumatelně) své stanovisko obhájit. Takové zdůvodnění postupu zadavatele by pak na druhé straně mělo sloužit stěžovateli jako základní podklad pro úvahu, zda si za svým názorem o nezákonném postupu zadavatele stojí natolik, že je ochoten vyvolat zahájení správní řízení před Úřa­dem na základě návrhu. Vzhledem k výše uvedenému Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

67.         Úřad pro úplnost dodává, že co se týká argumentace zadavatele ve vyjádření k návrhu k žádosti navrhovatele o vysvětlení požadavku na doložení certifikátu OHSAS 18001 ve lhůtě pro podání nabídek (odst. 3. „Vysvětlení zadávací dokumentace“ vyjádření zadavatele k návrhu), navrhovatel postup zadavatele při vyřízení této žádosti v námitkách nerozporuje a v návrhu jej pouze popisuje v rámci chronologie událostí, aniž by proti postupu zadavatele při vyřízení předmětné žádosti brojil.

K uložení nápravného opatření

68.         Úřad s odkazem na ust. § 263 odst. 1 zákona konstatuje, že není vázán návrhem v tom, jaké nápravné opatření navrhovatel požaduje. Úřad jakožto správní orgán je dle § 2 odst. 3 správního řádu povinen v rámci správního řízení šetřit práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká, a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. Proto přijme pouze takové nápravné opatření, které odstraňuje nezákonný stav.

69.         Vzhledem k tomu, že zadavatel odmítl námitky navrhovatele jakožto opožděné, přestože byly podány včas ve lhůtě dle § 242 odst. 4 zákona, přičemž jeho postup, kdy v rozhodnutí o námitkách stěžovatele ze dne 3. 3. 2017 nad rámec odůvodnění odmítnutí námitek pro opožděnost uvedl věcné důvody odmítnutí námitek, je v rozporu s § 245 odst. 1 zákona, poněvadž se nevyjádřil podrobně a srozumitelně k námitkám stěžovatele, v důsledku čehož je předmětné rozhodnutí zadavatele o námitkách nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, rozhodl Úřad v souladu s ust. § 263 odst. 5 zákona toliko o zrušení rozhodnutí o námitkách, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

70.         Pro úplnost Úřad uvádí, že dle ust. § 263 odst. 5 zákona platí, že okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí byly navrhovatelem podány nové námitky s totožným obsahem, které zadavatel nemůže odmítnout jako opožděné. Bude tedy na zadavateli, aby o námitkách navrhovatele znovu rozhodl, a to způsobem, který bude souladný s § 245 odst. 1 zákona.

K zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení

71.         Podle § 263 odst. 8 zákona ukládá-li Úřad nápravné opatření s výjimkou zákazu plnění smlouvy, zakáže zároveň zadavateli až do pravomocného skončení řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu; rozklad proti tomuto výroku nemá odkladný účinek.

72.         Výše citované ustanovení formuluje jako obligatorní součást rozhodnutí Úřadu o uložení nápravného opatření (s výjimkou zákazu plnění smlouvy) rovněž výrok o tom, že zadavatel až do pravomocného skončení správního řízení nesmí uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, přičemž tento výrok je účinný dnem vydání rozhodnutí, a tedy je účinný i u nepravomocného rozhodnutí. Tento zákaz uzavřít smlouvu se ukládá z důvodu, aby se zadavatel nemohl vyhnout splnění uloženého nápravného opatření uzavřením smlouvy ještě před nabytím právní moci rozhodnutí.

73.         Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí zadavatele o námitkách navrhovatele, zakázal zároveň ve výroku III. tohoto rozhodnutí zadavateli až do pravomocného skončení tohoto správního řízení uzavřít v zadávacím řízení smlouvu na veřejnou zakázku.

K uložení úhrady nákladů řízení

74.         Podle § 266 odst. 1 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu, kterým se ukládá nápravné opatření nebo zákaz plnění smlouvy, též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení. Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou. Příslušná vyhláška č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, stanoví v § 1, že paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterou je povinen zadavatel uhradit v případě, že Úřad rozhodl o uložení nápravného opatření nebo zákazu plnění smlouvy, činí 30 000,- Kč.

75.         Vzhledem k tomu, že Úřad tímto rozhodnutím ve výroku II. uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

76.         Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2017000101.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad proti výroku I., II. a IV. tohoto rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad proti výroku III. tohoto rozhodnutí  nemá  podle  § 263  odst. 8  zákona odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

 

 

 

 

Obdrží

1.             Mgr. Bc. Milan Konečný, K Holotovci 1191, 735 11 Orlová - Město

2.             Nehlsen Třinec, s.r.o., Jablunkovská 392, 739 61 Třinec - Staré město  

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz