číslo jednací: S0051/2016/VZ-04415/2017/532/KSt

Instance I.
Věc Plán udržitelné městské mobility Olomouc
Účastníci
  1. Statutární město Olomouc
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 120 odst. 2 písm. a) zák. č. 137/2006 Sb. - pokuta
Rok 2016
Datum nabytí právní moci 23. 2. 2017
Dokumenty file icon dokument ke stažení 586 KB

Č. j.: ÚOHS-S0051/2016/VZ-04415/2017/532/KSt

 

Brno: 7. února 2017

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 1. 2. 2016 z moci úřední, jehož účastníkem je

  • zadavatel – Statutární město Olomouc, IČO 00299308, se sídlem Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc,

ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákonač. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, při zadávání veřejné zakázky „Plán udržitelné městské mobility Olomouc“ v otevřeném řízení, jehož oznámení o zakázce bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 1. 10. 2015 a uveřejněno dne 2. 10. 2015 pod evidenčním číslem zakázky 518758 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 194-351951,

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – Statutární město Olomouc, IČO 00299308, se sídlem Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc – se při zadávání veřejné zakázky „Plán udržitelné městské mobility Olomouc“ v otevřeném řízení, jehož oznámení o zakázce bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 1. 10. 2015 a uveřejněno dne 2. 10. 2015 pod evidenčním číslem zakázky 518758 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 194-351951, dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, tím, že při stanovení dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ nedodržel povinnost stanovenou v ustanovení § 44 odst. 3 písm. h) citovaného zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 citovaného zákona, když v zadávací dokumentaci neuvedl dostatečné upřesňující údaje tak, aby byl předem znám způsob hodnocení shora jmenovaného dílčího hodnotícího kritéria, resp. neuvedl, jaké nabízené hodnoty považuje pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny podle zadávací dokumentace vyšším bodovým ohodnocením, čímž současně nedodržel zásadu transparentnosti, přičemž tímto postupem mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dne 21. 1. 2016 uzavřel Smlouvu o dílo s vybraným uchazečem Centrum dopravního výzkumu, v. v. i., IČO 44994575, se sídlem Líšeňská 2657/33a, 636 00 Brno – Líšeň.

II.

Správní řízení se v části vedené ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, zadavatelem – Statutární město Olomouc, IČO 00299308, se sídlem Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc – při zadávání veřejné zakázky „Plán udržitelné městské mobility Olomouc“ v otevřeném řízení, jehož oznámení o zakázce bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 1. 10. 2015 a uveřejněno dne 2. 10. 2015 pod evidenčním číslem zakázky 518758 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 194-351951, tím, že hodnocení nabídek podle § 79 odst. 1 zákona neproběhlo transparentním a přezkoumatelným způsobem v souladu s § 6 odst. 1 zákona, a nevyplývalo z něj, proč hodnotící komise přidělila jednotlivým nabídkám v dílčím hodnotícím kritériu „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ konkrétní body, se podle § 117a písm. f) citovaného zákona zastavuje, neboť v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 citovaného zákona nebo pro uložení sankce podle § 120 citovaného zákona nebo § 120a citovaného zákona.

III.

Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Statutární město Olomouc, IČO 00299308, se sídlem Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc – podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o  veřejných zakázkách, v rozhodném znění, ukládá

 

pokuta ve výši 30 000,- Kč (třicet tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

I.               POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, k dohledu nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, obdržel dne 4. 1. 2016 podnět k přezkoumání postupu zadavatele – Statutární město Olomouc, IČO 00299308, se sídlem Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc (dále jen „zadavatel“) – při zadávání veřejné zakázky „Plán udržitelné městské mobility Olomouc“ v otevřeném řízení, jehož oznámení o zakázce bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 1. 10. 2015 a uveřejněno dne 2. 10. 2015 pod evidenčním číslem zakázky 518758 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 7. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 194-351951 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Posouzením obsahu podání, na základě materiálů zaslaných zadavatelem a vlastního šetření, získal Úřad pochybnosti o  správnosti postupu zadavatele při zadávání šetřené veřejné zakázky a to, zda hodnocení nabídek podle § 79 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), proběhlo transparentním způsobem v souladu s § 6 odst. 1 zákona, resp. zda je hodnocení nabídek transparentní a přezkoumatelné a vyplývá z něj, proč hodnotící komise přidělila jednotlivým nabídkám v dílčím hodnotícím kritériu „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ konkrétní body. S ohledem na uvedené skutečnosti získal Úřad pochybnosti, zda se zadavatel nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

3.             Z uvedeného důvodu zahájil Úřad správní řízení ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona z moci úřední.

4.             Pro úplnost Úřad dodává, že zadavatel v šetřeném případě stanovil veškeré zadávací podmínky šetřené veřejné zakázky v dokumentu nazvaném „Kvalifikační dokumentace“. Pokud tedy Úřad dále v textu odůvodnění tohoto rozhodnutí používá označení „Kvalifikační dokumentace“, jedná se o zadávací dokumentaci ve smyslu § 44 zákona.

II.             PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

5.             Účastníkem správního řízení je podle § 116 zákona zadavatel.

6.             Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníku řízení oznámením č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-03631/2016/532/KSt ze dne 1. 2. 2016, v němž seznámil účastníka řízení se skutečnostmi, které budou podkladem pro rozhodnutí.

7.             Dne 1. 2. 2016, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení zadavateli doručeno, bylo podle § 113 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zahájeno správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem.

8.             Usnesením č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-03840/2016/532/KSt ze dne 2. 2. 2016 stanovil Úřad účastníku řízení lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, či činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

9.             Sdělením k zahájenému správnímu řízení č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-04068/2016/532/KSt ze dne 3. 2. 2016 Úřad k zahájenému správnímu řízení doplnil, že pokud Úřad shledá, že se zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, může mu za to být podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona uložena pokuta.

10.         Úřad dále usnesením č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-05100/2016/532/KSt ze dne 11. 2. 2016 stanovil účastníku řízení lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření zadavatele ze dne 8. 2. 2016

11.         Dne 8. 2. 2016 obdržel Úřad stanovisko zadavatele z téhož dne k důvodům, na základě kterých Úřad zahájil správní řízení.

12.         Zadavatel ve vyjádření uvedl, že předmětem šetřené veřejné zakázky je vytvoření dokumentu zásadního strategického významu, jehož cílem je zlepšit kvalitu života ve městě, a který má řešit mobilitu ve městě komplexně ve vazbě na potřeby obyvatel, podnikatelů a návštěvníků města, přičemž se předpokládá jeho využitelnost na několik let dopředu.

13.         Z uvedených skutečností je podle zadavatele zřejmé, že se jedná o složitý, netypizovaný a úzce specializovaný předmět plnění, který nabízí omezený okruh potenciálních dodavatelů. Zadavatel tudíž požadoval, aby předmět plnění veřejné zakázky poskytoval dodavatel znalý problematiky mobility, a který má dlouholeté zkušenosti. K tomu zadavatel doplnil, že vzhledem k předmětu plnění veřejné zakázky nebylo možné aplikovat nastavení kvalifikačních a hodnotících kritérií z žádných předcházejících zadávacích řízení. Současně, s ohledem na výše uvedené skutečnosti, nechtěl zadavatel pro hodnocení nabídek použít pouze hodnotící kritérium nejnižší nabídková cena.

14.         Zadavatel tudíž zvolil pro hodnocení nabídek kritérium ekonomická výhodnost nabídky, a to v kombinaci „Nabídková cena bez DPH“ s váhou 70% a kritérium organizace, kvalifikace a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky, pokud mají významný dopad na její plnění, které zadavatel nazval „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ a přiřadil mu váhu 30%.

15.         Dále zadavatel ve vyjádření uvedl, že Úřad získal pochybnosti, zda je hodnocení nabídek transparentní a přezkoumatelné a vyplývá z něj, proč hodnotící komise přidělila jednotlivým nabídkám konkrétní body. K uvedenému zadavatel sdělil, že si je vědom skutečnosti, že aby byly dodrženy zásady rovného zacházení a transparentnosti, je třeba, aby pro zadání veřejné zakázky byla nastavena hodnotící kritéria tak, aby umožnila objektivní hodnocení nabídek.

16.         Při stanovení hodnotících kritérií v šetřené veřejné zakázce stál zadavatel před otázkou, zda je možné exaktně předem nastavit možné varianty nabídek s kvantitativními ukazateli a tudíž předem stanovit konkrétní detailně rozpracované bodování každé části druhého hodnotícího kritéria vycházející ze všech možných variant nabídek. Pokud by to bylo možné, bylo by třeba nastavit systém přidělování bodů v matematických vzorcích, což by jistě bylo transparentní. To je však vhodné zejména u matematicky vyjádřitelných veličin. Podle zadavatele by rutinní přidělování bodů nemuselo nezbytně vyjadřovat kvalitu podaných nabídek, protože v šetřeném případě bylo třeba vzít v úvahu mnoho údajů z nabídek, jejich vazby a kombinace, aby zadavatel vybral nejvhodnější nabídku.

17.         Z uvedených důvodů dospěl zadavatel k závěru, že u druhého hodnotícího kritéria se jedná o kvalitativní formu hodnotícího kritéria, kdy není možné dopředu detailně rozpracovat způsob bodování každé dílčí části hodnocení. Proto v zadávací dokumentaci jasně a srozumitelně popsal, co bude předmětem hodnocení v každé části kritéria bez předem stanoveného bodování. Popsaný způsob hodnocení není podle zadavatele v rozporu s § 78 zákona, protože v šetřené veřejné zakázce nejlépe vyjadřuje vztah ceny a kvality. Pravdou je, že takový způsob hodnocení nabídek klade vyšší nároky na odůvodnění, než bodovací metoda. S tím se však zadavatel dokázal vyrovnat, když byl schopen racionálně a věcně odůvodnit klady a zápory jednotlivých nabídek a přidělit jim body podle předem zvoleného deskriptoru. Na základě stanoveného hodnocení byl zadavatel schopen vytvořit si obrázek o kvalitě nabídek. Protože všechny nabídky byly kvalitní a obsahově podobné, rozhodovaly při hodnocení více detaily a vzájemné vazby než samostatně obodovatelné části subkritéria.

18.         Závěrem tohoto vyjádření zadavatel odkázal na své vyjádření ze dne 12. 1. 2016, které zaslal Úřadu v souvislosti s šetřením obdrženého podnětu, přičemž k obsahu uvedeného vyjádření Úřad doplňuje, že ten neobsahuje žádné další skutečnosti než ty, které zadavatel uvedl v tomto vyjádření k zahájenému správnímu řízení.

19.         Na základě výše uvedených skutečností zadavatel navrhuje zastavení správního řízení podle § 117a písm. f) zákona.

Rozhodnutí Úřadu

20.         Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, po zhodnocení všech podkladů a na základě vlastního zjištění vydal dne 3. 3. 2016 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-08388/2016/532/KSt (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož výrokem I. rozhodl, že se zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že hodnocení nabídek podle § 79 odst. 1 zákona v dílčím hodnotícím kritériu „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“, konkrétně jeho subkritériu „Kvalifikace dodavatele“ neprovedl podle § 6 odst. 1 zákona v souladu se zásadou transparentnosti, neboť z hodnocení nabídek není zřejmé, proč hodnotící komise přidělila jednotlivým nabídkám v citovaném dílčím hodnotícím subkritériu „Kvalifikace dodavatele“ konkrétní bodové ohodnocení, v důsledku čehož je hodnocení nabídek v uvedeném dílčím hodnotícím subkritériu netransparentní a nepřezkoumatelné, přičemž tímto postupem mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dne 21. 1. 2016 uzavřel Smlouvu o dílo (dále jen „smlouva“) s vybraným uchazečem Centrum dopravního výzkumu, v. v. i., IČO 44994575, se sídlem Líšeňská 2657/33a, 636 00 Brno – Líšeň (dále jen „vybraný uchazeč“). Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí pokutu ve výši 30 000,- Kč.

21.         Proti napadenému rozhodnutí podal zadavatel dne 14. 3. 2016 rozklad.

Řízení o rozkladu

22.         Předseda Úřadu po projednání rozkladu a spisového materiálu rozkladovou komisí a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech přezkoumal soulad rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl ve svém rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0089/2016/VZ-50462/2016/323/EBr ze dne 2. 1. 2017 (dále také „rozhodnutí předsedy Úřadu“) k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím nerozhodl správně a v souladu se zákonem, a proto přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému projednání. Současně ve svém rozhodnutí vyslovil závazný právní názor, kterým je Úřad při dalším projednání věci vázán.

23.         Jak uvedl předseda Úřadu ve výše citovaném rozhodnutí, předmětem řízení vymezeným v oznámení o zahájení správního řízení bylo to, zda zadavatel, resp. hodnotící komise porušil při hodnocení nabídek jednotlivých uchazečů o veřejnou zakázku § 79 odst. 1 ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, tedy zda bylo z provedeného hodnocení nabídek zřejmé, proč hodnotící komise přidělila jednotlivým nabídkám v dílčím hodnotícím subkritériu „Kvalifikace dodavatele“ konkrétní bodové ohodnocení, a zda bylo tedy hodnocení podle výše uvedeného dílčího subkritéria transparentní a přezkoumatelné.

24.         Podle § 44 odst. 3 písm. h) zákona však platí, že zadávací dokumentace musí obsahovat alespoň způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií. Citované ustanovení zákona vyjadřuje skutečnost, že je povinností zadavatele nejen konkrétně vymezit své požadavky v zadávací dokumentaci, aby bylo uchazečům zřejmé, jak mají vypracovat své nabídky (ustanovení § 44 odst. 1 zákona), ale rovněž jim musí být zřejmé, jak budou následně jejich nabídky hodnoceny, neboť toto hodnocení pak musí proběhnout transparentně a dále musí být umožněn také jeho přezkum.

25.         K uvedenému předseda Úřadu dále uvedl, že pokud se zadavatel rozhodne pro způsob hodnocení pomocí dílčích hodnotících kritérií, musí dbát na dostatečné vymezení obsahu těchto kritérií a způsobu jejich hodnocení tak, aby z nich bylo patrné, co konkrétně zadavatel zamýšlí hodnotit. Stanovení dílčích hodnotících kritérií, jejich obsahu a způsobu hodnocení je klíčovou fází pro hodnocení nabídek ve smyslu § 79 zákona a je na ně kladen požadavek určitosti, jednoznačnosti, schopnosti být předmětem hodnocení a nediskriminační charakter. Z každého dílčího hodnotícího kritéria musí být patrné, co je jím jednoznačně myšleno, resp. co má nabídka obsahovat, aby tomuto kritériu vyhověla a mohla být hodnocena. Nedodržení těchto požadavků může vést k nejednotnému pochopení významu a povahy dílčího hodnotícího kritéria a nepochopení priorit zadavatele, které budou hodnoceny a kterých má nabídka dosáhnout a tím i k podání nabídek, které nejsou vzájemně porovnatelné. Pouze v případě transparentně stanovených hodnotících kritérií lze zpětně přezkoumat, zda hodnotící komise skutečně hodnotila pouze podle hodnotících kritérií, které byly stanoveny v zadávací dokumentaci, zda provedla hodnocení všech nabídek v celém rozsahu podle všech hodnotících kritérií a subkritérií, a zda hodnotila nabídky pouze podle dílčích hodnotících kritérií, které v zadávací dokumentaci jsou uvedeny, nikoliv podle nestanovených „hodnotících kritérií“.

26.         S ohledem na výše zmíněné okolnosti, měl Úřad podle rozhodnutí předsedy Úřadu, hodlal-li prošetřovat samotné hodnocení nabídek jednotlivých uchazečů, primárně posoudit, zda bylo již vymezení způsobu hodnocení nabídek podle dílčích hodnotících kritérií v zadávací dokumentaci v souladu se zákonem. Dovodil-li Úřad, že zadavatel, resp. hodnotící komise jednal při hodnocení nabídek v rozporu se zákonem, měl tento svůj celkový závěr opřít o dílčí závěr, že v zadávací dokumentaci byl dostatečně vymezen způsob hodnocení nabídek podle dílčích hodnotících kritérií, který zadavatel v rámci hodnocení nedodržel. Nebyl-li by způsob hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci dostatečně vymezen, nemohlo by pochybení zadavatele spočívat až v provedení hodnocení nabídek, nýbrž právě již v chybně nastaveném způsobu hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci ve smyslu § 44 odst. 3 písm. h) zákona, neboť provedení hodnocení nabídek by bylo až důsledkem nedostatečného vymezení způsobu hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci. K pochybení zadavatele by tedy došlo v jiném okamžiku a podle jiného ustanovení zákona, než jaké Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval.

27.         Podle předsedy Úřadu měl Úřad dále přezkoumat, zda zadavatel postupoval v souladu s § 50 odst. 5 zákona, podle kterého nemůže být kvalifikace dodavatele předmětem hodnotících kritérií, když v zadávací dokumentaci vymezil jako jedno z dílčích hodnotících kritérií kritérium s názvem „Návrh zpracování projektu vč. Kvalifikace dodavatele“, které rozdělil na subkritérium „Návrh zpracování projektu“ a subkritérium „Kvalifikace dodavatele“. Úřad v napadeném rozhodnutí pouze přezkoumával, zda zadavatel v rámci subkritéria „Kvalifikace dodavatele“ provedl hodnocení nabídek v souladu s § 79 odst. 1 zákona ve spojení s § 6 odst. 1 zákona. Úřad však měl podle předsedy Úřadu ještě před vydáním napadeného rozhodnutí posoudit, zda subkritérium „Kvalifikace dodavatele“ bylo ze strany zadavatele stanoveno v souladu se zákonem.

28.         Jak vyplývá z rozhodnutí předsedy Úřadu, Úřad v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumával otázku samotného hodnocení nabídek hodnotící komisí. Otázku specifikace jednotlivých dílčích hodnotících kritérií a způsobu jejich hodnocení v rámci zadávacích podmínek však Úřad zmínil pouze v obecné rovině v bodě 46. odůvodnění napadeného rozhodnutí. V bodě 32. a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, jak zadavatel popsal způsob hodnocení subkritéria „Kvalifikace dodavatele“ v zadávací dokumentaci, ale již opomněl provést posouzení jeho přípustnosti z hlediska zákona. Úřad se tedy v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval ani otázkou nastavení způsobu hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií a dostatečného vymezení jejich obsahu v zadávací dokumentaci ani otázkou, zda kvalifikace dodavatele může být ve formě vymezené zadavatelem v zadávací dokumentaci předmětem hodnotících kritérií v souladu s § 50 odst. 5 zákona.

29.         Úřad tak má při novém projednání věci posoudit, zda zadavatelem vymezený způsob hodnocení nabídek jednotlivých uchazečů ve smyslu § 44 odst. 3 písm. h) zákona byl dostatečně jasný, srozumitelný a určitý. Případně má Úřad posoudit, zda bylo možné, aby subkritérium „Kvalifikace dodavatele“ tak, jak jej stanovil zadavatel v zadávací dokumentaci, mohlo být jako takové z hlediska zákona hodnoceno. V novém rozhodnutí tak má Úřad zodpovědět všechny uvedené otázky, jež jsou současně závazným právním názorem, přičemž při novém projednání věci má vzít Úřad v úvahu i námitky podaného rozkladu.

Opětovné řízení před Úřadem

30.         Oznámením č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-01075/2017/532/KSt ze dne 10. 1. 2017 oznámil Úřad účastníku správního řízení, že poté, co bylo rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0089/2016/VZ-50462/2016/323/EBr ze dne 2. 1. 2017 zrušeno napadené rozhodnutí a věc mu byla vrácena k novému projednání, se ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S0051/2016/VZ ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona pokračuje.

31.         Dopisem č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-01231/2017/532/KSt ze dne 12. 1. 2017 seznámil Úřad účastníka správního řízení s novými skutečnostmi, které budou rovněž podkladem pro rozhodnutí. Úřad v něm sdělil zadavateli, že získal pochybnosti, zda se zadavatel nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při stanovení dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ nepostupoval v souladu s § 44 odst. 3 písm. h) zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, když v zadávací dokumentaci neuvedl údaje v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, tedy tak, aby byl předem znám způsob hodnocení uvedeného dílčího hodnotícího kritéria, resp. jaké nabízené hodnoty považuje pro něj za nejpřínosnější, a které tedy budou hodnoceny podle zadávací dokumentace vyšším bodovým ohodnocením, což mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky a již uzavřel smlouvu na realizaci předmětu šetřené veřejné zakázky. Úřad tudíž předmět správního řízení původně vymezený Oznámením o zahájení správního řízení č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-03631/2016/532/KSt ze dne 1. 2. 2016 rozšířil i o uvedené skutečnosti.

32.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-01341/2017/532/KSt ze dne 12. 1. 2017 Úřad stanovil účastníku řízení lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy, či činit jiné návrhy, a ve které byl oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

 

33.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-02220/2017/532/KSt ze dne 20. 1. 2017 Úřad stanovil účastníku řízení lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření zadavatele

34.         Zadavatel ve vyjádření doručeném Úřadu dne 18. 1. 2017 uvedl, že setrvává na svých předešlých vyjádřeních. K tomu zadavatel doplnil, že zákonem č. 40/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, došlo s účinností od 6. 3. 2015 mimo jiné i k novelizaci § 78 zákona, a to tak, že bylo umožněno hodnotit i organizaci, kvalifikaci a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky, pokud mají významný dopad na její plnění. 

35.         Zadavatel tudíž využil této nové zákonné možnosti a provedl hodnocení osob zapojených do realizace šetřené veřejné zakázky. Zadavatel připouští, že nešťastně nadepsal, že bude hodnocena „Kvalifikace dodavatele“. Nicméně z obsahu popsaného kritéria podle zadavatele vyplývá, že mají být hodnoceny osoby zapojené do realizace veřejné zakázky. Podle obecného právního pravidla pak platí, že text má být posuzován podle svého obsahu a nikoliv podle svého pojmenování, což by měl vzít Úřad podle zadavatele v potaz.

36.         S ohledem na uvedené skutečnosti se zadavatel domnívá, že postupoval v souladu s novelizovaným ustanovením zákona, k čemuž doplnil, že předmětem šetřené veřejné zakázky je plán mobility, který je strategickým plánem pro obec jeho velikosti a tudíž nebylo možné připustit, aby jej zpracovával dodavatel bez patřičných znalostí a zkušeností. Aby zadavatel získal plnění nejenom za nejnižší cenu, ale i v odpovídající kvalitě, stanovil, že bude v rámci hodnotících kritérií hodnotit i organizaci, kvalifikaci a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky.

III.           ZÁVĚRY ÚŘADU

37.         Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů a na základě vlastního zjištění konstatuje, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, když při stanovení dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ nedodržel povinnost stanovenou v § 44 odst. 3 písm. h) zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, když v zadávací dokumentaci neuvedl dostatečné upřesňující údaje tak, aby byl předem znám způsob hodnocení jmenovaného dílčího hodnotícího kritéria, resp. neuvedl, jaké nabízené hodnoty považuje pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny podle zadávací dokumentace vyšším bodovým ohodnocením, čímž současně nedodržel zásadu transparentnosti, přičemž tímto postupem mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a současně dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro uložení sankce v souvislosti s postupem zadavatele při hodnocení nabídek a v této části správní řízení zastavil. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K postavení zadavatele

38.         Úřad nejprve ověřil postavení zadavatele podle § 2 zákona.

39.         Podle § 2 odst. 2 zákona veřejným zadavatelem je

a)   Česká republika,

b)   státní příspěvková organizace,

c)    územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek,

d)   jiná právnická osoba, pokud

1.    byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2.    je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

40.         Podle § 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce.

41.         Obec, která má alespoň 3 000 obyvatel, je podle § 3 odst. 1 zákona o obcích městem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády.

42.         Na základě uvedených skutečností je zřejmé, že zadavatel je veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona, neboť je územním samosprávným celkem.

Relevantní ustanovení zákona

43.         Zadavatel je podle § 6 odst. 1 zákona povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

44.         Zadávací dokumentace je podle § 44 odst. 1 zákona soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel.

45.         Podle § 44 odst. 3 písm. h) zákona musí zadávací dokumentace obsahovat alespoň způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií.

46.         Kvalifikace dodavatele nemůže být podle § 50 odst. 5 zákona předmětem hodnotících kritérií.

47.         Podle § 78 odst. 1 zákona je základním hodnotícím kritériem pro zadání veřejné zakázky

a)   ekonomická výhodnost nabídky, nebo

b)   nejnižší nabídková cena.

48.         Rozhodne-li se zadavatel pro zadání veřejné zakázky podle základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, stanoví podle § 78 odst. 4 zákona vždy dílčí hodnotící kritéria tak, aby vyjadřovala vztah užitné hodnoty a ceny. Dílčí hodnotící kritéria se musí vztahovat k nabízenému plnění veřejné zakázky. Mohou jimi být zejména nabídková cena, kvalita, technická úroveň nabízeného plnění, estetické a funkční vlastnosti, vlastnosti plnění z hlediska vlivu na životní prostředí, vliv na zaměstnanost osob se zdravotním postižením a osob se ztíženým přístupem na trh práce, provozní náklady, návratnost nákladů, záruční a pozáruční servis, zabezpečení dodávek, dodací lhůta nebo lhůta pro dokončení. Dílčími hodnotícími kritérii mohou být také organizace, kvalifikace a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky, pokud mají významný dopad na její plnění. Dílčím hodnotícím kritériem nemohou být smluvní podmínky, jejichž účelem je zajištění povinností dodavatele, nebo platební podmínky.

49.         Hodnocení nabídek provede hodnotící komise podle § 79 odst. 1 zákona podle hodnotících kritérií uvedených v dokumentech podle § 78 odst. 6 zákona. Je-li základním hodnotícím kritériem ekonomická výhodnost nabídky, je hodnotící komise povinna hodnotit nabídky a stanovit jejich pořadí podle jednotlivých dílčích hodnotících kritérií a jejich vah.

50.         Úřad zahájené řízení zastaví podle § 117a písm. f) zákona, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 zákona nebo pro uložení sankce podle § 120 zákona nebo § 120a zákona.

51.         Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

52.         Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 10% ceny zakázky, nebo do 20 000 000,- Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a), c), nebo d) zákona.

Zjištění Úřadu vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce

53.         Zadavatel v bodu 17. „KRITÉRIA A ZPŮSOB HODNOCENÍ“ kvalifikační dokumentace stanovil, že nabídky budou hodnoceny podle ekonomické výhodnosti nabídek s dílčími hodnotícími kritérii:

1.    Nabídková cena (bez DPH)                                                             váha 70%

2.    Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele                  váha 30%

54.         Ke druhému dílčímu hodnotícímu kritériu zadavatel připojil tuto poznámku: „Zkušenosti, kvalita týmu a osob zapojených do realizace mají významný dopad na plnění veřejné zakázky.

55.         Dále zadavatel v citovaném bodu kvalifikační dokumentace popsal jednotlivá hodnotící kritéria, přičemž druhé dílčí hodnotící kritérium „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ popsal následujícím způsobem.

Druhé dílčí hodnotící kritérium:

Návrh zpracování projektu – relevance navržené metodologie realizace projektu, vč. předložení harmonogramu zpracování projektu. Kvalita a odborná úroveň navrhovaných řešení, přehlednost a srozumitelnost informací, logické a věcné zdůvodnění navrhovaných postupů řešení předmětu plnění zakázky.

Pro účely hodnocení nabídek bude mít uchazeč časový prostor 1 hodiny, během které odprezentuje navrženou metodologii realizace projektu. Pro potřeby ukázky bude připraven dataprojektor a obecné WI-FI připojení na internet. O termínu prezentace nabízeného řešení bude uchazeč, jehož nabídka bude hodnocena, vyzván minimálně 5 dní předem (pozn. prezentace neproběhne stejný den, jako termín podání nabídky).

Kvalifikace dodavatele:

-     komise posoudí a bodově ohodnotí kvalifikaci a zkušenosti osob/týmu zapojených do realizace veřejné zakázky,

-     předmětem hodnocení budou uvedené znalosti, zkušenosti, praxe, doložené vzdělání, certifikáty, příp. ocenění.

Pro účely hodnocení je uchazeč povinen vyplnit dokument „Kvalifikace a zkušenosti osob, zapojených do realizace veřejné zakázky“, ve kterém uvede:

a.    popis struktury a vazeb jednotlivých osob zapojených do realizace veřejné zakázky,

b.    specifikace jednotlivých členů pracovního týmu,

c.    účast na plnění veřejné zakázky jednotlivého člena týmu,

d.    krátká charakteristika uchazeče.“

56.         Zadavatel dále v uvedeném bodu kvalifikační dokumentace popsal, jakým způsobem bude jednotlivá dílčí hodnotící kritéria hodnotit a jak bude vypočten celkový počet bodů, přičemž uvedl následující:

 „První dílčí hodnotící kritérium je matematicky vyhodnotitelné s nejvhodnější minimální hodnotou, bodová hodnota bude vypočtena násobkem 100 a poměru hodnoty nejvhodnější nabídky k hodnocené nabídce a vynásobena vahou dílčího kritéria.

Druhé dílčí hodnotící kritérium je matematicky nevyhodnotitelné. V rámci tohoto dílčího hodnotícího kritéria budou hodnoceny jednotně výše popsané body (pozn. každý uchazeč bude mít komisí uděleno jedno hodnocení). Pro hodnocení druhého dílčího hodnotícího kritéria použije hodnotící komise následující bodovací stupnici v rozsahu 10 až 100.

Počet bodů

Hodnocení

Hodnota

100

Nejvyšší

Nejlepší

90

Velmi vysoké

Vynikající

80

Vysoké

Výborné

70

Dosti vysoké

Velmi dobrá

60

Střední

Dobrá

50

Nižší

Méně dobrá

40

Dosti nízká

Málo dobrá

30

Nízká

Ještě vyhovující

20

Nejnižší

Málo vyhovující

10

Téměř nevyhovující

Téměř nevyhovující

Celkový počet bodů pak bude přepočten na 100 pro nejlépe hodnocenou nabídku a takto získané počty bodů budou vynásobeny vahou dílčího kritéria.

Uvede-li uchazeč v některém dílčím hodnotícím kritériu nepřiměřené hodnoty, je zadavatel oprávněn takové hodnotě přidělit 0 bodů.

Pokud uchazeč ocení některé kritérium nebo jeho součást 0, pak hodnotící komise v rámci matematických výpočtů použije pro tento údaje ve vzorcích hodnotu 0,001 a uchazeč podáním nabídky s tímto postupem projeví výslovný souhlas.

Celkový počet bodů bude vypočten součtem bodů prvního a druhého dílčího kritéria. Nabídka s nejvyšším počtem celkových bodů bude následně chápána jako ekonomicky nejvýhodnější.“

57.         Dne 21. 1. 2016 uzavřel zadavatel na realizaci předmětu plnění šetřené veřejné zakázky smlouvu s vybraným uchazečem.

Právní posouzení

K výroku I. rozhodnutí

58.         Předmětné správní řízení bylo zahájeno, neboť Úřad získal pochybnost, zda se zadavatel nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, tedy zda hodnocení nabídek podle § 79 odst. 1 proběhlo transparentním způsobem v souladu s § 6 odst. 1 zákona, resp. zda je hodnocení nabídek transparentní a přezkoumatelné a vyplývá z něj, proč hodnotící komise přidělila jednotlivým nabídkám v dílčím hodnotícím kritériu „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ konkrétní body.

59.         Po provedeném šetření Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, když hodnocení nabídek podle § 79 odst. 1 zákona v dílčím hodnotícím subkritériu „Kvalifikace dodavatele“ neprovedl podle § 6 odst. 1 zákona v souladu se zásadou transparentnosti, neboť z hodnocení nabídek není zřejmé, proč hodnotící komise přidělila jednotlivým nabídkám v citovaném dílčím hodnotícím subkritériu konkrétní bodové ohodnocení, v důsledku čehož je hodnocení nabídek v uvedeném dílčím hodnotícím subkritériu netransparentní a nepřezkoumatelné, přičemž takový postup mohl mít podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel již uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku.

60.         Nicméně předseda Úřadu dospěl ve svém rozhodnutí k závěru, že „(…) měl Úřad, hodlal-li prošetřovat samotné hodnocení nabídek jednotlivých uchazečů a obsah zprávy, především jako výchozí otázku vyhodnotit, zda obstojí samotné vymezení způsobu hodnocení nabídek podle dílčích hodnotících kritérií uvedené v zadávací dokumentaci. (…) Úřad měl při svých úvahách ohledně postupu zadavatele resp. hodnotící komise tedy primárně posoudit, zda bylo již vymezení způsobu hodnocení nabídek podle dílčích hodnotících kritérií v zadávací dokumentaci v souladu se zákonem. (…) Dovodil-li Úřad, že zadavatel resp. hodnotící komise jednal při hodnocení nabídek v rozporu se zákonem, měl tento svůj celkový závěr opřít o dílčí závěr, že v zadávací dokumentaci byl dostatečně vymezen způsob hodnocení nabídek podle dílčích hodnotících kritérií, který zadavatel však v rámci samotného hodnocení nedodržel. Nebyl-li by způsob hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci dostatečně vymezen, nemohlo by pochybení zadavatele spočívat až v provedení hodnocení nabídek, nýbrž právě již v chybně nastaveném způsobu hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci ve smyslu § 44 odst. 3 písm. h) zákona, neboť provedení hodnocení nabídek by bylo až důsledkem nedostatečného vymezení způsobu hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci. K pochybení zadavatele by tedy došlo v jiném okamžiku a podle jiného ustanovení zákona, než jaké Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval.“.

61.         Předseda Úřadu dále v rozhodnutí uvedl, žeÚřad v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí přezkoumával otázku samotného hodnocení nabídek hodnotící komisí, konkrétně Úřad posuzoval otázku, zda bylo z hodnocení nabídek resp. ze zprávy patrné, jak zadavatel v rámci zadávacího řízení postupoval a jakým způsobem dospěl k výsledkům hodnocení nabídek. (…) Otázku specifikace jednotlivých dílčích hodnotících kritérií a způsobu jejich hodnocení v rámci zadávacích podmínek však Úřad zmínil pouze v obecné rovině v bodě 46 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V bodě 32 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, jak zadavatel popsal způsob hodnocení subkritéria „Kvalifikace dodavatele“ v kvalifikační dokumentaci, ale již opomněl provést posouzení jejich přípustnosti z hlediska zákona. Úřad se tedy v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí nezabýval (…) otázkou nastavení způsobu hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií a dostatečného vymezení jejich obsahu v kvalifikační dokumentaci (…).“.

62.         Podle předsedy Úřadu tudíž „Úřad při novém projednání věci tedy posoudí, zda zadavatelem vymezený způsob hodnocení nabídek jednotlivých uchazečů ve smyslu § 44 odst. 3 písm. h) zákona byl dostatečně jasný, srozumitelný a určitý. (…)“.

63.         S ohledem na výše uvedené závěry předsedy Úřadu se tudíž Úřad nejprve podrobně zabýval skutečností, zda zadavatel vymezil způsob hodnocení nabídek v kvalifikační dokumentaci ve smyslu § 44 odst. 3 písm. h) zákona dostatečně jasně, srozumitelně a určitě. 

64.         Ke způsobu hodnocení nabídek vymezenému zadavatelem v kvalifikační dokumentaci Úřad nejprve obecně uvádí, že základním dokumentem zadávacího řízení a nejvýznamnějším zdrojem informací, na jejichž základě zpracovávají dodavatelé své nabídky, je zadávací dokumentace veřejné zakázky. Zákon proto zadavateli ukládá povinnost vymezit jejím prostřednictvím veškeré podrobnosti předmětu veřejné zakázky nezbytné k tomu, aby dodavatelé mohli zpracovat své nabídky. Co nejpřesnější vymezení předmětu veřejné zakázky v zadávací dokumentaci je tedy základem pro podání nabídek odpovídajících požadavkům zadavatele.

65.         Význam kvality zpracování zadávací dokumentace lze z pohledu zadavatele spatřovat v tom, že dodavatelé na jejím základě podají vzájemně porovnatelné nabídky, které umožní zadavateli jejich hodnocení podle stanovených hodnotících kritérií.

66.         V této souvislosti Úřad odkazuje např. na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 33/2007 ze dne 20. 3. 2008, v němž uvedený soud judikoval, že „(…) zadávací dokumentací se tedy rozumí souhrn všech konkrétních požadavků zadavatele na zpracování nabídky. Z těchto požadavků pak následně, nad rámec kritérií obsažených v oznámení zadávacího řízení, vyplynou i podrobná pravidla pro určení, která nabídka je pro zadavatele nejvýhodnější a která se tak stane nabídkou vítěznou. Základem zadávací dokumentace je tedy co nejpřesnější vymezení předmětu veřejné zakázky, provedené natolik podrobným způsobem, který umožní samotné sestavení nabídky, její následné transparentní hodnocení zadavatelem a poté i následné objektivní přezkoumání toho, zda zadavatel hodnotil nabídky takovým způsobem, jakým měl.“.

67.         Úřad rovněž odkazuje i na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 86/2008 ze dne 25. 3. 2009, který se zabýval povinností vypracovat transparentní zadávací dokumentaci, a tedy i povinností transparentně popsat stanovená hodnotící kritéria, a ze kterého mimo jiné vyplývá, že „(…)zadávací dokumentace musí být jednoznačná, jelikož musí být zcela patrno, v jakých otázkách a jak konkrétně spolu budou jednotlivé nabídky soutěžit. Rovněž jednotlivá dílčí kritéria a jejich hodnocení musí být natolik konkrétní, přesné a jednoznačné, aby se každému z uchazečů dostalo informací téhož materiálního obsahu a aby bylo následně zřetelně přezkoumatelné, zda zadavatel hodnotil nabídky tak, jak předeslal v zadávacích podmínkách. Nemůže tedy obstát taková zadávací dokumentace, z níž požadavky na zpracování nabídky a následně hodnotící kritéria nejsou zcela srozumitelná a jednoznačná, tj. pokud objektivně připouštějí rozdílný výklad a vzniká tak interpretační nejistota.“ Pro úplnost Úřad dodává, že tento rozsudek lze aplikovat i v předmětném správním řízení, ačkoliv se vztahuje k veřejné zakázce zadávané podle zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, neboť povinnost zadavatele vypracovat transparentní zadávací dokumentaci nebyla zákonem (zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, pozn. Úřadu) nijak dotčena.

68.         K samotnému vymezení hodnotících kritérií a jejich způsobu hodnocení Úřad uvádí, že způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií je obligatorní součástí zadávací dokumentace podle § 44 odst. 3 písm. h) zákona. Na základě stanovených hodnotících kritérií probíhá samotný proces hodnocení nabídek, jehož výsledkem je výběr nejvhodnější nabídky.

69.         Zákon zadavateli umožňuje zvolit jako základní hodnotící kritérium pro zadání veřejné zakázky buď nejnižší nabídkovou cenu, nebo ekonomickou výhodnost nabídky, přičemž v případě ekonomické výhodnosti nabídky je zadavatel vždy povinen stanovit dílčí hodnotící kritéria, a to tak, aby vyjadřovala vztah užitné hodnoty a ceny a vztahovala se k nabízenému plnění veřejné zakázky. Mohou jimi být zejména nabídková cena, kvalita, technická úroveň nabízeného plnění, estetické a funkční vlastnosti, apod. (viz § 78 odst. 4 zákona). V případě hodnotícího kritéria ekonomická výhodnost nabídky je zadavatel rovněž oprávněn rozhodnout se, zda jím nastavená hodnotící kritéria budou buď tzv. objektivní či subjektivní. Úřad s ohledem na závěry obsažené např. v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 77/2008-45 ze dne 4. 11. 2010, potvrzeného rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 8/2011-112 ze dne 30. 3. 2011 konstatuje, že subjektivní hodnotící kritéria je zadavatel oprávněn použít kdykoliv, tedy i bez ohledu na eventuální příležitost hodnotících kritérií objektivních. Při využití subjektivních hodnotících kritérií však musí být na tato kritéria kladeny vyšší nároky, co se týče jasnosti, srozumitelnosti a dostatečné specifikaci pravidel jak pro zpracování samotných nabídek, tak i jejich následného hodnocení.

70.         S ohledem na to, že samotné pojmenování dílčího hodnotícího kritéria (či subkritéria) nemusí být, a ve většině případů z pochopitelných důvodu ani nemůže být, dostatečným vodítkem pro uchazeče při zpracování nabídek, jsou na zadavatele v souvislosti s nimi kladeny vyšší nároky na jejich specifikaci v zadávací dokumentaci, tj. zadavatel musí v zadávací dokumentaci blíže vymezit, co bude v rámci těchto dílčích kritériích hodnoceno, a to tak, aby každý uchazeč věděl, jaké údaje má ve své nabídce uvádět a v jakém případě bude jeho nabídka hodnocena lépe než nabídky ostatních uchazečů. V této souvislosti lze odkázat taktéž na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R173/2008/02-632/2009/310-ASc ze dne 19. 1. 2009, které uvádí, že „(…) podle § 78 odst. 4 zákona, rozhodne-li se zadavatel pro zadání veřejné zakázky podle základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, stanoví vždy dílčí hodnotící kritéria. Dílčí hodnotící kritéria se musí vztahovat k nabízenému plnění veřejné zakázky a zadavatel je při jejich stanovení povinen dodržovat zásady zakotvené v ustanovení § 6 zákona. Stanovení hodnotících kritérií je jedním z nejdůležitějších kroků ze strany zadavatele, neboť na jejich základě zadavatel rozhoduje, jakým způsobem bude hodnotit nabídky, resp. která vlastnost nabídky je z jeho pohledu nejvýznamnější. Stanovení hodnotících kritérií a jejich obsahu je tedy klíčovou fází pro hodnocení nabídek ve smyslu § 79 zákona. Zadavatelem stanovená hodnotící kritéria musí splňovat základní charakteristické vlastnosti a to určitost, jednoznačnost, schopnost být předmětem hodnocení a nediskriminační charakter. Z každého dílčího hodnotícího kritéria musí být patrné, co se jím jednoznačně myslí, resp. co má nabídka obsahovat, aby tomuto kritériu vyhověla a mohla být hodnocena. Nedodržení těchto požadavků totiž může vést k nejednotnému pochopení významu a povahy takového kritéria a k podání nabídek, jež nejsou vzájemně srovnatelnými. Kvalita stanovení dílčích hodnotících kritérií má zpravidla přímý vliv na kvalitu provedení hodnocení nabídek.“. 

71.         Zadavatel tak musí (s ohledem na povinnost dodržovat mj. zásadu transparentnosti v průběhu celého zadávacího řízení) dbát na to, aby dílčí hodnotící kritéria a jejich způsob hodnocení byl stanoven jednoznačně, srozumitelně a transparentně, aby uchazeči o veřejnou zakázku měli již při zpracovávání svých nabídek jednoznačnou představu o tom, jaké aspekty jejich nabídek budou pro zadavatele při jejich hodnocení určující (kterou nabídku bude považovat zadavatel za nejvhodnější) a na co se tedy při jejich zpracování zaměřit.

72.         Účelem výše zmíněné zásady transparentnosti, zakotvené v § 6 odst. 1 zákona, je zajištění toho, aby zadávání veřejné zakázky proběhlo průhledným, právně korektním a předvídatelným způsobem za předem jasně a srozumitelně stanovených podmínek. Transparentnost procesu zadávání veřejných zakázek je podmínkou existence účinné hospodářské soutěže mezi jednotlivými dodavateli v postavení uchazečů. Porušením této zásady je pak jakékoliv jednání zadavatele, které způsobuje nečitelnost zadávacího řízení. Tak tomu může být např. i tehdy, pokud zadávací dokumentace neobsahuje jednoznačně a srozumitelně formulovaná pravidla pro hodnocení nabídek (na straně uchazečů může vzniknout interpretační nejistota ohledně údajů uvedených zadavatelem v zadávací dokumentaci). S ohledem na uvedené musí zadavatel zpracovat zadávací dokumentaci dostatečně kvalitně a s náležitou pečlivostí, aby uchazeči mohli podat odpovídající a vzájemně porovnatelné nabídky.

73.         Výše uvedené lze rovněž seznat z již citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 33/2007 ze dne 20. 3. 2008, v němž soud judikoval, že »(…) ze zadávací dokumentace tedy musí být zcela jednoznačně patrno, v jakých otázkách a jak konkrétně spolu budou nabídky „soutěžit“. V případě, že zadavatel pro zadání veřejné zakázky zvolil kritérium ekonomické výhodnosti nabídky a pokud stanovil jednotlivá dílčí kritéria a jejich váhy, pak tato kritéria a způsob jejich hodnocení musel popsat natolik konkrétně, přesně a jednoznačně, aby se každému z uchazečů dostalo informací téhož materiálního obsahu – a aby následně bylo zřetelně přezkoumatelné, zda zadavatel hodnotil nabídky tak, jak předeslal v zadávacích podmínkách – zejména pak v dostatečně konkrétní míře právě v zadávací dokumentaci. Už při zpracování nabídky musí být jednotlivým uchazečům zřejmé, podle jakých hodnotících kritérií a jakým konkrétním způsobem budou nabídky hodnoceny, a tedy jak mají být jednotlivé nabídky zpracovány, aby byly při hodnocení „úspěšnými.«.

74.         Aby mohl být i navazující proces hodnocení nabídek považován za transparentní, musí hodnocení nabídek podle dílčích hodnotících kritérií reflektovat předem stanovené vymezení těchto kritérií, přičemž nelze připustit situaci, aby se zadavatel, resp. hodnotící komise, jakkoliv odchýlil od způsobu hodnocení nabídek stanoveného v zadávací dokumentaci. Hodnocení číselně nevyjádřených kritérií musí být dostatečně podrobně zdůvodněno a musí obsahovat údaje, proč je určitá nabídka hodnocena lépe než ostatní. Hodnocení nabídek je klíčovým prvkem v procesu výběru nejvhodnější nabídky, a proto má stěžejní význam, a to nejen ze strany dodržení formálního postupu, ale i co do objektivity hodnocení.

75.         S ohledem na výše zmíněnou judikaturu, Úřad v této souvislosti při opětovném posouzení věci konstatuje, že zadávací podmínky šetřené veřejné zakázky nedávají dodavatelům jasnou představu, jaké nabídky budou v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ pro zadavatele výhodnější, přičemž v této souvislosti Úřad uvádí následující skutečnosti.

76.         Zadavatel v šetřené veřejné zakázce v bodu 17. „KRITÉRIA A ZPŮSOB HODNOCENÍ“ kvalifikační dokumentace stanovil, že základním kritériem hodnocení je ekonomická výhodnost nabídky, přičemž stanovil, že dílčími hodnotícími kritérii jsou „Nabídková cena (bez DPH)“ s váhou 70% a „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ s váhou 30%.

77.         Dále zadavatel v citovaném bodu kvalifikační dokumentace uvedl, že v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ bude hodnotit jednak subkritérium „Návrh zpracování projektu“ a dále subkritérium „Kvalifikace dodavatele“.

78.         V rámci dílčího subkritéria „Návrh zpracování projektu“ měly být hodnotící komisí podle bodu 17. kvalifikační dokumentace hodnoceny relevance navržené metodologie realizace projektu, vč. předložení harmonogramu zpracování projektu, dále kvalita a odborná úroveň navrhovaných řešení, přehlednost a srozumitelnost informací, logické a věcné zdůvodnění navrhovaných postupů řešení předmětu plnění zakázky (podrobněji viz bod 55. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

79.         V rámci dílčího subkritéria „Kvalifikace dodavatele“ měly být hodnotící komisí podle bodu 17. kvalifikační dokumentace hodnoceny kvalifikace a zkušenosti osob či týmu zapojených do realizace veřejné zakázky a dále znalosti, zkušenosti, praxe, doložené vzdělání, certifikáty, příp. ocenění (podrobněji viz bod 55. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

80.         Pro hodnocení jednotlivých nabídek v dílčím hodnotícím kritériu „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ měla hodnotící komise použít bodovou stupnici v rozsahu 0 až 100 bodů (podrobněji viz bod 56. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

81.         Jak tedy vyplývá z obsahu bodu 17. „KRITÉRIA A ZPŮSOB HODNOCENÍ“ kvalifikační dokumentace, jsou v něm heslovitě popsány mimo jiné i skutečnosti, které zadavatel hodlal hodnotit v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“, jako např. kvalita a odborná úroveň navrhovaných řešení, logické a věcné zdůvodnění navrhovaných postupů řešení předmětu plnění zakázky, popis struktury a vazeb jednotlivých osob zapojených do realizace zakázky, či krátká charakteristika uchazeče, atd.

82.         Podle Úřadu však právě pouze z heslovitě uvedeného popisu hodnocení tak, jak jej vymezil zadavatel v kvalifikační dokumentaci, nelze jednoznačně, srozumitelně a transparentně seznat, jaké konkrétní aspekty nabídek uchazečů o veřejnou zakázku bude hodnotící komise hodnotit v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“. Současně z citovaného bodu kvalifikační dokumentace podle Úřadu nevyplývá, v jakém případě bude nabídka jednotlivého uchazeče hodnocena lépe oproti nabídkám ostatních uchazečů.

83.         K tomu Úřad nejprve uvádí, že zadavatel ve vyjádření ze dne 8. 2. 2016 uvedl, že u dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ není možné předem stanovit konkrétní detailně rozpracované bodování každé části tohoto hodnotícího kritéria vycházející ze všech možných variant nabídek. Podle zadavatele by rutinní přidělování bodů nemuselo nezbytně vyjadřovat kvalitu podaných nabídek, protože v šetřeném případě bylo třeba vzít v úvahu mnoho údajů z nabídek, jejich vazby a kombinace, aby zadavatel vybral nejvhodnější nabídku.

84.         K uvedenému argumentu zadavatele Úřad uvádí, že povinností zadavatele je podrobně popsat způsob a metodu hodnocení nabídek z hlediska jednotlivých dílčích hodnotících kritérií tak, aby si uchazeči o veřejnou zakázku mohli vytvořit jasnou představu o tom, jakým způsobem budou jejich nabídky hodnoceny. Zadavatel v bodu 17. „KRITÉRIA A ZPŮSOB HODNOCENÍ“ kvalifikační dokumentace sice vymezil, jaký rozsah bodového ohodnocení bude přidělovat každé jednotlivé nabídce v kritériu, které nelze vyjádřit číselně, ovšem ani v citovaném bodu kvalifikační dokumentace, ani na žádném jiném místě kvalifikační dokumentace, již blíže neupřesnil a nekonkretizoval, jaký návrh zpracování projektu bude považovat za pro něj nejpřínosnější, a které údaje tak budou v jejich výsledku hodnoceny vyšším bodovým ohodnocením. Pouhé přidělení procentní váhy dílčímu hodnotícímu kritériu „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“, určení způsobu přiřazování bodového hodnocení na základě úspěšnosti předmětné nabídky v rámci daného dílčího hodnotícího kritéria (podrobněji viz body 55. a 56. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a pouze heslovité popsání hodnocených skutečností, není dostačujícím vymezením způsobu hodnocení podle hodnotících kritérií. Úřad zdůrazňuje, že uchazeči o veřejnou zakázku musí být předem, tj. již před podáním nabídky, obeznámeni s preferencemi zadavatele, na jejichž základě budou jejich nabídky hodnoceny v rámci všech hodnotících kritérií tak, aby mohli podat konkurenceschopné nabídky. Dílčí hodnotící kritérium „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ tak nelze označit za srozumitelné a čitelné, nýbrž naopak se Úřadu jeví jako hodnotící kritérium netransparentní a ve svém důsledku nepřezkoumatelné.

85.         Pro ilustraci výše popsaného nezákonného postupu zadavatele Úřad uvádí, že v bodě 17. „KRITÉRIA A ZPŮSOB HODNOCENÍ“ kvalifikační dokumentace zadavatel stanovil, že v rámci tohoto dílčího hodnotícího kritéria bude hodnotit i subkritérium „Návrh zpracování projektu“.

86.         Z citovaného bodu kvalifikační dokumentace však pouze vyplývá, že zadavatel bude hodnotit jednak relevanci navržené metodologie realizace projektu, a to včetně harmonogramu zpracování projektu. Dále měla být hodnocena kvalita a odborná úroveň navrhovaných řešení, přehlednost a srozumitelnost informací, rovněž i logické a věcné zdůvodnění navrhovaných postupů řešení předmětu veřejné zakázky.

87.         Jak je zřejmé z citovaného bodu 17. kvalifikační dokumentace, zadavatel v subkritériu „Návrh zpracování projektu“ jednak blíže nespecifikoval, jakým způsobem bude hodnotit relevanci navržené metodologie realizace projektu, včetně harmonogramu zpracování projektu, tedy z kvalifikační dokumentace nevyplývá, jaké skutečnosti bude zadavatel preferovat, a tudíž jim bude přiděleno vyšší bodové ohodnocení, tedy kterou metodologii realizace projektu bude považovat za vhodnější oproti jiné, či které údaje musí harmonogram zpracování projektu obsahovat, jako např. pouze časovou návaznost jednotlivých kroků při realizaci projektu nebo i další údaje. Zadavatel však dále v kvalifikační dokumentaci blíže nestanovil ani to, jakým způsobem bude hodnotit kvalitu a odbornou úroveň navrhovaných řešení, přehlednost a srozumitelnost informací, logické a věcné zdůvodnění navrhovaných postupů řešení předmětu veřejné zakázky.

88.         K tomu Úřad doplňuje, že ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 18. 12. 2015 vyplývá, že v rámci uvedeného subkritéria hodnotící komise hodnotila jednak analytickou část, dále pak návrhovou část a nakonec i komunikační strategii. Z právě uvedeného je zřejmé, že zadavatel v uvedeném subkritériu hodnotil dokonce i takové skutečnosti, o kterých v kvalifikační dokumentaci nesdělil, že budou rovněž předmětem hodnocení. Uchazeči tak nevěděli, že by se při přípravě nabídky měli rovněž zaměřit i na popis komunikační strategie, aby jejich nabídka mohla být lépe hodnocena, neboť zadavatel v kvalifikační dokumentaci neuvedl, že hodlá hodnotit i popis této strategie. Je zřejmé, že uchazeči nemohli v době zpracování nabídek vědět, jaké konkrétní skutečnosti zadavatel hodlá hodnotit a na co se tedy mají při tvorbě své nabídky zaměřit; v případě, že by byli obeznámeni s tím, že zadavatel hodlá klást důraz na posouzení jednotlivých konkrétních částí metodologie a na posouzení komunikační strategie daného projektu, pak mohli své nabídky koncipovat jiným způsobem. Nelze připustit, aby dodavatelé před podáním nabídek nevěděli, co konkrétně zadavatel požaduje a co je pro něj stěžejní, tedy na co bude klást při hodnocení důraz a jakým způsobem splnění míry určitého požadavku ohodnotí. Je to právě zadavatel, kdo poptává určitý předmět plnění a tomu uzpůsobuje proces zadávacího řízení, tedy i stanovení zadávacích podmínek, včetně způsobu hodnocení. Právě zadavatel si musí být vědom toho, jak má vypadat nabídka, která pro něj bude nejpřínosnější. Tyto skutečnosti je však zadavatel povinen řádně do zadávacích podmínek promítnout, zejména pak do vymezení způsobu hodnocení, aby dodavatelé na základě jím uvedených informací mohli nabídky zpracovat tak, aby co nejvíce odpovídaly požadavkům a potřebám zadavatele a zadavatel byl následně schopen přezkoumatelným způsobem nabídky hodnotit. Dodavatel má právo, aby zadavatel sdělil, co bude hodnoceno nejlépe, aby tomu přizpůsobil svou nabídko-tvorbu.

89.         Z uvedených skutečností je však zřejmé, že v šetřeném případě uchazeči o veřejnou zakázku nemohli mít v době podání nabídek reálnou představu, podle jakých pravidel bude zadavatel přidělovat body v uvedeném subkritériu „Návrh zpracování projektu“, neboť zadavatel nestanovil v tomto hodnotícím subkritériu dostatečně přesné údaje tak, aby byl předem znám způsob hodnocení tohoto jmenovaného subkritéria. Uchazeči tak nemohli vědět, „co“ konkrétně mají zadavateli nabídnout, aby mohli obdržet více bodů, než jejich konkurenti v soutěži o veřejnou zakázku. Úřad proto považuje vymezený způsob hodnocení nabídek v uvedeném subkritériu za nedostatečný a zároveň i netransparentní.

90.         Úřad dále uvádí, že zadavatel v bodě 17. „KRITÉRIA A ZPŮSOB HODNOCENÍ“ kvalifikační dokumentace stanovil, že v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ hodlal hodnotit i subkritérium „Kvalifikace dodavatele“, v rámci kterého měl posoudit kvalifikaci a zkušenosti osob/týmu zapojených do realizace veřejné zakázky, a dále měl posoudit znalosti, zkušenosti, praxi, doložené certifikáty, příp. ocenění.

91.         K právě uvedenému subkritériu hodnocení Úřad dodává, že zadavatel v kvalifikační dokumentaci stanovil, že pro účely hodnocení tohoto subkritéria byli uchazeči povinni vyplnit dokument „Kvalifikace a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky“, v jehož jednotlivých částech měli uchazeči popsat struktury a vazby jednotlivých osob zapojených do realizace veřejné zakázky, dále měli specifikovat jednotlivé členy týmu, rovněž měli popsat účast na plnění veřejné zakázky u jednotlivých členů týmu a nakonec měli uvést krátkou charakteristiku uchazeče.

92.         Jak vyplývá např. z části III. „Účast na plnění veřejné zakázky jednotlivého člena týmu“ dokumentu „Kvalifikace a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky“, požadoval zadavatel po uchazečích, aby pro každého jednotlivého člena týmu vyplnili tyto údaje: Vymezení pozice v pracovním týmu vypisované veřejné zakázky (jako např. vedoucí týmu, specialista), konkrétní pracovní činnost vykonávaná při plnění vypisované veřejné zakázky, výstup činností, vymezení, zda jde o podkladové činnosti nebo konečný sumář jiných činností, rozsah a podíl na celku (v hodinách, dnech, nebo procentech), provázanost s jinými činnostmi v rámci plnění veřejné zakázky, časové zařazení činnosti v průběhu plnění (na začátku, ke konci nebo průběžně), zastupitelnost, a rizika spojená s činností.

93.         Podle Úřadu však zadavatel ani v případě hodnocení údajů uvedených v citované části III.  „Účast na plnění veřejné zakázky jednotlivého člena týmu“ nespecifikoval, jaké údaje uvedené v nabídce uchazečů budou pro zadavatele vhodnější, a tudíž je bude lépe hodnotit. Tyto údaje pak nevyplývají ani ze skutečností uvedených zadavatelem v bodu 17. kvalifikační dokumentace. Z uvedených dokumentů totiž nevyplývá, ani to, které údaje, které zadavatel požadoval vyplnit, bude hodnotit. Z obsahu kvalifikační dokumentace je sice patrné, že zadavatel hodlá hodnotit účast na plnění veřejné zakázky u každého jednotlivého člena týmu, a proto zřejmě bude hodnotit rozsah a podíl jeho účasti na celku uvedený v hodinách, dnech nebo procentech. Nicméně již zadavatel nespecifikoval, jaký rozsah činností jednotlivých členů týmu považuje za optimální, a tudíž jej bude hodnotit nejvyšším bodovým ohodnocením. Dále zadavatel nekonkretizoval, jakým způsobem bude hodnotit provázanost hodnocené činnosti s jinými činnostmi, či časové zařazení činnosti v průběhu plnění veřejné zakázky, tedy jak si představuje, aby na sebe jednotlivé činnosti navazovaly a byly navzájem provázány. Uchazeči dále nebyli při vypracování nabídky seznámeni s tím, jaká rizika spojená s činností související s plněním veřejné zakázky zadavatel považuje za více a jaká za méně závažná, popř. v jaké míře si zadavatel představuje zastupitelnost jednotlivých osob, tedy co je pro něj nejvíce vyhovující a za co přidělí nejvyšší počet bodů. 

94.         Podobně je tak tomu např. i u části IV. „Krátká charakteristika uchazeče“ dokumentu „Kvalifikace a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky“, ve kterém zadavatel stanovil, aby uchazeči uvedli následující údaje: Historie, celkový počet a struktura kmenových zaměstnanců, základní pracovní stroje a zařízení, ocenění v soutěžích, členství v oborových sdruženích, specializace, významní obchodní partneři, práce pro zahraniční odběratele, zaměstnávání osob se ztíženým pracovním uplatněním.

95.         Podle Úřadu tak ani ze skutečností uvedených zadavatelem v bodu 17. kvalifikační dokumentace, ani ze skutečností uvedených v části IV. „Krátká charakteristika uchazeče“ blíže nevyplývá, jaké skutečnosti týkající se historie uchazeče bude zadavatel preferovat, a tudíž jim přidělí vyšší bodové ohodnocení, tedy zda např. bude hodnotit vyšším počtem bodů, pokud uchazeč bude společností dlouhodobě působící na trhu. Dále zadavatel blíže nespecifikoval, jaký počet zaměstnanců uchazeče bude zadavatel považovat za dostatečný, aby mohl být nejlépe ohodnocen, tedy zda bude lépe hodnotit uchazeče s menším počtem zaměstnanců, či uchazeče s vyšším počtem zaměstnanců. Zadavatel rovněž nekonkretizoval, jaké základní pracovní stroje a zařízení bude preferovat, tedy nekonkretizoval jaké pracovní stroje a zařízení považuje pro realizaci šetřené veřejné zakázky za potřebnější, a tudíž jim bude přiděleno vyšší bodové ohodnocení. Zadavatel nekonkretizoval ani, např. jaká ocenění získaná uchazeči v soutěžích, členství v jakých oborových sdruženích, či jaká specializace uchazeče by mohla být ohodnocena vyšším bodovým ohodnocením. Současně zadavatel neuvedl, jaké obchodní partnery považuje za významné a jak bude spolupráci s nimi hodnotit. Zadavatel taktéž nestanovil, zda bude lépe bodově hodnotit ty uchazeče, kteří pracují pro zahraniční odběratele, než ty, kteří pracují pouze pro tuzemské odběratele, a jak se tato skutečnost promítne v bodovém ohodnocení. Dále zadavatel neuvedl, zda např. upřednostňuje a tudíž bude lépe hodnotit uchazeče, kteří zaměstnávají osoby se ztíženým pracovním uplatněním. Totéž platí i pro část II. „Specifikace jednotlivých členů pracovního týmu“ předmětného dokumentu „Kvalifikace a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky“, kde zadavatel požaduje po uchazečích vyplnit údaje o vzdělání, praxi, referenčních pracích, pracovních zkušenostech, oceněních a údaje o publikační, přednáškové a pedagogické činnosti a údaje o členství v profesních sdruženích jednotlivých členů týmu. Ani v tomto případě však není zřejmé, co zadavatele preferuje a jaké skutečnosti bude hodnotit lépe, než jiné; není např. zřejmé jaká školení, certifikace a stáže jsou pro zadavatele přínosnější, tedy za které udělí vyšší počet bodů, popř. zda za jakékoliv školení bude udělováno určité bodové hodnocení; zadavatel zmiňuje i možnost uvedení samostudia, přičemž pak není jasné, zda samostudium je pro zadavatele srovnatelné s absolvovaným kurzem. Ze zadavatelem stanového popisu hodnocení tudíž není vůbec zřejmé, jakým způsobem zamýšlel hodnocení provést.

96.         Z uvedených skutečností vyplývá, že uchazeči o veřejnou zakázku nemohli mít v době podání nabídek reálnou představu, podle jakých pravidel bude zadavatel přidělovat body v uvedeném subkritériu „Kvalifikace dodavatele“, neboť zadavatel nestanovil ani v tomto hodnotícím subkritériu dostatečně přesné údaje tak, aby byl předem znám způsob hodnocení tohoto jmenovaného subkritéria. Uchazeči tak nemohli vědět, „co“ konkrétně mají zadavateli nabídnout, aby mohli obdržet více bodů, než jejich konkurenti v soutěži o veřejnou zakázku. Úřad proto považuje vymezený způsob hodnocení nabídek i v tomto uvedeném subkritériu za nedostatečný a zároveň i netransparentní.

97.         K tomu Úřad dodává, že pokud zadavatel zvolí pro zadání veřejné zakázky subjektivní dílčí hodnotící kritéria, pak tato kritéria a způsob jejich hodnocení musí v zadávací dokumentaci popsat natolik srozumitelně, aby bylo každému uchazeči už při zpracování nabídky zřejmé, podle jakých hodnotících kritérií a jakým konkrétním způsobem budou nabídky hodnoceny a co bude zadavatelem preferováno, resp. hodnoceno lépe, aby mohly být nabídky uchazeči zpracovány tak, aby byly při hodnocení „úspěšnými“. K uvedenému Úřad doplňuje, že povinnost popsat hodnocení subjektivního hodnotícího kritéria tak, aby bylo pro dodavatele a následné hodnocení zadavatelem transparentní, se vztahuje k subjektivnímu hodnotícímu kritériu jako celku, tedy včetně jeho subkritérií a jednotlivých požadavků, které tvořily obsah daných subkritérií.

98.         Z výše uvedených skutečností však vyplývá, že zadavatel v šetřeném případě neformuloval pravidla pro hodnocení nabídek v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“, a jeho dílčích subkritériích „Návrh zpracování projektu“ a „Kvalifikace dodavatele“ dle uvedených pravidel. Je tak zřejmé, že uchazeči o veřejnou zakázku neměli již ve fázi přípravy svých nabídek jednoznačnou představu o preferencích zadavatele a ohledně takto vymezeného dílčího hodnotícího kritéria tedy mohla vzniknout na straně uchazečů o veřejnou zakázku jistá interpretační nejistota, neboť, jak již Úřad uvedl výše, není jednoznačné, které aspekty nabídek budou pro zadavatele určující, resp. které údaje uvedené v nabídkách uchazečů bude zadavatel upřednostňovat (např. kterou metodologii realizace projektu bude považovat za vhodnější oproti jiné, jaký počet zaměstnanců uchazeče bude zadavatel považovat za dostatečný, jaký rozsah činností jednotlivých členů týmu považuje za optimální při řešení předmětu veřejné zakázky, apod.).

99.         Aby zadavatel vyhověl požadavkům zákona, zejména dodržení zásady transparentnosti, musí výše popsané povinnosti dostát. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí však vyplývá, že dílčí hodnotící kritérium „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ bylo nastaveno zcela nedostatečně, když bylo stanoveno pouze heslovitě a bez jakýchkoliv bližších konkretizací. Z výše uvedených skutečností je tedy zřejmé, že zadavatel svou povinnost precizního nastavení citovaného dílčího hodnotícího kritéria nenaplnil podle názoru Úřadu ani v minimálním rozsahu.

100.     Úřad dále uvádí, že nejednoznačné vymezení způsobu hodnocení dílčích kritérií má kromě vlivu na sestavení nabídek uchazeči o veřejnou zakázku rovněž vliv na samotné hodnocení nabídek hodnotící komisí, neboť ta má povinnost provést hodnocení nabídek přesně podle hodnotících kritérií stanovených zadavatelem v zadávacích podmínkách a nesmí se za účelem dodržení transparentnosti zadávacího řízení jakkoliv odchýlit od daného způsobu hodnocení, neboť jednoznačné vymezení způsobu hodnocení nabídek v rámci dílčích hodnotících kritérií a následné hodnocení podle těchto kritérií zaručuje objektivní přezkoumání postupu zadavatele, resp. hodnotící komise, směřující k výběru nejvhodnější nabídky.

101.     K tomu Úřad dodává, že tím, že se zadavatel dopustil primárního pochybení již při nastavení zadávacích podmínek, resp. při stanovení subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“, je zřejmé, že nesprávně a netransparentně nastavený způsob hodnocení měl vliv i na následné hodnocení nabídek, čímž došlo ke kumulaci chyb zadavatele v návaznosti na výše popsané primární pochybení zadavatele. Úřad uvádí, že v tomto rozhodnutí již detailně nepřezkoumával hodnocení jednotlivých nabídek, neboť tím, že zadavatel pochybil již v nastavení způsobu hodnocení nabídek v zadávacích podmínkách, nelze, s ohledem na výše učiněné závěry, postup hodnotící komise, potažmo zadavatele, v šetřeném případě přezkoumat, což bylo Úřadem popsáno v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí. Uvedené je zároveň zcela v souladu se závěry učiněnými v rozhodnutí předsedy Úřadu.  

102.     Dále také nelze vyloučit, že skutečnost, že zadavatel v rámci popisu hodnocení nabídek v dílčím hodnotícím kritériu „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ neuvedl své preference, tedy jaké aspekty považuje co do splnění jeho potřeb za nejpřínosnější, čímž dodavatelé nemohli získat konkrétní představu o tom, podle čeho a ve vztahu k jakým konkrétním parametrům či aspektům bude jejich nabídka v rámci uvedeného dílčího hodnotícího kritéria hodnocena, mohla vést k tomu, že se někteří potenciální uchazeči rozhodli nepodat nabídku do zadávacího řízení, ačkoliv by jinak byli schopni předmět šetřené veřejné zakázky reálně plnit. Vzhledem k právě řečenému Úřad uvádí, že nezákonný postup zadavatele mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Zákonné nastavení hodnotících kritérií představuje jeden ze základních  prvků soutěže v rámci zadávacího řízení. Jejich nezákonnost má velký odrazující potenciál pro řadu uchazečů, jež by mohli podat nabídku, která mohla obsahovat pro zadavatele výhodnější podmínky, než tomu bylo v případě nabídky vybraného uchazeče, přitom současně hodnocení podle takto nezákonně vymezených hodnotících kritérií se projevuje ve faktické nepřezkoumatelnosti postupů zadavatele, což mohlo mít v konečném důsledku i reálný vliv na výběr nejvhodnější nabídky; provedené hodnocení totiž nelze relevantně přezkoumat.    

103.     S ohledem na výše uvedené skutečnosti Úřad uzavírá, že postup zadavatele v šetřeném zadávacím řízení mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť kdyby bylo dílčí hodnotící kritérium „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“, včetně jeho subkritérií stanoveno dostatečně podrobně a v souladu se zásadou transparentnosti, nelze vyloučit, že by se zadávacího řízení zúčastnilo více uchazečů, resp. že by podané nabídky zadavatel vyhodnotil s odlišným výsledkem. Úřad k tomuto pro úplnost dodává, že pro naplnění dikce ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona postačí pouhá možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, tudíž úvaha nad potencialitou ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky je součástí legitimního správního uvážení.

104.     K uvedenému Úřad dodává, že jak již uvedl předseda Úřadu ve svém rozhodnutí sp. zn. R128/2014, zákon nevyžaduje prokázání vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, postačí takové jednání zadavatele, které mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Jak rovněž konstatoval Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 58/2010-159 ze dne 20. 3. 2012 „Pro naplnění skutkové podstaty deliktu je přitom takováto možnost zcela postačující a soudu tedy nezbývá než uzavřít s tím, že žalobce nevyvrátil, že by existovala možnost, že by v případě řádného zadání veřejné zakázky byla podána nabídka další, přičemž nelze vyloučit alespoň potenciální možnost, že by se taková nabídka stala nabídkou vítěznou…K tomu je třeba poukázat na to, že se jedná toliko o možnost (hypotézu), kterou není možné jakkoli prokazovat.“ Zadavatel svým jednáním tak naplnil všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu. Obdobně pak v rozhodnutí sp. zn. R406/2013 předseda Úřadu konstatoval, že „v tomto kontextu je třeba poukázat na znění ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dle něhož postačuje pouhá možnost podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, což vyplývá z formulace tohoto ustanovení zákona, cit.: „…nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku“. V rozhodnutí č. j. ÚOHS-R180/2008/VZ-1837/2009/310/ASc ze dne 12. 2. 2009 již předseda konstatoval, že „Skutková podstata správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona je navíc naplněna, i pokud jednání zadavatele má pouze potenciál podstatně ovlivnit výběr nabídky, tedy je pouze schopno tohoto ovlivnění, aniž by k němu nutně došlo. Z dikce zákona jasně plyne, že slovo „podstatně“ se vztahuje jak na skutečné ovlivnění (ovlivnil) tak i na potenciální možnost ovlivnění (mohl ovlivnit) výběru nabídky. …k uložení pokuty Úřadem postačí pouze potenciální možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Úřad tedy není nucen zkoumat, zda k ovlivnění skutečně došlo či nedošlo, neboť z hlediska ustanovení § 120 zákona stačí pouhá možnost tohoto ovlivnění.“ Je tedy zřejmé, že není nezbytné prokázat, že ke skutečnému podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky fakticky došlo, ale postačí „pouhá“ eventualita, resp. potencialita, podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 7. 10. 2011 č. j. 62 Af 41/2010-72, dovodil, že „pro spáchání správního deliktu podle tohoto ustanovení [Pozn. Úřadu: § 120 odst. 1 písm. a)] (a pro uložení pokuty podle § 120 odst. 2 ZVZ) musí být prokázáno, že zadavatel porušil ZVZ, přitom k porušení ZVZ ze strany zadavatele došlo kvalifikovaným způsobem. Tento kvalifikovaný způsob porušení ZVZ (závažnější, „nebezpečnější“ porušení ZVZ) je dán tehdy, pokud kromě samotného nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ již došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a zároveň pokud samotné nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ buď podstatně ovlivnilo, nebo mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky“.

105.     Krajský soud v Brně pak v rozsudku č. j. 31 Af 23/2012-40 ze dne 26.9.2012 k materiální stránce deliktu uvedl, že „z dikce „podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit“ vyplývá, že může jít o poruchový nebo i ohrožovací správní delikt. Zákonodárce tedy (za běžných okolností) spatřuje společenskou škodlivost již v tom, že mohlo dojít, nikoli nutně muselo, k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Není tedy pravdou, že nedošlo k naplnění materiálního znaku správního deliktu….již pouhá existence takové možnosti je společensky škodlivá, a došlo tedy k naplnění materiálního znaku (společenské škodlivosti) správního deliktu uvedeného v ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách“.

106.     Úřad dále dodává, že z rozhodnutí předsedy vyplývá, že Úřad má při novém projednání věci rovněž vzít v úvahu i námitky podaného rozkladu. Úřad tedy prověřil přílohu, kterou zadavatel přiložil k rozkladu proti napadenému rozhodnutí, přičemž zjistil, že ta obsahuje bodové ohodnocení provedené hodnotící komisí dne 15. 12. 2015. Dle zadavatele z této tabulky zřetelně vyplývá, jakým způsobem hodnotící komise přidělila body jednotlivým uchazečům v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“, a to jak celkový počet za dané dílčí hodnotící kritérium, tak i bodové ohodnocení subkritéria „Návrh zpracování projektu“ a subkritéria „Kvalifikace dodavatele“, a i bodové ohodnocení dalších aspektů hodnocených v rámci těchto subkritériích.

107.     K zadavatelem doloženému dokumentu Úřad uvádí, že vzhledem ke skutečnosti, že dospěl k závěru, že zadavatel porušil zákon již při stanovení hodnotících kritérií v kvalifikační dokumentaci (viz bod 112. odůvodnění tohoto rozhodnutí), a nikoliv až při hodnocení nabídek, k němuž se zadavatelem doložený dokument vztahuje, považuje přiložený dokument pro posouzení postupu zadavatele při stanovení způsobu hodnocení dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ v kvalifikační dokumentaci za bezpředmětný. Vzhledem ke skutečnosti, že měl Úřad podle předsedy Úřadu přezkoumat postup zadavatele při stanovení hodnotících kritérií v kvalifikační dokumentaci, přičemž dospěl k závěru, že zadavatel pochybil již při stanovení hodnotících kritérií v kvalifikační dokumentaci, nepřezkoumával z uvedeného důvodu postup zadavatele, resp. hodnotící komise při samotném hodnocení jednotlivých nabídek a tudíž ani zadavatelem přiložený dokument. Přezkum samotného hodnocení, vč. nově přiloženého dokumentu zadavatelem, by byl v daném případě bezpředmětný, neboť prvotní pochybení zadavatele nastalo již při nastavení hodnotících kritérií, tudíž i následné hodnocení muselo být nutně takovým postupem zadavatele ovlivněno a jednalo se tak o důsledek původního pochybení zadavatele. Důvodem je fakt, že absence srozumitelného popisu způsobu hodnocení nabídek v kvalifikační dokumentaci způsobuje to, že ani sebelepší popis způsobu hodnocení nabídek, nemůže být za této situace transparentní, neboť úmysl zadavatele, co do přidělování bodového ohodnocení uchazeči nabízených hodnot, nebyl předem řádně popsán, a tedy nelze ověřit, zda skutečně byly body zadavatelem přidělovány dle předem jasně stanoveného pravidla, kterému, kdyby byly zadávací podmínky nastaveny v souladu se zákonem, by uchazeči uzpůsobili své nabídky. Stejně tak lze legitimně očekávat, že kdyby byly zadávací podmínky v tomto ohledu zpracovány tak, jak zákon vyžaduje, mohly být nabídky uchazečů zpracovány jinak, případně by se účastnil jiný (širší) okruh dodavatelů, neboť uchazeči by ve svých nabídkách reflektovali to, co by zadavatel předem stanovil, že bude hodnotit vyšším bodovým ohodnocením, aby tak mohli získat více bodů a tedy měli šanci v předmětném zadávacím řízení uspět. Z uvedeného je zřejmé, že nezákonný postup zadavatele mohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky, neboť nelze posuzovat výlučně postup zadavatele při hodnocení uchazečů, kteří nabídku do zadávacího řízení podali, když jednání zadavatele mohlo mít dopad jak na okruh dodavatelů, tak na nabídko-tvorbu uchazečů. Za této situace nelze dovozovat konkrétní vliv jednání zadavatele ve vztahu k podaným nabídkám v předmětném zadávacím řízení, neboť dopad nezákonného jednání zadavatele je širší, než-li jen ve vztahu k provedenému hodnocení podaných nabídek. Ve vztahu k potencialitě vlivu a naplnění skutkové podstaty správního deliktu lze příp. odkázat na již uvedenou argumentaci zejm. v bodech 104. a 105. odůvodnění tohoto rozhodnutí. K výše uvedenému Úřad rovněž přihlédl i při ukládání pokuty, jak ostatně vyplývá dále z odůvodnění tohoto rozhodnutí (blíže viz bod 138. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

108.     Závěrem Úřad dodává, že z rozhodnutí předsedy Úřadu dále vyplynulo, že Úřad má případně posoudit i to, zda bylo možné, aby subkritérium „Kvalifikace dodavatele“ tak, jak jej stanovil zadavatel v kvalifikační dokumentaci, mohlo být jako takové z hlediska zákona hodnoceno.

109.     Z uvedeného důvodu tudíž Úřad přistoupil i k posouzení této skutečnosti, tedy zda hodnotící subkritérium „Kvalifikace dodavatele“ tak, jak jej stanovil zadavatel v kvalifikační dokumentaci, mohlo být jako takové z hlediska zákona hodnoceno, když z § 50 odst. 5 zákona vyplývá, že kvalifikace dodavatele nemůže být předmětem hodnocení.

110.     Po přezkoumání uvedené problematiky, tedy po přezkoumání obsahu dílčího hodnotícího subkritéria „Kvalifikace dodavatele“ dospěl Úřad k závěru, že s ohledem na ustanovení § 78 odst. 4 zákona, které uvádí, že dílčími hodnotícími kritérii mohou být také organizace, kvalifikace a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky, se stanovení dílčího hodnotícího subkritéria „Kvalifikace dodavatele“ nejeví být v rozporu se zákonem, když zadavatel v kvalifikační dokumentaci stanovil, že bude v rámci uvedeného dílčího hodnotícího subkritéria hodnotit organizaci, kvalifikaci a zkušenosti osob zapojených do realizace veřejné zakázky, neboť tyto skutečnosti měli podle zadavatele významný dopad na její plnění. K tomu však Úřad doplňuje, že právě uvedené nemá vliv na skutečnost, že zadavatel pochybil již při nastavení dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ v kvalifikační dokumentaci, které zadavatel podle Úřadu, jak vyplývá z výše uvedených skutečností v odůvodnění tohoto rozhodnutí, nestanovil dostatečně konkrétně a jednoznačně, čímž současně nedodržel ani zásadu transparentnosti a uvedený závěr tudíž nemá na rozhodnutí Úřadu vliv.

111.     Pro odstranění všech pochybností Úřad doplňuje, že nepřehlédl, že dne 1. 10. 2016 nabyl účinnosti zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“). Úřad se proto v souladu s čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod zabýval otázkou, podle jakého právního předpisu je třeba jednání zadavatele posuzovat. V této souvislosti lze uvést, že jednání zadavatele je správním deliktem podle obou právních předpisů [§ 120 odst. 1 písm. a) zákona, § 268 odst. 1 písm. b) ZZVZ], přičemž zadavateli by při ukládání sankce podle ZZVZ hrozila stejně vysoká pokuta [srov. ust. § 268 odst. 2 písm. a) ZZVZ] jako dle právní úpravy aplikované v šetřeném případě. Za tohoto stavu věci není podle Úřadu pozdější právní úprava obsažená v ZZVZ pro zadavatele příznivější, a proto jednání zadavatele Úřad posuzoval v souladu s čl. 40 odst. 6 Listiny podle právní úpravy účinné v době spáchání správního deliktu. Závěrem v této souvislosti lze uvést, že uplatnění výše uvedeného principu v rámci správního trestání vyplývá rovněž z judikatury Nejvyššího správního soudu konkrétně pak např. z rozsudku č. j. 5 Afs 68/2011-99 ze dne 21. 3. 2012, v jehož rámci Nejvyšší správní soud dovodil povinnost správních orgánů zabývat se dodržením ústavního principu povinnosti použít pozdější právní úpravu, pokud je pro pachatele příznivější (obdobně též i rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 64/2012 – 48 ze dne 12. 4. 2013).

112.     S ohledem na vše výše uvedené Úřad uzavírá, že se zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při stanovení dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ nedodržel povinnost stanovenou v § 44 odst. 3 písm. h) zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, když v kvalifikační dokumentaci neuvedl dostatečné upřesňující údaje tak, aby byl předem znám způsob hodnocení jmenovaného dílčího hodnotícího kritéria, resp. neuvedl, jaké nabízené hodnoty považuje pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny podle zadávací dokumentace vyšším bodovým ohodnocením, čímž současně nedodržel zásadu transparentnosti, přičemž tímto postupem mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dne 21. 1. 2016 uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem.

113.     Z důvodů uvedených v odůvodnění tohoto rozhodnutí proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. rozhodnutí

114.     Úřad k výroku II. tohoto rozhodnutí uvádí, že v oznámení o zahájení správního řízení č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-03631/2016/532/KSt ze dne 1. 2. 2016 uvedl, že získal pochybnost, zda hodnocení nabídek podle § 79 odst. 1 zákona proběhlo transparentním způsobem v souladu s § 6 odst. 1 zákona, resp. zda je hodnocení nabídek transparentní a přezkoumatelné a vyplývá z něj, proč hodnotící komise přidělila jednotlivým nabídkám v dílčím hodnotícím kritériu „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ konkrétní body, a zda se tedy zadavatel nedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

115.     Následně Úřad výrokem I. napadeného rozhodnutí rozhodl, že se zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že hodnocení nabídek podle § 79 odst. 1 zákona v dílčím hodnotícím kritériu „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“, konkrétně jeho subkritériu „Kvalifikace dodavatele“ neprovedl podle § 6 odst. 1 zákona v souladu se zásadou transparentnosti, neboť z hodnocení nabídek není zřejmé, proč hodnotící komise přidělila jednotlivým nabídkám v citovaném dílčím hodnotícím subkritériu „Kvalifikace dodavatele“ konkrétní bodové ohodnocení, v důsledku čehož je hodnocení nabídek v uvedeném dílčím hodnotícím subkritériu netransparentní a nepřezkoumatelné, přičemž tímto postupem mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dne 21. 1. 2016 uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem, za což mu byla výrokem II. napadeného rozhodnutí uložena za spáchání správního deliktu pokuta ve výši 30 000,- Kč.

116.     Nicméně předseda Úřadu ve svém rozhodnutí uvedl, že „(…) měl Úřad, hodlal-li prošetřovat samotné hodnocení nabídek jednotlivých uchazečů a obsah zprávy, především jako výchozí otázku vyhodnotit, zda obstojí samotné vymezení způsobu hodnocení nabídek podle dílčích hodnotících kritérií uvedené v zadávací dokumentaci. (…) Nebyl-li by způsob hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci dostatečně vymezen, nemohlo by pochybení zadavatele spočívat až v provedení hodnocení nabídek, nýbrž právě již v chybně nastaveném způsobu hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci ve smyslu § 44 odst. 3 písm. h) zákona, neboť provedení hodnocení nabídek by bylo až důsledkem nedostatečného vymezení způsobu hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci. K pochybení zadavatele by tedy došlo v jiném okamžiku a podle jiného ustanovení zákona, než jaké Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval.“

117.     Na základě závěrů uvedených v rozhodnutí předsedy Úřadu Úřad tedy posoudil, zda byl způsob hodnocení nabídek v kvalifikační dokumentaci dostatečně vymezen, přičemž dospěl k závěru, že se zadavatel dopustil při zadávání šetřené veřejné zakázky správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při stanovení dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ nedodržel povinnost stanovenou v § 44 odst. 3 písm. h) zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, když v kvalifikační dokumentaci neuvedl dostatečné upřesňující údaje tak, aby byl předem znám způsob hodnocení jmenovaného dílčího hodnotícího kritéria, resp. neuvedl, jaké nabízené hodnoty považuje pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny podle zadávací dokumentace vyšším bodovým ohodnocením, čímž současně nedodržel zásadu transparentnosti, přičemž tímto postupem mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dne 21. 1. 2016 uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem (viz odůvodnění výroku I. tohoto rozhodnutí).

118.     Z výše uvedených skutečností uvedených v odůvodnění tohoto rozhodnutí je tedy zřejmé, že Úřad po novém posouzení postupu zadavatele při zadávání šetřené veřejné zakázky dospěl k závěru, že již způsob hodnocení nabídek nebyl zadavatelem v kvalifikační dokumentaci u dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ stanoven v souladu se zákonem. Zadavatel se tedy podle Úřadu dopustil primárního pochybení již při nastavení zadávacích podmínek, resp. při stanovení subjektivního dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“.

119.     Pokud tedy k pochybení zadavatele došlo již při nastavení způsobu hodnocení, nemohlo tudíž pochybení zadavatele spočívat až v provedení hodnocení nabídek, jak Úřad dovodil v napadeném rozhodnutí. K tomu Úřad dodává, že je z výše uvedených skutečností zřejmé, že zadavatelovo pochybení nastalo podle jiného ustanovení zákona, neboť v odůvodnění tohoto rozhodnutí dospěl Úřad k závěru, že zadavatel porušil § 44 odst. 3 písm. h) zákona. K pochybení zadavatele tedy došlo v jiné (dřívější) fázi zadávacího řízení, když stanovení způsobu hodnocení v kvalifikační dokumentaci spadá do fáze přípravné před vlastním zahájením zadávacího řízení, zatímco hodnocení nabídek spadá již do fáze po podání nabídek. K zjištěnému pochybení zadavatele tak došlo v okamžiku, které předcházelo samotnému hodnocení nabídek.

120.     Úřad proto uzavírá, že pokud zadavatel porušil zákon již v okamžiku stanovení způsobu hodnocení nabídek v kvalifikační dokumentaci, tedy ve fázi předcházející hodnocení nabídek, nemůže být důvodem pro uložení sankce nesprávné hodnocení nabídek, neboť k němu došlo až v důsledku nedostatečného vymezení způsobu hodnocení nabídek v kvalifikační dokumentaci. Uvedené závěry jsou zároveň zcela v souladu s rozhodnutím předsedy Úřady, který Úřadu uložil „primárně posoudit, zda bylo již vymezení způsobu hodnocení nabídek podle dílčích hodnotících kritérií v zadávací dokumentaci v souladu se zákonem. (…)“ a dovodil, že „(…) Nebyl-li by způsob hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci dostatečně vymezen, nemohlo by pochybení zadavatele spočívat až v provedení hodnocení nabídek, nýbrž právě již v chybně nastaveném způsobu hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci ve smyslu § 44 odst. 3 písm. h) zákona, neboť provedení hodnocení nabídek by bylo až důsledkem nedostatečného vymezení způsobu hodnocení nabídek v zadávací dokumentaci. K pochybení zadavatele by tedy došlo v jiném okamžiku a podle jiného ustanovení zákona, než jaké Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval.“. Úřad tudíž postupoval zcela v intencích citovaného rozhodnutí.

121.     Z uvedených skutečností tudíž vyplývá, že zadavatel nemohl porušit zákon a dopustit se tak správního deliktu v souvislosti s hodnocením nabídek. Z uvedeného důvodu tudíž Úřad nezjistil důvody pro uložení sankce za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona při hodnocení nabídek.

122.     Podle § 117a písm. d) zákona Úřad zahájené řízení zastaví, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 zákona nebo pro uložení sankce podle § 120 zákona nebo § 120a zákona.

123.     K uvedenému Úřad nejprve uvádí, že důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 zákona nejsou v šetřené veřejné zakázce dány, neboť v posuzované věci již byla uzavřena smlouva na realizaci předmětu šetřené veřejné zakázky, a tudíž nelze zadavateli uložit nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení nebo jen ve zrušení jednotlivého úkonu zadavatele.

124.     K možnosti uložení sankce podle § 120a zákona Úřad uvádí, že tuto sankci zadavateli uložit nelze, neboť citované ustanovení zákona upravuje správní delikty dodavatelů, a nikoliv zadavatelů, jehož postup při zadávání šetřené veřejné zakázky je předmětem tohoto správního řízení. Úřad tak nezjistil důvody ani pro uložení sankce podle § 120a zákona.

125.     Dále Úřad uvádí, že výše v odůvodnění výroku II. tohoto rozhodnutí konstatoval, že se zadavatel postupem při hodnocení nabídek v dílčím hodnotícím kritériu „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“, tedy jednáním zadavatele vymezeným v oznámení o zahájení předmětného správního řízení č. j. ÚOHS-S0051/2016/VZ-03631/2016/532/KSt ze dne 1. 2. 2016, nedopustil správního deliktu, neboť správní delikt spáchaný zadavatelem spočívá v jiném jednání, než v jednání popsaném v citovaném oznámení o zahájení správního řízení (správní delikt zadavatele spočívá již v nesprávném nastavením zadávacích podmínek, nikoliv až v následném netransparentním hodnocení nabídek), pročež Úřad v této části předmětného správního řízení nezjistil ani důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona.

126.     Na základě výše uvedených skutečností Úřad rozhodl o zastavení předmětného správního řízení ve specifikované části tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K výroku III. rozhodnutí – uložení sankce

127.     Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

128.     V případě šetřené veřejné zakázky se zadavatel dopustil správního deliktu tím, že při stanovení dílčího hodnotícího kritéria „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“ nedodržel povinnost stanovenou v § 44 odst. 3 písm. h) zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, když v kvalifikační dokumentaci neuvedl dostatečné upřesňující údaje tak, aby byl předem znám způsob hodnocení jmenovaného dílčího hodnotícího kritéria, resp. neuvedl, jaké nabízené hodnoty považuje pro něj za nejpřínosnější, a které tedy následně budou hodnoceny podle zadávací dokumentace vyšším bodovým ohodnocením, čímž současně nedodržel zásadu transparentnosti, přičemž tímto postupem mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dne 21. 1. 2016 uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem.

129.     Zadavatel tak naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

130.     Vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele přistoupil Úřad k uložení pokuty.

131.     Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

132.     Úřad proto před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl z podnětu, který obdržel dne 4. 1. 2016, přičemž správní řízení ve věci spáchání správního deliktu bylo zahájeno dnem doručení oznámení o zahájení správního řízení, tedy dne 1. 2. 2016. Ke spáchání správního deliktu vymezeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 21. 1. 2016, kdy zadavatel uzavřel smlouvu na realizaci plnění předmětu šetřené veřejné zakázky.

133.     Vzhledem k uvedeným skutečnostem Úřad konstatuje, že v šetřené veřejné zakázce nedošlo k zániku odpovědnosti zadavatele za správní delikt.

134.     Za správní delikt se podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona uloží pokuta do 10% ceny zakázky, nebo do 20 000 000,- Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a), c) nebo d) zákona.

135.     Cena veřejné zakázky, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správního deliktu, a za kterou může být zadavateli uložena pokuta, činí podle čl. V. „Cena díla“ Smlouvy o dílo částku ve výši 3 811 500,- Kč včetně DPH. Horní hranice pokuty za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona činí 10 % z této částky, tj. částku ve výši 381 150,- Kč.

136.     Podle § 121 odst. 2 zákona při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

137.     Hlavním kritériem, které je podle výše citovaného ustanovení rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Úřad nad rámec uvedených kritérií pak může přihlédnout i k jiným okolnostem, pokud jsou svojí povahou podstatné pro posouzení závažnosti správního deliktu, a které by s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu mohly být kvalifikovány jako polehčující či přitěžující.

138.     Co se týče způsobu, resp. okolností, za kterých byl správní delikt spáchán, zadavatel tím, že nedostatečně a netransparentně vymezil dílčí hodnotící kritérium „Návrh zpracování projektu vč. kvalifikace dodavatele“, potenciálně omezil okruh uchazečů o veřejnou zakázku, neboť někteří potenciální dodavatelé nemuseli mít zájem účastnit se zadávacího řízení, kde není postup zadavatele při hodnocení jasně a transparentně dán, neboť není zřejmé, jaké plnění bude zadavatel preferovat. Popsané jednání zadavatele mohlo mít za následek omezení hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, což jsou předpoklady, jejichž zajištěním zákon dosahuje svého hlavního účelu, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Lze předpokládat, že při dostatečně podrobném a transparentním vymezení citovaného dílčího hodnotícího kritéria by zadavatel obdržel více nabídek, přičemž nelze vyloučit, že v těchto případných dalších nabídkách mohly být obsaženy výhodnější podmínky plnění, než obsahovala nabídka vybraného uchazeče. Stejně tak nelze vyloučit skutečnost, že by nabídky předložené uchazeči v zadávacím řízení při srozumitelně nastavených zadávacích podmínkách (srozumitelně popsaném způsobu hodnocení nabídek) koncipovali své nabídky odlišně a mohl tak zadavatel i od těchto uchazečů obdržet pro něj výhodnější nabídky. Úřad pro úplnost doplňuje, že skutková podstata spáchaného správního deliktu je vzhledem k okolnostem šetřeného případu naplněna již v situaci, kdy je dána možnost vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, a to i za situace, kdy již v předmětném zadávacím řízení byly podány nabídky, což Úřad nepřehlédl. Důvodem je skutečnost, že pochybení zadavatele, a tedy jednou z okolností spáchaného správního deliktu je to, že zadavatel pochybil již při samostatném nastavení hodnotících kritérií, což mohlo mít dopad jak na okruh potenciálních dodavatelů, tak na tvorbu nabídek uchazečů, kteří nabídky podali. V daném případě tedy nelze dovozovat přímý vliv na výběr nejvhodnější nabídky na základě hodnot, které byly předloženy uchazeči o veřejnou zakázku a způsobu, jakým zadavatel podané nabídky hodnotil.

139.     Co se týče stupně závažnosti správního deliktu, Úřad konstatuje, že pochybení zadavatele spočívající v nedostatečně a v netransparentně vymezených zadávacích podmínkách je třeba hodnotit jako typově závažné porušení zákona, protože atakuje základní principy zadávání veřejných zakázek, když může mít dle názoru Úřadu silný odrazující efekt pro potenciální dodavatele, neboť by bylo logické, pokud by neměli zájem účastnit se zadávacího řízení, které nemá jasně a transparentně stanoveno, za jakých podmínek a při splnění jakých skutečností, bude jejich nabídka nejlépe hodnocena. 

140.     Jako polehčující okolnost v této souvislosti Úřad při stanovení pokuty hodnotí skutečnost, že jednáním zadavatele nebyla soutěž o veřejnou zakázku zcela vyloučena, ale pouze omezena, neboť jak vyplývá z obsahu dokumentace o veřejné zakázce, zadavatel obdržel v šetřeném případě nabídky tří uchazečů, přičemž všechny nabídky byly zadavatelem hodnoceny.

141.     Úřad žádné přitěžující okolnosti spočívající v postupu zadavatele v šetřené veřejné zakázce neshledal.

142.     Jde-li o způsob spáchání správního deliktu, Úřad po posouzení případu neshledal žádné relevantní skutečnosti, které by měly být v rámci posouzení výše pokuty v tomto směru zohledněny.

143.     Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl k době spáchání správního deliktu, neboť jak Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 123/2013 ze dne 9. 4. 2015 judikoval, „je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejnosti a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“

144.     K otázce doby spáchání správního deliktu Úřad uvádí, že ke spáchání správního deliktu zadavatelem došlo cca před jedním rokem a uložená pokuta tudíž v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 123/2013 ze dne 9. 4. 2015 nejeví znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen a časový horizont mezi spácháním správního deliktu a uložením sankce tedy neatakuje účel „trestu“.

145.     Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele. Z rozpočtu zadavatele pro rok 2017 uveřejněného na internetových stránkách http://rozpocet.olomouc.eu/ Úřad zjistil, že příjmy zadavatele na rok 2017 byly stanoveny ve výši 2 091 482 tis. Kč. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, kterými zadavatel disponuje, považovat za likvidační.

146.     V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.

147.     Úřad nad rámec uvedeného doplňuje, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Kromě toho může zadavatel, nemůže-li uhradit pokutu z rozpočtových zdrojů, využít jiné právní nástroje, např. ty, které vyplývají z pracovního práva a odpovědnosti konkrétní osoby za protiprávní stav.

148.     Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke spáchání správního deliktu přistoupil k uložení pokuty, neboť zadavatel již uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na realizaci plnění předmětu veřejné zakázky.

149.     Vzhledem k výše uvedenému přistoupil Úřad k uložení pokuty ve výši uvedené ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

150.     Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Podle § 117c odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu činí v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.

  

 

otisk úředního razítka

 

  

 

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

 

 

  

 

Obdrží

Statutární město Olomouc, Horní náměstí 583, 779 00 Olomouc

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz