číslo jednací: S0508/2016/VZ-37287/2016/532/MOn

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném z moci úřední dne 21.7.2016, jehož účastníkem je

 

• zadavatel – hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1,

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 – učiněných při zadávání části A „Autorizovaný servis a údržba vozidel značky Hyundai“ a části B „Autorizovaný servis a údržba vozidel VW a Škoda spadajících pod koncern VW“ veřejné zakázky „Servis a údržba vozidel vozového parku Městské policie hl. m. Prahy“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12.4.2016 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13.4.2016 pod ev. č. 631265, ve znění opravy uveřejněné dne 16.5.2016, dne 23.5.2016 a dne 4.7.2016 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 15.4.2016 pod ev. č. 2016/S 074-129740, ve znění opravy uveřejněné dne 19.5.2016 pod ev. č. 2016/S 095-171031, dne 26.5.2016 pod ev. č. 2016/S 100-179139 a dne 9.7.2016 pod ev. č. 2016/S 131-236287,

 

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 – při zadávání části A „Autorizovaný servis a údržba vozidel značky Hyundai“ veřejné zakázky „Servis a údržba vozidel vozového parku Městské policie hl. m. Prahy“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12.4.2016 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13.4.2016 pod ev. č. 631265, ve znění opravy uveřejněné dne 16.5.2016, dne 23.5.2016 a dne 4.7.2016 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 15.4.2016 pod ev. č. 2016/S 074-129740, ve znění opravy uveřejněné dne 19.5.2016 pod ev. č. 2016/S 095-171031, dne 26.5.2016 pod ev. č. 2016/S 100-179139 a dne 9.7.2016 pod ev. č. 2016/S 131-236287, nedodržel postup stanovený v ustanovení § 45 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 6 odst. 1 citovaného zákona, když v bodě 2.1. „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace stanovil požadavek, aby byl uchazeč autorizovaným servisem pro vozidla značky Hyundai, kdy stanovením takové podmínky vytvořil neodůvodněnou překážku hospodářské soutěže, čímž se zároveň dopustil porušení zásady zákazu diskriminace, když diskriminoval ty dodavatele, kteří jsou schopni splnit předmět veřejné zakázky, ale nejsou autorizovaným servisem značky Hyundai, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

 

II.

Zadavatel – hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 – při zadávání části B „Autorizovaný servis a údržba vozidel VW a Škoda spadajících pod koncern VW“ veřejné zakázky „Servis a údržba vozidel vozového parku Městské policie hl. m. Prahy“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12.4.2016 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13.4.2016 pod ev. č. 631265, ve znění opravy uveřejněné dne 16.5.2016, dne 23.5.2016 a dne 4.7.2016 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 15.4.2016 pod ev. č. 2016/S 074-129740, ve znění opravy uveřejněné dne 19.5.2016 pod ev. č. 2016/S 095-171031, dne 26.5.2016 pod ev. č. 2016/S 100-179139 a dne 9.7.2016 pod ev. č. 2016/S 131-236287, nedodržel postup stanovený v ustanovení § 45 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 6 odst. 1 citovaného zákona, když v bodě 2.1. „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace stanovil požadavek, aby byl uchazeč autorizovaným servisem pro vozidla značky VW a Škoda, kdy stanovením takové podmínky vytvořil neodůvodněnou překážku hospodářské soutěže, čímž se zároveň dopustil porušení zásady zákazu diskriminace, když diskriminoval ty dodavatele, kteří jsou schopni splnit předmět veřejné zakázky, ale nejsou autorizovaným servisem značek VW a Škoda, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

III.

Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele – hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 – uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 118 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ruší část A „Autorizovaný servis a údržba vozidel značky Hyundai“ zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Servis a údržba vozidel vozového parku Městské policie hl. m. Prahy“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12.4.2016 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13.4.2016 pod ev. č. 631265, ve znění opravy uveřejněné dne 16.5.2016, dne 23.5.2016 a dne 4.7.2016 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 15.4.2016 pod ev. č. 2016/S 074-129740, ve znění opravy uveřejněné dne 19.5.2016 pod ev. č. 2016/S 095-171031, dne 26.5.2016 pod ev. č. 2016/S 100-179139 a dne 9.7.2016 pod ev. č. 2016/S 131-236287.

                                                                              IV.

Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele – hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 – uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 118 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ruší část B „Autorizovaný servis a údržba vozidel VW a Škoda spadajících pod koncern VW“ zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Servis a údržba vozidel vozového parku Městské policie hl. m. Prahy“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12.4.2016 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13.4.2016 pod ev. č. 631265, ve znění opravy uveřejněné dne 16.5.2016, dne 23.5.2016 a dne 4.7.2016 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 15.4.2016 pod ev. č. 2016/S 074-129740, ve znění opravy uveřejněné dne 19.5.2016 pod ev. č. 2016/S 095-171031, dne 26.5.2016 pod ev. č. 2016/S 100-179139 a dne 9.7.2016 pod ev. č. 2016/S 131-236287.

V.

Podle § 119 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, v návaznosti na § 1 odst. 1 vyhlášky č. 328/2006 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pro účely zákona o veřejných zakázkách, se zadavateli – hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 –

ukládá uhradit náklady řízení ve výši 30 000,- Kč (třicet tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ       

1.             Dne 12.4.2016 odeslal zadavatel – hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) – k uveřejnění oznámení otevřeného zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Servis a údržba vozidel vozového parku Městské policie hl. m. Prahy“; oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13.4.2016 pod ev. č. 631265, ve znění opravy uveřejněné dne 16.5.2016, dne 23.5.2016 a dne 4.7.2016 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 15.4.2016 pod ev. č. 2016/S 074-129740, ve znění opravy uveřejněné dne 19.5.2016 pod ev. č. 2016/S 095-171031, dne 26.5.2016 pod ev. č. 2016/S 100-179139 a dne 9.7.2016 pod ev. č. 2016/S 131-236287 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Pro část A „Autorizovaný servis a údržba vozidel značky Hyundai“ (dále jen „část A“) předmětné veřejné zakázky v bodu 2.1. „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že „(…) Zadavatel požaduje, aby byl uchazeč autorizovaným servisem pro vozidla značky Hyundai. Uchazeč v rámci své nabídky předloží dokument, z něhož bude jednoznačně vyplývat (součástí dokumentu musí být potvrzení výrobcem vozidla), že splňuje podmínku zadavatele v požadavku na autorizovaný servis pro vozidla uvedená v části A veřejné zakázky“.

3.             Pro část B „Autorizovaný servis a údržba vozidel VW a Škoda spadajících pod koncern VW“ (dále jen „část B“) předmětné veřejné zakázky v bodu 2.1. „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že „(…) Zadavatel požaduje, aby byl uchazeč autorizovaným servisem pro vozidla spadajících pod koncern VW, minimálně v rozsahu značek vozidel uvedených v Příloze č. 1 Smlouvy 907/15 B. Uchazeč v rámci své nabídky předloží dokument, z něhož bude jednoznačně vyplývat (součástí dokumentu musí být potvrzení výrobcem vozidla), že splňuje podmínku zadavatele v požadavku na autorizovaný servis pro vozidla uvedená v části B veřejné zakázky“.

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

4.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), obdržel dne 30.6.2016 podnět k přezkoumání postupu zadavatele při zadávání  předmětné veřejné zakázky. Úřad s  obsahem podnětu seznámil zadavatele a současně si vyžádal dokumentaci o veřejné zakázce a stanovisko zadavatele k obsahu podnětu.

5.             Úřad na základě obdrženého podnětu a po předběžném přezkoumání předložených podkladů získal pochybnosti, zda zadavatel neporušil ustanovení § 45 odst. 3 zákona ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, když v části A a části B předmětné veřejné zakázky stanovil požadavek, aby byl uchazeč autorizovaným servisem, přičemž stanovením takové podmínky mohl určitým dodavatelům zaručit konkurenční výhodu nebo vytvořit neodůvodněnou překážku hospodářské soutěže (§ 45 odst. 3 zákona), čímž mohlo zároveň dojít k porušení zásady zákazu diskriminace, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

III.           PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

6.             Účastníkem správního řízení podle § 116 zákona je zadavatel.

7.             Správní řízení z moci úřední bylo zahájeno dne 21.7.2016, přičemž zahájení správního řízení Úřad účastníku řízení oznámil dopisem č. j. ÚOHS-S0508/2016/VZ-30527/2016/532/MOn z téhož dne. Citovaným oznámením Úřad seznámil zadavatele se svými pochybnostmi o tom, zda zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky neporušil ustanovení § 45 odst. 3 zákona ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, když v části A a části B předmětné veřejné zakázky stanovil požadavek, aby byl uchazeč autorizovaným servisem, přičemž stanovením takové podmínky mohl určitým dodavatelům zaručit konkurenční výhodu nebo vytvořit neodůvodněnou překážku hospodářské soutěže (§ 45 odst. 3 zákona).

8.             Po předběžném posouzení předložené dokumentace Úřad vydal dne 21.7.2016 z moci úřední rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0508/2016/VZ-30564/2016/532/MOn, kterým zadavateli nařídil předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v části A a B předmětné veřejné zakázky.

9.             Usnesením č. j. ÚOHS-S0508/2016/VZ-30636/2016/532/MOn ze dne 22.7.2016 Úřad zadavateli stanovil lhůtu, ve které byl oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, resp. vyjádřit své stanovisko v řízení. V tomtéž usnesení Úřad zadavateli rovněž stanovil lhůtu k provedení úkonu – podání informace Úřadu o dalších úkonech, které případně provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o veřejné zakázce.

10.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0508/2016/VZ-32130/2016/532/MOn ze dne 3.8.2016 Úřad zadavateli stanovil lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

11.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0508/2016/VZ-33299/2016/532/MOn ze dne 9.8.2016 Úřad na základě žádosti zadavatele ze dne 1.8.2016, kterou Úřad obdržel dne 8.8.2016, o prodloužení lhůty  stanovené ve výroku II. usnesení č. j. ÚOHS-S0508/2016/VZ-30636/2016/532/MOn ze dne 22.7.2016 k provedení úkonu – podání informace Úřadu o dalších úkonech, které případně provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o veřejné zakázce, stanovil zadavateli novou lhůtu k provedení předmětného úkonu.

Vyjádření zadavatele ze dne 28.7.2016

12.         Zadavatel uvádí, že obecně lze konstatovat, že zákon je nutné vykládat podle jeho samotného účelu, kterým je zajištění potřeb zadavatele za dodržení podmínek hospodářské soutěže. K nutnosti zajištění takových potřeb zadavatel uvádí, že je na něm, aby definoval podmínky, které musí uchazeči splňovat, aby jím požadované plnění bylo řádně realizováno. Tyto podmínky však musí být podle jeho vyjádření odůvodnitelné. Pokud by se podle zadavatele jednalo o podmínky, které bez řádného odůvodnění „zužují samotnou soutěž“, tak by svým charakterem byly nepřípustné, protože by se fakticky dotýkaly druhé části účelu, a to samotné hospodářské soutěže a tedy § 6 odst. 1 zákona. Zadavatel je přesvědčen, že nastavil zadávací podmínky takovým způsobem, aby odpovídaly účelu zákona o veřejných zakázkách. Zadavatel uvádí, že v daném případě se jedná o servis nových vozidel značky Hyundai, které jsou použity pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156 a vozidel značky Škoda a VW, které se také účastní výkonu služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156. Na tyto vozidla jsou podle vyjádření zadavatele kladeny vyšší nároky než na další vozidla, jež jsou součástí jeho vozového parku. Zadavatel se domnívá, že vozidla, která jsou používána strážníky v přímém výkonu služby, zejména v rámci reakce na volání občanů na tísňovou linku 156, jsou „způsobem použití během jízdy zatěžována výrazně vyšším způsobem než běžná vozidla“.

13.         Podle zadavatele obecně platí, že zaměstnavatel musí vytvářet pro svoje zaměstnance takové pracovní podmínky, které jim (mimo jiné) v maximální míře zajistí ochranu života a zdraví. Vozidla, která jsou předmětem této veřejné zakázky, jsou podle zadavatele v části A veřejné zakázky výhradně určena pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156, v části B veřejné zakázky převážně určena pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156. Tato vozidla jsou podle zadavatele ze své podstaty určena k plnění úkolů vyžadujících nejenom stoprocentní připravenost ze strany strážníků, ale i samotné techniky (v tomto případě vozového parku). Zadavatel se domnívá, že aby dostál své povinnosti, postupoval v případě této veřejné zakázky obezřetně a stanovil kritéria tak, aby minimalizoval nebezpečí ohrožení života a zdraví posádek vozidel i ostatních účastníků silničního provozu, a proto musel i v tomto kontextu nastavit zadávací podmínky.

14.         Zadavatel uvádí, že autorizovaný servis musí bezpodmínečně plnit tzv. servisní standardy, jež jsou podmínkou jeho autorizace. Nastavený systém tzv. servisních standardů u autorizovaných servisů, vyškolení pracovníků a používání výrobcem určených diagnostických a ostatních přístrojů vedlo zadavatele ke stanovení na první pohled přísnějšího, leč odůvodnitelného požadavku, jež odpovídá účelu zákona.

15.         K rozdílu mezi poskytováním služeb autorizovaného a neautorizovaného servisu lze podle zadavatele dále uvést, že výrobci vozidel realizují tzv. servisní akce vyhlášené výrobcem, které se mají provést při nejbližší návštěvě autorizovaného servisu. Jelikož jsou tyto akce vyhlašovány interně, tak ji neautorizovaný servis logicky nemůže provést. Neprovedení servisní akce může mít za následek, že bude zamítnuta případná záruka, jestliže závada přímo s touto svolávací akcí souvisí. Tento rozdíl však podle zadavatele není primárně účelem toho, že zadavatel požaduje autorizovaný servis. Zadavatel své podmínky stanovil vzhledem ke specifikům užívání vozidel na lince 156.

16.         Zadavatel uvádí, že v šetřeném případě soutěž mezi uchazeči proběhla, a to konkrétně mezi těmi uchazeči, kteří byli schopni splnit požadavky zadavatele. V daném případě se podle zadavatele nejedná o omezení, které by absolutně znemožňovalo subjektům účast na veřejné zakázce. Zadavatel uvádí, že není nikterak omezen přístup dalších subjektů do sítí autorizovaných servisů, pokud tyto subjekty splní stanovená kritéria, tedy servisní standardy. Servisní standardy jsou pro zadavatele dle jeho vyjádření u vozidel působících na lince 156 zásadní. Zadavatel se domnívá, že jeho požadavky jsou oprávněné a zároveň umožňují, aby proběhla soutěž mezi uchazeči, kteří tyto požadavky splňují.

17.         Zadavatel dále uvádí, že dne 19.7.2016 došlo k otevírání obálek s nabídkami, přičemž na část A veřejné zakázky byly podány dvě nabídky, na část B byly podány čtyři nabídky a na část C byly podány dvě nabídky. Z uvedeného je podle zadavatele zřejmé, že soutěž mezi uchazeči proběhla, neboť do každé části byly podány dvě a více nabídek.

18.         Zadavatel poukazuje na podnět na přezkoumání jeho postupu při zadávání zakázky malého rozsahu „Záruční a pozáruční autorizovaný servis motorových vozidel tovární značky Hyundai“, který byl u Úřadu veden pod sp. zn. P0508/2016/VZ, a ve kterém dle jeho vyjádření Úřad učinil závěr, že nebyly shledány důvody pro zahájení správního řízení. V této souvislosti se zadavatel odvolává na výše uvedený závěr Úřadu a konstatuje, že v rámci šetřené veřejné zakázky stanovil stejná pravidla jako u zmíněné veřejné zakázky malého rozsahu.

19.         Zadavatel je přesvědčen, že v rámci šetřené veřejné zakázky dodavatele žádným způsobem nediskriminoval ani nestanovil podmínky, které by mohly určitým dodavatelům zaručit konkurenční výhodu.

20.         Zadavatel dále uvádí, že si je vědom znění Nařízení Komise (EU) č. 461/2010 ze dne 27.5.2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel (dále jen „Nařízení Komise č. 461/2010“) a faktických důsledků pro jednotlivé poskytovatele autorizovaných a neautorizovaných služeb servisů vozidel.

21.         Nařízení Komise č. 461/2010 - blokové výjimky - se podle zadavatele mohou uplatnit na vertikální vztahy (vztahy mezi subjekty, které si vzájemně nekonkurují, typicky vztah výrobce - distributor), tak i na vztahy horizontální (vztahy mezi konkurenty). Z tohoto podle zadavatele jednoznačně vyplývá, že bloková výjimka a obecná bloková výjimka pro vertikální dohody se nevztahuje na zadavatele zadávacího řízení. Podstatou „blokové výjimky“ podle zadavatele bylo „umožnění určitého přispění dohod ke zlepšení postavení spotřebitele a k rozvoji společného trhu“.

22.         Z pohledu zadavatele účelem Nařízení Komise č. 461/2010 není upravovat postup zadavatelů při zadání veřejných zakázek a lze konstatovat, že Nařízení Komise č. 461/2010 nemá přímý vliv na postup zadavatelů. Nařízení Komise č. 461/2010 podle zadavatele neznamená pro konečného spotřebitele (v daném případě zadavatele) povinnost postupovat určitým způsobem.

23.         Závěrem zadavatel uvádí, že vozidla, která jsou používána strážníky v přímém výkonu služby, zejména v rámci reakce na volání občanů na tísňovou linku 156 jsou způsobem použití během jízdy zatěžována výrazně vyšším způsobem než běžná vozidla. Zadavatel zastává názor, že na prvním místě by měla být ochrana života a zdraví osob, a proto zadavatel podle svého vyjádření při stanovení zadávacích podmínek u vozidel používaných na tísňové lince 156 postupoval tak, jak tomu je v šetřeném případě.

IV.          ZÁVĚRY ÚŘADU

24.         Úřad přezkoumal na základě § 112 a násl. ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce a vyjádření zadavatele konstatuje, že zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky porušil ustanovení § 45 odst. 3 zákona, v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, když v bodě 2.1. „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace stanovil požadavek, aby byl uchazeč autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), kdy stanovením takové podmínky vytvořil neodůvodněnou překážku hospodářské soutěže, čímž se zároveň dopustil porušení zásady zákazu diskriminace, když diskriminoval ty dodavatele, kteří jsou schopni splnit předmět veřejné zakázky, ale nejsou autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

K právnímu postavení zadavatele

25.         Úřad nejprve ověřil postavení zadavatele podle § 2 zákona.

26.         Podle § 2 odst. 2 zákona veřejným zadavatelem je

a)      Česká republika,

b)      státní příspěvková organizace,

c)      územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek,

d)      jiná právnická osoba, pokud

1)      byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2)      je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

27.         Podle § 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, je obec základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Podle § 3 odst. 1 citovaného zákona o obcích, obec, která má alespoň 3 000 obyvatel, je městem, pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády.

28.         Podle § 2 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, úkoly patřící do samosprávy hlavního města Prahy plní hlavní město Praha v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem a v rozsahu odpovídajícím potřebám hlavního města Prahy.

29.         Na základě uvedených skutečností je zřejmé, že zadavatel je veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. c) zákona, neboť je územním samosprávným celkem, a tudíž byl povinen při zadávání předmětné veřejné zakázky postupovat podle zákona, respektive předmětnou veřejnou zakázku zadávat v zadávacím řízení.

Relevantní ustanovení zákona

30.         Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel je povinen při postupu podle zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

31.         Podle § 17 písm. l) zákona se zadávacími podmínkami pro účely tohoto zákona rozumí veškeré požadavky zadavatele uvedené v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, zadávací dokumentaci či jiných dokumentech obsahujících vymezení předmětu veřejné zakázky.

32.         Ustanovení § 44 odst. 1 zákona stanoví, že zadávací dokumentace je soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel.

33.         Podle § 44 odst. 3 písm. b) zákona musí zadávací dokumentace obsahovat alespoň technické podmínky (§ 45 zákona) nebo zvláštní technické podmínky (§ 46a zákona), je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky.

34.         Podle § 45 odst. 1 zákona se technickými podmínkami v případě veřejných zakázek na dodávky nebo služby rozumí vymezení charakteristik a požadavků na dodávky nebo služby stanovené objektivně a jednoznačně způsobem vyjadřujícím účel využití požadovaného plnění zamýšlený zadavatelem.

35.         Ustanovení § 45 odst. 3 zákona stanoví, že technické podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely neodůvodněné překážky hospodářské soutěže. Odůvodňuje-li to předmět veřejné zakázky, zohlední zadavatel při stanovení technických podmínek požadavky přístupnosti osob se zdravotním postižením nebo dostupnosti pro všechny uživatele.

36.         Podle § 45 odst. 4 zákona zadavatel formuluje technické podmínky jedním ze způsobů uvedených v § 46 odst. 1, 2, 4 a 5 zákona.

37.         Podle § 118 odst. 1 zákona nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.

K výroku I. a II. rozhodnutí

38.         Úřad uvádí, že obecně platí, že zadavatel veškeré požadavky na předmět plnění stanoví dle svých potřeb s ohledem na konkrétní předmět veřejné zakázky poptávaný zadavatelem. Veškeré požadavky však musí vždy vycházet z objektivně zdůvodnitelných potřeb zadavatele. I při existenci konkrétní potřeby, na základě které zadavatel specifikuje určitý technický parametr výrobku, práce nebo poptávané služby, kterým provádí kvalitativní vymezení předmětu veřejné zakázky, musí zadavatel dodržet základní zásady zadávacího řízení, v tomto případě zejména zásadu zákazu diskriminace, aby bylo dosaženo účelu předpokládaného zákonem, a to uskutečnění transparentní, nediskriminační a rovné soutěže o zakázku.

39.         Vymezením technických podmínek nesmí zadavatel bezdůvodně zvýhodnit některé dodavatele před ostatními a nesmí tím bránit hospodářské soutěži. Stanovení bezdůvodně přísných technických podmínek je jednání, které brání hospodářské soutěži, a to jak ve vztahu ke konkrétní veřejné zakázce, tak obecně, neboť z této soutěže předem a bez zjevného důvodu vylučuje ty dodavatele, kteří nejsou z různých důvodů schopni dostát těmto přísnějším požadavkům, které zadavatel nedůvodně stanoví tak, že je schopen je splnit pouze konkrétní dodavatel, resp. omezená skupina dodavatelů.

40.         Pro část A předmětné veřejné zakázky v bodu 2.1. „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že „(…) Zadavatel požaduje, aby byl uchazeč autorizovaným servisem pro vozidla značky Hyundai. Uchazeč v rámci své nabídky předloží dokument, z něhož bude jednoznačně vyplývat (součástí dokumentu musí být potvrzení výrobcem vozidla), že splňuje podmínku zadavatele v požadavku na autorizovaný servis pro vozidla uvedená v části A veřejné zakázky“.

41.         Pro část B předmětné veřejné zakázky v bodu 2.1. „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že „(…) Zadavatel požaduje, aby byl uchazeč autorizovaným servisem pro vozidla spadajících pod koncem VW, minimálně v rozsahu značek vozidel uvedených v Příloze č. 1 Smlouvy 907/15 B. Uchazeč v rámci své nabídky předloží dokument, z něhož bude jednoznačně vyplývat (součástí dokumentu musí být potvrzení výrobcem vozidla), že splňuje podmínku zadavatele v požadavku na autorizovaný servis pro vozidla uvedená v části B veřejné zakázky“.

42.         Úřad se nejprve zabýval skutečností, zda by požadavek zadavatele, aby poptávaná služba byla poskytována výhradně autorizovaným servisem, mohl porušovat zásadu zákazu diskriminace, resp. zda by jeho stanovením mohlo dojít k diskriminaci určitých dodavatelů. Problematiku dodržování zásady zákazu diskriminace zohledňuje např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5.6.2008, ze kterého vyplývá, že smysl ustanovení § 6 zákona „v prvé řadě směřuje k cíli samotného zákona, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli“. Dále Nejvyšší správní soud zdůraznil, „že smysl a cíl zákazu diskriminace nutně vede interpreta § 6 ZVZ k závěru, že tento zákaz zahrnuje jednak zákaz diskriminace zjevné (přímé), tedy odlišného zacházení s jednotlivcem ve srovnání s celkem, jednak též zákaz diskriminace skryté (nepřímé), pokud tato vede v podstatě k obdobným právem zakázaným důsledkům (v oblasti práva veřejných zakázek tedy poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli)“. Zásada zákazu diskriminace je obligatorním principem při realizaci zadávacích řízení a je na ni kladen důraz i v rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie, který se otázkou zákazu diskriminace v jakýchkoliv formách na jakékoli úrovni také několikrát zabýval, a to např. v rozsudku ze dne 27. 10. 2005 ve věci C-158/03 Komise Evropských společenství proti Španělskému království. 

43.         Za skrytou formu nepřípustné diskriminace je pak třeba považovat např. takový postup, kdy zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením takových podmínek, které nejsou nezbytné pro úspěšné plnění veřejné zakázky, nebo na kvalitu plnění veřejné zakázky nemají vliv, přičemž je zřejmé, že takto stanovené požadavky do značné míry limitují okruh potenciálních dodavatelů tak, že nabídku na plnění veřejné zakázky mohou podat pouze někteří z dodavatelů, jež by jinak byli k plnění veřejné zakázky v plném rozsahu objektivně způsobilými. Tedy postup zadavatele, kdy někteří z dodavatelů mají znemožněnu účast v zadávacím řízení, byť by předmět veřejné zakázky mohli realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé ostatní, je postupem diskriminačním, který odporuje základním zásadám uvedeným v § 6 odst. 1 zákona.

44.         Pokud ve světle shora uvedeného Úřad uváží, že zadavatel požadoval, aby dodavatel byl autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), pak tím nepochybně omezil počet dodavatelů, kteří se mohou o veřejnou zakázku ucházet.

45.         Nicméně je nutné uvést, že samotná podstata zákazu tzv. skryté diskriminace znemožňuje jakoukoliv mechanickou aplikaci. Není totiž dost dobře možné požadovat po zadavatelích, aby jimi stanovené požadavky na předmět plnění mohli splnit všichni dodavatelé předmětných služeb. Takový požadavek by ostatně nebyl ani reálně možný a byl by v rozporu se smyslem a účelem zákona, kterým je zajistit právě to, aby nabídku sice mohlo podat široké spektrum dodavatelů, nicméně pouze těch, kteří jsou schopni předmět plnění řádně, v požadovaných specifikacích, resp. v požadované kvalitě dodat. Odvrácenou stranou stanovení určitých striktních podmínek na předmět plnění veřejné zakázky je tedy selekce těch dodavatelů, kteří ke splnění veřejné zakázky způsobilí nejsou, přičemž o takovéto (legitimními ekonomickými zájmy podložené) selekci pak nelze hovořit jako o skryté diskriminaci.

46.         Klíčovým problémem takto pojaté skryté diskriminace při stanovení jakýchkoliv požadavků, tedy i technických podmínek je nadbytečnost těch zadavatelem stanovených technických podmínek, které nejsou pro úspěšné plnění veřejné zakázky nezbytné, nebo které nemají na kvalitu plnění veřejné zakázky vliv. Tato zjevná „nadbytečnost“ zadavatelem vymezených technických podmínek není vymezitelná žádnou obecnou frází, nýbrž je nutno ji vykládat vždy se zřetelem na individuální případ. Při aplikaci kritéria pro „nadbytečné“ technické podmínky, tedy takové, které nejsou nezbytné pro úspěšné plnění veřejné zakázky, nebo které nemají vliv na kvalitu plnění veřejné zakázky, je nutno poskytnout prostor pro legitimní ekonomickou úvahu zadavatele, a tedy shledání skryté diskriminace je přípustné tam, kde technické podmínky jsou vskutku excesivní a jasně vybočují z oprávněných potřeb zadavatele.

47.         Otázkou tedy je, zda stanovení požadavku, aby dodavatel byl autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), je s ohledem na charakter plnění, které zadavatel poptával, přiměřené, tedy nevybočující z oprávněných požadavků zadavatele.

48.         Z uvedeného důvodu Úřad nejprve představí platnou legislativu, která se vztahuje k trhu zabývajícímu se servisem a opravami motorových vozidel a trhu s náhradními díly.

49.         Dnem 1.6.2010 vstoupila v platnost evropská legislativa týkající se ochrany hospodářské soutěže pro automobilový sektor. Je tvořena „blokovou výjimkou pro oblast automobilového aftermarketu“ – Nařízením Komise (EU) č. 461/2010 ze dne 27.5.2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě v odvětví motorových vozidel a „obecnou blokovou výjimkou“ – Nařízením Komise (EU) č. 330/2010 ze dne 20.4.2010 o použití čl. 101 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie na kategorie vertikálních dohod a jednání ve vzájemné shodě (dále souhrnně jen „Nařízení Komise“). Nařízení Komise se týkají trhů zabývajících se servisem vozidel, opravami vozidel a náhradními díly na vozidla.

50.         Nařízení Komise jsou doplněna odvětvovými Pokyny a v souhrnu je jejich cílem podpora konkurenčního prostředí poprodejního servisu motorových vozidel. Tento soubor pravidel chrání základní principy, které by měly pro dodavatele působící na poprodejním trhu motorových vozidel, který souvisí se servisem a opravami vozidel a distribucí náhradních dílů na vozidla, fungovat. Těmito základními principy jsou:

• přístup nezávislých dodavatelů k informacím o opravě a údržbě, nástrojům a školením poskytovaným výrobcem vozidla,

• přístup dodavatelů zabývajících se opravami vozidel ke všem náhradním dílům všech výrobců vozidel,

• možnost autorizovaných opraven nakupovat náhradní díly a nástroje od nezávislých distributorů,

• možnost výrobců náhradních dílů na vozidla dodávat své výrobky přímo na trh náhradních dílů a možnost uvádět vlastní obchodní značky na díly dodávané výrobcům vozidel,

• definice výrazu „originální náhradní díl“ na základě kvality dílu a nikoliv jeho původu,
• definice výrazu „náhradní díly odpovídající kvality“.

51.         Z Nařízení Komise vyplývá, že výrobci motorových vozidel nemohou podmiňovat platnost záruky na vozidle opravami nebo servisem tohoto vozidla v síti svých autorizovaných servisů nebo použitím vlastních značkových originálních náhradních dílů. V souladu s pravidly platnými od 1.6.2010 může majitel vozidla využívat jakoukoli servisní opravnu za účelem pravidelného servisu nebo oprav, a to jak v průběhu zákonem stanovené záruční lhůty, tak i v průběhu prodloužené záruční lhůty. Majitel vozidla si tak může své vozidlo udržovat nebo opravovat v libovolné servisní dílně, aniž by musel mít obavu ze vzniku jakýchkoliv nevýhod souvisejících s opravami výrobních vad ze strany výrobce vozidla.

52.         Z Nařízení Komise rovněž vyplývá, že servisní provozovny, které nejsou autorizovaným servisem pro vozidla daného výrobce, musí mít zajištěn přístup k technickým informacím od výrobce vozidel. To zahrnuje jednak informace o opravách, ale i údaje vyžadované distributory náhradních dílů a servisy pro nezpochybnitelnou identifikaci vhodných náhradních dílů pro konkrétní motorové vozidlo. V případě nových vozidel uváděných na trh jsou výrobci vozidel povinni poskytnout nezávislým dodavatelům přístup k technickým informacím ve stejný okamžik, jak to učiní ve vztahu ke svým autorizovaným servisům. Výrobci také nesmí jakýmkoli způsobem bránit neautorizovaným a nezávislým servisům v přístupu k pořízení originálních náhradních dílů a nástrojů potřebných k provedení servisních prací.

53.         Z výše uvedeného plyne, že evropská legislativa v oblasti trhu týkajícího se servisu a oprav motorových vozidel stanovila předpoklady pro to, aby všichni dodavatelé (a to jak autorizované servisy, tak i servisy neautorizované), měli zcela shodný, nerozdílný a plný přístup ke všem typům náhradních dílů (a to jak originálním náhradním dílům, tak i „náhradním dílům odpovídající kvality“), k nástrojům a pomůckám nezbytným pro provedení servisních prací i k úplné technické dokumentaci konkrétního vozidla zpracované výrobcem vozidla. Všichni dodavatelé působící na trhu v oblasti poskytování servisních prací a oprav vozidel mají mít tedy zcela shodnou možnost přístupu k náhradním dílům, příslušnému technickému vybavení a k úplné technické dokumentaci vozidel. Všichni tito dodavatelé tudíž mají možnost používat obdobné servisní standardy, jejich pracovníci mohou být důsledně proškoleni na jednotlivé servisní úkony, neboť mohou mít k dispozici úplnou technickou dokumentaci vozidel poskytnutou jejich výrobci a k dispozici mohou mít i veškeré diagnostické přístroje a veškeré potřebné vybavení, včetně speciálních přípravků a nástrojů potřebných pro daný servisní úkon.

54.         Samozřejmě je Úřadu známo, že mezi jednotlivými neautorizovanými servisy existují markantní rozdíly v jejich technickém vybavení, v jejich celkovém zázemí, v šíři a kvalitě poskytovaných doprovodných služeb i v šíři a kvalitě vlastních poskytovaných servisních prací. U autorizovaných servisů se předpokládá určitá úroveň a rozsah poskytovaných servisních služeb. Zadavatel má však široké možnosti, jak stanovit legitimní požadavek na určité standardy postprodejního servisu. Pokud zvolil možnost, jež neodůvodněně diskriminuje i legitimní soutěžitele, pak jde o nezákonný požadavek; tato skutečnost není a ani nemůže být oprávněným důvodem pro to, aby zadavatel v šetřeném případě zcela zásadním způsobem omezil okruh všech potenciálních dodavatelů toliko na autorizované servisy značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizované servisy značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), neboť požadovaného účelu, tedy zajištění kvality poskytovaných služeb, lze stejně tak dosáhnout jiným způsobem, a to zejména správným nastavením podmínek soutěže.

55.         Zákon zadavateli dává široké možnosti, jak vymezit zadávací podmínky tak, aby na jedné straně obdržel nabídky pouze od dodavatelů, kteří budou schopni v plném rozsahu a v požadované kvalitě plnit veřejnou zakázku, a na druhé straně, aby tímto vymezením došlo pouze k nezbytně nutnému omezení okruhu potenciálních dodavatelů, kteří by byli schopni na plnění veřejné zakázky podat svoji nabídku. Na trhu nepochybně působí široká škála dodavatelů působících v oblasti poskytování servisních služeb a oprav motorových vozidel, přičemž s velkou mírou pravděpodobnosti lze konstatovat, že na trhu existuje několik renomovaných dodavatelů, kteří by vyjma diskriminační podmínky, že jsou autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), jinak byli k plnění veřejné zakázky v plném rozsahu objektivně způsobilými a schopnými v plném rozsahu zajistit adekvátní servisní standard při poskytování této služby, jaký nabízejí příslušné autorizované servisy. Za standard servisních služeb lze pak považovat takové služby, které dle doporučení, popř. různých manuálů výrobců vozidel vedou ke správné údržbě vozidla. Mezi takové standardy lze zařadit např. pravidelnou a včasnou údržbu vozidla předepsanou jejím výrobcem, dodržování intervalů předepsaných pravidelných prohlídek, vypracování záznamů o provedení servisních operací atd. Standard servisních služeb je zajištěn použitím potřebného vybavení, originálních náhradních dílů a dodržením výrobcem stanovených postupů při provádění servisních prací, které budou prováděny kvalifikovanými pracovníky, resp. odborně proškoleným personálem. Takového standardu pak nemusí být dosaženo pouze v autorizovaných servisech, neboť vzhledem k dostupnosti veškerých technických údajů, veškerých přístrojů a dalšího vybavení může takový standard zajistit i servis neautorizovaný. V této souvislosti může Úřad odkázat např. na manuály vybraných vozidel značek ŠKODA a HYUNDAI týkající se odpovědnosti výrobců těchto vozidel za vady a záruky na nová vozidla, jejichž kopie jsou součástí správního spisu, a které jsou zároveň přístupné na internetových stránkách těchto výrobců.    

56.         Skutečnost, že dodavatel je autorizovaným servisem konkrétního výrobce, sama o sobě nemusí automaticky znamenat vyšší kvalitu poskytovaných služeb oproti ostatním dodavatelům. Není ani vyloučeno, že některý nezávislý neautorizovaný servis bude mít standard nejen srovnatelný se standardem odpovídajícím příslušným autorizovaným servisům, ale dokonce i vyšší. Rozhodující tedy v daném případě není, zda konkrétní dodavatel je či není autorizovaným servisem, ale rozsah, standard a kvalita jím poskytovaných služeb.

57.         Pokud tedy zadavatel poukazuje na skutečnost, že autorizované servisy mají nastaveny určité servisní standardy, mají proškolené pracovníky a používají výrobcem vozidel určené diagnostické přístroje a jiné pomůcky, nic mu nebránilo, aby si požadovaný nezbytný standard služeb, kvalifikaci pracovníků a vybavení příslušné servisní sítě konkrétního dodavatele vymezil tím, že by např. stanovil požadavky na prokázání technické kvalifikace, které budou odpovídat předmětu veřejné zakázky, čímž by si zajistil, že obdrží nabídky toliko od kvalifikovaných dodavatelů, kteří budou splňovat jím definovaný standard, kvalitu a rozsah poptávaných služeb a zároveň by tak pro části A a B veřejné zakázky neomezil okruh dodavatelů toliko na příslušné autorizované servisy.

58.         Úřad připouští, že stanovení požadavku, aby dodavatel byl autorizovaným servisem konkrétní značky, se mohlo zadavateli jevit jako nejsnazší cesta, jakým způsobem zajistit jistou úroveň servisních služeb. I kdyby Úřad připustil, že úroveň služeb poskytovaná autorizovanými servisy konkrétní značky se bude plně shodovat s úrovní služeb, kterou potřebuje zadavatel pro plnění veřejné zakázky, je nutné v této souvislosti uvést, že stejné úrovně může dosahovat i servis neautorizovaný a jediný rozdíl spočívá právě v autorizaci daného servisu. Předmětnou úroveň poskytovaných služeb tak může zadavatel vymezit v zadávacích podmínkách, a nelze tedy aprobovat takový postup, kdy si zadavatel „usnadní“ zpracování zadávacích podmínek stanovením neodůvodněného a nadbytečného požadavku na autorizovaný servis.

59.         Pokud zadavatel měl povědomí o tom, že autorizované servisy konkrétního výrobce dodržují určité standardy při poskytování servisních prací, disponují pracovníky s konkrétní kvalifikací, používají konkrétní diagnostické přístroje, přípravky, pomůcky, nářadí a disponují požadovaným dílenským vybavením, přičemž tento „servisní potenciál“ zadavatel považoval za nezbytný pro plnění předmětné veřejné zakázky, a takový požadavek lze odůvodnit a toto odůvodnění obstojí dle zákona pro stanovení předmětného požadavku, nic mu nebránilo, aby si tyto požadavky na kvalifikaci dodavatelů zohlednil v zadávacích podmínkách při specifikaci kvalifikačních kritérií, popř. jiných zadávacích podmínek. Zadavatel má též možnost „hodnotit kvalitu nabídky“, tzn. stanovit taková hodnotící kritéria, která budou dodavatele motivovat k předložení té nejlepší nabídky, jinak by totiž taková nabídka nemohla být vybrána jako nejvhodnější. V této souvislosti Úřad uvádí, že nikoliv výrobce konkrétní značky vozidel, nýbrž zadavatel je zodpovědný za stanovení zadávacích podmínek, a tudíž zadavatel by měl být tou osobou, která by měla stanovit požadavky na servisní standardy, požadavky na odbornou způsobilost zaměstnanců autoservisu, na přístrojové a materiální vybavení autoservisů, které je dle zadavatele pro plnění předmětu veřejné zakázky vždy ve vztahu ke konkrétnímu plnění, zde ke konkrétnímu vozovému parku, nezbytné. Zadavatel by tedy neměl toliko „spoléhat“ na to, že požadované servisní standardy za něj stanoví a bude kontrolovat výrobce vozidel. Zadavateli nic nebrání v tom, aby se při definování svých požadavků na kvalifikaci dodavatelů nechal „inspirovat“ i praxí používanou v autorizovaných servisech, aby v zadávacích podmínkách stanovil takovou úroveň a rozsah služeb, kterou lze vzhledem k předmětu veřejné zakázky reálně předpokládat a po dodavatelích požadovat. Nicméně platí, že zadávací podmínky musí stanovit zadavatel, který nese plnou odpovědnost za zákonné nastavení zadávacích podmínek, a nelze se toliko dovolávat standardů poskytovaných služeb definovaných jinou osobou.  

60.         Úřad má s ohledem na výše uvedené za to, že požadavek, aby dodavatel byl autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), je excesivní a vybočuje z oprávněných potřeb zadavatele. Samotná skutečnost, že službu, která je předmětem veřejné zakázky, bude poskytovat autorizovaný servis, zadavateli nikterak nezaručuje vyšší kvalitu takto poskytované služby a tento požadavek nepřináší pro zadavatele automaticky „přidanou“ hodnotu, neboť pro zadavatele má být zásadní, zda předmět veřejné zakázky bude splněn v požadovaném rozsahu a požadované kvalitě, nikoliv však to, zda bude splněn autorizovaným servisem. Úřad v tomto ohledu konstatuje, že neshledal žádné důvody, pro které by mohl být předmět veřejné zakázky plněn pouze autorizovaným servisem konkrétního výrobce, neboť neautorizovaný servis plnící stejné standardy jako servis autorizovaný, je zadavateli schopen nabídnout plnění ve stejné kvalitě, kdy však zadavatel nastavením zadávacích podmínek takového potencionálního dodavatele předem vylučuje z možné úspěšné účasti v zadávacím řízení. Stanovení uvedeného požadavku má v šetřeném případě za následek omezení počtu potenciálních dodavatelů, kteří mohou zadavateli podat svoji nabídku, aniž by toto omezení zadavateli automaticky samo o sobě přinášelo přínos v podobě lepší realizace předmětu veřejné zakázky a aniž by tento striktní požadavek zadavatele byl nezbytný v souvislosti s plněním předmětné veřejné zakázky či s okolnostmi jejího zadávání. Z uvedených důvodů není tento omezující požadavek zadavatele, který má za následek snížení počtu dodavatelů, oprávněný a je nutno jej vnímat jako diskriminační.

61.         Požadavek, aby dodavatel byl autorizovaným servisem konkrétního výrobce, v šetřeném případě zadavateli automaticky nezaručuje lepší poskytování poptávané služby tímto dodavatelem a ani není kvalitativním měřítkem poskytovaných služeb.

62.         Zadavatel tedy stanovením požadavku, aby dodavatel byl autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), zaručil některým dodavatelům konkurenční výhodu (v tomto případě dodavatelům, kteří jsou autorizovaným servisem) a vytvořil neodůvodněnou překážku hospodářské soutěže (když se zadávacího řízení nemohou zúčastnit dodavatelé, kteří nejsou autorizovaným servisem) a zároveň se dopustil skryté diskriminace těch dodavatelů, kteří by sice byli schopni v plném rozsahu plnit veřejnou zakázku v požadovaném rozsahu a kvalitě, avšak nejsou příslušným autorizovaným servisem.

63.         Úřad uvádí, že obecně platí, že správné vymezení technických podmínek je nutno považovat za zcela zásadní pro to, aby zadavatel obdržel plnění, které bude odpovídat jeho individuálním potřebám. V této souvislosti Úřad vnímá snahu zadavatele o zajištění určitého standardu poptávaných služeb, avšak forma, jakou tak činí, kdy pro části A a B veřejné zakázky stanoví požadavek, aby dodavatelem byl autorizovaným servisem konkrétního výrobce motorových vozidel, je zcela nevhodná a odporující smyslu zákona, neboť tím zcela bezdůvodně omezil hospodářskou soutěž o předmětnou veřejnou zakázku. Se zadavatelem nastaveným požadavkem, aby dodavatel byl pro část A a B veřejné zakázky autorizovaným servisem konkrétního výrobce motorových vozidel, se tedy Úřad nemůže ztotožnit a považuje jej za rozporný se zákonem.      

64.         V této souvislosti Úřad může taktéž odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu týkající se nezákonného stanovení technických podmínek, která je přiměřeně aplikovatelná i na šetřený případ.

65.         Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 30 Af 81/2013 - 77 ze dne 7.12.2015 v případě veřejné zakázky „Rekonstrukce správní budovy – Holečkova ul.“ ve vztahu k technickým požadavkům zadavatele na modulární IT Safe judikoval následující: „(…) bylo proto nutno klást o to větší důraz na stanovení objektivních technických podmínek, které by konkrétním dodavatelům nevytvářely konkurenční výhodu. Bylo tedy na zadavateli (zde žalobci), aby pečlivě zvažoval, zda stanovením konkrétních technických podmínek (zde v podobě vymezení konkrétních parametrů a specifických vlastností) nemůže u některého z potenciálních dodavatelů dojít k nedůvodnému vyloučení možnosti podat nabídku a k vytvoření neodůvodněných překážek hospodářské soutěže. Z ustanovení § 45 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách přitom vyplývá, že zadavatel je povinen při formulaci technických podmínek dodržovat zásadu nediskriminace a rovného zacházení. Nesmí tudíž vymezením technických podmínek zvýhodnit některé dodavatele, či jakýmkoli způsobem bránit hospodářské soutěži“.

66.         Výše uvedené závěry potvrzuje i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 7 As 7/2016 – 44 ze dne 11.2.2016, ve kterém byla zamítnuta kasační stížnost a rozsudek Krajského soudu v Brně  č. j. 30 Af 81/2013 - 77 ze dne 7.12.2015 byl potvrzen.

67.         Z výše uvedeného tedy plyne, že Krajský soud v Brně v souvislosti s tehdy přezkoumávanou veřejnou zakázkou judikoval, že je na zadavateli, abypečlivě zvažoval, zda stanovením konkrétních technických podmínek nemůže u některého z potenciálních dodavatelů dojít k nedůvodnému vyloučení možnosti podat nabídku a k vytvoření neodůvodněných překážek hospodářské soutěže. Krajský soud zdůraznil ustanovení § 45 odst. 3 zákona, kdy uvedl, že z uvedeného ustanovení vyplývá, že zadavatel je povinen při formulaci technických podmínek dodržovat zásadu nediskriminace a rovného zacházení, a tudíž vymezením technických podmínek nesmí zvýhodnit některé dodavatele, či jakýmkoli způsobem bránit hospodářské soutěži.

68.         Ačkoliv se výše uvedená judikatura vztahuje k dodávce výrobku a Krajský soud v Brně judikoval, že zadavatelovo nesprávné vymezení technických podmínek směřuje na jeden konkrétní výrobek, lze její závěry týkající se požadavku na stanovení technických podmínek přiměřeně aplikovat i na šetřenou veřejnou zakázku, kdy zadavatel sice nenastavil podmínky přímo pro konkrétního dodavatele, nicméně zcela zásadně omezil počet potenciálních dodavatelů, když vyloučil z možnosti plnit veřejnou zakázku širokou skupinu dodavatelů (dodavatele neautorizovaných servisních a opravárenských služeb), čímž došlo k deformaci hospodářské soutěže o zakázku a došlo k porušení zásady zákazu diskriminace. V souladu s citovaným rozsudkem tedy Úřad uzavírá, že stanovením neodůvodněné podmínky, aby dodavatel byl autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky) sama o sobě zadavateli nijak nezaručuje kvalitu poskytovaného plnění, a tedy řádné splnění zakázky; vzhledem k tomu není snížení počtu dodavatelů prostřednictvím tohoto zadavatelova požadavku namístě.

69.         Pro úplnost Úřad může uvést, že zadavatel požadavek, aby dodavatel byl autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), ani relevantním způsobem neodůvodnil, přičemž skutečností, že zadavatel musí být schopen stanovené požadavky objektivně zdůvodnit se zabývá např. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 1 Afs 69/2012 – 55 ze dne 28.3.2013, ve kterém judikuje: „Dále zákon o veřejných zakázkách obsahuje ustanovení poskytující zadavateli možnost klást na dodavatele konkrétní požadavky (např. část druhá, hlava IV a V). S ohledem na individuální povahu každé zakázky je pak zadavateli ponechána velká míra volnosti. Zadavatel může (např. v technických podmínkách, kvalifikačních požadavcích) stanovit konkrétní požadavky, bez jejichž splnění se dodavatel nemůže o veřejnou zakázku úspěšně ucházet. Jejich stanovením tak přímo ovlivňuje okruh možných dodavatelů. Z tohoto důvodu je zapotřebí k počtu a míře takových požadavků přistupovat striktně v duchu výše uvedených zásad. Tyto zásady se navíc přímo promítají i v některých ustanoveních zákona (např. § 50 odst. 3 ZVZ). Protože se jedná převážně o ustanovení dispozitivní, musí být potřeba takového požadavku odůvodnitelná. Zjednodušeně lze říci, že čím podrobnější a přísnější požadavky zadavatel zvolí, tím vyšší nároky budou kladeny na jejich odůvodnění“.

70.         Z uvedeného judikátu Nejvyššího správního soudu tedy plyne, že zadavatel je obecně oprávněn z důvodu individuální povahy každé zadávané veřejné zakázky stanovit i individuální technické podmínky. Nejvyšší správní soud však zároveň v této souvislosti dodává, že každý takový požadavek musí zadavatel ve vztahu k předmětu zadávané veřejné zakázky řádně a důsledně odůvodnit a čím vyšší nároky zadavatel na dodavatele klade, tím musí být na odůvodnění těchto požadavků kladeny vyšší nároky a musí být tak preciznější, přičemž přezkoumávanou podmínku, aby dodavatel byl autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), zadavatel v rámci zadávacího řízení neodůvodnil vůbec a v rámci svého vyjádření poskytnutého v průběhu správního řízení tento požadavek neodůvodňuje způsobem, který by Úřad považoval za relevantní (viz níže). 

71.         K argumentaci zadavatele, ve které se zadavatel snaží obhájit svůj požadavek, aby dodavatel byl autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), a to odůvodněním, že vozidla vztahující se k části A veřejné zakázky jsou výhradně určena pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156 a vozidla vztahující se k části B veřejné zakázky jsou převážně určena pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156, což v sobě zahrnuje vyšší požadavky na spolehlivost a bezpečí těchto vozů, a to jak ve vztahu k posádce vozidel, tak i ve vztahu k ostatním účastníkům silničního provozu, Úřad uvádí následující.

72.         Argument zadavatele, že vozidla určená pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156 musí vykazovat vyšší bezpečnost oproti jiným zadavatelem používaným vozidlům, nepovažuje Úřad za argument, který by požadavek na autorizovaný servis relevantně zdůvodnil. Lze obecně konstatovat, že každé vozidlo pohybující se po veřejných komunikacích by mělo splňovat bezpečnostní parametry tak, aby neohrožovalo životy a zdraví posádky vozů i ostatních účastníků silničního provozu. Na pozemních komunikacích není obecně dovolen pohyb vozidel, která by jakýmkoli způsobem mohla ohrozit život či bezpečí účastníků silničního provozu (viz zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Uvedené platí obecně, tedy i na vozidla zadavatele, která jsou určena pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156 i pro jeho ostatní vozidla, která se pohybují po veřejných komunikacích. Nelze tedy přijmout argument zadavatele, že vozidla zadavatele, která jsou určena pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156, musejí být „více bezpečná“ (což má dle zadavatele zajistit sám o sobě požadavek na autorizovaný servis) než jeho ostatní vozidla, která neslouží pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156. Vozidla zadavatele, která jsou určena pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156, se po technické stránce nikterak zásadně neliší od ostatních sériově vyráběných vozidel, která se pohybují na pozemních komunikacích, způsob jejich užití a provozu je rovněž obdobný, jako u ostatních vozidel a pohybují se na týchž pozemních komunikacích při stejném provozu jako ostatní vozidla, včetně vozidel zadavatelem používaných mimo výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156. Je v praxi samozřejmě běžné, že tyto „zásahové“ vozy se mohou pohybovat v určitých fázích zásahu ve vyšších rychlostech, na to mohou navazovat různé nebezpečné manévry za použití např. prudkého brždění atd., ale to nesouvisí s tím, že jen samotná skutečnost, že tyto vozy jsou servisovány v autorizovaném servisu (i když stejné standardy servisování mohou nabídnout i některé neautorizované servisy) by z těchto vozů dělala vozy bezpečnější. Uvedenou problematiku lze tedy uzavřít, že vozidla zadavatelem používaná pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156 musí splňovat obdobné bezpečnostní aspekty, které eliminují ohrožení života a zdraví všech účastníků silničního provozu, stejně jako ostatní vozidla pohybující se na pozemních komunikacích. Argumentace zadavatele, že všechna vozidla určená pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156 musí „minimalizovat ohrožení života a zdraví posádek vozidel i ostatních účastníků silničního provozu“ je tedy obecně platná pro všechna vozidla účastnící se silničního provozu, nevztahuje se toliko jen na vozidla určená pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156, jak uvádí zadavatel. Pokud má zadavatel informaci o tom, že právě vozidla určená pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156 jsou ve větší míře zatěžována, než vozidla ostatní a je nutné zajistit, aby byly vždy v perfektním technickém stavu, měl by v zadávacích podmínkách stanovit požadavek na vyšší četnost servisních kontrol u těchto vozidel a četnější pravidelnou údržbu a nikoliv stanovit požadavek, aby servis a údržba těchto vozidel byla prováděna v autorizovaném servisu, neboť jak Úřad výše dovodil, autorizovaný servis automaticky nezaručuje lepší (kvalitnější) provedení servisních prací na vozidle než servis sice neautorizovaný, ale plnící všechny standardy dle požadavků výrobce a i další. Úřad kvituje snahu zadavatele, aby jeho vozidla, nadto tedy vozidla, která jsou určena pro rychlé zásahy, byla vždy v perfektním technickém stavu, nicméně opakovaně musí uvést, že požadavek na autorizovaný servis, takový stav automaticky nezajistí. Jak již bylo uvedeno výše, zadavatel může určit standardy, které mají být při opravách vozidel dodržovány, přičemž požadavkem na autorizovaný servis takového stavu samo o sobě dosaženo nebude.

73.         Co se týče argumentace zadavatele ohledně problematiky zajištění standardu poskytovaných servisních služeb autorizovanými servisy a jeho kontroly příslušnými výrobci vozidel, Úřad odkazuje na bod 49. až. 63. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

74.         K argumentu zadavatele, že výrobci vozidel realizují tzv. servisní akce vyhlášené výrobcem, které se mají při nejbližší návštěvě autorizovaného servisu uskutečnit, a jelikož jsou tyto akce vyhlašovány interně, tak je neautorizovaný servis logicky nemůže provést, Úřad uvádí následující. Obecně platí, že jakákoliv závada na vozidle vyplývající z procesu výroby vozidla musí být opravena výrobcem vozidla. V případě, kdy jsou náklady hrazeny výrobcem vozidla, například v případě svolávací akce nebo bezplatného servisu nebo záruční práce apod., musí být tyto práce vykonány v místech stanovených výrobcem. V případě svolávacích servisních akcí vyhlášených výrobcem platí, že výrobce nezná identitu jednotlivých vlastníků vozidel, tudíž se svolávací akce realizuje pomocí výzvy v médiích, pomocí pokynů výrobce ve svých autorizovaných servisech a v závažnějších případech tato akce může být realizována i prostřednictvím výzvy Ministerstva dopravy České republiky, které spravuje registr motorových vozidel. Nicméně platí, že výrobce vozidla by měl na požádání poskytnout informaci, zda se ke konkrétnímu VIN kódu vozidla v určitém okamžiku vztahuje některá jeho svolávací akce, či nikoliv. Skutečnost, že pro konkrétní vozidlo byla jeho výrobcem učiněna svolávací servisní akce, je tedy zjistitelná, a to jak samotným vlastníkem, tak i jinou osobou (např. servisní organizací). Nic tedy nebránilo tomu, aby si zadavatel jako smluvní, popř. jinou podmínku stanovil, aby dodavatel (příslušný autoservis) při každém servisním zásahu na vozidle nebo při každé návštěvě vozidla v servisu či průběžně sledoval a zjišťoval v souvislosti s jeho opravou, zda se na konkrétní vozidlo zadavatele právě vztahuje nějaká svolávací servisní akce od výrobce, a pokud ano, aby o této skutečnosti byl zadavatel neprodleně informován tak, aby se mohl s vozidlem dostavit do příslušného autorizovaného servisu, kde mu bude provedena bezplatná oprava vozidla nebo výměna vadné součástky v souvislosti s vyhlášenou servisní akcí výrobce. Na doplnění Úřad dodává, že ani sami výrobci vozidel značek Hyundai a Škoda ve svých firemních manuálech vztahujících se k odpovědnosti za vady a záruky na nová vozidla (které jsou založeny ve správním spisu) provedení záručních oprav na vozidle nikterak nepodmiňují prováděním oprav a servisních prací toliko v jejich autorizovaných servisech. Z těchto materiálů ani nevyplývá, že by záruka za vozidla ze strany výrobce byla jakýmkoli způsobem dotčena v případě provádění oprav a servisních prací v jimi neautorizovaných servisních opravnách. Tvrzení zadavatele, že pokud nebude servis vozidel provádět v autorizovaném servisu, nemusí se o servisních akcích výrobce dozvědět, což by mohlo vést i k zamítnutí záruky výrobcem v souvislosti s neuskutečněnou servisní akcí, tedy zadavatel neprokázal a pravdivost takového tvrzení v tomto konkrétním případě nebyla podložena. Pro úplnost Úřad uvádí, že v části C veřejné zakázky „Servis a údržba vozidel MHMP, mimo vozidla značek Hyundai, VW a Škoda“ (dále jen část „C“) se servis, údržba a opravy budou týkat taktéž některých nových vozidel, která budou v záruční době. Úřadu v této souvislosti není zřejmé, ačkoliv servisní akce budou provádět i výrobci vozidel vztahujících se na část C veřejné zakázky, z jakého důvodu zadavatel požadavek na autorizovaný servis u této části veřejné zakázky, pokud by měla být argumentace s ohledem na možné neprovedení svolávací servisní akce relevantní, vůbec neuplatnil. Pokud by platilo tvrzení zadavatele, že o servisní akci výrobce se zadavatel může dozvědět toliko prostřednictvím příslušného autorizovaného servisu, musel by zadavatel požadavek na autorizovaný servis uplatnit i pro část C veřejné zakázky, což však neučinil. Z postupu zadavatele při zadávání části C veřejné zakázky je tedy zřejmé, že jeho argument, že pokud nebude servis vozidel prováděn v autorizovaném servisu, nemusí se zadavatel o servisních akcích výrobce dozvědět, což by mohlo vést i k zamítnutí záruky výrobcem v souvislosti s neuskutečněnou servisní akcí, není relevantní. Obecně lze konstatovat, že pokud zadavatel nepožaduje poskytnutí služeb pouze autorizovaným servisem i pro část C, není důvod takový požadavek stanovit ani pro šetřené části veřejné zakázky, neboť části A, B a C se v ničem neliší, když jediným rozdílem, který zadavatel uvedl je, že vozidla v části A a B jsou využívána pro výkon služby strážníků při volání občanů na tísňovou linku 156, přičemž tento argument zadavatele Úřad neshledal jako relevantní (viz bod 72. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Pro úplnost lze nad rámec již uvedeného doplnit, že zadavatel v případě části B veřejné zakázky (pro část A veřejné zakázky není uvedeno stáří servisovaných vozidel, pozn. Úřadu) zadavatel stanovil požadavek na servis autorizovaným servisem i v případě vozidel, na které se již nevztahuje záruka od výrobce. Zadavatel tak požaduje autorizovaný servis i pro vozidla vyrobená např. v roce 2000. Oproti tomu v části C veřejné zakázky zadavatel umožnil předmět veřejné zakázky plnit i neautorizovaným servisům, a to i v případě, že se jedná o vozidla, na která se ještě vztahuje záruka, neboť byla vyrobena v roce 2014 či 2015.

75.         Ve vztahu k argumentu zadavatele, že ačkoliv pro část A a B veřejné zakázky stanovil požadavek, aby dodavatel byl autorizovaným servisem, nebyl tímto postupem nikdo diskriminován a proběhla soutěž mezi uchazeči, neboť do každé části zakázky byly podány alespoň 2 nabídky, Úřad uvádí následující. V předchozí části odůvodnění tohoto rozhodnutí se Úřad podrobně věnuje problematice nastavení požadavku, aby dodavatelé byli pro část A a B veřejné zakázky autorizovanými servisy, který zaručuje určitým dodavatelům konkurenční výhodu a je nastaven diskriminačně, neboť pro takovýto požadavek zadavatele nejsou dány zákonem aprobované důvody. Úřad připouští, že v uvedených částech veřejné zakázky sice soutěž mezi uchazeči proběhnout v omezené míře mohla, neboť na část A zadavatel obdržel 2 nabídky a na část B nabídky 4. Úřad se však neztotožňuje s názorem zadavatele, že uvedená podmínka nebyla diskriminační a soutěž mezi uchazeči nikterak neovlivnila. Jak Úřad uvedl již výše, v šetřeném případě došlo k ovlivnění okruhu potenciálních dodavatelů, a to zcela zásadním způsobem, neboť výše uvedená podmínka de facto diskvalifikuje v možné účasti na veřejné zakázce majoritní část dodavatelů, kteří by jinak byli schopni podat svoji nabídku a tedy i řádně plnit předmět veřejné zakázky, přičemž v daném případě přímo existuje několik dodavatelů, kteří projevili zájem účastnit se zadávacího řízení, pokud by zadavatel uvedenou diskriminační podmínku v šetřeném případě neuplatnil. Úřad opakovaně uvádí, že zadavatel neuvedl žádné relevantní argumenty, které by svědčily o nutnosti zadání veřejné zakázky v části A a B právě autorizovanému servisu. V konkrétním případě tedy Úřad nemůže považovat takový požadavek za oprávněný a přiměřený. Úřad však zdůrazňuje, že každá veřejná zakázka je zcela individuální a v případě, že by zadavatel prokázal nutnost plnění předmětu veřejné zakázky autorizovaným servisem, mohl by být takový požadavek považován za oprávněný, což se však v šetřeném případě nestalo.

76.         K argumentu zadavatele, ve kterém se zadavatel odvolává na podnět na přezkoumání jeho postupu ve výběrovém řízení na veřejnou zakázku malého rozsahu „Záruční a pozáruční autorizovaný servis motorových vozidel tovární značky Hyundai“, který byl u Úřadu veden pod sp. zn. P0508/2016/VZ, a ve kterém Úřad učinil závěr, že nebyly shledány důvody pro zahájení správního řízení, Úřad uvádí následující. Poněvadž zadavatelem uváděná veřejná zakázka, která byla přezkoumávána v rámci uvedeného podnětu, je veřejnou zakázkou malého rozsahu, je nejprve nutné vyjádřit se k problematice příslušnosti Úřadu k přezkumu těchto veřejných zakázek. Co se týče příslušnosti Úřadu k přezkumu veřejných zakázek malého rozsahu, lze odkázat na závěry Nejvyššího správního soudu, který se touto problematikou zabýval, a to v usnesení ze dne 7.4.2016, č. j. 9 As 195/2015-55[1]. V předmětném usnesení Nejvyšší správní soud konstatoval, že pokud zadavatel nepostupuje v zadávacím řízení (což v případě veřejných zakázek malého rozsahu povinen není), nemůže se jednat o zadávání ve smyslu definice v § 17 písm. m) zákona; zadáváním je totiž jen a pouze postup zadavatele v některém z druhů zadávacích řízení taxativně vyjmenovaných v § 21 odst. 1 zákona. Nejvyšší správní soud vyšel stejně jako zdejší Úřad z premisy, že nelze-li postup vedoucí k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku malého rozsahu podřadit pod pojem „zadávání“, nemůže se na veřejné zakázky malého rozsahu vztahovat ani „pravomoc vykonávat dohled při zadávání veřejné zakázky“ stanovená v § 112 zákona. Nejvyšší správní soudu uzavřel, že rozšiřující výklad pojmu „zadávání“ by byl rozporný se zásadou zákonnosti, zejména se zásadou nullum crimen, nulla poena sine lege, když při jeho aplikaci by bylo Úřadu umožněno při přezkumu veřejných zakázek malého rozsahu konstatovat spáchání správních deliktů a ukládat za tyto delikty sankce za situace, kdy toto oprávnění nemá oporu v textu zákona. Na doplnění Úřad uvádí, že obsahem zadavatelem zmiňovaného podnětu nebyla námitka týkající se stanovení požadavku zadavatele, aby dodavatel byl autorizovaným servisem konkrétního výrobce, nýbrž problematika zcela odlišná.

77.         K argumentu zadavatele, že se na něj Nařízení Komise nevztahují, neboť se uplatní pouze na vertikální vztahy v odvětví (výrobce – distributor) a na horizontální vztahy v odvětví (vztahy mezi konkurenty) a tudíž neupravují postup zadavatelů veřejných zakázek, Úřad uvádí následující. Nařízení Komise se opravdu prioritně týkají subjektů působících na trhu se servisem vozidel, opravami vozidel a náhradními díly na vozidla a přímo se tedy netýkají zadávání veřejných zakázek. Nicméně je třeba dodat, že uvedená Nařízení Komise stanoví určitá pravidla týkající se trhu se servisem a opravami motorových vozidel. Význam Nařízení Komise spočívá v tom, že na relevantním trhu zavedla pravidla, která de facto postavila na roveň autorizované a neautorizované servisy, když neautorizovaným servisům byl dán stejný přístup k originálním náhradním dílům od výrobce, jeho kompletní technické dokumentaci o vozidle a všem pomůckám, přípravkům a nástrojům nutným pro servis a opravy vozidel, jak je tomu u autorizovaných servisů a skutečnost, že majitel vozidla své vozidlo udržuje nebo opravuje v libovolné servisní dílně, nemá vliv na vznik jakýchkoliv nevýhod souvisejících s opravami výrobních vad ze strany výrobce vozidla. Z uvedeného plyne, že po zavedení blokové výjimky autorizovaný servis nemá z podstaty věci žádné výsady, které by nemohl mít i neautorizovaný servis, přičemž právě z tohoto důvodu byl zadavatel povinen reflektovat předmětná Nařízení Komise a v souvislosti s pravidly, která zavedla, pak posoudit, zda je požadavek na autorizovaný servis za tohoto stavu na trhu se servisem vozidel, opravami vozidel a náhradními díly na vozidla, odůvodněný, a to i ve vztahu k ustanovením zákona.  

78.         Tím, že zadavatel v šetřeném případě stanovil požadavek, aby dodavatel byl autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), přičemž tento požadavek nebyl důvodný ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, bránil hospodářské soutěži a byl stanoven v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, mohlo dojít k podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, neboť v případě, že by zadavatel tento diskriminační požadavek nestanovil, mohl obdržet větší počet nabídek, a není tak vyloučeno, že by mohl obdržet nabídku, která pro něj bude obsahovat ekonomicky výhodnější podmínky, než které obdržel za současné situace. Zároveň může Úřad uvést, že potencialita vlivu na výběr nejvhodnější nabídky je v šetřené veřejné zakázce vysoká, a to s ohledem na předmět plnění veřejné zakázky, neboť dodavatelů, kteří se zabývají servisem a opravami motorových vozidel, je na trhu velké množství, zatímco autorizovaných servisů značky Hyundai, respektive autorizovaných servisů značek VW a Škoda je nepoměrně méně.    

79.         Z předložené dokumentace Úřad zjistil, že v šetřeném případě Svaz prodejců a opravářů motorových vozidel České republiky, IČO 62691708, se sídlem Přepeřská 1809, 511 01 Turnov (dále jen „Svaz prodejců a opravářů motorových vozidel České republiky“) a dodavatelé TROST AUTO SERVICE TECHNIK spol. s r.o., IČO 60467053, se sídlem Archeologická 1383, 253 01 Hostivice (dále jen „TROST AUTO SERVICE TECHNIK“) a ELIT CZ, spol. s r.o., IČO 45240337, se sídlem Jeremiášova 1283/18, 155 00 Praha 5 (dále jen „ELIT CZ“) podali dopisy ze dne 12.7.2016, 20.7.2016 a 21.7.2016 zadavateli námitky, ve kterých mj. namítají právě skutečnost, že zadavatel požadoval, aby dodavatel byl autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky). Z předložené dokumentace rovněž vyplývá, že na část A a B veřejné zakázky svoji nabídku nepodal ani dodavatel TROST AUTO SERVICE TECHNIK ani dodavatel ELIT CZ. Nelze postavit najisto, zda některý z uchazečů, kteří podali svoji nabídku, mají svého zástupce ve Svazu prodejců a opravářů motorových vozidel České republiky. Pokud by tedy zadavatel v šetřeném případě v zadávacím řízení neuplatnil diskriminační požadavek, aby dodavatel byl autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), mohl obdržet i nabídky od dodavatelů TROST AUTO SERVICE TECHNIK, ELIT CZ, respektive některého z řady dodavatelů, kteří mají svého zástupce ve Svazu prodejců a opravářů motorových vozidel České republiky, který nepodal na zmíněné části veřejné zakázky svoji nabídku. Z uvedeného je zřejmé, že existuje více dodavatelů, kteří se cítili postupem zadavatele poškozeni a z uvedeného důvodu nepodali svoji nabídku.

80.         Z uvedeného vyplývá, že právě v tomto ohledu mohlo dojít k podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, neboť z výše uvedených námitek Svazu prodejců a opravářů motorových vozidel České republiky a dodavatelů TROST AUTO SERVICE TECHNIK a ELIT CZ vyplývá, že nabídku nepodali mimo jiné právě z důvodu diskriminačního požadavku, aby dodavatel byl autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky); nelze zároveň vyloučit, že nabídka některého z uvedených dodavatelů, kteří nepodali svoji nabídku, by obsahovala výhodnější podmínky plnění, než ty které obsahují stávající doručené nabídky. Potencialita podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky výše popsaným nezákonným postupem zadavatele tak bezpochyby existuje.

81.         V této souvislosti Úřad může odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Úřadu a Krajského soudu v Brně týkající se problematiky potenciality ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky při postupu zadavatele podle zákona.

82.         Předseda Úřadu ve svém rozhodnutí sp. zn. R128/2014 uvedl, že zákon nevyžaduje prokázání podstatného vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, postačí takové jednání zadavatele, které mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Výše uvedený závěr o potencialitě vlivu lze demonstrovat na ustálené rozhodovací praxi jak Úřadu, tak soudů a byť se uvedené příklady týkají řízení o deliktu ve vztahu k potencialitě vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, je možná jejich aplikace i na zde posuzovaný případ, kdy Úřad přezkoumává postup zadavatele v zadávacím řízení ještě před uzavřením smlouvy, neboť ustanovení § 118 odst. 1 zákona stanoví, že Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele, nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

83.         Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 58/2010-159 ze dne 20.3.2012 konstatoval, že „Pro naplnění skutkové podstaty deliktu je přitom takováto možnost zcela postačující a soudu tedy nezbývá než uzavřít s tím, že žalobce nevyvrátil, že by existovala možnost, že by v případě řádného zadání veřejné zakázky byla podána nabídka další, přičemž nelze vyloučit alespoň potenciální možnost, že by se taková nabídka stala nabídkou vítěznou…K tomu je třeba poukázat na to, že se jedná toliko o možnost (hypotézu), kterou není možné jakkoli prokazovat“. Zadavatel svým jednáním tak naplnil všechny znaky skutkové podstaty správního deliktu. Obdobně pak v rozhodnutí sp. zn. R406/2013 předseda Úřadu konstatoval, že „v tomto kontextu je třeba poukázat na znění ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona, dle něhož postačuje pouhá možnost podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, což vyplývá z formulace tohoto ustanovení zákona, cit.: „…nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku“. V rozhodnutí č. j. ÚOHS-R180/2008/VZ-1837/2009/310/ASc ze dne 12.2.2009 již předseda konstatoval, že „Skutková podstata správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona je navíc naplněna, i pokud jednání zadavatele má pouze potenciál podstatně ovlivnit výběr nabídky, tedy je pouze schopno tohoto ovlivnění, aniž by k němu nutně došlo. Z dikce zákona jasně plyne, že slovo „podstatně“ se vztahuje jak na skutečné ovlivnění (ovlivnil) tak i na potenciální možnost ovlivnění (mohl ovlivnit) výběru nabídky. …k uložení pokuty Úřadem postačí pouze potenciální možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Úřad tedy není nucen zkoumat, zda k ovlivnění skutečně došlo či nedošlo, neboť z hlediska ustanovení § 120 zákona stačí pouhá možnost tohoto ovlivnění“. Je tedy zřejmé, že není nezbytné prokázat, že ke skutečnému podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky fakticky došlo, ale postačí „pouhá“ eventualita, resp. potencialita, podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 7.10.2011 č. j. 62 Af 41/2010-72, dovodil, že „pro spáchání správního deliktu podle tohoto ustanovení [Pozn. Úřadu: § 120 odst. 1 písm. a)] (a pro uložení pokuty podle § 120 odst. 2 ZVZ) musí být prokázáno, že zadavatel porušil ZVZ, přitom k porušení ZVZ ze strany zadavatele došlo kvalifikovaným způsobem. Tento kvalifikovaný způsob porušení ZVZ (závažnější, „nebezpečnější“ porušení ZVZ) je dán tehdy, pokud kromě samotného nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ již došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a zároveň pokud samotné nedodržení pravidla podávaného z některého z ustanovení ZVZ buď podstatně ovlivnilo, nebo mohlo podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky“.

84.         Krajský soud v Brně pak v rozsudku č. j. 31 Af 23/2012-40 ze dne 26.9.2012 k materiální stránce deliktu uvedl, že „z dikce „podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit“ vyplývá, že může jít o poruchový nebo i ohrožovací správní delikt. Zákonodárce tedy (za běžných okolností) spatřuje společenskou škodlivost již v tom, že mohlo dojít, nikoli nutně muselo, k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Není tedy pravdou, že nedošlo k naplnění materiálního znaku správního deliktu….již pouhá existence takové možnosti je společensky škodlivá, a došlo tedy k naplnění materiálního znaku (společenské škodlivosti) správního deliktu uvedeného v ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách“. Uvedené závěry byly rovněž potvrzeny v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 61/2016-34 ze dne 28.6.2016.

85.         Úřad na základě výše uvedeného konstatuje, že tím, že zadavatel v bodě 2.1. „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace části A a B předmětné veřejné zakázky stanovil požadavek, aby byl předmět plnění poskytován autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), kdy stanovením takové podmínky vytvořil neodůvodněnou překážku hospodářské soutěže, čímž se zároveň dopustil porušení zásady zákazu diskriminace, když diskriminoval ty dodavatele, kteří jsou schopni splnit předmět veřejné zakázky, ale nejsou autorizovaným servisem značky Hyundai, respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda nedodržel postup stanovený v ustanovení § 45 odst. 3 zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 citovaného zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

K výroku III. a IV. rozhodnutí

86.         Podle § 118 odst. 1 zákona nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.

87.         Vzhledem k tomu, že v šetřeném  případě zadavatel porušil ustanovení § 45 odst. 3 zákona, v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, když v bodě 2.1. „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace stanovil požadavek, aby dodavatel byl autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), čímž se zároveň dopustil porušení zásady zákazu diskriminace, když diskriminoval ty dodavatele, kteří jsou schopni splnit předmět veřejné zakázky, ale nejsou autorizovaným servisem značky Hyundai (pro část A veřejné zakázky), respektive autorizovaným servisem značek VW a Škoda (pro část B veřejné zakázky), kdy stanovením takové podmínky vytvořil neodůvodněnou překážku hospodářské soutěže, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky (viz bod 79. až 85. odůvodnění tohoto rozhodnutí), je Úřad povinen v souladu s § 118 odst. 1 zákona uložit nápravné opatření.

88.         Úřad dále uvádí, že při rozhodování podle § 118 odst. 1 zákona je Úřad povinen na základě zjištěných skutečností uvážit, jaké nápravné opatření má zvolit k dosažení nápravy nezákonného stavu. Jelikož se zadavatel porušení zákona dopustil již při stanovení zadávacích podmínek, není možné uložit jiné nápravné opatření, které by nezákonný postup zadavatele mohlo zhojit, než nápravné opatření spočívající ve zrušení těch částí zadávacího řízení, ve kterých se zadavatel porušení zákona dopustil, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

89.         Pro úplnost Úřad uvádí, že podle § 84 odst. 7 zákona zadavatel odešle oznámení o zrušení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek podle § 157 zákona do 3 dnů ode dne přijetí rozhodnutí; tato povinnost neplatí pouze pro jednací řízení bez uveřejnění a řízení na základě rámcové smlouvy. Dále je zadavatel podle § 84 odst. 8 zákona povinen odeslat písemné oznámení o zrušení zadávacího řízení do 2 pracovních dnů po přijetí rozhodnutí všem známým zájemcům či uchazečům s uvedením důvodu.

K výroku V. rozhodnutí

90.         Podle § 119 odst. 2 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu podle § 118 odst. 1 též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení (dále jen „náklady řízení"). Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví prováděcí předpis. Prováděcí právní předpis vyhláška č. 328/2006 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pro účely zákona o veřejných zakázkách (dále jen „vyhláška"), stanoví v § 1 odst. 1, že paušální částku nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, je zadavatel povinen uhradit v případě, že Úřad rozhodl podle § 118 zákona o zrušení zadání veřejné zakázky nebo jen jednotlivého úkonu zadavatele, a to ve výši 30 000,- Kč.

91.         Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím bylo zrušeno zadávací řízení, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku V. tohoto rozhodnutí. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2016000508.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Podle § 117c odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu činí v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. 

 

 

otisk úředního razítka

 

 

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

 

 

 

 

Obdrží:

Hlavní město Praha, Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy