číslo jednací: R25/2012/VZ-49380/2016/322/PSe/KBe

Instance II.
Věc Dodávky náhradních dílů pro autobusy
Účastníci
  1. Dopravní podnik hl.m. Prahy, akciová společnost
  2. KAR Hradec Králové, s.r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí
Rok 2012
Datum nabytí právní moci 19. 12. 2016
Související rozhodnutí S319/2011/VZ-19630/2011/520/JHl
S319/2011/VZ-15775/2012/520/JHl
R25,256/2012/VZ-15151/2013/310/MLr
R25/2012/VZ-49380/2016/322/PSe/KBe
Dokumenty file icon 2012_R25.pdf 387 KB

Č. j.:ÚOHS-R25/2012/VZ-49380/2016/322/PSe/KBe

 

Brno 16. prosince 2016

 

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 13. 2. 2012 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 15. 2. 2012 zadavatelem –

 

  • Dopravní podnik hl.m. Prahy, akciová společnost, IČO 00005886, se sídlem Sokolovská 217/42, 190 22 Praha 9, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 13. 2. 2012 JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem Advokátní kanceláře Brož, Sedlatý s.r.o., IČO 24827452, se sídlem Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S319/2011/VZ-19630/2011/520/JHl ze dne 1. 2. 2012, ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů a dle § 120 odst. 1 písm. g) téhož zákona při zadávání nadlimitní veřejné zakázky s názvem „Dodávky náhradních dílů pro autobusy“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo uveřejněno v Informačním systému o veřejných zakázkách dne 23. 9. 2010 pod ev. č. 6005022102001, následně opraveno dne 26. 10. 2010 pod ev. č. 6005022102002, do Úředního věstníku Evropské unie odesláno dne 22. 9. 2010, a jehož dalším účastníkem je vybraný uchazeč –

  • KAR Hradec Králové, s.r.o., IČO 25962621, se sídlem Na Ostrově 177, Chrudim III, 537 01 Chrudim

jsem podle § 152 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S319/2011/VZ-19630/2011/520/JHl ze dne 1. 2. 2012

 

r u š í m

a věc

v r a c í m

 

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

 

Odůvodnění

I.               Úkony zadavatele v zadávacím řízení

1.             Dne 23. 9. 2010 uveřejnil Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, IČO 00005886, se sídlem Sokolovská 217/42, 190 22 Praha 9, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 13. 2. 2012 JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem Advokátní kanceláře Brož, Sedlatý s.r.o., IČO 24827452, se sídlem Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3 (dále jen „zadavatel“), v Informačním systému o veřejných zakázkách pod ev. č. 6005022102001, následně opraveno dne 26. 10. 2010 pod ev. č. 6005022102002, do Úředního věstníku Evropské unie odesláno dne 22. 9. 2010, oznámení o zahájení zadávacího řízení za účelem zadání nadlimitní veřejné zakázky s názvem „Dodávky náhradních dílů pro autobusy“ (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Dne 11. 11. 2010 podala obchodní společnost V.A.R. s.r.l. Ricambi Equivalenti Bus, C.so F.lli Cervi 23/2, 100 93 Collegno (TO), Itálie (dále jen „stěžovatel“) námitky proti 4. části, kapitole 1.1 zadávací dokumentace, neboť považovala požadavek zadavatele, že účastníkem musí být česká právnická osoba, v rozporu s legislativou Evropské unie.

3.             Dne 18. 11. 2010 zadavatel svým rozhodnutím z téhož dne námitky stěžovatele odmítl, jelikož dle zadavatele neobsahovaly uvedení toho, jaká újma stěžovateli v důsledku domnělého porušení zákona hrozí. Námitky tak dle zadavatele neobsahovaly všechny náležitosti stanovené v § 110 odst. 7 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1].

II.             Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

4.             Dopisem č. j. ÚOHS-S319/2011/VZ-12205/2011/520/JHl ze dne 16. 8. 2011 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) na základě podnětu, dokumentace a vyjádření zadavatele k podanému podnětu oznámil účastníkům řízení zahájení správního řízení ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem.

5.             Dne 1. 2. 2012 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S319/2011/VZ-19630/2011/520/JHl (dále jen „napadené rozhodnutí“).

6.             Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 6 zákona, když zadávací dokumentace obsahovala diskriminační požadavek, resp. umožňovala podání nabídky pouze české právnické osobě, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem.

7.             Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona tím, že odmítl námitky stěžovatele směřující proti zadávací dokumentaci, jako neobsahující veškeré náležitosti podle § 110 odst. 7 zákona, ačkoliv stanovené náležitosti obsahovaly, a tyto nevyřídil podle § 111 odst. 1 zákona.

8.             Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona pokutu ve výši 500 000 Kč.

III.           Rozklad proti napadenému rozhodnutí

9.             Napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 2. 2. 2012. Dne 15. 2. 2012 podal zadavatel v zákonné lhůtě rozklad proti napadenému rozhodnutí.

10.         Zadavatel k výroku I. napadeného rozhodnutí namítal, že závěr Úřadu vychází z nedostatečného zjištění skutkového stavu a zadavatel se též neztotožnil s tím, že by zadávací dokumentace obsahovala diskriminační požadavek, resp. umožňovala podání nabídky pouze české právnické osobě. K tomuto zadavatel konstatoval, že vlastní text zadávací dokumentace ve svém bodu 7.1.3. poměrně pregnantně popisuje prokazování kvalifikace v případě zahraničních osob, což je rovněž dokladem toho, že zadavatel s účastí zahraničních osob při tvorbě zadávacích podmínek rozhodně počítal.

11.         Dle námitky zadavatele Úřad své tvrzení, o které opřel napadené rozhodnutí, totiž že bylo „jen na úvaze uchazeče, jak si předmětný požadavek zadavatel vyloží“ ve spojení s tvrzením Úřadu „jak vyplývá z podaných námitek“, není odůvodněním ve smyslu § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

12.         K výroku II. napadeného rozhodnutí zadavatel uvedl, že stěžovatel v námitkách pouze konstatoval, že „je toho názoru, že se nemůže zúčastnit uvedené soutěže (…)“. V této souvislosti zadavatel poukázal na skutečnost, že stěžovatel nepodal námitky v průběhu lhůty k podání nabídek, ani žádost o dodatečné informace, které by nasvědčovaly tomu, že má skutečně zájem o podání nabídky v zadávacím řízení, ale místo toho počkal na uplynutí lhůty k podání nabídek, aby mohl podat zcela nedůvodné námitky proti zadávací dokumentaci s návrhem na zrušení celého zadávacího řízení. Zadavatel tak neměl sebemenší možnost ke zjištění, jaká újma stěžovateli hrozí nebo mohla hrozit. Újma totiž musí mít příčinnou souvislost s domnělým nezákonným postupem zadavatele bez ohledu na to, zda zadavatel takové porušení zavinil. Nestačí tedy v tomto případě újmu jen tvrdit, ale je třeba ji i prokázat. Stěžovatel v daném případě však zmíněnou újmu ani netvrdil ani neprokázal.

13.         V této souvislosti zadavatel dále namítal, že zákon zcela nelogicky vymezuje i správní delikt v podobě odmítnutí námitek v rozporu s § 110 zákona. Zákon tak tímto ustanovením sankcionuje uvážení zadavatele, kterým jej sám zákon opatřil. Ve smyslu tohoto rozporu lze vyvodit, že zmíněným ustanovení o správním deliktu dle § 120 odst. 1 písm. g) zákona zákonodárce sledoval ochranu uchazečů proti zcela výjimečným situacím a naprosto svévolnému postupu zadavatelů. K tomu však v daném případě nedošlo.

14.         Zadavatel také poukázal na fakt, že nad zákonem stanovenou povinnost odmítnutí námitek odůvodnil, tudíž odmítnutí námitek by mělo vůči stěžovateli stejný účinek, jako kdyby zadavatel námitkám nevyhověl. Zadavateli tudíž nebylo zřejmé, o jaké právo stěžovatele připravil, když vlastní odmítnutí námitek mohl stěžovatel sám napadnout námitkami (§ 110 odst. 2 zákona), pokud by měl o zakázku skutečně zájem, přičemž stěžovatel takto neučinil.

Závěr rozkladu proti napadenému rozhodnutí

15.         Zadavatel v rozkladu proti napadenému rozhodnutí navrhl, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí v plném rozsahu zrušil a správní řízení v plném rozsahu zastavil.

IV.          Další postup Úřadu po vydání napadeného rozhodnutí

16.         Dne 22. 8. 2012 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S319/2011/VZ-15775/2012/520/JHl, kterým podle § 70 správního řádu provedl opravu textu výroku I. a odůvodnění napadeného rozhodnutí (dále jen „opravné rozhodnutí“). Opravné rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 23. 8. 2012.

17.         Výrokem 1. opravného rozhodnutí Úřad opravil text výroku I. napadeného rozhodnutí tak, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 6 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona, když kombinace nejednoznačného požadavku zadavatele uvedeného v bodu 8. zadávací dokumentace „Návrh smlouvy uvedený v části 4. této zadávací dokumentace nesmí nebo opravovat v neprospěch zadavatele“ a podmínky návrhu smlouvy „Konsignant je českou právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku (…)“ vedla k diskriminaci zahraničních dodavatelů, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem.

18.         Výrokem 2. opravného rozhodnutí Úřadu opravil text odstavce 26. odůvodnění napadeného rozhodnutí tak, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 6 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona, když kombinace nejednoznačného požadavku zadavatele uvedeného v bodu 8. zadávací dokumentace „Návrh smlouvy uvedený v části 4. této zadávací dokumentace nesmí měnit nebo opravovat v neprospěch zadavatele“ a podmínky návrhu smlouvy „Konsignant je českou právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku (…)“ vedla k diskriminaci zahraničních dodavatelů, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem.

19.         Výrokem 3. opravného rozhodnutí Úřad opravil text odstavce 39. odůvodnění napadeného rozhodnutí tak, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 6 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona, když kombinace nejednoznačného požadavku zadavatele uvedeného v bodu 8. zadávací dokumentace „Návrh smlouvy uvedený v části 4. této zadávací dokumentace nesmí měnit nebo opravovat v neprospěch zadavatele“ a podmínky návrhu smlouvy „Konsignant je českou právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku (…)“ vedla k diskriminaci zahraničních dodavatelů, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem.

V.            Rozklad proti opravnému rozhodnutí

20.         Dne 7. 9. 2012 podal zadavatel v zákonné lhůtě rozklad proti opravnému rozhodnutí. Zadavatel byl přesvědčen, že opravné rozhodnutí Úřadu nebylo vydáno v souladu s § 70 správního řádu, jelikož se nejednalo o opravu zřejmých nesprávností napadeného rozhodnutí.

21.         Zadavatel namítal, že ke změně napadeného rozhodnutí prvoinstančním orgánem může dojít pouze na základě autoremedury, a to za splnění všech zákonných požadavků stanovených v § 87 správního řádu.

22.         Zadavatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 112/2008–56, rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca 111/2009, na čl. 19 odůvodnění rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-R148/2009/VZ-3156/2010/310/EKu.

23.         Součástí rozkladu proti opravnému rozhodnutí dále zadavatel učinil stejné námitky uvedené již v rozkladu proti napadenému rozhodnutí.

Závěr rozkladu proti opravnému rozhodnutí

24.         Zadavatel navrhl, aby předseda Úřadu opravné rozhodnutí z důvodu nezákonnosti v plném rozsahu zrušil.

VI.          Původní rozhodnutí o rozkladech

25.         Dne 12. 8. 2013 vydal předseda Úřadu rozhodnutí č. j. ÚOHS-R25,256/2012/VZ-15151/2013/310/MLr (dále jen „původní rozhodnutí o rozkladech“), kterým rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S319/2011/VZ-19630/2011/520/JHl ze dne 1. 2. 2012 ve znění opravného rozhodnutí č. j. ÚOHS-S319/2011/VZ-15775/2012/520/JHl ze dne 22. 8. 2012 potvrdil a podané rozklady zamítl.

VII.        Soudní přezkum původního rozhodnutí o rozkladech

26.         Dne 2. 12. 2014 vydal Krajský soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) rozsudek č. j. 62 Af 91/2013–89 (dále jen „rozsudek“), jehož výrokem I. zrušil původní rozhodnutí o rozkladu a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

27.         Výrokem II. rozsudku krajský soud zrušil opravné rozhodnutí, a to aniž by věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

28.         Krajský soud v odůvodnění rozsudku nejprve shrnul, že opravné rozhodnutí zasahovalo jednu z výrokových částí napadeného rozhodnutí vydaného ve věci samé, a tedy nelze prima vista dovodit, že by ve vztahu k adresátům napadeného rozhodnutí nemohlo mít reálné účinky – a to účinky hmotněprávní (fakticky jiný popis skutku či deliktu promítající se ve skutkové či právní větě rozhodnutí o správním deliktu) či procesní (soulad výroku rozhodnutí o správním deliktu s jeho odůvodněním). Nadto zasahovalo i odůvodnění, to vše z toho důvodu, aby výrok odpovídal odůvodnění a aby nebylo uvnitř rozporné.

29.          V této souvislosti krajský soud poukázal na konstantní úzké vymezení pojmů zřejmá nesprávnost a oprava zřejmé nesprávnosti a odkázal na příslušnou judikaturu zabývající se tímto institutem. Z odkazovaných rozsudků a odborné literatury dle krajského soudu vyplývá, že za nesprávnost nelze považovat věcnou nebo právní vadu rozhodnutí a že oprava zřejmé nesprávnosti nesmí sloužit ani k nápravě věcných nebo právních vad rozhodnutí, ani k jiným změnám obsahu již vydaného rozhodnutí.

30.         Krajský soud také připomněl, že precizní popis skutku a jeho právní kvalifikace, a to „již na první pokus“ je nezbytnou podmínkou zákonnosti rozhodnutí bez možnosti dodatečného zásahu do již vydaného rozhodnutí, který by k naplnění této podmínky směřoval a byl jejím naplněním motivován. V nyní posuzované věci tak krajský soud dospěl k závěru, že je podstatné, bez ohledu na to, zda konstruovaný skutek a delikt měl či neměl oporu v odůvodnění prvního rozhodnutí ve věci, opravné rozhodnutí fakticky do této konstrukce zasahovalo a měnilo ji. Takový zásah krajský soud nepovažoval za pouhou opravu méně významného překlepu a zkomoleniny či za jiný obdobně bezvýznamný zásah bez vlivu na obsahovou stránku napadeného rozhodnutí, kterým bylo konstatováno spáchání správního deliktu.

31.         Krajský soud v rozsudku dospěl k závěru, že původní rozhodnutí o rozkladech nemohlo jako zákonné a věcně správné potvrzovat napadené rozhodnutí ve znění rozhodnutí opravného.

32.         Nezákonnost byla založena postupem Úřadu při vydávání opravného rozhodnutí, rozhodnutím o rozkladech akceptovaného. Postup Úřadu tak dle právního názoru krajského soudu byl podstatným porušením ustanovení o řízení před správním orgánem (§ 70 správního řádu), jež vyvolalo nezákonnost rozhodnutí o rozkladech. Současně tak byl dán důvod ke zrušení opravného rozhodnutí.

VIII.      Další řízení o rozkladu

33.         S ohledem na skutečnost, že původní rozhodnutí o rozkladech bylo rozsudkem zrušeno, ale k dalšímu řízení byla Úřadu vrácena jen věc napadeného rozhodnutí, přičemž opravné rozhodnutí bylo rozsudkem zrušeno bez dalšího, je nadále toto správní řízení vedeno jen ve věci napadeného rozhodnutí.

34.         Po skončení soudního přezkumu a po vrácení správního spisu Úřadu proto předseda Úřadu pokračuje jen v řízení o rozkladu proti napadenému rozhodnutí.

Stanovisko předsedy Úřadu

35.         S ohledem na právní názor vyjádřený vrozsudku jsem v dalším řízení o rozkladu proti napadenému rozhodnutí podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dospěl jsem k následujícímu.

36.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. napadeného rozhodnutí, nerozhodl správně a v souladu se zákonem, neboť ve výroku I. napadeného rozhodnutí neuvedl veškerá právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, ani nezaměnitelný popis jednání zadavatele, jímž se měl dopustit správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, a který by zcela odpovídal zjištěnému stavu věci tohoto správního řízení, postupoval v rozporu s požadavky § 68 odst. 2 správního řádu. S ohledem na to, že výrok III. napadeného rozhodnutí je výrokem o trestu, který je závislý na výroku o vině, jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí i ve výroku III. Současně považuji za vhodné, aby, ačkoliv výrok II. a jeho odůvodnění vadou netrpí, byl tento zrušen taktéž, neboť musí být znovu rozhodnuto o trestu, přičemž bude rozhodováno o trestu za oba spáchané správní delikty.

37.         V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem, vázán právním názorem, uvedeným ve výše označeném rozsudku, přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí.

IX.           K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí

38.         Podle § 152 odst. 4 správního řádu nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání.

39.         Podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumává odvolací správní orgán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

Ke zrušení výroku I. napadeného rozhodnutí

40.         Podle § 68 odst. 2 věty první správního řádu se ve výrokové části rozhodnutí uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1. správního řádu.

41.         Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

42.         Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že aby byly dodrženy zákonné požadavky na obsah výrokové části správního rozhodnutí, musí být v něm být mj. obsažena právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno. Jelikož je toto správní řízení vedeno mj. ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona při zadávání veřejné zakázky a součástí hypotézy tohoto ustanovení je mj. odkaz na postup stanovený tímto zákonem, měl Úřad ve výrokové části napadeného rozhodnutí uvést (všechna) právní ustanovení, podle nichž Úřad ve věci rozhodoval.

43.         Ze správního spisu přitom vyplývá, že Úřad byl schopen zjištěný stav věci ohledně jednání zadavatele vyhodnotit jako nedodržení konkrétního ustanovení zákona, avšak toto nedodržení konkrétního ustanovení zákona neuvedl v žádné výrokové části napadeného rozhodnutí. To je pak zřejmé zejména s ohledem na fakt, že při následném vydání opravného rozhodnutí, které vycházelo z identicky zjištěného stavu věci tohoto správního řízení, Úřad ve výrokové části opravného rozhodnutí (všechna) právní ustanovení uvedl, byť dle právního názoru krajského soudu uvedeného v rozsudku nemístně.

44.         Z výše uvedených ustanovení rovněž vyplývá, že aby byly dodrženy zákonné požadavky na obsah výrokové části správního rozhodnutí, musí v něm být mj. obsaženo řešení otázky, která je předmětem řízení.

45.         Ze správního spisu rovněž vyplývá, že Úřad řešení otázky, která je předmětem tohoto řízení, (totiž rozhodnutí o možném spáchání správního deliktu zadavatelem dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona) neuvedl způsobem, který by odpovídal zjištěnému stavu věci. Tento závěr je rovněž zřejmý s ohledem na fakt, že při následném vydání opravného rozhodnutí, které vycházelo z identicky zjištěného stavu věci tohoto správního řízení, Úřad ve výrokové části opravného rozhodnutí řešení (celé) otázky, která je předmětem tohoto řízení, uvedl, byť dle právního názoru krajského soudu uvedeného v rozsudku rovněž nemístně.

46.         V rozhodnutí o správním deliktu musí být přesně vymezeno, jakou konkrétní povinnost, která je zadavateli uložena zákonem, zadavatel porušil, a to jednak uvedením příslušného ustanovení zákona a jednak popisem nezákonného jednání zadavatele, které naplňuje hypotézu vyjádřenou v příslušném ustanovení. Důvodem těchto požadavků na preciznost výroku rozhodnutí o správním deliktu je především to, aby „sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jednáním jiným“, tak, jak vyložil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006–73.

47.         S ohledem na výše uvedené uzavírám, že v přezkoumávané věci mohlo a mělo být Úřadem dovozeno konkrétní ustanovení zákona, které zadavatel společně se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 zákona svým jednáním porušil. Úřad tak při vydávání napadeného rozhodnutí nepostupoval správně, když výrokem I. napadeného rozhodnutí uvedl jako důvod pro konstatování porušení zásady zákazu diskriminace pouze odkaz na § 6 zákona a současně ve výroku I. napadeného rozhodnutí nedostatečně vymezil jednání zadavatele, kterým se měl dopustit vytýkaného správního deliktu.

Ke zrušení výroku II. a III. napadeného rozhodnutí

48.         Po přezkoumání zákonnosti výroku I. napadeného rozhodnutí jsem dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je v této části v rozporu s právními předpisy. S ohledem na skutečnost, že výrok III. napadeného rozhodnutí je výrokem o trestu, který je závislý na výroku o vině (v daném případě na výrocích I. a II., jimiž bylo rozhodnuto o vině), jsou splněny podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí i v tomto výroku, jelikož tento výrok podle § 82 odst. 3 správního řádu nemohl nabýt právní moci. Proto jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí i ve výroku III. a k vrácení věci Úřadu k novému projednání rovněž v této části napadeného rozhodnutí.

49.         Jelikož jsem přistoupil ke zrušení výroku I. napadeného rozhodnutí z důvodu rozporu s právními předpisy a ke zrušení výroku III. napadeného rozhodnutí, jelikož se jedná o výrok o trestu závislý na výrocích o vině, dospěl jsem k závěru, že je třeba zrušit též výrok II. napadeného rozhodnutí, a to z důvodu srozumitelnosti a jednotnosti správního rozhodnutí ve výroku o vině a dále proto, že je vhodné, aby o vině a trestu bylo v tomto případě rozhodováno společně. Proto je třeba napadené rozhodnutí zrušit jako celek a věc vrátit Úřad k novému projednání.

50.         Při novém projednání věci je Úřad povinen ve smyslu § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zohlednit závazné právní názory vyslovené v tomto rozhodnutí, které byly uvedeny výše. V rámci nového posouzení je Úřad také povinen posoudit, zda nová právní úprava dle ZZVZ není pro zadavatele příznivější. Současně bude eventuálně povinen znovu rozhodnout i o uložení pokuty zadavateli.

X.             Závěr

51.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v rozporu s právním předpisem, jsem s ohledem na závazný právní názor rozsudku krajského soudu dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady pro zrušení napadeného rozhodnutí a dále pro vrácení věci Úřadu k novému projednání.

52.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady pro zrušení napadeného rozhodnutí a pro vrácení věci Úřadu k novému projednání, jsem rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, nelze dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

Obdrží:

1.             JUDr. Jiří Brož, CSc., advokát, Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3

2.             KAR Hradec Králové, s.r.o., Na Ostrově 177, Chrudim III, 537 01 Chrudim

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení. Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na ustanovení § 273 odst. 1 tohoto zákona, není-li dále uvedeno jinak. 

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz