číslo jednací: R0068/2016/VZ-47534/2016/323/MOd

 

V řízení o rozkladu ze dne 22. 2. 2016 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

 

• Střední škola zahradnická a zemědělská Antonína Emanuela Komerse, Děčín - Libverda, příspěvková organizace, IČO 47274654, se sídlem Českolipská 123, 405 02 Děčín,

 

Proti výroku III. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0003/2016/VZ-04735/2016/521/ZKu ze dne 8. 2. 2016, ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů výše uvedeným zadavatelem, při zadávání části č. 2 s názvem „Část 2 – Učebny chemie, mikrobiologie a biologie“ veřejné zakázky s názvem „Vybavení učeben v rámci projektu PTVÚK na Libverdě“ ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek uveřejněné na profilu zadavatele dne 14. 4. 2014, k němuž bylo oznámení o zadání zakázky ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 25. 6. 2014 pod ev. č. zakázky 488059,

 

jsem podle § 152 odst. 5 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

 

Výrok III. rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0003/2016/VZ-04735/2016/521/ZKu ze dne 8. 2. 2016

 

m ě n í m

takto:

„Za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Střední škola zahradnická a zemědělská Antonína Emanuela Komerse, Děčín - Libverda, příspěvková organizace, IČO 47274654, se sídlem Českolipská 123, 405 02 Děčín – ukládá podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, pokuta ve výši 30 000 Kč (třicet tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Dne 14. 4. 2014 zahájil zadavatel – Střední škola zahradnická a zemědělská Antonína Emanuela Komerse, Děčín - Libverda, příspěvková organizace, IČO 47274654, se sídlem Českolipská 123, 405 02 Děčín (dále jen „zadavatel“) – podle § 26 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] zjednodušené podlimitní řízení na veřejnou zakázku s názvem „Vybavení učeben v rámci projektu PTVÚK na Libverdě“, která zahrnovala mimo jiné i části č. 2 s názvem „Část 2 – Učebny chemie, mikrobiologie a biologie“, odesláním písemné výzvy k podání nabídek a jejím uveřejněním na profilu zadavatele dne 14. 4. 2014 (dále jen „veřejná zakázka“ a „výzva“)

2.             V příloze č. 2 „Položkový rozpočet vč. specifikace pro část 2“ výzvy (dále jen „specifikace“) zadavatel požadoval mj. dodání jak laboratorních přístrojů, jako např. automatického titrátoru, spektrofotometru, sterilizátoru, kultivačního boxu s osvětlením, žákovského mikroskopu; laboratorních pomůcek, jako např. mikropipety, ochranné brýle, latexové rukavice, kartáče na zkumavky; nábytku, jako např. žákovský stůl, žákovská židle, laboratorní žákovské židle, bezpečnostní skříň bez ventilátorů, stůl pro PC; tak i dodání IT zařízení, jako např. PC sestavy a tiskárny, či dodání audiovizuální techniky v podobě dataprojektoru.

3.             V rámci specifikace zadavatel u automatického titrátoru kromě dodržení parametrů, jako například: Rozsah [pH]: 0,00 až 14,2, Rozsah [mV]: -1400 až + 1402, Rozsah [°C]: -30 až + 115 (Pt 1000), Zobrazení objemu: 00,00 do 999,9 ml, Rozlišení: 0,01 ml, Přesnost dávkování: systematická odchylka 0,1 %, náhodná odchylka 0,05 % podle EN ISO 8655-8, Kalibrace: dvojbodová, výběr z 8 předprogramovaných pufrů podle DIN 19266 a NBS, Měřící vstup (elektroda): pH/mV elektroda s konektorem podle normy DIN 19 262 nebo konektor BNC a referenční elektroda (konektor 1 x 4 mm), Rozhraní: RS 232 C na sériové připojení tiskárny nebo počítače, požadoval také dodržení parametru: Válec: 22 ml, sklo Duran® s ochranou před UV zářením.

4.             Dne 10. 6. 2014 uzavřel zadavatel smlouvu na plnění veřejné zakázky s vybraným uchazečem – Moderní škola s.r.o., IČO 28607376, se sídlem K Rybníčkům 332, 747 81 Otice  – s cenou veřejné zakázky ve výši 3 467 411 Kč včetně DPH.

5.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako příslušný správní orgán podle § 112 zákona, si na základě podnětu k zahájení správního řízení ve věci přezkoumání postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky vyžádal od zadavatele dokumentaci o veřejné zakázce a po jejím přezkoumání Úřad dospěl k závěru, že zadavatel nepostupoval v souladu se zákonem, a vzhledem k tomu, že skutková zjištění pokládal za dostatečná, vydal dne 5. 1. 2016 příkaz č. j. ÚOHS-S0003/2016/VZ-00202/2016/521/ZKu z téhož dne, jehož doručením zadavateli dne 6. 1. 2016 došlo k zahájení správního řízení. Proti uvedenému příkazu podal zadavatel dne 13. 1. 2016 odpor, na základě čehož byl tento zrušen a Úřad ve správním řízení pokračoval.

II.             Napadené rozhodnutí

6.             Po přezkoumání všech rozhodných skutečností a po zhodnocení všech podkladů vydal Úřad dne 8. 2. 2016 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0003/2016/VZ-04735/2016/521/ZKu z téhož dne (dále jen „napadené rozhodnutí“).

7.             Výrokem I. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky porušil zásadu zákazu diskriminace podle § 6 odst. 1 zákona, když ve specifikaci požadoval dodání laboratorních přístrojů a pomůcek, nábytku, počítačové sestavy či dataprojektoru, tedy různé druhy plnění, které spolu vzájemně nesouvisejí, čímž vymezil předmět veřejné zakázky příliš široce a diskriminoval tak dodavatele, kteří by byli schopni dodat jen některá z požadovaných plnění, přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky.

8.             Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné zakázky v rozporu s ustanovením § 45 odst. 3 zákona a zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona ve specifikaci požadoval jako součást automatického titrátoru skleněný válec o objemu 22 ml s ochranou před UV zářením, čímž vytvořil neodůvodněné překážky hospodářské soutěže, neboť uvedený technický parametr odpovídá válci od výrobce Duran Group GmbH, se sídlem Hattenbergstraße 10, 551 22 Mainz, Německo, (dále jen „specifický požadavek“), a zvýhodnil tak dodavatele dodávající tento konkrétní typ válce jako součásti automatického titrátoru, což mohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky.

9.             V souvislosti s porušením zásady zákazu diskriminace podle § 6 odst. 1 zákona Úřad v bodě 23. odůvodnění napadeného rozhodnutí mimo jiné uvedl, že „v případě, kdy je široce koncipovaný předmět veřejné zakázky možné plnit pouze ve spolupráci se subdodavateli, není rovněž zajištěna efektivní hospodářská soutěž, neboť ta může být efektivní pouze v případě, kdy dodavatelé mohou soutěžit nezávisle na sobě a jsou tak zároveň vystaveni konkurenčnímu tlaku“.

10.         Ve výroku III. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. napadeného rozhodnutí podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona pokutu ve výši 65 000 Kč.

11.         Výrok III. napadeného rozhodnutí Úřad odůvodnil především s ohledem na způsob a následky spáchání správních deliktů. V souladu se zásadou absorpce v rámci správně právního trestání Úřad uložil pokutu za správní delikt podle výroku I. napadeného rozhodnutí, ke správnímu deliktu podle výroku II. napadeného rozhodnutí přihlédl v rámci přitěžujících okolností, a přitom neshledal žádnou okolnost polehčující.

12.         V úvahách o závažnosti správního deliktu podle výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad poukázal především na skutečnost, že zadavatel v daném případě nedodržel zásadu zákazu diskriminace podle § 6 odst. 1 zákona, neboť tím, že vymezil předmět plnění veřejné zakázky příliš široce, znevýhodnil oproti ostatním dodavatelům ty dodavatele, kteří by mohli podat nabídku na jednotlivá plnění, a že tak zadavatel výrazně ovlivnil zadávací řízení již od jeho počátku, což ve svém důsledku vedlo k podstatnému omezení hospodářské soutěže.

13.         Správní delikt podle výroku II. napadeného rozhodnutí pak považoval za přitěžující okolnost zásadní, a to s odůvodněním, „že závažnost i tohoto správního deliktu by bylo možné samostatně hodnotit jako velmi vysokou, neboť zadavatel uvedeným postupem i v tomto případě ovlivnil průběh zadávacího řízení již od jeho počátku“.

14.         Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele. K námitce zadavatele, že uložená pokuta je vysoká vzhledem k provozním prostředkům Úřad v bodě 57. a 59. odůvodnění napadeného rozhodnutí uzavřel, že vzhledem k částce, se kterou má zadavatel v roce 2016 hospodařit, a která se pohybuje v řádech desítek milionů (podle rozpočtu Ústeckého kraje na rok 2016 tato částka přesahuje 31 000 000 Kč), nelze sankci uloženou ve výši desítek tisíc považovat za likvidační.

15.         Nakonec v souvislosti s posouzením naplnění obou funkcí právní odpovědnosti, tedy funkce preventivní i represivní, Úřad uzavřel, že má-li pokuta obě tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání.

III.           Námitky rozkladu

16.         Dne 22. 2. 2016 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne proti „rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 65 000,- Kč“. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 9. 2. 2016. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

17.         Zadavatel proti stanovené výše pokuty namítá, že Úřad při posouzení ekonomické situace zadavatele nezohlednil jeho rozpočtové příjmy relevantní z hlediska úhrady případných pokut a vyšel z návrhu celkových rozpočtových příjmů pro rok 2016 ve výši 31 000 000 Kč.

18.         V souvislosti s tím zadavatel argumentoval především strukturou svých rozpočtových příjmů. Zdůraznil přitom, že na úhradu provozních nákladů, ze kterých jediných je možné uhradit i vyměřenou pokutu, obdrží zadavatel v rozpočtovém roce 2016 částku určenou rozpočtem Ústeckého kraje ve výši 5 167 000 Kč, a je tedy zřejmé, že tato částka je podstatně odlišná od částky, ze které vycházel Úřad.

19.         V souvislosti s úvahami Úřadu o naplnění základních funkcí právní odpovědnosti uvedenými v bodě 58. odůvodnění napadeného rozhodnutí zadavatel namítá, „že i mnohem nižší pokuta splní obě funkce (represivní a preventivní)“.

Závěr rozkladu

20.         S ohledem na výše uvedené skutečnosti a podrobné vysvětlení svého financování zadavatel žádá, aby předseda Úřadu snížil stanovenou částku pokuty, která byla napadeným rozhodnutím vyměřena ve výši 65 000 Kč.

IV.          Řízení o rozkladu

21.         Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí postupem podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.

Stanovisko předsedy Úřadu

22.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru uvedenému ve výroku tohoto rozhodnutí, který v podrobnostech odůvodňuji níže.

V.            K rozsahu přezkumu v řízení o rozkladu

23.         Podle § 82 odst. 2 správního řádu musí odvolání obsahovat mimo jiné údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje a v jakém rozsahu ho napadá, přičemž v opačném případě platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí.

24.         Z obsahu zadavatelova rozkladu, na jehož posouzení se výše uvedené ustanovení použije podle § 152 odst. 4 správního řádu, je patrné, že rozklad zadavatele směřoval pouze proti výroku III. napadeného rozhodnutí.

25.         Toto vyplývá (i) jednak z nadpisu zadavatelova rozkladu, který zní: „Rozklad proti rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 65 000,- Kč Příkazem č. j. ÚOHS-S0003/2016/VZ-04735/2016/521/ZKu ze dne 8. 2. 2016“, neboť o ní bylo rozhodnuto výrokem III. napadeného rozhodnutí, (ii) jednak z námitek rozkladu, které sestávají z tvrzení o použití nesprávné hodnoty pro posouzení likvidační povahy pokuty a z tvrzení, že i nižší pokuta by naplňovala obě funkce právní odpovědnosti, kdy se v obou případech jedná o námitky týkající se závěrečné části odůvodnění výroku III. napadeného rozhodnutí, ale především (iii) se zadavatel i v petitu rozkladu domáhá snížení „částky pokuty, která byla napadeným rozhodnutím vyměřena ve výši 65 000,- Kč“, tedy opět žádá změnu té části rozhodnutí, která je označena jako výrok III. napadeného rozhodnutí. Na základě výše uvedeného tedy nelze mít za to, že by zadavatelův rozklad bylo objektivně možné interpretovat jinak, než že v rámci napadeného rozhodnutí brojí pouze proti jeho výroku III.

26.         Podle § 82 odst. 3 správního řádu, podle kterého v případě, že odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci.

27.         Vzhledem k výše uvedenému je pak zřejmé, že výroky I. a II. napadeného rozhodnutí nebyly rozkladem zadavatele napadeny. Za delikty specifikované těmito výroky, jakožto výroky o vině, Úřad uložil zadavateli pokutu výrokem III., jakožto výrokem o trestu, který jediný je napaden rozkladem zadavatele. I přesto, že výrok o trestu neobstojí bez výroku o vině, který je výsledkem úvah o naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu, je zřejmé, že výrok o vině obstojí i bez výroku o trestu, který je především výsledkem úvah o míře závažnosti již prokázaného správního deliktu.

28.         Výroky I. a II. napadeného rozhodnutí tedy nejsou závislé na výroku III. a z tohoto pohledu s ním tak netvoří nedílný celek. Naplněna je i další podmínka § 82 odst. 3 správního řádu neboť tím, že nenapadené výroky rozhodnutí nabudou samostatně právní moci, nemůže vzniknout újma některému z účastníků správního řízení, když účastníkem řízení je pouze zadavatel a ten svým rozkladem výslovně napadl „rozhodnutí o uložení pokuty ve výši 65 000,- Kč“, tedy pouze výrok III. napadeného rozhodnutí. Na základě uvedeného konstatuji, že napadené rozhodnutí, které bylo zadavateli doručeno dne 9. 2. 2016, nebylo v zákonné lhůtě napadeno rozkladem ve výroku I. a II. a za splnění podmínek stanovených v § 82 odst. 3 správního řádu tedy v těchto výrocích nabylo dne 25. 2. 2016 samostatně právní moci a přezkum napadeného rozhodnutí v rámci řízení o rozkladu je tedy v této části vyloučen.

VI.          Posouzení z hlediska pozdější právní úpravy

29.         Dne 1. 10. 2016 nabyl účinnosti zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“).

30.         Podle čl. 40 odst. 6 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Shodný princip je vyjádřen i v § 2 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“). Toto pravidlo zakládá výjimku z jinak obecného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější. Tato výjimka se dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu aplikuje rovněž v oblasti správního trestání.

31.         V souvislosti s citovaným článkem Listiny uvádím, že konstantní soudní judikatura (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 A 126/2002-27 ze dne 27. 10. 2004) dospěla k závěru, že „[t]restání za správní delikty musí podléhat stejnému režimu jako trestání za trestné činy a v tomto smyslu je třeba vykládat všechny záruky, které se podle vnitrostátního práva poskytují obviněnému z trestného činu. Je totiž zřejmé, že rozhraničení mezi trestnými (a tedy soudem postižitelnými) delikty a delikty, které stíhají a trestají orgány exekutivy, je výrazem vůle suverénního zákonodárce; není odůvodněno přirozenoprávními principy, ale daleko spíše je výrazem trestní politiky státu (…) Pro české právo to pak znamená, že i ústavní záruka článku 40 odst. 6 Listiny o tom, že je nutno použít pozdějšího práva, je-li to pro pachatele výhodnější, platí jak v řízení soudním, tak v řízení správním (…) Přijetí tohoto principu pak znamená, že nelze trestat podle starého práva v době účinnosti práva nového, jestliže nová právní úprava konkrétní skutkovou podstatu nepřevzala; analogicky to platí i tehdy, jestliže nová právní úprava stanoví mírnější sankce za stejné jednání“. K totožnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud též v rozsudku č. j. 8 Afs 17/2007-135 ze dne 31. 5. 2007 a dalších.

32.         Jak bylo výše uvedeno, přezkum výroků I. a II. napadeného rozhodnutí v tomto rozhodnutí je již vyloučen. Co se výroku III. napadeného rozhodnutí, jakožto výroku o trestu týká, uvádím, že ZZVZ v § 268 odst. 2 stanoví výši pokuty za správní delikt podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ ve stejné výši jako § 120 odst. 2 zákona. Pozdější právní úprava tak ve vztahu k výroku III. napadeného rozhodnutí není pro zadavatele příznivější. Výše sazby pokuty šetřeného správního deliktu a kritéria závažnosti jsou totožná, jak dle ZZVZ, tak i podle zákona.

33.         Ve světle výše uvedeného konstatuji, že v šetřeném případě nelze aplikovat výjimku ze zákazu retroaktivity, neboť právní úprava dle ZZVZ není pro zadavatele právní úpravou příznivější, tudíž je třeba postupovat podle právní úpravy účinné v době spáchání správního deliktu, tedy dle zákona.

VII.        K důvodům změny výše pokuty

34.         Zadavatel ve svém rozkladu namítá jednak nesprávné posouzení své ekonomické situace ve vztahu k rozpočtovým příjmům, a jednak dostatečné naplnění obou funkcí právní odpovědnosti i při snížení uložené pokuty.

35.         Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Úřad posoudil přiměřenost sankce uložené ve výši desítek tisíc vůči částce v řádech desítek milionů, se kterou má zadavatel v letošním kalendářním roce hospodařit. Je zřejmé, že Úřad výrazem „hospodaří“ v tomto kontextu rozumí celkovou částku, kterou jsou pro daný rok pokryty finanční potřeby zadavatele. I přesto, že lze souhlasit tvrzením zadavatele, že vyměřenou pokutu lze uhradit pouze z kapitoly provozních nákladů ve výši 5 167 000 Kč, se kterými jedinými zadavatel „hospodaří“ v užším slova smyslu, tedy svobodně rozhoduje o konkrétním určení plateb, nelze souhlasit s tvrzením, že by tento rozdíl byl podstatný ve vztahu k závěrům o „likvidačnosti“ pokuty.

36.         Ať už se jedná o částku v řádech desítek milionů celkových příjmů z rozpočtu, či o částku v řádech milionů v kapitole provozních nákladů, ze kterých může zadavatel hradit pokutu, tedy ať už se použije celkového rozpočtu zadavatele, či pouze té části, ze kterých je možno hradit pokutu, je nutno souhlasit se závěrem Úřadu, že ve vztahu k prostředkům se kterými zadavatel hospodaří, nelze pokutu uloženou ve výši desítek tisíc považovat za likvidační.

37.         Zadavateli je však nutno dát za pravdu v souvislosti s jeho druhou námitkou, neboť v přezkoumávaném případě není dána taková míra závažnosti správních deliktů, která by byla způsobilá odůvodnit uložení pokuty v 1/5 její horní hranice, a preventivní i represivní funkci právní odpovědnosti tedy splní i nižší pokuta, jak je podrobněji odůvodněno níže.

38.         Z již dříve citovaného textu bodu 23. odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že Úřad přistupuje k předpokladu nezbytnosti zajistit si subdodavatele pro podání nabídky příliš kategoricky. Při posouzení míry závažnosti správního deliktu je však nutno zohlednit takový dopad zadávacích podmínek v kontextu dalších skutečností.

39.         Především je nutné přihlédnout k povaze předmětu plnění veřejné zakázky a poměrnému zastoupení jednotlivých dílčích plnění, a postavit toto do kontrastu s předpokládatelnou náročností „domluvení si“ subdodavatele. Jde o jakési dílčí posouzení toho, jak závažnou překážkou pro podání nabídky zájemcem bylo to, aby si našel potřebného subdodavatele pro konkrétní dílčí plnění, respektive jak široký měl zájemce výběr pro jeho nalezení v situaci, kdy byl jednak motivován co největším ziskem pro sebe a zároveň limitován rychlostí reakce potenciálního subdodavatele, vzhledem k běžící lhůtě pro podání nabídek.

40.         Ostatně ani Úřad v bodě 25. odůvodnění napadeného rozhodnutí nerozporoval tvrzení zadavatele o existenci dodavatelů, kteří jsou schopni dodat nejen laboratorní vybavení, přístroje a pomůcky, ale také zcela běžně i dodávku výpočetní techniky, dataprojektoru či školního nábytku, i když zdůraznil, že nebyla zajištěna efektivní hospodářská soutěž, když se dodavatelé, kteří se nespecializují na kompletní vybavení školních učeben, nemohli předmětného zadávacího řízení účastnit vůbec, nebo pouze ve spolupráci se subdodavateli.

41.         I přesto, že výše uvedené je obsaženo v části odůvodnění napadeného rozhodnutí, která se týká výroku I. napadeného rozhodnutí, Úřad měl zohlednit tyto souvislosti rozsahu předmětu plnění a existující nabídky na trhu alespoň v rámci úvah o závažnosti pokuty, a to ve prospěch zadavatele.

42.         Obdobně, co se týká správního deliktu podle výroku II. napadeného rozhodnutí, nelze souhlasit ani s jeho hodnocením jako přitěžující okolnosti „zásadní“. Úřad podle bodu 37. odůvodnění napadeného rozhodnutí nepovažoval z hlediska posouzení zákonnosti postupu zadavatele v šetřeném případě za relevantní skutečnosti, že se specifický požadavek týkal pouze malé části poptávaného plnění, když se podle vyjádření zadavatele jednalo řádově o stokoruny. V souvislosti s odůvodněním závažnosti správního deliktu však tuto skutečnost ve vztahu k předmětu plnění veřejné zakázky nezohlednil ve prospěch zadavatele.

43.         Za výše uvedených okolností, zejména v souvislosti s důvody vzniku specifického požadavku a nízkým podílem takto definovaného plnění na celém předmětu plnění, není možno považovat spáchání správního deliktu podle výroku II. napadeného rozhodnutí za přitěžující okolnost „zásadní“.

44.         Na základě výše uvedeného jsem dospěl k závěru, že v přezkoumávaném případě není dána taková míra závažnosti správních deliktů, která by byla způsobilá odůvodnit uložení pokuty v 1/5 její horní hranice, a že je dán důvod pro snížení uložené pokuty tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

45.         Podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se.

46.         Změnu výroku III. napadeného rozhodnutí lze provést, jelikož zadavateli není ukládána žádná nová povinnost, toliko se v odvolacím řízení mění výměra pokuty a podle § 36 odst. 3 správního řádu se v tomto řízení o rozkladu nepostupuje, jelikož podklady rozhodnutí odvolacím správním orgánem nově pořizovány nebyly.

47.         Pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, tedy funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu.

48.         Po zvážení všech okolností a uvážení všech argumentů jsem při určení výměry uložené pokuty preferoval preventivní charakter uložení sankce a stanovenou výši pokuty vzhledem k souvislostem případu posoudil jako dostačující, neboť pokuta ve výši 30 000 Kč naplňuje dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní odpovědnosti.

VIII.      Závěr

49.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že výrok III. napadeného rozhodnutí není možno považovat za správný, ale tento nedostatek je odstranitelný, a to i plně v souladu s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro změnu výroku III. napadeného rozhodnutí, tedy pro stanovení pokuty ve výši 30 000 Kč.

50.         Vzhledem k výše uvedenému jsem rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

Obdrží:

1.             Střední škola zahradnická a zemědělská Antonína Emanuela Komerse, Děčín - Libverda, příspěvková organizace, Českolipská 123, 405 02 Děčín

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy