číslo jednací: R296/2015/VZ-37537/2016/322/KBe

zrušeno na základě rozhodnutí soudu

Instance II.
Věc Metodické sety pro potřeby projektu Environmentální vzdělávání – dovednosti pro udržitelný rozvoj“ – grafické, tiskové a související služby
Účastníci
  1. Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2015
Datum nabytí právní moci 12. 9. 2016
Související rozhodnutí S0497/2014/VZ-25064/2015/552/SPo
R296/2015/VZ-37537/2016/322/KBe
S0497/2014/VZ-25064/2015/552/SPo
R0296/2015/VZ-22208/2019/322/PJe
Dokumenty file icon dokument ke stažení 448 KB

Č. j.:ÚOHS-R296/2015/VZ-37537/2016/322/KBe

 

12. září 2016

 

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 10. 9. 2015 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 11. 9. 2015, který podal zadavatel –

 

  • Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s., IČO 277 84 525, se sídlem Skrbeňská 669/70, 783 35 Horka nad Moravou, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 4. 7. 2014 Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem Na Střelnici 1212/39, Nová Ulice, 779 00 Olomouc,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0497/2014/VZ-25064/2015/552/SPo ze dne 26. 8. 2015 ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů při zadávání veřejné zakázky s názvem „Metodické sety pro potřeby projektu Environmentální vzdělávání – dovednosti pro udržitelný rozvoj“ – grafické, tiskové a související služby“ ve zjednodušeném podlimitním řízení, jehož formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 5. 11. 2012 pod evidenčním číslem zakázky 236897,

 

jsem podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0497/2014/VZ-25064/2015/552/SPo ze dne 26. 8. 2015

 

 p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

 z a m í t á m.

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Dne 18. 6. 2014 zahájil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, na základě podnětu správní řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, zadavatelem – Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s., IČO 277 84 525, se sídlem Skrbeňská 669/70, 783 35 Horka nad Moravou, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 4. 7. 2014 Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem Na Střelnici 1212/39, Nová Ulice, 779 00 Olomouc, (dále jen „zadavatel) při zadávání veřejné zakázky s názvem „Metodické sety pro potřeby projektu Environmentální vzdělávání – dovednosti pro udržitelný rozvoj“ (dále jen „veřejná zakázka“) ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 13. 8. 2012 odesláním výzvy k podání nabídek, přičemž smlouva na veřejnou zakázku byla s vybraným uchazečem – TISKÁRNA. BUDÍK. GRAFIKA s.r.o., IČO 268 50 371, se sídlem Nádražní 1712/5, 785 01 Šternberk (dále jen „vybraný uchazeč“) uzavřena dne 11. 10. 2012.  

2.             Úřad si na základě skutečností uvedených v podnětu vyžádal od zadavatele veškerou dokumentaci související s veřejnou zakázkou a jeho vyjádření k obsahu podnětu. Na základě posouzení obsahu podnětu a dokumentace zaslané zadavatelem získal Úřad pochybnosti o tom, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, proto zahájil správní řízení z moci úřední, kde za účastníka označil zadavatele.

II.             Napadené rozhodnutí

3.             Dne 26. 8. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0497/2014/VZ-25064/2015/552/SPo (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož výrokem I. rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 82 odst. 4 zákona v návaznosti na § 62 odst. 3 zákona, když uzavřel dne 11. 10. 2012 smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným uchazečem, přestože tento neposkytl součinnost k uzavření smlouvy, když před uzavřením smlouvy nepředložil zadavateli originály nebo úředně ověřené kopie dokladů prokazujících splnění kvalifikace, a to konkrétně originál či úředně ověřenou kopii výpisu z evidence Rejstříku trestů právnických osob a originál či úředně ověřenou kopii výpisu z evidence Rejstříku trestů jednatelky Magdy Říhové (rozené Budíkové), přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

4.             V odůvodnění výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že ustanovení § 62 odst. 3 zákona je třeba interpretovat v tom smyslu, že ve zjednodušeném podlimitním řízení se splnění kvalifikačních předpokladů prokazuje čestným prohlášením, přičemž uchazeč, se kterým má být smlouva uzavřena, je před jejím uzavřením povinen předložit doklady prokazující splnění základních kvalifikačních předpokladů podle § 53 odst. 3 zákona. Skutečnost, že zadavatel měl za prokázané, že vybraný uchazeč základní kvalifikační předpoklady splňoval, neospravedlňuje nezákonný postup zadavatele před uzavřením smlouvy. Předkládání dokladů podle § 62 odst. 3 věty druhé zákona je samostatnou povinností v rámci zjednodušeného podlimitního řízení, při jejímž nesplnění se uchazeči nevylučují, nýbrž je zadavatel povinen postupovat podle § 82 odst. 4 zákona, tj. má se za to, že vybraný uchazeč neposkytl součinnost k uzavření smlouvy. Jestliže tedy bylo předmětné prohlášení uchazečem řádně předloženo, je nutno nahlížet na splnění kvalifikace jako na prokázané a fáze kvalifikační je pro tohoto uchazeče uzavřená. Toto se však nikterak nedotýká fáze jiné, a to fáze poskytnutí součinnosti k uzavření smlouvy, v jejímž průběhu je vybraný uchazeč, se kterým má být uzavřena smlouva na plnění veřejné zakázky, povinen předložit originály nebo úředně ověřené kopie dokladů ve smyslu § 53 odst. 3 zákona.

5.             Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 147a odst. 2 zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 písm. a) zákona, kdy neuveřejnil na profilu zadavatele smlouvu na veřejnou zakázku, a to v zákonné lhůtě 15 dnů od uzavření smlouvy, když smlouva na veřejnou zakázku byla s vybraným uchazečem uzavřena dne 11. 10. 2012 a zákonná lhůta pro její uveřejnění na profilu zadavatele marně uplynula dne 26. 10. 2012, přičemž zadavatel uveřejnil smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku na profilu zadavatele až dne 6. 11. 2012.

6.             V odůvodnění výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že princip publicity smluv uzavřených na veřejnou zakázku má sloužit především k seznámení se ze strany široké veřejnosti s obsahem uzavřené smlouvy na veřejnou zakázku. Tento institut totiž dovoluje rovněž kontrolu uzavřené smlouvy komplexně – po její obsahové stránce, tj. zda je obsah smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem v souladu se zadávacími podmínkami veřejné zakázky. Tato kontrola obsahu uzavřené smlouvy veřejností přitom nepochybně přispívá ke kontrole transparentnosti samotného zadávání veřejné zakázky. Neuveřejnění smlouvy v zákonem požadované lhůtě na profilu zadavatele by totiž v takových případech mohlo způsobit pochybnosti některých subjektů, zda zadávání veřejné zakázky proběhlo zcela transparentně. Smlouva na veřejnou zakázku byla na profilu zadavatele uveřejněna 11. den po marném uplynutí lhůty pro uveřejnění uzavřené smlouvy na profilu zadavatele, přičemž pozdější uveřejnění neznamená zhojení postupu zadavatele. Nedodržení zákonem stanovené lhůty, jak tomu je v šetřeném případě,  má za následek porušení zákona.

7.             Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 147a odst. 2 zákona v návaznosti na § 147a odst. 1 písm. a) zákona, když na profilu zadavatele neuveřejnil dodatek č. 1 ke smlouvě na veřejnou zakázku a to v zákonné lhůtě 15 dnů od uzavření dodatku č. 1 ke smlouvě na veřejnou zakázku, když předmětný dodatek č. 1 smlouvy uzavřené s vybraným uchazečem byl uzavřen dne 23. 11. 2012 a zákonná lhůta pro jeho uveřejnění marně uplynula dne 10. 12. 2012, přičemž zadavatel uveřejnil dodatek č. 1 smlouvy na předmětnou veřejnou zakázku na svém profilu až dne 3. 5. 2013.

8.             V odůvodnění výroku III. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že závěry učiněné Úřadem v odůvodnění výroku II. je třeba vztáhnout i na pochybení zadavatele, kterého se dopustil při uveřejňování dodatku č. 1 smlouvy na veřejnou zakázku, přičemž dodatek č. 1 smlouvy na veřejnou zakázku uzavřený dne 23. 11. 2012 byl na profilu zadavatele uveřejněn 144. den po marném uplynutí lhůty pro jeho uveřejnění na profilu zadavatele.

9.             Výrokem IV. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 85 odst. 4 zákona, když neuveřejnil na profilu zadavatele písemnou zprávu zadavatele o veřejné zakázce, a to v zákonné lhůtě 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, když zadávací řízení bylo ukončeno uzavřením smlouvy s vybraným uchazečem a zákonná lhůta pro uveřejnění písemné zprávy zadavatele o předmětné veřejné zakázce na profilu zadavatele marně uplynula dne 26. 10. 2012, přičemž zadavatel uveřejnil tuto písemnou zprávu na profilu zadavatele až dne 3. 12. 2012.

10.         V odůvodnění výroku IV. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že zákon ukládá zadavateli povinnost vyhotovit o každé veřejné zakázce písemnou zprávu, jelikož písemná zpráva zadavatele o veřejné zakázce má rovněž napomoci zvýšit transparentnost zadávání veřejných zakázek a představuje významný nástroj pro dohled nad zadáváním veřejných zakázek. Nedodržení zákonem stanovené lhůty, má tak za následek porušení § 85 odst. 4 zákona, přičemž pozdější uveřejnění nelze považovat za zhojení zadavatelova postupu, to může být rozhodné pouze z pohledu polehčujících či přitěžujících okolností při ukládaní pokuty a stanovení její výše.

11.         Výrokem V. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že zadavatel se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 83 odst. 1 zákona v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. a) zákona, když neodeslal k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek oznámení o výsledku zadávacího řízení na veřejnou zakázku, a to v zákonné lhůtě 15 dnů od uzavření smlouvy, když smlouva na veřejnou zakázku byla s vybraným uchazečem uzavřena dne 11. 10. 2012 a zákonná lhůta pro odeslání oznámení o výsledku předmětného zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek marně uplynula dne 26. 10. 2012, přičemž „Oznámení o zadání zakázky“, evidenční číslo formuláře 7203010036897, bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno k uveřejnění až dne 2. 11. 2012.

12.         V odůvodnění výroku V. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že zadavatel s vybraným uchazečem uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku dne 11. 10. 2012. Povinnost zadavatele odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění měla být dle zákona ze strany zadavatele splněna uplynutím 15 denní lhůty, tj. ke dni 26. 10. 2012. Zadavatel odeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek 7. den po marném uplynutí lhůty pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění, z čehož vyplývá, že nedodržel lhůtu stanovenou v § 83 odst. 1 zákona.

13.         Výrokem VI. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 49 odst. 3 zákona, když na profilu zadavatele neuveřejnil „Dodatečné informace k zadávacím podmínkám č. 1“ včetně přesného znění žádosti při zadávání veřejné zakázky.

14.         V odůvodnění výroku VI. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že z § 49 odst. 3 věty poslední zákona jasně vyplývá povinnost zadavatele uveřejnit dodatečné informace včetně přesného znění žádosti stejným způsobem, jakým byla uveřejněna textová část dokumentace. V posuzovaném případě tedy byl zadavatel povinen uveřejnit tyto dokumenty na profilu zadavatele. Účelem této povinnosti je obeznámení dalších zainteresovaných subjektů, které nejsou zadavateli známy, s novými skutečnostmi obsaženými v dodatečných informacích. Z profilu zadavatele je zřejmé, že zadavatel „Dodatečné informace k zadávacím podmínkám č. 1“, včetně přesného znění žádosti na svém profilu neuveřejnil, resp. je uveřejnil dne 16. 5. 2013, tedy přibližně sedm měsíců po ukončení zadávacího řízení, což nelze považovat za zhojení zadavatelova postupu.

15.         Za spáchání správních deliktů Úřad výrokem VII. napadeného rozhodnutí zadavateli uložil pokutu ve výši 15 000 Kč.

III.           Námitky rozkladu

16.         Dne 27. 8. 2015 bylo zadavateli doručeno napadené rozhodnutí. Dne 11. 9. 2015 podal zadavatel proti napadenému rozhodnutí v zákonné lhůtě rozklad ze dne 10. 9. 2015.

17.         Zadavatel ve svém rozkladu předně uvádí, že se při zadávacím řízení nechal zastoupit odbornou firmou, proto opravný prostředek podává zejména z opatrnosti kvůli uplatnění dalších právních nároků a žádá o opětovné posouzení a přezkoumání veškerých rozhodných skutečnosti, zejména zda byly ze strany zadavatele skutečně naplněny veškeré znaky správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona a § 120 odst. 1 písm. b) zákona.Zadavatel dále uvádí, že považuje napadené rozhodnutí za nesprávné.

18.         K údajnému nedodržení postupu v § 82 odst. 4 v návaznosti na § 62 odst. 3 zákona zadavatel uvádí, žeměl jistotu, že vybraný uchazeč splňuje veškeré požadavky zákona na splnění základních kvalifikačních předpokladů podle § 53 zákona, když vybraný uchazeč předložil do nabídky čestné prohlášení k prokázání základních kvalifikačních předpokladů. Zadavatel je toho názoru, že skutečnost, že vybraný uchazeč splňuje kvalifikaci podle § 53 zákona, měl vybraný uchazeč jen formálně dokladovat v souladu s § 53 odst. 3 zákona a § 62 odst. 3 zákona. Zadavatel si nechal předložit od vybraného uchazeče„chybějící“ dokumenty, a je tak dle zadavatele zcela nepochybné, že daný uchazeč v souladu s čestným prohlášením splňuje veškeré základní kvalifikační předpoklady v souladu s § 53 zákona a že došlo k poskytnutí příslušné součinnosti vybraného uchazeče dle zákona. Zadavatel jepřesvědčen, že příliš formalistický přístup by vedl k neodůvodněnému omezení hospodářské soutěže, která by měla pro zadavatele podstatný dopad, a to zejména ekonomický.

19.         Zadavatel ve svém rozkladu zdůrazňuje, že postupoval s péčí řádného hospodáře, kdyžuzavřel smlouvu s uchazečem, který splňoval základní kvalifikační předpoklady, a současně se jednalo o nabídku s nejnižší nabídkovou cenou. Zadavatel má jednoznačně potvrzeno, ževybraný uchazeč splňoval základní kvalifikační předpoklady. Navíc jepřesvědčen, ževpodstatě aninení možné požadovat ve zjednodušeném podlimitním řízení doklady dle § 53 odst. 3 zákona, tj. výpis z evidence Rejstříku trestů, potvrzení FÚ aOSSZ. Zadavatel jetotiž oprávněn požadovat pouze čestné prohlášení, a tojakv nabídce, tak před podpisem smlouvy. Dle zadavatele se totiž formulace „ustanovení odstavce 2 se nepoužije“ uvedená v § 62 odst. 3 zákona nevztahuje k celému § 62 odst. 2 zákona, ale pouze k druhé části odstavce (tedy u zjednodušeného podlimitního řízení vylučuje možnost zadavatele stanovit si v oznámení čivýzvě o zahájení zadávacího řízení povinnost dodavatele prokázat splnění základních kvalifikačních předpokladů doklady uvedenými v § 53 odst. 3 zákona). Z uvedeného vyplývá, že zadavatel není u zjednodušeného podlimitního řízení u základních kvalifikačních předpokladů oprávněn v kvalifikační dokumentaci stanovit jako způsob prokázání nic jiného, než čestné prohlášení

20.         Zadavatel upozorňuje na dosud nevyjasněnou interpretaci ustanovení § 62 odst. 3 zákona, které je relativně nové a tudíž se k němu minimálně v dané době nestačila vyvinout natož ustálit rozhodovací praxe Úřadu, případně soudní judikatura. Zadavatel uvádí, žeprostřednictvím administrátora zakázky podal výklad uvedeného ustanovení, který bezesporu má svou logiku, a jedná se o přípustný jazykový výklad zákona. Zadavatel k tomu dodává, že bez povšimnutí by neměla zůstat skutečnost, že nepochybným sledovaným účelem nového ustanovení § 62 odst. 3 zákona bylo zjednodušit podmínky účasti uchazečů ve zjednodušených podlimitních řízeních. Zadavatel tedyuvádí, že ani případná nesrovnalost neměla vliv na výběr nejvhodnější nabídky, neboť na straně vybraného uchazeče byly zákonem předvídané skutečnosti ohledně beztrestnosti po celou dobu fakticky splněny. Smlouva takbyla uzavřena s uchazečem, který po celou dobu splňoval základní kvalifikační předpoklady, asoučasně se jednalo o nabídku s nejnižší nabídkovou cenou.

21.         K neuveřejnění „Dodatečných informací k zadávacím podmínkám č. 1“ včetně přesného znění žádosti na profilu zadavatel uvádí, že tyto dodatečné informace obsahovaly údaje „administrativního charakteru“ a zadavatel je rozeslal všem zájemcům. Zadavatel je přesvědčen, že všichni dodavatelé, kteří měli zájem o veřejnou zakázku, podali svou nabídku a tato dodatečná informace žádného potenciálního dodavatele nediskriminovala. Zadavatel dále uvádí, že veškeré informace byly poskytnuty všem uchazečům již v zadávací dokumentaci. Na základě dodatečné informace č. 1 ze dne 22. 8. 2012 došlo pouze k upřesnění těchto již poskytnutých informací. Dle zadavatele nemohlo ani v teoretické rovině dojít ke zvýhodnění některých uchazečů oproti potenciálním uchazečům, kteří zpracovali nabídku pouze v souladu s podmínkami uveřejněnými na profilu zadavatele. Při posouzení možného porušení § 6 zákona je dle názoru zadavatele nutné vycházet z obsahu dodatečné informace a možného vlivu na zadávací řízení, přičemž je zadavatel toho názoru, že dodatečné informace neměly jakýkoli vliv na zadávací řízení, a proto nedošlo k porušení § 6 zákona.

22.         Kdalšímu možnému porušení zákona, konkrétně § 147a odst. 2 písm. a), § 85 odst. 4 a § 83 odst. 1 zákona zadavatel namítá, že prodlení s uveřejněním požadovaných informací vzniklo nedopatřením. Uvedený stav však byl dle jeho názoru zhojen a veškeré informace byly uveřejněny jak na profilu zadavatele, tak ve Věstníku veřejných zakázek. Zadavatel poznamenává, že prodlení s uveřejněním nemá jakýkoliv vliv na ukončené zadávací řízení a výběr nejvhodnější nabídky jako takové. Zadavatel dodává, že neměl v žádném případě úmysl některé informace ze zadávacího řízení „tajit“ a z jeho postupu je zřejmé, že ihned poté, co si uvědomil svou povinnost s uveřejněním požadovaných informací v rozsahu stanoveném v zákoně, provedl nápravu.

23.         Zadavatel má za to, že je třeba při posouzení těchto skutečností vyjít z účelu, který je sledován uveřejňovacími povinnostmi. Tímto účelem je jednak zajistit veřejnou publicitu výsledku zadávacího řízení, ale zejména také poskytnout informace, které jsou sledovány ze statistických důvodů. Zadavatel je toho názoru, že dodatečné uveřejnění informací o zadání veřejné zakázky, které již bylo provedeno, a byla tedy ujednána řádná náprava, nemělo negativní dopad na transparentnost postupu v zadávacím řízení, jelikož zadavatel v žádném případě neměl v úmyslu „zatajovat“ informace (výstupy) zadávacího řízení. Zadavatel se za situace, kdy formální (čistě administrativní) pochybení nemůže negativně ovlivnit realizované zadávací řízení a výběr nejvhodnější nabídky, což je v daném případě nepochybné, dovolává rozumné a smysluplné interpretace a aplikace práva. V této souvislosti zadavatel poukazuje na judikaturu Ústavního soudu.

24.         Zadavatel dále upozorňuje na skutečnost, že v předmětném zadávacím řízení všichni uchazeči byli zadavatelem adresně informováni o výsledku zadávacího řízení a jeho ukončení. Rovněž nebylo jakkoliv dotčeno právo jakéhokoli subjektu požádat o poskytnutí příslušných informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Zadavatel má tedy za to, že neuveřejnění příslušných informací nenarušilo hospodářskou soutěž, ani potenciálně neovlivnilo výsledek zadávacího řízení, přičemž k neuveřejnění informací došlo v důsledku neúmyslného zanedbání. Navíc eventuální negativní následky byly následně účinně zhojeny dodatečným uveřejněním, čímž byla zajištěna transparentnost zadávacího řízení.

Závěr rozkladu

25.         Zadavatel navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí předsedou Úřadu zrušeno v celém rozsahu.

IV.          Řízení o rozkladu

26.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

27.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

28.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno výše, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí rozkladu zadavatele.

V.            K námitkám rozkladu

29.         Předně podotýkám, že rozklad nepřináší žádnou novou právní argumentaci, nýbrž naopak plně kopíruje argumentaci zadavatele uvedenou již v jeho vyjádření ve správním řízení vedeném Úřadem. Se všemi argumenty zadavatele se přitom Úřad vyčerpávajícím způsobem vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Rozklad tedy nepřináší žádnou novou právní argumentaci, na základě níž by bylo možné dospět k odlišnému posouzení věci.

30.         Úvodem pak považuji za nutné zdůraznit, že zadávání veřejných zakázek je značně formalizovaný proces, v němž tedy i formální pochybení může vést k porušení zákona. Zákon zadavatelům též přesně předepisuje, v jaké fázi zadávacího řízení jsou oprávněni či povinni činit určité úkony.

31.         Podle § 62 odst. 3 věty první před středníkem zákona se ve zjednodušeném podlimitním řízení splnění kvalifikačních předpokladů prokazuje předložením čestného prohlášení, z jehož obsahu bude zřejmé, že dodavatel kvalifikační předpoklady požadované zadavatelem splňuje. Zákon tedy stanoví, že skutečnost, že uchazeč kvalifikační předpoklady požadované zadavatelem splňuje, musí vyplývat z obsahu čestného prohlášení. Zákon zadavateli nepředepisuje, aby si ve zjednodušeném podlimitním řízení při posouzení kvalifikace skutečnosti vyplývající z čestného prohlášení ověřoval z jiných dokladů.

32.         To ovšem neznamená, že by zadavatelé ve zjednodušeném podlimitním řízení nebyli povinni vůbec posuzovat originály či úředně ověřené kopie dokladů prokazujících splnění kvalifikace. Tato povinnost je však podle § 62 odst. 3 věty druhé a třetí zákona odsunuta až do doby před uzavřením smlouvy a týká se v prvé řadě vybraného uchazeče, a teprve pokud tento požadované doklady řádně nepředloží, i dalších uchazečů v pořadí. Zadavatelé tedy jsou povinni posoudit, zda jsou doklady předložené před uzavřením smlouvy v souladu se zákonem, a zda je jimi prokázáno splnění kvalifikačních předpokladů. Děje se tak však v případě zjednodušeného podlimitního řízení až v době před uzavřením smlouvy.

33.         Námitka zadavatele, že měl jistotu, že vybraný uchazeč splňuje veškeré požadavky zákona na splnění kvalifikačních předpokladů, když vybraný uchazeč předložil do nabídky čestné prohlášení, je z tohoto pohledu bezpředmětná. Zadavatel je totiž povinen doklady podle § 53 odst. 3 zákona pro splnění kvalifikace požadovat až před uzavřením smlouvy, přičemž se nemůže spokojit pouze s předloženým čestným prohlášením tak, jak tomu je ve zjednodušeném podlimitním řízení při posouzení kvalifikace.

34.         S ohledem na vysoce formalizovaný charakter procesu zadávání veřejných zakázek se tak musí Úřad vždy zabývat otázkou, zda bylo vybraným uchazečem prokázáno splnění kvalifikace před uzavřením smlouvy a poskytnuty veškeré doklady požadované zákonem. Otázka, zda vybraný uchazeč základní kvalifikační předpoklady reálně splňuje nebo nesplňuje v době podání nabídky, je tak s ohledem na uvedené zcela irelevantní. Zadavatel taktéž nerozporuje skutečnost, že výpis z Rejstříku trestů jednatelky Magdy Říhové a výpis z Rejstříku trestů právnických osob byl předložen až přibližně rok po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. S tím souvisí i teze zadavatele, že požadavky zákona byly ze strany vybraného uchazeče naplněny předložením čestného prohlášení. Zadavateli se totiž jeví, že by postup vyplývající z napadeného rozhodnutí, vyústil ve vyloučení vybraného uchazeče z čistě formálních důvodů. Jsem toho názoru, že nepředložení dokladu, jenž je zákonem výslovně vyžadován, formálním, resp. přepjatě formalistickým pochybením není. Obzvláště, pokud tyto doklady nepředložil uchazeč, jehož nabídka byla nakonec vybrána jako nejvhodnější. Zákonem neupravená snaha zadavatele o co nejširší hospodářskou soutěž pak nemůže být nadřazena zákonem stanoveným povinnostem.

35.         Z ust. § 53 odst. 3 zákona pak vyplývá, že dodavatel má zadavateli předkládat výpis z evidence Rejstříku trestů, a to pro předpoklady podle odstavců 1 a 2 tohoto ustanovení. V § 53 odst. 1) písm. a) a b) zákona pak je stanoveno, že: „jde-li o právnickou osobu, musí tento předpoklad splňovat jak tato právnická osoba, tak její statutární orgán nebo každý člen statutárního orgánu, a je-li statutárním orgánem dodavatele či členem statutárního orgánu dodavatele právnická osoba, musí tento předpoklad splňovat jak tato právnická osoba, tak její statutární orgán nebo každý člen statutárního orgánu této právnické osoby.“ Tomu odpovídají i skutkové okolnosti případu, kdy vybraný uchazeč před uzavřením smlouvy požadované doklady předložil, a to pouze s výjimkou výše uvedených výpisů z Rejstříku trestů právnických osob a výpisu z evidence Rejstříku trestů jednatelky Magdy Říhové. Jak tedy správně dovodil Úřad v napadeném rozhodnutí, ze strany vybraného uchazeče nepanovala žádná nejasnost ohledně způsobu prokázání kvalifikace před uzavřením smlouvy, když všechny doklady vyjmenované v § 53 odst. 3, § 54 a § 56 odst. 2 písm. a) bod 2 zákona předložil, aniž by k jejich předložení byl výslovně vyzván.

36.         Lze tedy shrnout, že s ohledem na výše uvedené nelze považovat závěr Úřadu o pochybení zadavatele za formalistický přístup, když zákon výslovně v § 62 odst. 3 stanoví povinnost uchazeče před uzavřením smlouvy předložit doklady prokazující splnění kvalifikace a nesplnění této povinnosti považuje za neposkytnutí součinnosti ve smyslu § 82 odst. 4 zákona. Ustanovení § 62 odst. 3 zákona neposkytuje zadavatelům možnost volby, zda se spokojí pouze s čestným prohlášením, ale stanoví vybranému uchazeči povinnost předložit zadavateli doklady prokazující splnění kvalifikace. Nesplnění této povinnosti se považuje za neposkytnutí součinnosti před uzavřením smlouvy a z tohoto důvodu zadavatel nesmí podle § 82 odst. 4 zákona uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným uchazečem. Zadavatelé jsou tedy povinni posoudit, zda jsou doklady předložené před uzavřením smlouvy v souladu se zákonem, a zda je jimi v tu dobu prokázáno splnění kvalifikačních předpokladů. Postup zadavatele při uzavírání smlouvy tak byl v rozporu se zákonem, a proto výše uvedené námitky považuji za nedůvodné.

37.         Za nedůvodnou považuji rovněž námitku zadavatele, podle které není zadavatel oprávněn požadovat jinou dokumentaci k prokázání kvalifikace než čestné prohlášení. K dané námitce zadavatel dále uvádí, že ustanovení § 62 odst. 3 zákona má dosud nevyjasněnou interpretaci a lze ho vykládat tak, že formulace „ustanovení odstavce 2 se nepoužije“ se nevztahuje k celému § 62 odst. 2 zákona, nýbrž pouze k druhé části odstavce. K této námitce uvádím následující.

38.         Z dikce zákona výslovně vyplývá, že splnění kvalifikačních předpokladů se ve zjednodušeném podlimitní řízení prokazuje předložením čestného prohlášení. Uchazeč, se kterým má být uzavřena smlouva podle § 82 zákona, je povinen poté před jejím uzavřením předložit zadavateli originály nebo úředně ověřené kopie dokladů prokazujících splnění kvalifikačních předpokladů. K tomuto závěru dospěl i Krajský soud v Brně, který v rozsudku ze dne 6. 1. 2016, č. j. 62 Af 95/2014-114 uvedl, že „v případě zjednodušeného podlimitního řízení se kvalifikace ve lhůtě podle § 52 odst. 1 ZVZ prokazuje výlučně čestným prohlášením (jeho předložením bez dalšího), a teprve ten z uchazečů, se kterým má být ve zjednodušeném podlimitním řízení uzavřena smlouva, je povinen v rámci postupu podle § 82 odst. 4 ZVZ předložit originály nebo úředně ověřené kopie dokladů prokazujících splnění kvalifikace.“ Dále nelze dojít k závěru, že vyloučení použití § 62 odst. 2 zákona uvedené v odstavci 3 se vztahuje pouze na větu druhou, jelikož to z ničeho nevyplývá a pokud by to bylo úmyslem zákonodárce, výslovně by to stanovil (jak obdobně učinil například v ustanovení § 81 odst. 4 zákona). Závěr učiněný Úřadem v napadeném rozhodnutí je tak plně v souladu se zákonem i s ustálenou judikaturou.

39.         Nad rámec výše uvedeného uvádím, že výklad nastíněný zadavatelem by odporoval smyslu institutu prokazování kvalifikačních předpokladů dodavatelem, kterým je zajistit pro plnění zakázky takového dodavatele, který je bezúhonný ve smyslu zákona, finančně stabilní a který tak bude způsobilý předmět veřejné zakázky řádným způsobem splnit. Tento účel by zajisté nebyl řádně splněn, pokud by k prokazování kvalifikace vybraného uchazeče postačilo pouze čestné prohlášení uchazeče, jehož případná nepravdivost by byla pro zadavatele velmi stěží dohledatelná. V ostatním dále odkazuji na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se Úřad s uvedenými námitkami podrobně zabýval a vypořádal je v souladu se zákonem.

40.         K námitce zadavatele, že účelem ustanovení § 62 odst. 3 zákona je zjednodušit podmínky účasti uchazečů v těchto řízeních, uvádím, že tento účel byl předmětným ustanovením naplněn. Dodavatelé totiž nemusí prokazovat splnění kvalifikačních předpokladů zákonem požadovanými doklady v době podání nabídky. Tato povinnost jim tedy odpadá a vzniká pouze vybranému uchazeči až při poskytnutí součinnosti před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku. Tím je ulehčen proces posouzení kvalifikace i zadavateli s tím, že se zadavatel bude nucen zabývat doklady k prokázání splnění kvalifikace pouze ve vztahu k uchazeči, se kterým má být uzavřena smlouva podle § 82 zákona. Z toho tedy vyplývá, že dané ustanovení zjednodušené podlimitní řízení zjednodušuje a další zjednodušování podmínek nad rámec výslovného znění zákona nelze dovozovat.

41.         Zadavatel má dále za to, že případná nesrovnalost nemohla ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť na straně vybraného uchazeče byly zákonem předvídané skutečnosti ohledně beztrestnosti celou dobu fakticky splněny. K této námitce vztahující se ve své podstatě k otázce naplnění jedné ze zákonných podmínek pro spáchání správního deliktu zadavatelem, a to podmínky zda svým postupem podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, uvádím následující. Podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku. Zákon tedy nevyžaduje prokázání existujícího vlivu na výběr nejvhodnější nabídky, ale postačí takové jednání zadavatele, které vliv na výběr nejvhodnější nabídky toliko mít mohlo. Jak rovněž konstatoval Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 14/2011-74 ze dne 19. 7. 2012, „z ustanovení 120 odst. 1 písm. a) zákona je zřejmé, že se deliktu dopustí již ten zadavatel, který nedodrží zákon, přičemž je dostačující, pokud tím pouze hypoteticky ovlivní výběr nejvhodnější nabídky“.

42.         V případě ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky dochází k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty správního deliktu, kterým je určitý stupeň nebezpečnosti resp. škodlivosti pro společnost. Je třeba zejména zdůraznit skutečnost, že v případě pojmů společenská nebezpečnost či společenská škodlivost se jedná o neurčité právní pojmy. Z obecného výkladu těchto pojmů však lze dospět k takovému závěru, že za jednání nebezpečné či škodlivé pro společnost, je možné považovat takové jednání, které směřuje proti veřejnému zájmu společnosti, a to proti takovému zájmu, který má být právem chráněn a současně dosahuje určité intenzity. Z hlediska znění a obsahu zákona je možné za právem chráněný zájem považovat zejména efektivní vynakládání veřejných prostředků a existenci soutěže o veřejné zakázky. Z toho, jak je tento znak zákonem koncipován, nevyplývá, že by skutečně muselo dojít k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, a zároveň skutečné ovlivnění Úřad nemusí dokazovat, když právě postačí pouhá možnost takovéhoto ovlivnění.

43.         V daném případě tato možnost ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky spočívá ve skutečnosti, že vybraný uchazeč nepředložil úplné doklady podle § 62 odst. 3 věty druhé zákona a zadavatel s ním přesto uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku. Ačkoli Úřad dále v bodě 62. odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval, že zadavatel měl k uzavření smlouvy vyzvat uchazeče umístěného jako druhého v pořadí, tak uvádím, že zadavatel v případě nepředložení úplných dokladů vybraným uchazečem nemá povinnost k výzvě uchazeče druhého v pořadí, ale dle § 82 odst. 4 zákona se může rozhodnout, zda uchazeče druhého v pořadí vyzve a po poskytnutí řádné součinnosti s ním uzavře smlouvu.  Uvedené však nemění nic na skutečnosti, že pokud zadavatel v rozporu se zákonem uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným uchazečem, ohrozil tak spravedlivou soutěž tím, že druhý uchazeč v pořadí mohl být připraven všechny požadované dokumenty předložit a první uchazeč toho nemusel být schopen. K tomu dále uvádím, že nelze považovat čestné prohlášení za dostatečný důkaz o splnění kvalifikace v době před uzavřením smlouvy při poskytování součinnost k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Proto nelze souhlasit s tvrzením zadavatele, že před uzavřením smlouvy bylo postaveno najisto, že vybraný uchazeč splňoval základní kvalifikační předpoklady. Z výše uvedeného vyplývá, že mohlo dojít k podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, neboť zadavatel mohl svým postupem rozporným se zákonem uzavřít smlouvu s uchazečem, který nesplnil základní kvalifikační předpoklady.

44.         S ohledem na výše uvedené a z hlediska závěrů citovaných rozsudků, které na věc tohoto správního řízení přiléhavě dopadají, mám za to, že v tomto správním řízení bylo prokázáno, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tak, jak bylo uvedeno ve výroku I. napadeného rozhodnutí, přičemž mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Závěr Úřadu o naplnění znaku skutkové podstaty správního deliktu spočívající v možnosti vlivu postupu zadavatele na výběr nejvhodnější nabídky tak považuji za správný a zákonný.

45.         Pokud jde o námitky zadavatele k porušení jeho uveřejňovacích povinností, pak předně odkazuji na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se Úřad s naplněním skutkových podstat správních deliktů zadavatelů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona přezkoumatelně vypořádal. Dále k tomu uvádím následující.

46.         Zadavatel naplní znaky skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím jednáním, když nesplní svou zákonnou povinnost uveřejnit příslušný úkon, resp. nedodrží správný způsob provedeného uveřejnění, a to v projednávané věci dle ustanovení § 49 odst. 3, § 83 odst. 1, § 85 odst. 4 a § 147a odst. 1 písm. a) zákona, čímž v důsledku dojde k narušení zásady transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, jež se do povinnosti uveřejnění rovněž promítá. K tomu uvádím, že zájem společnosti jak na řádném průběhu zadávacího řízení tak na uveřejnění jeho výsledku je neoddiskutovatelný tím spíše, když zákonem stanovené povinnosti uveřejňování mají přispívat k ochraně a posílení jedné ze základních zásad postupu při zadávání veřejných zakázek. Objektem správního deliktu je totiž dodržení zásady transparentnosti, jejíž porušení se nesplněním povinnosti uveřejnění uzavřené smlouvy na veřejnou zakázku, dodatku č. 1 ke smlouvě na veřejnou zakázku, písemné zprávy zadavatele, oznámení o výsledku zadávacího řízení a dodatečných informací č. 1, presumuje.

47.         Podle § 83 odst. 1 zákona je veřejný zadavatel povinen do 15 dnů od uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění. Úřad z oznámení o zadání veřejné zakázky zjistil, že smlouva na plnění této veřejné zakázky byla uzavřena dne 11. 10. 2012 a zadavatel oznámení o výsledku zadávacího řízení odeslal do Věstníku veřejných zakázek dne 2. 11. 2012, tj. 7 dní po skončení zákonné lhůty pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení.

48.         Podle § 85 odst. 4 zákona zadavatel uveřejní na profilu zadavatele písemnou zprávu nejpozději do 15 dnů od ukončení zadávacího řízení, přičemž Úřad z  profilu zadavatele zjistil, že zadavatel písemnou zprávu o veřejné zakázce uveřejnil na svém profilu dne 3. 12. 2012 (smlouva na tuto veřejnou zakázku byla uzavřena dne 11. 10. 2012), tj. 38 dní po skončení zákonné lhůty k uveřejnění písemné zprávy.

49.         Podle § 147a odst. 1 písm. a) zákona veřejný zadavatel uveřejní na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku včetně všech jejích změn a dodatků. Podle § 147a odst. 2 veřejný zadavatel uveřejní podle odstavce 1 písm. a) celé znění smlouvy nebo rámcové smlouvy do 15 dnů od jejího uveřejnění, přičemž Úřad z profilu zadavatele zjistil, že zadavatel celé znění uzavřené smlouvy na veřejnou zakázku uveřejnil dne 6. 11. 2012, tj. 11 dnů po skončení zákonné lhůty pro uveřejnění smlouvy na profilu zadavatele. Úřad rovněž z profilu zadavatele zjistil, že zadavatel uveřejnil dne 3. 5. 2013 dodatek č. 1 ke smlouvě na veřejnou zakázku uzavřený dne 23. 11. 2012, tj. 144 dnů po skončení zákonné lhůty k uveřejnění písemné zprávy zadavatele.

50.         Podle § 49 odst. 3 věty třetí zákona zadavatel vždy uveřejní dodatečné informace včetně přesného znění žádosti stejným způsobem, jakým uveřejnil textovou část zadávací dokumentace nebo kvalifikační dokumentaci. Jak vyplývá ze zadávací dokumentace, zadavatel obdržel dne 17. 8. 2012 žádost o dodatečné informace k zadávacím podmínkám, přičemž dodatečné informace č. 1 ze dne 22. 8. 2012 byly všem uchazečům, kteří si vyzvedli zadávací dokumentaci, odeslány poštou. Úřad dále z profilu zadavatele zjistil, že dodatečné informace č. 1 nebyly na profilu zadavatele uveřejněny, resp. je zadavatel uveřejnil dne 16. 5. 2013, tedy přibližně sedm měsíců po ukončení zadávacího řízení.

51.         K výše uvedenému shrnuji, že zadavatel nedodržel zákonné povinnosti uveřejnění vyplývající z § 49 odst. 3, § 83 odst. 1, § 85 odst. 4 a § 147a odst. 1 písm. a) zákona, čímž naplnil formální stránku skutkové podstaty správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona. K naplnění skutkové podstaty správních deliktů vymezených ve výrocích II. až VI. napadeného rozhodnutí, a tedy ke vzniku odpovědností zadavatele za jejich spáchání došlo vždy okamžikem marných uplynutí lhůt pro splnění povinností uveřejnění či lhůt k odeslání k uveřejnění. Zadavatel porušení svých povinností uveřejnění dle zákona navíc ani nerozporuje, pouze zlehčuje jeho závažnost. K tomu uvádím, že pozdějšími uveřejněními (odesláními) sice došlo k faktickým zmírněním následků spáchání těchto správních deliktů, ale nikoli ke zhojení nezákonných postupů zadavatele, jelikož ani pozdější publikace nic nemění na tom, že po určitou dobu (od marných uplynutí zákonných lhůt do dodatečných uveřejnění či odeslání k uveřejnění) trvaly zadavatelem způsobené nezákonné stavy spočívající ve vyloučení kontroly ze strany veřejnosti i Úřadu. Závěry Úřadu vycházející z oznámení o zadání veřejné zakázky a z profilu zadavatele, že se zadavatel dopustil správních deliktů uvedených ve výrocích II. až VI. napadeného rozhodnutí, proto považuji za správné a učiněné v souladu se zákonem.

52.         K námitce zadavatele, že účelem uveřejňovacích povinností je zajistit veřejnou publicitu výsledků zadávacího řízení a poskytnout informace ke statistickým zpracováním, přičemž dodatečným uveřejněním veškerých informací byla zjednána náprava, jelikož tím nebyla ohrožena transparentnost postupu zadávacího řízení, uvádím následující.

53.         Jak již bylo výše uvedeno, je materiálním znakem skutkové podstaty správního deliktu určitý stupeň nebezpečnosti resp. škodlivosti pro společnost. V této souvislosti proto odkazuji na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 104/2008 ze dne 14. 12. 2009 přiléhavý i na správní delikty, podle kterého platí, že „přestupkem nebo trestným činem může být vždy pouze takové zaviněné jednání fyzických osob, které naplňuje formální znaky stanovené v zákoně. Zásadním rozlišovacím kritériem mezi trestným činem a přestupkem je tedy obecně řečeno míra jejich typové společenské nebezpečnosti vyjádřená ve znacích skutkové podstaty. Společenská nebezpečnost trestného činu pro společnost musí být alespoň vyšší než nepatrná, zatímco přestupkem může být i takové zaviněné jednání, které porušuje či ohrožuje zájem společnosti pouze v míře nepatrné“. Lze tedy říci, že postačí, pokud zadavatelovo zaviněné jednání ohrozí veřejný či společenský zájem pouze „slabě“. Vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno, mám za to, že v posuzovaném případě vykazovalo jednání zadavatele společenskou nebezpečnost, a to v takové míře, jež dle konstantní judikatury postačuje k naplnění materiální stránky správního deliktu.

54.         V posuzovaném případě je možné aplikovat i závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 34/2012-28 ze dne 9. 9. 2012, a tedy lze učinit závěr, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za správní delikt, naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak správního deliktu, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Právem chráněným zájmem je v daném případě zájem společnosti na seznámení se veřejnosti s výsledkem zadávacího řízení včetně všech zákonem stanovených povinných informací, a to ve stanovené lhůtě. V tomto případě nedodržením zákonem stanovené povinnosti zadavatel narušil zájem společnosti spočívající v kontrole postupu zadavatele širokou veřejností i Úřadem mimo rámec správního řízení. Účelem těchto povinností je tedy zajistit publicitu výsledků zadávacího řízení, ale vždy ve stanovené lhůtě.

55.         Co se týká napravení pochybení samotným zadavatelem, tak uvádím, že na tuto skutečnost nemůže být nahlíženo tak, že pozdějším napravením pochybení, tj. pozdějším uveřejněním svou povinnost zadavatel splnil a nemůže být následně za své pochybení trestán. Ke spáchání správního deliktu totiž dojde již první den po marném uplynutí lhůty pro uveřejnění oznámení o výsledku zadávacího řízení, písemné zprávy, smlouvy či dodatku. Ke skutečnosti, že zadavatel své pochybení později napraví, lze následně přihlížet pouze jako k polehčující okolnosti. Zadavatel by totiž pak mohl např. i po roce neuveřejnění příslušného formuláře třeba v reakci na zahájení správního řízení Úřadem příslušný formulář dodatečně uveřejnit a posléze tvrdit, že ke spáchání správního deliktu nedošlo, jelikož k uveřejnění oznámení z jeho strany došlo, byť se zpožděním. Nelze proto souhlasit s námitkou zadavatele, dle které byl stav prodlení s uveřejněním zhojen dodatečným uveřejněním a nedošlo k ohrožení transparentnosti postupu zadavatele.

56.         Námitku zadavatele, že prodlení s uveřejněním nemá jakýkoli vliv na ukončené zadávací řízení a výběr nejvhodnější nabídky, považuji za nedůvodnou. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že právem chráněný zájem je v případě tohoto správního deliktu veřejná kontrola postupu zadavatele a kontrola hospodaření s finančními prostředky. Je tedy sice pravdou, že prodlení s uveřejněním neovlivnilo průběh nebo výsledek zadávacího řízení, ale nezákonný postup zadavatele narušil zásady, na kterých veřejné zadávání stojí, a to zásadu transparentnosti stanovenou v § 6 odst. 1 zákona. Uvedené je též v souladu se skutkovou podstatou správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b), jejímž znakem, který musí být naplněn pro spáchání tohoto deliktu, není vliv nebo možnost vlivu na výběr nejvhodnější nabídky.

57.         Zadavatel dále k neuveřejnění dodatečných informací podle § 49 odst. 3 zákona namítá, že tyto informace byly pouze administrativního charakteru a nemohly mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. K tomu opakuji, že k naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona není stanovena podmínka ovlivnění či možnosti ovlivnění výběru nevhodnější nabídky. Správního deliktu podle tohoto ustanovení se dopustí ten zadavatel, který nesplní povinnost uveřejnění stanovenou zákonem, a to bez ohledu na to, zda tím došlo nebo mohlo dojít k ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Úřad proto postupoval správně, když v napadeném rozhodnutí nezkoumal, zda neuveřejněním byl ovlivněn výběr nejvhodnější nabídky či zda byl dotčen některý z uchazečů. Správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se totiž nevztahuje k porušení zásady rovného zacházení, ale jeho objektem je seznámení veřejnosti a dalších dotčených subjektů o postupu zadavatele v zadávacím řízení.

58.         Z výše uvedených důvodů považuji za irelevantní též námitku, dle které byli všichni uchazeči adresně informováni o výsledku zadávacího řízení a nebylo jakkoli dotčeno právo subjektů požádat o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jak již bylo několikrát uvedeno, účelem uveřejňovacích povinností je informovat o postupu zadavatele v zadávacím řízení veřejnost a nikoli uchazeče o danou veřejnou zakázku. Uchazečům zákon umožňuje brojit proti jednotlivým úkonům zadavatele námitkami, potažmo mohou následně podat návrh k Úřadu na přezkoumání úkonů zadavatele. Veřejnost však tyto nástroje nemá, a proto zákon zakotvil zadavatelům povinnost uveřejnění. Publicita je tedy stěžejní pro kontrolu postupu zadavatele širokou veřejností. Dále nelze povinnosti zadavatele vyplývající mu ze zákona o informování veřejnosti přenášet na jiné subjekty, které by se této jeho povinnosti měly aktivně domáhat na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Zadavatel tak nemůže namítat, že po něm nebyly žádné informace podle zvláštního zákona vyžadovány, a tato námitka je proto zcela irelevantní.

59.         K námitce zadavatele, že neměl v úmyslu zatajovat informace a k neuveřejnění došlo v důsledku administrativního pochybení, opětovně odkazuji na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se Úřad s touto námitkou vypořádal vyčerpávajícím způsobem a dále uvádím následující.

60.         Jak správně uvedl Úřad v napadeném rozhodnutí, je porušení zákonné povinnosti zadavatele dle zákona založeno na tzv. objektivní odpovědnosti. V případě objektivní odpovědnosti tedy platí, že subjekt, který svým jednáním naplnil znaky správního deliktu, odpovídá za škodlivý následek bez ohledu na zavinění. Pro posouzení toho, zda se zadavatel dopustil správního deliktu, je tedy rozhodující pouze to, zda objektivně nastal stav, jenž je v rozporu se zákonem. K tomu je možné odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 71/2009 – 67 ze dne 10. 6. 2010, dle kterého „v oblasti veřejného práva je, na rozdíl od oblasti práva soukromého, odpovědnost právnických a podnikajících fyzických osob koncipována převážně na principu objektivní odpovědnosti, ve většině případů tedy zákon pro vznik odpovědnosti nevyžaduje zavinění subjektu. Ke vzniku odpovědnosti za správní delikt tedy postačuje, jsou-li naplněny znaky deliktu stanovené zákonem bez ohledu na to, zda lze v daném případě přičíst odpovědnému subjektu jednu z forem zavinění, či nikoliv.“ Otázka zavinění a úmyslu tak může být zohledněna pouze v rámci polehčujících okolností, jak ostatně Úřad správně učinil v bodu 141. odůvodnění napadeného rozhodnutí, nicméně nemůže mít vliv na posouzení naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu.

61.         Co se týče uložené sankce, zadavatel v rozkladu nevznáší žádné námitky. Zákon v ustanovení § 121 odst. 2 uvádí hlavní kritérium rozhodné pro určení výměry pokuty, tedy závažnost spáchaného správního deliktu. Demonstrativním výčtem pak zákon v témže ustanovení toto hlavní kritérium definuje, když uvádí, že je třeba přihlédnout zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán.

62.         Jak je patrné z bodů 123. až 148. odůvodnění napadeného rozhodnutí, Úřad se zabýval každým z výše uvedených kritérií závažnosti správního deliktu, a také polehčujícími okolnostmi, za něž označil právě zadavatelem namítané skutečnosti, které vedly ke zmírnění nebezpečnosti jeho jednání. Nelze však opomenout, že v rámci okolností spáchání správního deliktu jsou v přezkoumávaném případě dány i okolnosti zvyšující závažnost zadavatelova jednání, na které Úřad taktéž poukázal. Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl rovněž k ekonomické situaci zadavatele a dále správně aplikoval zásadu absorpce, kdy pokutu ukládal za správní delikt vymezený ve výroku III. napadeného rozhodnutí, který považoval v daném případě za nejzávažnější.

63.         Zároveň jsem neshledal, že by dodatečné uveřejnění informací zadavatelem, kterým se snažil částečně zhojit nebezpečnost svého jednání pro společnost, bylo možno zohlednit jinak, než v rámci polehčujících okolností tak, jak to učinil Úřad.

64.         Výše pokuty uložená Úřadem v napadeném rozhodnutí byla přiměřená, neboť Úřad při jejím ukládání postupoval zcela v mezích správního uvážení, které dle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 105/2004 – 72 ze dne 19. 7. 2004 spočívá v tom, že zákon „poskytuje volný prostork rozhodování v hranicích, které stanoví.“ S ohledem na maximální možnou výši uložené pokuty v posuzovaném případě, byla pokuta uložena při samé spodní hranici maximální možné výše.

65.         S ohledem na výše uvedené a z hlediska závěrů citovaných rozsudků, které na předmětnou věc přiléhavě dopadají, mám za to, že ve správním řízení bylo prokázáno, že zadavatel se dopustil spáchání správních deliktů dle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) a § 120 odst. 1 písm. b) zákona.

66.         Ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí ve všech jeho výrocích a jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když jsem napadené rozhodnutí shledal zákonným a věcně správným. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda se v daném případě zadavatel dopustil porušení zákona a zda porušení zákona spočívající ve správním deliktu uvedeném ve výroku I. napadeného rozhodnutí bylo způsobilé ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Současně Úřad všechny podklady pro vydání rozhodnutí řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil. Dále Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití.

VI.          Závěr

67.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

68.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

 

 

 Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, nelze dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

  

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

Obdrží:

Mgr. Ing. Petr Konečný, Advokátní kancelář Konečný s.r.o., Na Střelnici 1212/39, Nová Ulice, 779 00 Olomouc

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li dále uvedeno jinak.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz