číslo jednací: S0221/2016/VZ-22502/2016/531/ESt

Instance I.
Věc Rekvalifikační kurzy II/2011
Účastníci
  1. Česká republika – Úřad práce České republiky
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb.
Rok 2016
Datum nabytí právní moci 11. 6. 2016
Dokumenty file icon 2016_S0221.pdf 607 KB

Č. j.: ÚOHS-S0221/2016/VZ-22502/2016/531/ESt

 

26. května 2016

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 7. 4. 2016 z moci úřední, jehož účastníkem je:

 

  • zadavatel – Česká republika – Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7,

 

ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) citovaného zákona zadavatelem při zadávání veřejné zakázky „Rekvalifikační kurzy II/2011“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 11. 2011 a v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 29. 11. 2011, pod ev. č. 101907, a jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 14. 2. 2013,

rozhodl takto:

I.

            Zadavatel – Česká republika – Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7 – sedopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v rozporu s § 155 odst. 1 citovaného zákona, ve spojení s § 6 odst. 1 citovaného zákona, neuchoval kompletní dokumentaci o veřejné zakázce „Rekvalifikační kurzy II/2011“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 11. 2011 a v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 29. 11. 2011, pod ev. č. 101907, a jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 14. 2. 2013, v zákonem požadovaném rozsahu po dobu 10 let od ukončení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, když součástí dokumentace o shora jmenované veřejné zakázce nejsou žádosti o dodatečné informace k zadávacím podmínkám, a dodatečné informace k zadávacím podmínkám, které zadavatel poskytl v průběhu zadávacího řízení.    

II.

            Zadavatel – Česká republika – Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7 – se při zadávání části 9 – „Kurzy v oblasti pedikúry a manikúry“ veřejné zakázky „Rekvalifikační kurzy II/2011“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 11. 2011 a v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 29. 11. 2011, pod ev. č. 101907, dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 83 odst. 1 citovaného zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, když neodeslal k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o výsledku zadávacího řízení do 48 dnů od uzavření smlouvy na předmětnou část veřejné zakázky, jelikož smlouva na jmenovanou část veřejné zakázky byla s vybraným uchazečem – bfz o.p.s., IČO 27966119, se sídlem Provaznická 425/16, 350 02 Cheb – uzavřena dne 30. 8. 2012 a zákonná lhůta pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení na předmětnou část veřejné zakázky k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie marně uplynula dne 17. 10. 2012, přičemž „Oznámení o zadání zakázky“, evidenční číslo formuláře 7303010001907, bylo zadavatelem odesláno k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek až dne 13. 2. 2013, a do Úředního věstníku Evropské unie oznámení o výsledku zadávacího řízení na předmětnou část veřejné zakázky k uveřejnění ke dni vydání tohoto rozhodnutí zadavatel neodeslal vůbec.

III.

            Zadavatel – Česká republika – Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7 – se při zadávání části 11 „Svařování“ veřejné zakázky „Rekvalifikační kurzy II/2011“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 11. 2011 a v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 29. 11. 2011, pod ev. č. 101907, dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 83 odst. 1 citovaného zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, když neodeslal k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o výsledku zadávacího řízení do 48 dnů od uzavření smlouvy na předmětnou část veřejné zakázky, jelikož smlouva na jmenovanou část veřejné zakázky byla s vybraným uchazečem – EGE, spol. s r.o., IČO 15771695, se sídlem Novohradská 397/34, 370 08 České Budějovice – uzavřena dne 29. 2. 2012 a zákonná lhůta pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení na předmětnou část veřejné zakázky k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie marně uplynula dne 17. 4. 2012, přičemž „Oznámení o zadání zakázky“, evidenční číslo formuláře 7303010001907, bylo zadavatelem odesláno k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek až dne 13. 2. 2013, a do Úředního věstníku Evropské unie oznámení o výsledku zadávacího řízení na předmětnou část veřejné zakázky k uveřejnění ke dni vydání tohoto rozhodnutí zadavatel neodeslal vůbec.

IV.

            Zadavatel – Česká republika – Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7 – se při zadávání části 25 – „Profesní průkaz pro okres Tábor“ veřejné zakázky „Rekvalifikační kurzy II/2011“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 11. 2011 a v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 29. 11. 2011, pod ev. č. 101907, dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel postup stanovený v § 83 odst. 1 citovaného zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, když neodeslal k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o výsledku zadávacího řízení do 48 dnů od uzavření smlouvy na předmětnou část veřejné zakázky, jelikož smlouva na jmenovanou část veřejné zakázky byla s vybraným uchazečem – Marie Šiborová, IČO 40747018, se sídlem Chlebov 36, 392 01 Soběslav – uzavřena dne 15. 3. 2012 a zákonná lhůta pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení na předmětnou část veřejné zakázky k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie marně uplynula dne 2. 5. 2012, přičemž „Oznámení o zadání zakázky“, evidenční číslo formuláře 7303010001907, bylo zadavatelem odesláno k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek až dne 13. 2. 2013, a do Úředního věstníku Evropské unie oznámení o výsledku zadávacího řízení na předmětnou část veřejné zakázky k uveřejnění ke dni vydání tohoto rozhodnutí zadavatel neodeslal vůbec.

V.

            Za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I., II., III. a IV. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Česká republika – Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7 – podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

 

pokutave výši 20 000,- Kč (dvacet tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

 Odůvodnění

I.              POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)[1] obdržel dne 25. 2. 2016 podnět k přezkoumání postupu zadavatele – Česká republika – Úřad práce České republiky, IČO 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7 (dále jen „zadavatel“) – při zadávání veřejné zakázky „Rekvalifikační kurzy II/2011“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 11. 2011 a v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 29. 11. 2011, pod ev. č. 101907 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             V souvislosti s obdrženým podnětem si Úřad vyžádal od zadavatele jeho vyjádření k podnětu a dokumentaci o veřejné zakázce, kdy relevantní části dokumentace o veřejné zakázce jsou obsahem spisu v této věci vedené pod sp. zn. S0221/2016/VZ.

3.             Z obdržené dokumentace o veřejné zakázce bylo Úřadem zjištěno, že její součástí nejsou žádosti dodavatelů o poskytnutí dodatečných informací k zadávacím podmínkám zadavatelem podle § 49 zákona, jakož ani dodatečné informace zadavatele k zadávacím podmínkám. Vzhledem k právě řečenému požádal Úřad zadavatele písemností č. j. ÚOHS-P0330/2016/VZ-09143/2016/531/ESt ze dne 9. 3. 2016 o  zaslání písemného sdělení, zda zadavatel v zadávacím řízení na veřejnou zakázku poskytl dodatečné informace k zadávacím podmínkám podle § 49 zákona, a to ve vztahu k veřejné zakázce jako celku, popř. k jednotlivým částem veřejné zakázky, přičemž v případě, že zadavatel dodatečné informace k zadávacím podmínkám podle shora citovaného ustanovení zákona poskytl, požádal Úřad zadavatele o zaslání žádostí o dodatečné informace k zadávacím podmínkám a dodatečných informací k zadávacím podmínkám poskytnutých zadavatelem. 

4.             Dne 14. 3. 2016 Úřad obdržel od zadavatele písemné sdělení ke shora specifikované žádosti ze dne 11. 3. 2016, přičemž v tomto sdělení zadavatel, mimo jiné, uvedl, že „Dodatečné informace Vám zasíláme, jako přílohu tohoto vyjádření a zdrojové dotazy Vám budou zaslány po obnovení zálohy.“ Přílohou tohoto sdělení zadavatel učinil dokument s názvem „dodatečné informace“. Z obsahu předmětného dokumentu Úřad zjistil, že tento obsahuje celkem 50 dodatečných dotazů a odpovědí zadavatele na tyto dotazy, nicméně z něj již není zřejmé, kdy tyto dodatečné dotazy, tj. žádosti o dodatečné informace, zadavatel obdržel a kdy na tyto žádosti o dodatečné informace poskytl odpověď, jakož z něj není ani zřejmé, zda dodatečné informace k zadávacím podmínkám v návaznosti na tyto žádosti zadavatel odeslal v souladu s § 49 odst. 3 zákona. 

5.             Na základě výše uvedeného zjištění proto Úřad dále písemností č. j. ÚOHS-P0330/2016/VZ-10703/2016/531/ESt ze dne 16. 3. 2016 požádal zadavatele o zaslání konkrétních materiálů, z nichž bude zřejmé:

  • datum (data), kdy zadavatel obdržel jednotlivé žádosti o dodatečné informace k zadávacím podmínkám,
  • datum (data), kdy zadavatel odeslal dodatečné informace k zadávacím podmínkám, tj. kdy poskytl odpovědi na žádosti o dodatečné informace k zadávacím podmínkám,
  • odeslání dodatečných informací k zadávacím podmínkám podle § 49 odst. 3 zákona zadavatelem.

6.             Vzhledem ke skutečnosti, že zadavatel výše konkretizované materiály ani žádné vyjádření ve lhůtě stanovené Úřadem nezaslal, požádal Úřad zadavatele dne 24. 3. 2016 písemností č. j. ÚOHS-P0330/2016/VZ-12247/2016/531/ESt opakovaně o jejich zaslání.

7.             Zadavatel však v nově stanovené lhůtě, ani později, Úřadem požadované materiály, a to až do doby vydání tohoto rozhodnutí, Úřadu nezaslal, a proto Úřad po přezkoumání všech předložených podkladů získal pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem, a z tohoto důvodu zahájil správní řízení z moci úřední.

II.            PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

8.             Účastníkem správního řízení je podle § 116 zákona zadavatel.

9.             Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkovi řízení pod č. j. ÚOHS-S0221/2016/VZ-14804/2016/531/ESt ze dne 7. 4. 2016, přičemž ho seznámil se zjištěnými skutečnostmi. Současně Úřad zadavateli usnesením č. j. ÚOHS-S0221/2016/VZ-14810/2016/531/ESt z téhož dne určil lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

10.         Shora citované oznámení o zahájení správního řízení bylo zadavateli doručeno dne 7. 4. 2016 a tímto dnem bylo podle § 113 zákona v návaznosti na § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení z moci úřední.

11.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0221/2016/VZ-17837/2016/531/ESt ze dne 26. 4. 2016 určil Úřad účastníku řízení lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

12.         Zadavatel se ve lhůtách určených shora citovanými usneseními, ani později, nevyjádřil.

III.         ZÁVĚRY ÚŘADU

13.         Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce, a na základě vlastního zjištění konstatuje, že  zadavatel při zadávání veřejné zakázky nepostupoval v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

14.         Podle § 2 odst. 1 zákona se za zadavatele veřejné zakázky pro účely tohoto zákona považuje veřejný, dotovaný a sektorový zadavatel.   

15.         Podle § 2 odst. 2 zákona je veřejným zadavatelem

a) Česká republika,

b) státní příspěvková organizace,

c) územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek,

d) jiná právnická osoba, pokud   

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a     

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

16.         Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

17.         Podle § 7 odst. 2 zákona se veřejné zakázky podle předmětu dělí na veřejné zakázky na dodávky, veřejné zakázky na služby a veřejné zakázky na stavební práce.       

18.         Podle § 7 odst. 3 zákona se veřejné zakázky podle výše jejich předpokládané hodnoty dělí na nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu.   

19.         Podle § 10 odst. 1 zákona se veřejnou zakázkou na služby rozumí veřejná zakázka, která není veřejnou zakázkou na dodávky nebo veřejnou zakázkou na stavební práce.  

20.         Podle § 12 odst. 1, věty první, zákona se nadlimitní veřejnou zakázkou rozumí veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota podle § 13 bez daně z přidané hodnoty dosáhne nejméně finančního limitu stanoveného prováděcím právním předpisem pro jednotlivé kategorie zadavatelů, oblasti a druhy veřejných zakázek, případně kategorie dodávek nebo služeb. 

21.         Podle § 13 odst. 1 zákona se předpokládanou hodnotou veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí zadavatelem předpokládaná výše peněžitého závazku vyplývající z plnění veřejné zakázky, který je zadavatel povinen stanovit pro účely postupu v zadávacím řízení před jeho zahájením. Při stanovení předpokládané hodnoty je vždy rozhodná cena bez daně z přidané hodnoty.

22.         Podle § 13 odst. 4 zákona je-li veřejná zakázka rozdělena na části, je pro stanovení předpokládané hodnoty rozhodující součet předpokládaných hodnot všech částí veřejné zakázky.          

23.         Podle § 49 odst. 2 zákona zadavatel odešle dodatečné informace k zadávacím podmínkám, případně související dokumenty nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení požadavku dodavatele podle odstavce 1, a jde-li o zadávací řízení, ve kterém jsou lhůty stanoveny podle § 39 odst. 3 písm. a) bodu 3, § 39 odst. 3 písm. b) bodu 2 nebo 3 nebo podle § 41 odst. 5, nejpozději do 3 pracovních dnů po doručení požadavku podle odstavce 1. Dodatečné informace k požadavkům na kvalifikaci odešle zadavatel v užším řízení, jednacím řízení s uveřejněním a v soutěžním dialogu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení požadavku dodavatele podle odstavce 1, a jde-li o zadávací řízení, ve kterém jsou lhůty stanoveny podle § 39 odst. 2 písm. a) bodu 2 nebo podle § 39 odst. 2 písm. b), nejpozději do 3 pracovních dnů po doručení žádosti podle odstavce 1.   

24.         Podle § 49 odst. 3 zákona dodatečné informace, včetně přesného znění požadavku podle odstavce 1, odešle zadavatel současně všem dodavatelům, kteří požádali o poskytnutí zadávací dokumentace nebo kterým byla zadávací dokumentace poskytnuta. V případě dodatečných informací k požadavkům na kvalifikaci v užším řízení, jednacím řízení s uveřejněním a v soutěžním dialogu má zadavatel tuto povinnost pouze vůči dodavatelům, kteří požádali o poskytnutí kvalifikační dokumentace nebo kterým byla kvalifikační dokumentace poskytnuta. Zadavatel vždy uveřejní dodatečné informace, včetně přesného znění žádosti, též způsobem, jakým poskytl přístup k zadávací nebo kvalifikační dokumentaci, který umožňuje dálkový přístup.

25.         Podle § 83 odst. 1 zákona je veřejný zadavatel povinen do 48 dnů po uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění. V případě sektorového zadavatele činí lhůta 2 měsíce. V případech uvedených v odstavcích 4 a 5 jsou informace, které nebudou zveřejněny, předávány provozovateli informačního systému o veřejných zakázkách, případně Úřadu pro úřední tisky Evropských společenství, ke statistickým účelům.

26.         Podle § 98 odst. 1 zákona může zadavatel rozdělit veřejnou zakázku na části, připouští-li to povaha předmětu veřejné zakázky.

27.         Podle § 146 odst. 1 písm. b) zákona je-li podle tohoto zákona stanovena povinnost k uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, předběžného oznámení, pravidelného předběžného oznámení, oznámení soutěže o návrh, oznámení o subdodávce, oznámení o výsledku zadávacího řízení, oznámení o zrušení zadávacího řízení nebo soutěže o návrh či jiných údajů, rozumí se tím uveřejnění v informačním systému podle § 157 a Úředním věstníku Evropské unie, jde-li o nadlimitní veřejnou zakázku; v případě veřejné zakázky na služby podle přílohy č. 2 se však v Úředním věstníku uveřejňuje pouze oznámení o výsledku zadávacího řízení nebo oznámení týkající se soutěže o návrh.

Za uveřejnění vyhlášení se považuje uveřejnění všech údajů z vyhlášení doručeného zadavatelem.

28.         Podle § 155 odst. 1 zákona je zadavatel povinen uchovávat dokumentaci o veřejné zakázce a záznamy o úkonech učiněných elektronicky podle § 149 po dobu 5 let od uzavření smlouvy, její změny nebo od zrušení zadávacího řízení, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak; dokumentací o veřejné zakázce se rozumí souhrn všech dokumentů v listinné či elektronické podobě, jejichž pořízení v průběhu zadávacího řízení, popřípadě po jeho ukončení, vyžaduje tento zákon, včetně úplného znění originálů nabídek všech dodavatelů a uzavřených smluv. Tím není dotčeno ustanovení § 67 odst. 5 zákona.     

29.         Podle § 155 odst. 1 zákona v pozdějším znění je zadavatel povinen uchovávat dokumentaci o veřejné zakázce a záznamy o úkonech učiněných elektronicky podle § 149 po dobu 10 let od uzavření smlouvy, její změny nebo od zrušení zadávacího řízení, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.     

30.         Podle čl. II odst. 1 zákona č. 55/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela č. 55/2012 Sb.“), se zadávání veřejných zakázek, soutěže o návrh a řízení o přezkoumání úkonů zadavatele Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů.   

31.         Podle čl. II odst. 2 novely č. 55/2012 Sb. v řízeních o přezkoumání úkonů zadavatele, která byla zahájena po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a která na zadávání veřejných zakázek nebo soutěž o návrh podle bodu 1 navazují, se postupuje podle dosavadních právních předpisů.

Relevantní ustanovení dalších právních předpisů

32.         Podle § 1 odst. 1 věty druhé zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je Úřad práce správním úřadem s celostátní působností.

33.         Podle § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku České republiky“), jsou organizačními složkami státu ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon (§ 51); obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu.

34.         Podle § 7 odst. 1, věty první, zákona o majetku České republiky činí právní úkony jménem státu vedoucí organizační složky, jíž se tyto právní úkony týkají, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak.

35.         Podle § 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 133/2012 Sb., o uveřejňování vyhlášení pro účely zákona o veřejných zakázkách a náležitostech profilu zadavatele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), použije veřejný zadavatel k uveřejnění vyhlášení ve Věstníku veřejných zakázek pro oznámení o výsledku zadávacího řízení formulář „Oznámení o zadání zakázky“ upravený v přímo použitelném předpisu Evropské unie[2].   

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o veřejné zakázce

36.         Zadavatel zahájil zadávací řízení odesláním oznámení o zakázce do informačního systému o veřejných zakázkách dne 24. 11. 2011.

37.         Z bodu II.1.2) oznámení o zakázce vyplývá, že veřejná zakázka je veřejnou zakázkou na služby.

38.         Zadavatel v bodu II.1.5) oznámení o zakázce uvedl, že předmětem plnění veřejné zakázky je „provedení rekvalifikačních kurzů.

39.         Zadavatel stanovil v bodu II.2.1) oznámení o zakázce předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 57 696 000,- Kč bez DPH.

40.         Zadavatel v bodě IV.1.1) oznámení o zakázce určil, že předmětná veřejná zakázka bude zadávána v otevřeném řízení.

41.         Z přílohy B oznámení o zakázce vyplývá, že veřejná zakázka byla zadavatelem rozdělena na celkem 50 částí, mimo jiného, i na část 9 – „Kurzy v oblasti pedikúry a manikúry“ (dále jen „část 9“), část 11 – „Svařování“ (dále jen „část 11“) a část 25 – „Profesní průkaz pro okres Tábor“ (dále jen „část 25“).

42.         Z „Protokolu o otevírání obálek s nabídkami“ ze dne 9. 1. 2012 vyplývá, že zadavatel na plnění části 9 veřejné zakázky obdržel celkem 3 nabídky, a to včetně nabídky podané uchazečem – bfz o.p.s., IČO 27966119, se sídlem Provaznická 425/16, 350 02 Cheb (dále jen „vybraný uchazeč bfz o.p.s.“). Z předmětného protokolu je dále zřejmé, že na plnění části 11 veřejné zakázky obdržel zadavatel pouze 1 nabídku, a to nabídku uchazeče – EGE, spol. s r.o., IČO 15771695, se sídlem Novohradská 397/34, 370 08 České Budějovice (dále jen „vybraný uchazeč EGE, spol. s r.o.“).  Z „Protokolu o otevírání obálek s nabídkami“ ze dne 9. 1. 2012 je rovněž zřejmé, že na plnění části 25 veřejné zakázky obdržel zadavatel taktéž jedinou nabídku, a to nabídku podanou uchazečem – Marie Šiborová, IČO 40747018, se sídlem Chlebov 36, 392 01 Soběslav (dále jen „vybraný uchazeč Marie Šiborová“).

43.         Dne 30. 8. 2012 uzavřel zadavatel rámcovou smlouvu na plnění části 9 veřejné zakázky s vybraným uchazečem bfz o.p.s. Cena za předmět plnění části 9 veřejné zakázky činila dle čl. IV. „Cena, termín plnění“ předmětné smlouvy „maximálně 700 000,- Kč.“ bez DPH.

44.         Dne 29. 2. 2012 uzavřel zadavatel rámcovou smlouvu na plnění části 11 veřejné zakázky s vybraným uchazečem EGE, spol. s r.o. Cena za předmět plnění části 11 veřejné zakázky činila dle čl. IV. „Cena, termín plnění“ předmětné smlouvy „maximálně 9 925 000,- Kč.“ bez DPH.

45.         Dne 15. 3. 2012 uzavřel zadavatel rámcovou smlouvu na plnění části 25 veřejné zakázky s vybraným uchazečem Marií Šiborovou. Cena za předmět plnění části 25 veřejné zakázky činila dle čl. IV. „Cena, termín plnění“ předmětné smlouvy „maximálně 500 000,- Kč.“ bez DPH.

46.         Z bodu VI.4) Oznámení o zadání zakázky „Datum odeslání tohoto oznámení:“ je zřejmé, že zadavatel odeslal oznámení o výsledku zadávacího řízení na veřejnou zakázku k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek dne 13. 2. 2013, tzn. až 167 dnů od uzavření smlouvy na část 9 veřejné zakázky, až 350 dnů od uzavření smlouvy na část 11 veřejné zakázky a až 335 dnů od uzavření smlouvy na část 25 veřejné zakázky.

47.         Z Oznámení o zadání zakázky Úřad současně zjistil, že zadavatel oznámení o výsledku zadávacího řízení na veřejnou zakázku do Úředního věstníku Evropské unie neodeslal vůbec.

K postavení zadavatele

48.         V šetřeném případě se Úřad nejprve zabýval otázkou, zda je splněn předpoklad stanovený v § 2 odst. 1 zákona, tedy zda je vůbec dána osoba zadavatele veřejné zakázky. Ustanovení § 2 odst. 2 zákona taxativně vymezuje čtyři skupiny subjektů, které spadají pod definici „veřejného zadavatele“. Jedním z těchto subjektů je podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona Česká republika.

49.         Podle § 7 odst. 1, věty první, zákona o majetku České republiky činí právní úkony jménem státu vedoucí organizační složky, jíž se tyto právní úkony týkají, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak.

50.         Z dikce ustanovení § 7 odst. 1 zákona o majetku České republiky tudíž vyplývá, že za Českou republiku, coby veřejného zadavatele ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) zákona, jednají, a tedy i veřejné zakázky zadávají, jednotlivé organizační složky státu.

51.         Na internetových stránkách zadavatele (http://portal.mpsv.cz/upcr/oup) je mj. uvedeno: „Úřad práce České republiky (dále jen „Úřad práce ČR“) je správním úřadem s celostátní působností a je organizační složkou státu. Úřad práce ČR byl zřízen dnem 1. 4. 2011, zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů. Ministerstvo práce a sociálních věcí řídí Úřad práce ČR a je jeho nadřízeným správním úřadem“, přičemž totéž vyplývá rovněž ze zmíněného zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů.

52.         S ohledem na shora uvedené skutečnosti Úřad tudíž tuto část odůvodnění uzavírá s konstatováním, že zadavatel, tj. Úřad práce České republiky, jakožto organizační složka státu podle § 3 odst. 1 zákona o majetku České republiky, tedy organizační složka České republiky, je veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) zákona. Osoba „zadavatele veřejné zakázky“ je tak v šetřeném případě bez nejmenších pochyb dána.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

53.         Úřad primárně v obecné rovině konstatuje, že jedním z hlavních účelů zákona je snaha o efektivní alokaci veřejných financí. Předpokládá se, že pokud zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupuje v souladu se zákonem, měla by být ve výsledku vybrána nabídka, jež bude nejvhodnější nejen z pohledu samotného zadavatele, nýbrž, což je zásadní, i z pohledu společnosti (veřejnosti). Zákonodárce tudíž po zadavatelích požaduje, aby tito byli schopni v průběhu zadávacího řízení, či po jeho skončení, prokázat, že jejich úkony směřují, resp. směřovaly, k výběru nejvhodnější nabídky, potažmo že vybrali nejvhodnější nabídku. K zajištění zpětné přezkoumatelnosti postupu zadavatele v zadávacím řízení proto ustanovení § 155 odst. 1 zákona v pozdějším znění ukládá zadavateli povinnost uchovávat dokumentaci o veřejné zakázce po dobu 10 let od uzavření smlouvy, její změny, nebo od zrušení zadávacího řízení. Dokumentací o veřejné zakázce se podle citovaného ustanovení zákona rozumí souhrn všech dokumentů v listinné či elektronické podobě, jejichž pořízení v průběhu zadávacího řízení, popřípadě po jeho ukončení, vyžaduje tento zákon, včetně úplného znění originálů nabídek všech dodavatelů a uzavřených smluv. K tomu Úřad podotýká, že zadavatel je povinen uchovávat dokumentaci o příslušné veřejné zakázce řádným způsobem, tzn. musí tuto dokumentaci uchovávat v jejím plném rozsahu, čili v rozsahu všech dokumentů vážících se k veřejné zakázce, a to po celou dobu, po kterou to stanoví shora citované ustanovení zákona.  

54.         K výše popsanému Úřad dodává, že smyslem ustanovení § 155 odst. 1 zákona je zajistit Úřadu možnost kontroly úkonů zadavatele ex post, tj. dodatečnou kontrolu postupu zadavatele, potažmo i dodavatelů, po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem nebo případně po zrušení zadávacího řízení. Za tímto účelem by měl zadavatel dokumentaci o veřejné zakázce nejen archivovat, ale také vhodným způsobem zabezpečit proti ztrátě, poškození či zničení, přičemž na výzvu Úřadu v souvislosti s výkonem jeho působnosti je pak zadavatel povinen dokumentaci o veřejné zakázce Úřadu poskytnout. Uchování, resp. archivace dokumentace o veřejné zakázce je tudíž jediným možným způsobem, díky němuž lze ověřit, zda byl postup zadavatele v zadávacím řízení v souladu se zákonem. Z uvedeného důvodu je uchování dokumentace o veřejné zakázce zákonnou povinností zadavatele, jejímž důsledným dodržováním zadavatel přispívá k uplatňování zásady transparentnosti. Pokud není dokumentace o veřejné zakázce řádně uchována, tj. pokud není uchována v jejím kompletním rozsahu, není možné proces zadání veřejné zakázky náležitě přezkoumat, tzn. nelze ověřit, zda zadávací řízení bylo realizováno v souladu se zákonem.   

55.         Úřad z obdržené dokumentace o veřejné zakázce zjistil, že její součástí nejsou žádosti dodavatelů o poskytnutí dodatečných informací k zadávacím podmínkám zadavatelem podle § 49 zákona, jakož ani dodatečné informace k zadávacím podmínkám. S ohledem na dané zjištění se proto Úřad obrátil na zadavatele a písemností č. j. ÚOHS-P0330/2016/VZ-09143/2016/531/ESt ze dne 9. 3. 2016 jej požádal o  zaslání písemného sdělení, zda v zadávacím řízení na veřejnou zakázku poskytl dodatečné informace k zadávacím podmínkám podle § 49 zákona, a to ve vztahu k veřejné zakázce jako celku, popř. k jednotlivým částem veřejné zakázky, přičemž v případě, že dodatečné informace k zadávacím podmínkám podle shora citovaného ustanovení zákona poskytl, požádal Úřad zadavatele o zaslání žádostí o dodatečné informace k zadávacím podmínkám a dodatečných informací k zadávacím podmínkám poskytnutých zadavatelem.   

56.         V reakci na shora citovanou žádost Úřadu zaslal zadavatel Úřadu písemné sdělení ze dne 11. 3. 2016, přičemž v tomto sdělení, mimo jiné, uvedl, že „Dodatečné informace Vám zasíláme, jako přílohu tohoto vyjádření a zdrojové dotazy Vám budou zaslány po obnovení zálohy.“ Přílohou tohoto sdělení zadavatel učinil dokument s názvem „dodatečné informace“. Z obsahu předmětného dokumentu Úřad zjistil, že tento obsahuje celkem 50 dodatečných dotazů a odpovědí zadavatele na tyto dotazy, nicméně nejedná se o originály obdržených dotazů, stejně tak nejde o originály poskytnutých dodatečných informací k zadávacím podmínkám. Z právě řečeného lze jednoznačně vyvodit dílčí závěr, a sice ten, že dodatečné informace k zadávacím podmínkám šetřené veřejné zakázky existovaly, tj. že zadavatel v průběhu zadávacího řízení obdržel od konkrétních dodavatelů žádosti o dodatečné informace k zadávacím podmínkám, a že na tyto žádosti zadavatel odpověděl. Ze shora specifikovaného dokumentu však již není zřejmé, kdy tyto dodatečné dotazy, tj. žádosti o dodatečné informace, zadavatel obdržel a kdy na tyto žádosti o dodatečné informace poskytl odpověď, jakož z něj není ani zřejmé, zda dodatečné informace k zadávacím podmínkám v návaznosti na tyto žádosti zadavatel odeslal v souladu s § 49 odst. 3 zákona.         

57.         Na základě výše uvedeného zjištění, tedy že z dokumentu „dodatečné informace“, jenž zadavatel učinil přílohou jeho písemného sdělení ze dne 11. 3. 2016, není zřejmé, kdy zadavatel dodatečné dotazy od dodavatelů, tj. žádosti o dodatečné informace, obdržel a kdy na tyto žádosti o dodatečné informace poskytl odpověď, a zda dodatečné informace k zadávacím podmínkám v návaznosti na tyto žádosti zadavatel odeslal v souladu s § 49 odst. 3 zákona, Úřad písemností č. j. ÚOHS-P0330/2016/VZ-10703/2016/531/ESt ze dne 16. 3. 2016 požádal zadavatele o zaslání konkrétních materiálů, z nichž bude zřejmé: 1) datum (data), kdy zadavatel obdržel jednotlivé žádosti o dodatečné informace k zadávacím podmínkám, 2) datum (data), kdy zadavatel odeslal dodatečné informace k zadávacím podmínkám, tj. kdy poskytl odpovědi na žádosti o dodatečné informace k zadávacím podmínkám, 3) odeslání dodatečných informací k zadávacím podmínkám zadavatelem podle § 49 odst. 3 zákona.         

58.         S ohledem na skutečnost, že zadavatel shora specifikované materiály, jakož ani žádné vyjádření, v Úřadem stanovené lhůtě Úřadu nezaslal, požádal Úřad zadavatele dne 24. 3. 2016 písemností č. j. ÚOHS-P0330/2016/VZ-12247/2016/531/ESt opětovně o jejich zaslání. Ani na tuto žádost však zadavatel nijak nereagoval, tzn. nezaslal Úřadu materiály uvedené v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí, o jejichž poskytnutí (předložení) byl Úřadem požádán.   

59.         Ačkoliv tedy Úřad v rámci šetření podnětu zadavatele vyzval ve shora citovaných žádostech k zaslání dokumentace o posuzované veřejné zakázce, zejména pak výslovně k zaslání konkrétních dokumentů (materiálů) týkajících se dodatečných informací k zadávacím podmínkám, zadavatel ani po urgencích Úřadu tyto dokumenty, z nichž by bylo zřejmé datum (data), kdy zadavatel obdržel jednotlivé žádosti o dodatečné informace k zadávacím podmínkám, dále pak datum (data), kdy zadavatel odeslal dodatečné informace k zadávacím podmínkám, tj. kdy poskytl odpovědi na žádosti o dodatečné informace k zadávacím podmínkám, a konečně zda odeslání dodatečných informací k zadávacím podmínkám bylo zadavatelem učiněno podle § 49 odst. 3 zákona, a to až do doby vydání tohoto rozhodnutí, nepředložil. Vzhledem k právě řečenému tudíž Úřadu nezbývá než konstatovat, že zadavatel předmětné dokumenty (materiály), které tvoří součást dokumentace o veřejné zakázce, neuchoval.                         

60.         Úřad na tomto místě opakuje, že dodatečné informace k zadávacím podmínkám posuzované veřejné zakázky prokazatelně existovaly, což je zřejmé z toho, že zadavatel Úřadu na jeho žádost zaslal dokument s názvem „dodatečné informace“, jenž obsahuje celkem 50 dodatečných dotazů k zadávacím podmínkám a odpovědí zadavatele na tyto dotazy (viz bod 54. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad ovšem zdůrazňuje, že shora jmenovaný dokument, resp. dodatečné informace k zadávacím podmínkám v něm obsažené nejsou kompletní, jelikož nenesou informace, kdy zadavatel jednotlivé žádosti (dotazy) o dodatečné informace obdržel, kdy na tyto žádosti poskytl odpověď, a zda dodatečné informace k zadávacím podmínkám v návaznosti na obdržené žádosti zadavatel odeslal v souladu s § 49 odst. 3 zákona. S ohledem na popsané chybějící údaje (informace) tak nelze zpětně přezkoumat, zda zadavatel při „vyřizování“ dodatečných informací k zadávacím podmínkám dodržel všechny požadavky, jež na něj klade ustanovení § 49 zákona.

61.         Úřad podotýká, že povinností zadavatele je uchovávat ve smyslu § 155 odst. 1 zákona nejen své odpovědi na žádosti o poskytnutí dodatečných informací, tedy dodatečné informace k zadávacím podmínkám, ale rovněž doklady prokazující jejich odeslání v souladu s § 49 odst. 2 a 3 zákona, jakož i související žádosti uchazečů o tyto dodatečné informace k zadávacím podmínkám, včetně dokladu (dokladů) o jejich obdržení, neboť jedině tak má Úřad možnost ověřit, zda byl postup zadavatele v zadávacím řízení v souladu se zákonem, resp. zda zadavatel při poskytování dodatečných informací dodržel všechny své povinnosti dle ustanovení § 49 odst. 2 a 3 zákona v zákonem stanovených lhůtách.     

62.         Úřad sděluje, že mu jakožto kontrolnímu orgánu, který podle § 112 zákona vykonává dohled nad dodržováním zákona, ztráta či neuchování dokumentace, resp. jejích částí přináší podstatné problémy při přezkumu postupu zadavatele v zadávacích řízeních, či jej zcela znemožňuje. Pouze na základě uchované dokumentace o veřejné zakázce lze ověřit, zda postup zadavatele v zadávacím řízení proběhl v souladu se zákonem. Z uvedeného důvodu je, Úřad opětovně uvádí, uchování dokumentace o veřejné zakázce jednou ze zásadních povinností zadavatele stanovenou zákonem, jejímž důsledným dodržováním zadavatel přispívá k uplatnění zásady transparentnosti. Pokud dokumentace o veřejné zakázce není uchována, nelze proces zadání veřejné zakázky náležitě přezkoumat, tzn. není možné ověřit, zda zadávací řízení bylo realizováno v souladu se zákonem. V šetřeném případě sice zadavatel na žádost Úřadu zaslal dokument prokazující, že v zadávacím řízení na veřejnou zakázku obdržel 50 dodatečných žádostí (dotazů) o dodatečné informace a že na těchto 50 žádostí poskytl své odpovědi, avšak z něj již není zřejmé, a ani z žádné jiné části poskytnuté dokumentace o veřejné zakázce, kdy tyto dodatečné dotazy, tj. žádosti o dodatečné informace, zadavatel obdržel a kdy na tyto žádosti o dodatečné informace poskytl odpověď, jakož z něj není ani zřejmé, zda dodatečné informace k zadávacím podmínkám v návaznosti na tyto žádosti zadavatel odeslal všem dodavatelům, kteří požádali o poskytnutí zadávací dokumentace nebo kterým byla zadávací dokumentace poskytnuta. Jak bylo přitom řečeno již shora, zadavatel je povinen uchovávat dokumentaci o veřejné zakázce v jejím plném (kompletním) rozsahu, tzn. v rozsahu všech dokumentů, které naplňují znaky „dokumentace o veřejné zakázce“ ve smyslu § 155 odst. 1 zákona. Dané povinnosti však zadavatel v šetřeném případě nedostál, neboť neuchoval žádosti o dodatečné informace k zadávacím podmínkám a dodatečné informace k zadávacím podmínkám v zákonem požadovaném rozsahu.  

63.         Jak bylo uvedeno již výše, předmětná veřejná zakázka byla zadavatelem rozdělena na celkem 50 částí (viz bod 39. odůvodnění tohoto rozhodnutí). K tomu Úřad konstatuje, že ačkoliv zadavatel šetřenou veřejnou zakázku rozdělil na 50 částí, dodatečné informace k zadávacím podmínkám, dle předložených podkladů, poskytoval ve vztahu k veřejné zakázce jako celku, tzn. nikoliv samostatně k jednotlivým částem veřejné zakázky. Při zjišťování toho, zda zadavatel žádosti o dodatečné informace k zadávacím podmínkám a dodatečné informace k zadávacím podmínkám uchoval v zákonem požadovaném rozsahu, proto Úřad k této věci přistoupil právě s ohledem na to, že dodatečné informace k zadávacím podmínkám byly zadavatelem poskytovány k veřejné zakázce coby celku. Úřad tudíž dospěl k závěru, že zadavatel při uchování dokumentace o veřejné zakázce, pokud jde o uchování žádostí o dodatečné informace k zadávacím podmínkám a dodatečných informací k zadávacím podmínkám, pochybil ve vztahu k celé veřejné zakázce.   

64.         Úřad v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí zjistil a postavil najisto, že zadavatel neuchoval dokumentaci o posuzované veřejné zakázce v jejím kompletním rozsahu, jelikož dodatečné informace k zadávacím podmínkám neobsahují informace, kdy zadavatel jednotlivé žádosti (dotazy) o dodatečné informace obdržel, kdy na tyto žádosti poskytl odpověď, a zda dodatečné informace k zadávacím podmínkám v návaznosti na obdržené žádosti zadavatel odeslal v souladu s § 49 odst. 3 zákona, v čehož důsledku je vyloučen zpětný přezkum toho, zda zadavatel při vyřizování dodatečných informací k zadávacím podmínkám dodržel požadavky stanovené v § 49 zákona. Jak bylo popsáno již shora, zadavatele stíhá povinnost podle § 155 odst. 1 zákona uchovat dokumentaci o konkrétní veřejné zakázce v jejím kompletním rozsahu, a to po dobu, po kterou to určuje citované ustanovení zákona. V této souvislosti Úřad uvádí, že ačkoliv zadavatel byl povinen dle zákona ve znění účinném ke dni zahájení zadávacího řízení uchovávat dokumentaci o veřejné zakázce (a tedy i dodatečné informace k zadávacím podmínkám podle § 49 zákona) po dobu 5 let od uzavření smlouvy, její změny nebo od zrušení zadávacího řízení, došlo s účinností ode dne 1. 4. 2012 ke změně povinností ve vztahu k uchování dokumentace o veřejné zakázce v tom smyslu, že podle § 155 odst. 1 zákona v pozdějším znění (viz body 30. a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí) je zadavatel povinen uchovávat dokumentaci o veřejné zakázce po dobu 10 let od uzavření smlouvy, její změny nebo od zrušení zadávacího řízení. V této souvislosti Úřad dodává, že zadavatel byl povinen tuto změnu povinností reflektovat a uchovat dokumentaci o šetřené veřejné zakázce po dobu 10 let od uzavření smlouvy, její změny nebo od zrušení zadávacího řízení.   

65.         V návaznosti na uvedené Úřad konstatuje, že z čl. II odst. 2 přechodných ustanovení novely č. 55/2012 Sb. sice vyplývá, že v řízeních o přezkoumání úkonů zadavatele, která byla zahájena po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a která na zadávání veřejných zakázek uvedených v předcházejícím čl. II odst. 1 navazují (tedy navazují na veřejné zakázky zadávané podle dosavadních právních předpisů), se postupuje podle dosavadních právních předpisů, nicméně Úřad zároveň dodává, že povinnost uchovávat dokumentaci o veřejné zakázce nelze ztotožňovat se samotným „zadáváním veřejné zakázky“ ve smyslu zákona [srov. § 17 odst. 1 písm. m) zákona, podle kterého se zadáváním pro účely zákona rozumí závazný postup zadavatele podle tohoto zákona v zadávacím řízení, jehož účelem je zadání veřejné zakázky, a to až do uzavření smlouvy nebo do zrušení zadávacího řízení]. Naopak je třeba odlišovat pojem „zadávání,“ resp. postupy zadavatele, které pod něj lze zahrnout, od všech postupů zadavatele prováděných po uzavření smlouvy nebo po zrušení zadávacího řízení; mezi takové postupy patří např. povinnost uveřejnit uzavřenou smlouvu na veřejnou zakázku (k tomu srov. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 30. 4. 2014 č. j. ÚOHS-R267/2013/VZ- 9062/2014/310/PSe) nebo právě uchovávání dokumentace o veřejné zakázce. Na tyto postupy tak uvedená přechodná ustanovení (vážící se k dokončení „zadávání veřejných zakázky“, resp. jeho přezkumu) nedopadají. Ve vztahu k povinnosti zadavatele uchovávat dokumentaci o veřejné zakázce je tudíž nutné aplikovat § 155 odst. 1 zákona v pozdějším znění, a tedy rovněž z něj pro zadavatele vyplývající povinnost uchovávat dokumentaci o veřejné zakázce po dobu 10 let od uzavření smlouvy, její změny nebo od zrušení zadávacího řízení. [Zadavateli sice původně vznikla povinnost dokumentaci uchovat po dobu 5ti let od uzavření smlouvy či zrušení zadávacího řízení, tato doba však byla – a to před jejím uplynutím – novelou zákona prodloužena na deset let. Při absenci výslovných přechodných ustanovení (k tomu viz výše) byl tedy zadavatel povinen počínaje 1. 4. 2012 uchovat všechny dokumentace o dříve zadaných veřejných zakázkách, u nichž doposud neuběhla jejich „uchovací doba“, po prodlouženou dobu 10ti let od uzavření smlouvy či zrušení zadávacího řízení.]   

66.         Úřad uvádí, že § 155 odst. 1 zákona v pozdějším znění ukládá zadavateli povinnost uchovat dokumentaci o veřejné zakázce po dobu 10 let od uzavření smlouvy, její změny nebo od zrušení zadávacího řízení. Z dokumentace o šetřené veřejné zakázce bylo Úřadem zjištěno, že zadávací řízení na veřejnou zakázku jako celek bylo ukončeno dne 30. 8. 2012. S ohledem na právě řečené tak Úřad konstatuje, že zadavatel byl povinen uchovat dokumentaci o veřejné zakázce do 30. 8. 2022.

67.         V šetřeném případě zadavatel v rámci šetření podnětu, jakož ani v průběhu správního řízení kompletní dokumentaci o veřejné zakázce Úřadu nepředložil, jelikož v dokumentaci, která byla Úřadu zadavatelem zaslána, absentují dokumenty, z nichž by bylo zřejmé, kdy žádosti o dodatečné informace zadavatel obdržel a kdy na tyto žádosti o dodatečné informace poskytl odpověď, stejně tak dokumenty potvrzující, zda dodatečné informace k zadávacím podmínkám v návaznosti na tyto žádosti zadavatel odeslal v souladu s § 49 odst. 3 zákona, čímž neprokázal, že příslušnou dokumentaci o veřejné zakázce uchoval v souladu s  § 155 odst. 1 zákona. Vlivem absence předmětných dokumentů je tak vyloučena možnost zpětného přezkumu, zda zadavatel při „vyřizování“ dodatečných informací k zadávacím podmínkám dostál všem požadavkům, jež jsou na něj § 49 zákona kladeny. Vzhledem k výše popsanému tudíž nemůže být sporu o tom, že zadavatel se svým jednáním dopustil porušení ustanovení § 155 odst. 1 zákona v pozdějším znění, a tedy že spáchal správní delikt ve smyslu § 120 odst. 1 písm. f) zákona v pozdějším znění.

68.         Pro úplnost mimo výše uvedené závěry Úřad doplňuje, že jeho povinností podle § 3 správního řádu je postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. S ohledem na tzv. negativní důkazní teorii, podle níž nelze po nikom spravedlivě požadovat, aby prokázal reálnou neexistenci určité právní skutečnosti (blíže viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Azs 35/2006-104 ze dne 26. 7. 2006 nebo č. j. 2 Afs 57/2012-35 ze dne 5. 6. 2013), lze dovodit, že nelze po Úřadu požadovat prokázání toho, že v šetřeném případě zadavatel dokumentací o veřejné zakázce, kterou měl uchovat, nedisponuje (a tedy ji neuchoval), resp. aby Úřad dokazoval neexistující skutečnosti. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. R398/2014/VZ-4945/2015/321/KKř ze dne 20. 2. 2015, ve kterém byla předmětná úvaha právě ve vztahu deliktu neuchování dokumentace potvrzena.

69.         S ohledem na všechny shora popsané skutečnosti Úřad uzavírá, že zadavatel v rozporu § 155 odst. 1 ve spojení s § 6 odst. 1 zákona v pozdějším znění neuchoval dokumentaci o předmětné veřejné zakázce po dobu 10 let od ukončení zadávacího řízení, a to konkrétně žádosti o dodatečné informace k zadávacím podmínkám a dodatečné informace k zadávacím podmínkám, v zákonem požadovaném rozsahu. Tímto postupem zadavatel naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona v pozdějším znění, a Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí

70.         Úřad v obecné rovině primárně uvádí, že zákon je postaven na principu veřejné publicity výsledků zadávacích řízení realizovaných podle zákona. Každý zadavatel má tudíž povinnost uveřejnit výsledek zadávacího řízení, a to bez ohledu na to, zda je zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy na realizaci veřejné zakázky nebo jeho zrušením. Je-li zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy na realizaci veřejné zakázky, je veřejný zadavatel povinen do 48 dnů po uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění v souladu s § 146 zákona, a to na formuláři „Oznámení o zadání zakázky“ dle vyhlášky a prováděcího nařízení komise (EU) č. 842/2011 ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví standardní formuláře pro zveřejňování oznámení v oblasti zadávání veřejných zakázek a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1564/2005.  

71.         Úřad v dalším konstatuje, že transparentnost a následná kontrola procesu zadávání veřejných zakázek je možná pouze tehdy, jestliže veřejnosti bude poskytnuto co nejvíce informací o jeho průběhu, kdy je jeho účelem vytvoření podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly ze strany zadavatelů uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli. Platí, že zákonem definované uveřejňovací povinnosti mají mimo jiného za cíl umožnit kontrolu dodržování principů hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti při nakládání s veřejnými zdroji, a to jak prostřednictvím kontroly prováděné k tomu příslušnými státními orgány a institucemi, tak zejména prostřednictvím kontroly občanů, tj. nejširší veřejností. Informace shromážděné na podkladě předmětných uveřejňovacích povinností jsou následně využívány pro statistické vyhodnocení veřejných zakázek, které jsou k dispozici veřejnosti ve Věstníku veřejných zakázek a případně i v Úředním věstníku Evropské unie. I proto mají zadavatelé obecně povinnost uveřejnit informaci o uzavření smlouvy, na základě které se konkrétní veřejná zakázka realizuje, a to ve lhůtách stanovených zákonem. Cílem uveřejňování výsledků zadávacích řízení je umožnění následné kontroly hospodaření s veřejnými prostředky s pomocí údajů ve Věstníku veřejných zakázek a v případě nadlimitních veřejných zakázek, u nichž jsou uveřejňovací povinnosti plněny i na evropské úrovni, rovněž s pomocí údajů dostupných v Úředním věstníku Evropské unie. Úřad přitom dodává, že důležitost takto prováděné kontroly a transparentnosti je pak z pohledu zákonodárce vyjádřena tím, že je porušení uveřejňovacích povinností správním deliktem, za který zadavateli hrozí postih.

72.         Úřad v dalším předesílá, že ustanovení § 146 zákona obsahuje závazná pravidla pro uveřejňování zákonem požadovaných skutečností (dokumentů), přičemž je třeba odlišit případy uveřejnění u podlimitních veřejných zakázek a u nadlimitních veřejných zakázek. Z tohoto důvodu se pro potřeby dalšího odůvodnění tohoto rozhodnutí jeví na tomto místě vhodným postavit najisto, o jakou veřejnou zakázku se, podle výše její předpokládané hodnoty, jednalo.  

73.         Jak bylo uvedeno již výše, veřejná zakázka byla, podle předmětu jejího plnění, veřejnou zakázkou na služby (viz bod 33. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Úřad uvádí, že § 2 odst. 2 nařízení vlády č. 77/2008 Sb., o stanovení finančních limitů pro účely zákona o veřejných zakázkách, o vymezení zboží pořizovaného Českou republikou - Ministerstvem obrany, pro které platí zvláštní finanční limit, a o přepočtech částek stanovených v zákoně o veřejných zakázkách v eurech na českou měnu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení vlády“), upravuje finanční limity pro nadlimitní veřejné zakázky podle § 12 odst. 1 zákona, a to v závislosti na druhu zadavatele, potažmo v závislosti na kategorii služby, která tvoří předmět plnění dané veřejné zakázky. Úřad v dalším konstatuje, že, jak bylo bez nejmenších pochyb zjištěno a prokázáno, zadavatel byl veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona (viz bod 48. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Podle shora citovaného ustanovení nařízení vlády je nejvyšším finančním limitem pro určení, zda konkrétní veřejná zakázka spadá mezi nadlimitní veřejné zakázky či nikoliv, u veřejného zadavatele podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona, částka 4 997 000,- Kč. Jelikož předpokládaná hodnota veřejné zakázky činila 57 696 000,- Kč bez DPH (viz bod 35. odůvodnění tohoto rozhodnutí), lze bez dalšího konstatovat, že šetřená veřejná zakázka byla podle výše její předpokládané hodnoty zcela evidentně nadlimitní veřejnou zakázkou.

74.         Ke shora popsanému Úřad podotýká, že jak již bylo uvedeno výše (viz bod 37. odůvodnění tohoto rozhodnutí), rozdělil zadavatel veřejnou zakázku na celkem 50 částí. Podle § 98 odst. 1 zákona je zadavatel, pokud to připouští povaha předmětu veřejné zakázky, oprávněn rozdělit veřejnou zakázku na části. Úřad nicméně uvádí, že ačkoliv byla veřejná zakázka „vnitřně“ rozčleněna na 50 částí, které byly zadávány samostatně, stále se, z pohledu stanovení předpokládané hodnoty, jednalo o jedinou veřejnou zakázku. Úřad předesílá, že „prvopočátek“ zadávání veřejné zakázky je vázán na veřejnou zakázku jako na celek. Právě řečené ostatně vyplývá z § 13 odst. 1 zákona, který upravuje předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, podle jejíž výše jsou určovány jednotlivé kategorie veřejných zakázek vymezené v § 12 zákona, tj. nadlimitní veřejné zakázky, podlimitní veřejné zakázky a veřejné zakázky malého rozsahu. Podle § 13 odst. 1 zákona je předpokládanou hodnotou veřejné zakázky myšlena předpokládaná výše peněžitého závazku vyplývající z plnění veřejné zakázky. Jinak řečeno, předpokládaná hodnota značí předpokládaný objem finančních prostředků, které budou za realizaci veřejné zakázky vítězným dodavatelem ze strany zadavatele vynaloženy. Jde tudíž o předpokládanou celkovou sumu financí, jež bude zadavatelem poskytnuta jako protiplnění za výkon předmětu veřejné zakázky jakožto celku. Od správného stanovení výše předpokládané hodnoty se přitom odvíjí volba příslušné „kategorie“ veřejné zakázky podle finančních limitů a podle této „kategorie“ např. i volba příslušného druhu zadávacího řízení, jakož i pravidla pro uveřejnění výsledků zadávacího řízení apod. Úřad v dalším konstatuje, že z § 13 odst. 4 zákona zcela jednoznačně vyplývá, že pokud je veřejná zakázka rozdělena na části, tzn. podle § 98 zákona, jako je tomu v šetřeném případě, je pro stanovení její předpokládané hodnoty rozhodující součet předpokládaných hodnot všech částí takto rozdělené veřejné zakázky. K uvedenému Úřad dodává, že i zadávání jednotlivých částí veřejné zakázky, ač jsou zadávány samostatně, se řídí podle pravidel platných pro zadávání veřejné zakázky jako celku, tzn. že jednotlivé části nadlimitní veřejné zakázky se zadávají podle pravidel platných pro zadávání nadlimitních veřejných zakázek a samostatně zadávané části podlimitní veřejné zakázky se zadávají podle pravidel pro zadávání podlimitních veřejných zakázek, byť by samostatně zadávané části samy o sobě odpovídajících (hraničních) finančních limitů nedosáhly. Ve světle shora popsaných závěrů tudíž Úřad sděluje, že jestliže zadavatel zamýšlí rozdělit podle § 98 odst. 1 zákona konkrétní veřejnou zakázku na více částí, musí při zadávání každé této samostatné části postupovat podle pravidel platných pro příslušnou „kategorii“ veřejných zakázek, která je určena předpokládanou hodnotu veřejné zakázky jako celku. Ačkoliv tedy zadavatel šetřenou veřejnou zakázku rozdělil na 50 částí, jednalo se stále o jedinou veřejnou zakázku, a to podle její předpokládané hodnoty o veřejnou zakázku nadlimitní.

75.         V případě zadávání nadlimitní veřejné zakázky ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) zákona výslovně určuje, že uveřejňování zákonem požadovaných skutečností, tzn. v šetřeném případě oznámení o výsledku zadávacího řízení, probíhá jak ve Věstníku veřejných zakázek, který je Informačním systémem veřejné správy dle § 157 zákona, tak rovněž i v Úředním věstníku Evropské unie. Jak již bylo Úřadem prokázáno v předchozích bodech odůvodnění tohoto rozhodnutí, jednalo se v šetřeném případě o nadlimitní veřejnou zakázku. S ohledem na právě řečené tak Úřad konstatuje, že zadavatel byl v případě předmětné veřejné zakázky povinen v souladu s § 146 odst. 1 písm. b) zákona odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení na část 9 veřejné zakázky k uveřejnění, a to jak ve Věstníku veřejných zakázek, tak i v Úředním věstníku Evropské unie.

76.         Z obdržené dokumentace o veřejné zakázce Úřad zjistil, že zadavatel na plnění části 9 veřejné zakázky uzavřel s vybraným uchazečem bfz o.p.s. rámcovou smlouvu dne 30. 8. 2012. Úřad uvádí, že podle § 83 odst. 1 zákona měl zadavatel povinnost odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení na část 9 veřejné zakázky k uveřejnění v průběhu čtyřicetiosmidenní lhůty, stanovené v citovaném ustanovení zákona, tedy nejpozději dne 17. 10. 2012.

77.         Z bodu VI.4) Oznámení o zadání zakázky „Datum odeslání tohoto oznámení:“ vyplývá, že k odeslání tohoto oznámení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek došlo dne 13. 2. 2013, tzn. až 167 dnů po uzavření smlouvy na část 9 veřejné zakázky (tj. 119 dnů po skončení zákonné lhůty pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení na část 9 veřejné zakázky k uveřejnění). Předmětné oznámení bylo následně uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 2. 2013 pod ev. č. formuláře 7303010001907. Úřad současně zdůrazňuje, že k odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení na část 9 veřejné zakázky k uveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nedošlo ze strany zadavatele vůbec.

78.         Úřad předesílá, že pro naplnění požadavků ustanovení § 83 odst. 1, věty první, zákona je nezbytné kumulativní splnění dvou podmínek: 1) podmínky samotného odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění a 2) podmínky odeslání tohoto oznámení ve lhůtě do 48 dnů od uzavření smlouvy na konkrétní veřejnou zakázku. K tomu přistupuje i třetí podmínka stanovená v § 146 odst. 1 písm. b) zákona, tzn. uveřejnění oznámení ve Věstníku veřejných zakázek a Úředním věstníku Evropské unie. Pokud tedy zadavatel nesplní veškeré uvedené podmínky, pak nedodrží povinnost stanovenou v § 83 odst. 1 zákona, resp. v § 146 odst. 1 zákona.

79.         Při aplikaci závěrů obsažených v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozhodnutí na šetřený případ, tzn. na část 9 veřejné zakázky, lze na základě dokumentace o veřejné zakázce a informací z Věstníku veřejných zakázek dospět k závěru, že zadavatel sice oznámení o výsledku zadávacího řízení na předmětnou část veřejné zakázky odeslal k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek, avšak stalo se tak až po uplynutí k tomu určené lhůty, tj. po marném uplynutí 48 dnů od uzavření smlouvy s vybraným uchazečem bfz o.p.s. Je přitom třeba opětovně podotknout, že oznámení o výsledku zadávacího řízení na část 9 veřejné zakázky k uveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie zadavatel neodeslal vůbec.     

80.         S odkazem na výše uvedené proto nezbývá než konstatovat, že zadavatel při zadávání části 9 veřejné zakázky postupoval v rozporu s § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. b) zákona, když neodeslal k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o výsledku zadávacího řízení na předmětnou část veřejné zakázky do 48 dnů od uzavření smlouvy, jelikož smlouva na část 9 veřejné zakázky byla s vybraným uchazečem bfz o.p.s. uzavřena dne 30. 8. 2012 a zákonná lhůta pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení na danou část veřejné zakázky k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie marně uplynula dne 17. 10. 2012, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo odesláno k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek až dne 13. 2. 2013 a do Úředního věstníku Evropské unie pak nebylo odesláno vůbec.

81.         S ohledem na všechny výše popsané skutečnosti Úřad uvádí, že v případě části 9 veřejné zakázky neodesláním oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve lhůtě stanovené zákonem zadavatel nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. b) zákona, a proto Úřad nemohl postupovat jinak, než konstatovat, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.     

82.         Pro úplnost Úřad závěrem v tomto konstatuje, že skutková podstata, jež byla v posuzovaném případě beze zbytku naplněna, je formulována v § 120 odst. 1 písm. b) zákona, přičemž její součástí není podmínka, že by porušení zákona muselo či mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

K výroku III. tohoto rozhodnutí

83.         Jak bylo řečeno již výše (viz bod 62. odůvodnění tohoto rozhodnutí), zákon je postaven na principu veřejné publicity výsledků zadávacích řízení, přičemž jestliže je zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy na konkrétní veřejnou zakázku, pak zadavateli podle § 83 odst. 1 zákona vzniká povinnost do 48 dnů po uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění v souladu s § 146 zákona.

84.         Úřad na tomto místě opětovně konstatuje, že se v šetřeném případě jednalo o nadlimitní veřejnou zakázku, z čehož pro zadavatele vyplývala povinnost dle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) zákona uveřejnit zákonem požadované skutečnosti, resp. v šetřeném případě oznámení o výsledku zadávacího řízení na část 11 veřejné zakázky, jak ve Věstníku veřejných zakázek, tak rovněž v Úředním věstníku Evropské unie.

85.         Zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem EGE, spol. s r.o., smlouvu na plnění části 11 veřejné zakázky dne 29. 2. 2012 (viz bod 40. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Podle § 83 odst. 1 zákona měl zadavatel povinnost odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení na část 11 veřejné zakázky k uveřejnění v průběhu čtyřicetiosmidenní lhůty, stanovené v citovaném ustanovení zákona, tedy nejpozději dne 17. 4. 2012. 

86.         Z bodu VI.4) Oznámení o zadání zakázky „Datum odeslání tohoto oznámení:“ vyplývá, že k odeslání tohoto oznámení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek došlo dne 13. 2. 2013, tzn. až 350 dnů po uzavření smlouvy na část 11 veřejné zakázky (tj. 302 dnů po skončení zákonné lhůty pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení na část 11 veřejné zakázky k uveřejnění). Předmětné oznámení bylo následně uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 2. 2013 pod ev. č. formuláře 7303010001907. Úřad současně zdůrazňuje, že k odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení na část 11 veřejné zakázky k uveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nedošlo ze strany zadavatele vůbec.

87.         S odkazem na výše uvedené proto nezbývá než konstatovat, že zadavatel při zadávání části 11 veřejné zakázky postupoval v rozporu s § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. b) zákona, když neodeslal k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o výsledku zadávacího řízení na předmětnou část veřejné zakázky do 48 dnů od uzavření smlouvy, jelikož smlouva na část 11 veřejné zakázky byla s vybraným uchazečem EGE, spol. s r.o., uzavřena dne 29. 2. 2012 a zákonná lhůta pro odeslání oznámení o výsledku předmětného zadávacího řízení na danou část veřejné zakázky k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie marně uplynula dne 17. 4. 2012, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo odesláno k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek až dne 13. 2. 2013 a do Úředního věstníku Evropské unie pak nebylo odesláno vůbec.

88.         S ohledem na všechny výše popsané skutečnosti Úřad uvádí, že v případě části 11 veřejné zakázky neodesláním oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve lhůtě stanovené zákonem zadavatel nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. b) zákona, a proto Úřad nemohl postupovat jinak, než konstatovat, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.    

89.         Pokud jde o naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona zadavatelem, pak Úřad odkazuje na bod 73. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

K výroku IV. tohoto rozhodnutí

90.         Jak bylo řečeno již výše, zákon je postaven na principu veřejné publicity výsledků zadávacích řízení, přičemž jestliže je zadávací řízení ukončeno uzavřením smlouvy na konkrétní veřejnou zakázku, pak zadavateli podle § 83 odst. 1 zákona vzniká povinnost do 48 dnů po uzavření smlouvy odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění v souladu s § 146 zákona (viz bod 62. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

91.         Úřad opakuje, že se v šetřeném případě jednalo o nadlimitní veřejnou zakázku, z čehož pro zadavatele vyplývala povinnost dle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) zákona uveřejnit zákonem požadované skutečnosti, resp. v šetřeném případě oznámení o výsledku zadávacího řízení na část 25 veřejné zakázky, jak ve Věstníku veřejných zakázek, tak rovněž i v Úředním věstníku Evropské unie.

92.         Zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem Marií Šiborovou smlouvu na plnění části 25 veřejné zakázky dne 15. 3. 2012 (viz bod 41. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Podle § 83 odst. 1 zákona měl zadavatel povinnost odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení na část 25 veřejné zakázky k uveřejnění v průběhu čtyřicetiosmidenní lhůty, stanovené v citovaném ustanovení zákona, tedy nejpozději dne 2. 5. 2012. 

93.         Z bodu VI.4) Oznámení o zadání zakázky „Datum odeslání tohoto oznámení:“ vyplývá, že k odeslání tohoto oznámení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek došlo dne 13. 2. 2013, tzn. až 335 dnů po uzavření smlouvy na část 25 veřejné zakázky (tj. 287 dnů po skončení zákonné lhůty pro odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení na část 25 veřejné zakázky k uveřejnění). Předmětné oznámení bylo následně uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 2. 2013 pod ev. č. formuláře 7303010001907. Úřad současně zdůrazňuje, že k odeslání oznámení o výsledku zadávacího řízení na část 25 veřejné zakázky k uveřejnění v Úředním věstníku Evropské unie nedošlo ze strany zadavatele vůbec.

94.         S odkazem na výše uvedené proto nezbývá než konstatovat, že zadavatel při zadávání části 25 veřejné zakázky postupoval v rozporu s § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. b) zákona, když neodeslal k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o výsledku zadávacího řízení na předmětnou část veřejné zakázky do 48 dnů od uzavření smlouvy, jelikož smlouva na část 25 veřejné zakázky byla s vybraným uchazečem Marií Šiborovou uzavřena dne 15. 3. 2012 a zákonná lhůta pro odeslání oznámení o výsledku předmětného zadávacího řízení na danou část veřejné zakázky k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie marně uplynula dne 2. 5. 2012, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo odesláno k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek až dne 13. 2. 2013 a do Úředního věstníku Evropské unie pak nebylo odesláno vůbec.

95.         S ohledem na všechny výše popsané skutečnosti Úřad uvádí, že v případě části 25 veřejné zakázky neodesláním oznámení o výsledku zadávacího řízení k uveřejnění ve lhůtě stanovené zákonem zadavatel nesplnil povinnost uveřejnění v souladu s § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. b) zákona, a proto Úřad nemohl postupovat jinak, než konstatovat, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.   

96.         Pokud jde o naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona zadavatelem, pak Úřad odkazuje na bod 73. odůvodnění tohoto rozhodnutí.

IV.         K ULOŽENÍ POKUTY

97.         Úřad posoudil postup zadavatele a vzhledem ke zjištěným správním deliktům přistoupil k uložení pokuty. Ke svému rozhodnutí uvádí následující.

98.         Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou tímto zákonem, nebo ji splní v rozporu s § 146 nebo 147.

99.         Podle § 120 odst. 1 písm. f) v pozdějším znění se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nepořídí nebo neuchová dokumentaci podle § 109 nebo 155.

100.     Ve výroku I. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona v pozdějším znění tím, že v rozporu s § 155 odst. 1 zákona, ve spojení s § 6 odst. 1 zákona v pozdějším znění, neuchoval kompletní dokumentaci o veřejné zakázce, a to konkrétně žádosti o dodatečné informace k zadávacím podmínkám a dodatečné informace k zadávacím podmínkám, v zákonem požadovaném rozsahu.

101.     Ve výrocích II., III. a IV. tohoto rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel při zadávání částí 9, 11 a 25 veřejné zakázky dopustil správních deliktůpodle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. b) zákona, když neodeslal k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o výsledcích zadávacích řízení na shora uvedené části veřejné zakázky do 48 dnů od uzavření smluv na předmětné části veřejné zakázky.

102.     Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.   

103.     Podle § 121 odst. 3 zákona, ve znění novely zákona č. 40/2015 Sb., odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

104.     V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání všech čtyř správních deliktů dozvěděl z podnětu, který obdržel dne 25. 2. 2016. Ke spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tj. deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona v pozdějším znění spočívajícího v neuchování kompletní dokumentace o veřejné zakázce, došlo ukončením zadávacího řízení na veřejnou zakázku, čili dne 30. 8. 2012. K počátku protiprávního jednání, které vedlo ke spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, spočívajících v neodeslání výsledků zadávacích řízení na části 9, 11 a 25 veřejné zakázky k uveřejnění, došlo v případě části 9 veřejné zakázky dne 18. 10. 2012, v případě části 11 veřejné zakázky dne 18. 4. 2012, a v případě části 25 veřejné zakázky dne 3. 5. 2012, tj. první den po uplynutí zákonné lhůty (§ 83 odst. 1 zákona), během níž byl zadavatel povinen odeslat oznámení o výsledku zadávacího řízení na tyto části veřejné zakázky k uveřejnění. Správní řízení z moci úřední ve věci spáchání správních deliktů zadavatelem bylo zahájeno dne 7. 4. 2016. Z uvedených údajů tedy vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikty nezanikla, a to ani podle zákona ve znění novely č. 40/2015 Sb.

105.     K uložení pokuty za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I., II., III. a IV. tohoto rozhodnutí Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009 nebo v rozsudku č. j. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31. 10. 2008), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomoci analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 27/2008 – 67 ze dne 16. 4. 2008 a č. j. 8 As 17/2007 – 135 ze dne 31. 5. 2007). Pro ukládání trestů za správní delikty se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.

106.     Úprava zákona o veřejných zakázkách je ve vztahu k trestání souběhu správních deliktů na rozdíl od úpravy trestněprávní neúplná. Zejména pak neřeší moment, do kdy je správní delikty možno považovat za sbíhající se, jakož ani důsledky, není-li z jakýchkoli důvodů vedeno společné řízení. Souhrnné či úhrnné tresty, jimiž se postihuje souběh trestných činů, přitom představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu.

107.     S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že pro stanovení konkrétní výše uložené pokuty je nutné samostatně posuzovat jednotlivé sazby za uvedené správní delikty.

108.     V souladu se zásadou absorpce v rámci správněprávního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu, proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, jaký delikt je v šetřeném případě nejzávažnější, tj. za který je možno uložit přísnější sankci (vyšší pokutu).

109.     V šetřeném případě se zadavatel dopustil jednoho správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona v pozdějším znění a tří správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona.

110.     Podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona se za správní delikt uloží pokuta 20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), e), f) nebo g).    

111.     Pro uložení pokuty je třeba určit, který ze čtyř správních deliktů uvedených ve výrocích I. až IV. tohoto rozhodnutí je deliktem závažnějším, a z něj vyjít při určení výše sankce v rámci tohoto správního řízení. Horní hranice sankce je ve vztahu ke všem posuzovaným deliktům, tj. deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona a deliktům podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona, totožná, neboť pro účely určení výše sankce se shodně aplikuje § 120 odst. 2 písm. b) zákona. V případě, že je u sbíhajících se správních deliktů stanovena sankce shodná (jako v tomto případě), pak platí, že správní orgán uloží jedinou sankci ve výměře podle některého z nich (při aplikaci zásady absorpce přitom Úřad zohlední, že účastník řízení se dopustil dalšího deliktu).

112.     Za situace, kdy z pouhého porovnání skutkových podstat vymezených zákonem nelze určit, který delikt je v posuzovaném případě závažnější, Úřad pokládá za závažnější ten delikt, za nějž by byla při samostatném posouzení uložena nejvyšší sankce. Při určení její předpokládané výše přitom Úřad vychází zejména ze závažnosti deliktu.

113.     V šetřeném případě považuje Úřad za závažnější správní delikt uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť v důsledku jeho spáchání došlo k nepřezkoumatelnosti postupu zadavatele ze strany Úřadu v předmětném zadávacím řízení. Úřad tedy přistoupil k uložení pokuty za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. f) zákona uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí a ke správním deliktům uvedeným ve výrocích II., III. a IV. tohoto rozhodnutí přihlédl s ohledem na použití zásady absorpce v rámci přitěžujících okolností.

114.     Podle § 121 odst. 2, věty první, zákona se při určení výměry pokuty zadavateli, který je právnickou osobou, přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.         

115.     Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 46/2011-78 ze dne 6. 12. 2012 vyplývá, že je-li výše uložené pokuty výsledkem správního uvážení Úřadu a rozhodnutí je vydáváno s využitím zákonem uložené diskrece, je povinností Úřadu zabývat se všemi hledisky, která jsou pro posouzení výše pokuty nezbytná, nadto musí zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na konkrétní výši pokuty vliv. Klíčovou je pak podmínka, aby z rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši, a aby výše pokuty s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyhověla podmínce přiměřenosti. S požadavky soudu na řádné odůvodnění pokuty, obsaženými ve výše citovaném rozsudku, se Úřad vypořádává následujícím způsobem.    

116.     Úřad při stanovení výše pokuty vzal v první řadě v úvahu závažnost správního deliktu, za který ukládá sankci. Tím, že zadavatel neuchoval část dokumentace o veřejné zakázce, stal se postup zadavatele v předmětné veřejné zakázce z části nepřezkoumatelný. Archivace dokumentace o veřejné zakázce je jediným možným způsobem, kterým lze ověřit postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky a zjistit, zda byl jeho postup v souladu se zákonem. Jde tedy o zákonnou povinnost zadavatele, která přispívá k dodržování zásady transparentnosti vyjádřené v ustanovení § 6 odst. 1 zákona a zásady přezkoumatelnosti postupu zadavatele. Z hlediska závažnosti se tak jedná o správní delikt značně závažného charakteru.

117.     Úřad při zvažování výše pokuty přihlédl i k následkům spáchání správního deliktu. V daném případě měl spáchaný správní delikt za následek znemožnění případného přezkumu, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem v souvislosti s „vyřizováním“ dodatečných informací k zadávacím podmínkám.

118.     Co se týče okolností, za kterých byl správní delikt spáchán, vzal Úřad v úvahu jako přitěžující okolnost skutečnost, že se zadavatel dopustil dalších tří správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona (viz výroky II., III. a IV. tohoto rozhodnutí), když při zadávání částí 9, 11 a 25 veřejné zakázky porušil postup stanovený v § 83 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 146 odst. 1 písm. b) zákona, když neodeslal k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek a v Úředním věstníku Evropské unie oznámení o výsledku zadávacích řízení na předmětné části veřejné zakázky do 48 dnů od uzavření smluv na shora uvedené části veřejné zakázky.       

119.     Z hlediska polehčujících okolností přihlédl Úřad ke skutečnosti, že zadavatel neuchoval „pouze“ část dokumentace o veřejné zakázce, tzn. doklady potvrzující, kdy žádosti o dodatečné informace zadavatel obdržel a kdy na tyto žádosti o dodatečné informace odpověděl, a současně doklady potvrzující, zda dodatečné informace k zadávacím podmínkám v návaznosti na tyto žádosti zadavatel odeslal v souladu s § 49 odst. 3 zákona. (viz bod 69. odůvodnění tohoto rozhodnutí), nikoliv kompletní dokumentaci. Úřad současně k výše popsané polehčující okolnosti podotýká, že tuto nelze považovat za okolnost, která by „zhojila“ uvedené porušení zákona zadavatelem. Úřad však k této okolnosti přihlédl při zvažování výše pokuty.    

120.     Při určení výše pokuty vzal Úřad v úvahu i ekonomickou situaci zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Z údajů obsažených na webových stránkách zadavatele http://portal.mpsv.cz/upcr/gr/rozpocet, kde je uvedeno hospodaření zadavatele za rok 2012, ve kterém došlo ke spáchání správních deliktů, Úřad zjistil, že zadavatel v předmětném roce hospodařil s příjmy v řádu stovek miliónů Kč, stejně tak i v následujících letech zadavatel hospodařil s částkami v řádech stovek miliónů Kč, přičemž v roce 2015 dosahovaly jeho příjmy částky téměř 9 mld. Kč. Vzhledem k této skutečnosti Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za likvidační. Nad rámec výše popsaného Úřad dodává, že k uhrazení pokuty za spáchané správní delikty může zadavatel využít i jiné právní nástroje, např. ty, které vyplývají z pracovního práva a odpovědnosti konkrétní osoby za protiprávní stav.

121.     Při posuzování výše uložené pokuty vycházel Úřad z premisy, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, jež nelze oddělit, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v rozsudku č. j. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam.

122.     Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěným správním deliktům zadavatele přistoupil k uložení pokuty. Po zvážení všech okolností případu Úřad uložil pokutu ve výši uvedené ve výroku V. tohoto rozhodnutí, tedy hluboce v dolní polovině možné sazby, neboť dospěl k závěru, že pokuta ve výši 20 000,- Kč naplňuje dostatečně, vzhledem k okolnostem případu, obě shora uvedené základní funkce právní odpovědnosti.

123.     Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

 

Poučení

            Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

 

otisk úředního razítka

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží:

Česká republika – Úřad práce České republiky, Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Pozn.: Pokud je v textu rozhodnutí uveden odkaz na zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jedná se vždy o znění účinné v době zahájení zadávání veřejné zakázky, pokud není výslovně uvedeno jinak.

 

[2] Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 842/2011 ze dne 19. srpna 2011, kterým se stanoví standardní formuláře pro zveřejňování oznámení v oblasti zadávání veřejných zakázek a kterým se zrušuje nařízení (ES) č. 1564/2005.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz