číslo jednací: R65/2015/VZ-22042/2016/321/MMl

zrušeno na základě rozhodnutí soudu

Instance II.
Věc Uzavření rámcové mandátní smlouvy na poskytování právních služeb
Účastníci
  1. Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem
  2. ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o.
  3. Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2015
Datum nabytí právní moci 23. 5. 2016
Související rozhodnutí S913/2014/VZ-3333/2015/532/KSt
R65/2015/VZ-22042/2016/321/MMl
30443/2020/321/TMi
34595/2020/532/KSt
Dokumenty file icon 2015_R65.pdf 438 KB

Č. j.:ÚOHS-R65/2015/VZ-22042/2016/321/MMl

 

23. května 2016

 

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 16. 2. 2015 (doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 18. 2. 2015) podaném zadavatelem –

 

  • Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem, IČO 01312774, se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha – Žižkov, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 13. 11. 2014 JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, IČO 63706491, se sídlem RAKOVSKÝ & PARTNERS s.r.o., Václavská 316/12, Nové Město, 120 00 Praha 2,

 

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S913/2014/VZ-3333/2015/532/KSt ze dne 3. února 2015, ve věci přezkoumání úkonů výše specifikovaného zadavatele, učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Uzavření rámcové mandátní smlouvy na poskytování právních služeb“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 10. 6. 2013 a bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 11. 6. 2013 pod ev. č. 347082, ve znění oprav uveřejněných dne 15. 8. 2013 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 14. 6. 2013 pod ev. č. 2013/S 114-194862, ve znění oprav uveřejněných dne 20. 8. 2013 pod ev. č. 2013/S 160-279460, kde dalším účastníkem je navrhovatel –

 

  • ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4,
  • Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 28360125, se sídlem Helfertova 2040/13, Černá Pole, 613 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 1. 12. 2014 ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4,

které uzavřely dne 12. 8. 2013 Smlouvu o sdružení za účelem podání společné nabídky,

 

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S913/2014/VZ-3333/2015/532/KSt ze dne 3. února 2015

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

ODŮVODNĚNÍ

 

I.               Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1],k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel dne 3. 11. 2014 návrh navrhovatele – ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4, a Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 28360125, se sídlem Helfertova 2040/13, Černá Pole, 613 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 1. 12. 2014 ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4, které uzavřely dne 12. 8. 2013 Smlouvu o sdružení za účelem podání společné nabídky (dále jen „navrhovatel“), na přezkoumání úkonů zadavatele – České republiky – Státního pozemkového úřadu, IČO 01312774, se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha – Žižkov, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 13. 11. 2014 JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, IČO 63706491, se sídlem RAKOVSKÝ & PARTNERS s.r.o., Václavská 316/12, Nové Město, 120 00 Praha 2, (dále jen „zadavatel“), učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Uzavření rámcové mandátní smlouvy na poskytování právních služeb“ (dále jen „veřejná zakázka“), zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 10. 6. 2013 a bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 11. 6. 2013 pod ev. č. 347082, ve znění oprav uveřejněných dne 15. 8. 2013 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 14. 6. 2013 pod ev. č. 2013/S 114-194862, ve znění oprav uveřejněných dne 20. 8. 2013 pod ev. č. 2013/S 160-279460.

2.             Dne 29. 9. 2014 zadavatel rozhodl o zrušení zadávacího řízení (dále jen „rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení“). Rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení obdržel navrhovatel dne 30. 9. 2014. Protože navrhovatel považoval zadavatelovo rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení za učiněné v rozporu se zákonem, doručil dne 15. 10. 2014 zadavateli námitky. Po přezkoumání oprávněnosti námitek navrhovatele zadavatel těmto nevyhověl. Rozhodnutí zadavatele o námitkách ze dne 23. 10. 2014 obdržel navrhovatel dne 24. 10. 2014. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal dne 3. 11. 2014 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu.

3.             Navrhovatel v návrhu uvedl, že zadavatel zrušil zadávací řízení podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona, a to ze dvou důvodů, přičemž se domnívá, že ani jeden z důvodů není důvodem, pro který by byl zadavatel oprávněn zadávací řízení zrušit podle zákona.

II.             Napadené rozhodnutí

4.             Úřad přezkoumal případ ve všech vzájemných souvislostech, po zhodnocení všech podkladů a na základě vlastního zjištění vydal dne 3. února 2015 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S913/2014/VZ-3333/2015/532/KSt (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodl ve výroku I. tak, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 84 odst. 2 písm. e) zákona tím, že zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku, aniž by splnil podmínky stanovené v § 84 odst. odst. 2 písm. e) citovaného zákona, pro které lze zadávací řízení zrušit, když uvedené zadávací řízení nebylo zrušeno bez zbytečného odkladu a v jeho průběhu se nevyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy. Výrokem II. Úřad uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení ze dne 29. 9. 2014. Výrokem III. Úřad uložil zadavateli uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.

5.             V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že nastane-li skutečnost předvídaná v § 84 odst. 2 zákona, je na zvážení zadavatele, zda v řízení bude pokračovat či jej zruší. Jeho volní uvážení, zda zadávací řízení v těchto situacích zruší či nikoliv, je však dále omezeno pořádkovou lhůtou ukládající mu, aby tak učinil bez zbytečného odkladu. Po uplynutí této lhůty již zadavatel není oprávněn zadávací řízení zrušit, neboť dodržení této lhůty je jednou z podmínek, které musí být splněny, aby byl zadavatel oprávněn zadávací řízení zrušit.

6.             Jako první důvod zrušení zadávacího řízení zadavatel v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení uvedl skutečnost, že v průběhu zadávacího řízení zjistil, že ze zadávací dokumentace jednoznačně nevyplývalo, jakým způsobem mají být hodnoceny nabídky v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita předložených právních dokumentů“. Tento nedostatek zadávací dokumentace se podle zadavatele projevil až při hodnocení nabídek. Úřad dále uvedl, že zadavatel ode dne 28. 2. 2014, kdy zrušil rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 6. 2. 2014 až do dne 29. 9. 2014, kdy rozhodl o zrušení zadávacího řízení, neučinil podle dokumentace o veřejné zakázce žádné úkony, ze kterých by vyplývalo, že zjistil pochybení v zadávací dokumentaci. Jedná se tak o lhůtu v délce sedmi měsíců, po kterou zadavatel v zadávacím řízení neučinil žádné právní úkony, ze kterých by bylo zřejmé, že délku této lhůty nezavinil svojí nečinností. Lhůtu sedmi měsíců nečinnosti nelze podle Úřadu považovat za lhůtu bez zbytečného odkladu. Pro úplnost k tomu Úřad dodal, že vzhledem ke skutečnosti, že zadavatel nezrušil zadávací řízení poté, co zjistil nedostatky zadávací dokumentace při hodnocení nabídek, lze z toho usuzovat, že tento důvod zrušení zadávacího řízení je pouze důvodem zástupným. Pokud by podle zadavatele byl způsob hodnocení nabídek popsaný v zadávací dokumentaci skutečně v rozporu se zákonem, pak není zřejmé, proč zadavatel nepřistoupil ke zrušení zadávacího řízení v okamžiku, kdy tuto skutečnost zjistil, a zrušil zadávací řízení až poté, co obdržel pokyn Ministerstva zemědělství. Z uvedeného důvodu neshledal Úřad tento důvod zrušení zadávacího řízení v souladu se zákonem. K tomu Úřad doplnil, že vzhledem ke skutečnosti, že nebyla podmínka pro zrušení zadávacího řízení stanovená v § 84 odst. 2 písm. a) zákona spočívající ve zrušení zadávacího řízení bez zbytečného odkladu splněna, přičemž pro možnost zrušit zadávací řízení je třeba, aby byly splněny kumulativně všechny podmínky stanovené zákonem, se Úřad zkoumáním dalších podmínek stanovených v citovaném ustanovení zákona pro zrušení zadávacího řízení u tohoto důvodu zrušení zadávacího řízení dále nezabýval, neboť by to na rozhodnutí Úřadu v této části nemělo žádný vliv.

7.             Druhým důvodem zrušení zadávacího řízení byla skutečnost, že zadavatel obdržel závazný pokyn od jím nadřízeného Ministerstva zemědělství, podle kterého mu bylo uloženo minimalizovat objem služeb, které jsou mu poskytovány externími dodavateli. K uvedenému důvodu zrušení zadávacího řízení Úřad uvedl, že z pokynu Ministerstva zemědělství vyplývá povinnost minimalizovat objem služeb, které jsou zadavateli poskytovány externími dodavateli, přičemž podle citovaného pokynu Ministerstva zemědělství je možné nejvyšších rezerv dosáhnout v případě prověření veřejných zakázek a smluv na právní a poradenské služby, informační technologie a pronájem kancelářských prostor. Současně je podle Úřadu pokynem Ministerstva zemědělství zadavateli tato povinnost stanovena obecně, přičemž se nevztahuje k žádným konkrétním veřejným zakázkám a tudíž ani k předmětné veřejné zakázce. Podle Úřadu z obsahu pokynu Ministerstva zemědělství nevyplývá jednoznačná povinnost zrušit toto konkrétní zadávací řízení. Z uvedeného důvodu nelze pokyn Ministerstva zemědělství v šetřené veřejné zakázce považovat za důvod zvláštního zřetele, pro který nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, a na základě kterého lze zadávací řízení zrušit podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona tak, jak to učinil zadavatel. Úřad dále uvedl, že zadavatel má povinnost posoudit důvody pro zrušení zadávacího řízení velmi obezřetně a ke zrušení zadávacího řízení přistoupit až tehdy, když skutečně nastanou takové důvody, pro které nelze v zadávacím řízení pokračovat, přičemž v daném případě byl důvodem zrušení zadávacího řízení pouze zcela obecný pokyn nadřízeného orgánu, který však zadavatele k žádnému jednání v předmětné veřejné zakázce nezavazoval a nemohl být tedy sám o sobě důvodem pro zrušení zadávacího řízení. Pro úplnost Úřad dodal, že zadavatel také neprokázal, že by zajišťování právních služeb interním právním týmem bylo zajišťováno úsporněji.

III.           Námitky rozkladu

8.             Dne 18. 2. 2015 obdržel Úřad od zadavatele rozklad ze dne 16. 2. 2015, jímž bylo rozhodnutí Úřadu napadeno v plném rozsahu. Napadené rozhodnutí zadavatel převzal dne 3. 2. 2015. Rozklad byl tedy doručen v zákonné lhůtě.

9.             Prvním okruhem námitek zadavatele jsou námitky týkající se zadávací dokumentace a jejích vad. Zadavatel ve svém rozkladu uvádí, že musí pro úplnost zaujmout postoj k otázce, zda zadávací dokumentace byla perfektní či nikoli. Podle zadavatele existuje jednak vnitřní rozpor v zadávací dokumentaci, který není odstranitelný výkladem a jednak neurčitost hodnotících kritérií. Jelikož zadavatel vycházel z rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S624/2012/VZ-16165/2013/521/JHn ze dne 26. 8. 2013, ve kterém jsou uvedeny požadavky na zadávací dokumentaci, bylo zadavateli podle jeho slov jasné, že Úřad by musel v zájmu konzistentnosti rozhodování konstatovat, že zadavatel při formulování zadávací dokumentace nedodržel povinnosti dané zákonem a musí mu být udělena sankce. Z tohoto důvodu zadavatel nabyl přesvědčení, že jsou dány „důvody zvláštního zřetele hodné“, pro které je možné zrušit zadávací řízení.

10.         Druhý okruh námitek směřuje zadavatel do lhůty stanovené v § 84 odst. 2 zákona a jejího charakteru. Zadavatel má za to, že smyslem stanovené lhůty je, aby zadavatel se zrušením zadávacího řízení neotálel, pakliže důvody k jeho zrušení zjistí. Pokud však lhůtu zadavatel nedodrží, není to důvodem pro nemožnost vykonání práva zrušit zadávací řízení. Komplexním výkladem § 84 odst. 2 zákona zadavatel dospěl k závěru, že v něm není obsažena prekluzivní lhůta, po jejímž marném uplynutí by zadavatel nebyl oprávněn zadávací řízení zrušit. Stanovená lhůta má pouze pořádkový charakter a s jejím marným uplynutím nelze spojovat ztrátu subjektivního práva zadavatele.

11.         Ve vztahu k dodržení lhůty zadavatel uvádí, že má za to, že pořádkovou lhůtu stanovenou v § 84 odst. 2 zákona dodržel a zadávací řízení zrušil bez zbytečného odkladu poté, co dospěl po analýze k závěru o závažnosti vad zadávací dokumentace. Podle názoru zadavatele lhůta stanovená v § 84 odst. 2 zákona nemůže mít prekluzivní charakter a s jejím nedodržením nemohou být spojovány následky ve formě ztráty práva zrušit zadávací řízení. Podle zadavatele nelze spojovat začátek běhu lhůty se zprávou hodnotící komise, která sama o sobě představuje jen indicii o nedostatcích zadávací dokumentace, která vedla zadavatele k další podrobné analýze, což si samozřejmě vyžádalo nezbytný čas.

12.         Posledním okruhem námitek jsou námitky týkající se pokynu nadřízeného orgánu. Zadavatel nesouhlasí se závěrem Úřadu a má za to, že není důvodu rozlišovat mezi obecným a konkrétním příkazem nadřízeného orgánu a dále má za to, že je nutné v případě pochybností vykládat pojem „důvody zvláštního zřetele“ šířeji.

Závěr rozkladu

13.         S ohledem na výše uvedené zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil.

IV.          Řízení o rozkladu

14.         Úřad neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc správnímu orgánu rozhodujícím o rozkladu.

Vyjádření navrhovatele k rozkladu

15.         Navrhovatel ve svém vyjádření doručeném Úřadu dne 24. 2. 2015 uvedl, že se ztotožňuje se závěry napadeného rozhodnutí. Navrhovatel má za to, že se zadavatel výslovně v rozkladu přiznal k netransparentnosti, dále se navrhovatel vyjadřoval k údajným vadám zadávací dokumentace, k charakteru lhůty podle § 84 odst. 2 zákona a k pokynu nadřízeného orgánu jako důvodu hodného zvláštního zřetele. Podle navrhovatele nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro zrušení zadávacího řízení podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona a zadavatel nepřistoupil ke zrušení zadávacího řízení ve lhůtě bez zbytečného odkladu. Navrhovatel proto navrhl, aby předseda Úřadu podaný rozklad zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Stanovisko předsedy Úřadu

16.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

17.         Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S913/2014/VZ-3333/2015/532/KSt ze dne 3. února 2015 rozhodl tak jak je uvedeno ve výrocích napadeného rozhodnutí, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se ztotožnil. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.

V.            K námitkám rozkladu

18.         Prvním okruhem námitek zadavatele jsou námitky týkající se zadávací dokumentace a jejích vad. Podle zadavatele existuje jednak vnitřní rozpor v zadávací dokumentaci, který není odstranitelný výkladem a jednak neurčitost hodnotících kritérií. Zadavatel podle jeho slov vycházel z rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S624/2012/VZ-16165/2013/521/JHn ze dne 26. 8. 2013, ve kterém jsou uvedeny požadavky na zadávací dokumentaci, přičemž zadavatel dospěl k závěru, že při formulování zadávací dokumentace nedodržel povinnosti dané zákonem a jsou zde dány „důvody zvláštního zřetele hodné“, pro které je možné zrušit zadávací řízení.

19.         Jako první důvod zrušení zadávacího řízení zadavatel v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení uvedl skutečnost, že v průběhu zadávacího řízení zjistil, že ze zadávací dokumentace jednoznačně nevyplývalo, jakým způsobem mají být hodnoceny nabídky v dílčím hodnotícím kritériu „Kvalita předložených právních dokumentů“.

20.         Zrušení zadávacího řízení s poukazem na ustanovení § 84 odst. 2 písm. e) zákona přichází v úvahu za kumulativního splnění dvou podmínek: ke zrušení zadávacího řízení musí dojít bez zbytečného odkladu (poté, co se zadavatel dozví o existenci důvodu, o který se zrušení zadávacího řízení opírá), a zrušit lze zadávací řízení pouze tehdy, pokud se v průběhu zadávacího řízení vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval.

21.         Úřad ve vztahu k prvnímu důvodu zrušení zadávacího řízení uvedenému zadavatelem posuzoval nejprve splnění podmínky spočívající ve skutečnosti, že ke zrušení zadávacího řízení musí dojít bez zbytečného odkladu. Splnění druhé podmínky, tedy zda se vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval Úřad neposuzoval, neboť dospěl k závěru, že nebyla splněna již první podmínka a vzhledem k tomu, že je potřeba kumulativní splnění obou podmínek pro zrušení zadávacího řízení, Úřad se zkoumáním toho, zda se jedná o důvody hodné zvláštního zřetele nezabýval, neboť by to bylo nadbytečné a nemělo by to na nenaplnění kumulativních podmínek pro zrušení zadávacího řízení vliv. Pokud tedy zadavatel směřuje námitky do naplnění této podmínky, nejedná se o námitku, kterou bych mohl vypořádat, neboť naplnění této podmínky nebylo předmětem přezkumu Úřadem, přičemž s tímto postupem Úřadu jsem se ztotožnil, neboť je souladný se zákonem. Je zcela irelevantní, zda zadávací dokumentace obsahovala vady či nikoli, neboť i v případě, že by zadávací dokumentace obsahovala vady a jednalo by se o důvody hodné zvláštního zřetele a došlo by tímto k naplnění této zákonné podmínky, zadavatel nesplnil zákonem požadovanou podmínku, a to zrušení zadávacího řízení bez zbytečného odkladu. Zadavatel nenaplnil naposledy zmíněnou zákonnou podmínku a zrušením zadávacího řízení postupoval v rozporu se zákonem.

22.         Druhý okruh námitek směřuje zadavatel do lhůty stanovené v § 84 odst. 2 zákona a jejího charakteru. Stanovená lhůta má podle názoru zadavatele pouze pořádkový charakter a s jejím marným uplynutím nelze spojovat ztrátu subjektivního práva zadavatele. Podle zadavatele nelze spojovat začátek běhu lhůty se zprávou hodnotící komise, která sama o sobě představuje jen indicii o nedostatcích zadávací dokumentace, která vedla zadavatele k další podrobné analýze, což si samozřejmě vyžádalo nezbytný čas. K této námitce uvádím následující.

23.         Lhůtu „bez zbytečného odkladu“ používá zákonodárce často, přičemž většinou je tato lhůta určena ke splnění povinnosti nebo k uskutečnění právního jednání či jiného projevu vůle. Takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat. Jde tak o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního jednání či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Lhůtu „bez zbytečného odkladu“ je pak potřeba vždy posoudit dle konkrétních okolností daného případu. V některých případech se může jednat o dny, někdy se může jednat až o týdny či měsíce. Nicméně pokud by zadavatel, přestože zjistil existenci důvodu pro zrušení zadávacího řízení, během výše uvedené lhůty činil takové kroky, ze kterých by bylo jasné, že v zadávacím řízení hodlá pokračovat, pak již není oprávněn zadávací řízení zrušit (viz Podešva, V. Zákon o veřejných zakázkách: komentář. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2011, s. 372).

24.         Na okraj pro ilustraci ve vztahu k výkladu neurčitého právního pojmu bez zbytečného odkladu odkazuji na lhůtu obdobného charakteru jako je bez zbytečného odkladu, a tím je lhůta ihned, která je použita u otevírání obálek po skončení lhůty pro podávání nabídek. Mám za to, že pojem ihned a pojem bez zbytečného odkladu jsou z časového hlediska velmi obdobnými lhůtami, kdy v obou případech zákon předpokládá, že zadavatel bude činit potřebné úkony co nejdříve, ať už od skončení lhůty pro podání nabídek nebo od zjištění existence důvodu pro zrušení zadávacího řízení. Přičemž lze předpokládat, že lhůta ihned bude kratší než lhůta bez zbytečného odkladu. Ale stejně jako lhůta ihned nemůže být nepřiměřeně prodlužována na několik dnů, tak rovněž lhůta bez zbytečného odkladu nemůže být prodlužována na několik měsíců, neboť pak již nedochází k naplnění příslušných lhůt v souladu se zákonem. Ohledně lhůty ihned v případě otevírání obálek odkazuji na rozhodovací praxi Úřadu např. rozhodnutí č. j. ÚOHS-S51/2014/VZ-9093/2014/513/JWe ze dne 29. 4. 2014, kdy tento dovodil, že „mezi termínem pro podávání nabídek a termínem pro jejich otevření musí být ponechán časový prostor pro uskutečnění administrativních, technických a organizačních úkonů a příprav pro řádné otevírání obálek, avšak zadavatel by měl brát současně zřetel na to, aby určil takový časový termín otevírání obálek, kterým bude sledován záměr zákonodárce, kterým bude posilována zásada transparentnosti a kterým tak nebude docházet ke zbytečným, neoprávněným, nedůvodným a podezřelým odkladům a prostojům při otevírání obálek s nabídkami. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se jeví jako přiměřená doba mezi koncem lhůty pro podávání nabídek a začátkem otevírání obálek doba, která je počítána pouze v řádu minut.“

25.         Ohledně naplnění podmínky bezodkladnosti pro ilustraci odkazuji na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 28/2008-74 ze dne 18. 2. 2008, kde bylo judikováno, že „jestliže se zadavatel o důvodu pro zrušení veřejné zakázky dozvěděl dne 22. 6. 2007, pak zrušení zadávacího řízení dne 9. 8. 2007, tedy s odstupem cca jednoho a půl měsíce, by bylo možno považovat za reakci uskutečněnou bez zbytečného odkladu, tato podmínka by tedy mohla být splněna“. Tento citovaný závěr Krajského soudu v Brně byl potvrzen i rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 64/2009 – 109 ze dne 27. 1. 2010. V citovaném případě oba soudy dospěly k závěru, že zadavatel jednal bez zbytečného odkladu, když zrušil zadávací řízení až za jeden a půl měsíce od doby, kdy se dozvěděl o důvodu pro zrušení zadávacího řízení, avšak v přezkoumávaném případě se jedná o reakci zadavatele spočívající ve zrušení zadávacího řízení, která přišla až sedm měsíců poté, kdy se zadavatel dozvěděl o důvodu pro zrušení zadávacího řízení. V případě prodlení v takovémto rozsahu, pak již nelze pohlížet na reakci zadavatele jako na učiněnou bez zbytečného odkladu.

26.         Pro úplnost konstatuji, že § 84 odst. 2 zákona zakládá fakultativní oprávnění zadávací řízení zrušit. Je na zadavateli, zda tak učiní či zda svého oprávnění nevyužije. V  případě, že zadavatel tohoto oprávnění využije, musí vydat rozhodnutí, a to bez zbytečného odkladu poté, co se dozví o skutečnosti, která zakládá toto jeho oprávnění. Lze tedy dovodit, že pokud zadavatel, ačkoli naplňuje například důvod hodný zvláštního zřetele, zadávací řízení nezruší okamžitě poté, co se o tomto důvodu dozví, nenaplní jednu ze zákonem stanovených podmínek pro zrušení zadávacího řízení. Jak dlouhá doba může ve skutečnosti uplynout od doby, kdy se zadavatel o existenci důvodu dozví do rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení je pak nutno posuzovat s ohledem na okolnosti daného případu. Pokud nedojde k okamžitému zrušení zadávacího řízení, je pak potřeba rozlišovat, zda zadavatel činil nějaké konkrétní a seznatelné kroky vedoucí ke zrušení zadávacího řízení a zda jsou dány objektivní okolnosti, které oddalují možnost zrušení zadávacího řízení nebo zda je zadavatel pouze nečinný. V určitých případech si pak lze představit, že stejná lhůta, např. tři měsíce, jež uplyne mezi zjištěním existence důvodu pro zrušení zadávacího řízení zadavatelem do vydání jeho rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, může být v jednom případě shledána jako nenaplnění zákonné podmínky bez zbytečného odkladu a v jiném případě jako její naplnění.

27.         Dále pak uvádím, že pro zrušení zadávacího řízení platí první věta § 84 odst. 2 písm. e) zákona, že takový úkon provede zadavatel bez zbytečného odkladu. Tímto se rozumí nikoliv okamžitě ihned poté, co se o takové skutečnosti dozví, ale bezodkladně znamená, že zadavatel zruší zadávací řízení poté, co zjistí a posoudí, zda jiné řešení je či není možné. Přičemž rozhodnutí zadavatele, zda jiné přijetí jiného řešení je nebo není možné, by mělo vycházet z účelu zadávacího řízení. Zadavatel je tedy oprávněn ke zrušení zadávacího řízení přistoupit až v případě, kdy již není možné naplnit účel zadávacího řízení. K tomuto odkazuji na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2009, č. j. 62 Ca 28/2008-74, kde uvádí: „Protože ZVZ (zákon, pozn. předsedy Úřadu) ani jiný na něj případně navazující a s § 84 odst. 2 písm. e) související právní předpis nestanoví, co se rozumí důvody hodnými zvláštního zřetele podle uvedeného ustanovení, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, je třeba tuto podmínku vyložit ve světle účelu každého zadávacího řízení a ve světle konstrukce celého § 84 zákona. Účelem každého zadávacího řízení by měl být výběr nejvhodnějšího řešení, uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a její uskutečnění, a sice na základě výběru pro zadavatele nejvýhodnější nabídky (ať už na základě nejnižší ceny či celkově ekonomicky nejvýhodnější nabídky) při dodržení pravidel otevřené soutěže. Zákon totiž popisuje zvláštní způsob kontraktačního jednání, ke kterému dochází mezi zadavatelem na straně jedné a dodavateli jednotlivých plnění, která mají být hrazena z veřejných prostředků, na straně druhé. Hlavním účelem takové významně formalizované, jinak však stále soukromoprávní kontraktace, nad níž je uskutečňován dohled v režimu práva veřejného, je efektivnost vynakládání veřejných prostředků a jejich přímá či zprostředkovaná úspora a zajištění účinné konkurence. Ta může být výjimečně omezena na základě jednotlivých ustanovení zákona toliko tehdy, pokud její omezení samo o sobě vede k vyšší efektivnosti vynakládání veřejných prostředků.“

28.         K účelu zadávacího řízení se rovněž vyjadřuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2009 č. j. 9 Afs 87/2008. „Účelem zadávacího řízení je zabezpečit hospodářskou soutěž o předmět veřejné zakázky, tedy volnou a efektivní soutěž dodavatelů o zakázky, a tím také dosáhnout efektivního nakládání s prostředky z veřejných rozpočtů, neboť zadavatelé většinou nehospodaří s vlastními finančními zdroji a nemají tedy v obecné rovině žádnou motivaci k tomu, aby postupovali nanejvýš hospodárně. Při zadávání veřejných zakázek je tedy nutno zajistit, aby veřejné rozpočty byly spotřebovávány řádně a efektivně, na základě seriózního hodnocení nabídek a bez jakéhokoliv druhu zvýhodňování nebo protihodnoty finanční nebo politické. Konkurence nutí uchazeče o veřejnou zakázku, aby si počínali jako v každém jiném obchodně právním vztahu, tj. nabídli kvalitní výkon za odpovídající cenu.“ Na základě výše uvedeného lze tedy shrnout, že účelem zadávacího řízení je uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, a to s dodavatelem, který předložil nejvhodnější nabídku v otevřené soutěži, čímž dojde k efektivnímu vynakládání veřejných prostředků. Zadavatel by si tedy před zrušením zadávacího řízení měl rovněž posoudit, zda jsou v jeho případě dány důvody podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona a zda nelze po zadavateli požadovat, aby pokračoval v zadávacím řízení, neboť již nemůže být naplněn účel zákona a zadávacího řízení. Sám zadavatel pak v rozkladu konstatuje, že „Smyslem stanovené lhůty je, aby zadavatel se zrušením zadávacího řízení neotálel, pakliže důvody k jeho zrušení zjistí.“ Přičemž z rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení je zřejmé, že zadavatel tyto důvody zjistil při hodnocení nabídek, když uvedl, že „Při hodnocení nabídek vyšlo zejména najevo, že v zadávací dokumentaci Veřejné zakázky není dostatečně upraven postup, jakým má hodnotící komise dospět k celkovému počtu bodů v rámci Hodnotícího kritéria (….) způsob hodnocení nabídek v Hodnotícím kritériu popsaný v zadávací dokumentaci Veřejné zakázky je vnitřně rozporný, když z čl. 11.2.1. zadávací dokumentace není jasné, zda mají být nabídky uchazečů podle odst. 2 citovaného článku hodnoceny vzájemným porovnáním vzorových právních dokumentů nebo samostatně a nezávisle na sobě podle bodové stupnice uvedené v odst. 3. a 4. citovaného článku. Slovní vyjádření míry splnění hodnotícího kritéria v bodové stupnici se podle zadavatele jeví jako nedostatečně určité a na jeho základě nelze provést transparentní a přezkoumatelné hodnocení nabídek (...). Výše uvedené nedostatky zadávací dokumentace se projevily až při hodnocení nabídek.“ Hodnocení nabídek proběhlo dne 23. 12. 2013 a následně dne 5. 2. 2014 hodnotící komisí, a z žádných dalších dokumentů nevyplynulo, že by proběhlo další hodnocení nabídek hodnotící komisí či samotným zadavatelem. Zadavatel přitom uvedl, že při hodnocení nabídek vyšly najevo nedostatky zadávací dokumentace a zároveň zadavatel ani v řízení před Úřadem, ani v rozkladu netvrdil okamžik, kdy se dozvěděl o existenci důvodu zřetele hodného. Z tohoto vyplývá, že zadavatel musel pochybení zjistit nejpozději mezi druhým hodnocením nabídek a druhým rozhodnutím o výběru nejvhodnější nabídky, tedy dne 6. 2. 2014, kdy obdržel zprávu hodnotící komise o novém posouzení a hodnocení nabídek a kdy zároveň rozhodl o novém výběru nejvhodnější nabídky, neboť z žádných dokumentů nevyplývá, že by se později zabýval otázkou, zda je zadávací dokumentace v části týkající se způsobu hodnocení nabídek v souladu se zákonem či nikoliv.

29.         Zadavatel dne 28. 2. 2014 zrušil rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 6. 2. 2014 a ke zrušení zadávacího řízení zadavatel přistoupil až dne 29. 9. 2014. K námitce zadavatele, že nelze spojovat začátek běhu lhůty se zprávou hodnotící komise, která sama o sobě představuje jen indicii o nedostatcích zadávací dokumentace, která vedla zadavatele k další podrobné analýze, uvádím, že z dokumentace o veřejné zakázce není nikterak zřejmé, že by zadavatel činil jakékoli kroky směřující ke zrušení zadávacího řízení. Z dokumentace o veřejné zakázce není zřejmé, že by zadávací dokumentaci podrobil analýze, a že by na základě ní dospěl k jím tvrzenému závěru. Ani v rozkladu toto své tvrzení zadavatel více nerozvedl a nikterak nedoložil. Pro úplnost uvádím, že zadavatel nejen že nečinil v mezidobí sedmi měsíců kroky směřující ke zrušení zadávacího řízení, ale naopak v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2014 o zrušení rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky uvedl, že po zrušení výběru nejvhodnější nabídky bude provedeno nové posouzení a hodnocení nabídek, ke kterému, jak vyplývá ze zadávací dokumentace, nedošlo. Námitka zadavatele je tedy nedůvodná.

30.         Ve vztahu k námitce zadavatele, že lhůta bez zbytečného odkladu není prekluzivní a k obšírnému pojednání o charakteru této lhůty a použitým výkladovým metodám obsaženému v rozkladu uvádím, že Úřad v napadeném rozhodnutí jasně uvedl, že se nejedná o prekluzivní lhůtu. Konkrétně Úřad uvedl, že „K argumentu zadavatele, že lhůta „bez zbytečného odkladu“ není lhůtou prekluzivní, Úřad uvádí, že s tímto argumentem souhlasí. Zákonem není stanovená konkrétní délka lhůty, během které by měl zadavatel rozhodnout o zrušení zadávacího řízení. Zároveň se však nejedná o lhůtu, kterou by bylo možné protahovat po dobu několika měsíců, jak tomu bylo v šetřeném případě a to bez konkrétních příčin či důvodů.“ Námitky obsažené v rozkladu, že se podle zadavatele nejedná o prekluzivní lhůtu, tedy považuji za nedůvodné, neboť s tímto argumentem zadavatele se již ztotožnil Úřad v napadeném rozhodnutí. Sám zadavatel pak v rozkladu ve vztahu k dodržení lhůty konstatuje, že si je vědom, že zrušení zadávacího řízení představuje nejkrajnější řešení, ke kterému je možné přikročit teprve tehdy, pokud nelze použít mírnějších prostředků.

31.         Závěrem k této části uvádím, že zadavatel neprokázal existenci důvodů, které by mu znemožnily rozhodnout o zrušení zadávacího řízení dříve, tedy bez zbytečného odkladu, čímž nenaplnil zákonem stanovenou podmínku spočívající ve vydání rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení bez zbytečného odkladu.

32.         Posledním okruhem námitek zadavatele jsou námitky týkající se pokynu nadřízeného orgánu, tedy Ministerstva zemědělství. Zadavatel má za to, že není důvodu rozlišovat mezi obecným a konkrétním příkazem nadřízeného orgánu a dále má za to, že je nutné v případě pochybností vykládat pojem „důvody zvláštního zřetele“ šířeji.

33.         Druhým důvodem zrušení zadávacího řízení byla skutečnost, že zadavatel obdržel závazný pokyn č. j. 54607/2014-MZE-12000 ze dne 22. 7. 2014 od jemu nadřízeného Ministerstva zemědělství, podle kterého mu bylo uloženo minimalizovat objem služeb, které jsou mu poskytovány externími dodavateli.

34.         Ust. § 84 odst. písm. e) zákona stanovuje možnost fakultativního zrušení zadávacího řízení za situace, kdy v zadávacím řízení nastanou „důvody hodné zvláštního zřetele“, pro které nelze po zadavateli požadovat pokračování v zadávacím řízení. S ohledem na to, že pojem „důvody zvláštního zřetele hodné“ je neurčitým právním pojmem, je nutné nejprve vymezit možný okruh skutečností, na které jej lze aplikovat. Zákon sám takové důvody žádným způsobem nedefinuje, a proto je třeba tomuto pojmu přisoudit takový význam, který nejlépe odpovídá povaze, smyslu a účelu toho, co zákon upravuje. Obdobně se k takovému postupu vyjadřuje i Nejvyšší správní soud, který ve svém rozsudku ze dne 30. 6. 2003, č. j. 6 A 118/2001 – 44 uvedl: „v situaci, kdy v zákoně není neurčitý právní pojem definován, je třeba jeho výklad hledat toliko v účelu zákona. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i ostatními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah a význam užitého neurčitého pojmu objasnit“, což dále Nejvyšší správní soud konkretizoval i ve svém rozsudku ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004 - 73, a v rozsudku ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 Afs 20/2008 - 152, kde uvedl: „V oblasti práva veřejných zakázek je třeba si navíc počínat tak, aby interpretace byla ku prospěchu efektivní hospodářské soutěže“.

35.         Z hlediska možného výkladu ust. § 84 odst. 2 písm. e) zákona je pak třeba vycházet, ze závěrů, obsažených v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. ledna 2010 č. j. 2 Afs 64/2009 – 109, dle nichž: „Jakékoliv zrušení zadávacího řízení v případě veřejné zakázky ale musí být vykládáno restriktivně, aby bylo zamezeno libovůli (svévoli) veřejného zadavatele, která by mohla vyústit v korupci či nepřípustnou veřejnou odplatu, a tedy přesně v duchu výkladu provedeného krajským soudem. Proto je třeba ustanovení § 84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách a zejména slovní spojení „důvody zvláštního zřetele hodné“ vykládat jako důvody objektivní, stojící vně veřejného zadavatele, nikoliv jako důvody subjektivního rázu, které by popřely smysl jmenovaného zákona“. Konkrétní důvody pak tentýž rozsudek konkretizuje takto: „důvody pro pokračování v zadávacím řízení v důsledku podstatné změny okolností, které nastaly v době od zahájení zadávacího řízení a které zadavatel s přihlédnutím ke všem okolnostem nemohl předvídat a ani je nezpůsobil. Za podstatnou změnu okolností se považuje například skutečnost, kdy zadavatel v průběhu zadávacího řízení neobdržel očekávané rozpočtové prostředky či přislíbenou veřejnou podporu či kdy tuto veřejnou podporu není oprávněn nadále čerpat, popřípadě její část určenou k zajištění úhrady plnění dodavatele. Dále lze zrušit řízení i v případě, že se v průběhu řízení vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval. Takovými důvody může být například porušení postupu předepsaného tímto zákonem pro zadávání veřejných zakázek, které zadavatel sám zjistil“.

36.         Podle závěrů obsažených v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 18/2013 – 98 ze dne 8. prosince 2014: „Mezi takové důvody pak lze řadit například přírodní katastrofu, nepřidělení přislíbené dotace, obdržení nabídek výrazně převyšujících předpokládanou cenu apod. a musí se přitom jednat o takový případ, kdy zadavatel již nemá možnost přijmout opatření k nápravě (§ 111 odst. 6 ZVZ). Tyto důvody ke zrušení pak „musí být důvody objektivními, které stojí vně zadavatele, které atakují samotný smysl dokončení již zahájeného zadávacího řízení, které vystavují zadavatele objektivnímu riziku pro případ, že by zadávací řízení zrušeno nebylo, a které by představovaly stejně závažný a objektivní důvod pro jinou osobu v témže nebo ve srovnatelném postavení zadavatele a v týchž či srovnatelných okolnostech, za nichž má být zadávací řízení rušeno.“

37.         Z obsahu výše vyjmenovaných závěrů rozsudků Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu, vyplývá, že možnost zadavatele zrušit zadávací řízení v případě veřejné zakázky musí být vykládána restriktivně, a to proto, aby bylo zamezeno libovůli veřejného zadavatele. Z toho důvodu správní soudy dospěly k závěru, že neurčitý právní pojem „důvody zvláštního zřetele hodné“ je třeba vykládat jako důvody objektivní, stojící vně veřejného zadavatele a nikoliv jako důvody subjektivního rázu, které by popřely smysl jmenovaného zákona. Z hlediska konkrétních skutkových stavů tak správní soudy dovodily, že za důvody zvláštního zřetele hodné, pro které je zadavatel oprávněn zrušit zadávací řízení, lze považovat např. situace, kdy zadavatel sám zjistí, že svým postupem porušil zákon a jiné opatření k nápravě již není možné přijmout, dále kdy zadavatel nedisponuje dostatečným množstvím finančních prostředků pro dokončení veřejné zakázky z důvodu krácení finančních prostředků v jeho rozpočtu nebo z důvodu nepřiznání či odnětí dotace. Jak je již výše uvedeno k tomuto zrušení je zadavatel ze zákona povinen přistoupit bez zbytečného odkladu. S ohledem na výše uvedené je však zřejmé, že v každém individuálním případě je třeba zkoumat skutkové okolnosti daného případu a při hodnocení toho, zda byly či nebyly splněny podmínky pro zrušení zadávacího řízení vycházet ze smyslu a účelu zákona.

38.         V daném případě zadavatel obdržel pokyn od jemu nadřízeného Ministerstva zemědělství, podle kterého mu bylo uloženo minimalizovat objem služeb, které jsou mu poskytovány externími dodavateli. Jednalo se tedy o obecný dopis ze strany nadřízeného orgánu ve věci snižování nákladů spojených s fungováním státní správy, jehož obsahem byla žádost ze strany Ministerstva zemědělství o kontrolu plánovaných a probíhajících výběrových řízení.

39.         Pokud tedy zadavatel namítá, že není důvodu rozlišovat mezi obecným a konkrétním příkazem nadřízeného orgánu, vyjadřuji se k této námitce následovně. Je třeba rozlišovat příkaz nadřízeného orgánu ke zrušení konkrétního výběrového řízení, v kterémžto případě se jedná o objektivní okolnost stojící vně zadavatele, jak požaduje výše citovaná judikatura správních soudů, neboť pokud zadavatel dostane přímý pokyn „zvenčí“ ke zrušení určitého zadávacího řízení, je toto skutečností objektivní, kterou zadavatel nemůže nikterak ovlivnit. Jiným případem však je, pokud zadavatel od nadřízeného orgánu obdrží velmi obecný pokyn, aby zkontroloval současná a budoucí výběrová řízení (s doporučujícím odkazem na určité oblasti), aby nedocházelo k neúměrným závazkům zadavatele v budoucnu. Takovýto pokyn pak nechává na zvážení zadavatele jakými kroky a prostředky tomuto pokynu vyhoví a požadovaného cíle dosáhne, musí však vždy postupovat v souladu se zákonem, tedy naplnit všechny výše uvedené zákonem požadované podmínky pro zrušení zadávacího řízení. Obecný pokyn Ministerstva zemědělství zavazoval zadavatele k prošetření neurčitého okruhu zadávacích řízení. Zadavatel však musí odůvodnit, proč toto konkrétní zadávací řízení již nenaplňuje účel, pro který bylo zahájeno a proč jsou dány důvody k jeho zrušení. Takové důvody v rozhodnutí zadavatel neuvedl, a pouhý odkaz na takto vágně formulovaný pokyn nadřízeného orgánu tak nemůže být důvodem hodným zvláštního zřetele. Zadavatel je povinen reflektovat judikaturou předestřený restriktivní výklad důvodů pro zrušení zadávacího řízení. Pro úplnost konstatuji, že relevantní pro zrušení zadávacího řízení jsou vždy a pouze důvody uvedené zadavatelem v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení a tyto důvody Úřad přezkoumával.

40.         Na tomto místě opětovně zdůrazňuji, že u každého uváděného „důvodu zvláštního zřetele hodného“ pro zrušení zadávacího řízení je třeba zkoumat, zda má objektivní povahu, zda stojí vně zadavatele a zda se dotýká samotného smyslu dokončení zadávacího řízení. Pokynem Ministerstva zemědělství bylo uloženo zadavateli minimalizovat objem služeb, které jsou mu poskytovány externími dodavateli, pokud je možné předmětné činnosti zajistit úsporněji ze strany interních zaměstnanců či na základě zlepšení organizace. Je tedy nesporné, že zadavatel byl zavázán k tomu, aby provedl kontrolu zadávacích řízení a zvolil způsob, kterým docílí požadovaného výsledku. Jak již bylo uvedeno výše, zadavatel nebyl zavázán k postupu v tomto konkrétním zadávacím řízení, nicméně to neznamená, že by nebyl schopen dosáhnout požadované úspory i v rámci tohoto zadávacího řízení, a to bez toho aniž by musel zadávací řízení zrušit jako celek. Rámcová smlouva, k jejímuž uzavření mělo v tomto zadávacím řízení dojít je charakteristická tím, že v ní není dopředu vymezeno přesné množství, k jehož odběru by se zadavatel jejím uzavřením zavazoval. V daném případě mělo dojít k uzavření rámcové mandátní smlouvy na poskytování právních služeb. Z obsahu rámcové mandátní smlouvy na poskytování právních služeb, nevyplývá, že je zadavatel povinen odebrat celý rozsah předmětu plnění veřejné zakázky. Předmětem uzavřené rámcové mandátní smlouvy nebyly konkrétní právní služby, ty by byly až předmětem uzavřených dílčích prováděcích smluv o poskytování právních služeb, které by byly uzavírány postupem podle § 92 odst. 2 písm. b) zákona. Pokud byl tedy zadavatel zavázán nadřízeným orgánem k úspoře finančních prostředků, mohl zadavatel této úspory dosáhnout tím, že by v rámci dílčích prováděcích smluv zabezpečoval pouze taková plnění, která nebude schopen zajistit interními zaměstnanci či na základě zlepšení organizace, čímž by zároveň vyhověl požadavku Ministerstva zemědělství a zároveň by nemusel zrušit zadávací řízení na celý předmět veřejné zakázky. Na tomto místě rovněž odkazuji na výše uvedené ve vztahu k účelu zadávacího řízení.

41.         Pro srovnání odkazuji na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 65/2013 – 70 ze dne 15. 10. 2015, kde je uvedeno: „Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2010, č. j. 2 Afs 64/2009 – 109, vyplývá, že důvody podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách musí být „důvody objektivními, nastalými a působícími vně zadavatele“. Pokud by krajský soud akceptoval výklad žalovaného, že § 84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách představuje rozšíření zadavatelovy možnosti zrušit zadávací řízení na jakékoli jiné situace, v nichž podle uvážení zadavatele on sám na základě existence i jeho „vnitřních důvodů“ nemá zájem v zadávacím řízení pokračovat, znamenalo by to, že by se tím dostal do rozporu se samotným smyslem přísné konstrukce toliko výjimečných a objektivních důvodů, na nichž je § 84 zákona o veřejných zakázkách vystavěn. Znamenalo by to tedy, že by zadavatel mohl veškeré ostatní důvody vyjmenované v § 84 zákona o veřejných zakázkách až do uzavření smlouvy na plnění, které představuje veřejnou zakázku, fakticky obejít vlastní úvahou o svých subjektivních důvodech (pro něj samotného důvodu zvláštního zřetele hodných)…“.

42.         K námitce zadavatele, že je nutné v případě pochybností vykládat pojem „důvody zvláštního zřetele“ šířeji odkazuji na výše uvedené a na výklad těchto „důvodů zvláštního zřetele hodných“ jak jej podal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27. 1. 2010 č. j. 2 Afs 64/2009-109, dle nějž je nutné důvody pro zrušení zadávacího řízení vykládat restriktivně, aby bylo zamezeno libovůli zadavatele, přičemž slovní spojení „důvody hodné zvláštního zřetele“ je třeba vykládat jako „důvody objektivní, stojící vně veřejného zadavatele, nikoli jako důvody subjektivního rázu“. Na základě výkladu tohoto pojmu, jak jej učinil v citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud, pak neobstojí zadavatelův názor, že je pojem „důvody zvláštního zřetele“ nutno vykládat šířeji.

43.         Ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí a jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když napadené rozhodnutí jsem shledal zákonným a věcně správným. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda v daném případě zadavatel postupoval v souladu se zákonem či nikoli. Současně Úřad všechny podklady pro vydání rozhodnutí řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a které ho vedly k závěru, že nebyly splněny podmínky pro zrušení zadávacího řízení zadavatelem, přičemž zjištěný skutkový stav přezkoumal z hlediska naplnění zákonných ustanovení. Dále Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití. Závěry Úřadu, obsažené v napadeném rozhodnutí, jsou dostatečně odůvodněny a jsou vnitřně logicky uspořádané. Závěrem tedy shrnuji, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když konstatoval, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, a proto uložil nápravné opatření.

VI.          Závěr

44.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

45.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

  

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

 

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

Obdrží:

1.             JUDr. Adam Rakovský, advokát, RAKOVSKÝ & PARTNERS s. r. o., Václavská 316/12, Nové Město, 120 00 Praha 2

2.             ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s. r. o., Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz