číslo jednací: S0331/2016/VZ-20183/2016/522/JKr

 

ODŮVODNĚNÍ

Zadávací řízení

1.             Zadavatel – Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i., IČO 68378271, se sídlem Na Slovance 1999/2, 182 00 Praha-Libeň (dále jen „zadavatel“), zahájil podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon[1]“) odesláním výzvy k podání nabídek (dále jen „Výzva“) dne 24. 4. 2015 zjednodušené podlimitní řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Dodávka malé výpočetní techniky“, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 1. 7. 2015 pod evidenčním číslem 517176 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Ze zadávací dokumentace předmětné veřejné zakázky a jejích příloh plyne, že předmětem veřejné zakázky bylo dodání výpočetní techniky zadavateli a související služby (zajištění technické podpory a záručního, mimozáručního a pozáručního servisu).

3.             Z bodu 1. 5 zadávací dokumentace dále plyne, že zadavatel rozdělil předmět veřejné zakázky do následujících částí:

• část 1 – pracovní notebook vědecký,
• část 2 – monitory a doplňky,

přičemž podle přílohy č. 4 („Předmět plnění“) ve spojení s přílohou č. 5 („Tabulka nabídkové ceny“) zadávací dokumentace zadavatel v rámci části 1 veřejné zakázky poptával 5 vědeckých notebooků a v rámci části 2 veřejné zakázky 5 monitorů, 5 flash disků, 5 externích disků 2,5", 5 pamětí RAM a 5 externích optických zapisovacích mechanik.

4.             Z bodu 1.6 zadávací dokumentace dále plyne, že zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky ve výši 215.703,- Kč bez DPH, přičemž předpokládaná hodnota jednotlivých částí veřejné zakázky činila 164.876,- Kč bez DPH (část 1) a 50.827,- Kč bez DPH (část 2).

5.             Zadavatel ve Výzvě stanovil lhůtu pro podání nabídek do 7. 5. 2015 do 11:00 hod.

6.             Jak vyplývá z dokumentace o veřejné zakázce, zadavatel odeslal Výzvu dne 24. 4. 2015 prostřednictvím držitele poštovní licence šesti zájemcům, přičemž tato skutečnost je v dokumentaci doložena kopiemi dodejek. Z  údajů uveřejněných na profilu zadavatele (http://www.e-zakazky.cz/Profil-Zadavatele/74e987e1-b4a1-4571-b8b6-2cd93fe6f932/Zakazka/P15V00000055) pak vyplývá, že Výzva byla na profilu zadavatele uveřejněna dne 23. 4. 2015.

7.             Z protokolu o otevírání obálek ze dne 7. 5. 2015 vyplývá, že zadavatel obdržel jednu nabídku pro část 1 veřejné zakázky a 1 nabídku pro část 2 veřejné zakázky. V případě obou nabídek se jednalo o nabídku společnosti Af Office, s.r.o., IČO 26768771, se sídlem Jednořadá 1051/53, 160 00 Praha-Bubeneč. Jak plyne z rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 28. 5. 2015, zadavatel rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky citovaného uchazeče na část 1 veřejné zakázky (dále jen „vybraný uchazeč“).

8.             Z rozhodnutí a oznámení o zrušení zadávacího řízení ze dne 3. 6. 2015 plyne, že téhož dne zadavatel rozhodl o zrušení zadávacího řízení na část 2 veřejné zakázky, jelikož z účasti v zadávacím řízení na část 2 veřejné zakázky byli vyloučeni všichni dodavatelé.

9.             Dne 10. 6. 2015 zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem kupní smlouvu č. S15/101H na plnění části 1 veřejné zakázky s cenou dodávky 153 500,- Kč bez DPH, resp. 185 735,- Kč  včetně DPH.

10.         Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona k výkonu dohledu nad postupy zadavatelů při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, obdržel podnět k přezkoumání postupu zadavatele v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky. V rámci šetření podnětu si Úřad vyžádal od zadavatele vyjádření k podnětu a dále dokumentaci o předmětné veřejné zakázce.

11.         Po přezkoumání předložených podkladů, jež tvoří obsah spisu v této věci vedeného pod sp. zn. S0xxx/2016/VZ, Úřad dospěl k závěru, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky nepostupoval v souladu se zákonem, k čemuž Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K právnímu postavení zadavatele

12.         S ohledem na povahu zadavatele (veřejná výzkumná instituce) se Úřad nejprve zabýval otázkou, zda zadavatel naplňuje definici veřejného zadavatele podle zákona, přičemž k zodpovězení této otázky je nutno vycházet z § 2 odst. 2 zákona.

13.         Podle § 2 odst. 2 zákona je veřejným zadavatelem

a)      Česká republika,

b)      státní příspěvková organizace,

c)      územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek,

d)      jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

14.         K naplnění definice veřejného zadavatele dle § 2 odst. 2 písm. d) zákona Úřad uvádí, že pojem veřejného zadavatele podle tohoto ustanovení zákona je potřeba vykládat ve funkčním smyslu, tzn., že při zjišťování, zda je určitý subjekt veřejným zadavatelem, je nezbytné vycházet z účelu zřízení a povahy činností subjektu.

15.         Podle § 3 odst. 1 zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 341/2005 Sb.“) je veřejná výzkumná instituce zřízena dnem vydání zřizovací listiny zřizovatelem. Zřizovací listina se vydává i při vzniku veřejné výzkumné instituce splynutím (§ 11 odst. 3 a 4 zákona č. 341/2005 Sb.) a rozdělením (§ 11 odst. 5 a 6 zákona č. 341/2005 Sb.).

16.         Podle § 4 odst. 1 zákona č. 341/2005 Sb. veřejná výzkumná instituce vzniká dnem, ke kterému je zapsána do rejstříku veřejných výzkumných institucí.

17.         Zadavatel, tj. Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i., byl zřízen dne 28. 6. 2006, kdy byla vydána zřizovací listina[2], a vznikl dne 1. 1. 2007, kdy byl zapsán do rejstříku veřejných výzkumných institucí[3]. Zřizovatelem zadavatele je Akademie věd České republiky, IČO 60165171, se sídlem Národní 1009/3, 110 00 Praha – Staré Město.

18.         Podle § 2 odst. 1 zákona č. 341/2005 Sb. je veřejná výzkumná instituce právnickou osobou, jejímž hlavním předmětem činnosti je výzkum, včetně zajišťování infrastruktury výzkumu, vymezený zákonem o podpoře výzkumu, vývoje a inovací. Veřejná výzkumná instituce svou hlavní činností zajišťuje výzkum podporovaný zejména z veřejných prostředků v souladu s podmínkami pro poskytování veřejné podpory stanovenými právem Evropských společenství.

19.         S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že zadavatel je jinou právnickou osobou, která byla zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, jelikož provádění vědeckého výzkumu v oblasti fyziky, přispívání k využití jeho výsledků a zajišťování infrastruktury výzkumu lze jistě označit za potřebu veřejného zájmu. Pro úplnost Úřad uvádí, že v případě, kdy určitý subjekt vykonává částečně činnost sloužící k uspokojování potřeb veřejného zájmu a současně i jinou běžnou obchodní činnost, je považován za zadavatele v plném rozsahu své činnosti, jak vyplývá mj. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. 1. 1998, C–44/96 Mannesmann Anlagenbau Austria AG a další vs. Strohal Rotationsdruck GesmbH, ECR 1998, s. I-00073.

20.         Úřad konstatuje, že zadavatel naplňuje zákonnou podmínku uvedenou v § 2 odst. 2 písm. d) bod 1. zákona.

21.         K tomu, aby bylo možno konstatovat, zda zadavatel je či není veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona, je nutno ověřit, zda zadavatel rovněž naplňuje alespoň jednu ze tří podmínek uvedených v § 2 odst. 2 písm. d) bod 2. zákona.

22.         Podle § 16 odst. 1 zákona č. 341/2005 Sb. jsou orgány veřejné výzkumné instituce

a)      ředitel,

b)      rada instituce,

c)      dozorčí rada.

23.         Podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 341/2005 Sb. je statutárním orgánem veřejné výzkumné instituce ředitel, kterého dle § 17 odst. 2 zákona č. 341/2005 Sb. jmenuje zřizovatel na návrh rady instituce předložený na základě výběrového řízení.

24.         Podle § 19 odst. 4 zákona č. 341/2005 Sb. členy dozorčí rady včetně jejího předsedy a místopředsedy, který zastupuje předsedu v době jeho nepřítomnosti, jmenuje a odvolává zřizovatel tak, aby v ní byli přiměřeně zastoupeni zejména zástupci zřizovatelů, popřípadě zaměstnanci veřejné výzkumné instituce.

25.         Z uvedeného vyplývá, že veřejný zadavatel [v daném případě Akademie věd České republiky, jakožto zřizovatel zadavatele, která je prokazatelně veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) zákona, neboť se jedná o organizační složku státu – viz § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů] jmenuje více než polovinu členů v jejím statutárním orgánu (jmenuje ředitele) a dozorčím orgánu (jmenuje členy dozorčí rady).

26.         Jelikož pro určení toho, zda je zadavatel veřejným zadavatelem, postačuje kromě splnění podmínky uvedené v § 2 odst. 2 písm. d) bod 1. zákona splnění alespoň jedné ze tří podmínek uvedených v bodu 2. citovaného ustanovení zákona, je již nadbytečné zabývat se zbývajícími podmínkami uvedenými v tomto ustanovení zákona.

27.         S ohledem na vše výše uvedené Úřad konstatuje, že zadavatel je bez nejmenších pochyb veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona.

Závěry Úřadu

28.         Podle § 26 odst. 1 písm. b) zákona zadavatel zadávací řízení zahajuje odesláním výzvy o zahájení zadávacího řízení.

29.         Podle § 26 odst. 3 písm. b) zákona se za výzvu k zahájení zadávacího řízení pro účely zákona považuje písemná výzva k podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení.

30.         Podle § 26 odst. 5 zákona zahájí-li veřejný zadavatel zadávání podlimitní veřejné zakázky postupem platným pro zadávání nadlimitní veřejné zakázky, postupuje podle ustanovení platných pro zadávání nadlimitní veřejné zakázky. Zahájí-li veřejný zadavatel zadávání veřejné zakázky malého rozsahu (§ 12 odst. 3) postupem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky, postupuje podle ustanovení platných pro zadávání podlimitní veřejné zakázky.

31.         Podle § 39 odst. 3 písm. b) bodu 2. zákona lhůta pro podání nabídek nesmí být u podlimitních veřejných zakázek kratší než 15 dnů v užším řízení a ve zjednodušeném podlimitním řízení.

32.         Podle § 39 odst. 6 věty druhé zákona lhůty pro podání nabídek podle odstavce 3 začínají běžet v případě otevřeného řízení a zjednodušeného podlimitního řízení dnem následujícím po dni zahájení zadávacího řízení, v případě užšího řízení, jednacího řízení s uveřejněním, soutěžního dialogu a řízení na základě rámcové smlouvy dnem následujícím po dni odeslání výzvy k podání nabídky a v případě jednacího řízení bez uveřejnění dnem odeslání výzvy k jednání.

33.         Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

34.         Jak vyplývá z výše uvedených zjištění, zadavatel Výzvu k podání nabídek odeslal dne 24. 4. 2015. Zadávací řízení tedy bylo ve smyslu § 26 odst. 1 písm. b) zákona zahájeno téhož dne. Dnem následujícím po dni zahájení zadávacího řízení, tj. dne 25. 4. 2015, začala podle § 39 odst. 6 zákona běžet lhůta pro podání nabídek. Konec lhůty pro podání nabídek zadavatel ve Výzvě stanovil do 7. 5. 2015 do 11:00 hod. Z uvedeného je tedy zřejmé, že lhůta pro podání nabídek byla zadavatelem v šetřeném případě stanovena pouze v délce 12 dnů a 11 hodin, nikoli tedy nejméně 15 (celých) dnů, jak je  stanoveno v § 39 odst. 3 písm. b) bodu 2 zákona, tzn. o 2 dny a 13 hodin kratší než minimálně připuštěná délka podle citovaného ustanovení zákona.

35.         Úřad v této souvislosti dále zdůrazňuje, že obecně je nutno lhůty pro podání nabídek určovat s ohledem na předmět veřejné zakázky (viz § 39 odst. 1 zákona), přičemž lhůty stanovené v § 39 odst. 3 zákona jsou koncipovány jako lhůty minimální, a proto je třeba na jejich dodržení bez výhrad trvat.

36.         Úřad uvádí, že jakékoli zkrácení zákonem stanovené minimální lhůty pro podání nabídek v rozporu se zákonem nelze tolerovat.

37.         Dále Úřad pro úplnost konstatuje, že zkrácení lhůt ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 zákona nelze v  případě postupu ve zjednodušeném podlimitním řízení připustit, neboť tato možnost se dle dikce předmětného ustanovení vztahuje pouze na veřejné zakázky zadávané v otevřeném nebo užším řízení (srov. § 21 odst. 1 zákona, kde jsou specifikovány druhy zadávacích řízení).

38.         Úřad tak má na základě výše uvedeného za prokázané, že zadavatel stanovil lhůtu pro podání nabídek kratší než 15 dnů a porušil tak povinnost, kterou mu explicitně ukládá ustanovení § 39 odst. 3 písm. b) bod 2. zákona.

39.         Úřad zdůrazňuje, že zákonem kogentně stanovená minimální lhůta pro podání nabídek má zaručovat dostatečný časový prostor k tomu, aby se dodavatelé o veřejné zakázce dozvěděli a také dostatečný čas ke zpracování nabídky tak, aby co nejlépe odpovídala požadavkům zadavatele. V případě, že zadavatel lhůtu pro podání nabídek zkrátí, nelze vyloučit, že znemožní potenciálním dodavatelům připravit včas jejich nabídku, přičemž současně nelze vyloučit ani to, že nabídka některého z těchto dodavatelů může být výhodnější, než nabídka vybraného uchazeče. Úřad konstatuje, že jakékoliv zkrácení zákonem stanovené minimální lhůty v rozporu se zákonem (i kdyby se mělo jednat o zkrácení např. toliko v řádu hodin) jednoznačně limituje potenciální dodavatele v účasti v předmětném zadávacím řízení. V této souvislosti lze odkázat např. na rozhodnutí Úřadu č. j.  ÚOHS-S574/2014/VZ-17661/2014/542/RNi ze dne 22. 8. 2014, v němž Úřad konstatoval spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona v případě, kdy zadavatel stanovil lhůtu pro podání nabídek (u podlimitní veřejné zakázky v otevřeném řízení) kratší o 14 hodin, než činila zákonem stanovená minimální lhůta (22 dní), přičemž předseda Úřadu se v řízení o rozkladu proti citovanému rozhodnutí s tímto závěrem Úřadu ztotožnil (viz rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R308/2014/VZ-16946/2015/323/KKř ze dne 8. 7. 2015).

40.         V důsledku popsaného postupu zadavatele, když v šetřeném případě nebyla dodržena zákonem stanovená minimální délka lhůty pro podání nabídek, tedy mohlo dojít k omezení okruhu potenciálních dodavatelů, kteří se mohli o veřejnou zakázku ucházet a případně nabídnout i výhodnější plnění než vybraný uchazeč. Nelze totiž vyloučit, že se za dané situace nemuseli všichni v úvahu přicházející dodavatelé o veřejné zakázce dozvědět, případně nemuseli stihnout ve zkrácené lhůtě zpracovat konkurenceschopnou nabídku, nebo je takto zkrácená lhůta mohla od podání nabídky zcela odradit (těmto možným důsledkům ostatně nasvědčuje podání pouze jedné nabídky pro každou z částí veřejné zakázky – viz bod 7 odůvodnění tohoto příkazu). Uvedený postup zadavatele proto mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

41.         Podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení.

42.         Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené za prokázané, že se zadavatel dopustil při zadávání předmětné veřejné zakázky správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v rozporu s ustanovením § 39 odst. 3 písm. b) bod 2. zákona stanovil lhůtu pro podání nabídek kratší než 15 dnů, neboť tato lhůta začala běžet dne 25. 4. 2015 a skončila dne 7. 5. 2015 v 11:00 hod., čímž byla lhůta pro podání nabídek stanovena pouze v délce 12 dnů a 11 hodin, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel dne 10. 6. 2015 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na část 1 veřejné zakázky, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

43.         V tomto případě je vydání příkazu prvním úkonem ve správním řízení.

K uložení pokuty

44.         Úřad posoudil postup zadavatele a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona, neboť zadavatel naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

45.         Podle § 121 odst. 3 zákona odpovědnost zadavatele, který je právnickou osobou, za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

46.         V návaznosti na citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl na základě podnětu, který obdržel dne 4. 4. 2016. K uzavření smlouvy na plnění části 1 veřejné zakázky s vybraným uchazečem došlo dne 10. 6. 2015, kdy zároveň došlo ke spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu. Správní řízení je v souladu s § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 46 odst. 1 správního řádu zahájeno dnem doručení tohoto příkazu. Z uvedených údajů tak vyplývá, že odpovědnost zadavatele za správní delikt nezanikla.

47.         Podle § 120 odst. 2 písm. a) zákona se za spáchání správního deliktu uloží pokuta do 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a), c) nebo d) zákona.

48.         Cena veřejné zakázky, při jejímž zadání se zadavatel dopustil správního deliktu, činí 185 735 Kč včetně DPH. Horní hranice možné pokuty (10 % ceny zakázky) tak ve smyslu § 120 odst. 2 písm. a) zákona činí 18 573,50 Kč.

49.         Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

50.         Hlavním kritériem, které je dle citovaného ustanovení rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Úřad nad rámec uvedených kritérií pak může přihlédnout i k jiným okolnostem, pokud jsou svojí povahou podstatné pro posouzení závažnosti správního deliktu, a které by s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu mohly být kvalifikovány jako polehčující či přitěžující. Úřad proto při určení výměry pokuty zvažoval všechny případné polehčující a přitěžující okolnostmi šetřeného případu.

51.         Úřad konstatuje, že v šetřeném případě se jedná o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, přičemž co se týče stupně jeho závažnosti, zkrácení lhůty pro podání nabídek pod zákonnou hranici představuje zásah do okruhu potenciálních dodavatelů, kterým nebyla poskytnuta (alespoň minimální) zákonná lhůta pro zpracování a podání nabídky či pro rozhodnutí o účasti v zadávacím řízení, v důsledku čehož mohl zadavatel obdržet méně nabídek než v případě, pokud by tuto lhůtu stanovil v souladu se zákonem. Zadavatelovo jednání tak bylo způsobilé narušit základní princip zadávání veřejných zakázek, tj. zachování soutěžního prostředí, které má umožnit z co možná nejširšího okruhu podaných nabídek vybrat pro zadavatele tu nejvhodnější. V tomto smyslu je třeba spáchaný správní delikt posuzovat jako typově závažný.

52.         Jako k přitěžující okolnosti Úřad přihlédl k délce zkrácení zákonné minimální lhůty pro podání nabídek. Zkrácení v délce 2 dnů a 13 hodin (tedy o téměř 17 %) vzhledem k délce zákonné minimální lhůty (15 dní) nelze dle Úřadu v žádném případě považovat za nepodstatné, nýbrž obecně, a i v šetřeném případě vzhledem k předmětu části 1 předmětné veřejné zakázky, naopak za podstatné.

53.         Na druhé straně Úřad při určení výměry pokuty ve prospěch zadavatele částečně zohlednil tu skutečnost, že v šetřeném případě zadavatel dobrovolně postupoval v režimu zákona, když zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku malého rozsahu s předpokládanou hodnotou ve výši 215.703 Kč bez DPH, tedy výrazně pod úrovní zákonem stanoveného limitu (§ 12 odst. 3 zákona), postupem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky (viz bod 1 odůvodnění tohoto příkazu). Tato skutečnost však zadavatele sama o sobě samozřejmě nezbavuje povinnosti dodržet veškeré zákonem stanovené postupy v zadávacím řízení (viz § 26 odst. 5 zákona).

54.         Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu zadavatele. Z údajů o výnosech zadavatele obsažených ve výkazech zisku a ztráty, které jsou součástí výročních zpráv o činnosti a hospodaření zadavatele za roky 2013 a 2014 (dostupné online v Rejstříku veřejných výzkumných institucí na http://rvvi.msmt.cz/detail.php?ic=68378271) vyplývá, že se výnosy zadavatele za jednotlivé roky pohybují v řádu stovek milionů korun českých. S ohledem na právě uvedené má Úřad za to, že pokutu uloženou ve výši 5 000,- Kč nelze považovat nejen za likvidační (viz výše), ale ani za jeho ekonomickou podstatu nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou).

55.         V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním.

56.         V tomto smyslu Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele správního deliktu, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená sankce projevit (výlučně jen) ve sféře zadavatele, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení sankce.

57.         Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační či „nespravedlivou“.

58.         Úřad posoudil postup zadavatele ze všech výše uvedených hledisek a stanovenou pokutu ve výši 5 000 Kč (tj. přibližně na úrovni jedné čtvrtiny zákonné sazby) vzhledem k souvislostem případu posoudil jako přiměřenou.

59.         S ohledem na výše uvedené bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.

60.         Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710. Jako variabilní symbol zadavatel uvede své identifikační číslo.

 

POUČENÍ

Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá pole, 604 55 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení ve věci pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

 

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

 

 

Obdrží

Fyzikální ústav AV ČR, v. v. i., Na Slovance 1999/2, 182 00 Praha-Libeň

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy