číslo jednací: S0092/2016/VZ-15519/2016/532/MOn

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 18.2.2016 na návrh ze dne 17.2.2016, jehož účastníky jsou

 

• zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1, 
• navrhovatel – Asseco Central Europe, a.s., IČO 27074358, se sídlem Budějovická 778/3a, 140 00 Praha 4,

 

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – ve veřejné zakázce „Datový sklad Finanční správy České republiky“ zadávané v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21.12.2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 22.12.2015 pod ev. č. 529076 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 24.12.2015 pod ev. č. 2015/S 249-454985, rozhodl takto:

 

I.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – při zadávání veřejné zakázky „Datový sklad Finanční správy České republiky“ v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21.12.2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 22.12.2015 pod ev. č. 529076 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 24.12.2015 pod ev. č. 2015/S 249-454985, nedodržel postup stanovený v ustanovení § 56 odst. 5 písm. c) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, v návaznosti na § 6 odst. 1 citovaného zákona, když ve vztahu k technickým kvalifikačním předpokladům podle § 56 odst. 2 písm. a) citovaného zákona specifikovaným v bodu 3.3. výzvy k podání žádostí o účast a k prokázání splnění kvalifikace nevymezil minimální úroveň tohoto technického kvalifikačního předpokladu tak, aby odpovídala druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, neboť požadoval předložení seznamu významných služeb shodných s předmětem veřejné zakázky, přičemž stanovil požadavek, aby dodavatel těchto významných služeb byl vlastníkem veškerých dodávek do projektu, čímž se zároveň dopustil porušení zásady zákazu diskriminace, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

 

II.

Zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – při zadávání veřejné zakázky „Datový sklad Finanční správy České republiky“ v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21.12.2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 22.12.2015 pod ev. č. 529076 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 24.12.2015 pod ev. č. 2015/S 249-454985, nedodržel postup stanovený v ustanovení § 56 odst. 5 písm. c) č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, v návaznosti na § 6 odst. 1 citovaného zákona, když ve vztahu k technickým kvalifikačním předpokladům podle § 56 odst. 2 písm. e) citovaného zákona specifikovaným v bodu 3.3. výzvy k podání žádostí o účast a k prokázání splnění kvalifikace nevymezil minimální úroveň tohoto kvalifikačního předpokladu tak, aby odpovídala druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, neboť požadoval, aby každá osoba vystupující v klíčové roli, a to

a.      Datový modelář

b.      Architekt centrálního datového skladu

c.       DB designer

d.      Analytik uživatelských požadavků

e.      Vedoucí týmu datové transformace či Technický architekt a designer datové transformace

kumulativně splňovala níže uvedené požadavky

• nejméně 7 let praxe v oboru předmětu veřejné zakázky,
• aktivní účast na minimálně třech projektech datového skladu v klíčové roli, v jaké je osoba zadavateli nabízena, přičemž alespoň jeden z těchto projektů je ten, který dodavatel uvádí k prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. a) citovaného zákona,
• nejméně pětiletá zkušenost z projektů datových skladů v klíčové roli, v jaké je osoba zadavateli nabízena,

čímž se zároveň dopustil porušení zásady zákazu diskriminace, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

 

III.

Jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 – uvedeného ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže podle § 118 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ruší zadávací řízení na veřejnou zakázku „Datový sklad Finanční správy České republiky“ zadávanou v jednacím řízení s uveřejněním, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21.12.2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 22.12.2015 pod ev. č. 529076 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 24.12.2015 pod ev. č. 2015/S 249-454985.

 

IV.

Podle § 119 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, v návaznosti na § 1 odst. 1 vyhlášky č. 328/2006 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pro účely zákona o veřejných zakázkách, se zadavateli – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1  

 

ukládá uhradit náklady řízení ve výši 30 000,- Kč (třicet tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

ODŮVODNĚNÍ

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ       

1.             Dne 21.12.2015 odeslal zadavatel – Česká republika – Generální finanční ředitelství, IČO 72080043, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) – k uveřejnění oznámení o zahájení jednacího řízení s uveřejněním na veřejnou zakázku „Datový sklad Finanční správy České republiky“; oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 22.12.2015 pod ev. č. 529076 a v Úředním věstníku Evropské Unie dne 24.12.2015 pod ev. č. 2015/S 249-454985 (dále jen „veřejná zakázka“). Zadavatel v bodě IV.3.4) oznámení uveřejněném dne 22.12.2015 stanovil konec lhůty pro podání nabídek na 28.1.2016.

2.             Předmětem veřejné zakázky je podle bodu 2.1 výzvy k podání žádostí o účast a k prokázání splnění kvalifikace „realizace centrálního datového skladu pro spojení stávajících datových zdrojů pro tvorbu daňových analýz a rizikových daňových analýz, posílení automatizace procesů extrakce a transformace dat, urychlení analytických procesů včetně tvorby sestav a datových výstupů pro statické potřeby a pro potřeby řízení s ohledem na bezpečnost dat. Vlastní daňové a rizikové daňové analýzy nejsou předmětem VZ. Předmětem VZ je i mimo jiné dodávka HW, SW a služeb s tím spojené.“

3.             V bodu 3.3. výzvy k podání žádostí o účast a k prokázání splnění kvalifikace zadavatel v rámci stanovení požadavků na prokázání technické kvalifikace zájemců o účast v zadávacím řízení stanovil podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona požadavek na předložení seznamu významných služeb, přičemž uvedl, že dodavatel předloží „seznam významných služeb shodných s předmětem VZ specifikovaném v bodě 2.1 Výzvy, poskytnutých dodavatelem v posledních 3 letech a osvědčení objednatelů o řádném poskytnutí těchto významných služeb“ a dále stanovil požadavek, že „musí platit,že dodavatel těchto významných služeb vystupoval jako systémový integrátor a primární dodavatel vůči objednateli, tzn., že dodavatel zodpovídal i za subdodávky všech zúčastněných subdodavatelů a byl vlastníkem veškerých dodávek do projektu“.

4.             V témže bodu výzvy k podání žádostí o účast a k prokázání splnění kvalifikace si zadavatel vyhradil, že každá osoba vystupující v klíčové roli, a to

a.             „Datový modelář

b.             Architekt centrálního datového skladu

c.              DB designer

d.             Analytik uživatelských požadavků

e.             Vedoucí týmu datové transformace či Technický architekt a designer datové transformace

musí splňovat níže uvedené požadavky:

• nejméně 7 let praxe v oboru předmětu veřejné zakázky,
• aktivní účast na minimálně třech projektech datového skladu v klíčové roli, v jaké je osoba zadavateli nabízena, přičemž alespoň jeden z těchto projektů je ten, který dodavatel uvádí k prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. a) citovaného zákona,
• nejméně pětiletá zkušenost z projektů datových skladů v klíčové roli, v jaké je osoba zadavateli nabízena.“

5.             Proti zadávacím podmínkám podal navrhovatel – Asseco Central Europe, a.s., IČO 27074358, se sídlem Budějovická 778/3a, 140 00 Praha 4 (dále jen „navrhovatel“) námitky ze dne 28.1.2016, které zadavatel obdržel téhož dne. Po přezkoumání oprávněnosti námitek navrhovatele zadavatel těmto námitkám nevyhověl. Nedatované rozhodnutí o námitkách navrhovatel obdržel dne 8.2.2016.

6.             Vzhledem k tomu, že navrhovatel považoval rozhodnutí zadavatele o námitkách ze dne 28.1.2016 za učiněné v rozporu se zákonem č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon“)[1], podal přípisem ze dne 17.2.2016 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“).

II.             OBSAH NÁVRHU

7.             Navrhovatel uvádí, že rozpor zadávacích podmínek se zákonem spočívá v tom, že minimální úroveň kvalifikačních předpokladů byla zadavatelem stanovena nedůvodně vysoká a neodpovídá potřebám zadavatele a povaze a rozsahu předmětu veřejné zakázky. Navrhovatel je přesvědčen, že vymezením některých kvalifikačních předpokladů zadavatel porušil základní zásady zadávacího řízení podle § 6 odst. 1 zákona, a to zásadu zákazu diskriminace a zásadu transparentnosti. Podle navrhovatele zadavatel porušil povinnost stanovit takové požadavky na prokázání kvalifikace, které bezprostředně souvisí s předmětem veřejné zakázky a také povinnost vymezit jejich minimální úroveň tak, aby odpovídala druhu, rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky. Navrhovatel má za to, že v důsledku vymezení kvalifikačních předpokladů dochází k podstatnému omezení hospodářské soutěže.

8.             Podle názoru navrhovatele jsou přiměřené a obvyklé doby potřebné praxe odborníků zhruba v rozsahu dvou třetin oproti požadavkům stanoveným zadavatelem. Rovněž datový sklad s objemem 20 TB čistých dat podle navrhovatele nepředstavuje reálnou potřebu zadavatele. Navrhovatel, tvrdí, že dle jeho odborných zkušeností je potřeba zadavatele nejvýše 4-6 TB čistých dat, a to s vysokou rezervou. Požadavek zadavatele, aby dodavatel významných (referenčních) služeb vystupoval jako systémový integrátor a primární dodavatel vůči objednateli, tj. aby dodavatel zodpovídal i za subdodávky všech zúčastněných subdodavatelů a byl vlastníkem veškerých dodávek do projektu, podle navrhovatele nemá reálné opodstatnění a je diskriminační.

9.             Navrhovatel zastává názor, že k zásadnímu nedůvodnému omezení potencionálních dodavatelů dochází kumulativním působením všech zadavatelem stanovených podmínek ve svém souhrnu, které nelze posuzovat pouze jednotlivě.

10.         Podle navrhovatele o skutečnosti, že okruh dodavatelů schopných prokázat splnění požadované kvalifikace je úzký svědčí i okruh zájemců, který se přihlásil do předešlého zadavatelem zrušeného zadávacího řízení.  Ačkoliv navrhovatel připouští, že požadavky zadavatele na prokázání kvalifikace v předešlém zadávacím řízení byly ještě přísnější, než je tomu u stávajícího zadávacího řízení, rozdíl např. mezi požadovanou dobou praxe u osob v jednotlivých pozicích není podle názoru navrhovatele nijak významný. Podle navrhovatele by přísné nastavení požadavků na prokázání kvalifikace nebylo v rozporu se zákonem, pokud by to bylo odůvodněno předmětem veřejné zakázky, a takové nastavení kvalifikace by bylo nezbytné. Podle názoru navrhovatele tomu tak v šetřeném případě není, neboť chybí potřebný důvod pro tak přísné nastavení kvalifikačních předpokladů, což navrhovatel považuje za exces ze strany zadavatele.

11.         V této souvislosti navrhovatel odkazuje na rozhodovací praxi soudů, kdy zmiňuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5.6.2008, č. j. 1 Afs 20/2008-152, dle kterého „Zákaz diskriminace uvedený v § 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, zahrnuje jednak formu zjevnou, jednak formu skrytou. Za skrytou formu nepřípustné diskriminace je třeba považovat i takový postup, kterým zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením technických kvalifikačních předpokladů zjevně nepřiměřených ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti konkrétní veřejné zakázky, v důsledku čehož je zřejmé, že zakázku nemohou splnit někteří z potenciálních uchazečů, jež by jinak byli bývali k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými“.

12.         Navrhovatel odkazuje i na rozhodovací praxi Úřadu a uvádí rozhodnutí č. j. S323/2008/VZ - 2055/2009/540/PVé ze dne 18.2.2009, ve kterém Úřad  uvedl, že „Prokázání délky praxe u klíčových členů lze proto chápat jako vhodný kvalifikační předpoklad, avšak samotné stanovení minimální úrovně tohoto požadavku musí být zvoleno přiměřeně s ohledem na předmět a rozsah zakázky. Tento ukazatel lze využít jako určitý filtr mezi osobami bez žádných zkušeností v daném oboru či s minimálními zkušenostmi a těmi, u nichž získaná délka praxe nasvědčuje tomu, že se v dané problematice orientují a jsou schopni zvládnout požadavky na ně kladené. Zadavatelem stanovená úroveň pro rozlišení těchto dvou skupin musí být odůvodnitelná a nesmí být nastavena diskriminačním způsobem…, jelikož od určité úrovně tento ukazatel již nenese reálnou rozlišovací informaci o zkušenostech dodavatele a jeho neadekvátní nastavení může mít pouze diskriminační dopad na okruh dodavatelů“.

13.         Podle navrhovatele zadavatel nevymezil minimální úroveň kvalifikačních předpokladů v souladu se zákonem, a to zejména z důvodu nepřiměřeného nastavení požadavků na parametry významných (referenčních) služeb a na minimální kvalifikaci osob, které mají zakázku realizovat, přičemž tyto požadavky s kumulativním efektem spojil. Takto vymezená kvalifikace dle navrhovatele je zjevně nepřiměřená velikosti, složitosti a technické náročnosti předmětné veřejné zakázky, čímž zadavatel podle navrhovatele porušil § 56 odst. 5 písm. c) zákona a zároveň tak nedodržel zásadu zákazu diskriminace.

14.         Navrhovatel poznamenává, že některé požadavky zadavatele jsou prakticky nesplnitelné, dodavatelé je mohou ignorovat nebo v referencích uvádět jen z důvodu, že je zadavatel požaduje. Jako příklad navrhovatel uvádí požadavek, aby dodavatel byl vlastníkem všech dodávek v (referenčním) projektu. Takový požadavek je podle navrhovatele nereálný a nesplnitelný, jelikož součástí dodávky jsou počítačové programy (operační systémy, databázové systémy, systémy business inteligence), které zpravidla vlastnictvím dodavatele vůbec neprocházejí a jejich poskytovateli (stranami licenčních smluv) jsou jejich příslušní výrobci. Podle navrhovatele dalším velmi obtížně splnitelným požadavkem zadavatele je, aby v seznamu významných služeb byly služby shodné s předmětem veřejné zakázky.

15.         Podle navrhovatele zadavatel v zadávacích podmínkách uvádí, že centrální datový sklad bude obsahovat i historizovaná data, metadata, podpůrné i vývojové aplikace, business inteligenci i procesy s tím spojené. Tento významný prvek (business inteligence i procesy) se však podle navrhovatele v datovém skladu nevyskytuje sám od sebe, ale jedná se o samostatné, vysoce sofistikované řešení spočívající v dodávce SW licencí a profesionálních služeb. Podle navrhovatele však analýzy nejsou v popisu zakázky nijak transparentně uvedeny a nejsou zastoupeny ani v CPV kódech, kterými zadavatel předmět zakázky označuje.

16.         Jestliže podle názoru navrhovatele zadavatel popsal a označil předmět plnění veřejné zakázky správně a komplexní analytické a implementační řešení výstupní strany datového skladu v plnění není, nelze pro požadavky na zejména kvalifikaci procesního konzultanta najít oporu v předmětu plnění zakázky, v němž služby organizačního a procesního zavedení správy datového skladu, a to z pohledu definice jeho budoucí strategie, technologického rozvoje, vývoje, údržby a provozu nejsou ani obecně uvedeny. Kódy CPV, kterými zadavatel předmět plnění zakázky označil, podle navrhovatele nenasvědčují tomu, že by významným prvkem plnění mělo být poskytování procesních analýz či strategií. Navrhovatel se domnívá, že zadavatel buď neuvádí v povinných informacích o veřejné zakázce relevantní a výstižný popis předmětu plnění včetně CPV kódů nebo je naopak uvádí správně, ale v tom případě stanovil roli a zejména minimální úroveň kvalifikace procesního konzultanta mimo rozsah odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky.

17.         Kódy CPV, kterými zadavatel předmět plnění zakázky vymezil, podle navrhovatele nenasvědčují tomu, že by významným prvkem plnění veřejné zakázky mělo být poskytování procesních analýz či strategií. Navrhovatel se domnívá, že pokud by zadavatel uvedl chybný nebo zavádějící CPV kód, mohli by někteří dodavatelé ztratit o veřejnou zakázku zájem, přestože by ve skutečnosti z věcného hlediska přesně spadala do jejich předmětu činnosti, resp. by se v současných reáliích o zakázce nemuseli ani dozvědět, jelikož by je automatizované systémy, které často užívají k identifikaci relevantních zakázek (mimo jiné podle CVP kódů), ani nemusely na zakázku upozornit. Navrhovatel konstatuje, že zadavatel buď neuvádí relevantní a výstižný popis předmětu veřejné zakázky pomocí CPV kódů, a porušuje tak § 44 odst. 1 zákona a § 47 zákona a zásadu zákazu diskriminace, nebo jej uvádí správně a pak stanovil minimální úroveň kvalifikace procesního konzultanta mimo rozsah odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, a porušil tak § 56 odst. 5 písm. c) zákona a zásadu zákazu diskriminace, přičemž v obou případech omezil okruh potenciálních zájemců o zakázku.

18.         Podle názoru navrhovatele je součástí předmětu veřejné zakázky např. Analýza systémů a programo­vací služby (CPV 72240000-9), Vývoj programového vybavení pro prodej, marketing a business intelligence (CPV 72212480-7), neboť vytváření datových struktur a procesů pro výstupní (ale vlastně i vstupní) stranu datového skladu podle navrhovatele není pouhou customizací (nastavením) již existujících aplikací, ale složitou a odbornou analytickou a programátorskou činností. Zadavatel však podle vyjádření navrhovatele významnou část plnění pomíjí, neboť CPV kódy uvedené zadavatelem v podmínkách zadání nezahrnují významnou, nezbytně nutnou součást předmětu veřejné zakázky.

19.         Zadavatel se podle navrhovatele v rozhodnutí o námitkách podstatou jeho námitek, tj. jeho argumentací, že kvalifikační předpoklady ve svém souhrnu bezdůvodně omezují soutěž, vůbec věcně nezabýval, a proto toto rozhodnutí podle navrhovatele trpí vadou neúplnosti a je v rozporu s § 111 odst. 1 zákona.

20.         Navrhovatel má za to, že mu v důsledku pochybení zadavatele vznikla újma, jelikož diskriminační vymezení zadávacích podmínek jej z účasti na veřejné zakázce neoprávněně předem diskvalifikuje, a navrhovatel tak ztrácí možnost podat svoji nabídku do předmětného zadávacího řízení.

21.         Navrhovatel navrhuje, aby Úřad přezkoumal napadené zadávací podmínky a ve smyslu § 118 odst. 1 zákona zadávací řízení zrušil, neboť lhůta pro podání žádostí o účast již uplynula a vady v zadávacích podmínkách již nelze napravit.

III.           VYJÁDŘENÍ ZADAVATELE K NÁVRHU

22.         Zadavatel setrvává na svém závěru, že svým postupem v šetřené veřejné zakázce zákon neporušil.

23.         Podle zadavatele navrhovatel v návrhu oproti námitkám uvádí další skutečnosti, kdy konstatuje, že některé požadavky zadavatele jsou prakticky nesplnitelné a zmiňuje jednak požadavek zadavatele, aby dodavatelé byly vlastníky všech dodávek v (referenčním) projektu, tak také požadavek zadavatele na uvedení seznamu významných služeb shodných s předmětem šetřené veřejné zakázky. Zadavatel konstatuje, že se jedná o nové skutečnosti oproti námitkám navrhovatele a Úřadu navrhuje, aby k těmto novým skutečnostem ve svém rozhodnutí nepřihlížel.

24.         Zadavatel podle svého vyjádření námitky navrhovatele přezkoumal a odůvodnil v plném rozsahu. Zadavatel uvádí, že je pochopitelné, že více zadávacích podmínek bude ve svém souhrnu více omezující než jediná podmínka, přičemž v zadávacích podmínkách provedl specifikaci minimálních požadavků na prokázání kvalifikace tak, aby dodavatele mohl vybírat pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Podle zadavatele jsou všechny stanovené požadavky objektivně zdůvodnitelné. V této souvislosti zadavatel uvádí, že obdržel celkem tři žádosti o účast v zadávacím řízení, přičemž všichni zájemci splnění kvalifikačních předpokladů prokázali, což podle zadavatele potvrzuje, že splnění kvalifikace dokáže prokázat více dodavatelů.

25.         Zadavatel trvá na svém tvrzení, že bez znalosti konkrétních zdrojů dat a projektů zadavatele, navrhovatel nemůže tvrdit, jaká je skutečná potřeba zadavatele pouze na základě svého know-how z obdobných projektů, neboť potřeby jiných subjektů na datové sklady, s nimiž má zkušenosti navrhovatel, nijak nesouvisí s předmětnou veřejnou zakázkou a nemusí tudíž nijak odpovídat potřebám zadavatele. Zadavatel uvádí, že požadovaná hodnota 20 terabajtů jako jedna z podmínek na významnou referenční službu byla stanovena jako minimální úroveň daného kvalifikačního předpokladu na základě znalosti velikosti dat jednotlivých systémů, které chce zadavatel zaintegrovat do datového skladu (jedná se o interní, ale i externí zdroje dat). Podle zadavatele je velikost vstupních dat pro požadovaný datový sklad včetně historizace cca 100 terabajtů.

26.         K nedostatečnému použití CPV kódů při stanovení předmětu veřejné zakázky zadavatel uvádí, že v rozhodnutí o námitkách podrobně vysvětlil, jaké analýzy jsou předmětem veřejné zakázky, a které nejsou, čemuž podle zadavatele také odpovídají použité CPV kódy.

27.         Zadavatel uvádí, že analýza potřeb navazujících informačních systémů a datových struktur a obslužných procesů, které umožní uživateli data z datového skladu užívat k zamýšlenému účelu a implementace těchto struktur a procesů na výstupní straně datového skladu, nejsou součástí předmětu veřejné zakázky, a to z toho důvodu, že část těchto analýz, které byly potřeba pro definici rozsahu požadovaných služeb a dodávek, byla již zadavatelem provedena a jejich výsledky budou součástí výzvy pro podání nabídek určené zájemcům o veřejnou zakázku. Zadavatel poznamenává, že následné analýzy tohoto typu budou zajištěny jiným způsobem, nikoliv v rámci šetřené veřejné zakázky.

28.         Zadavatel doplňuje, že zpracování dat je součástí předmětu veřejné zakázky, protože to je nutnou součástí každé implementace datových skladů a business inteligence. Dodavatel však podle zadavatele nebude vytvářet nástroje na jejich vytěžování a zpracování, protože tyto nástroje bude zadavatel požadovat dodat již hotové.

29.         Zadavatel uvádí, že upřednostňuje nákup programového vybavení především z toho důvodu, že vývoj programového vybavení „na míru“ je vždy delší než implementace již hotového programového vybavení, přičemž dle zkušenosti zadavatele je vývoj takového programového vybavení „na míru“ často spjat s konkrétními společnostmi, které programové vybavení vyvíjely, čehož se chce zadavatel dle svého vyjádření vyvarovat a mít otevřené řešení do budoucna. Zadavatel dodává, že jakákoliv změna, úprava a údržba vyvíjeného programového vybavení „na míru“ je spojena s dalšími finančními prostředky a dle zkušenosti zadavatele se jedná o větší náklady, než jsou náklady spojené s podporou hotového programového vybavení. Z uvedeného důvodu nejsou podle zadavatele v zadávacích podmínkách zahrnuty navrhovatelem navrhované CPV kódy: 72240000-9 Analýza systémů a programovací služby a 72212480-7 Vývoj programového vybavení pro prodej, marketing a business intelligence.

30.         Zadavatel také uvádí, že součástí plnění veřejné zakázky bude i tvorba datamartů, přičemž tvorba datamartů již nutně neobsahuje analýzu dat nad těmito datamarty. Tuto analýzu si zadavatel dle svého vyjádření hodlá zajistit jiným způsobem. Zadavatel je přesvědčen, že při vymezení předmětu veřejné zakázky žádnou podstatnou součást plnění zakázky neopomíjí.

31.         Zadavatel navrhuje Úřadu, aby návrh navrhovatele zamítl.

IV. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

32.         Úřad obdržel návrh dne 18.2.2016 a tímto dnem bylo podle § 113 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů  zadavatele. Zadavatel obdržel stejnopis návrhu téhož dne.

33.         Účastníky správního řízení podle § 116 zákona jsou:

• zadavatel,
• navrhovatel.

34.         Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkům řízení dopisem č. j. ÚOHS-S0092/2016/VZ-06567/2016/532/MOn ze dne 19.2.2016.

35.         Vzhledem k tomu, že Úřad po předběžném posouzení dokumentace o veřejné zakázce získal pochybnosti o souladu úkonů a postupů učiněných zadavatelem v zadávacím řízení se zákonem, a to zejména, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem při stanovení požadavků na prokázání technické kvalifikace, vydal dne 7.3.2016 z moci úřední rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0092/2016/VZ-08850/2016/532/MOn, kterým zadavateli nařídil předběžné opatření spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v šetřeném zadávacím řízení.

36.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0092/2016/VZ-08596/2016/532/MOn ze dne 8.3.2016 Úřad účastníkům řízení stanovil lhůtu, ve které byli oprávněni vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření navrhovatele

37.         Navrhovatel se ve správním řízení vyjádřil dopisem ze dne 15.3.2016, ve kterém uvedl, že k obsahu všech důkazů se nemůže vyjádřit s dostatečnou jistotou, neboť v současné době nemá přístup k nabídkám uchazečů a tudíž nemůže, na rozdíl od Úřadu, přezkoumat postup komise pro posouzení a hodnocení nabídek při posouzení nabídek.

38.         Navrhovatel uvádí, že z protokolů z jednání komise pro posouzení a hodnocení nabídek ze dne 28.1 2016 a ze dne 25.2.2016 lze zjistit toliko závěry této komise ke splnění jednotlivých kvalifikačních požadavků zadavatele.

39.         V této souvislosti navrhovatel v souvislosti se svým návrhem zdůrazňuje, že je vysoce pravděpodobné, že žádný z uchazečů nebude schopen splnit některé zvláště omezující kvalifikační předpoklady zadavatele, a to požadavky na povahu referenčních zakázek (technické kvalifikační předpoklady, seznam významných služeb), především požadavek, aby „dodavatel by vlastníkem všech dodávek v (referenčním) projektu“ a aby všechny referenční služby byly službami „shodnými“ s předmětem veřejné zakázky.

V. ZÁVĚRY ÚŘADU

40.         Úřad přezkoumal na základě ust. § 112 a násl. zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce, návrhu navrhovatele, stanoviska zadavatele k návrhu, vyjádření navrhovatele a na základě vlastního zjištění konstatuje, že zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky nedodržel postup stanovený zákonem, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

41.         Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K právnímu postavení zadavatele

42.         Úřad nejprve ověřil postavení zadavatele podle § 2 zákona.

43.         Podle § 2 odst. 2 zákona veřejným zadavatelem je

a)      Česká republika,

b)      státní příspěvková organizace,

c)      územní samosprávný celek nebo příspěvková organizace, u níž funkci zřizovatele vykonává územní samosprávný celek,

d)      jiná právnická osoba, pokud

1.             byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2.             je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

44.         Podle § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích“), jsou organizačními složkami státu ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon; obdobné postavení jako organizační složka státu má Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu.

45.         Pokud stát vystupuje jako účastník právních vztahů, je podle § 6 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích právnickou osobou.

46.         Podle § 7 odst. 1 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích činí jménem státu právní úkony vedoucí organizační složky, jíž se tyto právní úkony týkají, pokud zvláštní právní předpis nebo tento zákon (§ 28 odst. 2) nestanoví jinak.

47.         Vzhledem ke skutečnosti, že zadavatel je organizační složkou státu, tedy vystupuje v právních vztazích jménem České republiky, je veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona, a tudíž byl povinen při zadávání předmětné veřejné zakázky postupovat podle zákona, respektive předmětnou veřejnou zakázku zadávat v zadávacím řízení.

Relevantní ustanovení zákona

48.         Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel je povinen při postupu podle zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

49.         Ustanovení § 44 odst. 1 zákona stanoví, že zadávací dokumentace je soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel.

50.         Ustanovení § 50 odst. 1 zákona stanoví, že kvalifikovaným pro plnění veřejné zakázky je dodavatel, který

a)      splní základní kvalifikační předpoklady podle § 53 zákona,

b)      splní profesní kvalifikační předpoklady podle § 54 zákona,

c)      předloží čestné prohlášení o své ekonomické a finanční způsobilosti splnit veřejnou zakázku a

d)      splní technické kvalifikační předpoklady podle § 56 zákona.

51.         Podle § 50 odst. 3 zákona je veřejný zadavatel povinen omezit rozsah požadované kvalifikace pouze na informace a doklady bezprostředně související s předmětem veřejné zakázky.

52.         Podle § 56 odst. 2 zákona k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění veřejné zakázky na služby může veřejný zadavatel požadovat

a)      seznam významných služeb poskytnutých dodavatelem v posledních 3 letech a v případě oblasti obrany nebo bezpečnosti v posledních 5 letech s uvedením jejich rozsahu a doby poskytnutí; přílohou tohoto seznamu musí být

3.             osvědčení vydané veřejným zadavatelem, pokud byly služby poskytovány veřejnému zadavateli, nebo

4.             osvědčení vydané jinou osobou, pokud byly služby poskytovány jiné osobě než veřejnému zadavateli, nebo

5.             smlouva s jinou osobou a doklad o uskutečnění plnění dodavatele, není-li současně možné osvědčení podle bodu 2 od této osoby získat z důvodů spočívajících na její straně,

b)      seznam techniků či technických útvarů, jež se budou podílet na plnění veřejné zakázky, a to zejména techniků či technických útvarů zajišťujících kontrolu jakosti, bez ohledu na to, zda jde o zaměstnance dodavatele nebo osoby v jiném vztahu k dodavateli,

c)      popis technického vybavení a opatření používaných dodavatelem k zajištění jakosti a popis zařízení či vybavení dodavatele určeného k provádění výzkumu,

d)      provedení kontroly technické kapacity veřejným zadavatelem nebo jinou osobou jeho jménem, a je-li to nutné, také provedení kontroly opatření týkajících se zabezpečení jakosti a výzkumu, a to vše za předpokladu, že služby, které mají být poskytnuty, jsou složité nebo jsou požadovány pro zcela zvláštní účely,

e)      osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci dodavatele nebo vedoucích zaměstnanců dodavatele nebo osob v obdobném postavení a osob odpovědných za poskytování příslušných služeb,

f)       opatření v oblasti řízení z hlediska ochrany životního prostředí, která bude dodavatel schopen použít při plnění veřejné zakázky, je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky,

g)      přehled průměrného ročního počtu zaměstnanců dodavatele či jiných osob podílejících se na plnění zakázek podobného charakteru a počtu vedoucích zaměstnanců dodavatele nebo osob v obdobném postavení za poslední 3 roky, nebo

h)      přehled nástrojů či pomůcek, provozních a technických zařízení, které bude mít dodavatel při plnění veřejné zakázky k dispozici.

53.         Ustanovení § 56 odst. 5 zákona stanoví, že veřejný zadavatel je povinen ve vztahu k technickým kvalifikačním předpokladům v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení

a)      stanovit rozsah požadovaných informací a dokladů,

b)      uvést způsob prokázání splnění těchto kvalifikačních předpokladů a

c)      vymezit minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů, odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky.

54.         Podle § 118 odst. 1 zákona nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.

K výroku I. rozhodnutí

55.         Úřad předně připomíná, co je účelem prokazování kvalifikace v zadávacím řízení. Jedná se o nástroj, který má zadavateli pomoci identifikovat dodavatele, který následně bude schopen veřejnou zakázku řádně a včas realizovat. Za kvalifikaci je tedy třeba považovat způsobilost (schopnost) dodavatele realizovat zadavatelem požadovanou veřejnou zakázku. Skutečnost, že dodavatel prokáže splnění požadované kvalifikace, poskytuje zadavateli určitou jistotu, že bude moci uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky s dodavatelem, který je po všech stránkách způsobilý veřejnou zakázku splnit a neexistují okolnosti, které by jeho schopnost splnit předmět veřejné zakázky zpochybňovaly. Účelem kvalifikace tak je zabezpečit, aby dodavatel se zájmem realizovat veřejnou zakázku byl po profesní, technické a ekonomické a finanční stránce způsobilý předmět veřejné zakázky v požadovaném rozsahu a požadovaným způsobem splnit.

56.         Obecně lze konstatovat, že uchazeč, jehož nabídka bude zadavatelem hodnocena, musí prokázat splnění požadované kvalifikace, jak stanoví zákon. Z ustanovení § 50 a násl. zákona vyplývá, že zadavatel je povinen v zadávacích podmínkách stanovit požadavek na prokázání splnění základních kvalifikačních předpokladů, požadavek na prokázání profesních kvalifikačních předpokladů, požadavek na předložení čestného prohlášení o ekonomické a finanční způsobilosti dodavatele a případně i požadavek na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů, pokud jejich splnění zadavatel s ohledem na předmět veřejné zakázky požaduje.

57.         V případě, že zadavatel shledá nutnost ověřit technickou způsobilost dodavatelů, stanoví v zadávacích podmínkách odpovídající požadavky na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů, přičemž tyto pak musí být uchazeči následně splněny, aby mohla být jejich nabídka hodnocena. Samotný účel stanovení technických kvalifikačních předpokladů pak směřuje k zajištění faktické realizace veřejné zakázky toliko takovými dodavateli, kteří k tomu prokazatelně mají dostatečnou technickou způsobilost, čímž je minimalizováno riziko zadavatele, že dojde ke zmaření primárního účelu zadávacího řízení, kterým je řádná a efektivní realizace veřejné zakázky. Zadavatelem vymezené požadavky na splnění technických kvalifikačních požadavků tedy mají zajistit, aby smlouva na plnění předmětu veřejné zakázky byla uzavřena toliko s takovým dodavatelem, který je fakticky schopen po stránce technické a materiální předmětnou zakázku úspěšně splnit.

58.         V šetřeném případě zadavatel ve výzvě k podání žádostí o účast a k prokázání splnění kvalifikace požadavky na prokázání technické kvalifikace stanovil, přičemž k prokázání technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona v bodu 3.3. výzvy k podání žádostí o účast a k prokázání kvalifikace uvedl požadavek na předložení seznamu významných služeb shodných s předmětem veřejné zakázky, kde si výslovně vyhradil, aby „dodavatel těchto významných služeb vystupoval jako systémový integrátor a primární dodavatel vůči objednateli, kdy dodavatel zodpovídal i za subdodávky všech zúčastněných subdodavatelů a byl vlastníkem veškerých dodávek do projektu“.

59.         Stanovení konkrétních technických kvalifikačních předpokladů, které zadavatel považuje za nezbytné, sice závisí na rozhodnutí zadavatele, ten je však při svých úvahách ohledně konkrétních požadavků vázán zejména § 50 odst. 3 zákona, § 56 zákona a pochopitelně taktéž dodržením základních zásad zadávacího řízení.

60.         Navrhovatel v podaném návrhu v souvislosti s výše uvedeným technickým kvalifikačním předpokladem podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona namítá konkrétně porušení § 56 odst. 5 písm. c) zákona a porušení zásady zákazu diskriminace. V šetřeném případě bylo tudíž Úřadem posuzováno, zda zadavatelem v dotčeném zadávacím řízení  stanovený požadavek na prokázání splnění výše uvedeného technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 2 písm. a) zákona je v souladu se zákonem, tj. zda vymezení minimální úrovně zadavatelem stanoveného technického kvalifikačního předpokladu odpovídá podle § 56 odst. 5 písm. c) zákona druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění šetřené veřejné zakázky a neporušuje základní zásady zadávacího řízení podle § 6 odst. 1 zákona, v šetřeném případě tedy zásadu zákazu diskriminace.

61.         Úřad se nejprve zabýval skutečností, zda by předmětný požadavek zadavatele mohl porušovat zásadu zákazu diskriminace, resp. zda by jeho stanovením mohlo dojít k diskriminaci určitých dodavatelů. Problematiku dodržování zásady zákazu diskriminace zohledňuje např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5.6.2008, ze kterého vyplývá, že smysl ustanovení § 6 zákona „v prvé řadě směřuje k cíli samotného zákona, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli“. Dále Nejvyšší správní soud zdůraznil, „že smysl a cíl zákazu diskriminace nutně vede interpreta § 6 ZVZ k závěru, že tento zákaz zahrnuje jednak zákaz diskriminace zjevné (přímé), tedy odlišného zacházení s jednotlivcem ve srovnání s celkem, jednak též zákaz diskriminace skryté (nepřímé), pokud tato vede v podstatě k obdobným právem zakázaným důsledkům (v oblasti práva veřejných zakázek tedy poškozování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli)“. Zásada zákazu diskriminace je obligatorním principem při realizaci zadávacích řízení a je na ni kladen důraz i v rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie, který se otázkou zákazu diskriminace v jakýchkoliv formách na jakékoli úrovni také několikrát zabýval, a to např. v rozsudku ze dne 27. 10. 2005 ve věci C-158/03 Komise Evropských společenství proti Španělskému království. 

62.         Za skrytou formu nepřípustné diskriminace je pak třeba považovat např. takový postup, kdy zadavatel znemožní některým dodavatelům ucházet se o veřejnou zakázku nastavením takových kvalifikačních předpokladů, kdy požadovaná úroveň technické způsobilosti je zjevně nepřiměřená ve vztahu k velikosti, složitosti a technické náročnosti konkrétní veřejné zakázky, přitom je zřejmé, že ji mohou splnit toliko někteří z dodavatelů, jež by jinak byli k plnění předmětu veřejné zakázky objektivně způsobilými. Tedy postup zadavatele, kdy někteří z dodavatelů mají znemožněnu účast v zadávacím řízení, byť by předmět veřejné zakázky mohli realizovat stejně úspěšně jako dodavatelé ostatní, je postupem diskriminačním, který odporuje základním zásadám uvedeným v § 6 odst. 1 zákona.

63.         Pokud ve světle shora uvedeného Úřad uváží, že zadavatel požadoval, aby dodavatel byl vlastníkem veškerých dodávek realizovaných v rámci referenční veřejné zakázky, pak tím nepochybně omezil počet dodavatelů, kteří se mohou o veřejnou zakázku ucházet.

64.         Nicméně je nutné uvést, že samotná podstata zákazu tzv. skryté diskriminace znemožňuje jakoukoliv mechanickou aplikaci. Není totiž dost dobře možné požadovat po zadavatelích, aby jimi vyžadované kvalifikační předpoklady měly na všechny potencionální uchazeče stejné dopady. Takový požadavek by ostatně nebyl ani reálně možný a byl by v rozporu se smyslem kvalifikačních předpokladů, kterým je zajistit právě to, aby nabídku podali pouze uchazeči způsobilí ke splnění veřejné zakázky. Odvrácenou stranou stanovení kvalifikačních předpokladů je tedy selekce těch uchazečů, kteří ke splnění veřejné zakázky způsobilí nejsou, přičemž o takovéto (legitimními ekonomickými zájmy podložené) selekci pak nelze hovořit jako o skryté diskriminaci.

65.         Klíčovým problémem takto pojaté skryté diskriminace je tedy zjevná nepřiměřenost kvalifikačních předpokladů ve vztahu ke konkrétní veřejné zakázce. Tato zjevná nepřiměřenost není vymezitelná žádnou obecnou frází, nýbrž je nutno ji vykládat vždy se zřetelem na individuální případ. Při aplikaci kritéria zjevné nepřiměřenosti je nutno poskytnout prostor pro legitimní ekonomickou úvahu zadavatele, a tedy shledání skryté diskriminace je přípustné tam, kde kvalifikační předpoklady jsou vskutku excesivní a jasně vybočují z oprávněných potřeb dané zakázky.

66.         Otázkou tedy je, zda stanovení technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona, tak jej formuloval zadavatel, tedy s ohledem na jeho požadavek, aby dodavatelé ucházející se o předmětnou veřejnou zakázku byli vlastníky veškerých dodávek v referenčních veřejných zakázkách, je s ohledem na charakter plnění, které zadavatel poptával, přiměřené, tedy nevybočující z oprávněných požadavků zadavatele.

67.         Úřad má s ohledem na výše uvedené za to, že požadavek, aby byli uchazeči o předmětnou veřejnou zakázku vlastníky veškerých dodávek, které poskytovali v rámci referenční veřejné zakázky, je zcela excesivní, nevhodný a zcela jistě vybočuje z oprávněných potřeb zadavatele. Samotná skutečnost, že dodavatel byl vlastníkem veškerých dodávek do projektu u významných referenčních služeb, zadavateli nikterak nezaručuje kvalitu takto poskytované služby a tento požadavek nepřináší pro zadavatele žádnou „přidanou“ hodnotu, neboť při posuzování způsobilosti dodavatele plnit předmětnou veřejnou zakázku je bezpochyby zásadní ověřit, zda dodavatel byl schopen poptávané služby v požadované kvalitě poskytnout, popř. zda byl schopen příslušné dodávky řádně zajistit a obstarat, nikoliv však to, zda byl jejich vlastníkem. Stanovení uvedeného požadavku má v šetřeném případě jediný následek, a tím je omezení počtu potenciálních dodavatelů, kteří mohou zadavateli podat svoji nabídku, aniž by toto omezení zadavateli přinášelo jakýkoli přínos v podobě lepší realizace předmětu veřejné zakázky a aniž by tento striktní požadavek zadavatele byl nezbytný v souvislosti s plněním předmětné veřejné zakázky či s okolnostmi jejího zadávání. Z uvedených důvodů není tento omezující požadavek zadavatele, který má za následek snížení počtu dodavatelů, oprávněný.

68.         Vlastnictví všech dodávek do projektu konkrétním dodavatelem v šetřeném případě nikterak nezaručuje lepší poskytování referenční služby tímto dodavatelem a už vůbec není kvalitativním měřítkem poskytovaných služeb. Nehledě k tomu, že zadavatel si musel být vědom toho, že referenční služby budou poskytovány z oblasti ICT, kde dodávkami budou míněny mj. dodávky počítačových programů (operační systémy, databázové systémy,…), které jsou běžně dodávány na základě licenčních smluv a je tak velmi obtížné zadavatelem stanovený požadavek na vlastnictví veškerých dodávek ze strany dodavatelů vůbec splnit.

69.         Zadavatel se tedy stanovením požadavku na předložení seznamu významných služeb shodných s předmětem veřejné zakázky, u kterých si vyhradil, aby dodavatel těchto významných služeb byl vlastníkem veškerých dodávek do projektu, dopustil skryté diskriminace těch dodavatelů, kteří sice byli schopni předložit adekvátní seznam o řádném poskytování předmětných služeb, avšak nebyli vlastníky všech dodávek do projektu. Pokud zadavatel požadoval, aby prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů zajistilo, že se o přidělení veřejné zakázky budou aktivně ucházet pouze ti dodavatelé, kteří jsou prakticky schopni po stránce technické a materiální tuto zakázku realizovat, vlastnictví veškerých dodávek u referenčních zakázek tento cíl v žádném případě negarantuje.

70.         V této souvislosti Úřad pro úplnost uvádí, že zadavatel v daném případě paradoxně v jistém ohledu stanovil přísnější požadavky na obsah a způsob poskytování služby u referenčních veřejných zakázek než je stanoven v jím zadávané veřejné zakázce, poněvadž požadavek na vlastnictví všech dodávek u předmětné šetřené zakázky zadavatel nevyžaduje. Skutečnost, že požadavek na referenční zakázky fakticky překračuje rámec požadavků uvedených u zadávané veřejné zakázky, je nezpochybnitelným důkazem o nesprávném, excesivním a diskriminačním vymezení požadavků vztahujících se k referenčním zakázkám.

71.         Samotné předložení seznamu významných služeb obdobného charakteru s osvědčeními o jejich úspěšném splnění Úřad považuje za jeden z vhodných instrumentů, jak posoudit odbornou způsobilost dodavatelů a jak eliminovat situaci, kdy by vybraný uchazeč nebyl schopen dostát svému závazku a v souladu se zadavatelem stanovenými podmínkami předmět plnění veřejné zakázky plnit a následně úspěšně dokončit. Z takových osvědčení zadavatel může získat i informaci, zda konkrétní dodavatel byl schopen v obdobných dříve realizovaných zakázkách zajistit plnění předmětu veřejných zakázek, a to i včetně všech dodávek, které tvořily nedílnou součást plnění takových zakázek.

72.         Účelem technických kvalifikačních předpokladů na doložení seznamu významných služeb je tedy ověřit, zda dodavatel je schopen poskytovat služby s obdobným předmětem plnění, jaký má zadávaná veřejná zakázka. V případě, že dodavatel byl schopen takovou službu poskytnout, je pak zcela bezvýznamné, zda byl vlastníkem všech dodávaných komponent, či je zajistil jiným způsobem. Úřad tedy může kvitovat zadavatelův požadavek na předložení referenčních veřejných zakázek, nikoliv však už požadavek stanovený pro obsah konkrétní referenční služby. Pro zadavatele je totiž zásadní, zda byla služba konkrétního obsahu poskytnuta řádně, nikoliv to, jakým způsobem tak dodavatel učinil. Se zadavatelem nastaveným požadavkem na prokázání referenčních veřejných zakázek, u nichž byl dodavatel zároveň vlastníkem veškerých dodávek, se tedy Úřad nemůže ztotožnit.       

73.         V této souvislosti Úřad může taktéž odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Krajského soudu v Brně a Nejvyššího správního soudu týkající se sice požadavku na technický kvalifikační předpoklad podle § 56 odst. 3 písm. f) zákona, která je však přiměřeně aplikovatelná i na šetřený případ.

74.         Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 62 Af 47/2011 - 70 ze dne 7.3.2013 v případě veřejné zakázky „Rekonstrukce ulic Nemocniční a Pod Špičákem – Tanvald“ ve vztahu k požadavku zadavatele na technickou kvalifikaci – dispozici s obalovnou asfaltových směsí o výkonu min. 160 t/hod v dosahu dle TKP – judikoval následující: „Pokud ve světle shora uvedeného soud uváží, že zadavatel požadoval doložit vlastnictví obalovny na dodávku obalovaných směsí, případně smluvní zajištění takové obalovny, pak tím nepochybně omezil počet dodavatelů, kteří se mohou o veřejnou zakázku ucházet… Soud má přitom rovněž za to, že samotná skutečnost, že dodavatel vlastní obalovnu nebo že uzavřel s vlastníkem obalovny smlouvu o smlouvě budoucí na dodávku obalovaných směsí, zadavateli nijak nezaručuje kvalitu poskytnuté asfaltové směsi, a tedy řádné splnění zakázky; vzhledem k tomu není snížení počtu dodavatelů prostřednictvím tohoto zadavatelova požadavku namístě. Pokud mají požadavky na splnění technických kvalifikačních předpokladů zajistit, aby se o přidělení veřejné zakázky účinně ucházeli pouze ti dodavatelé, kteří jsou ve skutečnosti schopni po stránce technické a materiální tuto zakázku v případě jejich úspěchu v zadávacím řízení po přidělení veřejné zakázky též plnit, negarantuje podle soudu pouhé vlastnictví obalovny, případně uzavření smlouvy o smlouvě budoucí s vlastníkem obalovny, že bude zakázka řádně splněna. Takovou garanci soud spatřuje spíše v předložení seznamu obdobných prací uskutečněných v posledních letech, který ostatně zadavatel rovněž požadoval. Právě z předloženého seznamu lze podle soudu zjistit, zda dodavatel byl schopen v obdobných dříve realizovaných zakázkách zajistit i spolupráci s obalovnou a poskytnout tak řádné a kvalitní plnění zakázky“.

75.         Z výše uvedeného tedy plyne, že Krajský soud v Brně posoudil v souvislosti s tehdy přezkoumávanou veřejnou zakázkou jako diskriminační nejen požadavek zadavatele na vlastnictví konkrétního technického vybavení nezbytného pro plnění předmětu veřejné zakázky, ale dokonce ve svých úvahách šel ještě dále a za diskriminační označil i požadavek na dispozici dodavatele s takovým vybavením, což tento soud odůvodnil tím způsobem, že dispozice s konkrétním technickým vybavením již ve fázi prokazování splnění kvalifikace nikterak nesouvisí s tím, zda konkrétní dodavatel je či není způsobilý splnit veřejnou zakázku v rozsahu a kvalitě požadované zadavatelem. Tento soud konstatoval, že samotná skutečnost, že dodavatel vlastní konkrétní technické vybavení nebo že uzavřel s vlastníkem tohoto vybavení smlouvu o smlouvě budoucí na využívání tohoto zařízení, zadavateli nijak nezaručuje kvalitu poskytnutého plnění, a tudíž takový požadavek označil za neoprávněný a diskriminační ve smyslu § 6 odst. 1 zákona. Totéž platí i v šetřeném případě, neboť zadavatel neměl žádný objektivní důvod, aby u referenčních zakázek vyžadoval, aby veškeré dodávky poskytnuté v rámci referenčních veřejných zakázek byly ve vlastnictví dodavatele, neboť tento požadavek zadavateli žádným způsobem negarantuje řádné a bezproblémové splnění poptávané služby.

76.         Ohledně požadavku zadavatele na dispozici dodavatelů s konkrétním technickým vybavením ve stejném duchu jako Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 62 Af 47/2011 - 70 ze dne 7.3.2013 judikoval i Nejvyšší správní soud a to např. ve svém rozsudku č. j. 1 Afs 20/2013 - 47 ze dne 27.6.2013, který se týkal téže věci jako již zmíněný rozsudek Krajského soudu v Brně. Obdobná argumentace je obsažena také v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 66/2012 - 64 ze dne 20.12.2012.

77.         Ačkoliv se výše uvedená judikatura vztahuje k posouzení jiného technického kvalifikačního předpokladu u jiného druhu veřejné zakázky, lze její závěry týkající se požadavku na vlastnictví přiměřeně aplikovat i na šetřenou veřejnou zakázku, neboť z uvedeného rozsudku plyne, že ani smluvní zajištění, natož pak vlastnictví určité věci v době prokazování kvalifikace nesplňuje v určitých případech účel prokazování technické kvalifikace, když nesměřuje k cíli, kterého má být prostřednictvím prokázání kvalifikace dosaženo, tedy k ověření technické způsobilosti dodavatele realizovat konkrétní veřejnou zakázku. V souladu s citovaným rozsudkem tedy Úřad uzavírá, že samotná skutečnost, že dodavatel byl vlastníkem všech dodávek v referenčních veřejných zakázkách, zadavateli nijak nezaručuje kvalitu poskytovaného plnění, a tedy řádné splnění zakázky; vzhledem k tomu není snížení počtu dodavatelů prostřednictvím tohoto zadavatelova požadavku namístě. Pokud mají požadavky na splnění technických kvalifikačních předpokladů zajistit, aby se o přidělení veřejné zakázky účinně ucházeli pouze ti dodavatelé, kteří jsou ve skutečnosti schopni po stránce technické a materiální tuto zakázku v případě jejich úspěchu v zadávacím řízení po přidělení veřejné zakázky též plnit, negarantuje vlastnictví dodávek v referenční veřejné zakázce, že bude zakázka řádně splněna.

78.         Pro úplnost Úřad může uvést, že zadavatel požadavek na vlastnictví dodávek realizovaných v rámci referenčních veřejných zakázek ani žádným způsobem neodůvodnil, přičemž skutečností, že zadavatel musí být schopen stanovené požadavky objektivně zdůvodnit se zabývá např. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 1 Afs 69/2012 – 55 ze dne 28.3.2013, ve kterém judikuje: „Dále zákon o veřejných zakázkách obsahuje ustanovení poskytující zadavateli možnost klást na dodavatele konkrétní požadavky (např. část druhá, hlava IV a V). S ohledem na individuální povahu každé zakázky je pak zadavateli ponechána velká míra volnosti. Zadavatel může (např. v technických podmínkách, kvalifikačních požadavcích) stanovit konkrétní požadavky, bez jejichž splnění se dodavatel nemůže o veřejnou zakázku úspěšně ucházet. Jejich stanovením tak přímo ovlivňuje okruh možných dodavatelů. Z tohoto důvodu je zapotřebí k počtu a míře takových požadavků přistupovat striktně v duchu výše uvedených zásad. Tyto zásady se navíc přímo promítají i v některých ustanoveních zákona (např. § 50 odst. 3 ZVZ). Protože se jedná převážně o ustanovení dispozitivní, musí být potřeba takového požadavku odůvodnitelná. Zjednodušeně lze říci, že čím podrobnější a přísnější požadavky zadavatel zvolí, tím vyšší nároky budou kladeny na jejich odůvodnění“.

79.         Z uvedeného judikátu Nejvyššího správního soudu tedy plyne, že zadavatel je obecně oprávněn z důvodu individuální povahy každé zadávané veřejné zakázky stanovit i individuální požadavky na prokázání kvalifikace dodavatelů pro plnění takové veřejné zakázky. Nejvyšší správní soud však zároveň v této souvislosti dodává, že každý takový požadavek zadavatel musí ve vztahu k předmětu zadávané veřejné zakázky řádně a důsledně odůvodnit a čím vyšší nároky zadavatel na dodavatele klade, tím musí být na odůvodnění těchto požadavků kladeny vyšší nároky a musí být tak preciznější, přičemž přezkoumávaný kvalifikační předpoklad spočívající v požadavku na vlastnictví veškerých dodávek realizovaných v rámci referenčních veřejných zakázek, zadavatel neodůvodnil v rámci zadávacího řízení, ani v rámci vyjádření poskytnutých v průběhu správního řízení. 

80.         Tím, že zadavatel v šetřeném případě stanovil požadavek, aby dodavatel byl vlastníkem veškerých dodávek u významných referenčních služeb, které zadavatel po dodavatelích požadoval uvést v nabídkách, přičemž tento požadavek neodpovídal předmětu veřejné zakázky a byl stanoven v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, mohlo dojít k podstatnému ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky, neboť v případě, že by zadavatel tento diskriminační požadavek nestanovil, mohl obdržet větší počet žádostí o účast a následně i nabídek, a není tak vyloučeno, že by mohl obdržet nabídku, která pro něj bude obsahovat ekonomicky výhodnější podmínky, než které by obdržel za současné situace. Zároveň může Úřad uvést, že potencialita vlivu na výběr nejvhodnější nabídky je v šetřené veřejné zakázce vysoká, a to s ohledem na předmět plnění veřejné zakázky, neboť u dodávek IT existuje s ohledem na jejich povahu marginální množství dodavatelů, kteří jsou přímo vlastníky požadovaných dodávek.     

81.         K argumentaci zadavatele týkající se uvedené problematiky Úřad uvádí, že tvrzení zadavatele obsažené v jeho vyjádření k návrhu, že část návrhu, která brojí proti požadavku zadavatele, aby dodavatelé byli vlastníky všech dodávek (v referenčním projektu) není součástí podaných námitek navrhovatele, a tudíž by k této skutečnosti Úřad neměl v souladu s § 114 odst. 10 zákona přihlížet, Úřad uvádí následující. Tvrzení zadavatele, že argumentace navrhovatele, která brojí proti požadavku zadavatele, aby dodavatelé byly vlastníky všech dodávek (v referenčním projektu) není součástí podaných námitek navrhovatele, se nezakládá na pravdě. Navrhovatel ve svých námitkách ze 28.1.2016 na str. 4, ve 4. odstavci mj. výslovně uvedl: „Ani požadavek, aby dodavatel významných (referenčních) služeb vystupoval jako systémový integrátor a primární dodavatel vůči objednateli, tzn. že dodavatel zodpovídal i za subdodávky všech zúčastněných subdodavatelů a byl vlastníkem veškerých dodávek do projektu, nemá reálné opodstatnění a přitom je podle názoru Stěžovatele značně diskriminující“.

82.         Tím, že navrhovatel ve svém návrhu dále rozvádí svou argumentaci uvedenou v námitkách, není nikterak dotčena možnost podání návrhu navrhovatele v téže části, a tudíž se na ni nevztahuje ustanovení § 114 odst. 10 zákona.

83.         Zadavatel se na základě obdržených námitek nepochybně o skutečnosti, že navrhovatel namítá dle jeho názoru nezákonný a diskriminační požadavek zadavatele, aby dodavatelé byly vlastníky všech dodávek (v referenčním projektu) dozvěděl a měl možnost se s ní v rámci rozhodnutí o námitkách věcně vypořádat, případně zjednat nápravu, pokud by zjistil, že tato námitka je důvodná.   

84.         Tím, že zadavatel ve vztahu k technickým kvalifikačním předpokladům podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona specifikovaným v bodu 3.3. výzvy k podání žádostí o účast a k prokázání splnění kvalifikace požadoval předložení seznamu významných služeb shodných s předmětem veřejné zakázky a stanovil požadavek, aby dodavatel těchto významných služeb byl vlastníkem veškerých dodávek do projektu, nevymezil minimální úroveň tohoto technického kvalifikačního předpokladu tak, aby odpovídala druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, čímž nedodržel postup stanovený v ustanovení § 56 odst. 5 písm. c) zákona a dopustil se porušení zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 1 zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.   

K výroku II. rozhodnutí

85.         V šetřeném případě zadavatel vedle požadavku na prokázání zkušeností dodavatele s poskytováním obdobných služeb v rámci technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona - seznamu významných služeb (viz. odůvodnění k výroku I. tohoto rozhodnutí) - požadoval i prokázání zkušeností jednotlivých osob podílejících se na plnění veřejné zakázky v rámci technických kvalifikačních předpokladů podle § 56 odst. 2 písm. e) zákona.

86.         K prokázání technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. e) zákona zadavatel v bodu 3.3. výzvy k podání žádostí o účast a k prokázání splnění kvalifikace stanovil požadavek, že každá z osob vystupující v klíčové roli, a to

a.      „Datový modelář

b.      Architekt centrálního datového skladu

c.       DB designer

d.      Analytik uživatelských požadavků

e.      Vedoucí týmu datové transformace či Technický architekt a designer datové transformace

• musí splňovat níže uvedené požadavky:
• nejméně 7 let praxe v oboru předmětu veřejné zakázky,

aktivní účast na minimálně třech projektech datového skladu v klíčové roli, v jaké je osoba zadavateli nabízena, přičemž alespoň jeden z těchto projektů je ten, který dodavatel uvádí k prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona,

• nejméně pětiletá zkušenost z projektů datových skladů v klíčové roli, v jaké je osoba zadavateli nabízena“.

87.         Úřad opětovně obecně uvádí, že účelem požadavků na prokázání splnění kvalifikace je objektivním, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež disponují doklady prokazující jejich schopnost veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Požadavek na splnění minimálních technických kvalifikačních předpokladů stanovený zadavatelem má zajistit, že se soutěže o přidělení veřejné zakázky zúčastní pouze ti dodavatelé, kteří jsou ve skutečnosti schopni po stránce technické a materiální tuto zakázku po jejím přidělení též plnit. Zadavatel může vymezením kvalifikačních předpokladů, zejména stanovením příliš přísných kritérií prokázání způsobilosti dodavatele, výrazným způsobem ovlivnit okruh dodavatelů, mezi jejichž nabídkami bude v závěrečné fázi zadávacího řízení vybírat. Z uvedeného důvodu je zadavatel při stanovení kvalifikačních předpokladů vždy povinen respektovat zásady nediskriminace, transparentnosti a rovného zacházení ve smyslu § 6 odst. 1 zákona, a stanovení kvalifikačních předpokladů tedy nemůže vést k bezdůvodnému omezení možnosti dodavatelů účastnit se zadávacího řízení. Zadavatel musí naopak umožnit rovné příležitosti v účasti všem dodavatelům, kteří jsou objektivně schopni předmětnou zakázku plnit. I zde tudíž Úřad opětovně odkazuje na výše zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 20/2008 - 152 ze dne 5.6.2008.

88.         Z výše uvedeného tedy plyne, že zadavatel je ve vztahu k technickým kvalifikačním předpokladům povinen vymezit minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů tak, aby odpovídala druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, tedy aby byla v souladu s § 56 odst. 5 písm. c) zákona, a aby nedošlo k bezdůvodnému omezení možnosti dodavatelů účastnit se zadávacího řízení či jakémukoliv zvýhodnění některého z dodavatelů. Správným vymezením minimální úrovně kvalifikačních předpokladů má být zabezpečena účast všech potenciálních dodavatelů, kteří jsou způsobilí předmětnou veřejnou zakázku plnit.

89.         V této souvislosti Úřad dále odkazuje na předchozí části odůvodnění výroku I. tohoto rozhodnutí vztahující se obecně k požadavkům zadavatele na prokázání technické kvalifikace a k částem odůvodnění, které se obecně zabývají zásadou zákazu diskriminace v zadávacím řízení a povinností zadavatele stanovit požadovanou úroveň technických kvalifikačních předpokladů tak, aby odpovídala druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky.

90.         Ve vztahu k § 56 odst. 2 písm. e) zákona, podle něhož zadavatel může požadovat předložení osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci dodavatele nebo vedoucích zaměstnanců dodavatele či osob odpovědných za poskytování služeb, které jsou předmětem veřejné zakázky, Úřad uvádí, že zákon nestanoví, co se rozumí pojmem „odborná kvalifikace“. Obecně může jít o dosažené vzdělání prokazované zejména diplomy, vysvědčeními či různými certifikáty, délku praxe u jednotlivých požadovaných profesí a není rovněž vyloučeno, aby zadavatel požadoval prokázat zkušenosti osob odpovědných za poskytování poptávaných služeb, avšak musí blíže vymezit druh, obsah či formu takového osvědčení či požadavku, která přímo souvisí a jsou nezbytná pro uskutečnění veřejné zakázky. Zadavatel je však i při stanovení požadavků na odbornou kvalifikaci dodavatele povinen postupovat podle § 56 odst. 5 písm. c) zákona, tedy vymezit minimální úroveň tohoto kvalifikačního předpokladu tak, aby odpovídala druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, a současně respektovat zásady stanovené v § 6 odst. 1 zákona, zejména zásadu nediskriminace.

91.         Ze zadávacích podmínek vyplývá, že zadavatel u všech osob vystupujících v klíčové roli, a to: datový modelář, architekt centrálního datového skladu, DB designer, analytik uživatelských požadavků a vedoucí týmu datové transformace či technický architekt a designer datové transformace (dále také jen „osoby vystupující v klíčové roli“) požadoval kumulativní splnění těchto podmínek: nejméně 7 let praxe v oboru předmětu veřejné zakázky, a zároveň aktivní účast na minimálně třech projektech datového skladu v klíčové roli, v jaké je osoba zadavateli nabízena, přičemž alespoň jeden z těchto projektů je ten, který dodavatel uvádí k prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona, a zároveň nejméně pětiletou zkušenost z projektů datových skladů v klíčové roli, v jaké je osoba zadavateli nabízena.

92.         V souvislosti s otázkou přiměřenosti požadavků zadavatele na osoby vystupující v klíčové roli podle bodu 3.3. výzvy k podání žádostí o účast a k prokázání splnění kvalifikace Úřad dospěl k závěru, že zadavatelem požadované kumulativní splnění požadavků na uvedené osoby v klíčové roli neodpovídá druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, přičemž tento postup zadavatele nepřiměřeně omezuje okruh potenciálních dodavatelů, a dochází tak k bezdůvodnému omezení možnosti některých dodavatelů účastnit se zadávacího řízení, k čemuž uvádí následující.

93.         Zadavatel v zadávacích podmínkách k požadavkům na osoby vystupující v klíčové roli stanovil požadavek na nejméně 7 let praxe v oboru předmětu veřejné zakázky (tj. v oboru datových skladů). Pokud Úřad vezme v úvahu, že práce v oblasti datových skladů je velice specifickou činností z celé oblasti ICT, lze výše uvedený požadavek zadavatele považovat sám o sobě za stanovený na samé horní hranici, kterou je zadavatel ve vztahu k předmětu veřejné zakázky na osoby vystupující v klíčové roli oprávněn požadovat, a to pouze s ohledem na to, že se v šetřeném případě skutečně jedná o poměrně složitou veřejnou zakázku. Pokud však Úřad zohlední skutečnost, že tento požadavek byl stanoven vůči pěti klíčovým osobám zároveň a tyto osoby pak musely kumulativně splnit i podmínku nejméně 5-ti leté zkušenosti z projektů datových skladů v klíčové roli, v jaké je osoba zadavateli nabízena a zároveň podmínku aktivní účasti na minimálně třech projektech datového skladu v klíčové roli, v jaké je osoba zadavateli nabízena, přičemž alespoň jeden z těchto projektů je ten, který dodavatel uvádí k prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona, pak již nelze než konstatovat, že takové požadavky jsou již vskutku excesivní.

94.         Ačkoliv se doba praxe klíčových osob v oboru předmětu veřejné zakázky nepochybně může překrývat s dobou, ve které se v klíčových rolích účastnily na konkrétních projektech z oblasti datových skladů, nelze prakticky předpokládat, že by se kratší z obou stanovených časových úseků (tj. doba praxe na projektech v klíčové roli) zcela kryl s delším časovým úsekem, kterým je požadovaná doba praxe v oboru předmětu veřejné zakázky. Nelze totiž reálně předpokládat, že by odborný pracovník v oblasti datových skladů byl již po dvou letech praxe, kdy se vyskytuje ve fázi přijímání nových informací a postupného získávání odborných schopností a znalostí, schopen vykonávat svoji funkci samostatně v příslušné klíčové roli. I sám zadavatel v této souvislosti v rozhodnutí o námitkách uvádí: „Stát se seniorním konzultantem, to znamená mít dostatečné zkušenosti a být schopen samostatného rozhodování v rámci oboru a mít příležitost absolvovat alespoň jeden komplexní projekt datového skladu/business inteligence, obvykle dříve než za 7 let nelze“. Pokud by Úřad vycházel čistě z argumentace zadavatele, tj. že by osoba v klíčové roli na této pozici mohla pracovat nejdříve po 7 letech praxe v oboru datových skladů, znamenalo by to, že každá osoba v klíčové roli, a to: datový modelář, architekt centrálního datového skladu, DB designer, analytik uživatelských požadavků a vedoucí týmu datové transformace či technický architekt a designer datové transformace, by zadavatelem stanovený požadavek na prokázání kvalifikace splnila za 12 let praxe v oboru datových skladů, respektive ještě později. Pokud Úřad posoudí stanovené požadavky zadavatele, lze konstatovat, že oba výše uvedené požadavky zadavatele lze reálně splnit cca za dobu praxe 10 roků v oblasti datových skladů, popř. i později. Pokud Úřad vezme v úvahu, že do této doby nelze započítat praxi těchto pracovníků v jiné oblasti ICT, neboť zadavatel výslovně vyžadoval praxi v oboru předmětu veřejné zakázky a vzhledem k tomu, že tato praxe je vyžadována ve vztahu ke všem osobám v klíčové roli, Úřad kumulaci takto stanovených kvalifikačních předpokladů považuje za neadekvátní ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, neboť ve svém souhrnu stanoví požadavek na neúměrně dlouhou dobu praxe všech osob v klíčových rolích ve vztahu k předmětu veřejné zakázky, čímž diskriminuje ty dodavatele, kteří by byli schopni plnit předmět veřejné zakázky adekvátním způsobem, a to s osobami v klíčové roli, které budou mít dostatečnou, avšak poměrně kratší dobu praxe, než která vyplývá z kumulativních podmínek stanovených zadavatelem.

95.         V souvislosti s výše uvedeným Úřad odkazuje, stejně jako navrhovatel, na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS- S323/2008/VZ-2055/2009/540/PVé ze dne 18. 2. 2009, ve kterém Úřad uvedl, že „Prokázání délky praxe u klíčových členů lze proto chápat jako vhodný kvalifikační předpoklad, avšak samotné stanovení minimální úrovně tohoto požadavku musí být zvoleno přiměřeně s ohledem na předmět a rozsah zakázky. Tento ukazatel lze využít jako určitý filtr mezi osobami bez žádných zkušeností v daném oboru či s minimálními zkušenostmi a těmi, u nichž získaná délka praxe nasvědčuje tomu, že se v dané problematice orientují a jsou schopni zvládnout požadavky na ně kladené. Zadavatelem stanovená úroveň pro rozlišení těchto dvou skupin musí být odůvodnitelná a nesmí být nastavena diskriminačním způsobem…, že takto vymezený kvalifikační předpoklad není stanoven na základě objektivních potřeb zadavatele, a v tomto případě je minimální úroveň nastavena velmi přísně, jelikož od určité úrovně tento ukazatel již nenese reálnou rozlišovací informaci o zkušenostech dodavatele a jeho neadekvátní nastavení může mít pouze diskriminační dopad na okruh dodavatelů.“

96.         Úřad nemůže odhlédnout i od skutečnosti, že vedle vzájemně propojených požadavků na délku praxe osob v klíčových rolích zadavatel ve vztahu k týmž osobám stanovil současně i další kumulativní požadavek, a sice ten, aby se každá z těchto osob aktivně účastnila na minimálně třech projektech datového skladu v klíčové roli, v jaké je osoba zadavateli nabízena, přičemž alespoň jeden z těchto projektů byl ten, který příslušný dodavatel uvádí k prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona. Tímto dalším požadavkem na kvalifikaci osob v klíčové roli zadavatel ještě více zpřísňuje kumulativní požadavky na délku praxe těchto osob, čímž dochází k dalšímu zúžení okruhu potenciálních dodavatelů, kteří by byli schopni předmět plnění z důvodu striktně zadavatelem stanovených požadavků plnit. Ve světle výše uvedeného lze uzavřít, že zadavatelem striktně požadované kumulativní splnění požadavků na uvedené osoby v klíčové roli neodpovídá druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, přičemž tento postup zadavatele omezuje okruh potenciálních dodavatelů, a dochází tak k bezdůvodnému omezení možnosti některých dodavatelů, kteří by v případě nediskriminačního vymezení těchto požadavků, byli schopni adekvátně a v plném rozsahu předmět veřejné zakázky plnit.              

97.         Úřad uvádí, že zadavatel ve svém vyjádření k návrhu toliko obecně konstatuje, že v zadávacích podmínkách specifikoval minimální požadavky na kvalifikaci dodavatelů tak, „aby mohl vybírat pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat“. Zadavatel zároveň na jedné straně prohlašuje, že „všechny požadavky jsou objektivně zdůvodnitelné“, na druhé straně však na svoji povinnost objektivně zdůvodnit přiměřenost namítaných požadavků na osoby vystupující v klíčové roli zcela rezignuje a konkrétně se k nim v rámci svého vyjádření ve správním řízení vůbec nevyjadřuje, vyjma souvisejícího požadavku na velikost datového skladu u významných referenčních služeb. Určité zdůvodnění požadavků zadavatele je uvedeno v dokumentu „Odůvodnění veřejné zakázky“, kde zadavatel, co se týče jeho požadavků na kvalifikaci, zejména na délku praxe osob v klíčové roli, uvádí, že předpokladem úspěšného plnění veřejné zakázky je dlouholetá zkušenost s implementacemi centrálních datových skladů a zkušenosti pracovníka v klíčové roli na určitém počtu projektů v nabízené klíčové roli. Takové zdůvodnění ovšem opět neuvádí žádné objektivní okolnosti, kterými by byly tyto kumulativně stanovené požadavky odůvodněny.   

98.         Pro úplnost Úřad uvádí, že argumentem, že kvalifikace byla zadavatelem nastavena přiměřeně, není a ani nemůže být skutečnost, že zadavatel obdržel celkem tři žádosti o účast, přičemž podle jeho vyjádření všichni tito dodavatelé v plném rozsahu kvalifikaci prokázali, jelikož není vyloučeno, že v případě, kdyby zadavatel vymezil požadavky na prokázání kvalifikace dodavatelů, včetně požadavků na osoby vystupující v klíčové roli nediskriminačně a v souladu se zákonem, mohl by obdržet větší počet žádostí o účast (a následně i vlastních nabídek), než tomu je v šetřeném případě (vzhledem k obdrženému návrhu lze konstatovat, že minimálně navrhovatel z důvodu takto nastavených požadavků svoji nabídku nepodal, pozn. Úřadu) .     

99.         Nejenže na základě výše uvedeného Úřad dospěl k závěru, že zadavatelem požadované kumulativní splnění požadavků na osoby v klíčové roli neodpovídá druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, Úřad může rovněž konstatovat, že i požadavek zadavatele na uvedené osoby v klíčové roli, a to požadavek, aby alespoň jeden ze tří projektů datového skladu, kterého se tato osoba účastnila byl projekt, který dodavatel uvádí k prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona, má jak ve spojitosti s ostatními požadavky zadavatele na uvedené osoby v klíčové roli, tak i sám o sobě diskriminační charakter a vede k bezdůvodnému omezení okruhu dodavatelů, kteří jsou schopni podat svoji nabídku.

100.     Úřad je toho názoru, že zkušenosti (resp. odbornou kvalifikaci) určitého odborníka nelze posuzovat tím, zda svou odbornou kvalifikaci získal při plnění zakázky, která byla dodavatelem uvedena jako referenční či nikoliv. Úřad má za to, že je z pohledu, zda osoba v klíčové roli je odborně způsobilá či nikoliv, zcela lhostejné, zda svoje zkušenosti získala při plnění referenční zakázky dodavatele, či jiné zakázky realizované dodavatelem, či jako osoba pracující v zaměstnaneckém poměru u jiného dodavatele, či např. jako samostatná fyzická osoba. Z pohledu zákona a zejména vzhledem k účelu prokazování technické kvalifikace je rozhodující to, zda konkrétní odborník po stanovenou dobu setrvával na požadované pozici, respektive kolika projektů se jeho působení týká. Skutečnost, zda alespoň jedním z těchto projektů je i významná referenční zakázka uváděná dodavatelem v nabídce, zadavateli nepřináší žádnou přidanou hodnotu a nesvědčí o tom, že by účast této osoby v klíčové pozici na referenční zakázce znamenala jeho vyšší odbornou kvalifikaci oproti účasti na jiných obdobných projektech.

101.     Úřad zdůrazňuje, že primárně má být zkušenost dodavatele se zakázkami obdobného rozsahu prokazována v rámci kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona předložením seznamu významných služeb poskytnutých dodavatelem v posledních 3 letech, nikoliv v rámci kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. e) zákona.Spojovat praxi, resp. zkušenosti určitých osob s referenční veřejnou zakázku konkrétního dodavatele je zcela bezdůvodné, neboť své zkušenosti mohly konkrétní klíčové osoby stejně dobře získat i při plnění jakékoliv jiné zakázky o podobných parametrech, avšak u jiné osoby, než je tento dodavatel. Vzdělání, odborná kvalifikace osob, popř. jejich praxe není, resp. nemusí být žádným způsobem odvislá od referenčních veřejných zakázek dodavatele. Osoby, prostřednictvím kterých dodavatel poskytuje své služby, mohl dodavatel „získat“ kdykoliv během své podnikatelské činnosti, tzn. že mohou být v pracovním poměru u konkrétního dodavatele velice krátkou dobu, tudíž v rámci podnikatelské činnosti tohoto dodavatele nemusely prozatím realizovat žádnou veřejnou zakázku, ani jiný podobný projekt, nicméně v předchozích zaměstnáních tuto svou praxi získaly a jsou bezpochyby tedy osobami kvalifikovanými a skutečnost, že tuto praxi nabyly jinde než u konkrétního dodavatele jejich kvalifikaci žádným způsobem nesnižuje.

102.     O skutečnosti, že zadavatelem vymezený požadavek je diskriminační, svědčí např. modelový případ, kdy by mohla nastat zcela absurdní situace, že na jedné straně by zadavatel akceptoval u jednoho dodavatele osobu v konkrétní klíčové roli, která by prokázala zkušenost s realizací toliko tří projektů, přičemž jeden z nich by byl referenční projekt, který by byl uveden v nabídce tohoto dodavatele, a zároveň by zadavatel neakceptoval u jiného dodavatele osobu v téže konkrétní klíčové roli, která by prokázala zkušenost s realizací řádově vyššího počtu projektů, popř. i projektů rozsáhlejších a složitějších a to jen z toho důvodu, že žádný z nich nebyl referenční projekt, který by byl uveden v nabídce tohoto dodavatele (např. z důvodu, že klíčová osoba se účastnila těchto projektů jako bývalý zaměstnanec jiného dodavatele). Praxe a zkušenosti osob podílejících se na plnění veřejné zakázky by měly být v tomto případě vymezeny pouze věcnou specifikací, případně časovým úsekem, a nikoliv požadavkem, že jedním z projektů musí nutně být referenční projekt konkrétního dodavatele, který nemá přímý vztah k povaze získaných zkušeností konkrétní osoby.

103.     V dokumentu „Odůvodnění veřejné zakázky“ zadavatel svůj požadavek na účast klíčových osob na minimálně třech projektech, přičemž alespoň jeden ze tří projektů datového skladu, kterého se tato osoba účastnila, byl projekt, který dodavatel uvádí k prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona, odůvodňuje tak, že vzhledem k tomu, že pracovník určený pro klíčovou roli je i nositelem know-how pro budování centrálních datových skladů, měl by mít zkušenost minimálně s jedním projektem implementace centrálního datového skladu jako pracovník daného dodavatele. Zadavatel konstatuje, že cílem požadavků na kvalifikaci pracovníků v klíčové roli je zajistit tým seniorních klíčových pracovníků, kteří mají dlouhodobou praxi v oboru, znalost know-how budování centrálního datového skladu daného dodavatele, což má být ověřeno jejich působením na projektech centrálních datových skladů v nabízené klíčové roli s tím, že seniorní pracovník má za sebou více než jeden takový projekt. K tomuto zdůvodnění může Úřad konstatovat, že v případě, že má daná konkrétní osoba zkušenosti z oblasti datových skladů, přičemž se účastnila několika takových projektů v klíčové roli, pak lze předpokládat, že tato osoba má dostatečné zkušenosti, znalosti a schopnosti, aby dokázala zvládat problematiku datových skladů obecně a dokázala se dostatečně kvalitně orientovat i v problematice datových skladů u dodavatele, u kterého se doposud žádného projektu, který by dodavatel předkládal jako svoji referenční veřejnou zakázku neúčastnila. Požadavek účasti klíčových osob na určitých projektech dle Úřadu lze považovat za vhodný způsob ověření kvalifikace klíčových osob, nikoliv už však požadavek, aby se jednalo o takový projekt, který byl realizovaný u konkrétního dodavatele.

104.     Na základě výše uvedeného má Úřad za prokázané, že jak samotný požadavek zadavatele, aby osoby v klíčové roli prokázaly zkušenost s realizací tří projektů, přičemž jeden z nich musí být referenční projekt, který by byl uveden v nabídce konkrétního dodavatele, je diskriminační a nepřiměřený předmětu šetřené veřejné zakázky, tak i požadavky na tyto osoby v klíčové roli jsou ve svém souhrnu diskriminační a nepřiměřené předmětu šetřené veřejné zakázky.

105.     Výše uvedený postup zadavatele spočívající v nastavení nepřiměřených technických kvalifikačních předpokladů na osoby podílející se na plnění veřejné zakázky v klíčových rolích má bezpochyby podstatný vliv na výběr nejvhodnější nabídky, neboť v případě, že by zadavatel tyto diskriminační požadavky nestanovil, mohl obdržet větší počet žádostí o účast a následně i nabídek, a není tak vyloučeno, že by mohl obdržet nabídku, která pro něj bude obsahovat ekonomicky výhodnější podmínky, než které by obdržel za současné situace. Jak vyplývá z výše uvedeného, tyto požadavky ovlivňují počet dodavatelů, kteří se mohou účastnit předmětného zadávacího řízení a je tudíž možné, že existují dodavatelé, kteří se zadávacího řízení z tohoto důvodu nezúčastní a nepodají svoji žádost o účast, přičemž tito by zadavateli mohli nabídnout lepší podmínky plnění předmětné veřejné zakázky a jejich nabídka by následně mohla být vybrána jako nejvhodnější, z čehož jasně vyplývá potenciální vliv postupu zadavatele na výběr nejvhodnější nabídky.

106.     Na základě výše uvedených skutečností dospěl Úřad k závěru, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 56 odst. 5 písm. c) v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, když ve vztahu k technickým kvalifikačním předpokladům podle § 56 odst. 2 písm. e) zákona specifikovaným v bodu 3.3. výzvy k podání žádostí o účast a k prokázání kvalifikace, nevymezil minimální úroveň těchto kvalifikačních předpokladů tak, aby odpovídala druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, neboť požadoval, aby každá osoba vystupující v klíčové roli, a to datový modelář, architekt centrálního datového skladu, DB designer, analytik uživatelských požadavků a vedoucí týmu datové transformace či technický architekt a designer datové transformace splňovala kumulativně tyto podmínky: nejméně 7 let praxe v oboru předmětu veřejné zakázky, a zároveň aktivní účast na minimálně třech projektech datového skladu v klíčové roli, v jaké je osoba zadavateli nabízena, přičemž alespoň jeden z těchto projektů je ten, který dodavatel uvádí k prokázání splnění technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona, a zároveň nejméně pětiletou zkušenost z projektů datových skladů v klíčové roli, v jaké je osoba zadavateli nabízena, čímž zároveň došlo k porušení zásady zákazu diskriminace, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

K ostatním námitkám uvedeným v návrhu navrhovatele

107.     Navrhovatel ve svém návrhu namítá případná další pochybení, kterých se měl zadavatel v zadávacím řízení dopustit (navrhovatel namítá nepřiměřený požadavek na velikost datového skladu u významných referenčních služeb a rovněž zpochybňuje vymezení předmětu veřejné zakázky pomocí tzv. CPV kódů). Úřad konstatuje, že nezákonný postup zadavatele uvedený ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí podstatným způsobem mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a poněvadž k pochybení zadavatele došlo již při stanovení zadávacích podmínek, Úřadu nezbylo, než celé zadávací řízení zrušit, a tudíž posuzování dalších navrhovatelem namítaných skutečností by nebylo účelné, neboť jejich případný vliv na zákonnost postupu zadavatele by nemohl nikterak ovlivnit skutečnost, že zadávací podmínky byly stanoveny diskriminačně a tudíž zadávací řízení muselo být zrušeno, jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí.

108.     Vzhledem k výše uvedenému tedy považuje Úřad za nadbytečné zabývat se ostatními argumenty navrhovatele. Úřad má za to, že šetření dalších skutečností uvedených v návrhu by nemohlo mít na výsledek rozhodnutí Úřadu vliv. Úřad tak postupuje v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, z níž lze vyvodit, že zkoumání dalších důvodů pro uložení nápravného opatření je nadbytečné, existuje-li alespoň jeden oprávněný důvod. Takový postup v rámci přezkumu je nejen v souladu s rozhodovací praxí Úřadu a správních soudů, ale je též v souladu se zásadou procesní ekonomie. Je neúčelné, aby se Úřad věcně zabýval všemi důvody pro uložení nápravného opatření a k prokázání či vyvrácení jejich existence prováděl rozsáhlé dokazování, jež neúměrně zatíží účastníky řízení i Úřad a případně též nedůvodně pozdrží průběh správního řízení. Pokud tedy Úřad dospěje k závěru, že alespoň jeden důvod pro uložení nápravného opatření existoval, je zkoumání existence dalších důvodů nadbytečné. I kdyby totiž existence ostatních důvodů pro uložení nápravného opatření byla vyvrácena, popř. potvrzena nemohla by tato skutečnost nic změnit na tom, že zadavatel nepostupoval při stanovení zadávacích podmínek v souladu se zákonem a je tudíž nezbytné zadávací řízení zrušit.

109.     K argumentaci zadavatele, že navrhovatel ve svém návrhu uvádí nové skutečnosti, které nebyly obsahem námitek, a tudíž je taková argumentace navrhovatele podle § 114 odst. 10 zákona nepřípustná, uvádí Úřad následující. Zadavatelem zmiňovaná část argumentace navrhovatele, která nebyla součástí podaných námitek, se týká výlučně části, kde navrhovatel argumentuje tím, že zadavatel stanovil požadavek na uvedení seznamu významných služeb shodných s předmětem veřejné zakázky, kterou se však Úřad ve svém rozhodnutí z důvodu účelnosti dále nezabýval (viz bod 108. odůvodnění tohoto rozhodnutí), tudíž Úřad k těmto námitkám nepřihlédl a nebyly ani relevantní pro rozhodnutí Úřadu ve věci.  

110.     Ve vztahu k problematice vymezení CPV kódu Úřad pro úplnost uvádí, že podle jeho názoru je nutné vycházet ze znění ust. § 47 zákona a rovněž ze smyslu CPV klasifikace předmětu veřejné zakázky. Účelem klasifikace veřejné zakázky podle CPV kódu je především možnost snadné identifikace veřejné zakázky již při zahájení zadávacího řízení, a to pro účely posouzení dodavatele, zda veřejná zakázka spadá do jeho zájmové oblasti. S ohledem na velmi širokou variabilitu plnění veřejných zakázek a omezený seznam CPV kódů je zřejmé, že nelze na každé jednotlivé plnění nalézt zcela přesný a odpovídající CPV kód, který by byl nezpochybnitelný.

111.     Je evidentní, že klasifikace nemůže vždy obsahovat přesně odpovídající CPV kód. Pak je úkolem zadavatele, aby nalezl CPV kód, případně kódy „nejvíce přiléhavé“. Lze konstatovat, že CPV kódy jsou toliko pomocným instrumentem k popisu předmětu veřejné zakázky a dodavatelé nemohou při vyhledávání veřejných zakázek spoléhat pouze na tyto CPV kódy, které nejsou primárním indikátorem popisu předmětu veřejné zakázky. V této souvislosti Úřad odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 98/2012 - 171 ze dne 26.9.2013, kde byla problematika užití CPV kódů při definování konkrétního předmětu veřejné zakázky řešena v podrobnostech.

112.     V šetřeném případě Úřad nezjistil, že by zadavatel v oznámení o zakázce nebo v zadávací dokumentaci uvedl nesprávný CPV kód, který by neodpovídal předmětu plnění veřejné zakázky, respektive že by uvedení CPV kódů mohlo v šetřeném případě mít za následek, že by si některý z dodavatelů mohl učinit předem nesprávný úsudek o předmětu plnění veřejné zakázky a oblasti, do které vlastní plnění spadá, a tudíž by z uvedeného důvodu ztratil zájem o účast v tomto zadávacím řízení.  

K výroku III. rozhodnutí

113.     Podle § 118 odst. 1 zákona nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.

114.     Vzhledem k tomu, že v šetřeném  případě zadavatel nedodržel postup stanovený zákonem a tento nezákonný postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť zadavatel nezákonným nastavením zadávacích podmínek zúžil okruh dodavatelů, kteří se mohli předmětného zadávacího řízení zúčastnit a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, je Úřad povinen v souladu s § 118 odst. 1 zákona uložit nápravné opatření.

115.     Úřad dále uvádí, že při rozhodování podle § 118 odst. 1 zákona je Úřad povinen na základě zjištěných skutečností uvážit, jaké nápravné opatření má zvolit k dosažení nápravy nezákonného stavu. Jelikož se zadavatel porušení zákona dopustil již při stanovení zadávacích podmínek, není možné uložit jiné nápravné opatření, které by nezákonný postup zadavatele mohlo zhojit, než nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

116.     Pro úplnost Úřad uvádí, že podle § 84 odst. 7 zákona zadavatel odešle oznámení o zrušení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek podle § 157 zákona do 3 dnů ode dne přijetí rozhodnutí; tato povinnost neplatí pouze pro jednací řízení bez uveřejnění a řízení na základě rámcové smlouvy. Dále je zadavatel podle § 84 odst. 8 zákona povinen odeslat písemné oznámení o zrušení zadávacího řízení do 2 pracovních dnů po přijetí rozhodnutí všem známým zájemcům či uchazečům s uvedením důvodu.

K výroku IV. rozhodnutí

117.     Podle § 119 odst. 2 zákona je součástí rozhodnutí Úřadu podle § 118 odst. 1 též rozhodnutí o povinnosti zadavatele uhradit náklady správního řízení (dále jen „náklady řízení"). Náklady řízení se platí paušální částkou, kterou stanoví prováděcí předpis. Prováděcí právní předpis vyhláška č. 328/2006 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele pro účely zákona o veřejných zakázkách (dále jen „vyhláška"), stanoví v § 1 odst. 1, že paušální částku nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, je zadavatel povinen uhradit v případě, že Úřad rozhodl podle § 118 zákona o zrušení zadání veřejné zakázky nebo jen jednotlivého úkonu zadavatele, a to ve výši 30 000,- Kč.

118.     Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím bylo zrušeno zadávací řízení, rozhodl Úřad o uložení povinnosti uhradit náklady řízení, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2016000092.

 

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Podle § 117c odst. 1 písm. b) zákona se rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu činí v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem. 

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží:

1.             Česká republika – Generální finanční ředitelství, Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1

2.             Asseco Central Europe, a.s., Budějovická 778/3a, 140 00 Praha 4

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy