číslo jednací: R218/2015/VZ-14888/2016/321/OHo

 

V řízení o rozkladu ze dne 29. 7. 2015, doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže navrhovatelem –

 

• společností VITA software, s.r.o., IČO 61060631, se sídlem Na Beránce 57/2, 160 00 Praha 6, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci ze dne 14. 5. 2015 JUDr. Dušanem Ružičem, Ph.D., advokátem, ev. č.  ČAK 8892, se sídlem Kubišova 919/19, 182 00 Praha 8,

 

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S295/2015/VZ-17987/2015/522/PKř ze dne 15. 7. 2015 ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

 

• Statutárního město Jihlava, IČO 00286010, se sídlem Masarykovo nám. 97/1, 586 01 Jihlava,

 

při zadávání veřejné zakázky s názvem „Integrace informačních systémů statutárního města Jihlavy“ zadávané formou otevřeného řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 13. 3. 2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 16. 3. 2015 pod ev. č. 486116, ve znění opravy uveřejněné dne 21. 4. 2015 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 19. 3. 2015 pod ev. č. 2015/S 055-095925 ve znění opravy uveřejněné dne 24. 4. 2015 pod ev. č. 2015/S 080-140729,

 

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S295/2015/VZ-17987/2015/522/PKř ze dne 15. 7. 2015

                                             

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

ODŮVODNĚNÍ

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Dne 15. 5. 2015 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], návrh navrhovatele – společnosti VITA software, s.r.o., IČO 61060631, se sídlem Na Beránce 57/2, 160 00 Praha 6, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci ze dne 14. 5. 2015 JUDr. Dušanem Ružičem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 8892, se sídlem Kubišova 919/19, 182 00 Praha 8 (dále jen „navrhovatel“) – na přezkoumání úkonů (dále jen „návrh“) zadavatele – statutární město Jihlava, IČO 00286010, se sídlem Masarykovo nám. 97/1, 586 01 Jihlava (dále jen „zadavatel“), při zadávání veřejné zakázky s názvem „Integrace informačních systémů statutárního města Jihlavy“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 13. 3. 2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 16. 3. 2015 pod ev. č. 486116, ve znění opravy uveřejněné dne 21. 4. 2015 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 19. 3. 2015 pod ev. č. 2015/S 055-095925 ve znění opravy uveřejněné dne 24. 4. 2015 pod ev. č. 2015/S 080-140729 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Předmět plnění veřejné zakázky zadavatel vymezil v bodě 4.2. zadávací dokumentace o veřejné zakázce (dále jen „zadávací dokumentace“) jako „pořízení a implementace informačního systému a jeho integrace s ostatními informačními systémy města. Informační systém bude složen z ekonomického subsystému, registrů města, agendového subsystému a subsystému workflow, který nahradí nebo rozšíří stávající agendové aplikace a bude integrován do zbytku informačního systému města. Informační systém bude plně napojen na základní registry a umožní integraci s dalšími systémy veřejné správy.“ Přičemž podrobnou specifikaci předmětu veřejné zakázky vymezil v příloze č. 7 k zadávací dokumentaci (dále jen „příloha č. 7“), na niž v uvedeném bodě zadávací dokumentace rovněž odkazuje.

3.             V bodu 8.1 zadávací dokumentace si zadavatel ve smyslu § 44 odst. 6 zákona vyhradil „požadavek na omezení rozsahu případných subdodávek. Ekonomický subsystém (agendy Výkaznictví a účetnictví, Rozpočet, Kniha došlých faktur, Kniha vydaných faktur, DPH, Objednávky, Pokladna, Banka a Majetková evidence) nesmějí být dodány subdodavatelsky.“

4.             V bodě 3.1.4 Přílohy č. 7 uvedl systémy a subjekty, jejichž agendy budou nahrazeny dodávaným informačním systémem a z jejichž agend je třeba převést data do dodávaného informačního systému, mezi nimiž byl mj. i systém navrhovatele. Následně zadavatel tyto systémy popsal z hlediska jejich funkčnosti.

5.             Součástí zadávací dokumentace jako příloha č. 11 je Analýza současného stavu informačního systému zadavatele (dále jen „analýza“) vypracovaná společností Equica, a.s. za účelem zmapování a následného posouzení současného stavu informačního systému zadavatele, a to především jeho ekonomické a agendové části, v rozsahu přípravy podkladů pro výběrové řízení na pořízení nových částí informačního systému města.  Analýza v bodu 3.6 popisuje silné a slabé stránky současného stavu informačního systému a v bodu 3.7 na základě učiněných závěrů vyhodnocuje stávající systém jako nejednotný a z pohledu požadavků uživatelů a potřeb Magistrátu města Jihlava jako nevyhovující, když „stěžejní ekonomický subsystém Fenix je postavený na zastaralých technologiích, má špatnou úroveň technické i legislativní podpory a je téměř neintegrovatelný s ostatními subsystémy.“ V uvedeném bodě byla shrnuta i konkrétní slabá místa subsystémů, a to mj. že workflow je realizováno pouze v rámci spisové služby EZOP, není realizována informační podpora procesu tvorby a řízení úkolů a informační podpora pro řízení požadavků; systém Přestupky (VITA) nekomunikuje s ekonomickým systémem Fenix a špatně komunikuje se spisovou službou EZOP; existence velkého množství IT aplikací podporující agendy/procesy magistrátu, které nejsou pokryty stávajícím informačním systémem. Následně je v bodu 4 analýzy obsaženo doporučení v podobě pořízení a implementace nového informačního systému nebo příp. alespoň výměna některých subsystémů, jak je podrobněji ostatně rozvedeno v napadeném rozhodnutí. Výsledkem optimalizace by přitom měl být jeden integrovaný informační systém vedoucí k zefektivnění činností a snížení finančních nároků na chod administrativy města.

6.             Proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky brojil navrhovatel ve svém návrhu a jemu předcházejících námitkách podaných zadavateli dne 29. 4. 2015 s doplněním ze dne 30. 4. 2015 (tj. před lhůtou pro podání nabídek k veřejné zakázce, která byla stanovena na den 4. 5. 2015).

7.             Dne 6. 5. 2015 bylo navrhovateli doručeno rozhodnutí zadavatele ze dne 5. 5. 2015, jímž zadavatel nevyhověl námitkám stěžovatele (navrhovatele) proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky.

8.             Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o námitkách za učiněné v souladu se zákonem, podal k Úřadu dne 15. 5. 2015 návrh na přezkoumání úkonů zadavatele. Navrhovatel požadoval uložení nápravného opatření ve smyslu § 118 odst. 1 zákona v podobě zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku.

9.             Úřad obdržel návrh téhož dne. Tímto dnem bylo podle § 113 zákona zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

II.             Napadené rozhodnutí

10.         Úřad přezkoumal případ ve všech vzájemných souvislostech, po zhodnocení všech podkladů a dne 15. 7. 2015 vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S295/2015/VZ-17987/2015/522/PKř (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím Úřad návrh navrhovatele ve smyslu § 118 odst. 5 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

11.         Úřad uvedl, že z pohledu dodržení zákonem předvídatelného postupu není stěžejní, zda zadavatel skutečně potřebuje zcela nový informační systém, případně zda zadavateli postačí stávající informační systém navrhovatele částečně doplněný o funkcionality, nýbrž skutečnost, zda samotný výběr dodavatele nového informačního systému, který bude integrován s ostatními informačními systémy zadavatele, proběhne v souladu se zákonem. Diskriminační povahu zadávacích podmínek totiž navrhovatel dovozuje z faktu, že se zadavatel chystá nahradit stávající systém, který je poskytován právě navrhovatelem.

12.         Z analýzy přitom vyplývají skutečnosti zachycující stávající stav informačního systému. Jedná se tedy o popisnou, resp. informativní část zadávací dokumentace, která sama o sobě nemá žádný podmiňující charakter. Z konkrétních znění zadávacích podmínek je možné dovodit, že jak systém Přestupky VITA, tak i jiné systémy mohou být plně integrovány do nového informačního systému za předpokladu dodržení dalších podmínek zadávacího řízení, které v předmětném správním řízení nebyly rozporovány.

13.         Úřad tedy dospěl k závěru, že v navrhovatelem napadených částech zadávací dokumentace zadavatel jen popsal z jeho pohledu nevyhovující stav systému, přičemž účast navrhovatele nebyla v rovině rozporovaných zadávacích podmínek jakkoli omezena. Ze strany zadavatele tak nebyla porušena zásada zákazu diskriminace, a to ani skryté. Ohledně souladu zadávací dokumentace s Výzvou č. 09 IOP Úřad uzavřel, že se jedná o otázku posuzovanou poskytovatelem dotace a není v kompetenci Úřadu tuto skutečnost jakkoli posuzovat.

III.           Námitky rozkladu

14.         Dne 29. 7. 2015 podal navrhovatel proti napadenému rozhodnutí rozklad, který byl téhož dne doručen Úřadu. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 15. 7. 2015. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

15.         V podaném rozkladu navrhovatel namítal, že Úřad nedostatečně a nesprávně posoudil jeho návrh. Konkrétně namítl, že se Úřad zabýval pouze posouzením porušení zásad dle § 6 zákona tím, že zadavatel v zadávací dokumentaci uvedl nesprávné informace, avšak navrhovatel v návrhu uvedl i další okolnosti, ve kterých spatřuje porušení zákona. Konkrétně poukázal na nevypořádání jeho námitky, že zadavatel nepostupoval v souladu s § 111 zákona, neboť rozhodnutí o námitkách řádně neodůvodnil, protože nevypořádal jeho námitku o neúčelnosti náhrady systému Přestupky VITA. V námitkách totiž navrhovatel poukazoval rovněž na skutečnost, že požadavek na náhradu systému Přestupky VITA je nejen nehospodárný, ale i neúčelný, neboť systém navrhovatele splňuje veškeré požadavky uvedené v zadávací dokumentaci.

16.         Navrhovatel namítal, že ani Úřad nezkoumal, zda je náhrada systému v souladu s hlediskem účelnosti, tj. zda je nezbytná. Analýza obsahuje nekonkrétní doporučení, není v ní dle navrhovatele uvedeno, že náhrada je nezbytná, z čehož dle navrhovatele plyne, že náhrada není nezbytná. Navrhovatel nesouhlasí s odst. 71 napadeného rozhodnutí a uvádí, že zadavatel je povinen jednat s péčí řádného hospodáře a vynakládat veřejné finanční prostředky hospodárně a účelně. Pokud má zadavatel k dispozici plně kompatibilní systém s novým poptávaným systémem, tak je dle navrhovatele „zcela nepřípustné, aby takový systém nahrazoval a mrhal tak s veřejnými prostředky.“

Závěr rozkladu

17.         Z uvedených důvodů navrhovatel navrhuje předsedovi Úřadu napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit Úřadu k novému projednání, příp. aby o věci sám rozhodl tak, že plně vyhoví návrhu.

IV.          Řízení o rozkladu

18.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Vyjádření zadavatele

19.         Podáním ze dne 5. 8. 2015 se k námitkám uvedeným v rozkladu navrhovatele vyjádřil zadavatel, který se ztotožnil se závěry napadeného rozhodnutí a dodává, že je to právě zadavatel, který je subjektem způsobilým hodnotit, nakolik je nahrazení systému vhodné či nutné. Analýza popisovala používané systémy a vyhodnocovala jejich silná a slabá místa, o rozsahu poptávané náhrady ale nerozhodovali zpracovatelé analýzy, nýbrž příslušné orgány zadavatele. Argumentace navrhovatele směřuje ad absurdum k závěru, že zadavatel nemá sám právo rozhodnout o možnosti komplexního softwarového řešení. Zadavatel odmítá, že by jednal neúčelně a neefektivně, výběr systémového řešení nemůže podléhat diktátu třetích osob, ale je v rukou zadavatele, který má zabezpečit formou otevřené a nediskriminační soutěže, že jím zvolené řešení dodá dodavatel, který za nejnižší cenu nabídne nejlepší produkt.

20.         Zadavatel je přesvědčen o správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby bylo potvrzeno a podaný rozklad zamítnut.

Stanovisko předsedy Úřadu

21.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

22.         Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když návrh navrhovatele na uložení nápravného opatření zamítl. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se ztotožnil. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí rozkladu.

V.            K námitkám rozkladu

23.         Rozkladové námitky navrhovatele lze shrnout tak, že jak Úřadem, tak zadavatelem nebylo dostatečně zohledněno hledisko účelnosti vynakládání veřejných prostředků, jelikož nahrazení systému navrhovatele není nezbytné. Konkrétně k odst. 71 napadeného rozhodnutí navrhovatel uvádí, že je úvaha v něm zcela nesprávná a že je zcela nepřípustné, aby zadavatel nahrazoval systém, pokud má k dispozici systém plně kompatibilní a mrhal tak s veřejnými prostředky.

24.         Navrhovatel však v rozkladu nijak nespecifikuje, z jakého důvodu by měl být příslušný odst. 71 napadeného rozhodnutí zcela nesprávný, když sám v rozkladu akceptuje, že by měl být zadavateli dán prostor k obměně systému. Ostatně celá podstata odůvodnění napadeného rozhodnutí spočívá v tom, že z hlediska dodržení zásady zákazu diskriminace neobsahují zadávací podmínky ani analýza žádné ustanovení, z nějž by bylo možno dovodit, že je účasti navrhovatele na zadávacím řízení bráněno či že mu je prostřednictvím požadavků zadavatele znemožněno uspět právě se svým systémem, pakliže splní požadavky zadávací dokumentace. Se závěry Úřadu uvedenými v odst. 71 napadeného rozhodnutí se zcela ztotožňuji, jelikož jen skutečnost, že by již zadavatelem využívané funkcionality byly kompatibilní i s nově pořizovaným komplexním systémem, není způsobilá být bez dalšího překážkou pro veřejnou zakázku na komplexní systémové řešení. Z žádného ustanovení zákona nevyplývá, že by zadavatel nebyl oprávněn vypsat předmětné zadávací řízení a žádné jiné úvahy, kterou by mohla být zpochybněna správnost závěrů Úřadu, se navrhovatel nedovolává. V této souvislosti jen doplňuji, že navrhovatelem není nijak zpochybněn ani dílčí závěr Úřadu ohledně neexistence podmiňujícího charakteru analýzy zadavatele a z toho vyplývající nediskriminační stanovení zadávacích podmínek. Nad rámec tak jen konstatuji, že i se správností těchto závěrů Úřadu jsem se plně ztotožnil.

25.         Ke stěžejní námitce navrhovatele, že nebyla Úřadem zohledněna účelnost postupu zadavatele, je třeba konstatovat, že hledisko „účelnosti“ a nutnost jeho dodržení navrhovatel v námitkách a návrhu dovozoval především z podmínek Výzvy č. 09 IOP, stanovených poskytovatelem dotace. Jak přitom Úřad v napadeném rozhodnutí správně připomněl v odst. 73, orgánem zkoumajícím dodržení podmínek Výzvy č. 09 IOP je orgán dotační, jenž rozhoduje o přidělení dotace. Hlediska hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky jsou přitom optikou zákona a optikou poskytovatelů dotací aplikována zcela nezávisle a do značné míry i odlišně (zákon nevylučuje, že dotační orgány mohou mít požadavky i nad rámec předmětného zákona). Úřad je přitom nadán dohledem nad zadáváním veřejných zakázek právě z pohledu požadavků zákona a nepřísluší mu tak zohledňovat podmínky pro poskytnutí dotace, což je logické už jen z toho důvodu, že případné neposkytnutí dotace nijak nevylučuje zdárnou realizaci zadávacího řízení z pohledu zákona. Skutečným důvodem pro vypsání zadávacího řízení na veřejnou zakázku je totiž potřeba obstarání veřejných potřeb společnosti, nikoliv důvod, že je třeba využít dotace.

26.         Tímto nijak nepopírám, že může docházet ke kolizi právních předpisů v souvislosti s náhledem na vypsané zadávací řízení při naplňování zásad 3E. Lze konstatovat, že v současném prostředí je společností navýšen požadavek na kontrolu nakládání s veřejnými prostředky, což se odráží právě ve skutečnosti, že je hned několik institucí různými zákony nadáno pravomocí k přezkumu postupu zadavatelů v zákonných mantinelech. V této souvislosti lze pro ilustraci poukázat kupříkladu na přílohu A2 dokumentu „Jak zohledňovat principy 3E (hospodárnost, efektivnost a účelnost) v postupech zadávání veřejných zakázek“ vydaný pod záštitou Ministerstva pro místní rozvoj {Prof. PhDr. František Ochrana, DrSc. Jak zohledňovat principy 3E (hospodárnost, efektivnost a účelnost) v postupech zadávání veřejných zakázek. Portál veřejné správy. [online]. 12.2008 [cit. 2016-04-05]. Dostupné z: http://www.portal-vz.cz/cs/Jak-na-zadavani-verejnych-zakazek/Metodiky-stanoviska/Ruzne/Sbornik-autorskych-textu-Jak-zohlednovat-principy}, v němž je uvedeno: „Vedle zákona o finanční kontrole má v činnosti zadavatele veřejných zakázek významnou roli i zákon o majetku ČR. Ten v § 14 odst. 1 ukládá, že ‚majetek musí být využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu stanovených činností.‘ Toto ustanovení zákona o majetku staví před zadavatele veřejné zakázky základní povinnost, jak nakládat s investicemi, které vznikají na základě veřejného zadávání. Zároveň má zadavatel v kontextu zákona o finanční kontrole (§ 27) provádět průběžnou a následnou kontrolu nakládání s majetkem, přičemž zákon o finanční kontrole ukládá, že součástí této kontroly musí být audit výkonu, tedy zkoumání hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti (§ 28 odst. 45 písm. c)).“ Z uvedeného je patrné, že zkoumání skutečné podstaty nakládání s veřejným majetkem mimo jiné z hlediska účelnosti nespočívá v přezkumu jen z pohledu zákona (myšleno zákona č. 137/2006 Sb.), ale i z optiky jiných předpisů, nad jejichž dodržováním již není dána působnost Úřadu. Hlediska hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti, která vyjadřují cíl zákona, Úřad přezkoumává jen v omezené míře ve smyslu naplnění zákonnosti zadávacího procesu. Toto vymezení rozsahu dohledu Úřadu vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008 ze dne 5. 6. 2008, který byl citován i v napadeném rozhodnutí a v němž Nejvyšší správní soud uvedl následující: „Toto ustanovení (§ 6 zákona – pozn. předsedy Úřadu) totiž v prvé řadě směřuje k cíli samotného zákona o veřejných zakázkách, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli (srov. shora cit. důvodová zpráva k zákonu). Právě k zajištění konkurence mezi dodavateli slouží analyzované zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace.“ Jak z citovaného vyplývá, účelnost postupu zadavatele v souladu se zákonem je zajištěná prostřednictvím vytvoření podmínek pro zadání veřejné zakázky za zachování hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí.

27.         Jinými slovy lze výše uvedené shrnout tak, že dodržení zásad 3E v zadávacím řízení Úřad zohledňuje při zkoumání dodržení mezí zákona při postupu zadavatele. V daném případě byl postup zadavatele zkoumán z pohledu dodržení zásady zákazu diskriminace při vymezení předmětu veřejné zakázky, čehož se dovolával navrhovatel. Právě narušení uvedené zásady by totiž v předmětném případě bylo schopno zapříčinit stav, kdy by bylo nutno konstatovat, že zadavatel nedodržel závazný postup a tím tedy nenaplnil cíl zákona. Byl by tím zároveň dán prostor ke korekci úkonů zadavatele ve správním řízení. Výše uvedené totiž představuje rozsah přezkumu postupu zadavatele ze strany Úřadu, jenž je dán návrhem navrhovatele a působností Úřadu při dohledu nad zadáváním veřejných zakázek.  

28.         Tento rozsah přezkumu se přitom zrcadlí i v námitkovém řízení. Ust. § 110 odst. 1 zákona stanoví, že hrozba nebo vznik újmy je v přímé souvztažnosti s domnělým porušením zákona. Takto formulovaným námitkám dále náleží ochrana podle zákona, resp. právo na náležité vypořádání v rozhodnutí zadavatele o nich, vyplývající z § 111 zákona. Pokud tedy navrhovatel namítá, že zadavatel dostatečně neodůvodnil své rozhodnutí o námitkách ze dne 5. 5. 2015, když neadresoval námitku nesplnění hlediska účelnosti, je nutné konstatovat, že navrhovatel tuto dílčí námitku nespojil s žádným porušením zákona, jehož se měl zadavatel dopustit. Navrhovatel ve svých námitkách požadavek účelnosti spojuje výhradně s dodržením dotačních pravidel a požadavků Výzvy č. 09 IOP. Jako takovou tak tuto námitku nebyl zadavatel povinen přezkoumávat v režimu námitek podle § 111 zákona a případné nevypořádání této námitky by nebylo na vadu rozhodnutí zadavatele o námitkách ze dne 5. 5. 2015.

29.         Zadavatel se ale i nad rámec své zákonné povinnosti vypořádal s namítanou nehospodárností a neúčelností svého postupu, což navrhovatel zahrnul v námitkách ze dne 29. 4. 2015 do bodu 3 a v námitkách ze dne 30. 4. 2015 do bodu 2. Zadavatel doslova uvedl: „Námitku uvedenou v bodě č. 3 – námitka stěžovatele z 29. 4. 2015 spolu s námitkami uvedenými v bodě č. 1 a 2. – námitka stěžovatele z 30. 4. 2015 je pak třeba zásadně odmítnout jako zcela nepřípustné. Stěžovatel se zde fakticky domáhá, aby jím dodaný systém nebyl v rámci výběrového řízení vůbec nahrazován, neboť takový postup má být v každém případě nehospodárný. Tato premisa je neudržitelná, neboť smyslem soutěže je právě snaha nalézt nejhospodárnější možné řešení a v tuto chvíli neexistuje legitimní podklad pro závěr, že jím je právě systém stěžovatele. Stěžovatel se tak pokouší zakázat zadavateli soutěžit náhradu za jím dodávaný systém, což postrádá oporu v právních předpisech.“ Ač tedy není v rozhodnutí zadavatele o námitkách ze dne 5. 5. 2015 výslovně uvedeno, že se neztotožnil s námitkou nesplnění hlediska účelnosti, lze z obsahu uvedeného rozhodnutí jednoznačně určit, z jakého důvodu zadavatel této námitce navrhovatele nepřisvědčil. Vzhledem k tomu, že jak z námitek, tak z rozkladu navrhovatele vyplývá jeho konstantní přesvědčení, že právě z důvodu, že není nahrazování jeho systému nezbytné, je z tohoto důvodu neúčelné, představuje věta zadavatele, že pokus o zákaz soutěžení systému postrádá oporu v právních předpisech, vypořádání se s námitkou navrhovatele o zohlednění hlediska účelnosti.

30.         Jak přitom bylo uvedeno již výše a jak Úřad uvedl v odst. 73 napadeného rozhodnutí, navrhovatel tento požadavek spojoval s podmínkami poskytovatele dotace, které však nejsou obsaženy v zákoně, proto není pravda, že by se Úřad touto námitkou navrhovatele nezabýval. Stanovisko zadavatele, uvedené v rozhodnutí o námitkách bylo pro vypořádání námitky navrhovatele také zcela dostatečné a zároveň fakticky správné, což bylo obsáhle zdůvodněno v napadeném rozhodnutí. Jelikož však správnost faktické stránky závěrů Úřadu v napadeném rozhodnutí nebyla rozkladem zpochybněna, konstatuji, že příslušná rozkladová námitka, že by se Úřad a zadavatel nezabývali hlediskem účelnosti, je zcela nedůvodná.

31.         Nad rámec již pak jen dodávám, že samotný fakt, že se zadavatel rozhodl k řešení své systémové základny, což má spočívat v nahrazení některých používaných softwarových systémů, neznamená, že by bylo jednání zadavatele možno označit jako nehospodárné nebo neúčelné. Je na zadavateli aby posoudil a vyhodnotil své potřeby a podle nich zadával veřejnou zakázku. Výchozí úvaha zadavatele, že je na místě řešit roztříštěnost svého systémového vybavení je rovněž zcela legitimní. Pokud zadavatel za tímto účelem provede transparentní, nediskriminační a rovné zadávací řízení, které přitom v důsledku může znamenat, že budou nahrazeny některé dosavadní dílčí systémy systémem komplexním, nelze z pohledu zákona konstatovat, že by nebyly naplněny cíle předmětné zákonné úpravy.

32.         Ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí a jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když napadené rozhodnutí jsem shledal zákonným a věcně správným. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda v daném případě zadavatel postupoval v souladu se zákonem či nikoli. Současně Úřad všechny podklady pro vydání rozhodnutí řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a které ho vedly k závěru, že ze strany zadavatele nebyla porušena zásada zákazu diskriminace, přičemž zjištěný skutkový stav přezkoumal z hlediska naplnění zákonných ustanovení. Dále Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití. Závěry Úřadu, obsažené v napadeném rozhodnutí, jsou dostatečně odůvodněny a jsou vnitřně logicky uspořádané. Závěrem tedy shrnuji, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když konstatoval, že zadavatel postupoval v souladu se zákonem, a proto návrh navrhovatele zamítl.

VI.          Závěr

33.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré písemné podklady, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

34.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

 

 

 

 

POUČENÍ

 

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nelze dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

Obdrží:

1.             JUDr. Dušan Ružič, Ph.D., advokát, Kubišova 919/19, 182 00 Praha 8

2.             Statutární město Jihlava, Masarykovo nám. 97/1, 586 01 Jihlava

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy