číslo jednací: R261/2014/VZ-41984/2015/323/EBr

 

Č. j.: ÚOHS-R261/2014/VZ-41984/2015/323/EBr		3. prosince 2015

V řízení o rozkladu ze dne 16. 7. 2014, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, zadavatelem –

 

• Statutární město Brno, městská část Brno-Žabovřesky, IČO 44992785, se sídlem Horova 28, 616 00 Brno,

 

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S149/2014/VZ-13985/2014/524/MKd ze dne 2. 7. 2014, vydanému ve správním řízení vedeném ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, v souvislosti s možným nedodržením závazného postupu zadavatele stanoveného v § 56 odst. 5 písm. c) a § 6 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky s názvem „Výměna otvorových prvků na školních zařízeních v Brně - Žabovřeskách“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 20. 8. 2013 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 21. 8. 2013 pod ev. č. 351920, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 22. 8. 2013 pod ev. č. 2013/S 162-281933, a dále v souvislosti s možným nedodržením závazného postupu zadavatele dle § 23 odst. 2 v návaznosti na § 23 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky s názvem „Výměna otvorových prvků na školních zařízeních v Brně - Žabovřeskách“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě výzvy k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění ze dne 23. 9. 2013, jehož oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 15. 11. 2013, pod ev. č. 373398,

jsem dle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S149/2014/VZ-13985/2014/524/MKd ze dne 2. 7. 2014

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

 

I. Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Zadavatel – Statutární město Brno, městská část Brno-Žabovřesky, IČO 44992785, se sídlem Horova 28, 616 00 Brno (dále jen „zadavatel“) odeslal podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], do Věstníku veřejných zakázek dne 20. 8. 2013 oznámení o zakázce s názvem „Výměna otvorových prvků na školních zařízeních v Brně - Žabovřeskách“ zadávané v otevřeném řízení, které bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 21. 8. 2013 pod ev. č. 351920 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 22. 8. 2013 pod ev. č. 2013/S 162-281933 (dále též „veřejná zakázka zadávaná v otevřeném řízení“). Dne 19. 9. 2013 rozhodl zadavatel dle § 84 odst. 1 písm. a) zákona o zrušení výše specifikovaného zadávacího řízení s odůvodněním, že ve stanovené lhůtě pro podání nabídek neobdržel žádné nabídky.

2. Následně zadavatel výzvami k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění ze dne 23. 9. 2013 odeslanými dvěma zájemcům – obchodní společnosti OKNOSERVIS s.r.o., IČO 25519760, se sídlem Tuřanka 115, 627 00 Brno, nyní se sídlem Drčkova 2876/17, 628 00 Brno (dále jen „vybraný uchazeč“) a obchodní společnosti PRAMOS a.s., IČO 63479087, se sídlem Brněnská 577, 691 76 Šitbořice (dále jen „PRAMOS a.s.“), zahájil jednací řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 1 písm. a) zákona ve spojení s § 23 odst. 2 zákona (dále jen „JŘBU“) na veřejnou zakázku s názvem „Výměna otvorových prvků na školních zařízeních v Brně - Žabovřeskách“, jejíž oznámení o zadání bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 15. 11. 2013, pod ev. č. 373398 (dále též „veřejná zakázka zadávaná v JŘBU“). Dne 18. 10. 2013 uzavřel zadavatel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku.

3. V obou zadávacích řízeních se zadavatel ve smyslu § 151 odst. 1 zákona nechal při výkonu práv a povinností souvisejících se zadávacím řízením zastoupit společností ikis, s.r.o., IČO 63485290, se sídlem Kaštanová 496/123a, 620 00 Brno.

4. Předmětem veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení byla podle oznámení o zakázce „výměna stávajících dřevěných oken a převážně ocelohliníkových vstupních dveří za nové plastové a hliníkové prvky, včetně souvisejících stavebních prací, výměna nutných klempířských výrobků, zednická oprava okenních a dveřních špalet, výmalba dotčených stavebních celků“. Předmětem veřejné zakázky zadávané v JŘBU bylo podle zadávací dokumentace „uzavření smlouvy o dílo na komplexní zhotovení stavby s názvem „Výměna otvorových prvků na školních zařízeních“ v rozsahu a podle zadávacích podmínek, smlouvy o dílo a projektů č. 1 až 4.“

5. Předpokládaná hodnota obou předmětných veřejných zakázek byla zadavatelem stanovena totožně na 7 840 000 Kč bez DPH.

6. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona zahájil dne 18. 4. 2014 na základě obdrženého podnětu správní řízení z moci úřední, ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona při zadávání veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení, neboť získal pochybnost, zda zadavatel při stanovení technických kvalifikačních předpokladů postupoval v souladu s § 56 odst. 5 písm. c) zákona a v souladu se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona, tedy zda vymezil minimální úroveň kvalifikačních předpokladů, odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky. Přípisem č. j. ÚOHS-S149/2014/VZ-9948/2014/524/MKd ze dne 27. 5. 2014 pak Úřad z moci úřední rozšířil předmět správního řízení o možné spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, neboť v průběhu správního řízení získal pochybnosti o tom, zda mohl zadavatel předmět plnění veřejné zakázky zadávané v JŘBU zadat v JŘBU, když zadavatel v tomto zadávacím řízení nestanovil požadavky na prokázání splnění kvalifikace.

II. Napadené rozhodnutí

7. Dne 2. 7. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S149/2014/VZ-13985/2014/524/MKd (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým ve výroku I. rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, tím, že zahájil JŘBU, aniž by byly splněny podmínky stanovené v § 23 odst. 2 zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 18. 10. 2013 s vybraným uchazečem smlouvu na realizaci veřejné zakázky zadávané v JŘBU. Výrokem II. napadeného rozhodnutí uložil Úřad zadavateli za spáchání správního deliktu konstatovaného ve výroku I. napadeného rozhodnutí pokutu ve výši 200 000 Kč. Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad  zastavil podle § 117a písm. d) zákona správní řízení vedené ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona při zadávání veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení, neboť v této věci nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona.

8. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se Úřad nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky uvedené v  § 23 odst. 2 zákona pro zadání veřejné zakázky zadávané v JŘBU. Konkrétně, zda zadavatel bezodkladně po zrušení zadávacího řízení dle § 84 odst. 1 písm. a) zákona zahájil JŘBU a podstatně v něm nezměnil zadávací podmínky původní veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení.

9. K naplnění podmínky bezodkladnosti zahájení JŘBU po zrušení předchozího otevřeného zadávacího řízení Úřad konstatoval, že pojem „bezodkladně“ není v zákoně nijak definován a k posouzení bezodkladnosti je tak třeba přistupovat v kontextu každého jednotlivého případu a vzít v úvahu průběh procesů vztahujících se k zadávání veřejných zakázek v rámci každého zadavatele a k možnostem jeho operativního rozhodování. V daném případě měl Úřad za to, že dobu mezi zrušením otevřeného zadávacího řízení (19. 9. 2013) a zahájením JŘBU (23. 9. 2013) lze jednoznačně považovat za naplňující znaky bezodkladnosti.

10. Úřad následně posuzoval předpoklad neprovedení podstatné změny zadávacích podmínek veřejné zakázky zadávané v JŘBU oproti zadávacím podmínkám vztahujícím se k veřejné zakázce zadávané v otevřeném řízení. V napadeném rozhodnutí Úřad podotkl, že definici podstatné změny zadávacích podmínek nelze v zákoně nalézt, přičemž je třeba vyjít z definice zadávacích podmínek stanovené v § 17 písm. l) zákona, ze které vyplývá, že zadávacími podmínkami jsou veškeré požadavky zadavatele uvedené v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, zadávací dokumentaci či jiných dokumentech obsahujících vymezení předmětu veřejné zakázky. Zadávacími podmínkami se tak dle Úřadu rozumí veškeré požadavky zadavatele, které musí být uchazečem v nabídce splněny. Z výše uvedeného pak Úřad dovodil, že mezi zadávací podmínky jednoznačně patří i zadavatelem požadovaná kvalifikace. Jako vodítko pro posouzení podstatné změny pak Úřad v napadeném rozhodnutí označil ustanovení § 82 odst. 7 zákona definující podstatnou změnu práv a povinností vyplývajících ze smlouvy uzavřené mezi zadavatelem a vybraným uchazečem. Z výše zmíněného ustanovení Úřad učinil závěr, že za podstatnou změnu zadávacích podmínek je třeba považovat změnu v podobě zmírnění, resp. upuštění od kvalifikačních požadavků při zadávání veřejné zakázky zadávané v JŘBU oproti zadávání veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení, neboť tato mohla vést s nejvyšší pravděpodobností při následném zadávání veřejné zakázky v JŘBU ke změně okruhu potenciálních dodavatelů a k obdržení nabídek na veřejnou zakázku. Pokud by tedy zadavatel v původním otevřeném zadávacím řízení požadoval prokázání kvalifikace v takové podobě, jak ji vyžadoval následně v JŘBU (tedy vůbec, což mu však zákon neumožňuje), či ji alespoň zmírnil, mohl podle Úřadu obdržet nabídky od dodavatelů a nebyl by nucen zadávací řízení zrušit.

11. Úřad tedy měl za nepochybné, že zadavatel postupoval v rozporu s ustanovením § 23 odst. 1 písm. a) zákona, když zahájil v návaznosti na zrušení předchozího otevřeného řízení předmětné JŘBU se stejným předmětem plnění, aniž by byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 23 odst. 2 zákona, neboť zadavatel v původním otevřeném řízení požadoval prokázání kvalifikace, avšak v JŘBU již nikoli, což nevedlo k naplnění předpokladu týkajícího se zákazu podstatné změny zadávacích podmínek, přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel již uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku. Úřad tedy konstatoval, že byla naplněna skutková podstata správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

12. Dále se v napadeném rozhodnutí Úřad vyjadřoval k možnému spáchání správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, a to při zadávání veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem však Úřad uzavřel, že sice shledal v postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky v otevřeném řízení při stanovení technického kvalifikačního předpokladu podle ustanovení § 56 odst. 3 písm. a) zákona a dále při stanovení technického kvalifikačního předpokladu podle ustanovení § 56 odst. 3 písm. c) zákona pochybení v podobě rozporu s § 56 odst. 5 písm. c) a § 6 odst. 1 zákona, avšak s ohledem na skutečnost, že zadavatel předmětné zadávací řízení zrušil, neboť neobdržel žádné nabídky, a neuzavřel v tomto zadávacím řízení smlouvu, nebyla naplněna skutková podstata správního deliktu zadavatele podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Závěrem Úřad konstatoval, že nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona.

III. Námitky rozkladu

13. Dne 16. 7. 2014 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 2. 7. 2014. Zadavatel podal rozklad v zákonné lhůtě.

14. Napadené rozhodnutí zadavatel napadá v celém rozsahu, a to z důvodu jeho rozporu s právními předpisy a neprávnosti napadeného rozhodnutí.

15. Zadavatel předně v rozkladu podotýká, že původní veřejná zakázka zadávaná v otevřeném řízení byla vedena v režimu podlimitní veřejné zakázky. Zadavatel při snaze o maximální naplnění zásad uvedených v § 6 odst. 1 zákona, uveřejnil, nad rámec svých povinností, oznámení o veřejné zakázce zadávané v otevřeném řízení v Úředním věstníku Evropské unie. Tímto způsobem zadavatel umožnil účast v otevřeném zadávacím řízení kterémukoliv dodavateli ze všech členských států EU.

16. Dále se zadavatel v rozkladu vyjadřuje k závěru učiněnému Úřadem v napadeném rozhodnutí, který se týkal vynechání požadavků na prokázání kvalifikace ve výzvě k jednání v JŘBU odesílané v rámci veřejné zakázky zadávané v JŘBU, což dle Úřadu představovalo podstatnou změnu zadávacích podmínek oproti zadávací dokumentaci vztahující se k veřejné zakázce zadávané v otevřeném řízení a tedy rozpor s § 23 odst. 2 zákona. Zadavatel nejprve poukazuje na skutečnost, že v rámci veřejné zakázky zadávané v otevřeném zadávacím řízení požádali čtyři dodavatelé o poskytnutí zadávací dokumentace. Žádný z těchto dodavatelů však následně nabídku nepodal. Zadavatel se domnívá, že důvodem pro nepodání nabídek všech čtyř dodavatelů nemohly být jejich pochybnosti o schopnosti splnit požadované kvalifikační požadavky, nýbrž důvodem bylo vyčerpání jejich výrobních kapacit v zadavatelem požadovaném termínu. Pokud by totiž dodavatelé měli pochybnost o schopnosti splnit požadované kvalifikační požadavky, s nejvyšší pravděpodobností by zadavatele o poskytnutí zadávací dokumentace vůbec nepožádali. Na základě této skutečnosti je zadavatel přesvědčen, že všichni čtyři výše zmínění dodavatelé byli schopni kvalifikační předpoklady prokázat.

17. V důsledku výše zmíněného zadavatel po zrušení otevřeného zadávacího řízení v následné výzvě k jednání v JŘBU již vůbec neuvedl kvalifikační předpoklady tak, jak byly stanoveny v zadávacích podmínkách předchozího otevřeného řízení. Tento svůj krok odůvodňuje tím, že výzvou k jednání v JŘBU odeslal dvěma ze čtyř výše zmíněných dodavatelů, jejichž kvalifikaci měl za prokázanou, a chtěl vynecháním kvalifikačních předpokladů pouze omezit administrativní náročnost zpracování nabídek u obou vyzvaných zájemců, zkrátit lhůtu pro podání nabídky v JŘBU na minimum a získat k účasti na jednání oba dva vyzvané zájemce. Zároveň zadavatel dodává, že si splnění kvalifikačních předpokladů u vyzvaných dodavatelů (vybraného uchazeče a společnosti PRAMOS a.s.) ověřil již v obdobném zadávacím řízení a také na jejich internetových stránkách. Zadavatel se vzhledem k výše uvedenému domnívá, že absence požadavků na prokázání splnění kvalifikace v JŘBU nemohla podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky ve veřejné zakázce zadávané v JŘBU.

18. V rámci další námitky uvedené v rozkladu zadavatel rozporuje tvrzení Úřadu, že značně eliminoval soutěžní prostředí, když vyzval k jednání v JŘBU pouze dva zájemce. Vzhledem k tomu, že zadavatel neobdržel nabídku od žádného dodavatele, byl nucen otevřené zadávací řízení na původní veřejnou zakázku dle § 84 odst. 1 písm. a) zákona zrušit a bezodkladně zahájit JŘBU. Výzvu k jednání v JŘBU odeslal zadavatel dvěma dodavatelům (vybranému uchazeči a společnosti PRAMOS a.s.). V rámci rozkladu zadavatel namítá, že před odesláním výzvy však oslovil celkem sedm dodavatelů, dva z nich, kterým byla následně odeslána výzva k jednání v JŘBU však jako jediní z oslovených dodavatelů připustili možnost účasti v JŘBU, ostatní účast striktně odmítli z důvodu vyčerpání své výrobní kapacity v zadavatelem požadovaném termínu a právě díky tomuto nemohlo dojít k eliminaci soutěžního prostředí jak Úřad tvrdí v napadeném rozhodnutí.

19. Následně zadavatel ve vztahu k výše uvedeným skutečnostem vyjadřuje nesouhlas s uložením pokuty ve výši 200 000 Kč.

20. Zadavatel dále namítá, že souhlasí se zastavením správního řízení, tak jak je uvedeno ve výroku III. napadeného rozhodnutí, avšak nesouhlasí s jeho odůvodněním. Zadavatel se domnívá, že Úřadem zpochybněný technický kvalifikační předpoklad spočívající v restriktivním omezení požadovaného seznamu stavebních prací provedených dodavatelem za posledních 5 let dle § 56 odst. 3 písm. a) zákona výhradně na dodávku a výměnu otvorových prvků na školních zařízeních prováděných za provozu těchto zařízení, je plně v souladu s § 50 odst. 3 zákona. V tomto kontextu zadavatel argumentuje tím, že veškeré práce budou prováděny za běžného provozu školních zařízení a zároveň, že práce lze současně provádět na všech školských objektech, a to jak v pracovní dny, tak i ve dnech pracovního volna. Dále má zadavatel za to, že provoz školních objektů klade na dodavatele zcela specifické požadavky například na zachování poledního klidu, požadavky související se stravováním dětí, pohybu dětí na přilehlých školních hřištích a požadavky hygienických specifik mateřských škol. Zadavatel má za jednoznačně prokázané, že specifika pro daný předmět veřejné zakázky objektivně existují a skutečně platí pro školská zařízení. Zadavatel tedy trvá na skutečnosti, že zadání veřejné zakázky s totožným předmětem plnění v jakýchkoli jiných budovách (např. budovách pro bydlení či administrativu), byť i při zachování jejich provozu, má zcela odlišný charakter a klade na dodavatele naprosto jiné požadavky.

21. Dále zadavatel v rozkladu napadá body 76. až 79. odůvodnění napadeného rozhodnutí, týkající se technického kvalifikačního předpokladu podle § 56 odst. 3 písm. c) zákona, přičemž podotýká, že při vymezení minimální úrovně technického kvalifikačního předpokladu postupoval v souladu s § 56 odst. 5 písm. c) zákona a zachoval zásady zakotvené v §6 odst. 1 zákona. Toto své tvrzení opírá o následující argumentaci. Nejprve se zadavatel ztotožňuje s tvrzením Úřadu, že provádět stavbu může jako zhotovitel jen stavební podnikatel, který při její realizaci zabezpečí odborné vedení provádění stavby stavbyvedoucím, kterým je osoba splňující požadavky vyplývající ze zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu povolání“). Dále však podle zadavatele musí mít zhotovitel (resp. stavbyvedoucí) pro výkon své činnosti příslušné oprávnění, s tím, že požadovaná odborná způsobilost je vymezena doklady uvedenými v příloze č. 2 k zákonu č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“).

22. Takové oprávnění se však podle zadavatele týká dodavatele (resp. stavbyvedoucího), nikoliv osoby odpovědné za vedení realizace příslušných stavebních prací, kterou zadavatel v zadávací dokumentaci označil názvem „vedoucí zakázky“, a která tudíž nemusí být totožná s osobou stavbyvedoucího. Proto dovození Úřadu, uvedené v první větě bodu 77. odůvodnění napadeného rozhodnutí neodpovídá skutečnosti ani požadavku zadavatele týkajícího se předložení osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci vedoucího zakázky. Zadavatel uvádí, že prokazatelně požadoval informace a doklady osoby odpovědné za vedení realizace příslušných stavebních prací (resp. vedoucího zakázky) tak, jak mu umožňuje ustanovení §56 odst. 3 písm. c) zákona. Zadavatel tedy v bodě 6.3.3. kvalifikační dokumentace této osobě, tedy vedoucímu zakázky a nikoliv dodavateli (resp. stavbyvedoucímu), vymezil v souladu s § 56 odst. 5 písm. c) zákona minimální úroveň tohoto technického kvalifikačního předpokladu v podobě 10leté praxe s realizací dodávek a výměn otvorových prvků. Zadavatel tedy po osobě vedoucího zakázky požadoval dvojnásobnou délku odborné praxe, než jakou požaduje živnostenský zákon po odpovědném zástupci pro výkon živnosti provádění staveb (resp. stavbyvedoucím).

23. Zadavatel tedy trvá na stanovisku, že pro předmět veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení objektivně existují extrémní požadavky na osobu s dostatečnou odbornou praxí, která bude koordinovat a řídit dodávky výplní otvorů na celkem čtyřech samostatných místech plnění v extrémně krátkém termínu a navíc za podmínky zachování běžného provozu školských zařízení. Zadavatel tedy vyjadřuje přesvědčení, že odpovídající odbornou zkušenost může vedoucí zakázky objektivně získat výlučně dlouholetou praxí, kterou nelze nahradit žádnými kurzy či školeními, neboť na každé stavbě se vyskytnou situace, které nelze namodelovat.

Závěr rozkladu

24. Na základě shora uvedených skutečností zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil a správní řízení zastavil.

IV. Řízení o rozkladu

25. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

26. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

27. Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když ve výroku I. napadeného rozhodnutí rozhodl, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky zadávané v JŘBU dopustil správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že zahájil JŘBU podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona, aniž by byly splněny podmínky § 23 odst. 2 zákona, přičemž uvedený postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dne 18. 10. 2013 uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným uchazečem. Dále Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když ve výroku II. napadeného rozhodnutí uložil zadavateli za spáchání uvedeného správního deliktu pokutu ve výši 200 000 Kč. Rovněž Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem když ve výroku III. zastavil správní řízení v části vedené ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona při zadávání veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení, neboť v této věci nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona.

28. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech uvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

V. K námitkám rozkladu

29. K námitce zadavatele vztahující se k prokázání kvalifikačních požadavků dodavatelů a k vyjádření zadavatele týkajícího se jejich neuvedení ve výzvě k jednání v JŘBU uvádím následující. Dle § 48 odst. 1 zákona zadavatel v otevřeném řízení uveřejní na profilu zadavatele alespoň textovou část zadávací dokumentace ode dne uveřejnění oznámení zadávacího řízení, a to alespoň do konce lhůty pro podání nabídek.

30. Z § 48 odst. 2 zákona vyplývá, že dodavatel může prostřednictvím písemné žádosti doručené zadavateli žádat o ty části zadávací dokumentace, které nebyly uveřejněny na profilu zadavatele.

31. Dále § 48 odst. 3 zákona stanoví, že nabídku může podat rovněž dodavatel, který nepožádal zadavatele o poskytnutí zadávací dokumentace nebo který si zadávací dokumentaci nevyzvedl.

32. Z výše uvedených ustanovení zákona tak vyplývá, že dodavatel má možnost požádat zadavatele o poskytnutí zadávací dokumentace, resp. o ty části zadávací dokumentace, které nebyly na profilu zadavatele uveřejněny. Zároveň však nepožádání o poskytnutí zadávací dokumentace, resp. těch částí zadávací dokumentace, které nebyly na profilu zadavatele uveřejněny, nemůže dodavatele omezit v možnosti podat nabídku, neboť by se v opačném případě jednalo o rozpor se zásadou zákazu diskriminace uvedenou v § 6 odst. 1 zákona. Postavení dodavatele, který požádal o poskytnutí zadávací dokumentace je tak stále stejné jako postavení dodavatele, který tak z jakéhokoliv důvodu neučinil. Z výše uvedeného tedy nelze vyvodit závěr, že by žádost dodavatele o poskytnutí zadávací dokumentace mohla být jakkoliv způsobilá prokázat splnění kvalifikačních požadavků zadavatele na plnění veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení, jak v rozkladu naznačuje zadavatel. Tomuto závěru napomáhá také fakt, že při zadávání veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení ve lhůtě určené pro podání nabídek nebyly zadavateli doručeny žádné nabídky, tedy nemohlo dojít ze strany žádného z dodavatelů k faktickému prokázání splnění kvalifikačních požadavků, neboť jak vyplývá z § 51 odst. 2 zákona, je prokázání splnění kvalifikace předpokladem posouzení a hodnocení nabídek uchazečů v otevřeném řízení.

33. K tvrzení zadavatele, že si požadovanou kvalifikaci dodavatelů, kterým byla následně doručená výzva k jednání v JŘBU, ověřil již v obdobném zadávacím řízení a také na jejich internetových stránkách uvádím, že zadávací řízení na konkrétní veřejnou zakázku je samostatným řízením, ve kterém jsou dodavatelé povinni prokázat splnění všech požadovaných podmínek, přičemž je vyloučeno, aby závěry jednoho zadávacího řízení bylo možné aplikovat na odlišné zadávací řízení. To vyplývá z podstaty zadávacího řízení, které je vysoce formalizovanou procedurou. Skutečnost, že kvalifikační požadavky určitého zadavatele byly v obdobném zadávacím řízení splněny, ještě neznamená, že je možné tuto skutečnost vzít za prokázanou v jiném zadávacím řízení, a to ani v JŘBU navazujícím na otevřené řízení. Co se týká ověření splnění kvalifikačních předpokladů na internetových stránkách dodavatele, nejedná se o kvalifikované informace, které by byly schopny prokázat splnění kvalifikace podle požadavků zadavatele a v souladu se zákonem. Dále také dodávám, že zadavatel není při zadávání veřejné zakázky v otevřeném řízení povinen si zjišťovat informace prokazující splnění kvalifikačních předpokladů dodavatele, nýbrž dodavatel je povinen v případě podání nabídky splnění těchto kvalifikační předpokladů prokázat.

34. Z výše uvedených důvodů nelze souhlasit s námitkou zadavatele, že měl při zadávání veřejné zakázky zadávané v JŘBU na základě výzev k jednání doručených vybranému uchazeči a společnosti PRAMOS a.s. prokázané splnění kvalifikace těchto dodavatelů z důvodu, že v předchozím otevřeném řízení požádali zadavatele o poskytnutí zadávací dokumentace či si tyto informace zadavatel zjistil z jiného zadávacího řízení nebo z veřejně přístupných informací na internetových stránkách těchto dodavatelů.

35. K námitce odůvodňující neuvedení kvalifikačních předpokladů ve výzvě k jednání v JŘBU uvádím, že k zákonnému postupu v JŘBU dle § 23 odst. 1 písm. a) zákona je potřeba kumulativně naplnit i podmínky stanovené v § 23 odst. 2 zákona. Naplnění podmínky bezodkladnosti zahájení JŘBU po zrušení předchozího otevřeného zadávacího řízení měl za prokázané již Úřad v napadeném rozhodnutí. S tímto závěrem se ztotožňuji, přičemž zadavatel tuto podmínku nijak v rozkladu nerozporuje. Druhou podmínkou je v navazujícím JŘBU zákaz podstatné změny zadávacích podmínek stanovených při zadávání původní veřejné zakázky. Zadávací podmínky v předchozím otevřeném řízení stanovily krom jiného také kvalifikační předpoklady, které musí dodavatel podávající nabídku zadavateli prokázat. V zadávacích podmínkách vztahujících se k veřejné zakázce zadávané v JŘBU však již tyto kvalifikační předpoklady uvedeny nebyly.

36. K této problematice odkazuji na komentářovou literaturu k § 23 odst. 2 zákona, která uvádí, že: „Samotný pojem podstatné změny zadávacích podmínek není v zákoně definován, a proto je za podstatnou změnu zadávacích podmínek třeba považovat zejména takovou změnu, která je způsobilá rozšířit či naopak zúžit okruh potencionálních dodavatelů způsobilých splnit předmět veřejné zakázky. Podstatnou změnou zadávacích podmínek pak bezesporu bude nutné považovat např. změnu předmětu plnění veřejné zakázky, změnu obchodních a platebních podmínek a změnu nastavení kvalifikace. Nepodstatnou změnou pak je možné rozumět např. přesnější specifikaci předmětu plnění veřejné zakázky či např. přesnější specifikaci požadavku zadavatele na zpracování nabídkové ceny. Skutečnost, zda se jedná o změnu podstatnou, či nikoliv, je třeba vždy posuzovat s ohledem na specifičnost každého jednotlivého případu.“ (viz Zákon o veřejných zakázkách: komentář. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, xvi, 631 s. Komentáře Wolters Kluwer. ISBN 9788073576363.)Po novele zákona, kterou bylo do zákona zakotveno ustanovení § 82 odst. 7 zákona definující podstatnou změnu smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku, se pak ztotožňuji i s Úřadem, který při posouzení podstatné změny zadávacích podmínek přiměřeně vycházel právě z tohoto ustanovení zákona.Z výše uvedeného a předmětného postupu zadavatele vyvozuji závěr, že zadávací dokumentace vztahující se k veřejné zakázce zadávané v JŘBU se odlišuje od zadávací dokumentace vztahující se k veřejné zakázce zadávané v otevřeném řízení změnou, resp. úplným vypuštěním požadavků na kvalifikaci dodavatelů, což považuji s ohledem na shora uvedené za podstatnou změnu zadávacích podmínek, která je s to rozšířit okruh potenciálních dodavatelů způsobilých splnit předmět veřejné zakázky zadávané v JŘBU a v důsledku toho podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

37. Argumentace zadavatele týkající se vynechání kvalifikačních požadavků v zadávacích podmínkách veřejné zakázky zadávané v JŘBU směřovala ke snaze omezit administrativní náročnost zpracování nabídek u obou vyzvaných dodavatelů, zkrátit lhůtu pro podání nabídek v JŘBU na minimum a získat k účasti na jednání oba dva zájemce. Jako taková však nemůže, vzhledem k tomu, že uvedeným postupem došlo k porušení § 23 odst. 2 zákona, obstát. Právě tímto nedodržením zákonného postupu, který mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zároveň díky uzavření smlouvy s vybraným uchazečem na veřejnou zakázku zadávanou v JŘBU došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

38. K námitce zadavatele týkající se uveřejnění oznámení o veřejné zakázce zadávané v otevřeném řízení v Úředním věstníku Evropské unie uvádím následující. Na úvod rekapituluji, že předpokládaná hodnota veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení byla zadavatelem v zadávací dokumentaci stanovena na 7 840 000 Kč bez DPH a co do druhu veřejných zakázek se dle zadávací dokumentace jednalo o veřejnou zakázku na stavební práce. Z výše uvedeného tak lze dle § 12 odst. 2 zákona vyvodit závěr, že se jednalo o podlimitní veřejnou zakázku zadávanou v otevřeném řízení, neboť její předpokládaná hodnota přesáhla 6 000 000 Kč a zároveň nedosáhla finančního limitu stanoveného pro nadlimitní veřejné zakázky. Dále je potřeba zmínit, že zákon v § 146 odst. 1 písm. a) pro podlimitní veřejné zakázky stanoví povinnost uveřejnění oznámení o zadání veřejných zakázek pouze ve Věstníku veřejných zakázek. Z výše uvedeného vyplývá, že zadavatel skutečně neměl zákonnou povinnost uveřejnit oznámení o veřejné zakázce zadávané v otevřeném řízení v Úředním věstníku Evropské unie. Zároveň Úřad nerozporuje skutečnost, že takovéto uveřejnění mohlo podpořit naplnění zásad postupu zadavatele stanovených v § 6 odst. 1 zákona. Nicméně tato námitka zadavatele nic nemění na skutečnosti, že při zadávání veřejné zakázky zadávané v JŘBU došlo k naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, a to v důsledku nesplnění podmínky uvedené v § 23 odst. 2 zákona z důvodu podstatné změny zadávacích podmínek oproti zadávacím podmínkám vztahujícím se k veřejné zakázce zadávané v otevřeném řízení. Byť tedy v daném případě navazovala veřejná zakázka zadávaná v JŘBU na zrušenou veřejnou zakázku zadávanou v otevřeném řízení, jedná se stále o dvě samostatná zadávací řízení a není tedy možné výše zmíněnou námitku uplatnit v rámci veřejné zakázky zadávané v JŘBU.

39. Další námitka zadavatele uvedená v rozkladu se týká počtu dodavatelů, kterým byla odeslána výzva k jednání v JŘBU. Zadavatel se domnívá, že oslovením dvou dodavatelů nedošlo k eliminaci soutěžního prostředí, jak Úřad uvedl v napadeném rozhodnutí. K tomuto uvádím, že podle § 34 odst. 1 zákona v písemné výzvě k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění oznamuje zadavatel zájemci nebo omezenému počtu zájemců svůj úmysl zadat veřejnou zakázku v tomto zadávacím řízení. Z toho vyplývá, že pokud zadavatel splní všechny podmínky pro užití JŘBU, může výzvu k jednání v JŘBU zaslat třeba jen jednomu zájemci (resp. dodavateli), to samozřejmě při respektování zásad uvedených v § 6 odst. 1 zákona, a neporuší tím ustanovení § 34 odst. 1 zákona. V daném případě jsem však již výše uvedl, že postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky zadávané v JŘBU nebyl v souladu se zákonem, neboť nebyly naplněny zákonné podmínky pro postup v tomto zadávacím řízení, což samo o sobě vyloučilo otevřenou soutěž, na které je zadávání veřejných zakázek předně založeno. V důsledku toho nelze vyloučit, že soutěž o veřejnou zakázku, jejíž předmět nebyl nikterak výjimečný či specifický, mohla být omezena.

40. K námitce zadavatele týkající se nesouhlasu s uložením pokuty ve výši 200 000 Kč podotýkám, že je potřeba se zde zabývat nejprve důvody pro uložení pokuty a následně její výší. K důvodům uložení pokuty konstatuji, že jsem shodně s Úřadem dospěl k závěru, že byl spáchán správní delikt dle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, neboť zadavatel nesplnil podmínky stanovené v § 23 odst. 2 zákona, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku. Za tento delikt je možné dle § 120 odst. 2 písm. a) zákona uložit pokutu do 10 % ceny zakázky. Důvody pro uložení pokuty jsou tedy naplněny.

41. Zákon při posuzování výše pokuty za správní delikt výslovně v § 121 odst. 2 zákona vyžaduje, aby bylo přihlédnuto k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

42. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 46/2011-78 ze dne 6. 12. 2012 vyplývá, že byla-li výše uložené pokuty výsledkem správního uvážení Úřadu a napadené rozhodnutí bylo vydáváno s využitím zákonem uložené diskrece, bylo povinností Úřadu zabývat se všemi hledisky, která jsou pro posouzení výše pokuty nezbytná, nadto musel Úřad zohlednit i další skutečnosti, jež mohou mít na konkrétní výši pokuty vliv. Klíčovou je pak podmínka, aby z napadeného rozhodnutí bylo seznatelné, jaké konkrétní úvahy vedly správní orgán k uložení pokuty v příslušné výši, a aby výše pokuty s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonnou limitaci vyhověla podmínce přiměřenosti. S požadavky soudu na řádné odůvodnění pokuty, obsaženými ve výše citovaném rozsudku, se Úřad vypořádal následujícím způsobem.

43. Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že vzal při posouzení závažnosti správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona v úvahu to, že zadavatel při zadávání předmětné veřejné zakázky zadávané v JŘBU nesplnil zákonné podmínky pro daný typ zadávacího řízení, čímž nezákonně vyloučil princip soutěže, na němž je zadávání veřejných zakázek založeno. Tímto došlo k popření samotného cíle a účelu zákona, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Úřad vzal v úvahu i to, že zadavatel značně eliminoval soutěžní prostředí, když oslovil pouze dva zájemce. Při posouzení okolností, za nichž byl správní delikt spáchán, Úřad neshledal žádnou polehčující okolnost. Na závěr Úřad zhodnotil, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel v rámci svého rozpočtu disponuje, považovat za likvidační. Vzhledem k výše uvedenému tak konstatuji, že se Úřad zabýval všemi zákonem stanovenými hledisky a podmínkami vyplývajícími z výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně pro určení výše uložené sankce, a mám za to, že výše uložené pokuty v napadeném rozhodnutí odpovídá odůvodnění uvedenému v napadeném rozhodnutí.

44. Dále uvádím, že pokuta uložená zadavateli za spáchání správního deliktu má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci preventivní a funkci represivní. Přestože již samotné vedení správního řízení ve věci možného spáchání správního deliktu působí na osobu podezřelou ze spáchání správního deliktu preventivně, musí být v případě konstatování spáchání správního deliktu uložena taková sankce, která vedle preventivního působení bude pro zadavatele představovat i trest. Z výše pokuty, která byla v posuzovaném případě stanovena při spodní hranici její maximální možné výše, která činila 925 650 Kč, je zřejmé, že Úřad preferoval preventivní funkci pokuty. Výši uložené pokuty proto považuji za přiměřenou.

45. V rámci přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí jsem dále posoudil, zda nezanikla odpovědnost zadavatele za správní delikt, tedy zda bylo zahájeno správní řízení ve lhůtách uvedených v § 121 odst. 3 zákona. Tato podmínka pro řízení o správním deliktu v čase, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, splněna byla, avšak vzhledem k novele zákona č. 40/2015 Sb., kterou se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, byla úprava zániku právní odpovědnosti změněna, a to pro delikventa příznivějším způsobem. Vzhledem k tomu je tak nutné posoudit, zda Úřad zahájil řízení o správním deliktu do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán. V předmětném případě ke spáchání správního deliktu došlo uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku zadávanou v JŘBU s vybraným uchazečem, tedy 18. 10. 2013, přičemž správní řízení bylo zahájeno dne 18. 4. 2014. Odpovědnost za spáchání správního deliktu tak nezanikla ani s ohledem na novelizované znění § 121 odst. 3 zákona.

46. Dále se zadavatel v rozkladu vyjadřuje k odůvodnění výroku III. napadeného rozhodnutí. Na tomto místě je však nutné podotknout, že v úvodu rozkladu zadavatel uvádí, že napadá napadené rozhodnutí v celém jeho rozsahu, dále však, jak zároveň sám v rozkladu přiznává, souhlasí s výrokem III. napadeného rozhodnutí spočívajícím v zastavení správního řízení vedeného v souvislosti s veřejnou zakázkou zadávanou v otevřeném řízení, nesouhlasí však s jeho odůvodněním.

47. V § 152 odst. 4 správního řádu je stanoveno, že nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání.

48. Dle § 82 odst. 1 správního řádu říká, že odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo jeho vedlejší ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné.

49. K námitkám rozkladu směřujícím proti odůvodnění napadeného rozhodnutí nejprve odkazuji na komentářovou literaturu k § 82 odst. 1 správního řádu, která uvádí, že: „Samotná skutečnost, že odvolatel v odůvodnění tak či onak polemizuje s argumenty obsaženými v odůvodnění rozhodnutí, proto ještě nemusí a priori znamenat nepřípustné odvolání; nepřípustným by tak bylo odvolání pouze v případě, pokud by se odvolatel explicitně domáhal pouze a jedině změny odůvodnění rozhodnutí a z celkového kontextu odvolání by nešlo seznat, že vlastně argumentuje proti obsahu výrokové části.“ (viz VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, 1446 s. ISBN 978-80-7273-166-4.) Z výše uvedeného vyvozuji, že vzhledem k tomu, že zadavatel v rámci rozkladu napadá všechny tři výroky, tedy i výrok III. napadeného rozhodnutí, tak byť námitky proti tomuto výroku nesměřují do správnosti samotného výroku, nýbrž jen do dílčích částí odůvodnění, nelze učinit závěr, že by se zadavatel v rozkladu explicitně domáhal pouze a jedině změny odůvodnění výroku III. napadeného rozhodnutí. V takovém případě by bylo nutné rozklad považovat za nepřípustný a z tohoto důvodu jej zamítnout.

50. Přistoupil jsem proto k přezkumu zákonnosti a správnosti výroku III. napadeného rozhodnutí a konstatuji, že námitky rozkladu zadavatele neshledávám důvodnými. K požadavku prokázání technického kvalifikačního předpokladu podle ustanovení § 56 odst. 3 písm. a) zákona, který spočíval v předložení seznamu alespoň tří obdobných stavebních prací provedených dodavatelem za posledních pět let, které však zadavatel omezil pouze na dodávku a výměnu otvorových prvků na školních zařízeních prováděných za provozu těchto zařízení, uvádím následující. V tomto případě se plně ztotožňuji s názorem Úřadu uvedeným v odůvodnění napadeného rozhodnutí a dodávám, že existuje i mnoho jiných budov než jsou školská zařízení, u kterých by v případě stavebních prací prováděných za provozu takovýchto zařízení vyvstalo zajisté mnoho specifických omezení. Jako příklad uvádím stavební práce realizované za plného provozu nemocnic či jiných lékařských zařízení. Nemám tedy za to, že specifika pro daný předmět veřejné zakázky zadávané v otevřeném řízení objektivně existují a platí pouze pro školská zařízení.

51. K požadavku zadavatele týkajícímu se prokázání technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 3 písm. c) zákona v podobě doložení praxe vedoucího zakázky v délce minimálně 10 let se opět ztotožňuji s argumentací Úřadu a opět jen na okraj dodávám, že je potřeba porovnat zda osoba stavbyvedoucího, definována v § 134 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, jako osoba zabezpečující odborné vedení provádění stavby a mající pro tuto činnost oprávnění podle zákona o výkonu povolání je totožná s vedoucím zakázky, který je dle zadavatele osobou odpovědnou za vedení realizace příslušných stavebních prací. Mám za to, že výše uvedené definice jsou totožné, resp. lze konstatovat, že rozsah činností a odpovědnosti těchto osob při realizaci stavby je srovnatelný, a proto nebylo ze strany zadavatele přiměřené požadovat od stavbyvedoucího (resp. vedoucího zakázky), který obecně musí disponovat příslušným oprávněním na základě zákona o výkonu povolání, doložení praxe v délce minimálně 10 let.

52. Na závěr uvádím, že skutečnost, že tyto předpoklady zadavatel neshledával pro řádné plnění veřejné zakázky nezbytnými, vyplývá z toho, že v navazujícím JŘBU je nepožadoval, resp. nestanovil žádné požadavky na kvalifikaci. K argumentaci zadavatele, že měl splnění kvalifikace vyzvaných zájemců za prokázanou s ohledem na obdobné zadávací řízení či veřejně dostupné informace, nelze přihlížet, neboť zadavatel je povinen stanovit své požadavky samostatně v každém zadávacím řízení a dodavatelé jsou povinni jejich splnění prokázat.

VI. Závěr

53. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval ve věci v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

 

54. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nelze dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží:

Statutární město Brno, městská část Brno-Žabovřesky, Horova 28, 616 00 Brno

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy