číslo jednací: R121/2015/VZ-33215/2015/321/TNo

Instance II.
Věc Elektronický odbavovací systém pro cestující
Účastníci
  1. Statutární město Ústí nad Labem
  2. BUSE s.r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2015
Datum nabytí právní moci 16. 10. 2015
Související rozhodnutí S45/2015/VZ-9146/2015/532/IBu/MOn
R121/2015/VZ-33215/2015/321/TNo
Dokumenty file icon dokument ke stažení 453 KB

Č. j.: ÚOHS-R121/2015/VZ-33215/2015/321/TNo

 

15. října 2015

 

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 29. 4. 2015 (doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne) podaném navrhovatelem –

 

  • společností BUSE s.r.o., IČO 46972552, se sídlem Masarykova 9, 678 01 Blansko,

 

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S45/2015/VZ-9146/2015/532/IBu/MOn ze dne 13. 4. 2015, ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Elektronický odbavovací systém pro cestující“, jež byla zadávána formou otevřeného řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 14. 10. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 15. 10. 2014, pod ev. č. 495115, ve znění opravy uveřejněné dne 5. 12. 2014, a jehož oznámení bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. 10. 2014 pod ev. č. 2014/S 200-352886, ve znění opravy uveřejněné dne 10. 12. 2014 pod ev. č. 2014/S 238-418421, kde dalším účastníkem je zadavatel –

 

  • Statutární město Ústí nad Labem, IČO 00081531, se sídlem Velká Hradební 2336/8, 401 00 Ústí nad Labem,

 

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

  

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 13. 4. 2015 č. j. ÚOHS-S45/2015/VZ-9146/2015/532/IBu/MOn

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

ODŮVODNĚNÍ

I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle  § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1]k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel dne 19. 1. 2015 návrh navrhovatele – společnosti BUSE s.r.o., IČO 46972552, se sídlem Masarykova 9, 678 01 Blansko (dále jen „navrhovatel“) na přezkoumání postupu zadavatele – Statutárního města Ústí nad Labem, IČO 00081531, se sídlem Velká Hradební 2336/8, 401 00 Ústí nad Labem (dále jen „zadavatel“) – při zadávání veřejné zakázky s názvem „Elektronický odbavovací systém pro cestující“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 14. 10. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 15. 10. 2014, pod ev. č. 495115, ve znění opravy uveřejněné dne 5. 12. 2014, a jehož oznámení bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. 10. 2014 pod ev. č. 2014/S 200-352886, ve znění opravy uveřejněné dne 10. 12. 2014 pod ev. č. 2014/S 238-418421 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Dle bodu II.1.5) opravného oznámení o zakázce zadavatel charakterizoval předmět plnění veřejné zakázky jako „zhotovení díla „Elektronický odbavovací systém pro cestující“. Základním principem bude pořízení nového elektronického odbavovacího systému (vybavení vozidel i provozně-technického zázemí dopravce odpovídajícím softwarem i hardwarem) umožní dopravci integraci do plánovaného regionálního integrovaného dopravního/tarifního systému. Projekt předpokládá přechod z papírových jízdních dokladů na systém elektronického jízdného (čipová karta umožňuje vysokou úroveň uživatelského komfortu i zabezpečení). Nový systém umožní získávat cenná data z přepravy a dovolí tak řešit další provozní problémy (rozdělení tržeb mezi trakce, mezi dopravní oblasti, určení přepravních proudů, vytvoření dopravní návaznosti MHD na další druhy dopravy a zajištění užitečných statistických dat)“. Předpokládanou hodnotu předmětné veřejné zakázky zadavatel stanovil ve výši 48 820 500 Kč bez DPH.

3. K zajištění účelu správního řízení vydal Úřad dne 3. 2. 2015 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S45/2015/VZ-3355/2015/532/IBu o předběžném opatření, kterým zadavateli zakázal uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

II. Napadené rozhodnutí

4. Dne 13. 4. 2015 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S45/2015/VZ-9146/2015/532/IBu/MOn (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ve výroku rozhodl o tom, že návrh navrhovatele se podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona.

5. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že v jednání zadavatele neshledává pochybení, natož takové pochybení, které by mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky a nad rámec již uvedeného doplňuje, že k tomu, aby Úřad mohl uložit nápravné opatření ve smyslu § 118 odst. 1 zákona, musí být kumulativně splněny tři zákonné podmínky, a to že zadavatel nedodrží postup pro zadání veřejné zakázky, tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

6. K námitkám navrhovatele, týkajícím se požadavku zadavatele na čitelnost nabídky, přepočtu cizích měn a ustanovení 5.2, 5.5 odst. 3, 5.5 odst. 5 a 6 odst. 5 zadávací dokumentace, Úřad uvedl, že tyto námitky považuje za natolik obecné, nejasné, a bez jakéhokoliv potenciálního vlivu na zákonný průběh zadávacího řízení, až šikanózní, že považuje za zcela bezpředmětné se k nim dále vyjadřovat, neboť se jedná o požadavky zadavatele zajišťující regulérnost zadávacího procesu, nikterak uchazeče nad míru zatěžující a Úřad v jejich znění neshledal jakékoliv porušení zákona zadavatelem.

7. Co se týče stanovení kvalifikačních předpokladů v oznámení o zakázce, Úřad konstatoval, že došlo k tomu, že zadavatel porušil svou zákonnou povinnost stanovenou v § 50 odst. 2 zákona, když technické kvalifikační předpoklady požadované zadavatelem neuveřejnil v oznámení o zahájení zadávacího řízení, přičemž však neshledal naplnění podmínky vlivu, popř. potenciálního vlivu na výběr nejvhodnější nabídky. Úřad dospěl k závěru, že uvedený postup zadavatele nemohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky, neboť zadavatel v oznámení o zakázce uvedl, že určité technické kvalifikační předpoklady požaduje, přičemž s těmito se mohou uchazeči seznámit v zadávací dokumentaci, která byla uveřejněna na profilu zadavatele.

8. Ohledně námitek navrhovatele týkajících se poskytování dodatečných informací zadavatelem Úřad konstatoval, že navrhovatel nespecifikoval žádné konkrétní ustanovení zadávací dokumentace, popř. žádnou konkrétní dodatečnou informaci, která by změnila předmět veřejné zakázky nebo která by nebyla zadavatelem zodpovězena. Úřad se zabýval dodatečnými informacemi zadavatele, jejich obsahem a podanými odpověďmi, avšak nedospěl k závěru, že by některé z nich způsobily následky uváděné navrhovatelem, přičemž pokud navrhovatel žádný konkrétní příklad neuvedl, nemůže se Úřad k této věci detailněji vyjádřit, a jak uvedl, v rámci obecného přezkumu dodatečných informací pochybení zadavatele neshledal.

9. Navrhovatel ve svém návrhu namítal nejasnost zadávací dokumentace, k čemuž Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že navrhovatel v této části svého návrhu opět neuvedl žádné konkrétní námitky, proto se nemůže k navrhovatelem obecně proklamované nejasnosti a neurčitosti zadávacích podmínek blíže vyjádřit.

10. Stejně tak v rámci ostatních zadávacích podmínek Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že byly stanoveny víceméně jasným a srozumitelným způsobem a námitky navrhovatele obsažené v jeho návrhu odmítl nebo nedovodil vliv na výběr nejvhodnější nabídky.

11. Ohledně navrhovatelem namítané změny zadávacích podmínek bez prodloužení lhůty pro podání nabídky Úřad uvedl, že neshledal okolnosti, na základě kterých by měl zadavatel postupovat dle § 40 odst. 3 věty prvé zákona, a tedy přiměřeně prodloužit lhůtu pro podání nabídek, jelikož nedošlo ke změně zadávací dokumentace, která by rozšiřovala okruh potenciálních dodavatelů.

III. Rozklad navrhovatele

12. Navrhovatel obdržel napadené rozhodnutí dne 14. 4. 2015 a v zákonné lhůtě dne 29. 4. 2015 podal proti napadenému rozhodnutí rozklad s tím, že s ohledem na obsažnost napadeného rozhodnutí zpracovává podrobné doplnění rozkladu, které má v úmyslu zaslat Úřadu do 15 dnů.

13. Obsahem rozkladu navrhovatele je nesouhlas s napadeným rozhodnutím a konstatování navrhovatele, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné kvůli nedostatečné odůvodněným závěrům v napadeném rozhodnutí.

IV. Řízení o rozkladu

14. Úřad neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s  § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

15. Dne 10. 7. 2015 navrhovatel svůj rozklad doplnil. Shrnutí námitek uvedených v rozkladu a jeho doplnění je uvedeno níže.

V. Námitky rozkladu a doplnění rozkladu

16. Stěžejní rozkladová námitka navrhovatele spočívá v nesprávném posouzení rozporu mezi oznámením o zakázce a zadávací dokumentací, kterou zadavatel uveřejnil na profilu zadavatele. Dle navrhovatele je zcela nepochybné, že zadavatel porušil stanovením technických kvalifikačních předpokladů zákon a porušil jej způsobem, který mohl mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky, neboť dle navrhovatele v oznámení o zakázce nebyly obsaženy zcela zásadní informace, podle kterých si dodavatelé formují svá rozhodnutí o tom, zda se daného zadávacího řízení zúčastnit či nikoliv. Dle navrhovatele zadavatel nesplnil svou zákonnou povinnost při uveřejňování požadavků na kvalifikaci, neboť odkaz na zadávací dokumentaci není dostatečný a jedná se o porušení zásady transparentnosti a vadu ovlivňující okruh možných dodavatelů.

17. Ohledně konkrétních požadavků zadavatele na splnění technických kvalifikačních předpokladů navrhovatel v rozkladu namítá, že není zřejmé, zda požadavky zadavatele na předložení referenčních zakázek mají být splněny v rámci jedné či více referenčních zakázek. Stejně tak se navrhovatel v rozkladu neztotožňuje s názorem Úřadu ohledně délky požadované praxe v rámci vedoucího realizačního týmu, kde zadavatel na rozdíl od Úřadu namítá, že požadavek na praxi v délce 5 let je v rozporu s § 50 odst. 3 zákona.

18. Navrhovatel v rozkladu uvádí, že některé informace potřebné pro zpracování nabídky se dozvěděl až v průběhu správního řízení před Úřadem a pokud by je zadavatel poskytl již v průběhu trvání lhůty pro podání nabídky, byla by situace odlišná. Dle navrhovatele zároveň zadavatel některé technické pojmy užívá chybně a odlišně od jejich obecného významu, což dle navrhovatele působí interpretační nejasnosti, které musí být přičítány k tíži zadavatele a nikoliv dodavatelů.

19. Navrhovatel nesouhlasí s tím, jak Úřad posoudil otázku zahájení plnění předmětné veřejné zakázky, když považuje za dostatečnou formulaci, že termín plnění nastane neprodleně po uzavření smlouvy s vybraným uchazečem. Dle navrhovatele tento názor není správný s ohledem na dobu nutnou pro faktickou realizaci veřejné zakázky, stejně jako omezení vyplývající ze způsobu financování, přičemž doba realizace, společně s cenou, délkou záruční lhůty a dalšími obchodními podmínkami, jsou zásadní parametry a potenciální dodavatel tak dle navrhovatele zřejmě nepodá nabídku, pokud není jasné, co se po něm požaduje a kdy má proběhnout realizace předmětu plnění.

20. K dalším námitkám navrhovatele se Úřad v napadeném rozhodnutí vyjádřil tak, že považuje za bezpředmětné se k nim vyjadřovat, čímž však dle navrhovatele v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí nesplnil povinnost vypořádat se se všemi námitkami navrhovatele.

21. Co se týče vymezení technických požadavků, navrhovatel namítá, že ze zadávací dokumentace vyplývá vícerý možný výklad požadavku na funkcionalitu „dispečink“, neboť z formulace v zadávací dokumentaci se může dle navrhovatele jednat buď o velmi jednoduchou aplikaci, která disponuje pouze digitálním záznamem informací a komunikace s jednou pracovní stanicí pro dispečera, nebo o velmi komplexní systém, ve kterém jsou on-line zobrazeny dopravní prostředky na mapovém podkladu a v liniovém zobrazení s grafickým rozlišením ve vazbě na dodržování jízdního řádu s velkoplošnými obrazovkami a pracovišti pro několik dispečerů.

22. Dále navrhovatel nesouhlasí se závěrem napadeného rozhodnutí v souvislosti s požadavkem zadavatele na prohlášení uchazečů o tom, že budou schopni spolupráce se systémem IN-Karta Českých drah, kdy Úřad považuje za splnitelný požadavek, aby dodavatel deklaroval schopnost spolupráce se systémem, který není nijak vymezen v době, která není nijak ohraničena. Dle navrhovatele se zjevně jedná o požadavek, který zadavatel není schopen vymezit, avšak trvá na tom, aby se uchazeč zavázal k jeho splnění. Dodatečné informace č. 7 navíc dle navrhovatele obsahují požadavek nikoliv na deklaraci budoucí spolupráce, ale požadavek na připravený systém. Bez znalosti technických a dalších informací ze strany Českých drah nelze dle navrhovatele systém připravit tak, aby se v budoucnu dal propojit.

23. Dle navrhovatele Úřad v napadeném rozhodnutí nesprávně posoudil i námitku ohledně doby odbavení, kterou zadavatel požadoval v rozmezí 1,5 až 2 sekundy. Ve správním řízení se zadavatel dle navrhovatele brání tvrzením, že za dobu odbavení se považuje pouze doba reakce systému na požadavek ke zpracování transakce. To je však dle navrhovatele v rozporu s obvyklým výkladem pojmu doba odbavení a tato nejasnost nemůže být kladena k tíži dodavatelů, přičemž Úřad se v napadeném rozhodnutí pouze omezil na konstatování typu „je zcela zřejmé a nepochybné“, avšak rezignoval na jakoukoliv argumentaci.

24. Úřad dle navrhovatele v napadeném rozhodnutí konstatoval, že námitka, dle které zadavatel požadavek na bankovního partnera vymezil nedostatečně je „zavádějící“, neboť zadavatel na tento vztah nekladl žádné bližší požadavky. Jinými slovy, dle navrhovatele Úřad v napadeném rozhodnutí konstatoval, že zadavatel nevymezil požadavky nedostatečně, neboť je nevymezil vůbec, přičemž taková úvaha je dle navrhovatele zcela chybná.

25. V dalších bodech, tj. hosting, NJ 24 C, ZJ01 navrhovatel odkazuje na znění návrhu, neboť má za to, že Úřad rozhodoval zřejmě o jiných skutečnostech, než které navrhovatel tvrdil ve svém návrhu.

Závěr rozkladu a jeho doplnění

26. Navrhovatel závěrem doplnění rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil pro nepřezkoumatelnost.

27. Zadavateli bylo dne 2. 9. 2015 doručeno usnesení předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R121/2015/VZ-18962/2015/TNo ze dne 31. 8. 2015 (dále jen „usnesení“), ve kterém mu byla stanovena lhůta 5 dnů od jeho doručení k vyjádření k doplnění rozkladu navrhovatele.

28. Dne 7. 9. 2015 Úřad obdržel písemnou žádost zadavatele, kde bylo uvedeno, že vzhledem ke snaze zadavatele poskytnout Úřadu odpovídající vyjádření žádá o prodloužení lhůty k vyjádření k doplnění rozkladu navrhovatele alespoň do 16. 9. 2015.

29. Dne 8. 9. 2015 vydal předseda Úřadu usnesení č. j. ÚOHS-R121/2015/VZ-26930/2015/321/TNo, kterým zadavateli dodatečně prodloužil lhůtu k vyjádření k doplnění rozkladu navrhovatele do 11. 9. 2015.

Vyjádření zadavatele k rozkladu

30. Dne 11. 9. 2015 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k doplnění rozkladu navrhovatele, kde se zadavatel vyjadřuje ke svým jednotlivým namítaným pochybením a uvádí, že souhlasí s posouzením předmětné věci ze strany Úřadu. Zadavatel ve svém vyjádření uvádí, že potenciálním uchazečům nic nebránilo v tom, aby se s upřesněnými požadavky zadavatele seznámili v zadávací dokumentaci, která byla po celou dobu umístěna na profilu zadavatele. Tato námitka je dle zadavatele bezpředmětná, neboť oznámení o zakázce obsahuje odkaz na zadávací dokumentaci, v nichž je obsažen detailní popis kvalifikačních předpokladů.

31. Co se týče námitky navrhovatele ohledně spolupráce s třetí osobou, zadavatel uvádí, že ze zadávacích podmínek vyplývá, že po uchazečích na žádném místě zadávací dokumentace nepožadoval součinnost se subdodavatelem Erika, a.s., naopak opakovaně uvádí, že s ním již uzavřel smlouvu a uchazeči tak nejsou povinni s tímto subdodavatelem dále o čemkoli jednat.

32. Ohledně počátku doby plnění zadavatel uvádí, že stěžejní je délka samotného plnění, nikoli jeho počátek, neboť počátek plnění se může v důsledku vnějších okolností změnit, avšak doba plnění zůstává stejná.

33. K požadavku na možnou změnu subdodavatele zadavatel uvádí, že se jedná o legitimní požadavek na udržitelnost nastavených kvalifikačních předpokladů.

34. Co se týče požadavků na prokázání technických kvalifikačních předpokladů, zadavatel uvádí, že požadavek na předložení referenčních zakázek byl stanoven jednoznačně a je z něj patrné, že minimální rozsah tohoto požadavku byl zadavatelem stanoven jako úhrn, kdy požadované reference nemusely být nutně předkládány v rámci jedné veřejné zakázky. U technického kvalifikačního požadavku na praxi vedoucího týmu vymezenou délkou minimálně 5 let zadavatel uvádí, že je pro něj s ohledem na rozsáhlost poptávaného plnění rozhodující, aby vedoucí osoba měla zkušenosti i z poznatků nasbíraných během praxe a s tím souvisejícími referenčními zakázkami, které jindy než během praxe nelze realizovat.

35. Zadavatel podle svého názoru zadávací podmínky, včetně technických podmínek, vymezil zcela srozumitelně a jasně. Ve svém vyjádření k doplnění rozkladu tak odkazuje na svá předchozí vyjádření, která činil v průběhu správního řízení.

Stanovisko předsedy Úřadu

36. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

37. Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. V odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou dále uvedeny důvody, které mne vedly k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

VI. K námitkám rozkladu

38. Navrhovatel v prvé řadě nesouhlasí s posouzením Úřadu ohledně údajného rozporu mezi oznámením o zakázce uveřejněným ve Věstníku veřejných zakázek a zadávací dokumentací.

39. Zadavatel v bodě III. 2.3 oznámení o zakázce požadoval „doložení technických kvalifikačních předpokladů dle § 56 odst. 1 a 2 písm. a) a b) zákona č. 137/2006 Sb.“, přičemž tamtéž je dále uvedeno: „k § 56 odst. 1 a 2 písm. a) ZVZ – Tyto technické kvalifikační předpoklady splní uchazeč, který v posledních 3 letech realizoval významné dodávky a služby splňující požadavky ze zadávací dokumentace“, a dále „k § 56 odst. 1 a 2 písm. b) ZVZ – Dodavatel předloží seznam osob, které budou tvořit kvalifikovaný realizační tým dle níže uvedených požadavků. Požadavky tohoto seznamu jsou uvedeny v zadávací dokumentaci.“ V části „Minimální úroveň případně požadovaných standardů: (je-li to relevantní)“ tohoto bodu oznámení o zakázce zadavatel uvedl text: „Blíže uvedeno v zadávací dokumentaci, která je k dispozici (na profilu zadavatele) zdarma na adrese uvedené výše“.

40. V zadávací dokumentaci v bodu 4. 6. „Prokázání technických kvalifikačních předpokladů“ zadavatel v bodu 1) uvedl: „Zadavatel v rámci zadávacího řízení požaduje, aby uchazeči o Veřejnou zakázku splňovali technické kvalifikační předpoklady dle § 56 odst. 1 písm. a) ZVZ (resp. § 56 odst. 2 písm. a) ZVZ). Tyto technické kvalifikační předpoklady splní uchazeč, který v posledních 3 letech realizoval významné dodávky a služby splňující následující požadavky:

a. Dodávku terminálů pro odbavení cestujících pomocí bezkontaktní čipové karty, instalovaných v dopravních prostředcích veřejné dopravy, a to v celkovém minimálním množství 100 ks terminálů. Tyto terminály musely být uvedeny i do řádného provozu.

b. Zajištění systému on-line přenosu dat z i do dopravních prostředků osobní veřejné dopravy u minimálně 50 ks vozidel trvale po dobu minimálně 6 měsíců. Tento systém musel být uveden i do řádného provozu.

c. Minimálně 1 dodávku (poskytnutí) softwarového vybavení umožňující minimálně sledování provozního stavu vozidel veřejné osobní dopravy, rozesílání a práci s datovými soubory pro terminály a vyhodnocení transakcí odbavovacího systému v rámci veřejné dopravy. Softwarové vybavení muselo být uvedeno do řádného provozu a řádně funkční po dobu minimálně 6 měsíců.

d. Minimálně jednu službu na akceptaci bezkontaktních platebních karet minimálně asociací VISA a Mastercard.“

Dále zadavatel v bodu 2) uvedl: „Zadavatel požaduje předložení seznamu techniků nebo technických útvarů, jež se budou podílet na plnění veřejné zakázky, bez ohledu na to, zda jde o zaměstnance dodavatele nebo osoby v jiném vztahu k dodavateli. Dodavatel předloží seznam osob, které budou tvořit kvalifikovaný realizační tým dle níže uvedených požadavků. Zadavatel požaduje, aby z tohoto seznamu vyplývalo, že:

a) Vedoucí realizačního týmu.

i. Dosáhl vysokoškolského vzdělání v informačních a komunikačních technologií, nebo technického zaměření.

ii. Minimálně 5 let praxe.

iii. Vedl alespoň tři projekty na pozici projektový manažer, jehož předmětem byly dodávky nebo služby v oblasti IT zaměřené na veřejnou osobní dopravu a to v posledních 5 letech.

iv. Má zkušenosti s vedením týmu minimálně 10 osob v rámci plnění projektů.

b) Zástupce vedoucího realizačního týmu.

i. Dosáhl minimálně úplně středoškolského vzdělání technického směru zakončené maturitou, a vedl nebo se aktivně podílel alespoň na 2 projektech, jehož předmětem byly dodávky softwarového vybavení nebo služby v oblasti IT zaměřené na veřejnou osobní dopravu a to v posledních 5 letech.

Zadavatel požaduje, aby uchazeč k prokázání splnění tohoto kvalifikačního předpokladu doložil.

o Profesní životopis příslušné osoby (člena realizačního týmu), z něhož bude zřejmé splnění požadavků zadavatele, tzn., že budou uvedeny i příslušní objednatelé s kontaktními údaji, kde byla navrženým členem týmu prováděna požadovaná činnost, aby zadavatel měl možnost referenci ověřit.

o Příslušný doklad (prostá kopie) o nejvyšším dosaženém vzdělání příslušné osoby (člena realizačního týmu).“

41. Úřad v napadeném rozhodnutí v souvislosti s touto námitkou navrhovatele dovodil, že zadavatel sice porušil zákonnou povinnost stanovenou v § 50 odst. 2 zákona, když technické kvalifikační předpoklady požadované zadavatelem neuveřejnil v oznámení o zahájení zadávacího řízení, avšak toto pochybení nijak nemohlo ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Úřad v napadeném rozhodnutí citoval rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2012 č. j. 62 Af 29/2011-143, kde je mimo pasáže citované Úřadem v napadeném rozhodnutí taktéž uvedeno, že „porušení § 50 odst. 2 ZVZ a § 56 odst. 7 ZVZ ze strany zadavatele nemá mít automaticky za následek rezignaci na splnění požadavků stanovených až v zadávací dokumentaci, nicméně je vždy třeba následek tohoto porušení dovozovat individuálně v každém jednotlivém případě. ZVZ totiž nestanoví, jaký dopad toto porušení zadavatele má na zadávací řízení mít. Při zvažování této otázky je přitom podle názoru soudu třeba vycházet ze smyslu a účelu ZVZ, respektive zadávacího řízení. Tímto účelem je zabezpečit hospodářskou soutěž o předmět veřejné zakázky, tedy volnou a efektivní soutěž dodavatelů o zakázky, a tím také dosáhnout efektivního nakládání s prostředky z veřejných rozpočtů…“.

42. Úřad v rámci napadeného rozhodnutí postupoval plně v souladu s výše uvedenou citací rozsudku Krajského osudu v Brně, když v bodě 98 napadeného rozhodnutí dovodil, že pochybení zadavatele nemohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Z dikce napadeného rozhodnutí jasně vyplývá snaha o posouzení následků porušení § 50 odst. 2 zákona v tom, že Úřad místo aby formalisticky lpěl na požadavku spočívajícím dle navrhovatele v podrobném vymezení požadavků na prokázání kvalifikace, naopak přezkoumatelným způsobem vysvětlil, že dodavatelům nic nebránilo seznámit se s podrobnou specifikací těchto požadavků v zadávací dokumentaci. Tento postup Úřadu naplňuje požadavek na to, aby se při posuzování předmětné otázky vycházelo ze smyslu zákona.

43. Tím, že zadavatel v oznámení o zakázce uvedl, že podrobná specifikace požadavků na kvalifikaci je dále uvedena v zadávací dokumentaci, dal všem potenciálním dodavatelům jasně na srozuměnou, že informace obsažené v oznámení o zakázce nejsou úplné a je třeba nahlédnout do zadávací dokumentace. V šetřené věci nelze rezignovat na aktivitu potenciálních uchazečů, nýbrž je třeba apelovat na jejich profesionalitu. Pokud je tedy obecně v oznámení přímý odkaz na informace v zadávací dokumentaci, lze legitimně očekávat, že jakýkoliv dodavatel se s upřesňujícími informacemi seznámí a nemůže se tak dovolávat vlastní nečinnosti. Z toho důvodu nelze v rámci šetřené věci uvažovat o tom, že by některý z dodavatelů nepodal nabídku, protože mu zadavatel neumožnil seznámit se s informacemi obsaženými v zadávací dokumentaci.

44. Pokud je tedy smyslem zákona zabezpečit hospodářskou soutěž a dosáhnout efektivního nakládání s prostředky z veřejných rozpočtů, zadavatel v šetřené věci svým (byť nesprávným) postupem nemohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, neboť dodavatelé měli k dispozici všechny potřebné informace k podání nabídky, přestože se jejich část vyskytovala v oznámení o zakázce a část v zadávací dokumentaci. Zároveň údaje v zadávací dokumentaci nelze vykládat extenzivněji než údaje v oznámení o zakázce, ale naopak údaje v zadávací dokumentaci zpřesňují a konkretizují požadavky zadavatele na prokázání technických kvalifikačních předpokladů. Nehrozí tedy, že by případně okruh možných dodavatelů byl širší v případě, že by byli seznámeni pouze s informacemi obsaženými v zadávací dokumentaci oproti okruhu dodavatelů, kteří by byli seznámeni s informacemi obsaženými v zadávací dokumentaci i oznámení o zakázce. Zároveň je třeba zdůraznit, že zadávací dokumentace byla po celou délku lhůty pro podání nabídky k dispozici zdarma v elektronické podobě na profilu zadavatele.

45. V dané souvislosti lze také odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 16/2010-53 ze dne 19. 7. 2011, kde se Krajský soud v Brně vyjádřil k otázce, za jakých skutkových okolností je zadavatel oprávněn v oznámení o veřejné zakázce odkázat na zadávací, případně kvalifikační, dokumentaci, když uvedl, že „pokud v oznámení zadávacího řízení bylo u předmětného kvalifikačního předpokladu uvedené „Blíže v ZD“, a to z důvodů technologického omezení formulářů ISVZ-US, kam lze vepsat max. 2000 znaků (informace a doklady), resp. 1000 znaků (minimální úroveň), pak tato argumentace by mohla být relevantní pouze za situace, pokud by se údaje v oznámení zadávacího řízení skutečně odlišovaly od podmínek týkajících se kvalifikace obsažených v zadávací dokumentaci.“ V posuzovaném případě došlo k situaci zmiňované ve výše uvedeném rozsudku Krajského soudu v Brně, kdy zadavatel uvedl v oznámení o zakázce odkaz na kvalifikační dokumentaci, v níž byly uvedeny další podmínky týkající se kvalifikace. Ve světle výše zmíněného rozsudku Krajského soudu v Brně tedy Úřad správně posoudil, že postup zadavatele byl chybný, nicméně v bodě 98 přezkoumatelným způsobem odůvodnil, proč toto pochybení nemohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky, což mě vede ke konstatování, že s ohledem na výše uvedené nemůže námitka navrhovatele ohledně stanovení požadavků na kvalifikaci v oznámení o zakázce obstát.

46. Co se týče rozkladové námitky navrhovatele týkající se konkrétních požadavků zadavatele na splnění technických kvalifikačních předpokladů, kde dle navrhovatele ze zadávací dokumentace není jasné, kolik osvědčení o splnění referenčních zakázek zadavatel požaduje, konstatuji, že je nedůvodná.

47. Z výše uvedeného bodu 4. 6 zadávací dokumentace vyplývá, že zadavatel požadoval splnění jednotlivých požadavků v souhrnu, tedy nezáleží na tom, zda se jedná o jednu referenční zakázku či více referenčních zakázek. Pokud by zadavatel požadoval splnění výše uvedených požadavků v rámci jedné referenční zakázky, musel by takový požadavek být uveden v zadávací dokumentaci. Pokud na straně navrhovatele vznikly v této souvislosti pochybnosti o určitosti zadávací dokumentace, jedná se o účelový výklad, neboť ze zadávací dokumentace nijak nevyplývá, že by zadavatel požadoval splnění požadavků v uvedeném článku kumulativně v rámci jediné zakázky. V takovém případě je možný jediný výklad, který dovodil i Úřad v bodě 155 napadeného rozhodnutí – že tento technický kvalifikační předpoklad může dodavatel prokázat v rámci souhrnu svých realizovaných zakázek. Problematická by byla situace v případě, že by z důvodu nesplnění předmětného kvalifikačního předpokladu byl některý uchazeč vyloučen, nicméně taková situace v šetřené věci nenastala, a proto je třeba tuto námitku navrhovatele odmítnout jako nedůvodnou.

48. Ohledně námitky navrhovatele týkající se požadavku zadavatele na praxi vedoucího týmu v délce minimálně 5 let, kde navrhovatel tvrdí, že se jedná o neodůvodněnou a svévolnou podmínku, která není přínosem pro předmětnou veřejnou zakázku, konstatuji, že je taktéž nedůvodná. V dané souvislosti se ztotožňuji s posouzením Úřadu v bodě 156 a násl. napadeného rozhodnutí, neboť požadavek na praxi minimálně 5 let u vedoucího realizačního týmu není s ohledem na složitost předmětu nijak nedůvodný. Zadavatele vedla zcela oprávněná snaha o zabezpečení kvalifikovaného dohledu nad plněním předmětu veřejné zakázky a vzhledem k tomu, že předmětem plnění veřejné zakázky je poskytnutí velmi komplexní dodávky, je požadavek zadavatele nutno považovat za zcela legitimní. Analogicky lze poukázat například na praxi v zadávání stavebních zakázek, kde požadavek zadavatelů na kvalifikaci hlavního stavbyvedoucího či stavbyvedoucího s minimální délkou praxe 5 let není ničím neobvyklým.

49. Jelikož je tedy předmětem plnění veřejné zakázky realizace komplexní dodávky, kde je nutno koordinovat dodávky vybavení vozidel dopravce s dodávkou a implementací provozně technického zázemí včetně integrace do plánovaného regionálního tarifního systému a zároveň navrhovatel v rámci návrhu ani rozkladu neprokázal důvodnost svých tvrzení ohledně požadavku na délku praxe vedoucího realizačního týmu, je třeba přijmout argumentaci Úřadu v napadeném rozhodnutí, kde je srozumitelným a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, proč požadavek zadavatele na vedoucího realizačního týmu s praxí minimálně 5 let není v rozporu se zákonem.

50. Pokud navrhovatel v rozkladu namítá, že „některé z informací, potřebných pro zpracování nabídky se dozvěděl až v průběhu řízení před Úřadem a pokud by je zadavatel poskytl již v průběhu trvání lhůty pro podání nabídek, byla by situace odlišná“, nelze jinak než tuto rozkladovou námitku odmítnout jako nedůvodnou, neboť navrhovatel vůbec nespecifikuje, jaké informace má na mysli, případně v čem by „situace byla odlišná“ a neunesl tak své břemeno tvrzení. Stejně tak u námitky ohledně odlišného a nesprávného užití některých pojmů zadavatelem není z rozkladu jasné, jaké pojmy a jaké užití má navrhovatel na mysli, tudíž nelze jinak, než námitku odmítnout jako nedůvodnou.

51. Co se týče námitky navrhovatele ohledně toho, že zadavatel nejasně vymezil počátek doby plnění veřejné zakázky, konstatuji, že je nedůvodná. Úřad v této souvislosti v bodě 77 napadeného rozhodnutí dovodil, že pokud je v bodě 2.2 zadávací dokumentace uvedeno, že „doba zahájení plnění je závislá na ukončení zadávacího řízení“, je zcela evidentní, že termín plnění nastane neprodleně po uzavření smlouvy s vybraným uchazečem. Rozkladová argumentace navrhovatele se v této souvislosti jeví jako účelová, neboť není sporu o tom, že plnění předmětné veřejné zakázky nemůže začít před uzavřením smlouvy. Zároveň je k předmětné věci nutno dodat, že vázat počátek plnění veřejné zakázky na ukončení zadávacího řízení je v šetřené věci naopak žádoucí, neboť tím, že zadavatel takto vymezil dobu plnění jako časový úsek od uzavření smlouvy, eliminoval možný nežádoucí stav, kdy by v případě jakéhokoli zdržení zadávacího řízení byl nucen podepsat smlouvu v rozporu se zadávacími podmínkami, což je podstatná změna smlouvy která by mohla mít potenciál ovlivnit okruh možných dodavatelů, což je postup v rozporu se zákonem.

52. Úřad v bodě 85 napadeného rozhodnutí konstatoval, že námitky navrhovatele týkající se požadavku zadavatele na čitelnost nabídky, přepočtu cizích měn a ustanovení 5.2, 5.5 odst. 3, 5.5 odst. 5 a 6 odst. 5 zadávací dokumentace považuje za natolik obecné, nejasné, a bez jakéhokoliv potenciálního vlivu na zákonný průběh zadávacího řízení, že je bezpředmětné se k nim vyjadřovat. Ze zadávací dokumentace vyplývá, že se jedná o požadavek na to, aby „nabídka byla předložena v čitelné formě“ (bod 3.1. odst. 5 zadávací dokumentace), požadavek na přepočet na české koruny v případě použití dokladů či jiných údajů obsahujících cizí měnu s přepočtem kurzu ke dni „lhůty podání nabídky“ (bod 3.1. odst. 13 zadávací dokumentace). V bodě 5.2. zadávací dokumentace zadavatel deklaruje, že „dodavatel uzavírá smlouvu se zadavatelem jako logický krok následující po zadávacím řízení veřejné zakázky“. V bodě 5.5. odst. 3 zadávací dokumentace zadavatel uvedl, že „uchazeči jsou povinni zacházet se všemi informacemi, které jim budou poskytnuty, jako s důvěrnými (s výjimkou informací, které byly veřejně publikované) a s výjimkou informací zveřejňovaných podle zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím“. V bodě 5.5. odst. 5 zadávací dokumentace je uvedeno, že „Podáním nabídky uchazeč souhlasí se zadávacími podmínkami této veřejné zakázky“. V bodě 6 odst. 5 zadávací dokumentace je uvedeno, že „Všechny ceny musí být reálné, cena jakékoliv položky 0,- či cena jakékoliv položky záporná či uvedená rozpětím se nepřipouští“.

53. Nelze souhlasit s rozkladovou námitkou navrhovatele ohledně toho, že se Úřad v napadeném rozhodnutí nevypořádal s výše uvedenými námitkami, neboť tak prokazatelně učinil v bodě 85 napadeného rozhodnutí. Jak správně v tomto bodě napadeného rozhodnutí Úřad uvádí, tyto námitky navrhovatele jsou příliš obecného charakteru a není z nich jasné, co vlastně navrhovatel namítá, neboť výše uvedená napadená ustanovení zadávací dokumentace mají vesměs zajistit, aby zadávací řízení proběhlo regulérně. Zároveň se jedná o požadavky, které nijak nezakládají pochybnosti ohledně jejich interpretace, Úřad tak v souladu s právními předpisy konstatoval, že je bezpředmětné se dále k výše uvedeným námitkám vyjadřovat, neboť z námitek nevyplývá, co konkrétně ohledně požadavků zadavatele navrhovatel namítá, čímž výše uvedené námitky de facto vypořádal. Rozkladovou námitku navrhovatele ohledně nevypořádání výše uvedených námitek v návrhu na zahájení předmětného správního řízení je tak třeba jako nedůvodnou odmítnout.

54. V souvislosti s povinností Úřadu vypořádávat nejasné námitky je možno odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2015 č. j. 30 Af 138/2012 – 96, kde je uvedeno, že „žalovaný (Úřad) v tomto řízení přezkoumává postup zadavatele z hlediska jeho zákonnosti. Není tak orgánem, který by měl zodpovídat všechny otázky navrhovatele, které jsou z hlediska posouzení zákonnosti postupu zadavatele irelevantní“. Úřad tedy v rámci napadeného rozhodnutí postupoval v souladu s právními předpisy a v souladu s rozhodovací praxí správních soudů, když výše uvedené námitky označil za bezpředmětné a dále se jimi nezabýval.

55. Ohledně funkcionality „dispečink“ navrhovatel namítá, že ze zadávací dokumentace vyplývá vícerý možný výklad požadavku na funkcionalitu „dispečink“, neboť z formulace v zadávací dokumentaci se může dle navrhovatele jednat buď o velmi jednoduchou aplikaci, nebo o velmi komplexní systém. V nyní šetřené věci však navrhovatel v rámci rozkladové argumentace uplatňuje nové skutečnosti, které neuplatňoval ve správním řízení před Úřadem v prvním stupni. Podle § 82 odst. 4 správního řádu k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním. Za předpokladu, že dle § 152 odst. 4 správního řádu, nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání, je třeba konstatovat, že k výše uvedené námitce navrhovatele týkající se funkcionality „dispečink“ nelze přihlížet, neboť navrhovatel v rozkladu namítá vícerý možný výklad zadávací dokumentace ve vztahu k požadavkům zadavatele na funkcionalitu „dispečink“, ačkoli v návrhu na zahájení správního řízení pouze tvrdil, že zadavatel v souvislosti s touto funkcionalitou nedostatečně vymezil předmět plnění veřejné zakázky. Rozkladovou námitku je třeba z výše uvedeného důvodu odmítnout, neboť není předmětem posouzení napadeného rozhodnutí.

56. Navrhovatel v rozkladu namítá, že požadavek zadavatele na prohlášení o budoucí interoperabilitě řešení dodavatele s dalšími kartovými systémy, mezi nimiž je i IN-karta Českých drah, je nedostatečně vymezen a zadavatel přesto trvá na tom, aby se uchazeči zavázali k jeho plnění. Z čl. 4.1. technické specifikace zadávací dokumentace vyplývá, že se předpokládá interoperabilita mimo jiné s IN-kartou Českých drah pro veřejnou dopravu s totožnou úrovní bezpečnosti a důvěryhodnosti. V dodatečných informacích č. 7 ze dne 3. 12. 2014 zadavatel na dotaz ve znění: „chápe uchazeč tyto odpovědi správně tak, že implementace In-karty není součástí nabídky, nicméně systém na ni má být připraven a případná budoucí implementace bude realizována na základě samostatné zakázky, v jejímž rámci si veškerou součinnost bude muset zajistit uchazeč?“ odpověděl „ano uchazeč chápe odpověď správně“. Potenciální uchazeč se zde tedy v nabídce nezavazuje k žádnému plnění, jak tvrdí navrhovatel, nýbrž pouze deklaruje, že jeho technické řešení bude schopné efektivně spolupracovat s dalšími kartovými systémy, které mají stejnou úroveň bezpečnosti a důvěryhodnosti. Zadavatel pouze požaduje, aby uchazeč prohlásil, že bude v budoucnu schopen spolupracovat se zadavatelem na propojení stávajícího řešení s dalšími kartovými systémy. Realizace tohoto propojení však není předmětem veřejné zakázky a uchazeči tak nebyli povinni učinit v souvislosti s požadovanou interoperabilitou nabízeného řešení cokoliv dalšího, což Úřad zcela správně dovodil v rámci bodů 114 a 115 napadeného rozhodnutí, proto nelze tuto rozkladovou námitku přijmout, ale je třeba ji odmítnout jako nedůvodnou.

57. Co se týče námitky ohledně doby odbavení, kde navrhovatel namítá, že není jasné, zda se jedná o dobu reakce systému na požadavek zpracování transakce, jak tvrdí zadavatel, či o dobu, do které je třeba zahrnout veškeré činnosti, které jsou nutné pro uzavření dohody o přepravě, zaplacení jízdného a vydání příslušného dokladu – tedy dobu nesrovnatelně delší, než v případě pouhého zpracování transakce. Úřad v bodě 108 a násl. napadeného rozhodnutí konstatoval, že je nepochybné, že se jedná o dobu zpracování transakce. V rámci této námitky je třeba dát za pravdu Úřadu, neboť předmětem veřejné zakázky je dodávka elektronického odbavovacího systému, přičemž si za žádných okolností nelze představit situaci, kdy by se do časového úseku 1,5 – 2 sekundy daly vměstnat činnosti potřebné pro uzavření dohody o přepravě, zaplacení jízdného a vydání příslušného dokladu. V čl. 4.2. Technické podmínky a nároky na EOS pro cestující se hovoří výhradně o technických aspektech elektronického odbavovacího systému, například je zde uveden požadavek na „náběh terminálu do plné funkcionality  při výpadku kratším než 9 hodin: bez aktualizace dat do 3 vteřin; náběh terminálu do plné funkcionality při výpadku napájení delším než 9 hodin: bez aktualizace dat do 30 vteřin, či o kapacitě úložiště dat“, apod. Mimo jiné je zde stanoven i navrhovatelem namítaný požadavek na odbavení v čase 1,5 – 2 sekundy, který s přihlédnutím k technické povaze jemu předcházejících specifikací nelze za žádných okolností jakkoli vztahovat k osobě řidiče. Argumentace navrhovatele, byť v obecné rovině správná, nemůže být na danou věc aplikována, neboť by spíše vyjadřovala požadavek zadavatele na rychlost osoby řidiče a nikoliv elektronického systému, což by v dané souvislosti postrádalo smysl s ohledem na požadovaný předmět plnění veřejné zakázky spočívající v dodávce elektronického odbavovacího systému. Nelze tedy přijmout námitky proti posouzení Úřadu v bodě 108 a násl., že se nejedná o požadavek na dobu reakce ze strany odbavovacího systému, tedy bez úkonů ze strany cestujícího či řidiče, neboť s ohledem na výše uvedené a s ohledem na smysl požadavků zadavatele na předmět plnění veřejné zakázky nemůžou obstát.

58. Navrhovatel v souvislosti s výše uvedenou dobou odbavení v rozkladu nově namítá i nereálnost samotného požadavku na zpracování transakce v délce 1,5 – 2 sekund, což dokládá zápisem o testování. Tuto námitku je stejně jako námitku ohledně funkcionality „dispečink“ třeba v souladu s § 82 odst. 4 správního řádu odmítnout, neboť je uplatňována až ve správním řízení o rozkladu, přestože mohla být uplatněna již ve správním řízení v prvním stupni před Úřadem, což je v rozporu se zásadou koncentrace řízení. Jelikož tato námitka nebyla součástí napadeného rozhodnutí a v souvislosti s ní nemůže být napadené rozhodnutí předsedou Úřadu jako nadřízeným správním orgánem přezkoumáno, je ji nutno odmítnout.

59. Co se týče námitky navrhovatele ohledně nevymezení požadavků na bankovního partnera u NFC („Near Field Communication - modulární technologie radiové bezdrátové komunikace mezi elektronickými zařízeními na velmi krátkou vzdálenost“[2]) a bankomatů, Úřad v napadeném rozhodnutí dovodil, že tato námitka je zavádějící, neboť zadavatel bližší požadavky na bankovního partnera nevymezil.

60. V čl. 4.2 Technických podmínek a nároků na EOS pro cestující v rámci zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že „Zařízení musí umožnit akceptaci bezkontaktních bankovních karet VISA/MasterCard“ a „umožnění nabíjení karet na bankomatech“. Z Technických podmínek vyplývá, že zadavatel požadoval, aby nabízené řešení akceptovalo jednak bezkontaktní platbu bankovními platebními kartami VISA/MasterCard a také platbu formou bezkontaktních čipových karet (typově označeny jako MIFARE DESFire EV1 8k (MF3 IC D81) nebo novější a současně i akceptaci bezkontaktních čipových karet ostatních provozovatelů zapojených do zónově relačního tarifu Ústeckého kraje (In-Karta ČD). Ze zadávací dokumentace a přiložených Technických podmínek tedy jasně vyplývá, že zadavatel požaduje v rámci elektronického odbavovacího systému dodávku bezkontaktních čipových karet, které umožňují nabití v bankomatech a dále kompatibilitu odbavovacího systému s kartami jiných dopravců a platebními kartami vydávanými bankami. Tyto požadavky zadavatele na vlastnosti bezkontaktních čipových karet a na kompatibilitu dodávaného odbavovacího systému s bezkontaktními platebními kartami však nelze uměle rozšiřovat o specifikaci požadavků na NFC a bankomaty, neboť se kvalitativně jedná o zcela jiné požadavky, které nejsou v zadávací dokumentaci definovány a je na uchazeči, aby nabídl vlastní řešení, což je postup plně v souladu se zákonem a vyjadřuje snahu zadavatele nastavit rovné podmínky všem uchazečům. Zároveň nelze přijmout argumentaci navrhovatele, že v této souvislosti dodavatelům podsouvá nedostatečně vymezenou subdodávku, neboť zadavatel pouze požaduje, aby odbavovací systém akceptoval bezkontaktní platební karty VISA/MasterCard, a aby čipové karty šlo nabíjet v bankomatech, přičemž způsob realizace těchto požadavků nechává na uchazečích. Námitku navrhovatele ohledně nedostatečného vymezení bankovního partnera je s ohledem na výše uvedené třeba odmítnout a přijmout odůvodnění Úřadu v napadeném rozhodnutí.

61. Ohledně námitek týkajících se hostingu, NJ 24C a ZJ01 navrhovatel opětovně odkazuje na svůj návrh na zahájení předmětného správního řízení, neboť dle jeho názoru Úřad v napadeném rozhodnutí rozhodoval o jiných skutečnostech, než které tvrdil ve svém návrhu. V rámci námitky týkající se hostingu navrhovatel v návrhu odmítal tvrzení, že hosting není předmětem veřejné zakázky, přičemž Úřad v bodech 122 – 127 napadeného rozhodnutí srozumitelným a přezkoumatelným způsobem dovodil, že hosting skutečně není předmětem veřejné zakázky. Navrhovatel namítal, že ze zadávací dokumentace a dodatečných informací je pro něj nejednoznačné, kdo zajišťuje hosting a zda je součástí veřejné zakázky, což Úřad posoudil a srozumitelně své závěry odůvodnil. Je tedy třeba odmítnout rozkladovou námitku navrhovatele ohledně toho, že Úřad posuzoval jiné skutečnosti než ty uvedené v návrhu, neboť s ohledem na výše uvedené nemůže obstát.

62. Ohledně zařízení NJ 24C navrhovatel v návrhu namítal, že zadavatel dostatečně nespecifikoval, jakým způsobem má být zajištěn jeho požadavek na zařízení NJ 24C, na což Úřad v napadeném rozhodnutí reagoval v bodech 128 – 135, přičemž dospěl k závěru, že zadavatel specifikoval požadavky týkající se zařízení NJ 24C dostatečně a takovým způsobem, aby na jejich základě bylo možné dané požadavky zadavatele splnit. Úřad tedy zjevně reagoval na tuto námitku navrhovatele a přezkoumatelným způsobem ji vypořádal, když dovodil, že zadavatel stanovil předmětné požadavky v souladu se zákonem, proto přijmout výše uvedenou námitku, neboť nemůže obstát.

63. Navrhovatel v návrhu tvrdí, že zadavatel požaduje zachování funkčnosti zařízení ZJ01, avšak dle jeho názoru nevymezil, jak má toto opatření vypadat a ani neuvádí, zda ve vozidlech je či není a zda výbava ve vozidlech funguje bez tohoto zařízení. Úřad v bodech 116 – 121 napadeného rozhodnutí opět přezkoumatelným způsobem ze zadávací dokumentace dovodil, že požadavkem zadavatele je zajistit funkčnost stávajícího odbavovacího systému po dobu zavádění systému nového, jinými slovy po dobu zkušebního provozu nového odbavovacího systému je třeba, aby byl k dispozici funkční i systém starý, avšak technické specifikace tohoto stávajícího systému není nutná pro podání nabídky v zadávacím řízení na odbavovací systém nový, neboť požadavkem zadavatele je, aby vybraný uchazeč do stávajícího systému nijak nezasahoval. V této souvislosti tedy Úřad v napadeném rozhodnutí v souladu s právními předpisy vypořádal námitku navrhovatele ohledně zařízení ZJ01 a nelze souhlasit s tvrzením navrhovatele, že posuzoval jiné skutečnosti, než ty obsažené v návrhu, neboť posouzení v napadeném rozhodnutí plně koresponduje se skutečnostmi namítanými navrhovatelem v návrhu. Rozkladové námitky týkající se skutečností posuzovaných Úřadem v napadeném rozhodnutí ohledně hostingu, NJ 24C a ZJ01 jsou tak nedůvodné a je třeba je odmítnout.

64. Navrhovatel v rozkladu setrvává na své námitce ohledně nedostatečného a nepřezkoumatelného vymezení podmínek hodnocení, přičemž v této souvislosti klade řadu otázek – jak bude hodnocení provedeno a kdo jej provede, jaká bude metrika měření, bude provedeno na základě jednoho testu či jejich opakování, pokud bude testů více, pak kolik, jak bude určen výsledek z více testů, aritmetickým průměrem, celkovým součtem, mediánem? Úřad v bodech 165 – 170 napadeného rozhodnutí jasným způsobem odůvodnil, že rámec pro hodnocení podle dílčího hodnotícího subkritéria „Předvedení funkčního odbavovacího zařízení s vestavěnou čtečkou bezkontaktních čipových karet a EMV karet“ byl stanoven v souladu se zákonem a s ohledem na předmět plnění veřejné zakázky je hodnocení podle výše uvedeného hodnotícího subkritéria možné a vhodné. Ohledně otázek, které zadavatel v rozkladu klade, konstatuji, že se jedná o nové skutečnosti, které prokazatelně nebyly namítány ve správním řízení před Úřadem v prvním stupni, ač být namítány mohly. S ohledem na výše uvedené jsem se jimi nezabýval v souladu se zásadou koncentrace řízení, jež je zakotvena v § 82 odst. 4 správního řádu.

VII. Závěr

65. Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí a jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když jsem napadené rozhodnutí shledal zákonným a věcně správným. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda se v daném případě zadavatel dopustil porušení zákona a zda toto porušení bylo způsobilé ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Současně Úřad všechny podklady pro vydání rozhodnutí řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a které ho vedly k závěru, že nebyly splněny podmínky pro uložení nápravného opatření, přičemž zjištěný skutkový stav přezkoumal z hlediska naplnění zákonných ustanovení. Dále Úřad v napadeném rozhodnutí uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití.

66. Nelze tedy po přezkoumání napadeného rozhodnutí přisvědčit tvrzení navrhovatele,  že napadené rozhodnutí je nesprávné z důvodu nesprávného posouzení věci. Závěry Úřadu, obsažené v napadeném rozhodnutí, jsou dostatečně odůvodněny a jsou vnitřně logicky uspořádané. Závěrem tedy shrnuji, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když konstatoval, že neshledal důvody pro uložení nápravného opatření ve smyslu § 118 odst. 1 zákona.

 

POUČENÍ

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

Obdrží:

1. Statutární město Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8, 401 00 Ústí nad Labem

2. BUSE s.r.o., Masarykova 9, 678 01 Blansko

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.

[2] Citováno z https://cs.wikipedia.org/wiki/Near_Field_Communication

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz