číslo jednací: R244,247/2014/VZ-17588/2015/321/BRy

zrušeno na základě rozhodnutí soudu

Instance II.
Věc Výběr externího dodavatele služeb v souvislosti s prodejem části bytového fondu městské části Praha 2
Účastníci
  1. Městskou částí Praha 2
  2. REAL SPEKTRUM, a.s.
  3. Privatizace bytového fondu Praha 2
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2014
Datum nabytí právní moci 15. 7. 2015
Související rozhodnutí S625/2013/VZ-10148/2014/524/ZKu
R244,247/2014/VZ-17588/2015/321/BRy
R244,247/2014/VZ-11256/2018/300/PSe
S625/2013/VZ-17330/2018/542/PKn
R0117/2018/VZ-27301/2018/323/PBl
Dokumenty file icon 2014_R244-247.pdf 406 KB

Č. j.:ÚOHS-R244,247/2014/VZ-17588/2015/321/BRy

 

14. července 2015

 

 

 

Ve správním řízení o rozkladu, vedeném u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-R244/2014/VZ, ze dne 8. 7. 2014, doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podaném vybraným uchazečem –

  •   sdružením „Privatizace bytového fondu Praha 2“
  • společnosti MUROM a.s., IČO 47282576, se sídlem Koněvova 1686/112, 130 00 Praha 3,
  • společnosti Městská energie, s.r.o., IČO 63149711, se sídlem Pod stadionem 415, 431 51 Klášterec nad Ohří,
  • společnosti Severní realitní s.r.o., IČO 25048619, se sídlem Křížová 16/17, 405 02 Děčín,

kteří za účelem podání společné nabídky uzavřeli dne 27. 8. 2012 smlouvu o sdružení, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 4. 7. 2014 Mgr. Dominikou Havelkovou, advokátkou ev. č. ČAK 11252, Havelková & Partners, advokátní kancelář, s.r.o.,

IČO 24731544, se sídlem Běchovická 701/26, 100 00 Praha 10,

 

a ve správním řízení o rozkladu, vedeném u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-R247/2014/VZ, ze dne 9. 7. 2014, doručeném téhož dne Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, podaném zadavatelem –

  •  Městskou částí Praha 2, IČO 00063461, se sídlem nám. Míru 20/600, 120 39 Praha 2, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 26. 6. 2014 Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem ev. č. ČAK 10739, Kruták & Partners, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 29415349, se sídlem Politických vězňů 1272/21, 110 Praha 1, 

 

obou podaných proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-625/2013/VZ-10148/2014/524/ZKu ze dne 23. 6. 2014, vydaném ve věci přezkoumání úkonů zadavatele a ve věci možného spáchání správních deliktů při zadávání veřejné zakázky s názvem „Výběr externího dodavatele služeb v souvislosti s prodejem části bytového fondu městské části Praha 2“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno do Věstníku veřejných zakázek dne 12. 7. 2012 pod ev. č. 220604 a odesláno do Úředního věstníku Evropské unie dne 17. 7. 2012, jejichž dalším účastníkem je navrhovatel –

  • sdružení
  • společnosti REAL SPEKTRUM, a.s., IČO 25314718, se sídlem Náměstí republiky 8/656, 110 00 Praha 1,
  • Mgr. Filipa Směji, advokáta, ev. č. ČAK 10312, IČO 46265589, se sídlem Vinohradská 938/37, 120 00 Praha 2,
  • Mgr. Michala Mazla, advokáta, ev. č. ČAK 13419, IČO 45611262, se sídlem Vinohradská 938/37, 120 00 Praha 2,

ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 10. 10. 2013 Mgr. Michalem Mazlem, advokátem, ev. č. ČAK 13419, IČO 45611262, se sídlem Vinohradská 938/37, 120 00 Praha 2,

 

 

jsem podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S625/2013/VZ-10148/2014/524/ZKu ze dne 7. 4. 2014

 

p o t v r z u j i

 a podaný rozklad

 z a m í t á m.

 

 

Odůvodnění

I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle ustanovení § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, zahájil správní řízení na návrh navrhovatele – sdružení  - společnosti REAL SPEKTRUM, a.s., IČO 25314718, se sídlem Náměstí republiky 8/656, 110 00 Praha 1, Mgr. Filipa Směji, advokáta, ev. č. ČAK 10312, IČO 46265589, se sídlem Vinohradská 938/37, 120 00 Praha 2 a Mgr. Michala Mazla, advokáta, ev. č. ČAK 13419, IČO 45611262, se sídlem Vinohradská 938/37, 120 00 Praha 2, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 10. 10. 2013 Mgr. Michalem Mazlem, advokátem, ev. č. ČAK 13419, IČO 45611262, se sídlem Vinohradská 938/37, 120 00 Praha 2 (dále jen „navrhovatel“), ve věci přezkoumání úkonů zadavatele a ve věci možného spáchání správních deliktů zadavatelem - Městskou částí Praha 2, IČO 00063461, se sídlem nám. Míru 20/600, 120 39 Praha 2, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 26. 6. 2014 Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem ev. č. ČAK 10739, Kruták & Partners, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 29415349, se sídlem Politických vězňů 1272/21, 110 Praha 1 (dále jen „zadavatel“), při zadávání veřejné zakázky s názvem „Výběr externího dodavatele služeb v souvislosti s prodejem části bytového fondu městské části Praha 2“, zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno do Věstníku veřejných zakázek dne 12. 7. 2012 pod ev. č. 220604 a odesláno do Úředního věstníku Evropské unie dne 17. 7. 2012, (dále jen „veřejná zakázka“), jehož dalším účastníkem je vybraný uchazeč – sdružení „Privatizace bytového fondu Praha 2“ - společnosti MUROM a.s., IČO 47282576, se sídlem Koněvova 1686/112, 130 00 Praha 3, společnosti Městská energie, s.r.o., IČO 63149711, se sídlem Pod stadionem 415, 431 51 Klášterec nad Ohří a společností Severní realitní s.r.o., IČO 25048619, se sídlem Křížová 16/17, 405 02 Děčín, které za účelem podání společné nabídky uzavřeli dne 27. 8. 2012 smlouvu o sdružení, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 4. 7. 2014 Mgr. Dominikou Havelkovou, advokátkou ev. č. ČAK 11252, Havelková & Partners, advokátní kancelář, s.r.o.,  IČO 24731544, se sídlem Běchovická 701/26, 100 00 Praha 10 (dále jen „vybraný uchazeč“). Za účastníky správního řízení zahájeného na návrh Úřad označil zadavatele, navrhovatele a vybraného uchazeče.

 

2. Návrhem podaným k Úřadu dne 10. 10. 2013 se navrhovatel domáhal toho, aby Úřad uložil zákaz plnění smlouvy, kterou na plnění předmětu veřejné zakázky uzavřel zadavatel s vybraných uchazečem dne 25. 9. 2013. Navrhovatel uvedl, že dle jeho názoru se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu, a to tím, že nedodržel zásadu transparentnosti stanovenou v ust. § 6 zákona ve spojení s ust. § 80 zákona. Dle názoru navrhovatele nebyl postup zadavatele v zadávacím řízení v souladu se zákonem, neboť posouzení hodnotící komise týkající se mimořádně nízké nabídkové ceny vybraného uchazeče nebylo uvedeno v protokolu o posouzení a hodnocení nabídek, přičemž tak zadavatel učinil výběr nejvhodnější nabídky způsobem, který je nekontrolovatelný a netransparentní. Navrhovatel poukázal na skutečnost, že zadavatele požádal o nahlédnutí do spisu vedeného v rámci zadávacího řízení, když však toto navrhovatel odmítl s poukazem, že k nahlížení navrhovateli zpřístupní pouze protokol o otevírání obálek, protokol o posouzení kvalifikace a zprávu o posouzení a hodnocení nabídek. Dle názoru navrhovatele Protokol z jednání komise pro posouzení a hodnocení nabídek ze dne 23. 8. 2013, který je svou povahou zprávou o posouzení a hodnocení nabídek neobsahuje informace o tom, na základě čeho dospěla hodnotící komise k závěru, že mimořádně nízká nabídková cena vybraného uchazeče je odůvodněna objektivními příčinami.

II. Napadené rozhodnutí

3. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností vydal Úřad dne 23. 6. 2014 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S625/2013/VZ-10148/2014/524/ZKu (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým výrokem I. konstatoval, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) tím, že jednal v rozporu se zásadou transparentnosti zakotvenou v ust. § 6 odst. 1 zákona v návaznosti na ust. § 80 odst. 1 zákona, když v protokolu z jednání komise pro posouzení a hodnocení nabídek ze dne 23. 8. 2013 neuvedl, jakým způsobem dospěl k výsledkům posouzení zdůvodnění mimořádně nízkých nabídkových cen uchazečů, čímž se jeho postup stal netransparentním, přičemž uvedený postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel uzavřel smlouvu na dílčí část č. 5 veřejné zakázky. Dále výrokem II. Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. d) zákona tím, že dne 25. 9. 2013 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku v rozporu s § 110 odst. 6 zákona, když porušil zákaz uzavřít smlouvu do doby doručení rozhodnutí ze dne 30. 9. 2013 o námitkách navrhovatele ze dne 20. 9. 2013 proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky ze dne 3. 9. 2013, neboť nevyužil výjimky zakotvené v ust. § 82 odst. 3 písm. b) zákona. Za spáchání uvedených správních deliktů Úřad uložil výrokem III. zadavateli pokutu ve výši 70 000 Kč a současně výrokem IV. uložil zákaz plnění smlouvy dle ust. § 118 odst. 2 písm. b) zákona.

4. K výroku I. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že smyslem institutu mimořádně nízké nabídkové ceny je chránit zadavatele před situací, kdy uchazeč ve své nabídce uvede cenu, kvůli jejíž výši vznikají důvodné pochybnosti o tom, že uchazeč je schopen za tuto cenu předmět veřejné zakázky řádně plnit. V rozhodovaném případě hodnotící komise shledala mimořádně nízkou nabídkovou cenu v nabídce vybraného uchazeče a v nabídce uchazeče společnosti IKON spol. s r. o., přičemž tyto uchazeče ke zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny písemně vyzvala. Konečným výstupem z provedeného posouzení a hodnocení nabídek pak byl Protokol z jednání komise pro posouzení a hodnocení nabídek ze dne 23. 8. 2011. V tomto protokolu hodnotící komise uvedla, že „Komise na základě všech informací sdělených uchazeči v této otázce dospěla jednomyslně k závěru, že zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny obou uchazečů je opodstatněné, a jejich nabídková cena tak není mimořádně nízkou vzhledem k objektivním příčinám, které uchazeči uvedli ve svých písemných zdůvodněních. Proto dále posuzovala nabídky všech uchazečů, s nimiž byla uzavřena Rámcová smlouva.“  Konkrétní důvody, pro které považovala hodnotící komise mimořádně nízké nabídkové ceny vybraného uchazeče a společnosti IKON spol. s r.o. za odůvodněné objektivními příčinami, jsou však zachyceny v dokumentu s názvem Podklad pro jednání komise pro posouzení a hodnocení nabídek ze dne 23. 8. 2013, který není součástí ani přílohou Protokolu z jednání komise pro posouzení a hodnocení nabídek ze dne 23. 8. 2011 (dále jen „Protokol“).

5. Dle vyslovených závěrů Úřadu je zpráva o posouzení a hodnocení nabídek základním dokumentem v rámci zadávacího řízení, neboť má obsahovat postup zadavatele, resp. hodnotící komise při posuzovaní a hodnocení nabídek uchazečů, aby bylo zřejmé, jak zadavatel dospěl k výsledkům posouzení a hodnocení. Pokud však zadavatel důvody, pro které považoval zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny vybraného uchazeče a uchazeče společnosti IKON spol. s r.o. za odůvodněné objektivními příčinami, aniž by dokument s názvem - Podklad pro jednání komise pro posouzení a hodnocení nabídek ze dne 23. 8. 2013, ve kterém toto zdůvodnění bylo obsaženo, byl součástí Protokolu a současně nebyly součástí Protokolu ani podstatné části tohoto podkladu, pak zadavatel zadávací řízení učinil hůře kontrolovatelným, nečitelným a netransparentním, když tak porušil zásadu stanovenou v ust. § 6 odst. 1 zákona, a to ve spojení s ust. § 80 odst. 1 zákona. Úřad k tomu dále uvedl, že takový postup zadavatele vytvořil prostor pro možnou libovůli v rozhodování o výběru nejvhodnější nabídky, přičemž důsledkem takového jednání je potencialita podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky.

6. Pokud tedy zadavatel porušil postup stanovený zákonem, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a současně zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku, pak Úřad uzavřel, že zadavatel naplnil všechny zákonné znaky spáchání správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Úřad tak výrokem I. napadeného rozhodnutí konstatoval, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu.

7. K výroku II. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že zadavatel usnesením ze dne 3. 9. 2013 rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky, přičemž tuto skutečnost oznámil uchazečům o veřejnou zakázku oznámením ze dne 4. 9. 2013, které bylo navrhovateli doručeno dne 5. 9. 2013. V tomto oznámení zadavatel uvedl, že v rámci postupu podle ust. § 82 odst. 3 zákona hodlá uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem ještě před uplynutím lhůty pro podání námitek. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky bylo navrhovateli doručeno dnem 5. 9. 2013 pak lhůta pro podání námitek zadavateli ve smyslu ust. § 110 odst. 4 zákona skončila dne 20. 9. 2013. Pokud tedy zadavatel měl v úmyslu využít výjimku stanovenou v ust. § 82 odst. 3 zákona, pak tato výjimka je ohraničena lhůtou stanovenou v ust. § 82 odst. 1 zákona, tedy lhůtou, ve které je možné podat zadavateli námitky. Zadavatel však uzavřel smlouvu až dne 25. 9. 2013, což je po uplynutí doby pro podání námitek, přičemž tak nebyl oprávněn využít zákonnou výjimku stanovenou v ust. § 82 odst. 3 zákona. Za situace, kdy zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku přes zákaz jejího uzavření stanovený zákonem a přitom nevyužil zákonnou výjimku, pak naplnil znaky skutkové podstaty správního deliktu ve smyslu ust. § 120 odst. 1 písm. d) zákona. Úřad tak výrokem II. napadeného rozhodnutí konstatoval, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu dle ust. § 120 odst. 1 písm. d) zákona.

8. K odůvodnění výroku III. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že při ukládání sankce za spáchané správní delikty postupoval v souladu se zásadou absorpce, podle které se při souběhu správních deliktů uloží pokuta podle přísněji trestného správního deliktu, přičemž k dalšímu deliktu se přihlédne jakožto k přitěžující okolnosti. V rozhodovaném případě Úřad dospěl k závěru, že oba správní delikty jsou stejně trestné, přičemž pokutu uložil za správní delikt podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Při určení výše pokuty Úřad, jako k přitěžujícím okolnostem, přihlédl k tomu, že se zadavatel dopustil i spáchání správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. d) zákona a k tomu, že zadavatel v Protokolu neuvedl alespoň ty části zdůvodnění mimořádně nízkých nabídkových cen, které neobsahovaly obchodní tajemství. Jako polehčující okolnost vzal Úřad v potaz to, že zadavatel skutečnosti, pro které považoval mimořádně nízké nabídkové ceny za odůvodněné objektivními příčinami, uvedl alespoň v podkladu pro jednání hodnotící komise. Z hlediska následků spáchaných správních deliktů Úřad přihlédl k tomu, že zadavatel uchazečům odepřel přístup k informacím o důvodech, které zadavatele vedly k akceptaci zdůvodnění mimořádně nízkých nabídkových cen, což vedlo k tomu, že možnost přezkoumání jeho postupu byla omezena pouze na případné přezkoumání Úřadem. Po zhodnocení všech zákonných hledisek uvedených v ust. 121 odst. 2 zákona Úřad zadavateli uložil pokutu ve výši 70 000 Kč, přičemž při jejím ukládání přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele.

9. K odůvodnění výroku IV. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že za situace, kdy byly splněny zákonné podmínky ust. § 118 odst. 2 zákona, pak přistoupil k uložení zákazu plnění smlouvy. K tomu dále Úřad uvedl, že zadavatel neprokázal a současně ani netvrdil takové důvody hodné zvláštního zřetele, které by vyžadovaly pokračování plnění smlouvy, a současně Úřad neshledal, že by uložení zákazu plnění smlouvy mělo mít takové důsledky, které by závažným způsobem ohrozily existenci širšího obranného nebo bezpečnostního programu, který má zásadní význam z hlediska bezpečnostních zájmů České republiky. Úřad tak neshledal důvody pro zamítnutí návrhu navrhovatele podle ust. § 118 odst. 5 písm. b) zákona, a proto návrhu navrhovatele vyhověl.

III. Námitky rozkladů

Rozklad vybraného uchazeče

10. Napadené rozhodnutí bylo vybranému uchazeči doručeno dne 25. 6. 2014. Toto rozhodnutí napadl vybraný uchazeč v celém rozsahu rozkladem ze dne 8. 7. 2014, doručeným Úřadu téhož dne, když tak k podání rozkladu došlo v zákonem stanovené lhůtě.

11. V podaném rozkladu vybraný uchazeč uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť v něm dle jeho názoru Úřad vychází z nesprávného výkladu zákona, který nemá v samotném zákoně oporu, a proto považuje napadené rozhodnutí i za nepřezkoumatelné.

12. Dle názoru vybraného uchazeče se Úřad dopustil nepřiměřeně extenzivního výkladu zásady transparentnosti, stanovené v ust. § 6 odst. 1 zákona, když má za to, že povinnost uvést zdůvodnění opodstatněnosti mimořádně nízké nabídkové ceny ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek nelze dovodit ani ze zákona ani z důvodové zprávy k zákonu, neboť z ust. § 77 zákona plyne hodnotící komisi povinnost v případě mimořádně nízké nabídkové ceny vyžádat si od uchazeče písemné zdůvodnění těch částí nabídky, které jsou pro výši nabídkové ceny podstatné, dále ust. § 80 zákona uvádí taxativní výčet náležitostí, které má obsahovat zpráva o posouzení a hodnocení nabídek, mezi kterými ovšem zdůvodnění opodstatněnosti mimořádně nízké nabídkové ceny není a navíc podle důvodové zprávy, na kterou odkazuje Úřad v odstavci 46 napadeného rozhodnutí má zpráva o posouzení a hodnocení nabídek „zachytit veškeré rozhodné skutečnosti...přičemž zákon stanoví obligatorní náležitosti“. S ohledem na to, že práva a povinnosti lze ukládat pouze zákonem, přičemž v daném případě zákon zadavateli neukládá povinnost zahrnout zdůvodnění opodstatněnosti mimořádně nízké nabídkové ceny do zprávy o posouzení a hodnocení nabídek, pak nelze absenci takového odůvodnění vykládat jako rozpornou se zákonem.

13. Vybraný uchazeč má dále za to, že k porušení zásady transparentnosti v daném případě nedošlo, neboť řádné zdůvodnění opodstatněnosti mimořádně nízkých nabídkových cen je uvedeno v dokumentu s názvem – podklad pro jednání komise pro posouzení a hodnocení nabídek ze dne 23. 8. 2013, který je součástí dokumentace o veřejné zakázce. Vybraný uchazeč v této souvislosti poukázal na závěry rozhodnutí Úřadu ve věci ÚOHS-R11/2012, podle nichž není možné otázku transparentnosti posuzovat izolovaně pouze s ohledem na zprávu o posouzení a hodnocení nabídek, nýbrž je nutné zohlednit veškeré dokumenty, které zadavatel eviduje v rámci zadávacího řízení. Pokud tedy v daném případě byla veškerá zdůvodnění obsažena v dokumentaci o veřejné zakázce, pak k porušení zásady transparentnosti nedošlo. Současně se vybraný uchazeč domnívá, že tato zásada zůstala zachována i tehdy, když nebylo navrhovateli oficiálně známo detailní zdůvodnění. K tomu vybraný uchazeč poukázal na skutečnost, že možnost posoudit mimořádně nízkou nabídkovou cenu náleží pouze zadavateli, přičemž uchazeči o veřejnou zakázku nemají zákonem danou možnost polemizovat s obsahem odůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny. Dle názoru vybraného uchazeče by bylo o porušení zásady transparentnosti možné uvažovat za situace, kdy by veškeré rozhodování bylo na libovůli zadavatele a kdy by tedy byl vyloučen přezkum ze strany Úřadu, což se však v daném případě nestalo.

14. Vybraný uchazeč dále uvedl, že dle jeho názoru zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku v souladu s ust. § 82 odst. 3 zákona. Dle názoru vybraného uchazeče Úřad dospěl k nesprávnému právnímu závěru, když uzavřel, že pokud zadavatel uzavřel smlouvu po lhůtě pro podání námitek, tak nemohl využít výjimku stanovenou v ust. § 82 odst. 3 zákona. Vybraný uchazeč má za to, že pokud ust. § 82 odst. 3 zákona stanoví, že ust. § 110 odst. 6 zákona se při využití této zákonné výjimky nevyužije, pak zadavatel je oprávněn uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku nejen ve lhůtě pro podání námitek, ale vyloučením ust. § 110 odst. 6 zákona i kdykoliv poté, když se domnívá, že zákon nestanovuje žádný časový limit, ve kterém by musel zadavatel smlouvu uzavřít. Úřad tak podle vybraného uchazeče nepřípustně zúžil oprávnění zadavatele zakotvená v zákoně a naopak nově založil jeho odpovědnost za správní delikt.

15. Vybraný uchazeč v podaném rozkladu uvedl, že dle jeho názoru neměl Úřad pravomoc k uložení zákazu plnění smlouvy, neboť nebyla naplněna skutková podstata žádného z výše uvedených správních deliktů, tím spíše nebyla naplněna kumulativně. Vybraný uchazeč se tak domnívá, že napadené rozhodnutí je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné, když z něj neplyne, z čeho Úřad dovozuje svoji pravomoc zákaz plnění smlouvy uložit.

16. Vybraný uchazeč v podaném rozkladu uzavřel, že se domnívá, že zadávací řízení proběhlo zcela v souladu se zákonem, když pochybení se naopak dopustil Úřad, a to extenzivním výkladem povinností zadavatele nad rámec zákona, aplikací restriktivního výkladu práva zadavatele na využití zákonné výjimky a uložením zákazu plnění smlouvy, aniž by k tomu měl pravomoc.

 

 

Rozklad zadavatele

17. Napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 24. 6. 2014. Toto rozhodnutí napadl zadavatel v celém rozsahu rozkladem ze dne 9. 7. 2014, doručeným Úřadu téhož dne, když tak k podání rozkladu došlo v zákonem stanovené lhůtě.

18. V podaném rozkladu zadavatel uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nesprávné a odporující právním předpisům. Dle názoru zadavatele Úřad nesprávně posoudil jeho postup týkající se ust. § 6 odst. 1 zákona v návaznosti na ust. § 80 odst. 1 zákona, dále napadené rozhodnutí Úřad nedostatečně odůvodnil, když se zejména nedostatečně vypořádal s argumenty vznesenými zadavatelem. Současně se zadavatel domnívá, že sankce za spáchané správní delikty mu byla vyměřena nezákonným způsobem, neboť k naplnění skutkové podstaty správních deliktů nedošlo. Za toho stavu pak za nedůvodné považuje i uložení zákazu plnění smlouvy.

19. Zadavatel má za to, že dostatečně uvedl veškeré důvody, ze kterých hodnotící komise zdůvodnění mimořádně nízkých nabídkových cen shledala opodstatněným, neboť byly uvedeny v Podkladu pro jednání komise pro posouzení a hodnocení nabídek, který je součástí dokumentace k veřejné zakázce. Závěry hodnotící komise jsou tak dle zadavatele z dokumentace k veřejné zakázce seznatelné a tedy i přezkoumatelné. K tomu zadavatel odkázal na závěr rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2013 č.j. 7 Afs 57/2012-93, podle něhož „je nutné se závěry hodnotící komise zabývat podle obsahu zprávy ve spojení s protokolem z jednání komise, který sice zadavatel chybně nepřipojil ke zprávě o posouzení a hodnocení nabídek, ale který je nepochybně součástí dokumentace vztahující se k veřejné zakázce.“ Zadavatel tak má za to, že obdobně měl Úřad postupovat i v projednávaném případě.

20. Zadavatel dále uvedl, že se neztotožňuje se závěrem Úřadu, podle něhož se dopustil spáchání správního deliktu, neboť je zřejmé, že i v případě, kdy by byly závěry hodnotící komise, týkající se mimořádně nízkých nabídkových cen, obsaženy přímo ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek, tak by to nemělo vliv na jeho rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky vybraného uchazeče. Za uvedeného stavu tak ani jeho případné pochybení nemohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Zadavatel tedy má za to, že Úřad v napadeném rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, v čem měla spočívat potencialita ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky.

21. K výroku III. napadeného rozhodnutí zadavatel uvedl, že nesouhlasí s právním výkladem Úřadu. Podle jeho názoru Úřad věc nesprávně posoudil, neboť pokud uvedl, že hodlá postupovat podle ust. § 82 odst. 3 zákona, tak byl oprávněn uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem nejen před uplynutím lhůty pro podání námitek, ale také do doby doručení rozhodnutí o námitkách, a to z toho důvodu, že ust. § 82 odst. 3 zákona vylučuje použití ust. § 110 odst. 6 zákona, ve kterém jsou stanoveny lhůty, ve kterých nesmí uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku. Zadavatel tak má za to, že postupoval zcela v souladu s ust. § 82 odst. 3 zákona a spáchání správního deliktu se nedopustil.

22. Za nezákonný rovněž zadavatel považuje postup Úřadu při vyměření pokuty za správní delikty. Dle jeho názoru Úřad nepřihlédl při vyměření pokuty k tomu, co stanoví zákon v ust. § 121 odst. 2, když nezohlednil konkrétní následky a způsob, jakým byly správní delikty spáchány. Současně má zadavatel za to, že se Úřad dopustil porušení zásady dvojího přičítání, kdy v odůvodnění napadeného rozhodnutí vzal v úvahu skutečnost, že se zadavatel dopustil porušení zásady stanovené v ust. § 6 odst. 1 zákona, což je však to, na čem již založil svůj závěr o spáchání správního deliktu. K tomu zadavatel odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2006 č. j. 4 As 22/2005-68 podle jehož závěrů platí, že k okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující.

23. Dle názoru zadavatele je nedůvodné i uložení zákazu plnění smlouvy, neboť se domnívá, že se spáchání správních deliktů, které konstatoval Úřad v napadeném rozhodnutí, nedopustil.

Závěry rozkladů

24. Vybraný uchazeč v závěru podaného rozkladu navrhl, aby předseda Úřad rozhodl tak, že napadené rozhodnutí se ruší a správní řízení zastavuje, případně aby zrušil uložený zákaz plnění smlouvy.

25. Zadavatel v podaném rozkladu navrhl, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV. Řízení o rozkladu

26. Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu svého rozhodnutí dle ust. § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 správního řádu věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.

Stanovisko předsedy Úřadu

27. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle ustanovení § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, jsem podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

28. Úřad tím, že svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S625/2013/VZ-10148/2014/524/ZKu ze dne  23. 6. 2014, rozhodl o tom, že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona, způsobem popsaným ve výroku I. napadeného rozhodnutí, dále že se zadavatel dopustil spáchání správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. d) zákona, způsobem popsaným ve výroku II. napadeného rozhodnutí, přičemž za uvedené správní delikty uložil zadavateli pokutu ve výši 70 000 Kč a současně uložil zákaz plnění ze smlouvy, rozhodl správně a v souladu se zákonem. Rovněž s odůvodněním napadeného rozhodnutí jsem se zcela ztotožnil. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.

V. K námitkám rozkladů

K rozkladu vybraného uchazeče

29. K námitce vybraného uchazeče, podle níž se Úřad dopustil nepřiměřeně extenzivního výkladu zásady transparentnosti podle ust. § 6 odst. 1 zákona, když uzavřel, že zadavatel měl povinnost uvést ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek uchazečů zadávacího řízení zdůvodnění opodstatněnosti mimořádně nízké nabídkové ceny, uvádím, že s touto námitkou se neztotožňuji.

30. Podle ust. § 77 odst. 1 zákona při posouzení nabídek uchazečů z hlediska splnění zadávacích podmínek posoudí hodnotící komise též výši nabídkových cen ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. Jestliže nabídka obsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu ve vztahu  k předmětu veřejné zakázky, musí si hodnotící komise vyžádat od uchazeče písemné zdůvodnění těch částí nabídky, které jsou pro výši nabídkové ceny podstatné; zdůvodnění musí být uchazečem doručeno ve lhůtě 3 pracovních dnů ode dne doručení žádosti uchazeči, pokud hodnotící komise nestanoví lhůtu delší. Hodnotící komise může na žádost uchazeče tuto lhůtu prodloužit nebo může zmeškání lhůty prominout.

31. Podle ust. § 77 odst. 2 zákona hodnotící komise může vzít v úvahu zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny, jestliže je tato cena zdůvodněna objektivními příčinami, zejména a) ekonomickými aspekty konstrukční metody či technologie, výrobního procesu nebo poskytovaných služeb, b) objevností technického řešení nebo výjimečně příznivými podmínkami, které má uchazeč k dispozici pro provedení stavebních prací nebo poskytnutí dodávek či služeb, c) originalitou stavebních prací, dodávek nebo služeb, d) souladem  s předpisy týkajícími se ochrany zaměstnanců a pracovních podmínek, které jsou účinné  v místě provádění stavebních prací, poskytování služeb nebo dodávek, nebo e) potenciální možností uchazeče získat veřejnou podporu. 

32. Znění ust. § 77 odst. 1 zákona dopadá na situaci, kdy hodnotící komise shledá, že nabídka uchazeče obsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu a z tohoto důvodu si vyžádá od uchazeče zdůvodnění nabídky. Ve smyslu znění zákona jde o povinnost hodnotící komise, nikoliv o možnost a tedy v každém případě, kdy nabídka uchazeče obsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu, musí si hodnotící komise od uchazeče vyžádat písemné zdůvodnění této mimořádně nízké nabídkové ceny. Pokud takové zdůvodnění uchazeč hodnotící komisi předloží, pak hodnotící komise v souladu s ust. § 77 odst. 2 zákona hodnotí, zda je mimořádně nízká nabídková cena zdůvodněna objektivními příčinami, a to například takovými, které jsou demonstrativním výčtem vyjmenovány v citovaném ustanovení. V případě, že uchazeč mimořádně nízkou cenu nezdůvodní objektivními příčinami, pak jeho nabídka musí být vyřazena, přičemž přiměřeně platí ust. § 76 odst. 6 zákona.

33. Hodnotící komise tedy poté, co obdrží zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny, zhodnotí toto zdůvodnění ve smyslu ust. § 77 odst. 2 zákona. Z uvedeného vyplývá, že v případě, kdy uchazeč o veřejnou zakázku zašle hodnotící komisi na základě její výzvy zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny, pak nastává fáze hodnocení toho, zda je takové zdůvodnění založeno na objektivních příčinách. To, jaké zdůvodnění lze považovat za zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny objektivními příčinami vyplývá přímo z demonstrativního výčtu obsaženého v ust. § 77 odst. 2 zákona. Ačkoliv tedy zákon nevymezuje důvody, které je možné přijmout jako objektivní taxativním a tedy úplným výčtem, lze ze znění tohoto zákonného ustanovení vyvodit, že jde o takové důvody, které spočívají zejména v metodách či technologiích výrobního procesu či poskytovaných služeb, ve výjimečně příznivých podmínkách pro provedení stavebních prací, dodávek či služeb nebo v potenciální možnosti získat veřejnou podporu.

34. Závěrem takového hodnocení je v konečném důsledku to, že hodnotící komise buď zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny uchazeče akceptuje, nebo musí uchazeče z účasti v zadávacím řízení vyloučit. Rozhodnutí hodnotící komise v této fázi je velmi důležité, neboť může dojít k situaci, kdy z účasti v zadávacím řízení buď účastník měl být vyřazen, protože jeho nabídka obsahovala mimořádně nízkou nabídkovou cenu, a nebyl, anebo naopak vyřazen být neměl a byl. Postup hodnotící komise tak může podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Takový postup tedy musí být přezkoumatelným a musí být učiněn v souladu se zákonem. Pokud ovšem má být způsobilý k přezkoumání orgánem dohledu, kterým je v daném případě Úřad, a to na základě ust. § 112 zákona, pak hodnotící komise musí provést a zaznamenat posouzení a hodnocení zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny uchazeče takovým způsobem, z něhož bude seznatelné, na základě jakých skutečností hodnotící komise považuje zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny za odůvodněné objektivními příčinami, jak předpokládá ust. § 77 odst. 2 zákona.

35. Současně považuji za podstatné upozornit na skutečnost, že takový postup hodnotící komise musí být postupem, který je způsobilý přezkoumání nejen orgánem dohledu, kterým je v daném případě Úřad, ale musí být transparentní i pro účastníky zadávacího řízení. Naplnění podmínky přezkoumatelnosti závěrů hodnotící komise se tedy odráží v základním principu stanoveném v ust. § 6 odst. 1 zákona, kterým je transparentnost zadávacího řízení. S ohledem na tuto zásadu, kterou je povinen zadavatel dodržovat je zřejmé, že úkony zadavatele, kterými posuzuje a hodnotí nabídky, když takovým posouzením a hodnocením nabídky je i její posouzení z hlediska mimořádně nízké nabídkové ceny, musí být provedeny v souladu se zásadou transparentnosti. S ohledem na výše uvedené, je zřejmé, že posouzení a hodnocení nabídek musí být zachyceno v takovém úkonu zadavatele, který obsahuje informace, které budou pro účely přezkoumání jeho postupu přístupné nejen orgánu dohledu, ale i dalším účastníkům zadávacího řízení, neboť jsou to v prvé řadě účastníci zadávacího řízení, kteří mají právo být seznámeni s postupem zadavatele, kterým hodnotil jejich nabídky, aby se tak mohli dozvědět, jakým způsobem byla posuzována nejen jejich nabídka, ale i nabídky dalších účastníků, neboť jedině tak je garantováno a zachováno jejich právo na obranu proti případnému nesprávnému postupu zadavatele. Při posuzování a hodnocení nabídek uchazečů je však takovým dokumentem pouze zpráva o posouzení a hodnocení nabídek, neboť tato je jediným dokumentem, do kterého má zadavatel povinnost umožnit nahlédnout účastníkovi zadávacího řízení ve smyslu ust. § 80 odst. 3 zákona. Pokud by tedy posouzení a hodnocení nabídek bylo obsaženo pouze v protokolu o jednání hodnotící komise či v jiném dokumentu, pak takový dokument by zadavatel nebyl povinen účastníkům zadávacího řízení předložit a jeho postup by tak nemohl být předmětem kontroly, což by však nebylo v souladu se zásadou transparentnosti řízení. Lze tak uzavřít, že v případě, kdy hodnotící komise posuzuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu některého z uchazečů o veřejnou zakázku, pak takové posouzení musí být zachyceno ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek, neboť pouze takové posouzení může být způsobilé k přezkumu a kontrole nejen orgánem dohledu, ale i samotnými účastníky zadávacího řízení a je v souladu se zásadou transparentnosti.

36. Výstupem výše uvedeného hodnocení nabídky z hlediska mimořádně nízké nabídkové ceny tedy je závěr hodnotící komise, jenž má být obsažen ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek, který směřuje k tomu, že odůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny považuje za zdůvodněné objektivními příčinami, neboť uchazeč odůvodnil tuto mimořádně nízkou nabídkovou cenu některým z důvodů odpovídajících výčtu uvedenému v ust. § 77 odst. 2 zákona, tedy, že tato je odůvodněna a) ekonomickými aspekty konstrukční metody či technologie, výrobního procesu nebo poskytovaných služeb, b) objevností technického řešení nebo výjimečně příznivými podmínkami, které má uchazeč k dispozici pro provedení stavebních prací nebo poskytnutí dodávek či služeb, c) originalitou stavebních prací, dodávek nebo služeb, d) souladem s předpisy týkajícími se ochrany zaměstnanců a pracovních podmínek, které jsou účinné v místě provádění stavebních prací, poskytování služeb nebo dodávek, nebo e) potenciální možností uchazeče získat veřejnou podporu, případně že je odůvodněna jinými objektivními příčinami, které svou povahou splňují objektivnost odůvodnění. Jedině takový postup hodnotící komise, kdy výslovně uvede, jaké konkrétní objektivní okolnosti vzala v úvahu pro zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny, a pro které tedy neshledala důvody pro vyloučení uchazeče ze zadávacího řízení, může být předmětem přezkoumání orgánem dohledu.

37. Pokud by však komise ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek, do které má dle ust. § 80 odst. 3 zákona právo nahlédnout účastník zadávacího řízení, vůbec neuvedla, že se zabývala mimořádně nízkou nabídkovou cenou vybraného uchazeče a současně by takové hodnocení nevyplývalo ani z jiných dokumentů, které následně zadavatel poskytne účastníkům zadávacího řízení, pak takový postup nemůže být postupem přezkoumatelným, neboť důvody i úvahy hodnotící komise by byly pro účastníky zadávacího řízení skrytými a tedy nezpůsobilými k posouzení a přezkoumání. Na tomto nemůže nic změnit ani ta skutečnost, že zadavatel případné zdůvodnění zachytí v dokumentu, který se sice stane součástí dokumentace o veřejné zakázce a ke kterému bude mít v případě přezkumu postupu zadavatele přístup Úřad jako orgán dohledu, pokud současně dojde k tomu, že zadavatel takový dokument neposkytne účastníkům zadávacího řízení.

38. Pokud vybraný uchazeč současně vznášel námitku, že ust. § 80 odst. 1 zákona nestanovuje zadavateli povinnost uvést ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek zdůvodnění opodstatněnosti mimořádně nízkých nabídkových cen, pak k tomu uvádím, že mám naopak za to, že tuto povinnost stanovuje, a to tím, že v předmětném ustanovení uvádí: „O posouzení a hodnocení nabídek pořídí hodnotící komise písemnou zprávu, která obsahuje seznam posouzených nabídek, seznam nabídek, které byly hodnotící komisí ze zadávacího řízení vyřazeny spolu s uvedením důvodu, popis způsobu hodnocení zbývajících nabídek s odůvodněním, výsledek hodnocení nabídek…“. Právě to, že zákon stanovuje zadavateli povinnost ve zprávě o posouzení a hodnocení uvést popis způsobu hodnocení zbývajících nabídek s odůvodněním, je vyjádřením skutečnosti, že zadavatel je povinen uvést, jakým způsobem posoudil a hodnotil nabídky, které ze zadávacího řízení nevyřadil a je povinen toto odůvodnit. Považuji za podstatné na tomto místě vymezit, že i posouzení zdůvodnění mimořádně nízkých nabídkových cen je tím posouzením a hodnocením zbývajících nabídek v zadávacím řízení, které je zadavatel povinen odůvodnit a způsobem, který je v souladu se zásadou transparentnosti. Nesouhlasím tedy s názorem vybraného uchazeče, že se Úřad dopustil nepřiměřeně extenzivního výkladu ust. § 80 odst. 1 zákona a zásady transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, neboť je zřejmé, že Úřad výklad předmětných ustanovení provedl zcela v souladu s jejich zněním, přičemž se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Úřadu.

39. Nad výše uvedené považuji za důležité upřešnit, že rozhodnutí Úřadu, vydané ve věci ÚOHS-R11/2012, na které vybraný uchazeč odkazoval v podaném rozkladu, a v němž Úřad rozhodl tak, že konstatoval spáchání správního deliktu, kterého se zadavatel dopustil tím, že  „nedodržel postup stanovený v ust. § 6 v návaznosti na § 80 odst. 1 zákona, když ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek ze dne 12. 5. 2011 neuvedl, jakým způsobem dospěl k výsledkům posouzení zdůvodnění mimořádně nízkých nabídkových cen uchazečů a vysvětlení nabídek uchazečů, čímž se jeho postup stal nepřezkoumatelným a netransparentním. Tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel dne 9. 9. 2011 uzavřel smlouvu o dílo s vybraným uchazečem.“, postihovalo postup zadavatele, který neuvedl zdůvodnění posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek vůbec. V rozhodovaném případě zadavatel v Protokolu uvedl: „Komise na základě všech informací sdělených uchazeči v této otázce dospěla jednomyslně k závěru, že zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny obou uchazečů je opodstatněné, a jejich nabídková cena tak není mimořádně nízkou vzhledem k objektivním příčinám, které uchazeči uvedli ve svých písemných zdůvodněních. Proto dále posuzovala nabídky všech uchazečů, s nimiž byla uzavřena Rámcová smlouva.“, což však z hlediska uvedení důvodů, pro které zadavatel zdůvodnění mimořádně nízké ceny akceptoval, není sdělení, které by účastníkům zadávacího řízení přezkoumatelným způsobem zprostředkovalo důvody, pro které akceptoval zdůvodnění mimořádně nízkých nabídkových cen. S ohledem na námitku vybraného uchazeče, že pokud zadavatel takové důvody uvedl alespoň v dokumentu, který byl podkladem pro jednání hodnotící komise, pak takové jednání neporušuje zákon, uvádím, že tuto námitku nelze přijmout, neboť z výše uvedeného jasně vyplývá, že ačkoliv zadavatel neporušil své povinnosti stejným způsobem, jako tomu bylo v případě ÚOHS-R11/2012, tak i přesto se porušení zákona dopustil, a to způsobem popsaným ve výroku I. napadeného rozhodnutí.

40. Současně uvádím, že nesouhlasím s námitkou vybraného uchazeče, podle níž možnost polemizovat s odůvodněním mimořádně nízké nabídkové ceny v rámci zadávacího řízení má pouze zadavatel a nikoliv účastníci zadávacího řízení, neboť takový výklad odporuje právu dodavatelů a uchazečů zadávacího řízení, které je jim dáno zákonem a které jim ve smyslu ust. § 110 zákona umožňuje podat námitky proti jakémukoliv úkonu zadavatele. Z hlediska tohoto oprávnění je pak i posouzení zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny úkonem zadavatele, proti kterému je možné se bránit postupem stanoveným zákonem. Námitku vybraného uchazeče tedy považuji za rozpornou se zákonem. Současně nepovažuji za důvodnou ani námitku vybraného uchazeče, podle níž přezkum úkonů zadavatele nenáleží do sféry uchazečů o veřejnou zakázku, ale do sféry Úřadu, neboť ze zde uvedeného vyplývá, že právo podrobit úkony zadavatele svému vlastnímu přezkumu a následně se proti těmto úkonům zadavatele v souladu se zákonem bránit, uchazečům o veřejnou zakázku nepochybně náleží.

41. Mám tedy za to, že závěr Úřadu, podle kterého se zadavatel uvedeným postupem dopustil porušení ust. § 6 odst. 1 zákona v návaznosti na ust. § 80 odst. 1 zákona je správný a zcela odpovídající nejen zákonným ustanovením, ale i smyslu a účelu zákona.

42. K námitce zadavatele vztahující se k tomu, že dle jeho názoru Úřad nesprávně posoudil možnost zadavatele využít zákonnou výjimku stanovenou v ust. § 82 odst. 3 zákona i po uplynutí lhůty k podání námitek, uvádím, že s touto námitkou se rovněž neztotožňuji.

43. Podle ust. § 82 odst. 3 zákona v případě veřejných zakázek zadávaných a) v dynamickém nákupním systému, b) na základě rámcové smlouvy veřejným zadavatelem, nebo c) na základě rámcové smlouvy v oblasti obrany nebo bezpečnosti, může zadavatel uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem před uplynutím lhůty podle odstavce 1. V takovém případě se § 110 odst. 6 nepoužije.

44. Podle ust. § 82 odst. 1 zákona zadavatel nesmí před uplynutím lhůty pro podání námitek proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky podle § 110 odst. 4 zákona uzavřít smlouvu s uchazečem, jehož nabídka byla vybrána jako nejvhodnější podle § 81 zákona.

45. Podle ust. § 110 odst. 4 zákona námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky nebo proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení z účasti v zadávacím řízení musí stěžovatel doručit zadavateli do 15 dnů a v případě zjednodušeného podlimitního řízení do 10 dnů ode dne doručení oznámení o výběru nejvhodnější nabídky veřejné zakázky podle § 81 zákona nebo rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení.

46. Podle ust. § 110 odst. 6 zákona před uplynutím lhůty pro podání námitek podle odstavců 3 až 5 a do doby doručení rozhodnutí zadavatele o námitkách nesmí zadavatel uzavřít smlouvu.

47. Ustanovení § 82 odst. 3 zákona tak stanoví výjimku ze zákazu uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem před uplynutím stanovené lhůty. Ze znění tohoto zákonného ustanovení jednoznačně vyplývá, že touto lhůtou je lhůta k podání námitek dle ust. § 82 odst. 1 zákona v návaznosti na ust. § 110 odst. 4 zákona. Na jinou lhůtu, která by měla být pro účely tohoto zákonného ustanovení použita ust. § 82 odst. 3 zákona neodkazuje. Výkladem daného ustanovení tak lze dospět k závěru, že zadavatel je oprávněn využít zákonnou výjimku, ale pouze ve lhůtě, kterou mu k tomu zákon poskytuje, a tou je v rozhodovaném případě lhůta 15 dnů od dne doručení oznámení rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky. V daném případě lhůta pro podání námitek ve smyslu ust. § 110 odst. 4 zákona skončila dnem 20. 9. 2013, avšak smlouva zadavatele s vybraným uchazečem byla uzavřena až dne 25. 9. 2013, tedy po uplynutí této lhůty. Pokud tedy zákon stanoví, že zadavatel je oprávněn uzavřít smlouvu před uplynutím lhůty pro podání námitek, tak v rozhodovaném případě tuto lhůtu zadavatel nedodržel, což znamená, že oprávnění uzavřít smlouvu na základě zákonné výjimky mu uplynutím stanovené lhůty zaniklo.

48. Vybraný uchazeč v podaném rozkladu vyvozoval, že pokud je v ust. § 82 odst. 3 zákona stanoveno, že se ust. § 110 odst. 6 zákona nepoužije, byl zadavatel oprávněn uzavřít smlouvu až do doby doručení rozhodnutí zadavatele o námitkách, tak jak je uvedeno v tomto zákonném ustanovení, pak k tomu uvádím, že daný výklad zákona ze strany vybraného uchazeče považuji za nesprávný a účelový. Jak je uvedeno výše ust. § 82 odst. 3 zákona z hlediska lhůty, která je stanovena k využití zákonné výjimky odkazuje na ust. § 82 odst. 1 zákona, které tak vymezuje danou lhůtu. Pokud je v ust. § 82 odst. 3 zákona uvedeno, že ust. § 110 odst. 6 se nepoužije, pak to skutečně znamená, že toto ustanovení se nepoužije a to ani pro stanovení lhůty ani pro vymezení počátku či konce jejího běhu. Jinými slovy pokud se toto ustanovení nepoužije, pak pro využití zákonné výjimky stanovené v ust. § 82 odst. 3 se na ust. § 110 odst. 6 zákona pohlíží, jako by v zákoně obsaženo vůbec nebylo. Nelze tedy zvolit takový výklad, jaký použil vybraný uchazeč, kdy pro výklad použil lhůtu podle ust. § 82 odst. 1 zákona, avšak ji vyložil v návaznosti na ust. § 110 odst. 6 a dovodil z toho, že tak lhůta pro uzavření smlouvy neskončí podle ust. § 82 odst. 1 zákona lhůtou pro podání námitek, ale podle ust. § 110 odst. 6 zákona lhůtou pro doručení rozhodnutí zadavatele o námitkách, což však v daném případě není možné, neboť použití ust. § 110 odst. 6 zákona je přímo vyloučeno v ust. § 82 odst. 3 zákona.

49. V rozhodovaném případě však považuji za nutné poukázat na skutečnost, že vyloučení použití ust. § 110 odst. 6 zákona je podmíněno tím, že zadavatel naplní podmínky pro využití zákonné výjimky dle ust. § 82 odst. 3 zákona ve spojení s ust. § 82 odst. 1 zákona, což se však v tomto případě nestalo. Pokud tedy zadavatel nevyužil uvedenou zákonnou výjimku, pak se na jeho postup ust. § 82 odst. 3 zákona nevztahuje vůbec, a to ani v části, která stanoví, že  „V takovém případě se § 110 odst. 6 nepoužije.“ V daném případě zadavatel uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem až po uplynutí lhůty stanovené v ust. § 82 odst. 1 zákona a nevyužil tedy výjimku stanovenou v ust. § 82 odst. 3 zákona, což znamená, že za takového stavu se ust. § 110 odst. 6 zákona na daný případ použije. Podle tohoto ustanovení platí, že zadavatel nesmí uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem před uplynutím lhůty pro podání námitek podle odstavců 3 až 5 a do doby doručení rozhodnutí zadavatele o námitkách. Za stavu, kdy zadavatel uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem až dne 25. 9. 2013 tedy po uplynutí lhůty pro podání námitek, tak tuto smlouvu uzavřel v rozporu se zákazem stanoveným v zákoně.

50. Za výše uvedeného stavu tak mám za to, že tvrzení obsažená v námitce vybraného uchazeče neodpovídají znění ust. § 82 odst. 3 zákona a jako taková nemohou obstát, neboť nelze uvedené zákonné ustanovení volně rozšiřovat výkladem, tak jak to učinil vybraný uchazeč. Současně tak není důvodná ani námitka, podle které se měl Úřad dopustit nesprávného právního výkladu, neboť výklad učiněný Úřadem zcela koresponduje se zněním zákona. Naopak výklad, který zvolil vybraný uchazeč lze označit za nepřiměřeně extenzivní, neboť je zřejmé, že pokud by bylo úmyslem zákonodárce stanovit rozsah zákonné výjimky šířeji, tak by toto v zákoně učinil.

51. Nad uvedené dále poukazuji na skutečnost, že i sám zadavatel v rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky v bodu IV – Poučení uvedl: „Zadavatel v souladu s ust. § 81 odst. 5 písm. e) ZVZ oznamuje, že v rámci postupu podle § 82 odst. 3 ZVZ hodlá uzavřít Realizační smlouvu s vybraným uchazečem ještě před uplynutím lhůty pro podání námitek.“ Je tedy zřejmé, že i sám zadavatel vymezil lhůtu pro využití zákonné výjimky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku tak, jak je vyloženo výše.

52. Vybraný uchazeč v podaném rozkladu dále zpochybnil, že by měl Úřad pravomoc uložit zákaz plnění smlouvy, když takovou pravomoc v napadeném rozhodnutí neosvědčil. Vzhledem k tomu, že nedostatek pravomoci Úřadu vybraný uchazeč odvozuje z názoru, že zadavatel neporušil zákon a nedopustil se tak spáchání správních deliktů, odkazuji k této dílčí námitce na následující část odůvodnění tohoto rozhodnutí, kde jsou uvedeny závěry ohledně naplnění skutkových podstat vymezených správních deliktů spáchaných zadavatelem. K námitce toho, že Úřad neuvedl, z čeho odvozuje svoji pravomoc k uložení zákazu plnění smlouvy, uvádím, že tuto námitku vybraného uchazeče nepovažuji za důvodnou, neboť neodpovídá obsahu napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí, konkrétně pak z bodu 36 vyplývá, že zde Úřad odkázal na ust. § 112 zákona, které vymezuje jeho pravomoc k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek obecně a které v odst. 1 písm. c) tohoto ustanovení stanoví, že v rámci této pravomoci Úřad ukládá nápravná opatření.  Podle ust. § 118 zákona patří mezi nápravná opatření jednak oprávnění zrušit zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele podle odst. 1 a jednak oprávnění uložit zákaz plnění smlouvy podle odst. 2. Z uvedeného tedy jasně vyplývá pravomoc Úřadu uložit zákaz plnění smlouvy, přičemž současně poukazuji na skutečnost, že Úřad toto své oprávnění vymezil i v bodech 88, 89 a 91 napadeného rozhodnutí. Námitka vybraného uchazeče ohledně nedostatku pravomoci Úřadu a neuvedení tohoto oprávnění v napadeném rozhodnutí nemůže obstát, neboť neodpovídá obsahu napadeného rozhodnutí.

53. Po přezkoumání správnosti napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu vybraného uchazeče uvádím, že napadené rozhodnutí jsem shledal věcně správným a neshledal jsem, že by toto vycházelo z nesprávných právních závěrů či bylo nepřezkoumatelné, jak tvrdí vybraný uchazeč.

Rozklad zadavatele

54. Zadavatel v podaném rozkladu namítal, že dle jeho názoru Úřad nesprávně posoudil otázku porušení ust. § 6 odst. 1 zákona v návaznosti na ust. § 80 odst. 1 zákona, přičemž má za to, že důvody, pro které akceptoval zdůvodnění mimořádně nízkých nabídkových cen, uvedl v Podkladu pro jednání komise pro posouzení a hodnocení nabídek, a tedy tyto důvody řádně uvedl v dokumentech k veřejné zakázce.

55. Vzhledem k tomu, že tato námitka zadavatele v podstatě koresponduje s námitkou vybraného uchazeče, která již byla v rámci tohoto rozhodnutí vypořádána, a to jak z hlediska vymezení povinnosti zadavatele při vyhotovení zprávy o posouzení a hodnocení nabídek, tak i z hlediska posouzení zákonnosti postupu zadavatele, když jsem dospěl k závěru, že zadavatel svým postupem porušil ust. § 6 odst. 1 zákona v návaznosti na ust. § 80 odst. 1 zákona. Považuji na tomto místě nadbytečné tuto argumentaci opakovat a v části, v nichž námitky zadavatele a vybraného uchazeče, směřují k posouzení postupu zadavatele, odkazuji na příslušnou část tohoto rozhodnutí. V této části rozhodnutí se tak budu zabývat pouze těmi námitkami, které vznesl zadavatel a které nejsou současně obsaženy v rozkladu vybraného uchazeče a nebyly tedy již řešeny v rámci tohoto rozhodnutí.

56. Zadavatel v podaném rozkladu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2013 č. j. 7 Afs 57/2012-93, podle nějž „Smyslem zákona o veřejných zakázkách je totiž jednoznačná transparentnost činnosti hodnotící komise ve smyslu zveřejnění a poskytnutí všech úvah, kterými se zabývala, a to nikoliv pouze ve vztahu ke stěžovateli a), ale především ve vztahu k uchazečům o zakázku, popř. ve vztahu k subjektům, kteří požádají o poskytnutí kopie zprávy o posouzení a hodnocení“. K pasáži citované zadavatelem uvádím, že tuto část nelze na projednávaný případ použít, neboť tato část se vztahovala nikoliv k obsahu zprávy o posouzení a hodnocení nabídek z hlediska posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny, ale k posouzení splnění dílčích hodnotících kritérií, což znamená, že se vztahovala k fázi sestavování pořadí hodnocených nabídek a tedy k hodnocení konečného pořadí a nikoliv k fázi posouzení způsobilosti podaných nabídek z hlediska toho, zda mají či nemají být ze zadávacího řízení vyřazeny. Ačkoliv tedy některé z obecných závěrů vyslovených v daném rozsudku jsou pro daný případ použitelné, neboť se vztahují obecně ke zprávě o posouzení a hodnocení nabídek, tak pasáž citovaná zadavatelem takovým obecným závěrem není.

57. Z výše uvedeného a z citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu jednoznačně vyplývá, že k tomu, aby byl postup zadavatele považován za transparentní, nepostačuje to, aby posouzení opodstatněnosti mimořádně nízké nabídkové ceny bylo zachyceno v jakémkoliv dokumentu, který se stane součástí zadávací dokumentace, ale aby byl zachycen právě v tom dokumentu, který zadavatel na základě žádosti poskytne účastníkovi zadávacího řízení, neboť pouze tak je ze strany uchazečů možné provést kontrolu postupu zadavatele v zadávacím řízení.

58. Námitku zadavatele, podle níž měl Úřad postupovat při rozhodování daného případu v souladu s jím citovanou pasáží rozsudku Nejvyššího správního soudu, se tedy neztotožňuji, neboť tato neodpovídá skutkovému stavu daného případu.

59. Zadavatel v podaném rozkladu namítal, že Úřad nedostatečně odůvodnil, v čem měl postup zadavatele podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Dle názoru zadavatele ovšem nelze generálně stanovit, že jakékoliv porušení postupu dle zákona je způsobilé přivodit potencialitu ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky.

60. K tomu uvádím, že s námitkou zadavatele nesouhlasím. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí, konkrétně v bodu 50 uvádí, že postup zadavatele, kdy neuvedl důvody, pro které považoval zdůvodnění mimořádně nízkých nabídkových cen za opodstatněné ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek, vytvořil prostor pro libovůli zadavatele při rozhodování o výběru nejvhodnější nabídky. Jako důsledek takového postupu pak Úřad označil právě potencialitu ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky.  Z odůvodnění napadeného rozhodnutí tak vyplývá, že Úřad uvedl, z čeho dovozuje potencialitu ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky. Námitku zadavatele tedy nepovažuji za relevantní, neboť neodpovídá obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí. Současně nad uvedené podotýkám, že v daném případě byl ke zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny vyzván i vybraný uchazeč, což znamená, že netransparentnost postupu zadavatele se dotýkala přímo nabídky vybraného uchazeče, za takového stavu je zcela zřejmé, že pokud zadavatel nepostupoval v souladu se zákonem ohledně nabídky vybraného uchazeče, tak takový postup sám o sobě byl způsobilý ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Závěr Úřadu, obsažený v napadeném rozhodnutí, podle nějž postup zadavatele mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, tedy s ohledem na okolnosti případu považuji za správný. 

61. Zadavatel v podaném rozkladu uvedl, že má za to, že se spáchání správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona nedopustil. K tomu uvádím, že s názorem zadavatele nesouhlasím, neboť v průběhu správního řízení bylo prokázáno, že uvedený správní delikt spáchal. 

62. Podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku. Pro naplnění znaků správního deliktu dle výše uvedeného ustanovení tak musí být splněny základní podmínky, a to že a) zadavatel nedodrží postup stanovený zákonem, přičemž b) toto nedodržení postupu je způsobilé podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a současně c) zadavatel uzavře s vybraným uchazečem smlouvu na veřejnou zakázku. V daném případě zadavatel nedodržel postup stanovený zákonem, tím, že porušil ust.  § 6 odst. 1 zákona v návaznosti na ust. § 80 odst. 1 zákona, přičemž tento postup byl způsobilý ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a s vybraným uchazečem uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky. Jednáním zadavatele tak byly naplněny všechny znaky správního deliktu ve smyslu ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona a Úřad tak rozhodl správně a v souladu se zákonem, když ve výroku I. napadeného rozhodnutí vyslovil vinu zadavatele.

63. Zadavatel dále, stejně jako vybraný uchazeč, v podaném rozkladu namítal, že Úřad dle jeho názoru nesprávně posoudil otázku spáchání správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. d) zákona. Vzhledem k tomu, že obsahově stejná námitka již v rámci tohoto rozhodnutí byla řešena, pak na tuto část zcela odkazuji. Pokud tedy zadavatel uvedl, že jednal v souladu se zákonem a spáchání uvedeného správního deliktu se nedopustil, tak s touto námitkou nesouhlasím.

64. Podle ust. § 120 odst. 1 písm. d) zákona § 120 se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že uzavře smlouvu na veřejnou zakázku v rozporu s § 82 odst. 1, § 110 odst. 6 nebo § 111 odst. 5 zákona anebo v rozporu s předběžným opatřením dle § 117 odst. 1 zákona.

65. Spáchání uvedeného správního deliktu se tedy zadavatel dopustí, pokud uzavře smlouvu v rozporu se zákazem jejího uzavření, který plyne buď přímo ze zákona, nebo je uložen rozhodnutím orgánu dohledu. V rozhodovaném případě skutkový stav případu dopadá na zákaz uzavření smlouvy v rozporu s ust. § 110 odst. 6 zákona. Je však třeba tento zákaz posuzovat v souvislosti s možným využitím zákonné výjimky stanovené v ust. § 82 odst. 3 zákona, podle nějž zadavatel by byl oprávněn tuto výjimku využít pro uzavření rámcové smlouvy. Z hlediska výkladu uvedeného výše v tomto rozhodnutí je zřejmé, že zadavatel nevyužil zákonnou výjimku plynoucí z ust. § 82 odst. 3 zákona, neboť neuzavřel smlouvu na veřejnou zakázku ve lhůtě stanovené v ust. § 82 odst. 1 zákona, tedy ve lhůtě pro podání námitek. Pokud tedy nevyužil uvedenou zákonnou výjimku, pak se na jeho postup ust. § 82 odst. 3 zákona nevztahuje vůbec, a to ani v části, která stanoví, že „V takovém případě se § 110 odst. 6 nepoužije.“ V daném případě zadavatel uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem až po uplynutí lhůty stanovené v ust. § 82 odst. 1 zákona a nevyužil tedy výjimku stanovenou v ust. § 82 odst. 3 zákona, když za takového stavu se ust. § 110 odst. 6 zákona použije. Podle tohoto ustanovení platí, že zadavatel nesmí uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem před uplynutím lhůty pro podání námitek podle § 110 odstavců 3 až 5 a do doby doručení rozhodnutí zadavatele o námitkách. Pokud v rozhodovaném případě zadavatel uzavřel smlouvu před skončením lhůty pro doručení rozhodnutí o námitkách, tak uzavřel smlouvu s vybraným uchazečem v rozporu s ust. § 110 odst. 6 zákona a dopustil se tak spáchání správního deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. d) zákona. Úřad tak rozhodl správně, když ve výroku II. napadeného rozhodnutí vyslovil vinu zadavatele.

66. Zadavatel dále v rámci podaného rozkladu uvedl, že ačkoliv je současně přesvědčen, že se spáchání správních deliktů nedopustil, tak dle jeho názoru Úřad zcela zásadně pochybil při stanovení výše sankce, neboť nerespektoval zákonné podmínky a principy správního trestání a nepostupoval podle ust. § 121 odst. 2 zákona.

67. Vzhledem k tomu, že ze závěrů tohoto rozhodnutí vyplývá, že Úřad správně dospěl k závěru, že se zadavatel dopustil spáchání uvedených správních deliktů, považuji za nadbytečné opakovaně vyvracet argumentaci zadavatele v tom smyslu, že se nedopustil spáchání správních deliktů a vyjádřím se na tomto místě k námitce směřující k tomu, že Úřad vyměřil pokutu nezákonným způsobem.

68. Podle ust. § 120 odst. 2 zákona se za spáchaný správní delikt uloží pokuta do a) 10 % ceny zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a), c) nebo d), b) 20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. b), e), f) nebo g), c) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. h). 

69. Podle ust. § 121 odst. 2 zákona při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Byl-li uložen zákaz plnění smlouvy podle § 118 odst. 2, přihlédne se rovněž k tomu, v jakém rozsahu bylo již ze smlouvy plněno.

70. V rozhodovaném případě Úřad při ukládání sankce za spáchané správní delikty, nejprve přistoupil k uplatnění zásady absorpce, podle níž trest přísnější pohlcuje trest mírnější a pokuta se tak ukládá pouze za jeden ze spáchaných správních deliktů a k dalším se přihlíží jako k přitěžujícím okolnostem. V daném případě Úřad dospěl ke správnému závěru, že oba správní delikty byly stejnou měrou trestné, neboť za každý z nich mohla být uložena pokuta až do výše 20 000 000 Kč. V tomto případě, tedy za závažnější správní delikt Úřad označil správní delikt podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona, kdy svým postupem zadavatel porušil základní zásadu zadávání veřejných zakázek stanovenou v ust. § 6 odst. 1 zákona a za tento správní delikt také ukládal pokutu. K uplatnění zásady absorpce Úřadem uvádím, že postup Úřadu v tomto případě zcela koresponduje nejen se zákonnými ustanoveními, ale rovněž i s principy správního trestání.

71. Zadavatel dále namítal, že se Úřad při vyměřování pokuty přezkoumatelným způsobem nevyjádřil k následkům správního deliktu, ke způsobu jeho spáchání a neuvedl okolnosti, za nichž byl spáchán. K těmto námitkám zadavatele uvádím, že je nepovažuji za důvodné, neboť neodpovídají obsahu napadeného rozhodnutí.

72. V rozhodovaném případě Úřad k závažnosti správního deliktu v odstavci 76 napadeného rozhodnutí uvedl, že zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky nedodržel jednu ze základních zásad zadávacího řízení, a to zásadu transparentnosti, když tuto závažnost zohlednil i při uplatnění zásady absorpce. Je zřejmé, že porušení principů, na kterých stojí jak zákon, tak i celý systém zadávání veřejných zakázek a který tedy v důsledku ohrožuje právem chráněné zájmy, kterými jsou hospodárné vynakládání veřejných prostředků a ochrana otevřené a spravedlivé soutěže, je svou povahou nejzávažnějším jednáním, jehož se zadavatel může dopustit. Ačkoliv v uvedeném odstavci napadeného rozhodnutí Úřad přímo výslovně nepoužívá pojem „závažnost“, je z obsahu tohoto odstavce bezpochyby seznatelné, že se právě závažností správního deliktu zabývá.

73. Z obsahu napadeného rozhodnutí rovněž vyplývá, že se Úřad zabýval i okolnostmi správního deliktu, a to konkrétně v odstavcích 78 až 81, kde Úřad uvedl všechny okolnosti, včetně okolností přitěžujících a polehčujících, které při zvažování výše pokuty zohlednil a které tak měly na výši pokuty vliv. Současně mám za to, že Úřad dostatečně specifikoval jednak to, jaké povahy jsou posuzované okolnosti a jednak to, jakým způsobem byly zohledněny při uložení pokuty za správní delikt, a že tedy úvahy Úřadu jsou dostatečně srozumitelné a přezkoumatelné.

74. Úřad v napadeném rozhodnutí konkrétně v odst. 77 zohlednil i následek správního deliktu spáchaného zadavatelem, kterým je to, že zadavatele odepřel uchazečům o veřejnou zakázku informace o důvodech, proč považoval zdůvodnění mimořádně nízkých cen uchazečů za opodstatněné, což v konečném důsledku vedlo k tomu, že k těmto informacím měl přístup až Úřad jako orgán dohledu v rámci probíhajícího správního řízení. Úřad se tedy v napadeném rozhodnutí vyjádřil i k následkům spáchaného správního deliktu.

75. Z hlediska způsobu jakým byl správní delikt spáchán, pak poukazuji zejména na odstavce 65, a 76, kde je přímo uveden způsob, jakým se zadavatel spáchání správního deliktu dopustil.  Je zřejmé, že způsob, jakým byl správní delikt spáchán, se prolíná i dalšími odstavci napadeného rozhodnutí, a to v částech, které se týkají posouzení závažnosti, okolností a následků, za nichž byl správní delikt spáchán. Pokud tedy Úřad v napadeném rozhodnutí vychází ze skutkových okolností případu, pak posuzované a hodnocené jednání zadavatele bude vždy představovat způsob, jakým byl správní delikt spáchán.

76. Po přezkoumání odůvodnění napadeného rozhodnutí v části týkající se aplikace ust. § 121 odst. 2 zákona uvádím, že námitky vznesené zadavatelem, které směřovaly k tomu, že Úřad nedodržel povinnosti stanovené mu tímto zákonným ustanovením, považuji za nedůvodné, neboť mám za to, že Úřad při určení výše pokuty postupoval zcela v souladu se zákonem, když zohlednil a přezkoumatelným způsobem vymezil všechny skutečnosti, které při tomto určení vzal v úvahu.

77. K námitce zadavatele, že se Úřad dopustil k porušení zásady zákazu dvojího přičítání, když dle názoru zadavatele přihlédl k porušení ust. § 6 odst. 1 zákona dvakrát, a to jako k naplněnému znaku skutkové podstaty spáchaného správního deliktu i jako k  okolnosti, uvádím, že s touto námitkou zadavatele nesouhlasím. Zadavatel v této námitce odkazuje na bod 75 napadeného rozhodnutí, které však neobsahuje žádný závěr Úřadu, který by bylo v rámci vypořádání této námitky možné podrobit přezkumu, neboť jde toliko o právní větu. Není tak zcela zřejmé, z jakého konkrétního odstavce napadeného rozhodnutí zadavatel svoji úvahu vyvozuje. Dále zadavatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2006 č. j. 4 As 22/2005-68, podle nějž „k okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující při ukládání sankce.“ V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí jsem tedy z hlediska vznesené námitky podrobil kontrole správnosti napadené rozhodnutí v části týkající se vyměření výše pokuty. Po tomto přezkoumání jsem nedospěl k závěru, že by úvaha zadavatele odpovídala obsahu napadeného rozhodnutí. Je zřejmé, že Úřad všechny přitěžující i polehčující okolnosti, ke kterým přihlédl při určení výše pokuty, uvedl v odstavcích 78, 79 a 80, avšak ta skutečnost, že svým jednáním porušil ust. § 6 odst. 1 zákona mezi nimi uvedena není. Je tedy zřejmé, že Úřad při stanovení pokuty za to, že zadavatel porušil ust. § 6 odst. 1 zákona, při ukládání pokuty nepřitěžoval, ale ani nepolehčoval. Námitka zadavatele proto nemůže obstát a tedy ji nepovažuji za důvodnou.

78. Zadavatel v závěru podaného rozkladu uvedl, že vzhledem k tomu, dle jeho názoru se nedopustil ani jednoho z uvedených správních deliktů, pak uložení zákazu plnění smlouvy Úřadem je nedůvodné.

79. Podle ust. § 118 odst. 2 písm. b) zákona Úřad svým rozhodnutím na základě návrhu podle § 114 odst. 2 uloží zákaz plnění smlouvy uzavřené na veřejnou zakázku, pokud se zadavatel  dopustí správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) a současně správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. d).

80. Z ust. § 118 odst. 2 písm. b) zákona tedy vyplývá, že Úřad uloží zákaz plnění smlouvy, pokud jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Těmito podmínkami jsou: a) že byl podán návrh podle ust. § 114 odst. 2 zákona, tedy návrh na uložení zákazu plnění smlouvy, a b) že se zadavatel dopustil při zadávání veřejné zakázky dvou správních deliktů, a to deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. a) zákona a deliktu podle ust. § 120 odst. 1 písm. d) zákona, přičemž tyto podmínky musejí být stanoveny kumulativně. V rozhodovaném případě ke splnění podmínek stanovených zákonem došlo, neboť navrhovatel se podaným návrhem domáhal uložení zákazu plnění smlouvy a současně Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil spáchání obou vymezených správních deliktů. Je tedy zřejmé, že Úřad postupoval zcela v souladu se zákonem, když zákaz plnění smlouvy, uzavřené mezi zadavatelem a vybraným uchazečem uložil.

81. Nadto se Úřad při uložení plnění zákazu smlouvy zabýval i tím, zda nejsou dány důvody podle ust. § 118 odst. 3 nebo 4 zákona, pro které by zákaz plnění ze smlouvy nemohl uložit, přičemž v odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně a přezkoumatelně dospěl k závěru, že takové důvody naplněny nejsou.

82. Pokud tedy došlo k naplnění podmínek pro uložení zákazu plnění smlouvy stanovených zákonem a současně nebyly dány důvody, pro které by Úřad takový zákaz uložit nemohl, pak rozhodnutí Úřadu, kterým tento zákaz uložil, považuji za správné a zákonné. Neztotožňuji se tedy s námitkou zadavatele, že v daném případ nebyly splněny podmínky pro uložení plnění zákazu smlouvy a dále dodávám, že z toho důvodu není možné vyhovět ani odvolacímu návrhu vybraného uchazeče, kterým se vybraný uchazeč domáhal zrušení zákazu plnění smlouvy, neboť s ohledem na výše uvedené mám za to, že všechny podmínky pro uložení zákazu plnění smlouvy byly splněny. 

83. Ve smyslu ust. § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí ve všech jeho výrocích a jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když napadené rozhodnutí jsem shledal zákonným a věcně správným. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda se v daném případě zadavatel dopustil spáchání správních deliktů. Současně Úřad všechny podklady pro vydání rozhodnutí řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a které ho vedly k závěru, že byly splněny podmínky jak pro uložení pokuty, tak i pro uložení zákazu plnění smlouvy, přičemž zjištěný skutkový stav přezkoumal z hlediska naplnění zákonných ustanovení. Dále Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití.

84. Nelze tedy po přezkoumání napadeného rozhodnutí přisvědčit tvrzením vybraného uchazeče ani zadavatele, že napadené rozhodnutí je nesprávné z důvodu nesprávného posouzení věci a je nepřezkoumatelné. Závěry Úřadu, obsažené v napadeném rozhodnutí vychází ze zákonných ustanovení, jsou dostatečně odůvodněny a jsou vnitřně logicky uspořádané. Závěrem tedy shrnuji, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když konstatoval, že zadavatel se dopustil spáchání správních deliktů, za což mu uložil pokutu a dále uložil zákaz plnění smlouvy na veřejnou zakázku.

VI. Závěr

85. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

86. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

  

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

Obdrží

1. Mgr. Tomáš Kruták, advokát, Politických vězňů 1272/21, 110 Praha 1

2. Mgr. Michal Mazel, advokát, Vinohradská 938/37, 120 00 Praha 2

3. Mgr. Dominika Havelková, advokátka, Běchovická 701/26, 100 00 Praha 10

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz