Rozhodnutí: R292/2014/VZ-27805/2014/323/MOd

Instance II.
Věc Opatření na horní Opavě, příprava akce v období 2013-2016
Účastníci
  1. GeoTec-GS, a.s.
  2. Dopravoprojekt Brno a.s.
  3. HG partner s.r.o.
  4. GeoTec-GS – Dopravoprojekt – HG partner
  5. Povodí Odry, státní podnik
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2014
Datum nabytí právní moci 7. 1. 2015
Související rozhodnutí S409/2014/VZ-15866/2014/521/VČe
R292/2014/VZ-27805/2014/323/MOd
Dokumenty file icon dokument ke stažení 371 KB

 

Č. j.: ÚOHS-R292/2014/VZ-27805/2014/323/MOd

 

5. ledna 2015

 


Ve správním řízení o rozkladu ze dne 13. 8. 2014, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –

 

  • společníky společnosti „GeoTec-GS – Dopravoprojekt – HG partner“

o GeoTec-GS, a.s., IČO 25103431, se sídlem Chmelová 2920/6, 106 00 Praha 10,

o Dopravoprojekt Brno a.s., IČO 46347488, se sídlem Kounicova 271/13, 602 00 Brno,

o HG partner s.r.o., IČO 27221253, se sídlem Smetanova 200, 250 82 Úvaly,

kteří dne 25. 2. 2014 uzavřeli smlouvu o společnosti, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 13. 5. 2014 JUDr. et Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 13205, IČO 73821896, Advokátní kancelář Petržílek s.r.o., IČO 03144623, se sídlem Dvořákova 1624, 250 82 Úvaly,

 

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.: ÚOHS-S409/2014/VZ-15866/2014/521/VČe ze dne 28. 7. 2014, vydaném ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

 

  • Povodí Odry, státní podnik, IČO 70890021, se sídlem Varenská 3101/49, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, doručovací číslo: 701 26, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 7. 2. 2014 společností RECTE.CZ, s.r.o., IČO 61972690, se sídlem Matiční 730/3, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava,

 

učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Opatření na horní Opavě, příprava akce v období 2013-2016“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 16. 1. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 17. 1. 2014 pod ev. č. 371029, ve znění opravy uveřejněné dne 19. 2. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. 1. 2014 pod ev. č. 2014/S 014-020956, ve znění opravy uveřejněné dne 21. 2. 2014 pod ev. č. 2014/S 037-061086,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.: ÚOHS-S409/2014/VZ-15866/2014/521/VČe ze dne 28. 7. 2014

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

 

Odůvodnění

 

I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel dne 14. 5. 2014 návrh společníků společnosti „GeoTec-GS – Dopravoprojekt – HG partner“

o GeoTec-GS, a.s., IČO 25103431, se sídlem Chmelová 2920/6, 106 00 Praha 10,

o Dopravoprojekt Brno a.s., IČO 46347488, se sídlem Kounicova 271/13, 602 00 Brno,

o HG partner s.r.o., IČO 27221253, se sídlem Smetanova 200, 250 82 Úvaly,

kteří dne 25. 2. 2014 uzavřeli smlouvu o společnosti (dále jen „navrhovatel“), na přezkoumání úkonů zadavatele Povodí Odry, státní podnik, IČO 70890021, se sídlem Varenská 3101/49, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, doručovací číslo: 701 26 (dále jen „zadavatel“), učiněných při zadávání veřejné zakázky „Opatření na horní Opavě, příprava akce v období 2013-2016“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 16. 1. 2014 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 17. 1. 2014 pod ev. č. 371029, ve znění opravy uveřejněné dne 19. 2. 2014, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. 1. 2014 pod ev. č. 2014/S 014-020956, ve znění opravy uveřejněné dne 21. 2. 2014 pod ev. č. 2014/S 037-061086 (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Předmět veřejné zakázky byl v bodu II. 1. 5) oznámení o zakázce vymezen jako „provedení geodetických, inženýrsko-geologických a hydrogeologických prací, zpracování dokumentací pro územní řízení pro stavby protipovodňových opatření, a to vodní nádrže Nové Heřminovy, ochranných hrází v obci Nové Heřminovy a souvisejících staveb. Součástí veřejné zakázky bude zpracování odborných studií, zajištění monitoringu studní, provedení modelových výzkumů a biologické průzkumy. Plnění předmětu veřejné zakázky bude realizováno v rozsahu zadávacích podmínek.“ a předpokládaná hodnota byla stanovena ve výši 57 261 000,- Kč bez DPH.

3. Na doporučení hodnotící komise rozhodl zadavatel dne 9. 4. 2014 o vyloučení navrhovatele z další účasti v zadávacím řízení, přičemž oznámení o této skutečnosti bylo navrhovateli doručeno dne 11. 4. 2014. Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel ve lhůtě námitky, kterým zadavatel po jejich přezkoumání nevyhověl, jak vyplývá z jeho rozhodnutí ze dne 28. 4. 2014, které bylo navrhovateli doručeno dne 5. 5. 2014.

4. Proti rozhodnutí zadavatele o námitkách podal navrhovatel návrh na přezkoumání úkonů zadavatele. Dnem doručení návrhu navrhovatele, tedy dnem 14. 5. 2014, bylo správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeno a za jeho účastníky byli označeni zadavatel a navrhovatel.

II. Napadené rozhodnutí

5. Po přezkoumání všech rozhodných skutečností a po zhodnocení všech podkladů vydal Úřad dne 28. 7. 2014 rozhodnutí č. j.: ÚOHS-S409/2014/VZ-15866/2014/521/VČe (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým návrh zamítl, neboť neshledal žádné důvody pro uložení nápravného opatření podle ustanovení § 118 odst. 1 zákona.

6. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad nejdříve shrnul průběh zadávacího řízení na veřejnou zakázku, se zaměřením na moment vyloučení navrhovatele a na to navazující úkony obou účastníků, obsah námitek uvedených v návrhu a vyjádření zadavatele ke skutečnostem v něm tvrzeným. Úřad dále odkázal na ustanovení zákona, z nichž vycházel, uvedl, jaká zjištění učinil na základě obsahu dokumentace o veřejné zakázce, a odůvodnil své závěry o správnosti úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky souvisejících s vyloučením navrhovatele z účasti v zadávacím řízení (dále jen „Vyloučení“) a s rozhodnutím zadavatele o námitkách navrhovatele (dále jen „Rozhodnutí“) ze dne 28. 4. 2014.

III. Námitky rozkladu

7. Dne 13. 8. 2014 obdržel Úřad v zákonné lhůtě rozklad navrhovatele z téhož dne, jímž ve svém obsahu brojí proti celému výroku napadeného rozhodnutí, které považuje za nesprávné a z části i za nepřezkoumatelné.

8. Za nesprávné považuje navrhovatel závěry Úřadu o správnosti úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky souvisejících s Vyloučením a Rozhodnutím, tedy, (i) že se zadavatel v Rozhodnutí zabýval všemi námitkami a z použité formulace je zřejmé, jak rozhodl, (ii) že v případě rozhodnutí zadavatele o Vyloučení se jedná o transparentní úkon, (iii) že postup, kdy nebylo navrhovateli doručeno zadavatelem podepsané rozhodnutí o Vyloučení, ale pouze oznámení tohoto rozhodnutí podepsané osobou zastupující zadavatele dle § 152 zákona, nemohl mít žádný vliv na postavení navrhovatele a nemohl tak být na svých právech zkrácen, (iv) že zadavatel beze zbytku splnil svou informační povinnost dle § 111 odst. 3 zákona, (v) a že se nabídka navrhovatele stala neporovnatelnou s ostatními nabídkami, jež byly do zadávacího řízení podány, právě naceněním měrných jednotek v rozsahu 420 hodin oproti zadavatelem požadovanému rozsahu 500 hodin.

9. Dle názoru navrhovatele je napadené rozhodnutí z části nepřezkoumatelné, neboť se Úřad nevypořádal s některými námitkami jeho návrhu týkajícími se správnosti a určitosti znění výroku Rozhodnutí, dále výroku rozhodnutí o Vyloučení a správnosti oznámení o této skutečnosti.

Závěr rozkladu

10. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a argumenty navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k novému projednání.

IV. Řízení o rozkladu

11. Úřad neshledal důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí postupem podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu věc postoupil odvolacímu správnímu orgánu.

Stanovisko předsedy Úřadu

12. Po projednání rozkladu a příslušného spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech vzájemných souvislostech, jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu a relevantních ve vztahu k předmětu řízení, přičemž jsem s přihlédnutím k závěru rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

13. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení nebo změně napadeného rozhodnutí.

V. K námitkám rozkladu

14. Na úvod konstatuji, že jsem se ztotožnil s napadeným rozhodnutím i jeho odůvodněním, které je srozumitelné a je z něj plně seznatelné, jakými úvahami se správní orgán při svém rozhodování řídil. Co se týče samotného rozkladu, navrhovatel na podporu svých tvrzení o nesprávnosti napadeného rozhodnutí v zásadě opakuje argumentaci uplatněnou již v rámci svého návrhu.

Rozsah přezkumu námitek a srozumitelnost výroku

15. Dle tvrzení navrhovatele se zadavatel v Rozhodnutí nezabýval všemi podanými námitkami, neboť toto z výrokové části nevyplývá. Dle navrhovatele toto vyplývá ze samotného znění výroku Rozhodnutí „Napadené rozhodnutí zadavatele ve věci jeho rozhodnutí o vyloučení stěžovatele ze zadávacího řízení „Opatření na horní Opavě, příprava akce v období 2013 – 2016“ zadavatel potvrzuje a podanou námitku zamítá.“, přičemž pro tuto formulaci dle jeho názoru trpí Rozhodnutí navíc i vadou nesrozumitelnosti.

16. Navrhovatel je přesvědčen, že ustanovení § 111 odst. 1 zákona určuje zadavateli, aby v samotném výroku rozhodnutí o námitkách výslovně uvedl, zda námitkám vyhovuje či nikoliv, a to konkrétně kterým námitkám vyhovuje či konkrétně kterým námitkám nevyhovuje. Navrhovatel tak považuje Rozhodnutí dle tohoto ustanovení zákona za nesprávné, neboť zadavatel dle výroku Rozhodnutí zmiňuje námitku, nikoliv námitky, přičemž v jeho podání byly uvedeny celkem tři, a dále se ve výroku k námitkám nevyjádřil zákonem předepsaným způsobem, tedy zda námitkám „vyhovuje či nikoliv“, a namísto toho konstatoval, že rozhodnutí o vyloučení „potvrzuje“ a námitku „zamítá“.

17. Dle ustanovení § 111 odst. 1 zákona „Zadavatel přezkoumá podané námitky v plném rozsahu a do 10 dnů od obdržení námitek odešle stěžovateli písemné rozhodnutí o tom, zda námitkám vyhovuje či nikoliv, s uvedením důvodu.“ V rámci výkladu tohoto ustanovení je nutno přihlédnout k jeho vztahu k zadávacímu procesu a k tomu, že je jím stanovena povinnost zadavateli, pročež nemůže být vykládáno nepřiměřeně extenzívním způsobem. Na základě toho je z § 111 odst. 1 zákona možno dovodit pouze tolik, že text rozhodnutí o námitkách se musí alespoň věcně vztahovat ke všem namítaným skutečnostem, neboť nijak nevymezuje formální náležitosti obsahu výroku, a dále, že z rozhodnutí musí být patrno, zda zadavatel vyhověl či nevyhověl námitkám, což není možno vykládat tak, že zadavatel musí použít ve svém rozhodnutí konkrétní formulaci „vyhovuji“ či „nevyhovuji“ a to navíc u každého jednotlivé namítané skutečnosti v rámci námitek.

18. Pokud se tedy zadavatel vyjádřil alespoň v odůvodnění ke všem třem namítaným skutečnostem uvedeným v podání navrhovatele nazvaném jako „Námitky proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení z účasti v zadávacím řízení“, je tedy zřejmé, že přezkoumal podané námitky v plném rozsahu. Není přitom podstatné, zda zadavatel ve výroku použil jednotné číslo od slova námitka, byť podání dle § 110 zákona, navrhovatelovo jediné, bylo nazváno jako námitky.

19. Na základě výše uvedeného je tedy správný závěr Úřadu o tom, že z odůvodnění Rozhodnutí je patrné, že se zadavatel všemi námitkami navrhovatele zabýval. Pokud tedy zadavatel ve výroku Rozhodnutí uvedl, že zamítá „námitku“, a nikoliv „námitky“, pak tím bylo nepochybně myšleno podání navrhovatele jako celek.

20. Obdobně je pak nutné nahlížet i na formulaci výroku Rozhodnutí, co do vyjádření kladného či záporného výsledku posouzení namítaných skutečností zadavatelem, z níž je dostatečně zřejmé, že se námitkám navrhovatele nevyhovuje. Z toho, že z textu Rozhodnutí nevyplývá, že by zadavatel část namítaných skutečností uznal jako oprávněnou, lze pak dovodit, že námitkám nevyhovuje v celém rozsahu. V tomto případě navíc zadavatel výslovně v textu výroku Rozhodnutí potvrdil správnost Vyloučení, když z výše citovaného názvu navrhovatelova podání vyplývá, že námitky směřují právě proti Vyloučení.

21. Na základě výše uvedeného je tedy správný závěr Úřadu o tom, že z obsahu výroku Rozhodnutí je dostatečně zřejmé, jak zadavatel o námitkách navrhovatele rozhodl, a proto není rozhodné, jakou konkrétní formulaci zadavatel zvolil.

Transparentnost úkonu Vyloučení

22. Dle navrhovatele nebylo ani rozhodnutí o Vyloučení, respektive jeho obsah přenesený do dokumentu s názvem „Oznámení rozhodnutí zadavatele“ ze dne 9. 4. 2014 (dále jen „Oznámení“), srozumitelné a přezkoumatelné, neboť již v samotném výroku označeném jako„(2)“ nebylo výslovně, jasně, určitě a srozumitelně uvedeno, jakých konkrétních pochybení se měl navrhovatel dopustit. Toto bylo uvedeno pouze v odůvodnění, což je dle navrhovatele porušením právní zásady, na které je postaveno veškeré procesní řízení v České republice, neboť pro účastníky je vždy závazný výrok, nikoliv jeho odůvodnění, a opravné prostředky se vždy podávají do výroku, nikoliv do odůvodnění.

23. Dle ustanovení § 76 odst. 6 zákona „Uchazeče, jehož nabídka byla při posouzení nabídek hodnotící komisí vyřazena, vyloučí zadavatel bezodkladně z účasti v zadávacím řízení… Vyloučení uchazeče, včetně důvodů vyloučení, zadavatel uchazeči bezodkladně písemně oznámí.“ Již ze samotného slovního vyjádření vyplývá, že obsahem tohoto rozhodnutí je pouze autoritativní potvrzení závěrů hodnotící komise, pokud se s jejími závěry zadavatel ztotožní. Ze smyslu ustanovení zákona upravujících proces posouzení a následného hodnocení nabídek je pak zřejmé, že takové rozhodnutí má konstituovat pouze skutečnost, že konkrétnímu uchazeči zaniklo právo na to, aby jeho nabídka byla hodnocena.

24. Pakliže jsou z výroku rozhodnutí dostatečně patrné tyto dvě informace, tedy že dochází ke ztrátě práva – vyloučení, a který z uchazečů jej ztrácí – kdo je vylučován, je tento úkon zadavatele dostatečně srozumitelný a přezkoumatelný. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že rozhodnutí zadavatele v rámci zadávacího řízení dle zákona je soukromoprávního charakteru a není možné na něj aplikovat zákonné podmínky správních či soudních aktů, jak naznačuje navrhovatel ve svém rozkladu. Nadto doplňuji, že obecně přijímaná „procesní“ právní zásada přezkoumatelnosti celého rozhodnutí je pak dostatečně promítnuta v povinnosti zadavatele uvést důvody, pro které ztrátu práva konstituoval, tedy uvést, jak citované ustanovení předepisuje, důvody vyloučení.

25. Ustanovení § 110 zákona navíc ve druhém odstavci výslovně stanovuje, že námitky se podávají proti „úkonům“, ve čtvrtém odstavci pak doplňuje lhůtu, ve které musí být doručeny námitky proti „rozhodnutí zadavatele o vyloučení z účasti v zadávacím řízení“ a v sedmém odstavci stanoví stěžovateli, zde uchazeči, povinnost uvést, proti kterému „úkonu“ zadavatele námitky směřují. Nad rámec dříve uvedeného vyplývá tedy i z § 110 zákona skutečnost, že opravný prostředek se podává proti rozhodnutí zadavatele, respektive jeho výroku, o ztrátě práva uchazeče, nikoliv o důvodech jeho ztráty. Proti důvodům ztráty tohoto práva pak mají směřovat namítané skutečnosti, ve kterých je spatřováno porušení zákona.

26. Pokud tedy zadavatel uvedl ve výroku rozhodnutí o Vyloučení, respektive v Oznámení, dostatečně určitě, že se jedná o vyloučení, tedy o ztrátu práva na postup do fáze hodnocení nabídek, a zároveň určil, který z uchazečů toto právo ztrácí, pak splnil požadavky zákona na určitost toho, co je možno označit za výrok rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení.

27. Na základě výše uvedeného je tedy správný závěr Úřadu o tom, že se z pohledu určitosti v případě oznámení rozhodnutí zadavatele o Vyloučení „…jedná o transparentní úkon zadavatele učiněný v souladu s ustanovením § 76 odst. 6 zákona.

Účinky doručení Oznámení

28. V souvislosti s Vyloučením navrhovatel dále namítá, že mu nebylo doručeno platné rozhodnutí, když obdržel pouze Oznámení podepsané osobou zastupující zadavatele dle § 152 zákona (dále jen „zástupce“). Dle něj tak z ustanovení § 76 odst. 6, § 110 odst. 4 a § 152 odst. 2 zákona vyplývají pouze dva závěry, tedy že mu bylo doručeno rozhodnutí zadavatele, které je však pro absenci podpisu zadavatele nutno považovat za neplatný právní úkon, nebo mu sice byl doručen platný právní úkon zástupce, ale protože tento není rozhodnutím o vyloučení zadavatele ve smyslu zákona, jeho doručení nemůže být relevantní právní skutečností pro počátek běhu lhůty pro podání námitek.

29. Ustanovení § 76 odst. 6 zákona stanoví, že „Vyloučení uchazeče, včetně důvodů vyloučení, zadavatel uchazeči bezodkladně písemně oznámí.“ a dále, že zadavatel může „…rozhodnutí o vyloučení uchazeče oznámit jeho uveřejněním…“. Z tohoto ustanovení tedy především vyplývá, že uchazeči má být oznámeno, že došlo k jeho vyloučení, tedy že zadavatel učinil rozhodnutí. Na tom nemůže za použití logického výkladu nic měnit ani navrhovatelem namítané slovní spojení „rozhodnutí o vyloučení“ zakotvené v tomto ustanovení pro stanovení výjimky ze způsobu doručování, ani totožné slovní spojení zakotvené v ustanovení § 110 odst. 4 zákona při vymezení lhůty pro podání námitek proti rozhodnutí o vyloučení z účasti v zadávacím řízení. Z tohoto ustanovení zákona je totiž zřejmé, že výrazem „rozhodnutí“ rozumí zákon faktický úkon zadavatele. Námitky tak směřují proti faktickému úkonu zadavatele, kterým je projev vůle zadavatele zachycený v příslušném dokumentu, a nikoliv samotný dokument, v němž je zachycen. Proti formální a obsahové stránce doručeného dokumentu obsahujícího informaci o tomto faktickém úkonu zadavatele lze pak dle diskutovaného ustanovení, ale i z hlediska navrhovatelem připomínaných zásad uvedených v § 6 zákona, namítat pouze určitost a souladu jeho obsahu s projevenou vůlí zadavatele.

30. Vzhledem k tomu, že text obsažený v příslušné části Oznámení je identický s textem obsaženým v příslušné části rozhodnutí o Vyloučení, jak vyplývá ze zjištění Úřadu uvedeného v odůvodnění napadeného rozhodnutí, proti čemuž navrhovatel nic nenamítá, je možno konstatovat absolutní soulad obsahu vůle zadavatele s obsahem dokumentu, ze kterého se navrhovatel o daném úkonu zadavatele dozvěděl.

31. Na základě výše uvedeného je tedy nutno konstatovat, že příslušná ustanovení zákona nemohou být vykládána tak, aby skutečnost, že dokument doručený navrhovateli je označen jako rozhodnutí či jako oznámení, měla vliv na jeho právní postavení. Závěr Úřadu o tom, že napadaný postup zadavatele nemohl mít na postavení navrhovatele v rámci přezkumného řízení žádný vliv a navrhovatel tak nemohl být na svých právech nikterak krácen, je tedy třeba označit za správný.

Splnění informační povinnosti zadavatele

32. Navrhovatel dále namítá, že zadavatel porušil zásady uvedené v ustanovení § 6 zákona, když jej dle § 111 odst. 3 zákona písemně neinformoval o podaných námitkách a rozhodnutí o nich bezodkladně. O tom dle něj svědčí i prodleva sedmnácti dní, které uplynuly ode dne odeslání rozhodnutí o vyhovění námitce stěžovatele Valbek, spol. s r.o. tomuto stěžovateli (dále jen „druhý stěžovatel“) do dne odeslání písemné informace ostatním uchazečům dle § 111 odst. 3 zákona (dále jen „odeslání informace“ či „informace“). Skutečnost, že navrhovatel ke dni podání návrhu v tomto mezidobí informaci neobdržel, ač byla důležitá pro jeho právní postavení v zadávacím řízení na veřejnou zakázku a i z hlediska dodržování zásad rovnosti mezi uchazeči, vedla dle názoru navrhovatele k poškození jeho zájmů.

33. Vzhledem k tomu, že z textu ustanovení § 111 odst. 3 zákona „O podaných námitkách a rozhodnutí o nich zadavatel bezodkladně písemně informuje všechny uchazeče,…“ nevyplývá, že by toto vymezení stanovovalo konkrétní lhůtu pro splnění informační povinnosti, není možné dovozovat, že odesláním informace po uplynutí sedmnácti dní se zadavatel dopustil překročení zákonem stanovené lhůty. Tuto lhůtu, v podobě nejzazšího okamžiku pro splnění informační povinnosti zadavatele, pak nelze stanovit ani k samotnému dni odeslání rozhodnutí o námitkách druhému stěžovateli dle § 111 odst. 1 zákona, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, a ani v zájmu zákonné zásady rovnosti dle § 6 zákona nelze dovodit pravidlo, že by informace musela být ostatním uchazečům odesílána ve stejný den, jako je zasílána stěžovateli. Zásada rovnosti se tak při výkladu pravidla obsaženého v § 111 odst. 3 zákona projeví především v povinnosti současného odeslání informace všem ostatním uchazečům či zájemcům, a to se stejným obsahem. Až porušení této povinnosti může být tedy považováno za porušení ustanovení § 110 odst. 7 zákona.

34. Nad rámec výše uvedeného je nutno k námitce navrhovatele poukazující na neznalost informace ke dni podání jeho návrhu doplnit, že navrhovatel blíže nespecifikoval, jakým způsobem byly jeho zájmy poškozeny. Ani v rámci přezkoumání souladu napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 89 odst. 2 správního řádu nebylo zjištěno, že by informace mohla mít vliv na výsledek správního řízení v této věci. Je totiž zřejmé, že navrhovatel na základě skutečností, o kterých se dozvěděl z informace doručené mu dne 23. 5. 2014, tedy devátý den po podání jeho návrhu, mohl svůj návrh doplnit o další tvrzení, což neučinil.

35. Na základě výše uvedeného je tedy nutno konstatovat, že je správný závěr Úřadu o tom, že zadavatel informační povinnost zakotvenou v § 111 odst. 3 zákona beze zbytku splnil, a to konkrétně dopisem ze dne 22. 5. 2014, odeslaným všem uchazečům o veřejnou zakázku téhož dne.

Neporovnatelnost nabídky a rozpor se zadávací dokumentací

36. V souvislosti s důvodem Vyloučení pak navrhovatel namítá, že jeho nabídka uvádějící počet měrných jednotek v rozsahu 420 hodin, namísto zadávací dokumentací požadovaných 500 hodin, nebyla neporovnatelnou s ostatními nabídkami, a že postupem dle § 76 odst. 3 zákona by ji bylo možno vysvětlit. Dle jeho tvrzení je možno prostým matematickým výpočtem zjistit jednotkovou cenu měrné jednotky u něj i u ostatních uchazečů, a v přezkoumávaném případě tedy nejde o porovnávání vzájemně neporovnatelných údajů. Za použití jím nabízené jednotkové ceny je pak možno dospět k výpočtu ceny, kterou by navrhovatel nabídl za 500 hodin požadovaných zadávací dokumentací, pročež ani zde neobstojí závěr Úřadu o neporovnatelnosti nabídek, když tvrdí, že aby byly nabídkové ceny uchazečů vzájemně porovnatelné, musí vycházet ze stejných rozpočtových položek, včetně stejného množství měrných jednotek jednotlivých položek. K tomu navrhovatel dodává, že výše uvedeným propočtem by došlo k navýšení jeho nabídkové ceny přibližně o 3,4 promile, přičemž druhá nejnižší cenová nabídka byla vzdálena o více než 36,7 procenta.

37. Ustanovení § 76 odst. 3 v souvislosti s posouzením nabídek stanoví „Hodnotící komise může v případě nejasností požádat uchazeče o písemné vysvětlení nabídky. Hodnotící komise může rovněž požádat o doplnění dokladů podle § 68 odst. 3… Hodnotící komise nabídku vyřadí, pokud uchazeč nedoručí vysvětlení či doklady ve lhůtě…“ Z tohoto ustanovení vyplývá, že hodnotící komise může přijmout pouze vysvětlení nabídky. Tím může být například objasnění komisi ne zcela srozumitelných údajů použitých uchazečem k popsání nabízeného plnění, a v souvislosti s nabídkovou cenou pak například objasnění toho, jakým propočtem dospěl uchazeč ke své nabídkové ceně v situaci, kdy toto není z propočtu uvedeného v nabídce zcela zřejmé.

38. V přezkoumávaném případě však hodnotící komise neměla pochyb o obsahu nabízeného plnění co do jeho popisu a počtu měrných jednotek, a i z tvrzení navrhovatele vyplývá, že se v daném případě nejedná o nesrozumitelnost, ale o vědomé uvedení jiného počtu měrných jednotek než požadoval zadavatel. Z navrhovatelem uvedeného matematického výpočtu, respektive z důvodu, pro který by jej mělo smysl provádět, pak vyplývá, že by jediným řešením, jak učinit nabídku navrhovatele porovnatelnou s ostatními, bylo navýšit počet měrných jednotek na zadavatelem požadovaných 500 hodin, toto množství pak vynásobit získanou jednotkovou cenou, a stanovit tak novou nabídkovou cenu za danou položku, podle které by byla přiměřeně navýšena i celková nabídková cena.

39. Výše uvedeným postupem by za daného stavu tedy fakticky ani nemohlo dojít k vysvětlení nabídky, na které nebylo co vysvětlovat, ale k faktickému doplnění a změně navrhovatelem podané nabídky. Doplnění nabídky je však možné pouze co do dokladů podle § 68 odst. 3 zákona, na základě zákonné výjimky. Změna podané nabídky uchazeče je pak přípustná pouze u zákonem výslovně vymezených výjimek, a to jen při splnění dalších zákonných podmínek, které v tomto případě nebyly splněny. Bez možnosti doplnění a změny tedy zůstala nabídka navrhovatele co do svého rozsahu odlišná od zadávacích podmínek, které byly stanoveny tak, aby sjednocovaly obsah soutěženého plnění, které mají uchazeči nabízet, a které jediné mohli dle zadávacích podmínek nabídnout, a díky této odlišnosti se tak stala neporovnatelnou i samotná nabízená cena.

40. Na základě výše uvedeného je tedy nutno konstatovat, že je správný závěr Úřadu o tom, že navrhovatel prokazatelně nedodržel zadávací podmínky, přičemž se jeho nabídka stala neporovnatelnou s ostatními nabídkami, jež byly do zadávacího řízení podány tím, že ve své nabídce nacenil oproti zadavatelem požadovanému počtu měrných jednotek 500 hodin počet měrných jednotek 420 hodin.

41. Navrhovatel také namítá, že by případný omyl v odhadu velikosti měrné jednotky šel k tíži navrhovatele dle bodu 4. zadávací dokumentace, který stanoví „Prokáže-li se v budoucnu, že ocenění uchazeče neobsahuje všechny činnosti, nebo dílčí práce a služby, které byly obsahem zadávací dokumentace a jsou nezbytně nutné k řádnému dokončení díla, má se za to, že práce a služby definované těmito položkami jsou zahrnuty v ceně ostatních činností v rámci nabídkové ceny uchazeče.“ Po posouzení textu a zejména díky slovnímu spojení „Prokáže-li se v budoucnu“ a „neobsahuje všechny činnosti, nebo dílčí práce a služby“ nemůže být označen za správný takový výklad, dle kterého by toto ustanovení umožňovalo změnu měrné jednotky u položky ze seznamu položek zadavatelem výslovně určených k ocenění, který byl znám ještě před podáním nabídek.

42. Na základě výše uvedeného je tedy nutno konstatovat, že je správný i závěr Úřadu o tom, že ustanovení bodu 4. zadávací dokumentace nedopadá na případy, kdy dodavatel změní zadavatelem požadovaný počet měrných jednotek, tak jak to učinil navrhovatel.

Přezkoumatelnost rozhodnutí

43. Dle názoru navrhovatele je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť se Úřad nevypořádal s některými námitkami jeho návrhu týkajícími se správnosti a určitosti znění výroku Rozhodnutí, výroku rozhodnutí o Vyloučení a oznámení této skutečnosti, respektive, že se Úřad nevypořádal ani s tím, zda, případně proč, nemají vliv na posouzení celé věci. V souvislosti s tím navrhovatel odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), konkrétně na rozhodnutí rozšířeného senátu, č. j. 7 Afs 212/2006-74 ze dne 19. 2. 2008, publikované pod č. 1566/2008 Sb. NSS, jehož analogické použití pro vypořádání námitek ve správním řízení bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu č.j. ÚOHS-R312/2013/VZ-15004/2014/310/IPs ze dne 17. 7. 2014.

44. Výše uvedený judikát NSS se vztahuje na situaci, kdy je posuzováno více oddělitelných skutkových či právních otázek. Toto je nutno chápat tak, že se Úřad musí vypořádat s obsahem namítaných skutečností, tedy s právními a skutkovými otázkami, a nikoli s každou částí textu, která jejich obsah sice spoluutváří, avšak z hlediska smyslu a logiky svého obsahu neobstojí jako samostatná právní či skutková otázka.

45. Navrhovatel ve výčtu námitek, u nichž napadenému rozhodnutí vytýká nedostatek vypořádání, uvedl otázky, které se z hlediska smyslu a logiky svého obsahu shodují s otázkami posuzovanými při formulování jednotlivých závěrů Úřadu, jejichž správnost již byla posuzována výše. Tyto navrhovatelem uvedené otázky pak není možno považovat za otázky skutkově či právně oddělitelné ve smyslu navrhovatelem odkazované rozhodovací praxe.

46. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu navrhovatelem uvedeného výčtu námitek bylo zjištěno, že se Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal po stránce věcného obsahu i s těmito otázkami, a v souvislosti s nimi dospěl i k popsaným dílčím závěrům, čímž tedy splnil povinnost náležitého odůvodnění i s ohledem na výše zmíněnou rozhodovací praxi, a je tedy nutno konstatovat, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné v plném rozsahu.

47. Nad rámec výše uvedeného uvádím následující. I kdybych částečně připustil námitku navrhovatele a zhodnotil jako nedostatečné odůvodnění závěrů Úřadu týkajících se výroku Rozhodnutí, výroku rozhodnutí o Vyloučení a oznámení této skutečnosti, tento nedostatek by bylo plně způsobilé zhojit odůvodnění tohoto rozhodnutí. V této souvislosti odkazuji na judikaturu NSS, z jehož rozhodnutí ze dne 26. 1. 2011 č. j. 2 Afs 132/2009-275 vyplývá, že rozhodnutí prvního stupně a rozhodnutí o rozkladu podaném proti takovému rozhodnutí tvoří jeden celek. Odůvodnění Úřadu, které je uvedeno v rozhodnutí prvního stupně a odůvodnění tohoto druhostupňového rozhodnutí ve stejné souvislosti je tedy nutno posuzovat komplexně a ve vzájemné, širší souvislosti, přičemž je tedy přípustné, aby nedostatky jednoho mohly být zhojeny argumenty druhého. Opětovně nicméně podotýkám, že napadené rozhodnutí netrpí v tomto směru takovými nedostatky, které by zpochybňovaly jeho přezkoumatelnost, když jsou z jeho odůvodnění jednoznačně seznatelné důvody a okolnosti, které Úřad vedly k závěrům odrážejícím se ve výroku napadeného rozhodnutí.

48. Podle ustanovení § 118 odst. 5 písm. a) zákona Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle odstavce 1 nebo 2, přičemž zmíněný odstavec 2 se v přezkoumávané věci nepoužije, neboť tato se netýká návrhu dle § 114 odst. 2 zákona. Jednou z podmínek pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 zákona je nedodržení postupu stanoveného pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh zadavatelem, pokud tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu. Z výše uvedeného vyplývá, že ze strany zadavatele k žádnému takovému postupu ve veřejné zakázce nedošlo.

49. S ohledem na výše uvedené jsem přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy. Z provedeného přezkoumání jsem zjistil, že Úřad řádně označil všechny podklady, z nichž při rozhodování vycházel a současně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil. Dále uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití.

50. Závěrem tedy shrnuji, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když zamítl návrh navrhovatele, neboť na straně zadavatele nebylo prokázáno žádné z jím tvrzených porušení zákona, které by umožňovalo uložit některé z nápravných opatření dle § 118 odst. 1 zákona, čímž byly splněny zákonem stanovené podmínky pro zamítnutí návrhu dle § 118 odst. 5 zákona.

VI. Závěr

51. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

52. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

Obdrží:

1. RECTE.CZ, s.r.o., Matiční 730/3, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava

2. JUDr. et Ing. Petr Petržílek, Ph.D., advokát, Advokátní kancelář Petržílek s.r.o., Dvořákova 1624, 250 82 Úvaly

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]  Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.

 

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

Jednací číslo:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok:
Rok vydání:
Oblast:
Typ rozhodnutí:
Typ řízení:
Instance:
cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz