Rozhodnutí: S549/2012/VZ-7511/2013/511/MFl

Instance I.
Věc Datové a telefonní služby II
Účastníci
  1. Vojenské lesy a statky ČR
  2. GTS Czech s. r. o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 118 odst. 5 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb.
Rok 2012
Datum nabytí právní moci 11. 11. 2013
Související rozhodnutí S549/2012/VZ-7511/2013/511/MFl
R139/2013/VZ-21818/2013/310/MŠe
Dokumenty file icon dokument ke stažení 505 KB

 

Č. j.: ÚOHS-S549/2012/VZ-7511/2013/511/MFl

 

24. dubna 2013

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 20. 9. 2012, na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou

  • zadavatel – Vojenské lesy a statky ČR, s.p., IČO 000 00 205, se sídlem Pod Juliskou 5, 160 64 Praha 6, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 24. 9. 2012 JUDr. Vladimírem Töglem, advokátem se sídlem Ostrovského 253/3, 150 00 Praha 5,
  • navrhovatel – GTS Czech s.r.o., IČO 284 92 170, se sídlem Přemyslovská 2845/43, 130 00 Praha 3, ve správním řízení zastoupená na základě plné moci ze dne 8. 11. 2011 Tomášem Pfefferem, podnikatelem, IČO 877 05 508, místo podnikání Šermířská 2378/3b, 169 00 Praha 6,

ve věci veřejné zakázky „Datové a telefonní služby II“, zadávané formou otevřeného řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 15. 8. 2012 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 16. 8. 2012 pod ev. č. 228351, ve znění opravy uveřejněné dne 23. 8. 2012, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. 8. 2012 pod ev. č. 2012/S 159‑266114, ve znění opravy uveřejněné dne 25. 8. 2012 pod ev. č. 2012/S 163-271481, rozhodl takto:

Návrh navrhovatele – GTS Czech s.r.o., IČO 284 92 170, se sídlem Přemyslovská 2845/43, 130 00 Praha 3 – ze dne 20. 9. 2012 se podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 nebo 2 citovaného zákona o veřejných zakázkách.

 

Odůvodnění

I. PRŮBĚH ZADÁVACÍHO ŘÍZENÍ

1. Dne 15. 8. 2012 odeslal zadavatel – Vojenské lesy a statky ČR, s.p., IČO 000 00 205, se sídlem Pod Juliskou 5, 160 64 Praha 6, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 24. 9. 2012 JUDr. Vladimírem Töglem, advokátem se sídlem Ostrovského 253/3, 150 00 Praha 5 (dále jen „zadavatel“) – k uveřejnění oznámení o zahájení otevřeného řízení na veřejnou zakázku „Datové a telefonní služby II“; oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 16. 8. 2012 pod ev. č. 228351 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 21. 8. 2012 pod ev. č. 2012/S 159-266114. Zadavatel v oznámení stanovil konec lhůty pro podání nabídek na 3. 10. 2012.

2. Dne 22. 8. 2012 odeslal zadavatel k uveřejnění opravné oznámení o zahájení předmětného zadávacího řízení, když v zadávacích podmínkách v reakci na žádost dodavatele o dodatečné informace k zadávacím podmínkám provedl některé dílčí změny v zásadě zpřesňujícího charakteru; opravné oznámení bylo v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněno dne 23. 8. 2012 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 25.8.2012 pod ev. č. 2012/S 163-271481. Zadavatel zároveň upravil lhůtu pro podání nabídek tak, že její konec nově stanovil na 8. 10. 2012.

3. Předmětem plnění veřejné zakázky je dle uveřejněného oznámení o zakázce pronájem datových okruhů, systémů IP telefonie, služeb mobilního operátora, dále provoz hlasových telefonních linek, které nejsou v dosahu sítě a nemohou být nahrazeny IP telefony, přičemž konečným místem plnění jsou organizační jednotky státního podniku Vojenské lesy a statky ČR. Na základě provedeného zadávacího řízení má být s vybraným uchazečem uzavřena smlouva o poskytování uvedených služeb na dobu určitou, konkrétně do 31. 12. 2015; předpokládanou hodnotu veřejné zakázky zadavatel stanovil na 18 950 000,- Kč bez DPH.

4. Dne 29. 8. 2012 podal navrhovatel – GTS Czech s.r.o., IČO 284 92 170, se sídlem Přemyslovská 2845/43, 130 00 Praha 3, ve správním řízení zastoupená na základě plné moci ze dne 8. 11. 2011 Tomášem Pfefferem, podnikatelem, IČO 877 05 508, místo podnikání Šermířská 2378/3b, 169 00 Praha 6 (dále jen „navrhovatel“) – podle § 110 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), námitky proti zadávacím podmínkám.

5. Ve stručnosti lze obsah námitek shrnout tak, že navrhovatel brojí proti tomu, že zadavatel požaduje společné plnění v oblastech pevných i mobilních telekomunikačních sítí a v oblastech hlasových služeb (telefonování) a datových počítačových sítí (Wide Area Network), přičemž neumožňuje rozdělení veřejné zakázky na části (tj. požaduje ucelené plnění od jednoho dodavatele). Dle navrhovatele takto vymezený předmět veřejné zakázky vede fakticky k tomu, že zadavatel omezil možnost podání nabídky pouze na tři mobilní operátory působící na trhu České republiky (s tím, že takto nastavené podmínky navíc vedou k tomu, že tito mobilní operátoři nebudou ochotni ani podávat společné nabídky s jinými dodavateli). Jiní dodavatelé (tj. dodavatelé, kteří disponují infrastrukturou pevných telekomunikačních sítí) se nemohou soutěže účastnit ani najmutím mobilního operátora jako subdodavatele, protože dle tvrzení navrhovatele mobilní operátoři v České republice své služby ve formě velkoobchodní nabídky neposkytují.

6. Dle navrhovatele by naproti tomu zadavatel mohl rozdělit předmětnou veřejnou zakázku na dvě samostatné části (část pevných datových služeb a část mobilních datových služeb), aniž by tím byl ohrožen její účel. Takové rozdělení předmětu veřejné zakázky by údajně nemělo vliv na jeho provozuschopnost a funkčnost, protože zadavatel od virtuální privátní sítě nepožaduje konkrétně nic jiného než volání zdarma.

7. V podrobnostech pak navrhovatel v námitkách uvádí, že on sám, stejně jako drtivá většina ostatních telekomunikačních operátorů působících na trhu, disponuje infrastrukturou pouze pro pevné sítě. Zadavatel tak širokým vymezením předmětu veřejné zakázky (když požaduje plnění i v oblasti mobilních telekomunikačních sítí) omezil soutěž, když se zadávacího řízení může fakticky účastnit pouze velmi omezený počet dodavatelů, kteří disponují jak pevnou, tak i mobilní sítí (podstatnější je přitom dle navrhovatele možnost využívat vlastní mobilní síť, protože vlastník nejrozsáhlejší infrastruktury pevné sítě – spol. Teléfonica O2 Czech Republic, a.s. – má jako operátor s významnou tržní silou povinnost své vedení zpřístupnit i svým konkurentům). Navrhovatel uvádí, že v České republice tak existují pouze tři dodavatelé (Teléfonica O2 Czech Republic, a.s., T‑Mobile Czech Republic a.s. a Vodafone Czech Republic a.s.), kteří jsou schopni veřejnou zakázku v požadovaném rozsahu plnit, neboť disponují vlastní mobilní sítí. Naproti tomu operátorů, kteří by se mohli ucházet o veřejnou zakázku na poskytování fixních telekomunikačních služeb, je celá řada; navrhovatel příkladmo jmenuje společnosti ČD‑Telematika a.s., Dial Telecom, a.s., T-Systems Czech Republic a.s., České Radiokomunikace a.s. a GiTy, a.s.

8. Za této situace žádný ze třech v úvahu připadajících operátorů, kteří by mohli veřejnou zakázku plnit, nejeví dle navrhovatele zájem o podání společné nabídky s dalším subjektem, ani o to, že by v případné nabídce figuroval jako subdodavatel. Dle navrhovatele, který v minulosti s nabídkou spolupráce některé z těchto operátorů oslovoval, je jejich jednání účelové, ale pochopitelné – velmi dobře vědí, že na jedné straně bez jejich účasti nikdo další nabídku podat nemůže (protože nedisponuje mobilní sítí) a že na druhé straně jim samotným v podání komplexní nabídky nic nebrání (a to i v případě, že by sami nedisponovali úplnou pevnou sítí – přístup k pevným sítím na bázi velkoobchodní nabídky je totiž zajištěn minimálně ve vztahu k síti operátora s významnou tržní silou, kterého v tomto směru stíhá právní povinnost).

9. Dále navrhovatel ve svých námitkách odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2010 sp.zn. 62 Af 7/2010-135, ve kterém soud judikoval, že „pokud by … povaha předmětu veřejné zakázky rozdělení připouštěla, a zároveň rozdělení nebránil ani § 13 odst. 3 zákona, bylo by podle názoru soudu namístě, aby zadavatel institutu rozdělení veřejné zakázky na části využil, a to bez ohledu na to, že zákon jeho využití výslovně neukládá. V opačném případě by totiž omezil hospodářskou soutěž mezi dodavateli a porušil tak § 6 zákona. … Podle názoru soudu se totiž nejedná o situaci, kdy by byl zadavatel nucen činit něco, co zákon neukládá. Naopak, pokud zákon zakazuje při zadávání veřejných zakázek diskriminaci (a to jak zjevnou, tak skrytou), je třeba dovodit, že zadavatel je povinen postupovat tak, aby tento zákaz respektoval a v zadávacím řízení se diskriminace nedopouštěl. Je-li jediným způsobem, jak toho dosáhnout, rozdělení veřejné zakázky a tuto možnost zákon výslovně připouští, je třeba takový postup (rozdělení veřejné zakázky z důvodu zabránění diskriminace) považovat za postup zákonem uložený.“

10. Přestože lze služby v mobilní i pevné síti souhrnně označit za služby telekomunikační, je jejich charakter dle navrhovatele významně odlišný, a to zejména z pohledu jejich realizace a infrastruktury potřebné k jejich plnění.

11. Rozdělení předmětu veřejné zakázky by sice dle navrhovatele zavedlo oddělenou smluvní odpovědnost více dodavatelů, avšak tato by neměla vliv na provozuschopnost a funkčnost plnění veřejné zakázky.

12. Navrhovatel uvádí, že propojením služeb v mobilní i pevné síti do jednoho celku nezískává zadavatel žádný technický nebo funkční přínos. Pokud zadavatel požaduje virtuální podnikovou síť (VPN), činí tak dle navrhovatele pravděpodobně jen z toho důvodu, aby dosáhl volání mezi jejími pobočkami zdarma. Taková podmínka však má spíše charakter cenového ujednání, kterému jsou ochotni dodavatelé z oboru pevných sítí vyjít vstříc, aniž by se musela nezbytně označovat za VPN. Z hlediska technického provedení a poskytované funkcionality dle navrhovatele o VPN ve skutečnosti v takovém případě ani nejde.

13. Konečně navrhovatel ve svých námitkách vyjadřuje přesvědčení, že pokud by zadavatel rozdělil předmět veřejné zakázky na části, zvýšila by se – díky možnosti účasti většího počtu dodavatelů – i konkurence, což by v konečném důsledku pro zadavatele znamenalo i získání výhodnější nabídkové ceny a lépe by odpovídalo povinnosti zadavatele vynakládat veřejné prostředky hospodárně, efektivně a účelně (v této souvislosti navrhovatel odkazuje na zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

14. O podaných námitkách rozhodl zadavatel svým rozhodnutím zn. VLS‑004276/2012/1900 ze dne 10. 9. 2012 (navrhovateli bylo doručeno dne 11. 9. 2012), a to tak, že jim nevyhověl.

15. Zadavatel ve svém rozhodnutí uvádí, že při vymezení předmětu veřejné zakázky postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona a v souladu s dříve vydanými rozhodnutími Úřadu. Odkazuje přitom zejména na rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. ÚOHS-R123/2011/VZ-13327/2011/310-ASc ze dne 23. 8. 2011, kterým bylo potvrzeno předcházející prvoinstanční rozhodnutí Úřadu obsahující mimo jiné závěry v tom smyslu, že „ustanovení § 98 zákona upravuje pouze možnost rozdělit veřejnou zakázku na části, nejedná se tedy o povinnost zadavatele, proto nelze na zadavateli požadovat, aby této možnosti využil, pokud se domnívá, že by mu nepřinesla žádné výhody, ba právě naopak“ a že „Úřad neshledal, že by zadavatel při zadávání veřejné zakázky porušil zákaz diskriminace stanovený v § 6 zákona, když veřejnou zakázku nerozdělil na části a rovněž neshledal, že by zadavatel stanovil technické podmínky v rozporu s § 45 odst. 3 zákona tak, aby určitým dodavatelům zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely neodůvodněné překážky hospodářské soutěže.“ K tomuto rozhodnutí dále zadavatel poznamenává, že se zabývalo situací zcela obdobnou předmětné veřejné zakázce, když i osoba navrhovatele je v obou případech totožná, a že je samo o sobě způsobilé vyvrátit všechny navrhovatelovy námitky.

16. Ohledně argumentace rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2010 sp.zn. 62 Af 7/2010-135 zadavatel uvádí, že navrhovatelem citované části jeho odůvodnění jsou vytržené z kontextu a že předmět veřejné zakázky, která byla předmětem přezkumu, byl zcela odlišný od telekomunikačních služeb. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách odkazuje na jiné dvě – dále uvedené – pasáže předmětného soudního rozhodnutí. „Zadáním jedné veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, je nutno rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, týkají-li se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických.“  „Rozdělení veřejné zakázky na části přichází v úvahu obecně tehdy, pokud plnění v rámci jednotlivých částí budou plněními svým charakterem odlišnými. Naopak rozdělení veřejné zakázky na části vhodné nebude zejména tehdy, pokud bude předmět zakázky tvořen plněními navzájem se neodlišujícími nebo plněními, která na sebe úzce navazují.“

17. Vzhledem k tomu, že navrhovatel považoval rozhodnutí zadavatele ze dne 10. 9. 2012 o nevyhovění svým námitkám za učiněné v rozporu se zákonem, podal dne 20. 9. 2012 písemný návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgánu dohledu nad dodržováním zákona.

II. OBSAH NÁVRHU

18. Ve svém návrhu navrhovatel nejprve opakuje své námitky a následně se vyjadřuje k rozhodnutí zadavatele o nich. Za jedinou podstatnou skutečnost, kterou zadavatel ve svém rozhodnutí o námitkách ze dne 10. 9. 2012 uvedl, navrhovatel pokládá argumentaci rozhodnutím předsedy Úřadu č.j. ÚOHS-R123/2011/VZ-13327/2011/310-ASc ze dne 23. 8. 2011. K tomu navrhovatel uvádí, že citované rozhodnutí, ze kterého zadavatel zjevně vycházel při formulaci zadávacích podmínek, je k datu podání návrhu napadeno správní žalobou u Krajského soudu v Brně.

19. Dále navrhovatel uvádí, že zadavatel pominul (tj. v rozhodnutí se s nimi buď vůbec nevypořádal, nebo se s nimi vypořádal nedostatečně) dva podstatné body jeho námitek: skutečnost, že požaduje společné plnění nesourodých služeb v oblasti hlasových a datových služeb (telefonování a WAN), a skutečnost, že rozdělení předmětu zakázky by nemělo vliv na provozuschopnost a funkčnost poptávaného plnění.

20. Závěrem navrhovatel navrhuje, aby Úřad

a) vydal rozhodnutí, kterým podle § 118 odst. 1 zákona uloží zadavateli nápravné opatření spočívající ve zrušení předmětného zadávacího řízení,

b) nařídil podle § 117 odst. 1 písm. a) zákona předběžné opatření, jímž zadavateli zakáže uzavřít v předmětném zadávacím řízení smlouvu.

III. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

21. Úřad obdržel návrh dne 20. 9. 2012 a tímto dnem bylo podle § 113 zákona zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Zadavatel obdržel návrh ve stejný den.

22. Účastníky řízení podle § 116 zákona jsou:

  • zadavatel,
  • navrhovatel.

23. Zadavatel se k podanému návrhu vyjádřil svým podáním ze dne 27. 9. 2012. S odkazem na výše citované rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. ÚOHS-R123/2011/VZ-13327/2011/310-ASc ze dne 23. 8. 2011 setrval na stanovisku, že při vymezení předmětu veřejné zakázky postupoval v souladu se zákonem a předchozími rozhodnutími Úřadu (v této souvislosti mimo jiné odkazuje na princip presumpce správních aktů – ty je třeba pokládat za správné minimálně do doby, než jsou případně v řízení k tomu určeném zrušeny).

24. K důvodu, pro který se rozhodl vymezit předmět veřejné zakázky takto široce, zadavatel uvádí následující pasáže ze shora citovaného rozhodnutí předsedy Úřadu, které dopadají i na předmětný případ: „zadavatel v rámci veřejné zakázky požadoval komplexní řešení komunikační struktury,“ jakož i „jednoznačnou odpovědnost jednoho dodavatele poptávaných služeb, a to zejména z důvodu zajištění jejich spolehlivého fungování a jednoznačné odpovědnosti v případě, že by služby nefungovaly tak, jak je stanoveno v zadávacích podmínkách a následně v uzavřené smlouvě o poskytování služeb.“ K tomu doplňuje, že tu nejde jen o uživatelský komfort zadavatele, ale zejména o řádné fungování celého komunikačního systému (jehož nutným předpokladem není dle zadavatele jen odbornost, ale i koncepčně organizační stránka plnění).

25. Z hlediska údajné nesourodosti hlasových a datových služeb zadavatel uvádí, že minimálně funkční souvislost mezi datovými a telekomunikačními službami musí být každému patrná.

26. Zadavatel rovněž trvá na tom, že námitky navrhovatele vyřídil v celém rozsahu. Všechny body, do kterých navrhovatel svoje námitky proti vymezení předmětu veřejné zakázky rozdělil, se vzájemně více či méně překrývají, a proto je zadavatel vyřídil najednou. Podle přesvědčení zadavatele mu nemůže navrhovatel určovat členění, v jakém má své rozhodnutí o námitce vyhotovit.

27. Závěrem svého vyjádření zadavatel navrhuje, aby Úřad jak návrh na vydání předběžného opatření, tak návrh ve věci samé zamítl.

28. Zahájení správního řízení oznámil Úřad účastníkům řízení dopisem ze dne 1. 10. 2012 č.j. ÚOHS-S549/2012/VZ-18381/2012/511/MFl.

29. Vzhledem k tomu, že po předběžném přezkoumání dokumentace o veřejné zakázce získal Úřad pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem, vyhověl návrhu navrhovatele a rozhodnutím o nařízení předběžného opatření č.j. ÚOHS-S549/2012/VZ-19278/2012/511/MFl ze dne 10. 10. 2012 zakázal zadavateli v předmětném zadávacím řízení uzavřít smlouvu.

30. Usnesením ze dne 13. 11. 2012 č.j. ÚOHS-S549/2012/VZ-21463/2012/511/MFl Úřad kromě jiného uložil zadavateli, aby doplnil své vyjádření k návrhu ze dne 27. 9. 2012 o informaci, zda pokládá z věcného (tj. zejména technického a ekonomického) hlediska společnou poptávku služeb v oblasti pevných a mobilních telekomunikačních služeb za objektivně nutnou (tj. jedinou možnou).

31. Na uvedené usnesení reagoval zadavatel svým podáním ze dne 26. 11. 2012, kterým doplnil své vyjádření k návrhu následujícím způsobem.

32. Zadavatel především uvedl, že svoji předešlou argumentaci nepovažuje za nedostatečnou, nicméně je toho názoru, že je třeba ji doplnit o některé dílčí skutečnosti, a to s ohledem na skutečnost, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2012 sp.zn. 62Af 57/2011 bylo zrušeno rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. ÚOHS-R123/2011/VZ-13327/2011/310-ASc ze dne 23. 8. 2011, čímž došlo ke „zpochybnění“ dosavadní rozhodovací praxe.

33. Ve vztahu k uvedenému rozsudku pak uvádí, že z něj dle jeho názoru vyplývá, že při posuzování zákonnosti postupu zadavatele bude třeba vážit několik principů, které se zde střetávají.

34. Prvním takovým principem je zásada zákazu diskriminace uvedená v § 6 odst. 1 zákona, a to i diskriminace v její skryté podobě. Tuto zásadu však nelze podle zadavatele vykládat tak, že by zadavatel nebyl oprávněn stanovit konkrétní podmínky účasti v zadávacím řízení nebo podmínky pro plnění veřejné zakázky (protože de facto každá, byť v souladu se zákonem stanovená podmínka omezuje účast některých dodavatelů), ale tak, že každý požadavek zadavatele uvedený v zadávacích podmínkách musí být z hlediska zákona oprávněný, tj. musí být odůvodněný předmětem, složitostí a rozsahem plnění dané veřejné zakázky.

35. Neméně významným principem je však dle zadavatele i zásada hospodárného, efektivního a účelného vynakládání finančních prostředků (která sice není obsažena přímo v zákoně, ale vyplývá z jiných právních předpisů, např. ze zákona o finanční kontrole). Bez naplňování tohoto principu by byl zákon pouhým bezobsažným souborem procedurálních požadavků; ostatně i sám Krajský soud v Brně ve výše citovaném rozsudku ze dne 1. 11. 2012 sp.zn. 62Af 57/2011 uvádí, že cílem zákona je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky.

36. Ve světle těchto úvah dále zadavatel pokračuje tím, že netvrdí, že jím zvolený postup zadání veřejné zakázky je jediný možný, ale trvá na tom, že jednoznačně směřuje k získání nejvhodnější nabídky (a to jak z technického, tak zejména ekonomického hlediska). Extenzivní uplatnění zásady zákazu diskriminace (tj. poptání předmětných služeb odděleně) by pro zadavatele znamenalo vyšší náklady, ale i těžko překonatelné technické a organizační obtíže při následném plnění.

37. Zadavatel podotýká, že při úvahách o způsobu zadání veřejné zakázky vycházel i z výsledků zadávacího řízení, které realizoval na přelomu let 2010 a 2011. Tehdy ve snaze získat co nejvýhodnější podmínky rozdělil předmět veřejné zakázky na části. Pro část pevných služeb získal pouze tři kvalifikované nabídky (jednoho uchazeče ze zadávacího řízení vyloučil pro nesplnění kvalifikace), přičemž nejnižší nabídkovou cenu nabídl právě operátor nabízející pevné i mobilní služby. Pro srovnání zadavatel uvádí, že nabídka navrhovatele tehdy obsahovala nabídkovou cenu zdaleka nejvyšší (více než o 50 % ve srovnání s nejvhodnější nabídkou). Zadavatel je dále – díky dvěma nabídkám, které obdržel v rámci stávajícího zadávacího řízení – schopen prokázat finanční úsporu v obou segmentech poptávaných služeb.

38. Kromě jednoznačné ekonomické výhodnosti zadání celého předmětu plnění v rámci jedné zakázky byl zadavatel dále při volbě způsobu zadání veřejné zakázky veden i technickými požadavky na plnění veřejné zakázky (které však s ekonomickou stránkou věci úzce souvisí). Zadavatel uvádí následující technické aspekty odůvodňující funkční propojení obou sítí:

  • možnost požadovat interní komunikaci v rámci obou sítí zcela bezplatně (v případě dvou dodavatelů to dle zadavatele není reálné),
  • unifikace tarifů pro oba typy komunikace, která znamená zejména výrazné zlevnění především na straně volání z pevných linek (z podaných nabídek vyplývá např. šestinásobné zlevnění volání z pevné sítě na mobilní telefony); s tím souvisí i ta skutečnost, že pracovníci zadavatele, kteří se často pohybují v terénu, a tedy mimo dosah pevných telekomunikačních služeb, budou dostupní bez dodatečných nákladů (a to i tak, že si např. přesměrují svůj stolní telefon na mobilní),
  • zrušení hardwarových telefonních ústředen na ředitelství divizí (dnes jsou udržovány pouze z důvodu provozu GSM bran umožňujících volání z pevné linky na mobilní telefony za výhodnější tarif),
  • jedno kontaktní místo – recepce – obsluhující všechna společná kontaktní čísla telefonní ústředny (přepojování do obou sítí bez dodatečných nákladů na přepojení do mobilní sítě),

39. Závěrem zadavatel opakuje, že je podle něj poptávka pevných a mobilních telekomunikačních služeb jako celku z technického i ekonomického hlediska zcela opodstatněná a plně odpovídá požadavkům zadavatele a specifikům jeho činnosti.

40. Podle zadavatele nedošlo ani k narušení konkurenčního prostředí, když v předmětném zadávacím řízení byly podány dvě nabídky (zatímco v dřívějším zadávacím řízení jen na pevné telekomunikační služby byl hodnocen počet nabídek jen o jednu větší).

41. Jednotlivé principy zadávání veřejných zakázek nelze účelově rozdělovat či vzájemně nadřazovat. Extenzivní uplatnění zásady nediskriminace (bez ohledu na princip hospodárného, efektivního a účelného vynakládání finančních prostředků) by pro zadavatele znamenalo ekonomicky i technicky nevýhodné plnění. V tomto směru pokládá zadavatel svůj postup i nadále za zcela správný.

42. Dne 15. 3. 2013 předložil navrhovatel – poté, co bylo k jeho návrhu správní řízení usnesením ze dne 14. 2. 2013 č.j. ÚOHS-S549/2012/VZ-2950/2013/511/MFl na dobu nezbytně nutnou pro jeho obstarání přerušeno – znalecký posudek č. 7613 zpracovaný dne 8. 3. 2013 Ing. Michaelem Trezzim, CSc., IČO 148 94 998, místo podnikání Šmilovského 1437/8, 120 00 Praha 2 (dále jen „znalecký posudek“ a „znalec“). Navrhovatel se domnívá, že i když byl znalecký posudek primárně zpracován k jiné veřejné zakázce, jsou jeho závěry aplikovatelné i v tomto správním řízení.

43. Podle navrhovatele z odpovědí znalce jednoznačně vyplývá, že požadavek zadavatele na současné poskytování fixních a mobilních telekomunikačních služeb od jednoho dodavatele nedůvodně a nepřípustně omezuje hospodářskou soutěž.

44. Zadavatel se k obsahu výše uvedeného znaleckého posudku vyjádřil svým podáním ze dne 4. 4. 2013. V něm na prvním místě uvádí, že znalecký posudek podle něj nelze zahrnout mezi podklady pro rozhodnutí, protože byl předložen v době, kdy již uplynula lhůta stanovená Úřadem pro navržení důkazů.

45. K obsahu znaleckého posudku zadavatel obecně konstatuje, že byl vypracován pro účely zcela jiného zadávacího řízení (tj. řízení s jinými zadávacími podmínkami, které vyplývaly z jiných skutkových okolností, jež navíc nejsou zadavateli coby účastníku řízení známy), což snižuje až vylučuje jeho použitelnost v probíhajícím správním řízení.

46. Dále se zadavatel vyjadřuje ke konkrétním závěrům znalce. Pokud jde o odpověď znalce na otázku č. 1 (Bylo s ohledem na vymezení předmětu veřejné zakázky přípustné tento předmět rozdělit na samostatné části, a sice na část pevných datových služeb a na část mobilních datových služeb, aniž by tím byl ohrožen účel této veřejné zakázky?), tuto nelze podle zadavatele v předmětném správním řízení vůbec použít.

47. Závěry znalce (učiněné v tom smyslu, že požadavek na plnění v oblasti pevných i mobilních telekomunikačních sítí společně prostřednictvím jednoho telekomunikačního operátora či jednoho smluvního vztahu je z technického a funkčního hlediska nedůvodný) se totiž vztahují ke specifickému požadavku konkrétní zadávací dokumentace, který se týká zajištění datových služeb pro státní podnik Povodí Vltavy (jde o službu přenosu dat ze stacionárních objektů – vodních děl, přičemž přenos má být z důvodu zvýšené bezpečnosti zajišťován dvěma různými způsoby – data jsou paralelně přenášena po pevné i mobilní síti).

48. Dále se zadavatel vyjadřuje k těm kapitolám znaleckého posudku, které se zabývají technickými možnostmi rozdělení pevných a mobilních datových služeb a cenovou implikací takového rozdělení. K tomu uvádí, že technickou možnost takového rozdělení v obecné rovině nikdy nepopíral. Pokud jde o ceny, znalec sám uvádí, že dojde-li k rozdělení předmětu plnění mezi více operátorů, dojde i k rozdělení obratu mezi tyto operátory. Znalec tak dle zadavatele potvrdil jeho vlastní úvahu, že zadání předmětu plnění jako celku může vést v důsledku vyššího obratu takového subjektu k bezkonkurenční nabídkové ceně. Znalec však zároveň varuje v této souvislosti před monopolem (bez konkurenčního boje nejnižší nabídkové ceny dosaženy nebudou). To zadavatel nerozporuje a uvádí, že v předmětném zadávacím řízení obdržel dvě konkurenční nabídky. Pokud znalec tvrdí, že k dosažení konkurenčního boje je nutné rozdělit předmět zakázky na menší celky, zadavatel konstatuje, že to snad platí pro specifické podmínky zadávací dokumentace, kterou znalec posuzoval (zejména na požadavek na vysokorychlostní internet UMTS a nezávislou technologii mimo GSM síť, což je řešení, které je dle znaleckého posudku schopen nabídnout pouze jediný operátor), rozhodně však ne na předmětné zadávací řízení zadavatele.

49. Pokud jde o odpověď znalce na otázku č. 2 (Měla by v případě přípustnosti takového rozdělení předmětu veřejné zakázky oddělená smluvní odpovědnost vliv na provozuschopnost a funkčnost předmětného plnění veřejné zakázky?), která zní v podstatě tak, že znalci není známo, jakým způsobem by mohlo oddělení smluvní odpovědnosti ovlivňovat provozuschopnost a funkčnost plnění veřejné zakázky, zadavatel uvádí, že je třeba ji opět vztáhnout výlučně ke specifickým podmínkám znalcem posuzovaných zadávacích podmínek (zajištění paralelního pevného a mobilního přenosu dat).

50. Zadavatel však v této souvislosti výslovně upozorňuje na kapitolu 2.3.2.2, ve které znalec připouští složitost situace, kdy bude plnění rozděleno na části, z pohledu odpovědnosti dodavatele (resp. dodavatelů) – pro zadavatele bude složité „dopátrat se“, který dodavatel je za případné problémy s komunikací odpovědný. V tomto směru se zadavatel domnívá, že znalecký posudek dává za pravdu jeho dřívějším vyjádřením.

51. Pokud jde o odpověď na otázku č. 5 (která se týkala poskytování velkoobchodních služeb ze strany mobilních operátorů na českém trhu), ve které znalec dospěl k závěru, že pokud mobilní operátoři velkoobchodní prodej svých služeb nabízejí, je většinou cílen na rezidenční segment s tím, že dané subjekty (tj. odběratelé těchto velkoobchodních služeb) většinou nemají umožněno (pře)prodávat služby korporátním zákazníkům s tím, že se zároveň ani nemohou zavazovat k určitému SLA[1] nebo QoS[2], protože nemají kontrolu nad příslušnou infrastrukturou, zadavatel konstatuje, že argumentace tímto směrem je ze strany navrhovatele přinejmenším zarážející, když on sám si – dle zprávy, kterou dne 4. 2. 2013 zveřejnil na svých internetových stránkách – příslušné postavení na trhu (tj. postavení virtuálního mobilního operátora) dokázal prostřednictvím smlouvy se spol. T‑Mobile Czech Republic a.s. zajistit.

52. Zadavatel má naopak za to, že právě uzavření smlouvy mezi navrhovatelem a spol. T‑Mobile Czech Republic a.s. ukazuje, že je věcí a výsledkem obchodní politiky jednotlivých podnikatelských subjektů, zda jsou schopny nabízet telekomunikační služby v takovém rozsahu, v jakém je na trhu nabízejí i jejich konkurenti. Pokud toho některý podnikatel není – z různých důvodů – schopen, nemůže požadovat po zadavatelích, aby kvůli tomu upravovali své oprávněné požadavky na předmět plnění.

53. Pokud jde o odpověď znalce na otázku č. 6 (spočívající v tom, zda je možno závěry daného znaleckého posudku aplikovat obecně i ve vztahu k jiným veřejným zakázkám), kde znalec uvedl, že jeho závěry mají obecnou platnost, zadavatel uvádí, že je to jistě pravda pro obdobně definovaná zadávací řízení, ale ne v situacích skutkově i právně rozdílných (kam zařazuje i přezkoumávané zadávací řízení).

54. Závěrem svého vyjádření zadavatel shrnul skutečnosti, které během správního řízení dle svého názoru jednoznačně prokázal:

a. zadavatel v minulosti již zadával totožnou zakázku rozdělenou na části a ze třech podaných nabídek od uchazečů, kteří splnili kvalifikaci, měl nejnižší nabídkovou cenu právě operátor nabízející volání z pevných i mobilních linek; zadavatel při vymezení předmětu veřejné zakázky vycházel mimo jiné i z této zkušenosti;

b. nabídka navrhovatele obsahovala v tomto předcházejícím zadávacím řízení zdaleka nejvyšší nabídkovou cenu;

c. v zadávacím řízení, které je předmětem správního řízení, obdržel zadavatel dvě konkurenční nabídky, ze kterých je patrné, že ceny v obou segmentech plnění jsou nižší než ceny nabídnuté v původním zadávacím řízení, a to i vůči všem operátorům nabízejícím služby pouze pro jediný segment telekomunikačních služeb; zadavatel tak jednoznačně dosáhl finanční úspory;

d. pokud jde o technické důvody pro vymezení předmětu veřejné zakázky, zadavatel odkazuje na své vyjádření ze dne 26. 11. 2012 (viz bod 38 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

55. Zadavatel setrvává na svém návrhu, aby Úřad návrh ze dne 20. 9. 2012 zamítl.

56. K zajištění účelu správního řízení vydal Úřad dne 8. 4. 2013 usnesení č.j. ÚOHS-S549/2012/VZ-6182/2013/511/MFl, v němž stanovil účastníkům řízení jednak lhůtu, v níž byli oprávněni navrhovat důkazy či činit jiné návrhy, jednak lhůtu, ve které se mohli vyjádřit ke shromážděným podkladům pro rozhodnutí.

57. Ve stanovené lhůtě se žádný z účastníků řízení dále nevyjádřil.

IV. ZÁVĚRY ÚŘADU

58. Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 odst. 1 nebo 2 zákona, neboť zadavatel vymezil předmět veřejné zakázky v souladu se zásadami zakotvenými v § 6 odst. 1 zákona, a proto návrh navrhovatele ze dne 20. 9. 2012 podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona zamítl. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

59. Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

K vymezení předmětu veřejné zakázky obecně

60. K otázce vymezení předmětu veřejné zakázky Úřad uvádí, že, byť je to výlučně zadavatel, který vymezuje předmět plnění veřejné zakázky (tedy to, co v rámci zadávacího řízení vlastně poptává), neboť jen on sám zná nejlépe své vlastní potřeby, jež by měl také být schopen nejpřesněji a věcně nejlépe definovat, nemůže k tomuto úkonu přistupovat zcela libovolně. I zde je totiž vázán zásadami uvedenými v § 6 odst. 1 zákona, mimo jiné tedy i zásadou zákazu diskriminace.

61. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 5. 6. 2008 sp.zn. 1Afs 20/2008 uvedl, že  zakotvení shora uvedené zásady zákazu diskriminace v zákoně především „směřuje k cíli samotného zákona o veřejných zakázkách, kterým je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli.“

62. Dosažení tohoto cíle je způsobilé znemožnit jak porušení zákazu diskriminace ve své zjevné (přímé) podobě, tedy situace, kdy zadavatel zaujme rozdílný, jiný přístup ke konkrétnímu dodavateli než k dodavatelům ostatním, tak porušení zákazu diskriminace v podobě skryté (nepřímé), tedy situace, kdy se zadavatel sice na první pohled chová ke všem dodavatelům stejně, ale výsledkem jeho jednání jsou obdobné právem zakázané důsledky (v oblasti práva veřejných zakázek tedy omezení hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli) jako v případě diskriminace přímé.

63. Předmětné zákonné ustanovení tedy s ohledem na jeho účel a smysl nelze interpretovat jinak, než že se vztahuje jak na zákaz diskriminace zjevné (přímé), tak diskriminace skryté (nepřímé). K těmto závěrům dospěla jednoznačně i relevantní judikatura; odkázat lze zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5.6.2008 sp.zn. 1Afs 20/2008.

64. Byť soudy dospěly k výše uvedeným závěrům v souvislosti se stanovováním kvalifikačních předpokladů, jsou obecně aplikovatelné na všechny postupy zadavatelů v zadávacím řízení včetně samotného vymezení předmětu veřejné zakázky (viz též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2012 sp.zn. 62 Af 57/2011).

65. Obecně lze tedy konstatovat, a ke stejným závěrům dospěl i Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 2. 3. 2010 sp.zn. 62 Af 7/2010, že zadavatel se může dopustit porušení zásady zákazu diskriminace v jeho skryté (nepřímé) podobě, pokud vymezí předmět veřejné zakázky příliš široce (tj. tak, že v rámci jedné zakázky požaduje plnění, která spolu vzájemně nesouvisejí), v důsledku čehož podalo nabídku méně dodavatelů než v situaci, kdy by tato jednotlivá plnění byla poptávána samostatně. Diskriminováni jsou v takovém případě ti dodavatelé, kteří by mohli podat nabídku na jednotlivá plnění, nicméně nejsou schopni nabídnout plnění všechna. Tímto způsobem také dochází k omezení konkurenčního prostředí.

66. Při posuzování toho, zda vymezením předmětu veřejné zakázky nedošlo k porušení zásady zákazu diskriminace, je tedy třeba na prvním místě určit, zda předmět veřejné zakázky není natolik odlišný, že jej měl zadavatel poptávat jako samostatné plnění (tedy, jinými slovy řečeno, že měl zadat více veřejných zakázek).

67. Jak však dále judikoval Krajský soud v Brně ve shora citovaném rozhodnutí, zadavatel se může dopustit porušení zásady zákazu diskriminace v jeho skryté (nepřímé) podobě i v situaci, kdy sice všechna předmětná plnění mohl poptávat v rámci jedné veřejné zakázky (jednalo-li se tedy o plnění svým charakterem totožná či obdobná), ale nevyužil přitom možnosti odstranit či zmírnit případné omezení konkurenčního prostředí tím, že veřejnou zakázku rozdělí na části podle § 98 zákona, pokud to její povaha připouštěla. Nejde tu přitom o to, že by byl zadavatel nucen činit něco (rozdělit veřejnou zakázku na části), co mu zákon neukládá, ale o to, že zadavatel musí využít všechny možnosti, které mu zákon (byť jako možnost, nikoli povinnost) dává, k tomu, aby se v zadávacím řízení diskriminace (resp. omezování konkurenčního prostředí) nedopouštěl.

68. Na druhém místě je pak tedy třeba při posuzování toho, zda vymezením předmětu veřejné zakázky nedošlo k porušení zásady zákazu diskriminace, určit, zda zadavatel neměl povinnost rozdělit veřejnou zakázku na části. K podmínkám, za kterých je zadavatel povinen veřejnou zakázku na části rozdělit, Krajský soud v Brně uvedl následující. „K tomu, aby bylo možno dospět k závěru, zda zadavatel byl povinen v daném případě veřejnou zakázku rozdělit či nikoliv, je tedy třeba posoudit, zda povaha předmětu veřejné zakázky rozdělení připouštěla. Rozdělení veřejné zakázky na části přichází v úvahu obecně tehdy, pokud plnění v rámci jednotlivých částí budou plněními svým charakterem odlišnými. Naopak rozdělení veřejné zakázky na části vhodné nebude zejména tehdy, pokud bude předmět zakázky tvořen plněními navzájem se neodlišujícími nebo plněními, která na sebe úzce navazují. K rozdělení veřejné zakázky na části lze přistoupit zásadně tehdy, pokud je důvod předpokládat, že za plnění po částech bude zadavatel platit v součtu nižší cenu. Tak tomu zpravidla může být právě v situaci, kdy rozdělení veřejné zakázky na části může přinést více nabídek a tedy i větší soutěž konkurujících si dodavatelů a z toho vyplývající nižší nabídkovou cenu.“

69. Obecně lze tedy uvést, že zadavatel má povinnost rozdělit veřejnou zakázku na části za splnění těchto předpokladů:

  • předmět veřejné zakázky je vymezen natolik široce (byť se stále jedná o jednu veřejnou zakázku), že ho může dodávat pouze omezený počet dodavatelů, zatímco její jednotlivé části by bylo schopno dodat dodavatelů více;
  • plnění není nutno z technických a ekonomických důvodů poptávat jako plnění jediné (společné).

70. Úřad zároveň považuje za zásadní i následující úvahu. Nejvyšší správní soud ve svém klíčovém rozhodnutí týkajícím se skryté (nepřímé) diskriminace (rozsudek ze dne 5.6.2008 sp.zn. 1Afs 20/2008) také uvedl, že již samotná podstata tohoto institutu vylučuje jakoukoli jeho mechanickou aplikaci. V souvislosti s kvalifikačními předpoklady pak Nejvyšší správní soud toto konstatování rozvedl tak, že není dost dobře možné požadovat po zadavatelích, aby jimi vyžadované kvalifikační předpoklady měly na všechny potenciální uchazeče stejné dopady. Jako určitý korektiv mechanické aplikace tohoto institutu pak funguje „zjevná nepřiměřenost“ (kvalifikačních předpokladů ve vztahu ke konkrétní veřejné zakázce).

71. Úřad zastává názor, že pokud je institut skryté (nepřímé) diskriminace aplikovatelný na všechny postupy zadavatelů, je stejně tak obecně aplikovatelný závěr o nemožnosti jeho mechanické aplikace.

72. Vždy je tedy nutné při zkoumání toho, zda zadavatel neporušil zásadu zákazu diskriminace tím, jakým způsobem vymezil předmět veřejné zakázky, vzít v úvahu všechny okolnosti daného individuálního případu. Je přitom třeba – též v souladu se závěry Nejvyššího správního soudu – poskytnout prostor i pro legitimní ekonomickou úvahu zadavatele; skrytou (nepřímou) diskriminaci je tak možno shledat v takovém případě, kdy zadavatel vymezil předmět veřejné zakázky skutečně excesivně (tj. tehdy, když je způsobený dopad na konkurenční prostředí zjevně nepřiměřený ve vztahu k – legitimním – důvodům, které zadavatele k danému vymezení předmětu veřejné zakázky vedly). Je tedy třeba zkoumat zejména dopad, který určité vymezení předmětu veřejné zakázky má na konkurenční prostředí, a důvody, které zadavatele k takovému vymezení vedly (a to zejména z pohledu technického a ekonomického), a tyto okolnosti následně posoudit jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti.

73. Pokud by prostor pro skutečně legitimní ekonomickou úvahu zadavatele nebyl dán, mohla by dle názoru Úřadu mechanická aplikace institutu zákazu skryté (nepřímé) diskriminace vést až k absurdním důsledkům, přičemž jedním z nich by v konečné fázi mohla být i realizace takového řešení, které by nedůvodně zvyšovalo náklady zadavatele a nutilo by jej tak ke zjevně nehospodárnému postupu.

74. Ve světle shora uvedených úvah tedy Úřad přezkoumal vymezení předmětu veřejné zakázky v předmětném zadávacím řízení.

K vymezení předmětu veřejné zakázky „Datové a telefonní služby II“

75. Předmětem plnění veřejné zakázky je dle uveřejněného oznámení o zakázce pronájem datových okruhů, systémů IP telefonie, služeb mobilního operátora, dále provoz hlasových telefonních linek, které nejsou v dosahu sítě a nemohou být nahrazeny IP telefony. Jinými slovy řečeno jedná se o komplexní zajištění komunikačních služeb pro zadavatele, a to na jedné straně jak z hlediska přenosu dat, tak hlasové komunikace, a na druhé straně jak v oblasti pevných, tak i mobilních komunikačních sítí.

76. Navrhovatel ve svém návrhu (ostatně stejně jako ve svých dřívějších námitkách) napadá jak požadavek na společné plnění v oblastech pevných i mobilních telekomunikačních sítí, tak požadavek na společné plnění v nesourodých oblastech hlasových služeb (telefonování) a datových sítí, přičemž důsledkem je dle jeho názoru omezení konkurenčního prostředí v tom smyslu, že nabídku mohou podat pouze tři mobilní operátoři působící na trhu v České republice.

77. Úřad zastává názor, že poptávané plnění, jak jej zadavatel vymezil, je oprávněně poptáváno v rámci jednoho zadávacího řízení (tj. jako jedna veřejná zakázka). Svým charakterem (poskytování telekomunikačních služeb) se jedná o plnění obdobná, přičemž lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 27. 6. 2007, sp.zn. 2 Afs 198/2006), podle které je zadáním jedné veřejné zakázky, spočívající v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, nutno rozumět i souhrn jednotlivých zadání určitých relativně samostatných plnění, týkají-li se tato zadání plnění spolu úzce souvisejících zejména z hledisek místních, urbanistických, funkčních, časových nebo technologických (s tím, že s ohledem na charakter přezkoumávané veřejné zakázky nelze aplikovat hledisko urbanistické).

78. Pokud tedy nebyl zadavatel povinen zadávat předmětné plnění jako více samostatných veřejných zakázek, zabýval se Úřad na druhém místě otázkou, zda tu pro zadavatele neexistovala povinnost rozdělit veřejnou zakázku na části.

79. Úřad především zkoumal, jaké objektivní dopady mohl mít požadavek společného plnění v oblasti pevných i mobilních telekomunikačních sítí na konkurenční prostředí mezi dodavateli.

80. Úřad konstatuje, že existují rozdíly mezi možností přístupu jednotlivých poskytovatelů telekomunikačních služeb k technické infrastruktuře v oblasti pevných telekomunikačních sítí, kde má operátor s významnou tržní silou – Telefónica Czech Republic, a.s., IČO 601 93 336, se sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 22 Praha 4 – uloženu rozhodnutím Rady Českého telekomunikačního úřadu povinnost přístupu ve smyslu § 84 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zjednodušeně řečeno povinnost velkoobchodní nabídky), a v oblasti mobilních telekomunikačních sítí, kde na odpovídajícím relevantním trhu taková povinnost uložena není.

81. Popsaný rozdíl znamená, že v oblasti pevných komunikací je zaručeno, že své služby může nabízet i poskytovatel nedisponující vlastní rozsáhlou infrastrukturou (v tom smyslu, že může využít minimálně infrastruktury operátora s významnou tržní silou, který je její zpřístupnění povinen umožnit), zatímco v oblasti mobilních komunikací je možnost poskytovatele nabízet své služby bez vlastní infrastruktury podmíněna uzavřením standardní obchodní smlouvy s vlastníkem takové infrastruktury (přičemž zásadní rozdíl spočívá v tom, že na rozdíl od oblasti pevných komunikací není vlastník infrastruktury k uzavření takové dohody ničím nucen).

82. Z tohoto pohledu je tedy skutečností, že v případě požadavku na společné plnění v oblasti pevných i mobilních telekomunikačních sítí je pro potenciálního dodavatele nedisponujícího komplexní technickou infrastrukturou poskytování mobilních služeb náročnější (s jistou dávkou zjednodušení je možno konstatovat, že zatímco přístup k infrastruktuře pevných komunikací si je schopen zajistit s ohledem na právní povinnosti operátora s významnou tržní silou s jistotou, u mobilní infrastruktury takovou jistotu nemá).

83. Úřad nicméně nezastává názor, že by důsledky shora popsaných okolností byly pro konkurenční prostředí tak fatální, jak ve svém návrhu předestírá navrhovatel.

84. Především Úřad pokládá za vyvrácený argument, že mobilní operátoři (tedy osoby disponující příslušnou technickou infrastrukturou) automaticky a bezvýjimečně odmítají uzavírat obchodní smlouvy, na jejichž základě by byly jiné subjekty schopné realizovat plnění společně v oblasti pevných i mobilních telekomunikačních sítí (ať již ve formě subdodávek či společných nabídek), a to přímo příkladem samotného navrhovatele.

85. Podle tiskové zprávy ze dne 4. 2. 2013 (uveřejněné na internetových stránkách navrhovatele www.gts.cz) uzavřel navrhovatel s jedním z mobilních operátorů – T‑Mobile Czech Republic a.s., IČO 649 49 681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, 149 00 Praha 4 – dohodu o provozování mobilních služeb v České republice. V tiskové zprávě se doslova uvádí, že „služby prvního skutečného virtuálního mobilního operátora (MVNO) na českém trhu, které se budou zaměřovat na segment firemních zákazníků, bude zajišťovat společnost GTS novou produktovou řadou s využitím sítě T-Mobile.“

86. Úřad tedy v tomto bodě uzavírá, že požadavek na společné plnění v oblasti pevných i mobilních telekomunikačních sítí má dopady do konkurenčního prostředí mezi dodavateli, a to v tom smyslu, že už z pohledu přístupu k technické infrastruktuře je více způsobilých poskytovatelů v oblasti pevných telekomunikací než v oblasti mobilních telekomunikací. Na druhou stranu má Úřad za to, že tento dopad neznamená úplné vyloučení konkurence (zadavatel obdržel dvě konkurenční nabídky) a nerovná se ani nemožnosti účastnit se zadávacího řízení pro ty dodavatele, kteří sami nedisponují vlastní technickou infrastrukturou v oblasti mobilních komunikací, jak dokazuje dohoda uzavřená mezi navrhovatelem a společností T-Mobile Czech Republic a.s.

87. Vzhledem ke konstatování existence negativních dopadů do konkurenčního prostředí mezi dodavateli se dále Úřad zabýval tím, zda bylo nutno dané plnění v oblasti pevných i mobilních telekomunikačních sítí poptávat jako jediné (společné), resp. se zabýval důvody, které k tomuto postupu zadavatele vedly.

88. V tomto ohledu je možno na prvním místě uvést, že obě části plnění (mobilní a pevné komunikační služby) od sebe z technického (technologického) hlediska oddělitelné nepochybně jsou. Byť se jedná o služby, které plní v zásadě stejnou funkci (přenos dat, resp. hlasu), jsou realizovány pomocí odlišných technologií a mohou vedle sebe samostatně existovat.

89. Tuto skutečnost v obecné rovině ostatně nezpochybňuje ani sám zadavatel, když uvádí, že netvrdí, že společné poptávání služeb v oblasti pevných i mobilních telekomunikačních sítí představuje – technicky – jediné možné řešení, ale že představuje postup, který jednoznačně směřuje k získání nejvhodnější nabídky.

90. Úřad konstatuje, že přestože mohl být předmět veřejné zakázky z čistě technického (technologického) hlediska nepochybně rozdělen na části, zadavatel při jeho vymezení nejednal bezdůvodně či excesivně. K tomu Úřad uvádí následující.

91. Zadavatel definoval svoje potřeby s ohledem na předmět svojí činnosti (hospodaření na rozsáhlých plochách lesní a zemědělské půdy), který s sebou nese častý pohyb pracovníků v terénu. Požaduje tedy – zjednodušeně řečeno – plnou integraci mobilních komunikačních služeb do poptávaného řešení. Touto plnou integrací se rozumí zejména požadavek na interní komunikaci v rámci celé podnikové sítě (tj. včetně mobilních telefonů) zcela zdarma, s čímž souvisejí i některé další výhody:

  • možnost existence jednoho kontaktního místa (recepce), ze kterého je možno hovory přepojovat na všechna telefonní čísla (včetně mobilních) bez dodatečných nákladů,
  • možnost pro pracovníky pohybující se nepravidelně jak v kanceláři, tak v terénu přesměrovat bez dodatečných nákladů přesměrovat svůj pevný telefon na mobilní telefonní číslo.

92. Obecně zadavatel – i s ohledem na své dřívější zkušenosti ze zadávacího řízení, ve kterém obdobný předmět plnění rozdělil na části – očekával ekonomicky výhodnější nabídky. Že taková úvaha zadavatele není nerozumná, prokazují i konstatování znalce ve znaleckém posudku. Znalec připouští, že v případě veřejné zakázky zadané jedinému operátorovi tento může využít většího obratu spojeného s provozováním pevných i mobilních služeb a nabídnout i bezkonkurenční ceny. Znalec ovšem také dodává, že aby mohlo k tomuto efektu dojít, musí proběhnout skutečná soutěž, resp. zadavatel nesmí vymezit zadávací podmínky tak, aby měl určitý operátor na předmětné plnění de facto monopol.

93. Zadavatelem obdržené nabídky také dokazují, že společné poptávání služeb v oblasti pevných i mobilních telekomunikačních sítí vedlo mimo jiné k unifikaci tarifů (kdy je za volání v běžných režimech, tj. do mobilních sítí a pevných linek v rámci České republiky, poskytovatelem účtována stejná cena, ať již je hovor uskutečněn z pevného, nebo mobilního telefonu), který umožňuje zadavateli zrušit vlastní hardwarové telefonní ústředny provozované doposud za účelem provozu tzv. GSM bran (zajišťujících volání z pevné linky na mobil za výhodnější tarif).

94. Za rozumnou a legitimní lze rovněž označit zadavatelovu argumentaci tím, že byl ke společnému poptávání služeb v oblasti pevných i mobilních telekomunikačních sítí veden i zájmem na řádném fungování celého komplexního komunikačního systému, které též vyžaduje jednoznačnou smluvní odpovědnost za funkčnost, jakož i za všechny provozní a bezpečnostní parametry provozu. Ostatně i znalec v kapitole 2.3.2.2 znaleckého posudku uvádí, že pro případ rozdělení předmětu veřejné zakázky (a tedy uzavření více smluv s více operátory) „v případě vzniku problémů např. charakteru nízké přenosové rychlosti nebo opakovaných rozpadů spojení mezi sítěmi různých operátorů bude složitější najít původce problému, neboť každá ze stran, bude tvrdit, že služba je v její části systému poskytována podle SLA a že problém je na straně druhé.“

95. Byť znalec hned v další kapitole znaleckého posudku uvádí, že mu není známo, jakým způsobem by mohlo oddělení smluvní odpovědnosti ovlivňovat provozuschopnost a funkčnost plnění veřejné zakázky, Úřad hodnotí toto vyjádření ve vztahu ke konstataci v kapitole 2.3.2.2 jako rozporné. Rozpor spatřuje Úřad v tom, že pokud se v praxi vyskytnou s plněním problémy, přičemž i znalec potvrzuje, že v takovém případě bude složité najít původce problému, je zřejmé, že přinejmenším stejně složité bude i uplatnění smluvní odpovědnosti vůči konkrétnímu operátorovi, resp. uplatnění požadavku na poskytování řádného plnění (nebude-li zadavatel schopen určit konkrétního původce problému, nemá proti komu uplatňovat smluvní odpovědnost, ať už ji ve smlouvě samotné nastaví jakkoli); těžko si lze tedy představit, že tu nebude žádná implikace rozdělení předmětu veřejné zakázky na části pro smluvní odpovědnost. Na tomto rozporu nemůže nic změnit ani skutečnost, že na provozuschopnost a funkčnost plnění v teoretické či technologické rovině oddělení smluvní odpovědnosti vliv mít skutečně nemusí.

96. Ve světle právě uvedeného je možno konkrétní okolnosti předmětné veřejné zakázky porovnat s kritérii, které pro konstatování existence povinnosti rozdělit veřejnou zakázku na části vymezil Krajský soud v Brně ve shora citovaném rozsudku ze dne 2. 3. 2010 sp.zn. 62 Af 7/2010.

97. Pokud soud uvádí, že rozdělení veřejné zakázky na části přichází v úvahu obecně tehdy, pokud plnění v rámci jednotlivých částí budou plněními svým charakterem odlišnými, a naopak nebude vhodné zejména tehdy, pokud bude předmět zakázky tvořen plněními navzájem se neodlišujícími nebo plněními, která na sebe úzce navazují, Úřad konstatuje, že s ohledem na požadavky zadavatele na vnitřní provázanost celého jeho komunikačního systému lze dospět k závěru, že se v celém rozsahu poptávaného plnění jedná o služby, které na sebe úzce navazují.

98. Pokud jde o uvedené požadavky zadavatele, Úřad je toho názoru, že jsou zcela legitimní a nevybočují z mezí legitimní ekonomické úvahy, pro kterou by měl mít zadavatel prostor.

99. Pokud dále soud uvádí, že k rozdělení veřejné zakázky na části lze přistoupit zásadně tehdy, pokud je důvod předpokládat, že za plnění po částech bude zadavatel platit v součtu nižší cenu, Úřad konstatuje, že díky specifickým podmínkám cenotvorby telekomunikačních operátorů ve vztahu k jejich nákladům (které jsou popsány i v kapitole 2.3.1.5 znaleckého posudku) toto nelze apriorně předpokládat.

100. Úřad tedy na tomto místě rekapituluje, že při posuzování toho, zda se zadavatel při vymezení předmětu veřejné zakázky nedopustil porušení zásady zákazu diskriminace, vyšel z těchto úvah:

  • způsob, jakým zadavatel vymezil předmět veřejné zakázky, resp. šíře tohoto předmětu, byla způsobilá mít dopad na konkurenční prostředí mezi dodavateli; tento dopad však ve skutečnosti nedosahuje nijak extrémní intenzity (v zadávacím řízení, které zadavatel zahájil jako samostatné pro oblast pevných telekomunikačních služeb, cca 1,5 roku před zahájením předmětného zadávacího řízení, obdržel tři kvalifikované nabídky, nyní obdržel dvě; příklad samotného navrhovatele navíc dokazuje, že tento typ zadávacích řízení není zcela uzavřen ani operátorům bez vlastní technické infrastruktury v oblasti mobilních telekomunikací);
  • důvody, pro které se zadavatel rozhodl vymezit předmět veřejné zakázky jako společné poskytování služeb v oblasti pevných i mobilních telekomunikačních sítí, nenesou znaky libovůle a nevybočují z mezí legitimní ekonomické úvahy, jakou by mohla provést jakákoli jiná osoba v postavení obdobném zadavateli.

101. Úřad konstatuje, že po pečlivém posouzení individuálních okolností tohoto případu, nedospěl k závěru, že by byl předmět dané veřejné zakázky vymezen v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1 zákona.

102. Závěrem Úřad uvádí, že je to právě jeho přesvědčení o nutnosti zkoumat při posuzování (ne)existence skryté (nepřímé) diskriminace individuální okolnosti daného případu, které brání přijmout navrhovatelem předložený znalecký posudek jako celek za podklad pro vydání rozhodnutí (opodstatněnost požadavku na společné plnění služeb v oblasti pevných i mobilních telekomunikačních sítí záleží zejména na požadavcích, které má zadavatel na poptávané plnění).

103. Úřad přitom nepovažuje zadávací podmínky přezkoumávané veřejné zakázky a veřejné zakázky „Poskytování služeb elektronických komunikací“, jejímž zadavatelem je Povodí Vltavy, s.p., (a ke které vypracovával znalec znalecký posudek) za zcela srovnatelné. Z pohledu možných dopadů do konkurenčního prostředí dodavatelů (které jsou pro úvahy týkající se případného porušení zásady zákazu diskriminace zásadní) lze poukázat například na zásadní rozdíl týkající se požadovaných technologií pro mobilní komunikace, kdy znalec u veřejné zakázky zadávané Povodí Vltavy, s.p., konstatuje (a z tohoto konstatování jistě vychází i při formulaci svých závěrů), že „podmínku poskytování služby UMTS a CDMA jedním operátorem lze označit za diskriminující, neboť na českém trhu se nachází pouze jeden takový operátor, a to je Telefonica O2“. Podle znalce tedy zadavatel takovým požadavkem pro danou veřejnou zakázku de facto vyloučil konkurenci mezi dodavateli. Naproti tomu v přezkoumávaném případě obdobný požadavek v zadávací dokumentaci stanoven nebyl.

104. Úřad přesto některé části znaleckého posudku jako podklad pro rozhodnutí převzal, a to zejména ty části, které popisují situaci na relevantním telekomunikačním trhu. Pokud zadavatel ve svém podání ze dne 4. 4. 2013 uvádí, že znalecký posudek nelze zahrnout mezi podklady pro rozhodnutí, protože byl předložen v době, kdy již uplynula lhůta stanovená Úřadem pro navržení důkazů, Úřad uvádí, že až do vydání usnesení ze dne 8. 4. 2013 č.j. ÚOHS-S549/2012/VZ-6182/2013/511/MFl žádná taková lhůta stanovena v předmětném řízení nebyla a podle § 36 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí.

V. K ZAMÍTNUTÍ NÁVRHU

105. Podle § 118 odst. 1 zákona nedodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.

106. Podle § 118 odst. 5 písm. a) zákona Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle odstavce 1 nebo 2.

107. Úřad posoudil jednání zadavatele a vzhledem k tomu, že dospěl k závěru, že při vymezení předmětu veřejné zakázky postupoval v souladu se zákonem, návrh navrhovatele ze dne 20. 9. 2012 zamítl.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, tř. Kpt. Jaroše 7, Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

 

otisk úředního razítka

 

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

 

Obdrží:

1. JUDr. Vladimír Tögel, advokát, Ostrovského 253/3, 150 00 Praha 5

2. Tomáš Pfeffer, Šermířská 2378/3b, 169 00 Praha 6

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

 

 

 



[1] Service Level Agreement – smlouva o úrovni poskytované služby

[2] Quality of Service – kvalita poskytované služby

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

Jednací číslo:
Věc:
Účastník:
Text rozhodnutí:
Rok:
Rok vydání:
Oblast:
Typ rozhodnutí:
Typ řízení:
Instance:
cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz