Zakázané dohody - kartely

 

Následující text je určen spíše pro odborně zaměřené pracovníky zadavatelů, disponující zejména právnickým vzděláním, a pokouší se uvést čtenáře blíže do problematiky tzv. zakázaných dohod (včetně relevantní právní úpravy).

Dohody narušující soutěž bývají často označovány jako kartely, ačkoliv zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže) ve znění pozdějších předpisů, pojem kartel neužívá. Zákon užívá pojem „dohody narušující soutěž“, za které považuje dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže. Pro všechny typy jednání zákon používá souhrnné označení (legislativní zkratku) „dohody“. Souhrnně bývají uvedené tři typy jednání nazývány jako zakázané dohody nebo také kartely, zejména jsou-li uzavřeny mezi přímými konkurenty na trhu („kartel“ v užším slova smyslu). Na právní kvalifikaci to však nemá vliv, všechny tři typy jednání jsou stejně zakázané a též sankciované. Vymezení zakázaných dohod v českém právu je obdobné vymezení v právu Evropské unie, kterým se národní soutěžní právo inspiruje.

Kartelové dohody představují nejzávažnější porušení zákona a mají závažný dopad na ekonomiku i konečného spotřebitele. Nebezpečnost kartelů pro hospodářskou soutěž spočívá především v ovlivnění podmínek na trhu jinak než poctivě odvedeným výkonem, což vede ke zkreslení soutěže, ať již jde o cenu, obchodní podmínky soutěžitelů či jejich počet.

Zakázané jsou především dohody, které obsahují tzv. tvrdá omezení (hard core), jako např. dohody o cenách, rozdělení trhu, uplatňování rozdílných podmínek či dohody typu bid rigging apod.

Tyto dohody mají už ze své podstaty (pro svůj cíl, object) negativní dopad na hospodářskou soutěž na trhu, proto jsou bez dalšího považovány za protisoutěžní. Řečeno jinými slovy, dohody obsahující hard-core ustanovení jsou zakázané vždy, neboť jejich předmětem je narušení hospodářské soutěže. Za narušení hospodářské soutěže na trhu výrobků nebo zboží se považuje vyloučení, omezení, jiné narušení nebo ohrožení soutěže. U těchto dohod již není nezbytné zkoumat jejich skutečné konkrétní účinky na trh, zda k narušení soutěže skutečně došlo, jelikož v sobě vždy nesou přinejmenším potenciál narušit soutěž. Tím méně je nutné pro konstataci zákazu takové dohody zjišťovat úmysl stran narušit soutěž. Otázka dopadů dané dohody na trh má však význam při výpočtu pokuty.

Podle vymezení kartelových dohod v zákoně není proto nutné, aby zakázaná dohoda k narušení hospodářské soutěže skutečně vedla, nebo aby následek fakticky již nastal. K vyvození postihu je možno přistoupit i tehdy, je-li zde dohoda, která k takovému následku může vést, a to bez ohledu na úmysl, který k přijetí takové dohody vedl. To znamená, že uzavření kartelové dohody je deliktem ohrožovacím, jehož následkem je ohrožení (tzn. reálné bezprostřední nebezpečí vzniku poruchy) zájmu chráněného zákonem. Potencialita narušení soutěže je přitom vztažena k protisoutěžnímu cíli dohody, ale i k jejímu protisoutěžnímu následku. Není to pouze cíl dohody, co způsobuje její potenciální negativní dopad na soutěž. Zakázané a neplatné jsou tedy jak dohody, jejichž cílem je narušení soutěže (bez ohledu na to, zda takového cíle bylo dosaženo), tak dohody, jež mají nebo mohou mít protisoutěžní následek (effect).

Kartelové dohody představují zásadní narušení hospodářského prostředí a s tím související snížení blahobytu spotřebitelů. Nejznámějším a nejvíce nebezpečným příkladem zakázaných dohod jsou již zmiňované dohody o přímém určení cen. Spotřebitel v takových případech nemá možnost nakupovat zboží či služby za konkurenční ceny, ale pouze za ceny určené kartelovou dohodou, které bývají zpravidla vyšší.

Neméně závažné jsou také dohody o rozdělení trhu, na němž si pak soutěžitelé přirozeně nekonkurují, trh se nevyvíjí a stagnuje. Takovým jednáním si soutěžitelé udržují pozici a na trhu a brání vstupu nových konkurentů. Spotřebitel je omezen v možnosti výběru mezi prodejci a s nižší konkurencí přicházejí vyšší ceny nabízeného zboží či služeb.

Následuje vysvětlení shora uvedených jednotlivých typů dohod:

 

Dohody mezi soutěžiteli

 

Tyto dohody bývají někdy označovány také jako dohody v užším smyslu. Dohodou je myšleno v podstatě každé ujednání, ve kterém je vyjádřena vůle soutěžitelů chovat se v budoucnu určitým předem stanoveným způsobem. Jde o konsensus mezi zúčastněnými podniky, který musí být nějakým způsobem projeven, ať už formou písemné smlouvy či ústně nebo jen mlčky (konkludentně). Tyto dohody nemusejí splňovat náležitosti dohod (smluv) ve smyslu občanského či obchodního zákoníku. Kartelové dohody v nepísemné podobě je však mnohdy složité odhalit a prokázat. Jako důkazy mohou sloužit záznamy o pravidelných schůzkách nebo jiné kontakty či nějaký druh vzájemné korespondence.

Pro větší srozumitelnost lze říci, že o kartelovou dohodu se jedná tehdy, pokud konkurenti přestali mezi sebou soutěžit a tuto soutěž nahradili pro spotřebitele „neviditelnou“ tajnou domluvou. Ta všem jejím účastníkům zaručuje bezstarostný zisk, který zaplatí spotřebitel. Soutěžitelé tak vyloučili riziko svého případného neúspěchu v tvrdé konkurenci a tuto možnou ztrátu nahradili uměle jistotou – ziskem, který zaplatí spotřebitel zpravidla vyšší cenou zboží, případně též jeho nižší kvalitou.

 

Rozhodnutí sdružení soutěžitelů

 

Pod legislativní zkratku „dohoda“, jak již bylo uvedeno, řadí zákon i rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které je tak dalším ze tří typů zakázaných dohod. Toto rozhodnutí sdružení zahrnuje nejen rozhodnutí, dohody, usnesení orgánů sdružení či opatření jeho výkonných orgánů, ale také může jít o stanovy, vnitřní předpisy sdružení apod. Rozhodnutí sdružení soutěžitelů nemusí být vydáno ve formě předvídané interními předpisy sdružení.

Abychom mohli konstatovat porušení zákona přijetím zakázaného rozhodnutí sdružení, je třeba prokázat splnění tří definičních znaků pro tento delikt. Předně musí jít o úkon sdružení, tzn. ten, kdo za sdružení daný úkon učinil, musí být orgánem/osobou oprávněnou za sdružení vystupovat, nebo tak alespoň musí být členy sdružení vnímán. Za druhé musí jít o adresný úkon sdružení směřující k jeho členům (a to i nepřímo, např. prostřednictvím profesního časopisu dodávaného členům, internetových stránek sdružení, médií apod.). Posledním znakem je snaha o unifikaci soutěžního chování určitého okruhu soutěžitelů, kteří jsou členy sdružení (zejména u doporučujících forem rozhodnutí sdružení soutěžitelů může směřovat i vůči širšímu okruhu adresátů, včetně subjektů stojících mimo sdružení soutěžitelů). Aby rozhodnutí sdružení soutěžitelů bylo v rozporu se zákonem, musí v sobě zahrnovat alespoň nepřímý návod společného postupu. Protisoutěžní musí být již samo přijetí rozhodnutí, jeho faktická aplikace má vliv toliko na dopad rozhodnutí na trh.

Obzvláště nebezpečné pro hospodářskou soutěž jsou nejrůznější snahy sdružení soutěžitelů směřující k unifikaci cen, obchodních podmínek apod. u svých členů; i jen pouhá existence adresného cenového doporučení ze strany sdružení vede k tomu, že následné chování soutěžitelů na trhu nevyplývá z jejich samostatné a nezávislé úvahy, nýbrž je ovlivněno ze strany sdružení. Může se například jednat o přijímání ceníků výrobků a služeb závazných pro členy sdružení, včetně např. kalkulačních vzorců, či stanovení rozdílných nebo nepřiměřených podmínek ze strany sdružení soutěžitelů pro výkon činnosti členů takového sdružení.

 

Jednání ve vzájemné shodě

 

Posledním ze tří typů zakázaných dohod podle zákona je jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, které je také řazeno pod zákonem zavedenou zkratku „dohoda“.

Znakem jednání ve vzájemné shodě bývá nejčastěji určitý společně koordinovaný postup, vědomě nahrazující rizika soutěže určitou formou kooperace či slaďováním chování soutěžitelů. Cílem tohoto jednání soutěžitelů je pak preventivní odstranění nejistoty o budoucím chování jiných soutěžitelů, v případě horizontálního vztahu mezi soutěžiteli pak jde o odstranění takové nejistoty o budoucím chování konkurentů. K popsané formě kooperace zpravidla dochází prostřednictvím přímých nebo nepřímých kontaktů mezi soutěžiteli.

Porušením zákona jednáním ve vzájemné shodě je tedy takové chování soutěžitelů, které koordinovaně omezuje soutěž mezi nimi a rizika této soutěže nahrazuje praktickou vzájemnou kooperací, aniž by přitom soutěžitelé mezi sebou uzavřeli dohodu v užším slova smyslu (viz výše), v podstatě se chovají, jakoby tato dohoda byla mezi nimi uzavřena. Jde tak o jakousi „záchrannou síť“, do které lze zařadit jednání nesplňující striktnější náležitosti dohody v užším slova smyslu.

Podle současné rozhodovací praxe českých správních soudů představuje jednání ve vzájemné shodě takový způsob jednání na trhu, který předpokládá dva základní prvky. Jednak vzájemné slaďování jednání (záměru jednat) mezi soutěžiteli a poté následné jednání (realizace sladěného záměru) na trhu s tím, že mezi těmito dvěma prvky musí být příčinná souvislost. V praxi však často bude docházet k situacím, kdy se tyto dva prvky mohou i dále prolínat, kdy v průběhu realizace sladěného záměru pokračují soutěžitelé ve vzájemných kontaktech a výměně informací za účelem dalšího slaďování svého postupu. Jednotlivé prvky nelze vždy dost dobře od sebe oddělit, neboť tvoří jedno protisoutěžní jednání.

 

Horizontály, vertikály

 

Podle úrovně působení kartelů na trhu můžeme zakázané dohody dělit na horizontální a vertikální. Horizontálními dohodami jsou dohody mezi soutěžiteli, kteří působí na stejné úrovni trhu, tzn. že strany příslušné dohody působí na stejné úrovni výroby nebo distribuce určitého zboží či služeb; jedná se o dohody mezi konkurenty, např. výrobci téhož nebo vzájemně zastupitelného zboží. Existenci působení na stejné úrovni téhož relevantního trhu je třeba interpretovat z pohledu dodavatele či navazujícího odběratele příslušného plnění. Dva soutěžitelé mohou být podle charakteru své činnosti na různých relevantních trzích ve vzájemně odlišném postavení. Protisoutěžní jednání v horizontále způsobuje nejzávažnější následky, a to bez ohledu na skutečnost, zda jde o konkurenty současné (skutečné, faktické) nebo potenciální (možné, budoucí).

Vertikálními dohodami jsou dohody mezi soutěžiteli, kteří působí na různých úrovních trhu zboží, tj. na různých úrovních výroby nebo distribuce; jako typický příklad dohod ve vertikále lze uvést dohodu mezi výrobcem zboží a jeho distributorem, dohodu mezi velkoobchodníkem a maloobchodníkem apod.

 

Proč je kartel nebezpečný – dopady

 

Podstatou kartelů je dohoda nebo jiné vzájemné srozumění mezi soutěžiteli, způsobilé narušit svobodnou hospodářskou soutěž mezi podniky a zkreslit její výsledky.

Negativní dopad kartelu se projeví omezením nebo přímo vyloučením konkurence mezi současnými či potenciálními soutěžiteli. Újmu pocítí také spotřebitelé, kteří budou mít menší výběr a/nebo budou nuceni nakupovat za vyšší ceny, než jaké by vznikly za fungující hospodářské soutěže.

Kartelové dohody uzavírají soutěžitelé s cílem omezit soutěž, rozdělit si a ovládnout trh. Tyto dohody mají zajistit svým účastníkům pravidelný zisk bez rizik a nejistot vyplývajících z konkurenčního boje a bez nutnosti investovat do dalších inovací. Takovou dohodou si rovněž zajišťují pozici na trhu a výhodu proti soutěžitelům, kteří by mohli nově vstoupit na trh.

Kartely mají velmi negativní dopad na ekonomiku. Podnikům odebírajícím zboží od členů kartelových dohod se zvyšují ceny služeb, zboží a surovin, což může mít nežádoucí vliv na celý evropský průmysl a dochází tak ke snížení celkové evropské průmyslové konkurenceschopnosti. To v konečném důsledku poškozuje spotřebitele, dochází ke snížení jejich blahobytu. Kartelistům naopak přináší účast na zakázané dohodě vyšší zisk a velké výhody oproti nezúčastněným konkurentům. Proto je důležitá role soutěžních úřadů, které postihují porušení protikartelových zákonů.

 

Výjimky ze zákazu dohod

 

Legální

 

Zákon o ochraně hospodářské soutěže nepovažuje za zakázanou takovou dohodu, která současně splní tři podmínky pro aplikaci výjimky ze zákazu. Těmi jsou:

a) skutečnost, že dohoda přispěje ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje a vyhrazuje spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích,

b) neuloží soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů podle písmene a),

c) neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody.

 

Dohody zanedbatelného významu

 

Dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou podle § 3 odst. 1 věty druhé zákona považovány za zakázané (pravidlo de minimis), někdy jsou označovány jako tzv. bagatelní kartely. Do konce srpna 2009 obsahoval přímo zákon vymezení těchto dohod. Novelou účinnou od 1. 9. 2009 bylo dané ustanovení zrušeno a ponecháno na Úřadu, aby určil, které dohody považuje za bagatelní. Úřad proto na svých webových stránkách vydal Oznámení o dohodách zanedbatelného významu, které blíže vymezuje okruh dohod, jež Úřad nepovažuje za zakázané. Nicméně je možné říci, že oznámení je obsahově podobné ustanovení zákona, které dříve vymezovalo tyto bagatelní dohody.

Konkrétně to tedy znamená, že za dohody de minimis se považují dohody v případech, kdy:

a) společný podíl soutěžitelů, kteří jsou účastníky horizontální dohody, nepřesahuje 10 % na kterémkoli dohodou dotčeném relevantním trhu,

b) podíl žádného ze soutěžitelů, kteří jsou účastníky vertikální dohody, nepřesahuje 15 % na kterémkoli dohodou dotčeném relevantním trhu.

Pokud však dohoda obsahuje tzv. tvrdá omezení (hard core, viz výše) není ji možné dle uvedeného pravidla vyjmout, i kdyby její účastníci nedosahovali stanovených podílů.

 

Leniency program

 

Jak vyplynulo z předchozího, odhalit a prokázat kartelovou dohodu je velmi těžké, často ani neexistují přímé důkazy. Za účelem překonání této „důkazní nouze“ antimonopolní úřady vytvořily efektivní nástroj v boji s kartely, a to tzv. leniency program. Účastník kartelu má možnost informovat soutěžní úřad o existenci kartelové dohody a pokud poskytuje nové informace, umožňující vést správní řízení a prokázat kartel, má vysokou šanci vyváznout bez pokuty, případně mu bude uložena pokuta ve snížené sazbě. V současné době v České republice účinný Leniency program je zaměřen právě na zakázané dohody uzavírané mezi vzájemnými konkurenty na trhu (horizontální kartely). Více o tomto programu je možné zjistit na webových stránkách Úřadu.

cs | en