Kvalifikace

 

Nepřiměřené požadavky na kvalifikaci: Autorizace dodavatele  

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 7. 2008, č. j. ÚOHS-S115/2008/VZ-13469/2008/530/Kr, potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 26. 1. 2008, č. j. UOHS-R135,151/2008/02-1007/2009/310/JHa

 

Předmětem plnění šetřené veřejné zakázky byl pronájem zařízení pro měření rychlosti a monitorování jízdy na červenou. Zadavatel v rámci profesních kvalifikačních předpokladů požadoval předložení autorizace k výkonu úředního měření v oboru měření rychlosti silničních vozidel, a to podle § 13 odst. 1 písm. c) a § 21 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů. Ve správním řízení Úřad zjistil, že autorizace k výkonu úředního měření je pověření této činnosti ve smyslu § 21 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů. Před udělením rozhodnutí o autorizaci prokazuje subjekt svou způsobilost v souladu se zmíněným zákonem o metrologii a § 13 vyhlášky č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření. Autorizovaný subjekt pak vydá doklad o úředním měření, který je veřejnou listinou. Avšak pokud subjekt jako dodavatel zařízení a souvisejících služeb měření neprovádí, není požadavek na tuto autorizaci ze strany zadavatele nutný. S odkazem na tuto skutečnost vzhledem k tomu, že předmětem šetřené veřejné zakázky byl pouze pronájem zařízení pro měření rychlosti, Úřad konstatoval, že zadavatel porušil § 50 odst. 3 ZVZ v návaznosti na § 54 písm. d) ZVZ tím, že v zadávací dokumentaci stanovil v rámci profesního kvalifikačního předpokladu povinnost předložit doklad osvědčující odbornou způsobilost uchazeče, která však není pro plnění veřejné zakázky nezbytná podle zvláštních právních předpisů.

Uvedené rozhodnutí Úřadu bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 13/2009-67 ze dne 7. 4. 2011.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 18. 9. 2013, č. j. ÚOHS-S206/2013/VZ-17892/2013/511/ABr

 

V tomto rozhodnutí Úřad posuzoval požadavek zadavatele na prokázání kvalifikace dodavatele předložením osvědčení autorizovaného inženýra v oboru dopravní stavby

Vybrané činnosti ve výstavbě, zahrnující odborné vedení provádění stavby nebo její změny, která je předmětem zadávané veřejné zakázky, může na území České republiky provádět buďto osoba s příslušnou autorizací, nebo případně osoba uvedená v § 7 odst. 1 písm. b) zákona o autorizaci (tedy zejm. občané členských států EU), která získala status usazené nebo hostující osoby v souladu se zákonem o autorizaci. Jiné osoby tyto činnosti vykonávat nesmějí.  Ustanovení § 51 odst. 7 ZVZ připouští možnost předložení čestného prohlášení zahraničním dodavatelem, na základě kterého je potom kvalifikace uchazeče považována za prokázanou. Tato možnost je však dána pouze tehdy, jestliže zvláštní předpis nestanoví něco jiného. Tímto zvláštním právním předpisem je právě výše uvedený zákon o autorizaci.

Jestliže zadavatel v oznámení o zakázce a v zadávací dokumentaci stanovil, že k prokázání profesních kvalifikačních předpokladů požaduje doložení osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci minimálně 1 osoby podle ustanovení § 158 odst. 1 a § 160 stavebního zákona, odpovědné za vedení realizace příslušných stavebních prací, a to doložením osvědčení autorizovaného inženýra v oboru dopravní stavby, vydaného ČKAIT podle zákona o autorizaci, stanovil požadavky na prokázání profesních kvalifikačních předpokladů diskriminačním způsobem, neboť nepřipustil, aby uchazeči prokázali profesní kvalifikačních předpoklad postupem podle zákona o autorizaci, tj. nejen osvědčením o autorizaci v příslušném oboru, ale rovněž i osvědčením o registraci v příslušném oboru v případě osob usazených nebo hostujících.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 22. 3. 2018, č. j. ÚOHS-S0392/2017/VZ-06464/2018/533/PŠo

(v pořadí druhé prvostupňové rozhodnutí vydané po vrácení věci rozhodnutím sp. zn. R0222/2017)

 

Vypracování studie proveditelnosti má pro projektovou přípravu stavby zásadní význam a může snížit náročnost vypracování podkladů v procesu územního plánování. Zapojení autorizovaných osob do realizace studie proveditelnosti je běžnou praxí, zejména u projektů zásadního významu (páteřní železniční trať).

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 21. 3. 2018, č. j. ÚOHS-S0313/2017/VZ-08694/2018/512/KMo, potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 11. 6. 2018, č. j. ÚOHS-R0059/2018/VZ-17279/2018/321/EDy

 

Zadavatel požadoval všechny doklady, včetně dokladu o vzdělání, výhradně v českém jazyce. Takový požadavek je nepřípustný. Doklady požadované podle právního řádu České republiky mohou být nahrazeny i obdobnými doklady podle právního řádu země, ve které se vydávají, avšak za splnění podmínky, že musí být k těmto dokladům připojen i jejich překlad do českého jazyka. Výjimkou jsou doklady ve slovenském jazyce, který je pro účely předkládání dokladů v zadávacím řízení postaven na úroveň totožnou ve vztahu k jazyku českému, a doklady o vzdělání v latinském jazyce, neboť některé diplomy z českých veřejných vysokých škol jsou vydávány v jazyce latinském.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 17. 7. 2017, č. j. ÚOHS-S0167/2017/VZ-20887/2017/541/PDz, potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 17. 10. 2017, č. j. ÚOHS-R0120/2017/VZ-30111/2017/323/EBr

 

V posuzovaném rozhodnutí o vyloučení zadavatel nejprve uvádí, že doklad „Osvedčenie o vykonaní skúšky odbornej spôsobilosti“ nemohl být uznán jako rovnocenný zahraniční doklad, neboť se nejedná o autorizaci v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství vydanou dle autorizačního zákona. Tamtéž však zadavatel rozdílně uvádí, že navrhovatel nedoložil doklad, který by bylo možné uznat jako rovnocenný autorizaci v oboru dopravní stavby dle autorizačního zákona. Z právě uvedeného vyplývá, že na základě zadavatelem podaných informací v rozhodnutí o vyloučení není zřejmé, jaký doklad ve skutečnosti považuje za rovnocenný zahraniční doklad, když nejprve za takový doklad považuje autorizaci v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství dle autorizačního zákona, který současně ani neuvedl ve svých požadavcích na technické kvalifikační předpoklady uvedených v části A, čl. 3.7.1, bodu 10 písm. a) kvalifikační dokumentace.

Nehledě na výše uvedené zadavatel v citovaném rozhodnutí o vyloučení dále odůvodňuje vyloučení navrhovatele s odkazem na skutečnost, že předmětný doklad neopravňuje jeho držitele k výkonu projektových prací, které však s přihlédnutím k výše zjištěným skutečnostem vůbec nejsou předmětem plnění veřejné zakázky.

Srov. závěry potvrzujícího rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0120/2017/VZ-30111/2017/323/EBr: Není v kompetenci zadavatele posuzovat, zda autorizace pro výkon stavebního dozoru vydaná SKSI odpovídá autorizaci vydané dle autorizačního zákona, neboť problematiku uznávání kvalifikace autorizovaných inženýrů podrobně upravuje právě autorizační zákon, přičemž je to ČKAIT, která působí jakožto uznávací orgán pro posuzování odborné kvalifikace a jiné způsobilosti pro výkon vybraných činností dle autorizačního zákona (viz § 30d autorizačního zákona). Vzhledem k tomu, že zadavatel v rozhodnutí o vyloučení jako důvod pro vyloučení navrhovatele z účasti v zadávacím řízení na veřejnou zakázku uvedl, že předmětný doklad neopravňuje jeho držitele k výkonu projektových prací, ačkoliv výkon projektových prací prokazatelně není součástí předmětu plnění veřejné zakázky, je třeba výše uvedenou argumentaci zadavatele také označit jako porušující zásadu transparentnosti.

 

Nepřiměřené požadavky na kvalifikaci: Délka praxe na plnění participující osoby

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 8. 12. 2008, č. j. ÚOHS-S243/2008/VZ-21823/2008/530/Va

 

Předmětem šetřené veřejné zakázky byly služby spočívající v poskytování právní pomoci v rámci privatizace bytového fondu. V rámci technických kvalifikačních předpokladů požadoval zadavatel předložení seznamu techniků či technických útvarů, jež se budou podílet na plnění veřejné zakázky (§ 56 odst. 2 písm. b) ZVZ), ze kterého bude vyplývat, že dodavatel má k dispozici minimálně 1 advokáta zapsaného v seznamu advokátů ČAK, oprávněného poskytovat právní služby na území ČR, s min. praxí 20 let jako advokát. Úřad po přezkoumání postupu zadavatele i obsahu zadávacích podmínek neshledal objektivní skutečnosti na straně zadavatele, které by odůvodňovaly jeho požadavek na praxi jednoho z advokátů v délce minimálně 20 let. Jak je zřejmé z vymezení předmětu plnění veřejné zakázky uvedeného jak v oznámení zadávacího řízení, tak i v zadávací dokumentaci, předmětem šetřené veřejné zakázky bylo poskytování „běžných“ právních služeb spočívajících v zajištění právní pomoci při prodeji bytových jednotek (tedy např. příprava smluv, příprava návrhu na zápis změny vlastnického práva do katastru nemovitostí, odborné konzultace s tímto související atd.), tedy právních služeb, které musí být schopen poskytnout každý advokát zapsaný v seznamu advokátů České advokátní komory. Na této skutečnosti nic nemění ani argument zadavatele, že „se jedná o změnu stávajících vztahů k bytům, které byly založeny před více než dvaceti lety“ a že bude nutné „vycházet z tehdejší právní úpravy jakož i tehdejší právní praxe“, neboť každý „kvalifikovaný“ advokát by měl být schopen se v „tehdejší“ právní úpravě orientovat a právní služby tohoto charakteru řádně poskytnout. Požadavek zadavatele na minimální praxi u vedoucího advokáta spočívající v délce nejméně 20 let považoval Úřad za diskriminační a nepřiměřený předmětu veřejné zakázky, tudíž za učiněný v rozporu se zákonem, přičemž stanovení nezákonného kritéria zužujícího potencionální uchazeče pouze na uchazeče s takto dlouhou délkou praxe mohlo v šetřeném případě odradit další zájemce o danou veřejnou zakázku mající zkušenosti s realizací obdobných veřejných zakázek a podstatně tak mohlo ovlivnit i pořadí úspěšnosti nabídek.

Uvedené rozhodnutí Úřadu bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 29/2009-56 ze dne 16. 3. 2011.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 8. 7. 2016, č. j. ÚOHS-S0342/2016/VZ-28450/2016/541/JCh

 

Úřad v tomto rozhodnutí posuzoval přiměřenost požadavku na délku praxe a dospěl k závěru, že požadavek na praxi 15 let v oboru ICT u pozice hlavního architekta je v tomto specifickém případě, kdy předmětem plnění veřejné zakázky je výkon funkce hlavního architekta, který je nositelem koncepce celého eGovernmentu v České republice, tedy rozvoje elektronizace celé veřejné správy, tj. na celorepublikové úrovni, odůvodněn nutností znalostí a zkušeností z oblasti historického vývoje informačních systémů využívaných jednotlivými orgány veřejné správy, přičemž je nezbytné zdůraznit, že zadavatel je ústředním a koordinačním orgánem eGovernmentu.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 12. 4. 2016, č. j. ÚOHS-S0092/2016/VZ-15519/2016/532/MOn

 

Předmětem posouzení v této věci byl požadavek zadavatele na prokázání kvalifikace, který v důsledku znamenal, že každá osoba v klíčové roli by zadavatelem stanovený požadavek splnila za 12 let praxe v oboru datových skladů, respektive ještě později. Požadavky zadavatele však musí být úměrné předmětu, druhu a složitosti veřejné zakázky.

Argumentem, že kvalifikace byla zadavatelem nastavena přiměřeně, není a ani nemůže být skutečnost, že zadavatel obdržel celkem tři žádosti o účast, přičemž podle jeho vyjádření všichni tito dodavatelé v plném rozsahu kvalifikaci prokázali.

Z pohledu, zda osoba v klíčové roli je odborně způsobilá či nikoliv, je zcela lhostejné, zda svoje zkušenosti získala při plnění referenční zakázky dodavatele, či jiné zakázky realizované dodavatelem, či jako osoba pracující v zaměstnaneckém poměru u jiného dodavatele, či např. jako samostatná fyzická osoba. Z pohledu zákona a zejména vzhledem k účelu prokazování technické kvalifikace je rozhodující to, zda konkrétní odborník po stanovenou dobu setrvával na požadované pozici, respektive kolika projektů se jeho působení týká.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 13. 1. 2016, č. j. ÚOHS-S0868/2015/VZ-01459/2016/523/ASo, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 30. 8. 2016, č. j. ÚOHS-R0037/2016/VZ-35983/2016/321/OHo

 

Úřad v předmětném rozhodnutí uvedl, že s přibývajícími lety praxe nemusí nutně přibývat také zkušeností a dovedností osoby, která praxi získala. Je naopak možné, že s narůstající délkou praxe může osoba vykonávající předmětnou činnost považovat výkon své práce za určitou rutinu, přičemž nelze s jistotou tvrdit, že lze zlepšovat své schopnosti a zkušenosti „donekonečna“.

Požadavek zadavatele na prokázání patnáctileté praxe v oblasti poradenství pro specialistu operační efektivity je stanoven natolik obecně a široce (bez jakékoli oborové specializace), že lze učinit závěr, že pro splnění tohoto požadavku postačí prokázání praxe ve stanové délce v jakékoli „běžné“ poradenské činnosti, jejíž náplň mohla být de facto po celou dobu zcela stereotypní a jejíž znalost bylo možné si osvojit jistě i během kratší doby, než v zadavatelem požadovaných patnácti letech.

 

Vyřazení dodavatele z důvodu nesplacených pohledávek po splatnosti vůči zadavateli 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 4. 8. 2008, č. j. ÚOHS-S149/2008/VZ-13309/2008/540/PV

 

V uvedeném rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 50 odst. 1 ZVZ tím, že v zadávací dokumentaci vymezil jako předpoklad pro zadání předmětné zakázky dodavatelem předložení čestného prohlášení, že nemá vůči zadavateli nesplacené finanční závazky po lhůtě splatnosti, neboť takový požadavek byl učiněn nad rámec zákonem přípustných kvalifikačních předpokladů.

Zadavatel v zadávací dokumentaci uvedl, že „je oprávněn vyřadit z výběrového řízení uchazeče, který má vůči zadavateli nesplacené finanční závazky po lhůtě splatnosti. Uchazeč je povinen v nabídce doložit čestné prohlášení, že nemá vůči zadavateli nesplacené finanční závazky po lhůtě splatnosti. Nedoložení tohoto čestného prohlášení, případně doložení nepravdivého čestného prohlášení, bude posuzováno jako nesplnění zadávacích podmínek s následkem vyloučení uchazeče z účasti v zadávacím řízení.“ Ustanovení § 53 odst. 1 písm. f) až písm. h) ZVZ vymezuje požadavky spočívající v neexistenci daňových nedoplatků a nedoplatků na  ojistném (a penále) na veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, což jsou jediné zákonem taxativně vymezené požadavky na prokázání „bezdlužnosti“ dodavatele vůči státu. Nesplnění těchto požadavků je chápáno jako neschopnost dodavatele plnit zákonem uložené povinnosti vyplývající z výkonu jím prováděných činností. Požadavek na doložení „bezdlužnosti“ dodavatele vůči zadavateli, tak jak jej vymezil zadavatel v zadávací dokumentaci, je svou podstatou obdobný jako požadavek na neexistenci nedoplatků vůči státu, avšak svým obsahem jej nelze ztotožňovat, jelikož dluh vůči státu vzniklý v souvislosti s porušováním zákonem stanovených povinností je a priori vnímán jako nezákonné jednání, ovšem dluh vůči subjektu vzniklý na základě smluvního vztahu je pouze obchodním závazkem, jehož existenci nelze dávat do souvislosti se schopností uchazeče plnit předmět nového smluvního závazku. Požadavek na neexistenci nedoplatků vůči zadavateli nelze zařadit ani mezi ekonomické a finanční kvalifikační předpoklady, jelikož dluh dodavatele vůči zadavateli vykazuje znaky pouze jakýchsi referencí (vzájemného vztahu mezi zadavatelem a dodavatelem), nikoliv však znak objektivní ekonomické a finanční schopnosti dodavatele realizovat požadované plnění dané zakázky.

Nelze připustit ani možnost zařazení podmínky „bezdlužnosti“ mezi jiné požadavky zadavatele na plnění veřejné zakázky podle ust. § 44 odst. 3 písm. g) zákona, i když toto ustanovení umožňuje zadavateli uvést i další požadavky na plnění veřejné zakázky, je veřejný zadavatel povinen omezit jejich rozsah na požadavky bezprostředně související s předmětem veřejné zakázky. Podmínka „bezdlužnosti“ nemá žádný vztah k předmětu šetřené veřejné zakázky, a proto není možné tento požadavek uplatnit ani v rámci dalších požadavků zadavatele. Zadavatel proto pochybil, když si v zadávací dokumentaci tímto požadavkem podmínil zadání předmětné zakázky a následně v souvislosti s tímto vymezením vyloučil uchazeče pro nesplnění tohoto požadavku.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 11. 4. 2014, č. j. ÚOHS-S467/2012/VZ-1976/2014/531/OLu, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 20. 3. 2015, č. j. ÚOHS-R136/2014/VZ-7215/2015/321/OHo

 

Posuzování kvalifikace představuje jednu ze zásadních fází zadávacího řízení. Účelem posuzování kvalifikace je, aby v další fázi zadávacího řízení byly posuzovány a hodnoceny pouze nabídky takových dodavatelů, kteří jsou reálně schopni splnit předmět veřejné zakázky. Dodavatel je v rámci posuzování kvalifikace tedy posuzován jednak v obecné rovině na základě zákonem taxativně vymezených požadavků, ale také v přímém vztahu k předmětu plnění veřejné zakázky, a to na základě zadavatelem vymezených předpokladů, jejichž výčet musí být v souladu s ustanoveními zákona.

Bezdlužnost dodavatele vůči zadavateli se žádným způsobem nevztahuje k předmětu veřejné zakázky a ani nemá žádnou vypovídající hodnotu. Lze si představit situaci, kdy dodavatel, který by splnil tento požadavek, může být z důvodu jakéhokoliv jiného zadlužení v mnohem horší ekonomické situaci než ten, který by tento požadavek nesplňoval, avšak by neměl žádný jiný finanční závazek. Tato forma dluhu je pouhým vyjádřením vztahu mezi zadavatelem a dodavatelem a nemá žádný vztah k ekonomické schopnosti dodavatele plnit předmět dané zakázky. Zákon tedy neumožňuje, aby zadavatele požadoval po dodavateli takovéto prohlášení o „bezdlužnosti“ vůči zadavateli.

Požadavek zadavatele předložit čestné prohlášení uchazeče, že není dlužníkem Statutárního města Ústí nad Labem a příspěvkové organizace zřízené Statutárním městem Ústí nad Labem, je svou podstatou obdobný jako požadavek na doložení neexistence nedoplatků vůči státu, avšak svým obsahem jej nelze ztotožňovat, jelikož dluh vůči státu vzniklý v souvislosti s porušováním zákonem stanovených povinností je a priori vnímán jako nezákonné jednání, ovšem dluh vůči subjektu vzniklý na základě smluvního vztahu je pouze obchodním závazkem, jehož existenci nelze dávat do souvislosti se schopností uchazeče plnit předmět nového smluvního závazku.

 

Nepřiměřené požadavky na kvalifikaci: Výše obratu dodavatele (vůči hodnotě VZ)

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 2. 12. 2010, č. j. ÚOHS-S342/2010/VZ-15781/2010/510/MGr

 

Předmětem šetřené veřejné zakázky byla dodávka cisternové automobilové stříkačky. V zadávací dokumentaci zadavatel stanovil, že dodavatel doloží údaj o svém obratu prohlášením o dosažených obratech, přičemž uchazeč splňuje toto kritérium, pokud v období let 2006, 2007 a 2008 dosáhl minimálního obratu 200 milionů Kč za každý tento rok z prodeje automobilů.

Z hlediska posouzení oprávněnosti stanovení minimálního obratu ve vztahu k realizaci veřejné zakázky, jejímž předmětem je koupě cisternové automobilové stříkačky (CAS), je rozhodná souvislost požadovaného obratu s předmětem šetřené veřejné zakázky, zejména s jejím charakterem. Minimálním obratem zadavatel vyjadřuje svůj požadavek na „velikost dodavatele,“ který je podle jeho názoru schopný realizovat požadovanou veřejnou zakázku, avšak musí tak učinit s ohledem na rozsah činnosti stanovený předmětem veřejné zakázky. Zadavatelem zvolený minimální obrat potom snižuje pravděpodobnost, že by k realizaci díla byl vybrán subjekt, jehož finanční situace je do značné míry závislá na realizaci předmětné veřejné zakázky. Předpokládaná cena předmětu šetřené veřejné zakázky činila 5 milionů Kč, což znamená, že celkový požadovaný obrat za rok byl 40x vyšší než je předpokládaná hodnota veřejné zakázky.

Ke stanovení výše obratu za poslední tři účetní období Úřad uvedl, že je důležité zejména při veřejných zakázkách na stavební práce a na služby, protože při realizaci těchto zakázek vykonává dodavatel pro zadavatele činnosti zpravidla v delším časovém úseku a pro zadavatele je tedy nezbytné vybrat dodavatele, který výší obratu prokáže jistou míru stability a rovněž míru existenční závislosti respektive nezávislosti na dané veřejné zakázce, neboť případné neplnění ze strany dodavatele by ohrozilo realizaci veřejné zakázky. Při veřejné zakázce na dodávky, která představuje koupi jedné konkrétní věci, je bezesporu také důležité vybrat spolehlivého a stabilního dodavatele, nicméně zde již nehrozí takové riziko, že by se v průběhu plnění zakázky dostal dodavatel do takových obtíží, že by dodal pouze část plnění a na zbytek již neměl prostředky. Toto musí zadavatel zohlednit při stanovení ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů. Sporným momentem se jevil rovněž požadavek zadavatele na vztah obratu pouze a výhradně k prodeji automobilů. Takový požadavek však diskriminuje ty dodavatele, kteří by byli schopni realizovat předmětnou veřejnou zakázku, ale v současné době mají těžiště své podnikatelské činnosti v jiných odvětvích. Úřad uvedl, že výše obratu z prodeje automobilů nemusí zaručovat, že dodavatel prodává určitý počet právě té CAS, která je předmětem veřejné zakázky.

S ohledem na výše uvedené Úřad dospěl k závěru, že zadavatel nestanovil ekonomické a finanční kvalifikační kritérium týkající se doložení obratu dodavatele v souladu se ZVZ, neboť nevymezil minimální úroveň tohoto kvalifikačního předpokladu tak, aby odpovídal druhu, rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 26. 5. 2015, č. j. ÚOHS-S9/2015/VZ-12496/2015/532/KSt, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 19. 2. 2016, č. j. ÚOHS-R171/2015/VZ-06399/2016/323/MOd

 

V šetřeném případě stanovil zadavatel ekonomický a finanční kvalifikační předpoklad minimální výše obratu, jehož výše byla jedenáctinásobkem předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Při stanovování minimálního obratu je nutno přihlížet k předpokládané hodnotě VZ a době realizace předmětu veřejné zakázky, neboť je při plněních dlouhodobějšího charakteru nutné vybrat dodavatele, který výší obratu prokáže míru stability a určitou míru existenční nezávislosti na dané VZ.

Jednání zadavatele musí Úřad posuzovat podle údajů, které zadavatel předpokládal v době zahájení zadávacího řízení, a které uvedl v zadávací dokumentaci. Ne z údajů, které posléze vyplynuly z dalšího průběhu zadávacího řízení. Předmětem veřejné zakázky je vývoj, vytvoření, implementace a provozování služby Informačního systému pro kvalifikace a autorizaci.

Fakt, že se jedná o plnění dlouhodobějšího charakteru, které je důležité pro zajištění činnosti zadavatele sám o sobě není důvodem pro to, aby požadavek zadavatele na roční obrat uchazeče byl 11 krát vyšší než předpokládaná hodnota VZ. Tato výše požadovaného obratu je ve zjevném nepoměru s požadavkem zadavatele na míru ekonomické stability dodavatele a je tedy stanovena diskriminačním způsobem. Předmětem veřejné zakázky je vývoj, vytvoření, implementace a provozování služby Informačního systému pro kvalifikace a autorizaci. Jako polehčující okolnost však Úřad vzhledem k výše uvedenému posoudil skutečnost, že zadavatel obdržel nabídky od sedmi uchazečů - nedošlo tedy k úplnému vyloučení konkurenčního a soutěžního prostředí.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 11. 7. 2013, č. j. ÚOHS-S39/2011/VZ-13074/2013/521/HKu, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 27. 3. 2014, č. j. ÚOHS-R216/2013/VZ-6558/2014/310/PMa

 

Zadavatel nestanovil úroveň kvalifikačního předpokladu podle § 55 odst. 1 písm. c) ZVZ v souladu s § 55 odst. 3 písm. c) ZVZ tak, aby odpovídal druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, neboť k prokázání splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů požadoval doložení celkového ročního obratu za každé z předcházejících 3 účetních období ve výši min. 200.000.000,- Kč, ačkoliv předpokládaná hodnota veřejné zakázky činila 15.350.000 Kč. Požadavek zadavatele na doložení celkového ročního obratu je nepřiměřený s ohledem na výši předpokládané hodnoty veřejné zakázky.

Požadavek zadavatele na roční obrat uchazeče, který předpokládanou cenu veřejné zakázky přesahuje 13krát, nelze označit za přiměřený, jelikož míra rizika spojeného s neplněním veřejné zakázky, s ohledem na její předmět a rozsah, je ve zjevném nepoměru s požadavkem zadavatele na úroveň ekonomické stability dodavatele, přičemž tato skutečnost diskriminuje ostatní dodavatele na trhu, kteří jsou vzhledem ke svému předmětu činnosti a velikosti firmy (výši obratu) způsobilí předmět veřejné zakázky splnit.

 

Omezení délky referenčního období na stavební zakázky

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 21. 7. 2010, č. j. ÚOHS-S91/2010/VZ-6014/2010/520/ABr

 

V oznámení zadávacího řízení zadavatel požadoval podle § 56 odst. 3 písm. a) ZVZ předložit seznam významných stavebních prací realizovaných dodavatelem. V zadávací dokumentaci pak zadavatel stanovený požadavek upřesnil tak, že uvedený kvalifikační předpoklad splňuje dodavatel, který v posledních 2 letech provedl stavební práce, jejichž předmětem byly stavby v oblasti pozemního stavitelství, přičemž alespoň dvě stavby byly v oblasti zdravotního zařízení každá ve finančním objemu min. 20 milionu korun českých. V rozhodnutí Úřad konstatoval, že při posuzování technických kvalifikačních předpokladů je nutné zvažovat nejen nastavení technických parametrů zadavatelem, ale v případě, kdy zákon stanoví i určité časové parametry, je nutné, aby rozhodující subjekt zvažoval i přípustnost změny zákonem stanovených lhůt. Ustanovení § 56 odst. 3 ZVZ stanoví, že k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění veřejné zakázky na stavební práce může veřejný zadavatel požadovat seznam stavebních prací realizovaných dodavatelem v posledních 5 letech. Z dikce zákona vyplývá, že zadavatel může zvolit určitý způsob prokázání technických kvalifikačních předpokladů, nesmí tak však učinit přísněji než zákon. Změnu uvedené lhůty by bylo možné připustit pouze tehdy, jestliže by to bylo výhodnější pro uchazeče, což však není uvedený případ, neboť zadavatel svým postupem omezil počet potenciálně kvalifikovaných dodavatelů. Jestliže zadavatel v zadávací dokumentaci stanovil, že technický kvalifikační předpoklad podle § 56 odst. 3 písm. a) splňuje dodavatel, pokud v posledních 2 letech provedl příslušné stavební práce, zkrátil tím období, za které prokazují dodavatelé technické kvalifikační předpoklady z 5 let na 2 roky. Úřad dospěl k závěru, že zadavatel nedodržel § 56 odst. 3 písm. a) ZVZ.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 8. 2015, č. j. ÚOHS-S0365/2015/VZ-21903/2015/531/VČe        

 

Z dikce zákona lze dovodit, že v případě § 56 odst. 3 písm. a) zákona se jedná o fixní délku daného období. Zadavatel v rámci prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů na veřejnou zakázku požadoval seznam stavebních prací provedených dodavatelem za poslední 3 roky. Zadavatel tak neoprávněně zkrátil období, za které mohou dodavatelé prokazovat splnění technického kvalifikačního předpokladu z pěti let na tři roky.

Fakt, že všichni 3 uchazeči, kteří podali do zadávacího řízení nabídku, a kteří se tak fakticky podřídili neoprávněnému požadavku zadavatele na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů, kvalifikaci ve výsledku splnili, nemůže zhojit nezákonný postup zadavatele.

U podlimitní VZ nelze po dodavatelích a zájemcích požadovat k prokázání technických kvalifikačních předpokladů doložení dokladů prokazujících splnění technických kvalifikačních předpokladů již do nabídky namísto předložení čestného prohlášení, z jehož obsahu by bylo zřejmé, že dodavatel kvalifikační předpoklady požadované zadavatelem splňuje.

Zadavatel požadoval prokázání splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů dodavatele předložením pojistné smlouvy, ze které bude vyplývat jednoznačně pojištění, jejímž předmětem je pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou dodavatelem třetí osobě, a to ve výši min. 3 mil. Kč. Novelizací zákonem č. 55/2012 Sb. však byly ekonomické a finanční kvalifikační předpoklady byly jako takové ze zákona vypuštěny a jejich prokázání bylo nahrazeno toliko čestným prohlášením dodavatele. Veřejný zadavatel tak již není oprávněn požadovat v rámci této části kvalifikace obrat, pojištění a další účetní ukazatele. Případnou úhradu škody, která může při plnění veřejné zakázky jednáním dodavatele zadavateli vzniknout, zadavatel může zajistit nastavením vhodných obchodních podmínek.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 29. 5. 2014, č. j. ÚOHS-S342/2014/VZ-11433/2014/531/MTo

 

Zadavatel si může zvolit, zda bude či nebude po dodavatelích v rámci prokazování technické kvalifikace požadovat seznam stavebních prací, nemůže však volit délku období, za které případně bude seznam požadovat - délku období stanoví ust. § 56 odst. 3 písm. a) ZVZ kogentně na tři roky.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 5. 10. 2018, č. j. ÚOHS-S0323/2018/VZ-28851/2018/532/MOn

 

Úřad v dané věci konstatoval, že podle § 79 odst. 3 ZZVZ je pro posouzení doby plnění referenční zakázky relevantní okamžik jejího dokončení.

Jestliže zadavatel požadoval předložení seznamu referenčních VZ na stavební práce v posledních pěti letech, nelze předložit jako referenční zakázku splněnou dříve v minulosti, i když dodavatel následně vykonával na již předané stavbě související udržovací práce, které sice odpovídaly předmětu VZ i časovému rámci, ale nikoli už požadovanému objemu prací. Udržovacími pracemi se okamžik splnění původní VZ neposouvá.

 

Bezdůvodné stanovení omezujících kritérií referenčních zakázek

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 18. 4. 2008, č. j. ÚOHS-S089/2008/VZ-06320/2008/520/AB

a rozhodnutí Úřadu ze dne 18. 12. 2008, č. j. S295/2008/VZ-25477/2008/510/Od

 

V obou uvedených rozhodnutích Úřad konstatoval, že zadavatel porušil zásadu zákazu diskriminace, když po uchazečích požadoval předložení seznamu staveb, resp. dodávek (tj. referencí) provedených na území České republiky. Úřad konstatoval, že není objektivně zdůvodnitelné vyžadovat od dodavatelů předložení referencí o stavebních pracích, resp. o dodávkách pouze do České republiky. Takový požadavek nelze považovat za opodstatněný, neboť realizace předmětných stavebních prací či dodávek nepochybně nevykazuje podstatné odlišnosti od obdobných stavebních prací či dodávek realizovaných mimo území České republiky. Uvedeným vymezením minimální úrovně technických kvalifikačních předpokladů zadavatel neodůvodněně vyloučil předložení referencí o stavebních pracích, resp. o dodávkách provedených mimo Českou republiku. V souvislosti se stanovením výše uvedeného technického kvalifikačního předpokladu Úřad též konstatuje, že zadavatel nesmí stanovit v zadávací dokumentaci, resp. v oznámení zadávacího řízení, takové podmínky k prokázání kvalifikace, které by mohly omezovat práva potencionálních dodavatelů účastnit se zadávacího řízení, a v konečném důsledku podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Zadavatelem stanovená podmínka na předložení referencí pouze do České republiky vede k diskriminaci dodavatelů.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 3. 2008, č. j. ÚOHS-S056/2008/VZ-03935/2008/520/EM

 

Předmětem šetřené veřejné zakázky byly služby spočívající v „běžných“ úklidových pracích. V uvedeném rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel nepostupoval v souladu se zákonem, když v rámci prokazováni technických kvalifikačních požadoval od uchazečů předložení alespoň jedné služby obdobného charakteru jako je předmět veřejné zakázky, realizované pro veřejného zadavatele, kterým je orgán státní správy nebo samosprávy. V uvedeném rozhodnutí se Úřad neztotožnil s názorem zadavatele na stanovení požadavků na splnění technických kvalifikačních předpokladů z důvodů „specifik některých činností, které se vyskytují v jeho působnosti a vyžadují určitou regulaci jak časovou, tak i v prostoru příslušných pracovišť“, neboť prostorovou a časovou regulaci vyžadují i jiná pracoviště než orgány státní správy a samosprávy a mnohdy ve větší míře, například nemocnice nebo riziková pracoviště komerčního sektoru. Nelze tedy požadavek zadavatele na reference o realizaci obdobných zakázek omezit na orgány státní správy a samosprávy, ale je nutné vymezit požadavek zadavatele věcně k požadovaným činnostem, resp. tato specifika definovat. Takovýmto vymezením minimální úrovně technických kvalifikačních předpokladů zadavatel neodůvodněně vyloučil předložení referencí o realizaci obdobných zakázek u jiných zadavatelů, ale i např. u veřejných zadavatelů, kterými nejsou orgány státní správy a samosprávy (např. jejich příspěvkové organizace apod.).

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 6. 4. 2016, č. j. ÚOHS-S0052/2016/VZ-14670/2016/533/LMa/HČí, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 16. 12. 2016, č. j. ÚOHS-R0126/2016/VZ-49417/2016/323/PMo

 

Při posuzování zadávacího řízení na veřejnou zakázku na svoz komunálního odpadu dospěl Úřad k následujícím závěrům: Přiměřenost požadavků na prokázání realizace služeb v obdobném finančním rozsahu nelze vnímat pouze čistě matematicky (tzn. porovnáváním předpokládané hodnoty veřejné zakázky a zadavatelem požadované hodnoty referenční zakázky), aniž by bylo přihlédnuto ke konkrétním okolnostem daného případu. Skutečnost, zda zadavatel vymezí požadavky na prokázání referencí v rozsahu poptávaného plnění, či mírněji, nemusí vždy znamenat, že tento postup zadavatele je v souladu se zákonem, zvláště pak se zásadami § 6 odst. 1 ZVZ.

Zadavatel v šetřeném případě reálně požadoval referenční zakázky v celkové hodnotě 255 000 000 Kč (tj. za všech požadovaných pět referenčních zakázek, realizovaných po dobu tří let), a tedy ve výši přibližně 4,5 násobku předpokládané hodnoty předmětné veřejné zakázky. Takový poměr přitom již nelze bez dalšího považovat za zcela adekvátní a naopak se jeví jako nezbytné další zkoumání, zejména s ohledem na situaci na příslušném trhu.

Zadavatel v šetřeném případě dále reálně požadoval, aby všech pět referenčních zakázek (a nikoli pouze dvě) bylo realizováno pro územní samosprávný celek, neboť si lze stěží představit jinou osobu objednatele, která by kromě územních samosprávných celků sběr komunálního odpadu zajišťovala. Toto zjištění ostatně dokládá přehled referenčních zakázek doložených jednotlivými zájemci v rámci svých žádostí o účast v předmětném zadávacím řízení, podle něhož všechny předložené referenční zakázky byly realizovány pro územní samosprávné celky.

V případě měst nad 20 000 obyvatel je obvyklá praxe, kdy pro svoz komunálního odpadu má město zřízenu právnickou osobu, kterou ovládá a současně, že nelze předpokládat (a ani tomu nic nenasvědčuje), že by se takové lokální právnické osoby účastnily i zadávacích řízení na svoz komunálního odpadu v jiných městech nad 20 000 obyvatel. Z tohoto důvodu nelze předpokládat, že by reference v tak vysokém počtu, jak stanovil zadavatel (tj. 5 referencí), byli dodavatelé pohybující se na relevantním trhu schopni snadno doložit.

Reference z oblasti České republiky tak byl v předmětné veřejné zakázce patrně schopen doložit pouze jediný dodavatel. Jako podstatné je v této souvislosti třeba zmínit, že tento zájemce je současným poskytovatelem nyní zadavatelem poptávaných služeb.

V daném zadávacím řízení zadavatel stanovil výrazně přísnější požadavky na prokázání technických kvalifikačních předpokladů podle ust. § 56 odst. 2 písm. a) zákona než je v obdobných veřejných zakázkách obvyklé. Není rovněž zřejmé, na základě jakých důvodů zadavatel zpřísnil požadavky na prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů, které již jednou stanovil ve veřejné zakázce „Nakládání s komunálním odpadem ve městě Český Těšín“ se shodným předmětem, která předcházela právě řešenému zadávacímu řízení a byla zrušena.

Skutečnost, že z přehledu referencí vyplývá, že navrhovatel realizoval veřejné zakázky na sběr, svoz a likvidaci komunálního odpadu spíše pro obce s nižším počtem obyvatel nežli 20 000 přitom neznamená, že by nebyl schopen realizovat šetřenou veřejnou zakázku pro obec s vyšším počtem obyvatel, pokud například vykonává souběžně sběr, svoz a likvidaci komunálního odpadu pro větší počet obcí (s počtem obyvatel nižším nežli 20 000).

Ust. § 44 odst. 6 ZVZ umožňuje zadavateli určit, že určitá část plnění předmětu veřejné zakázky nesmí být plněna subdodavatelem. Jedná se tedy jednoznačně o výkon činnosti samotným zájemcem (a nikoli subdodavatelem), přičemž o takový výkon činnosti se bude jednat i v případě, že k němu bude využívat materiální vybavení, které je ve vlastnictví jiného subjektu.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 23. 2. 2018, č. j. ÚOHS-S0506/2017/VZ-05736/2018/542/ODv, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 4. 5. 2018, č. j. ÚOHS-R0040/2018/VZ-13316/2018/322/HSc

 

V tomto případě Úřad opět zdůraznil, že bezdůvodné omezení zadávacích podmínek ve vztahu k území České republiky je nutno chápat jako podmínku stanovenou v rozporu se zásadou zákazu diskriminace.

Požadavek na doložení referenčních zakázek na dodání informačního systému může být splněn, i pokud je koncovému uživateli dodán přes prostředníka a je provozován třetími subjekty.

Samostatnými subjekty jsou právnické osoby bez ohledu na to, zda mají jako statutární orgán totožnou osobu.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 3. 11. 2015, č. j. ÚOHS-S0588/2015/VZ-37577/2015/543/Jwe

 

Vymezení kvalifikačních předpokladů je výlučnou pravomocí zadavatele. Je to právě zadavatel, kdo by měl, z logiky věci, nejlépe vědět, co konkrétně má tvořit předmět veřejné zakázky a jaký okruh dodavatelů tak bude dostatečně kompetentní poptávaný předmět reálně plnit.

Při zkoumání toho, zda zadavatelem nastavené zadávací podmínky, a to včetně jeho požadavků na prokázání kvalifikace, odpovídají zákonu, musí být vždy pečlivě zohledněny veškeré aspekty konkrétního případu. Do úvahy proto musí být brána, vedle dalších okolností, i povaha poptávaného předmětu veřejné zakázky, tzn. jeho „běžnost“, či naopak „exkluzivnost“ a od ní se odvíjející velikost, resp. šíře relevantního trhu. Znaky porušení zákona bude vykazovat, ve vztahu k vymezení zadávacích podmínek, tedy i požadavků na kvalifikaci, výlučně takové jednání zadavatele, kdy tento vymezí zadávací podmínky skutečně excesivně, čili tak, že dopad jeho jednání na konkurenční prostředí bude zjevně nepřiměřený důvodům, které zadavatele k takovému vymezení zadávacích podmínek vedly.

Zadavatel požadoval referenční zakázky zahrnující, resp. dotýkající se financování projektu z fondů EU. Důvodem pro stanovení předmětných TKP dle zadavatele bylo, že předmětná veřejná zakázka zahrnovala významné specifikum, spočívající zejména ve vysoké administrativní náročnosti projektu, a že pouze vysoká administrativní preciznost a znalost pravidel projektů financovaných EU ve spojení s ostatními předpoklady mohla zajistit kvalitní provedení předmětu zakázky a uchazeči bez těchto zkušeností by jednoznačně nebyli způsobilí k řádnému plnění předmětu zakázky na rozdíl od těch, kteří tyto zkušenosti již měli. Předmětem VZ však byly „běžné“ služby spočívající v provedení analýzy potřeb a vytvoření písemných výstupů, stejně jako provedení školení zaměstnanců, kterých se daná problematika týká a na závěr zorganizování konference, na níž měly být výsledky těchto aktivit prezentovány. Skutečnost, z jakých zdrojů byly referenční služby financovány, tak není rozhodná a nezávisí na ní kvalita poskytovaných služeb.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 6. 2. 2018, č. j. ÚOHS-S0488/2017/VZ-03769/2018/532/KSt

 

Za potřeby veřejného zájmu je třeba považovat ty potřeby, na jejichž řádném a pokojném uspokojování má zájem sám stát, a které sám stát taktéž uspokojuje, případně jejich uspokojování svěřuje od něj odvozeným subjektům.

Postup v souladu se zásadou přiměřenosti tedy primárně (nikoli však výlučně) spočívá v tom, že na jedné straně zadavateli poskytuje dostatečné záruky výběru dodavatele, který skutečně bude schopen veřejnou zakázku kvalitně a v požadovaných termínech realizovat, na druhou stranu se bude jednat o postup, který nad rámec garance výše uvedeného cíle nebude dále nedůvodně omezovat hospodářskou soutěž.

Jedním z požadavků na reference byl požadavek na prokázání poskytování poptávané služby, konkrétní „kategorii“ objednatele, a to vysoké škole; zadavatel pojem "vysoká škola" v ZD definoval. Zákon o vysokých školách neobsahuje tak výrazně odlišné požadavky na hospodaření s majetkem a provádění účetních operací, než zákony upravující postavení, popř. způsob hospodaření jiných subjektů, aby takový požadavek ospravedlnil. K argumentaci členitostí organizační struktury zadavatele (fakulty): připuštěny byly i reference získané na soukromých školách, které obvykle takovou členitost nemají.

Stipendia nejsou natolik specifickým druhem platby, aby nebylo možné je promítnout do ekonomického systému i dodavatelem, který dosud nedodával ekonomický systém přímo pro vysokou školu.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 24. 4. 2013, č. j. ÚOHS-S504/2012/VZ-7510/2013/514/ZČa, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 7. 1. 2015, č. j. ÚOHS-R138/2013/VZ-156/2015/321/PMa

 

Zákon o veřejných zakázkách v § 56 odst. 4 stanoví (na rozdíl od ekonomických a finančních předpokladů) výčet dokladů k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů taxativně. Z uvedeného důvodu tedy zadavatel nemůže od dodavatelů požadovat předložení jiných než v zákoně uvedených dokladů či forem prokázání splnění kvalifikačních předpokladů.

K porušení zásady zákazu diskriminace může dojít také např. tehdy, pokud zadavatel stanoví zcela nepřiměřené požadavky na prokázání splnění kvalifikace, v důsledku čehož v rozporu se zákonem omezí účast určité skupiny dodavatelů.

Rozlišení objednatelů, pro které dodavatelé realizovali tzv. významnou službu, na „soukromé“ a „veřejné“ nemá opodstatnění a zadavatel uvedeným nastavením kvalifikačních předpokladů vyloučil významnou část referencí od těch investorů, jejichž služby nebyly veřejnými zakázkami.

Vázanost referencí konkrétních klíčových členů týmu dodavatele na referenční zakázky realizované tímto dodavatelem omezuje zkušenosti těchto klíčových členů na činnost u konkrétního dodavatele. Tím, že zadavatel zúžil rozsah zakázek obdobného charakteru, na jejichž realizaci se konkrétní klíčoví členové podíleli, pouze na referenční zakázky dodavatele, omezil nepřiměřeně okruh potenciálních dodavatelů, jelikož takto nastavený kvalifikační předpoklad je diskriminační vůči dodavatelům s klíčovými členy týmu s obdobnými zkušenostmi, ale získanými u jiných dodavatelů.

 

Nepřiměřený a nezákonný požadavek na předložení certifikátů  

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 22. 4. 2011, č. j. ÚOHS-S8/2011/VZ-4378/2011/540/MKr

 

Předmětem šetřené veřejné zakázky bylo poskytování právních služeb, přičemž v rámci technických kvalifikačních předpokladu zadavatel požadoval předložení certifikátu systému řízení jakosti řady ISO 9001 nebo vyššího a předložení certifikátu systému řízení bezpečnosti informací řady ISO 27001.

K požadavku na předložení certifikátu systému řízení jakosti řady ISO 9001 Úřad uvedl, že neshledal objektivní skutečnosti na straně zadavatele, které by v šetřeném případě odůvodňovaly jeho požadavek na doložení certifikátu systému řízení jakosti řady ISO 9001 či vyššího, neboť z vymezení předmětu veřejné zakázky vyplývá, že předmětem jsou „běžné“ právní služby, které spočívají v zajišťování standardních služeb, které musí být schopen poskytnout každý advokát. Na rozdíl od jiných veřejných zakázek jsou v případě šetřené veřejné zakázky potenciálními zájemci o veřejnou zakázku subjekty, jejichž povinnosti jsou podrobně upraveny právními předpisy, zejména zákonem o advokacii a výkon jejich činnosti je tedy právně regulován, přičemž již sama tato skutečnost zajišťuje zadavateli vyšší záruku kvality činnosti dodavatelů než v případě jiných veřejných zakázek. Pokud tedy zadavatel požadoval předložení certifikátů ISO 9001 či vyššího, pak v rozporu s § 6 ZVZ diskriminoval zájemce, kteří daným certifikátem nedisponují, ačkoliv jsou jinak plně způsobilí realizovat veřejnou zakázku. Požadavek zadavatele na předložení certifikátů ISO 9001 či vyššího považoval Úřad za nepřiměřený a diskriminační, jelikož stanovením tohoto kritéria zadavatel významně zúžil okruh potenciálních uchazečů o veřejnou zakázku, kteří mají zkušenosti s obdobným předmětem plnění a byli by schopni ji řádně realizovat.

K požadavku na předložení certifikátu systému řízení bezpečnosti informací řady ISO 27001 Úřad uvedl, že ZVZ v § 56 odst. 6 stanoví (na rozdíl od ekonomických a finančních předpokladů) výčet dokladů k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů taxativně. Zadavatel tedy nesmí od dodavatelů požadovat předložení jiných, než v zákoně uvedených dokladů či forem prokázání splnění kvalifikačních předpokladů. Jelikož se nejedná o českou technickou normu řady ISO 9000 či vyšší ani o normu EMAS či normu řady ISO 14000, (které zákon umožňuje v odůvodněných případech jako podmínku splnění kvalifikace v zadávací dokumentaci stanovit), nebyl zadavatel ze zákona oprávněn tento doklad v rámci požadavku na technické kvalifikační předpoklady požadovat jako podmínku splnění technických kvalifikačních kritérií dodavateli.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 7. 7. 2015, č. j. ÚOHS-S0780/2015/VZ-05991/2016/553/SAd

 

Zákon v § 56 odst. 1 až 3 zákona stanoví výčet dokladů k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů taxativně. Zadavatel tedy nemůže od dodavatelů požadovat předložení jiných dokladů, jinak by mohl omezit okruh potenciálních dodavatelů, a tak i ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

Ustanovení § 56 odst. 3 písm. c) ZVZ připouští, aby zadavatel k prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů dodavatele pro plnění veřejné zakázky na stavební práce požadoval osvědčení o vzdělání a  odborné kvalifikaci dodavatele nebo vedoucích zaměstnanců dodavatele nebo osob v obdobném postavení a osob odpovědných za vedení realizace příslušných stavebních prací vyplývajících z obecně závazných předpisů (zvláštních zákonů, vyhlášek apod.). Pod tato osvědčení však nelze podřadit certifikát systému managementu BOZP ČSN OHSAS 18001 či certifikát k normě ČSN EN ISO 9001 Management kvality, neboť ty nejsou tím osvědčením, které je nutné pro výkon určitých činností ve výstavbě. Zákon v souvislosti s prokázáním technických kvalifikačních předpokladů ve smyslu § 56 odst. 4 zákona definuje toliko oprávněnost požadavku na certifikát systému řízení jakosti (a to pouze za situace, je-li to odůvodněno předmětem veřejné zakázky).

Zadavatel se dopustí správního deliktu nedodržením ustanovení § 56 odst. 3 písm. d), když ke splnění technických kvalifikačních předpokladů požaduje předložení platného certifikátu zavedeného systému kvality řízení společnosti podle norem ISO 14001 – systém environmentálního managementu, ačkoliv tento požadavek nebyl odůvodněn předmětem veřejné zakázky.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 13. 11. 2015, č. j. ÚOHS-S0629/2015/VZ-39437/2015/522/Dma, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 10. 3. 2017, č. j. ÚOHS-R0398/2015/VZ-08572/2017/322/LKa/DRu

 

Systém managementu bezpečnosti informací je systematický přístup k řízení bezpečnosti důvěrných informací zahrnující zaměstnance, procesy, IT systém a strategii firmy. Jelikož se však v případě požadavku na certifikát systému managementu bezpečnosti informací v organizaci (např.: ČSN ISO/IEC 27001:2006) nejedná o certifikát systému řízení jakosti vydaný podle českých technických norem, nebyl zadavatel ze zákona oprávněn tento doklad v rámci požadavku na technické kvalifikační předpoklady požadovat jako podmínku splnění technických kvalifikačních kritérií.

Účelem prokázání splnění technických kvalifikačních předpokladů je ověření způsobilosti dodavatele provést veřejnou zakázku, nikoliv vytvářet neodůvodněné překážky pro účast dodavatelů v zadávacím řízení. Zadavatel rozšířením kvalifikačního požadavku na veřejné zakázky realizované pro všechny veřejné zadavatele, vzhledem k šíři a různorodosti subjektů, které lze pod tento pojem podřadit (viz body 50. - 53. odůvodnění tohoto rozhodnutí), vymezil kvalifikační předpoklad tak, že tento se zcela míjí svým účelem a stává se de facto nadbytečným, nepřiměřeným a nemající vazbu na druh, rozsah a složitost předmětu plnění veřejné zakázky.

srov. závěry rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0398/2015/VZ-08572/2017/322/LKa/DRu: V České republice působí ČIA jako jediný formálně uznaný vnitrostátní akreditační orgán, oprávněný provádět akreditaci v souladu s nařízením EP a Rady (ES) č. 765/2008, a to na základě pověření ČIA dle § 15 odst. 1 citovaného zákona k provádění akreditace rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu č. 190/2010 ze dne 29. 10. 2010 a rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu č. 319/2009 ze 17. 12. 2009 o notifikaci ČIA Komisí ES. S ohledem na závěry stanoviska ČIA ze dne 15. 11. 2016 nelze certifikát prokazující zavedení systému managementu bezpečnosti informací v organizaci podřadit pod kategorii certifikátů systému řízení jakosti, přičemž cílem zavedení této normy není jakost, resp. kvalita produktu, ale ochrana informačních aktiv organizace. Certifikát prokazující zavedení systému managementu bezpečnosti informací v organizaci nelze podřadit pod skupinu certifikátů systému řízení jakosti, a tedy nejde o certifikát, který byl zadavatel oprávněn požadovat v souladu s § 56 odst. 4 a 6 zákona.

Požadavek zadavatele, aby dodavatelé doložili seznam významných služeb obdobného charakteru jako je předmět veřejné zakázky „realizovaných dodavatelem u veřejného zadavatele“ je ve vztahu k druhu, rozsahu a složitosti veřejné zakázky neodůvodněným vyřazením těch dodavatelů, kteří mají předchozí zkušenost s realizací obdobných zakázek pro soukromoprávní subjekty, když zkušenosti s jejich realizací např. právě pro veřejné zdravotní pojišťovny (svou povahou odpovídající spíše soukromému sektoru) by byly považovány za vyhovující.

Skutečnost, že se žádný z uchazečů proti postupu zadavatele nebránil prostřednictvím námitek, ještě neznamená, že žádnému z uchazečů nemohla vzniknout újma na jeho právech. Nelze totiž předjímat, z jakých důvodů žádný z uchazečů nevyužil tohoto svého práva.

 

Posuzování splnění základní způsobilosti

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 23. 8. 2007, č. j. ÚOHS-S198/2007-00235/2007/550-IB, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 17. 12. 2007, č. j. ÚOHS-R174/2007/03-23813/2007/310-KK

 

Předmětem šetřené veřejné zakázky byly služby spočívající v zajištění procesu zjišťování zájemců o koupi nepotřebného nemovitého majetku zadavatele. V rámci základních kvalifikačních předpokladů požadoval zadavatel mj. předložení dokladu prokazujícího, že dodavatel nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky (§ 53 odst. 1 písm. f) ZVZ). Dodavatel v nabídce předložil sdělení finančního úřadu, že žádosti o vydání potvrzení nemůže správce daně vyhovět, neboť dodavatel má daňové nedoplatky vůči územním finančním orgánům České republiky (celkem 2 finanční úřady). Dále dodavatel v nabídce předložil rozhodnutí obou finančních úřadů o povolení posečkání daně. Na základě těchto skutečností Úřad v rozhodnutí konstatoval, že dodavatel nesplnil podmínku prokázání základního kvalifikačního předpokladu, tj. nepředložil potvrzení příslušného finančního úřadu o tom, že nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky. Tuto skutečnost nelze zhojit předložením rozhodnutí o posečkání daně, neboť toto rozhodnutí neruší existenci daňového nedoplatku, o kterém bylo správcem daně pravomocně rozhodnuto. Nelze jej tedy zaměňovat za vznik daňové povinnosti s běžící lhůtou k uhrazení daně.

Uvedené rozhodnutí Úřadu bylo potvrzeno rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 18/2008-79 ze dne 24. 3. 2009. 

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 20. 1. 2009, č. j. ÚOHS-S230/2008/VZ-856/2009/540/Zaj, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 24. 8. 2009, č. j. ÚOHS-R24/2009/VZ--6364/2009/310/JHr

 

V šetřeném případě se Úřad zabýval mj. otázkou prokazování základních kvalifikačních předpokladů v rámci podlimitní veřejné zakázky předložením čestného prohlášení (§ 62 odst. 2 ZVZ). Zadavatel ve výzvě k podání nabídky stanovil požadavek k prokázání splnění kvalifikace podle § 62 ZVZ tak, že uchazeč prokáže splnění základních kvalifikačních předpokladů podle § 53 odst. 1 písm. a) a b) ZVZ čestným prohlášením, které podepíše každý člen statutárního orgánu. K takovému vymezení požadavku na prokázání kvalifikace Úřad konstatoval, že požadavek k prokázání splnění základních kvalifikačních předpokladů formou čestného prohlášení podepsaného každým členem statutárního orgánu nebyl stanoven v souladu se ZVZ, neboť ZVZ nevylučuje možnost učinit toto čestné prohlášení za uchazeče jedním ze členů statutárního orgánu, který je oprávněn jednat a podepisovat za uchazeče, nebo osobou zmocněnou jednat a podepisovat na základě plné moci za uchazeče. Obecně platí, že čestné prohlášení musí být učiněno v písemné formě uchazečem, tj. osobou oprávněnou jednat jménem uchazeče podle platných právních předpisů, popřípadě interních předpisů uchazeče. Čestné prohlášení musí být učiněno tak, aby z jeho obsahu bylo zřejmé, že uchazeč základní kvalifikační předpoklady skutečně splňuje a také všichni členové statutárního orgánu základní kvalifikační předpoklady skutečně splňují.

Úřad v rozhodnutí dále uvedl, že uchazeč podle § 62 odst. 2 ZVZ v rámci prokázání základních kvalifikačních předpokladů dokládá čestné prohlášení, které za uchazeče - právnickou osobu činí osoba, oprávněná jednat za uchazeče podle výpisu z obchodního rejstříku. Pokud mohou podle skutečností zapsaných v obchodním rejstříku členové statutárního orgánu jednat samostatně, může jeden z členů statutárního orgánu učinit čestné prohlášení za sebe i za všechny ostatní členy statutárního orgánu, popřípadě může za všechny členy statutárního orgánu učinit čestné prohlášení osoba pověřená na základě plné moci.

Pokud měl zadavatel pochybnosti o tom, zda osoba, která podepsala čestné prohlášení, může jednat za uchazeče, mohl využít v případě pochybností při posuzování prokázání splnění základních kvalifikačních předpokladů uchazeče ust. § 59 odst. 4 ZVZ a požádat uchazeče, aby písemně objasnil nebo doplnil prokázání splnění základních kvalifikačních předpokladů ve své nabídce. Pouze samotná pochybnost zadavatele o tom, zda je čestné prohlášení podepsáno osobou k tomu oprávněnou, nemůže být důvodem k vyloučení uchazeče z další účasti v zadávacím řízení. Pokud by uchazeč prokázal, že nabídku podepsala oprávněná osoba, popřípadě doplnil nabídku o plnou moc udělenou statutárním orgánem uchazeče osobě, která podepsala čestné prohlášení, odpadl by důvod vyloučit tohoto uchazeče z další účasti v zadávacím řízení.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 23. 7. 2015, č. j. ÚOHS-S0334/2015/VZ-19386/2015/532/ZČa

 

Má-li dodavatel v okamžiku posuzování splnění kvalifikace evidován daňový nedoplatek, kvalifikaci nesplňuje, jeho nabídka je vyřazena a tento dodavatel je ze zadávacího řízení vyloučen. Na existenci daňového nedoplatku přitom nic nemění skutečnost, že správce daně rozhodl o posečkání daně (resp. rozhodl o povolení splátkového kalendáře). Jakákoliv daň, která není uhrazena včas, tj. ke dni splatnosti, je nedoplatkem, přičemž na tomto nemůže ničeho změnit ani fakt, že vykonatelnost platební povinnosti k úhradě dlužné částky je prostřednictvím rozhodnutí o posečkání daně odložena. I posečkaná daň totiž zůstává nedoplatkem, a to navzdory skutečnosti, že ji nelze po dobu povoleného posečkání vymáhat.

Pojem „daňový nedoplatek“ je nerozporovatelný pojem, přičemž daňový nedoplatek vzniká v případě, že daň není uhrazena včas, tj. ke dni splatnosti, a to i v případě povolení posečkání s platbou této daně. Z § 151 odst. 1 daňového řádu plyne, že „den splatnosti“ je pro účely vzniku nedoplatku dnem „původní“ splatnosti daně, nedoplatek tak skutečně vzniká dnem následujícím po původním dni splatnosti, nikoli až dnem uplynutí posečkání.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 13. 7. 2015, č. j. ÚOHS-S0325/2015/VZ-17643/2015/531/JDo, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 21. 9. 2016, č. j. ÚOHS-R221/2015/VZ-38458/2016/323/EBr, vůči kterému podaná žaloba byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2018, č. j. 30 Af 110/2016-52

 

Požadavek bezdlužnosti podle zákona je třeba vykládat restriktivně, tzn. považovat za bezdlužnou pouze tu osobu, jež zaplatila daň řádně a včas. Smyslem institutu posečkání daně je „odložení“ splnění daňové povinnosti u daně, jejíž splatnost již nastala. V důsledku posečkání tak sice dojde k posunu dne úhrady předmětné daně, avšak podstatné je, že daň, u níž bylo příslušným finančním úřadem povoleno posečkání s jejím zaplacením, je splatná. I posečkaná daň totiž zůstává nedoplatkem, a to navzdory skutečnosti, že ji nelze po dobu povoleného posečkání vymáhat.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 16. 12. 2015, č. j. ÚOHS-S0571/2015/VZ-44984/2015/551/OPa, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 13. 2. 2017, č. j. ÚOHS-R2/2016/VZ-05449/2017/322/Dru

 

Ustanovení § 53 zákona, kde jsou vymezeny základní kvalifikační předpoklady a způsob jejich prokázání, je ustanovením kogentním, od něhož není možné se odchýlit. Nelze tedy v zadávací dokumentaci požadovat přísnější ani mírnější způsob prokázání splnění základních kvalifikačních předpokladů, než stanoví zákon.

Pokud uchazeč ve svém čestném prohlášení uvedl odkaz, který neodpovídal příslušnému znění textu zákona, ovšem po obsahové stránce toto prohlášení platnému znění zákona odpovídalo, přičemž z povahy věci je patrné, že při formulaci žádosti o účast došlo k nesprávnému označení písmena zákona v předmětném čestném prohlášení, když znění § 53 odst. 1 písm. l) zákona zájemce označil jako § 53 odst. 1 písm. k) zákona a znění § 53 odst. 1 písm. m) zákona bylo označeno jako § 53 odst. 1 písm. l) zákona, tato skutečnost nebyla důvodem pro okamžité vyloučení zájemce, neboť měl zadavatel možnost uvedeného zájemce podle § 59 odst. 4 zákona vyzvat k objasnění již předloženého čestného prohlášení a případně doložení nového čestného prohlášení, které by obsahovalo správný odkaz na text zákona. Jedná se totiž o nejasnost na první pohled zřejmou, neboť neodpovídající označení písmena zákona vyvolává dojem, že se zájemce dopustil písařské chyby.

Zadavatel nemohl uchazeče vyloučit, když ten předložil čestné prohlášení k prokázání základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona, přičemž text tohoto prohlášení byl následující: „f) že dodavatel nemá v evidenci daní zachyceny daňové nedoplatky a to v zemi svého sídla a místa svého podnikání“. Zájemce tedy neučinil čestné prohlášení pouze ve vztahu ke spotřební dani, ale ke všem daním. Jestliže tedy uchazeč předloží v souladu se zákonem k prokázání nedoplatků na daních čestné prohlášení o neexistenci nedoplatků v evidenci daní, nemůže to být důvodem pro vyřazení jeho nabídky a jeho následné vyloučení ze zadávacího řízení, neboť i spotřební daň je daní, jejíž neuhrazení se také do evidence daní promítne, a absence slov „spotřební daň“ nemůže tuto skutečnost jakkoli zpochybnit.

Zadavatel nemůže při posouzení kvalifikace přistupovat k jednotlivým zájemcům rozdílně pouze na základě skutečnosti, že jeden z nich podá proti úkonu zadavatele (tj. proti rozhodnutí o vyloučení) námitky a následně i návrh na zahájení správního řízení. S odkazem na zásady zakotvené v § 6 zákona je třeba mít vždy na paměti, že zadavatel je povinen postupovat vůči všem uchazečům stejně. Pokud se tedy zadavatel v šetřeném případě rozhodl, že čestné prohlášení o splnění základního kvalifikačního předpokladu podle § 53 odst. 1 písm. f) zákona, které předložil zájemce Sdružení výstaviště Flora ve své žádosti, uzná a zruší své rozhodnutí o vyloučení tohoto zájemce ze zadávacího řízení a vrátí jej zpět do fáze posouzení kvalifikace podle § 59 zákona, měl stejným způsobem postupovat i vůči zájemci D.I.S., spol. s r. o.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 6. 3. 2013, č. j. ÚOHS-S676/2012/VZ-4132/2013/514/MKr, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 16. 7. 2013, č. j. ÚOHS-R86/2013/VZ-13361/2013/310/JRa

 

Ustanovení § 59 odst. 4 zákona může zadavatel využít v případech, kdy je zřejmé, že dodavatel předložil informace či doklady prokazující splnění kvalifikace, avšak tyto informace či doklady nejsou jednoznačné, srozumitelné, či nejsou úplné, a to z hlediska jejich obsahu nebo i formy. Dodavatel potom může na základě žádosti zadavatele vysvětlit význam předložených dokladů nebo doložit další doklady, které objasní informace či doklady ke kvalifikaci již předložené. Ustanovení § 59 odst. 4 zákona je nutno interpretovat tak, že umožňuje předložení dalších dodatečných dokladů prokazujících splnění kvalifikace, nicméně neumožňuje dodatečné splnění kvalifikace. Uchazeč musí objektivně kvalifikaci splňovat ve lhůtě pro podání nabídek a v případě, že je uchazeč k objasnění nebo předložení dalších informací či dokladů k prokázání splnění kvalifikace zadavatelem vyzván, musí tyto dodatečné doklady prokazovat bez ohledu na jejich dataci skutečnosti, které objektivně nastaly ve lhůtě pro podání nabídek.

Čestné prohlášení je jednostranný právní úkon, který obsahuje ujištění dodavatele na svou čest, že určitá skutečnost je pravdivá. Jeho formální stránka není zákonem upravena a jeho smyslem je závaznost jeho obsahové stránky. Čestné prohlášení je náhradou zejména za listinný důkaz, protože pouze osvědčuje, nicméně nedokazuje určité skutečnosti. Proto tím, že zadavatel využil ustanovení § 59 odst. 4 a navrhovatele požádal přípisem k doložení čestného prohlášení podle § 53 odst. 1 písm. j) zákona, vyzval jej k doplnění osvědčení, že dodavatel není zapsán v rejstříku osob se zákazem plnění veřejných zakázek a obsahem čestného prohlášení dodavatel dodatečně osvědčuje (bez ohledu na datum v čestném prohlášení uvedeném), že v rejstříku osob se zákazem plnění ve lhůtě pro podání nabídek nebyl.

srov. závěry z rozhodnutí č. j. ÚOHS-R86/2013/VZ-13361/2013/310/JRa: Navrhovatel uvedený kvalifikační požadavek (doložení čestného prohlášení podle § 53 odst. 1 písm. j) zákona) zcela objektivně splnil, přičemž jej rovněž osvědčil předložením čestného prohlášení na základě výzvy zadavatele. Pakliže by zadavatel trval na čestném prohlášení, jež by bylo podepsáno nejpozději s datem, kdy končila lhůta pro podání nabídek, jednalo by se z jeho strany o přepjatý formalismus.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 5. 12. 2012, č. j. ÚOHS-S476/2012/VZ-23022/2012/513/KSt

 

Čestné prohlášení musí být učiněno v písemné formě dodavatelem, tj. osobou oprávněnou jednat jménem dodavatele podle platných právních předpisů. Z jeho obsahu musí být zřejmé, že dodavatel a také všichni členové statutárního orgánu základní kvalifikační předpoklady skutečně splňují. Ustanovení § 53 zákona je přitom kogentním ustanovením, od nějž se nelze odchýlit, nelze tedy v zadávací dokumentaci požadovat přísnější požadavky na prokázání základních kvalifikačních předpokladů, než stanoví zákon.

Pokud mohou podle skutečností zapsaných v obchodním rejstříku členové statutárního orgánu jednat samostatně, může jeden z členů statutárního orgánu učinit čestné prohlášení za sebe i za všechny ostatní členy statutárního orgánu, popřípadě může za všechny členy statutárního orgánu učinit čestné prohlášení osoba pověřená na základě plné moci. Takovou osobou může být například obchodní náměstek nebo ředitel, z jejichž pracovní náplně vyplývá, že jsou osobami pověřenými činit takové právní úkony za společnost, k nimž při jejich pracovní činnosti obvykle dochází. Pokud má zadavatel pochybnosti o tom, zda osoba, která podepíše čestné prohlášení, může jednat za uchazeče, může využít v případě pochybností při posuzování prokázání splnění základních kvalifikačních předpokladů postup stanovený v § 59 odst. 4 ZVZ a požádat uchazeče, aby písemně objasnil nebo doplnil prokázání splnění základních kvalifikačních předpokladů ve své nabídce. Pouze samotná pochybnost zadavatele o tom, zda je čestné prohlášení osobou podepsanou osobou k tomu oprávněnou, nemůže být důvodem k vyloučení uchazeče z další účasti v zadávacím řízení. Pokud by uchazeč prokázal, že nabídku podepsala oprávněná osoba, popřípadě doplnil nabídku o plnou moc udělenou statutárním orgánem osobě, která podepsala čestné prohlášení, odpadl by důvod vyloučit tohoto uchazeče z další účasti v zadávacím řízení. Citované ustanovení zákona pamatuje právě na takové situace, kdy neprokázání kvalifikačních předpokladů uchazečem je pravděpodobně způsobeno pouze opomenutím nebo použitím nesprávné formulace a je předpoklad, že uchazeč kvalifikaci splňuje.

Součástí nabídky navrhovatele bylo čestné prohlášení o splnění základních kvalifikačních předpokladů podepsané ředitelem společnosti. Navrhovatel však byl vyloučen z důvodu, že plná moc neobsahovala zmocnění ředitele k jednání jménem či za dodavatele v zadávacích a výběrových řízeních pro veřejné zakázky na služby. Plná moc obsahovala výslovné zmocnění k jednání pouze ve všech zadávacích a výběrových řízení na stavební zakázky a činění veškerých právních úkonů, které zájemci a účastníku řízení příslušejí. Zároveň však plná moc obsahovala zmocnění uzavírat smlouvy s objednateli dalších služeb, které společnost poskytuje – likvidace kalů, stavební zakázky, smlouvy o dílo a další. Po doložení nové plné moci navrhovatelem odpadla pochybnost, zda byl ředitel oprávněn za navrhovatele činit veškeré právní úkony, které příslušejí zájemci a účastníku ve všech zadávacích a výběrových řízeních na veřejné zakázky a v koncesních řízeních, tedy, zda byl oprávněn učinit i čestné prohlášení o splnění základních kvalifikačních předpokladů. Zadavatel tak měl znovu posoudit splnění prokázání kvalifikace navrhovatelem a měl dojít k závěru, že odpadl důvod vyloučení navrhovatele z další účasti v koncesním řízení.

 

Ekonomická kvalifikace

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 29. 6. 2010, č. j. ÚOHS-S430,446/2010/VZ-7942/2010/520/EMa, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 25. 5. 2011, č. j. ÚOHS-R29/2011/VZ-8303/2011/310/JSl

 

V uvedeném rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 51 odst. 5 ZVZ v návaznosti na § 6 ZVZ, když požadoval k prokázání splnění ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů u nabídek podaných společně více dodavateli, aby v případě požadavku na výši obratu alespoň jeden z uchazečů prokázal samostatně obrat ve výši min. 80 % požadavku zadavatele, a postup stanovený § 51 odst. 4 ZVZ v návaznosti na § 6 ZVZ, když omezil možnost prokazování splnění kvalifikace prostřednictvím subdodavatele na 20 % ze všech požadavků na kvalifikaci. 

K podmínce prokázání obratu jedním dodavatelem v minimální úrovni 80 %

V šetřeném případě zadavatel požadoval, aby v případě nabídky podané společně několika dodavateli, alespoň jeden z nich prokázal samostatně obrat ve výši min. 80 % požadavku zadavatele. Dodavatelé tedy byli postaveni do situace, kdy, pokud podávali společnou nabídku, neměli možnost společně prokázat splnění požadovaného obratu, resp. byli přinuceni k tomu, aby jeden z nich prokázal obrat v úrovni 80 % požadavku zadavatele. Vzhledem k tomu, že v případě nabídky podané několika dodavateli jsou všichni tito dodavatelé vůči veřejnému zadavateli a třetím osobám z jakýchkoliv právních vztahů vzniklých v souvislosti s veřejnou zakázkou zavázáni společně a nerozdílně, musí kvalifikaci prokázat všichni dodavatelé společně, měl Úřad za to, že zadavatel stanovil požadavek na prokázání požadovaného obratu ve výši 80 % jedním dodavatelem způsobem překračujícím rámec zákona, neboť zadavatel si může vyhradit požadavek, že určitá část plnění předmětu veřejné zakázky musí být vždy plněna dodavatelem, který podal nabídku, resp., že určitá část nesmí být plněna subdodavatelem. Zadavatel však nesmí zcela vyloučit možnost plnit veřejnou zakázku prostřednictvím subdodavatele.

Zákon v § 51 odst. 5 ZVZ hovoří výslovně o tom, že všichni dodavatelé, kteří podávají společnou nabídku, prokazují splnění kvalifikace podle § 50 odst. 1 písm. b) až d) ZVZ (s výjimkou základních kvalifikačních předpokladů a předpokladu podle § 54 písm. a) ZVZ) společně. Zadavatel tím, že požadoval prokázání výše požadovaného obratu jedním dodavatelem na minimální úrovni 80 %, postupoval v rozporu se zákonem, který mu takové omezení v případě podání nabídky společně několika dodavateli neumožňuje. Pokud měl zadavatel v úmyslu „zajistit“, aby byla veřejná zakázka plněna z určité části vybraným uchazečem, měl volit postup podle zákona a konkretizovat tu část plnění, která nesmí být plněna subdodavatelsky.

V důsledku stanovení podmínky prokázání výše požadovaného obratu jedním dodavatelem na minimální úrovni 80 % v případě společné nabídky, mohlo dojít k situaci, kdy nabídku podalo méně dodavatelů než v situaci, kdy by tato podmínka stanovena nebyla a zadavatel se tak mohl dopustit skryté diskriminace. Diskriminováni jsou zde ti dodavatelé, kteří jsou např. schopni sestavit konsorcium dodavatelů, kde je jeden dodavatel schopen prokázat obrat sice v nižší procentuální míře než požaduje zadavatel, nicméně společně by byli schopni uvedenou podmínku splnit a veřejnou zakázku realizovat. 

K omezení možnosti prokazování kvalifikace prostřednictvím subdodavatele na 20 % ze všech požadavků na prokázání kvalifikace

Úřad v rozhodnutí uvedl, že zákon zadavateli umožňuje v ustanovení § 44 odst. 6 ZVZ vyhradit si požadavek, že určitá část plnění předmětu veřejné zakázky nesmí být plněna subdodavatelem. V šetřeném případě zadavatel svůj požadavek na omezení realizace plnění veřejné zakázky prostřednictvím subdodavatele nestanovil, ale omezil prokazování splnění kvalifikace prostřednictvím subdodavatele. Zadavatel v zadávací dokumentaci jednak uvedl, že „v případě prokazování jakýchkoliv požadavků na kvalifikaci prostřednictvím subdodavatele, se musí subdodavatel podílet na plnění veřejné zakázky v takovém poměru, v jakém uchazeč jeho prostřednictvím prokazuje splnění kvalifikace (obrat, referenční zakázky apod.) a zároveň stanovil podmínku „pro prokázání chybějící části kvalifikace prostřednictvím subdodavatele v maximální úrovni 20 % ze všech požadavků na prokázání kvalifikace, tj. např. 20 % ze všech referenčních zakázek nebo 20 % z obratu“.

K uvedenému postupu Úřad konstatoval, že realizaci plnění veřejné zakázky prostřednictvím subdodavatele lze omezit pouze vymezením určité části plnění, která nesmí být plněna prostřednictvím subdodavatele, nikoliv procentuálním omezením možnosti prokazovat kvalifikaci prostřednictvím subdodavatele. Pokud tedy chtěl zadavatel omezit část plnění předmětu veřejné zakázky plněnou prostřednictvím subdodavatele na 20 %, měl vymezit, resp. konkretizovat, jakou část předmětu plnění nesmí dodavatel prostřednictvím subdodavatele realizovat.

 

Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 7. 7. 2014, č. j. ÚOHS-R326/2013/VZ-14226/2014/310/MLr

 

Vzhledem k tomu, že dodavatelé, kteří podali společnou nabídku dle ust. § 51 odst. 5 ZVZ, jsou povinni nést solidární odpovědnost v právních vztazích vzniklých v souvislosti se společným plněním veřejné zakázky, je zcela správný závěr, že v případě podání společné nabídky několika dodavatelů prokazují dodavatelé společně rovněž ekonomické a finanční kvalifikační předpoklady, a tedy mohou také vzájemně sečíst hodnoty svých dosažených obratů.

Při prokazování kvalifikace je možné použít kvalifikace jiných subjektů (dodavatelů), pokud uchazeč (sdružení dodavatelů) prokáže, že bude moci disponovat s prostředky, které jsou potřebné (nezbytné) pro plnění smlouvy; proto je nutné vždy posoudit povahu a základní účel konkrétního údaje, kterým zadavatel požaduje prokázání splnění kvalifikace.

 

Rozhodnutí Úřadu ze dne 21. 6. 2017, č. j. ÚOHS-S117/2012/VZ-18662/2017/533/Hku

 

Zadavatel zvolil způsob prokázání ekonomické způsobilosti dodavatelů (uchazeče o veřejnou zakázku) prostřednictvím vybraných ekonomických ukazatelů (souhrnného indexu, poměrových ukazatelů a absolutního ukazatele) a současně stanovil minimální hodnoty příslušných ukazatelů.

Při posuzování ekonomické a finanční kvalifikace prostřednictvím ekonomických ukazatelů je kladen důraz na jejich vypovídací hodnotu ve vztahu ke schopnosti realizace veřejné zakázky, která je v případě poměrových ukazatelů finančního zdraví podniku zajištěna pouze při společném posouzení (v souvislosti) s dalšími absolutními ukazateli, které jsou vypočteny, či vyplývají z podkladů jednoho dodavatele. Seskupení takovýchto údajů od vícero subjektů tedy nutně vede ke zkreslení výsledného „obrazu“ dodavatele, neboť se jedná pouze o podání informací vytržených z kontextu. Připuštěním doložení např. požadované úrovně likvidity a (ne)zadluženosti jedním dodavatelem a výše obratu druhým dodavatelem (v rámci jedné posuzované nabídky) by zadavatel podstupoval vědomě riziko, že realizaci veřejné zakázky následně svěří např. takové skupině dodavatelů, z nichž jeden sice není zadlužený a je schopen rychle hradit krátkodobé závazky, ovšem není z pohledu výše aktiv natolik velký a silný (ve vztahu k soutěžené veřejné zakázce jeho aktiva dosahují zanedbatelné výše) jako jeho společník, který sice může doložit dostatečně vysoký obrat, avšak např. díky vysoké zadluženosti a dlouhodobě nesplaceným pohledávkám směřuje k bankrotu.

Provázání požadavků zadavatele na doložení různých finančních ukazatelů jediným zdrojem (jednou účetní závěrkou), které z nich učinilo jediné a nedělitelné kritérium je v souladu s účelem stanovení ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů, neboť jedině na základě doložení určité úrovně hodnot ukazatelů jedním dodavatelem může mít zadavatel postaveno na jisto, že takový uchazeč je ekonomicky a finančně způsobilý k realizaci příslušné veřejné zakázky.

 

Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 20. 2. 2018, č. j. ÚOHS-R0217/2017/VZ-05186/2018/323/JKt/EBr

 

Pokud zadavatel požaduje doložit dispozici dodavatele s určitou věcí (nebo právem) nutnou k realizaci VZ, a příslušný požadavek není splněn přímo vybraným dodavatelem, je nutné prokázat jeho splnění dle ust. o prokazování kvalifikace prostřednictvím jiných osob. Jinou osobou prokazující technickou kvalifikaci nemusí být vždy jen poddodavatel podílející se na plnění veřejné zakázky.

Prohlášení třetí osoby o možnosti využívat její areál k servisu (dodávaných) strojů dodavatelem je třeba považovat za jednostranné vyjádření závazku ze strany osob, jejímž prostřednictvím vybraný dodavatel prokazuje část kvalifikace ve smyslu § 83 ZZVZ.

V oznámení o výběru dodavatele je nutné uvést veškeré doklady, prostřednictvím kterých by mělo být splnění podmínek účasti ze strany vybraného dodavatele prokázáno.

 

cs | en