číslo jednací: 16053/2020/323/MPe
spisová značka: R0068/2020/VZ

Instance II.
Věc Pronájem a komplexní servisní podpora multifunkčních tiskových zařízení
Účastníci
  1. Česká republika – Kancelář Poslanecké sněmovny
  2. ICC – Plus Import spol. s.r.o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2020
Datum nabytí právní moci 1. 6. 2020
Související rozhodnutí 08458/2020/512/ŠMr
16053/2020/323/MPe
Dokumenty file icon dokument ke stažení 394 KB

Spisová značka:

 

 

ÚOHS-R0068/2020/VZ

 

 

Číslo jednací:

 

 

ÚOHS-16053/2020/323/MPe

 

                  Brno: 1. června 2020

 

 

 

 

V řízení o rozkladu ze dne 26. 3. 2020 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 27. 3. 2020 navrhovatelem –

  • ICC – Plus Import spol. s.r.o., IČO 14891280, se sídlem Žateckých 1211/14, 140 00 Praha –Nusle,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-08458/2020/512/ŠMr ze dne 13. 3. 2020 vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0027/2020/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

  • Česká republika – Kancelář Poslanecké sněmovny, IČO 00006572, se sídlem Sněmovní 176/4, 118 00 Praha – Malá Strana, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 23. 1. 2020 společností S – Invest CZ s.r.o., IČO 25526171, se sídlem Kaštanová 496/123a, 620 00 Brno,

učiněných při zadávání veřejné zakázky „Pronájem a komplexní servisní podpora multifunkčních tiskových zařízení v otevřeném řízení, jehož oznámení o zahájení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 26. 9. 2019 a uveřejněno tamtéž dne 30. 9. 2019 pod ev. č. zakázky Z2019-033875, ve znění opravy ze dne 21. 10. 2019 a 24. 10. 2019 a do Úředního věstníku Evropské unie odesláno dne 26. 9. 2019 a uveřejněno tamtéž dne 1. 10. 2019 pod ev. č. 2019/S 189-459126, ve znění opravy ze dne 23. 10. 2019 pod ev. č. 2019/S 205-499413 a ve znění opravy ze dne 25. 10. 2019 pod ev. č. 2019/S 207-504658,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-08458/2020/512/ŠMr ze dne 13. 3. 2020 vydané ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0027/2020/VZ v rozsahu výroku I

 

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zák. č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 téhož zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 15. 1. 2020 návrh navrhovatele – ICC – Plus Import spol. s.r.o., IČO 14891280, se sídlem Žateckých 1211/14, 140 00 Praha – Nusle, (dále jen „navrhovatel“) z téhož dne na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika – Kancelář Poslanecké sněmovny, IČO 00006572, se sídlem Sněmovní 176/4, 118 00 Praha – Malá Strana, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 23. 1. 2020 společností S – Invest CZ s.r.o., IČO 25526171, se sídlem Kaštanová 496/123a, 620 00 Brno, (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Pronájem a komplexní servisní podpora multifunkčních tiskových zařízení“ v otevřeném řízení, jehož oznámení o zahájení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 26. 9. 2019 a uveřejněno tamtéž dne 30. 9. 2019 pod ev. č. zakázky Z2019-033875, ve znění opravy ze dne 21. 10. 2019 a 24. 10. 2019 a do Úředního věstníku Evropské unie odesláno dne 26. 9. 2019 a uveřejněno tamtéž dne 1. 10. 2019 pod ev. č. 2019/S 189-459126, ve znění opravy ze dne 23. 10. 2019 pod ev. č. 2019/S 205-499413 a ve znění opravy ze dne 25. 10. 2019 pod ev. č. 2019/S 207-504658, (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Dnem 15. 1. 2020, kdy Úřad obdržel návrh, bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.

3.             Návrh navrhovatele směřoval proti rozhodnutí o vyloučení, jímž byl navrhovatel ze zadávacího řízení vyloučen, neboť toto rozhodnutí dle navrhovatele odporuje zásadě transparentnosti a přiměřenosti. Navrhovatel v návrhu namítal, že v rozhodnutí o jeho vyloučení absentoval odkaz na zákonné ustanovení, na základě kterého byl vyloučen, přičemž zadavatel uvedl v rozhodnutí o vyloučení pouze důvod, a to neprokázání splnění technických podmínek vymezujících předmět plnění veřejné zakázky stanovený zadávacími podmínkami. Dle navrhovatele však tento důvod nepatří mezi důvody pro vyloučení vymezené v § 48 zákona, a proto se navrhovatel domnívá, že jej zadavatel vyloučil ze zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku zcela protiprávně. Vzhledem k tomu, že rozpor v parametrech uvedených u nabízených tiskových zařízení byl zadavatelem shledán pouze v malém procentu nabízených zařízení, a také s přihlédnutím k tomu, že byly tyto rozporné údaje uvedeny navrhovatelem omylem, se navrhovatel domnívá, že rozhodnutí o jeho vyloučení je v rozporu se zákonem, jakožto zásadami zadávání veřejných zakázek, neboť navrhovatelova nabídka mohla být ekonomicky nejvýhodnější. Navrhovatel brojil rovněž proti klauzuli uvedené v rozhodnutí o vyloučení, dle které by se potvrzením přijetí rozhodnutí o vyloučení mohl vzdát svého práva na podání námitek, přičemž uvedení této klauzule považoval navrhovatel za nekalou praktiku zadavatele. Navrhovatel zadavateli v návrhu rovněž vytýkal, že nevyužil postupu dle § 46 odst. 1 zákona, dle kterého by došlo k objasnění nesrovnalostí v parametrech nabízeného zařízení.

4.             Navrhovatel se proto v návrhu domáhal zrušení rozhodnutí o vyloučení a zrušení rozhodnutí o námitkách ve smyslu § 263 odst. 2 zákona. Zároveň se navrhovatel domáhal uložení nápravného opatření zadavateli spočívajícího v postupu dle § 46 odst. 1 zákona, jímž by byly odstraněny nesrovnalosti týkající se uvedených parametrů tiskových zařízení.

II.             Napadené rozhodnutí

5.             Dne 13. 3. 2020 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-08458/2020/512/ŠMr ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0027/2020/VZ (dále jen „napadené rozhodnutí“).

6.             Úřad výrokem I napadeného rozhodnutí návrh navrhovatele dle § 265 písm. a) zákona zamítl, vyjma části návrhu týkající se textu uvedeného v „Oznámení rozhodnutí zadavatele o vyloučení účastníka zadávacího řízení“ ze dne 9. 12. 2019, a to: „Z důvodů rychlosti zadávacího řízení Vás zadavatel zdvořile žádá o potvrzení níže uvedeného textu a vrácení elektronicky podepsaného potvrzeného dokumentu prostřednictvím elektronického nástroje zadavatele. Převzal, seznámil se s obsahem a vzdává se práva podání námitek proti rozhodnutí o vyloučení. Datum: (…) Jméno, příjmení statutárního orgánu dodavatele: (…)“, v níž namítá, že „Navrhovatel nabídkou nabízí Zadavateli k pronájmu celkem 90 tiskových zařízení a z toho jen 1 zařízení je kategorie E (tzn. cca 1,1 % z celkového počtu) a 3 zařízení jsou kategorie F (tzn. cca 3,3 % z celkového počtu). Rezignace Zadavatele na vysvětlení drobného rozporu u 1 parametru z celkem 29 a pouze u necelých 4,5 % nabízených zařízení, se tak jeví jako ryze účelová s cílem najít jakýkoliv důvod pro vyloučení Navrhovatele, přestože by jeho nabídka mohla být ekonomicky nejvýhodnější.“, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad dle § 257 písm. h) zákona zastavil správní řízení ve věci návrhu navrhovatele, a to v částech specifikovaných výše, jež byly výrokem I vyjmuty, neboť těmto částem návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky.

7.             Úřad zamítnutí návrhu odůvodnil tím, že pokud popis parametrů zásobníků E a F uvedený v nabídce navrhovatele neodpovídá požadavkům zadavatele uvedeným v zadávacích podmínkách, jejichž splnění je jednou z podmínek účasti v zadávacím řízení, pak nabídka navrhovatele zjevně nesplnila zadávací podmínky a zadavateli tak vznikla možnost navrhovatele ze zadávacího řízení dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona vyloučit. Odpovědnost za prokázání splnění podmínek, jakožto i odpovědnost za obsah podané nabídky, totiž leží na konkrétním uchazeči o veřejnou zakázku, resp. navrhovateli a pro jeho úspěch proto musí předložit nabídku zcela odpovídající zadávacím podmínkám. Dle Úřadu navíc nenastal skutkový stav, v němž by měl zadavatel postupovat dle § 46 odst. 1 zákona a vyjasnit si tak s navrhovatelem údajný rozpor týkající se parametrů zásobníků. Postup dle tohoto ustanovení je totiž zcela fakultativní a jeho užitím by nepochybně došlo k materiální změně obsahu nabídky, jež je § 46 odst. 2 zákona zapovězena. Úřad na závěr shrnul, že zadavatel vyloučil navrhovatele ze zadávacího řízení v souladu se zákonem a své rozhodnutí odůvodnil rovněž v souladu se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona.

III.           Námitky rozkladu

8.             Dne 27. 3. 2020 podal navrhovatel Úřadu rozklad ze dne 26. 3. 2020 proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 13. 3. 2020. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.

9.             Navrhovatel v rozkladu brojí proti výroku I napadeného rozhodnutí, přičemž namítá jeho nesprávnost a rozpor s právními předpisy. K vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku totiž dle jeho názoru došlo na základě zcela marginálního pochybení v nabídce, kterého zadavatel využil s cílem upřednostnit druhého uchazeče. Dle navrhovatele zadavatel pochybil, když před jeho vyloučením nevyužil postupu dle § 46 odst. 1 zákona, neboť tímto mohl být rozpor ohledně chybně uvedených parametrů tiskových zařízení kategorie E a F objasněn. Zadavateli totiž dle navrhovatele muselo být jasné, že se jedná o drobný rozpor, který bylo možné jednoduše vysvětlit. Stejně tak muselo být dle navrhovatele zadavateli z předchozí zkušenosti jasné, že tisková zařízení jsou konfigurovatelná a požadavek zadavatele uvedený v zadávacích podmínkách lehce splní. Nabídka navrhovatele navíc byla dle něj ekonomicky nejvýhodnější.

10.         Navrhovatel vytýká také Úřadu, že se nedostatečně vypořádal s některými tvrzeními navrhovatele uvedenými v návrhu.

11.         Co do výroku II napadeného rozhodnutí navrhovatel rozklad nepodává.

Závěr rozkladu

12.         Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí ve výroku I zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV.          Vyjádření zadavatele k rozkladu

13.         Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 6. 4. 2020 uvedl, že navrhovatel vychází při své argumentaci ohledně využití, resp. nevyužití postupu dle § 46 odst. 1 zákona z předpokladu, že jeho nabídka byla ekonomicky nejvýhodnější, což dle zadavatele není pravdou. Navrhovatel totiž v „Nabídkovém formuláři“ uvedl podstatně nižší cenu, než v návrhu smlouvy, přičemž tento rozpor sice není důvodem pro vyloučení navrhovatele, ovšem nelze od něj odhlédnout. Zadavatel však ani v tomto případě nemusel využít postupu dle § 46 odst. 1 zákona, neboť vzal v potaz hodnotu uvedenou ve smlouvě, která totiž jako jediná musí odpovídat zadávacím podmínkám ve smyslu § 51 odst. 3 zákona. Nicméně zadavatel ve vyjádření dodal, že se rozhodnutí o vyloučení navrhovatele o tuto skutečnost neopíralo, neboť důvodem pro vyloučení navrhovatele bylo nesplnění předmětu zadávané veřejné zakázky. Navrhovatel tak dle hodnotící komise uvedl u popisu konkrétního splnění požadavků zařízení kategorie E a F takové údaje, z nichž je patrné, že požadavky zadavatele nesplňují, ačkoliv u této kategorie zařízení současně uvedl poznámku, že tato zařízení požadavky splňují. S ohledem na výše uvedené zadavatel shrnuje, že pokud by požádal navrhovatele o vysvětlení jím předložené nabídky postupem dle § 46 odst. 1 zákona, pak by navrhovatel musel svoji nabídku nutně změnit, aby vyhověl všem požadavkům uvedeným v zadávacích podmínkách, přičemž taková změna nabídky není dle zákona přípustná.  

14.         Nad rámec zadavatel uvedl, že mu nepřísluší zkoumat, zda navrhovatelem nabídnuté zařízení umožňuje i jinou hodnotu parametru čili, zda je konfigurovatelné. Zároveň mu nepřísluší zkoumat, z jakého důvodu uvedl navrhovatel parametry v nižší hodnotě, než byly ty zadavatelem vyžadované. Z pohledu zadavatele se navíc nejedná o drobný rozpor, neboť navrhovatel nesplnil požadavek zadavatele na předmět plnění veřejné zakázky a zadavatel tak byl dle zákona oprávněn jej ze zadávacího řízení vyloučit. Zadavatel se proto plně ztotožňuje se závěry napadeného rozhodnutí.

V.            Řízení o rozkladu

15.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

16.         Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

17.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je shora uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem přistoupil k potvrzení výroku I napadeného rozhodnutí a zamítnutí podaného rozkladu.

VI.          K námitkám rozkladu

18.         Navrhovatel v rozkladu namítá, že byl ze zadávacího řízení vyloučen v rozporu se zákonem a zásadami zadávání veřejných zakázek. Zadavatel měl totiž při zjištění nesrovnalostí parametrů uvedených u nabízených tiskových zařízení s parametry vyžadovanými v zadávacích podmínkách využít postupu dle § 46 odst. 1 zákona a vyzvat navrhovatele k objasnění těchto rozporů.

19.         Úřadu navrhovatel vytýká nedostatečné vypořádání všech dílčích námitek uvedených v návrhu.

Relevantní ustanovení právních předpisů

20.         Podle § 46 odst. 1 zákona zadavatel může pro účely zajištění řádného průběhu zadávacího řízení požadovat, aby účastník zadávacího řízení v přiměřené lhůtě objasnil předložené údaje, doklady, vzorky nebo modely nebo doplnil další nebo chybějící údaje, doklady, vzorky nebo modely. Zadavatel může tuto žádost učinit opakovaně a může rovněž stanovenou lhůtu prodloužit nebo prominout její zmeškání.

21.         Podle § 46 odst. 2 zákona  po uplynutí lhůty pro podání nabídek nemůže být nabídka měněna, nestanoví-li tento zákon jinak; nabídka však může být doplněna na základě žádosti podle odstavce 1 o údaje, doklady, vzorky nebo modely, které nebudou hodnoceny podle kritérií hodnocení. V takovém případě se doplnění údajů týkajících se prokázání splnění podmínek účasti za změnu nabídky nepovažují, přičemž skutečnosti rozhodné pro posouzení splnění podmínek účasti mohou nastat i po uplynutí lhůty pro podání nabídek.

22.         Podle § 48 odst. 1 zákona zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení pouze z důvodů stanovených tímto zákonem, a to kdykoliv v průběhu zadávacího řízení.

23.         Podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona zadavatel může vyloučit účastníka zadávacího řízení, pokud údaje, doklady, vzorky nebo modely předložené účastníkem zadávacího řízení, nesplňují zadávací podmínky nebo je účastník zadávacího řízení ve stanovené lhůtě nedoložil.

Obecné závěry k vyloučení ze zadávacího řízení

24.         Zadavatel je oprávněn vyloučit účastníka ze zadávacího řízení pouze na základě zákona a v jeho mezích. Přestože se institut vyloučení ze zadávacího řízení vyskytuje napříč zákonem, převážnou část právní úpravy nalezneme v § 48 zákona. Předmětné ustanovení tedy v sobě obsahuje většinu zákonných důvodů pro vyloučení účastníka ze zadávacího řízení, přičemž na základě některých důvodů je zadavatel oprávněn účastníka vyloučit a v případě některých důvodů je vyloučení naopak jeho povinností. Jedním z důvodů, pro které zadavatel může účastníka zadávacího řízení vyloučit, je nesplnění zadávacích podmínek.

25.         Dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona zadavatel může vyloučit účastníka ze zadávacího řízení, pokud údaje, doklady, vzorky nebo modely předložené účastníkem zadávacího řízení, nesplňují zadávací podmínky. Pokud tedy účastník zadávacího řízení doloží vyžadované prvky nedostatečně, vystavuje se možnému vyloučení. Jedná se však pouze o fakultativní postup, jež zadavatel nemusí využít.

26.         Je tedy na zadavateli, zda k samotnému vyloučení účastníka pro nesplnění zadávacích podmínek přistoupí, vždy tak musí učinit v případě vybraného uchazeče. Za nesplnění zadávacích podmínek lze považovat nepochybně i předložení nabídky obsahující údaje o předmětu plnění, jež zcela neodpovídá požadavkům uvedeným v zadávacích podmínkách. Takové pochybení pak nelze ospravedlnit ani tím, že by se jednalo o ekonomicky nejvýhodnější nabídku, neboť takový předpoklad zákon nezná.

27.         Podstatná je rovněž samotná povaha pochybení uchazeče. Jedná-li se totiž o zjevně formální pochybení, pak je namístě, aby zadavatel využil postupu dle § 46 odst. 1 zákona k objasnění či doplnění předložené nabídky, aby se z důvodu zjevné, lehce popsatelné a zároveň vysoce pravděpodobně lehce vysvětlitelné nejasnosti nepřipravil o nejvýhodnější nabídku.

Obecně k postupu dle § 46 zákona

28.         Účastníci v zadávacím řízení obecně předkládají své nabídky obsahující údaje, doklady, vzorky či modely k prokázání splnění požadované kvalifikace a zároveň dalších podmínek účasti stanovených zadavatelem v zadávací dokumentaci. Pokud se však v nabídce ohledně těchto prvků objevily nejasnosti, je zadavatel oprávněn využít postupu k jejich odstranění dle § 46 odst. 1 zákona a požádat o objasnění či doplnění těchto údajů, dokladů, vzorků nebo modelů. 

29.         Postup dle zmiňovaného ustanovení zákona je také fakultativní. Možnost žádat o objasnění nebo doplnění nabídky je oprávněním zadavatele, a je tedy plně v jeho kompetenci, zda dané možnosti v situaci, kdy nabídka účastníka zadávacího řízení zcela neodpovídá zadávacím podmínkám, využije, anebo tohoto účastníka ze zadávacího řízení z důvodu nepředložení úplné a zadávacím podmínkám odpovídající nabídky vyloučí.

30.         Je-li však na první pohled zřejmé, že se jedná o zcela zjevný a lehce vysvětlitelný vnitřní rozpor v nabídce, pak je namístě, aby zadavatel postupu dle § 46 odst. 1 zákona využil, neboť objasněním formálního nedostatku nabídky, jež mohl být zapříčiněn například administrativním pochybením v podobě zjevné chyby v psaní, počtech apod., by se zadavatel mohl připravit o nejvýhodnější nabídku. Obdobný závěr zastává také Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 6. 10. 2011, č. j. 62 Af 50/2010-104. Nutno ovšem podotknout, že ekonomický aspekt je sice klíčový pro výběr nejvhodnější nabídky, není však nutně aspektem nejdůležitějším.

31.         Při posuzování splnění či nesplnění zadávacích podmínek je nezbytné mít na paměti, že: „Odpovědnost za prokázání splnění podmínek účasti a odpovědnost za podanou nabídku (její úplnost a správnost) nese účastník zadávacího řízení. (DVOŘÁK, David, MACHUREK, Tomáš, NOVOTNÝ, Petr a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 284). Je tedy primárně na konkrétním uchazeči, aby předložil nabídku, která po formální i obsahové stránce zcela odpovídá zadávacím podmínkám.

32.         V praxi veřejného zadávání se však může stát, že: „obsah (resp. výklad) nabídky či žádosti o účast nebude vždy zcela jasný anebo část relevantních dokladů nebude vůbec doložena. Ačkoli procedura zadávacího řízení je formalizovaná a splnění zadávacích podmínek by primárně mělo vyplynout již z podané žádosti o účast anebo nabídky, zadavatel se může rozhodnout, že požádá účastníka zadávacího řízení o objasnění nebo doplnění údajů, dokladů, vzorků nebo modelů, resp. ve vazbě na položkový rozpočet může být nabídka dokonce upravena. Účelem takového postupu je ověření, zda lze přesvědčivě učinit závěr, že vybraný účastník splňuje podmínky účasti v zadávacím řízení, pravidla stanovená zákonem a zadávací dokumentací. Jen takový dodavatel může být vybrán z účastníků zadávacího řízení a povolán k realizaci veřejné zakázky.“ (DVOŘÁK, David, MACHUREK, Tomáš, NOVOTNÝ, Petr a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 284). Je vhodné ovšem zdůraznit, že postup dle zmiňovaného ustanovení je zcela fakultativní.

33.         K problematice objasnění nebo doplnění údajů, dokladů, vzorků nebo modelů je dále nutné upozornit, že zákon navíc zapovídá změnu nabídky po uplynutí lhůty pro podání nabídek dle § 46 odst. 2 zákona. Doplnění nebo objasnění nabídky je proto možné pouze v případě, že nedojde k její obsahové změně, resp. změně materiální.

34.         Pro výklad pojmů doplnění a objasnění je nezbytné ustanovení § 46 podrobit výkladu za použití výkladových metod. Jelikož není zcela jednoznačné, co si pod těmito pojmy pouze na základě jazykového, systematického či logického výkladu, představit, je vhodné užít i jiných výkladových metod. V daném případě je tedy vhodné použít výklad teleologický a zabývat se přímo úmyslem zákonodárce.

35.         Výkladem těchto klíčových pojmů se zabýval již předseda Úřadu například v bodě 24 odůvodnění rozhodnutí ze dne 30. 8. 2019, č. j. ÚOHS-R0113/2019/VZ-24101/2019/322/HSc, kde v kontextu teleologického výkladu uvedl, že: „Podstatou je totiž možnost pouhého doplnění či upřesnění již podané nabídky, tedy dodání něčeho, co původně chybělo, nebo vysvětlení něčeho, co původně mohlo být chápáno různými způsoby. Jde tedy o údaje či podklady, které zadavatel hodlal předložit v jím pojatém významu již s podáním nabídky, avšak vlivem administrativního pochybení nebo vlivem odlišného výkladu, než jaký zastává zadavatel, je předložil chybně nebo v nabídce omylem zcela absentují. Nelze však připustit prostřednictvím postupu dle § 46 odst. 2 zákona nápravu takového pochybení, které spočívá v chybě dodavatele jakožto odborníka na oblast plnění veřejné zakázky.“

36.         Jak vyplývá ze shora uvedeného, nelze tedy provést materiální změnu nabídky, ale pouze změnu formální, a to za předpokladu, že bude obsah podané nabídky po provedené změně zachován. Jinými slovy dojde toliko pouze k doplnění chybějící informace nebo je vysvětlena informace nejasná, případně je uvedena na pravou míru zjevná, lehce popsatelná a zároveň vysoce pravděpodobně lehce vysvětlitelná nejasnost.

K postupu zadavatele v projednávaném případě

37.         V projednávaném případě se navrhovatel domnívá, že byl zadavatelem vyloučen ze zadávacího řízení v rozporu se zákonem, aniž by zadavatel předtím využil postupu dle § 46 zákona. Navrhovatel zadavateli vytýká, že byl vyloučen toliko na základě formálního pochybení bez možnosti jeho objasnění, čímž dle něj zadavatel zcela rezignoval na snahu vybrat ekonomicky výhodnější nabídku. Zadavateli navíc muselo být zřejmé, že se jedná o drobný rozpor, který lze postupem dle § 46 zákona odstranit. Zadavatel proto měl využít postupu dle § 46 odst. 1 zákona a následně vybrat ze dvou uchazečů ekonomicky výhodnější nabídku.

38.         S uvedenými tvrzeními navrhovatele se nelze ztotožnit, neboť postup dle § 46 odst. 1 zákona je fakultativní a závisí tak na uvážení zadavatele, jestli požádá uchazeče o objasnění, opravu či doplnění podané nabídky nebo pro zjištěná pochybení uchazeče rovnou vyloučí, neboť má postaveno najisto, že nabídka zadávací podmínky nesplňuje. Nevyužil-li tedy zadavatel svého práva na objasnění podané nabídky, nelze jeho postup shledat za rozporný se zákonem, neboť ze samotné dikce zákona neplyne zadavateli povinnost vyzvat konkrétního uchazeče k objasnění jeho nabídky.

39.         K namítanému postupu Komise pro posouzení a hodnocení nabídek (dále jen „Komise“) týkajícího se posouzení nabídek je vhodné uvést následující. Posouzení nabídek jednotlivých uchazečů z hlediska splnění podmínek účasti může zadavatel, resp. Komise jmenovaná zadavatelem učinit v souladu s § 39 odst. 4 zákona před i po hodnocení nabídek. Komise tak postupovala zcela dle zákona.

40.         Pokud Komise pro hodnocení nabídek nejdříve posuzovala splnění podmínek účasti, jejíž součástí bylo i posouzení podmínek pro zpracování a předložení cenové nabídky, jednala zcela v souladu se zákonem, neboť s ohledem na § 39 odst. 4 zákona je na zadavateli, jestli nejdříve sestaví pořadí nabídek, a poté hodnotí nabídky z hlediska splnění podmínek účasti konkrétního účastníka nebo naopak. Faktem totiž zůstává, že i skutečně ekonomicky nejvýhodnější nabídka, jež zjevně nesplňuje zadávací podmínky, nemůže být vítězná. Nelze proto přisvědčit tvrzení navrhovatele uvedenému v bodě d) odstavce 7 předmětného rozkladu, neboť ekonomická výhodnost nabídky je pouze jedním z předpokladů pro výběr vítězné nabídky. Zadavatel navíc ve svém vyjádření (strana 2 vyjádření zadavatele k rozkladu) konstatoval, že nabídka navrhovatele nebyla Komisí shledána jako nejvýhodnější s ohledem na odlišné ceny uvedené v nabídkovém formuláři a návrhu smlouvy. Samotné hodnocení nabídek ovšem není předmětem tohoto správního řízení. Tvrzením navrhovatele, jimiž zadavateli vytýká postup hodnotící komise tedy s ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit.

41.         Z předložené dokumentace o zadávacím řízení, přesněji bodu 10.6.3. zadávacích podmínek vyplývá, že pronajatá zařízení jsou rozdělena do 7 kategorií (A-G). Jak je uvedeno již v bodě 58 a 59 napadeného rozhodnutí zadavatel v tabulce s názvem „Pronajatá zařízení“ kategorie „E“ u parametru zásobníků ve sloupci „Požadavek zadavatele“ uvádí: „Minimálně 3 x, minimálně 3 500 listů + univerzální vstup na 100 listů“ a v tabulce „Pronajatá zařízení“ kategorie „F“ tamtéž uvádí: „Minimálně 3 x, minimálně 3 500 listů + univerzální vstup na 100 listů“.  Navrhovatel však v nabídce, konkrétně v tabulce s názvem „Pronajatá zařízení“, uvedl v rámci kategorie „E“ u požadavku splnění parametru „ANO“, přičemž u popisu parametru uvedl pouze: „4 zásobníky na 550 listů + univerzální vstup na 100 listů“ a následně u kategorie „F“ v rámci požadavku splnění parametru uvedl „ANO“, přičemž u popisu parametru uvedl pouze: „2x velkokapacitní zásobník papíru na 1 100 listů, 2x zásobník papíru na 550 listů, univerzální vstup na 250 listů“. Nepochybně tedy nabídka v části týkající se „Pronajatých zařízení“ neodpovídá zadávacím podmínkám stanoveným zadavatelem, přičemž z uvedených údajů ani z kontextu podané nabídky nevyplývá, že by se jednalo o toliko formální pochybení navrhovatele.

42.         Pokud navrhovatel v nabídce uvedl údaje týkající se kapacit jednotlivých tiskových zařízení, pak je zcela v souladu s § 39 odst. 5 zákona, když zadavatel vycházel pro posouzení splnění podmínek účasti z údajů poskytnutých navrhovatelem. Zadavatel tedy hodnotí podanou nabídku v podobě, v jaké mu byla předložena. Jeho úkolem totiž není kontrolovat, zda se dodavatel nespletl a neuvedl v nabídce něco, co nechtěl, neboť toto není ani v jeho možnostech.

43.         Ačkoliv navrhovatel uvádí, že zadavateli muselo být zjevné, že se u tiskových zařízení kategorie E a F jedná o drobný rozpor, přičemž mu muselo být také zřejmé, že zařízení jsou konfigurovatelná a požadavky v zadávacích podmínkách tak mohou lehce splnit, nelze k tomuto přihlédnout. Zadavatel totiž nemá povinnost prověřovat, zda jsou účastníkem nabízená tisková zařízení konfigurovatelná či proč navrhovatel uvedl zcela neodpovídající údaje v předložené nabídce. Pouhé tvrzení o možné konfiguraci tiskových zařízení nelze považovat za důvod, pro který by bylo namístě uvažovat o odstranění nedostatku nabídky vysvětlením nebo výkladem. Jak již bylo uvedeno výše, zadavatel v souladu se zákonem posuzuje jen to, co je uvedeno v nabídce, neboť je jejím obsahem vázán. Podanou nabídku navíc nelze po uplynutí lhůty k podání nabídek dále modifikovat. Případná chyba v nabídce jde tedy na vrub dodavatele, resp. navrhovatele.

44.         Na věci nic nemění ani fakt, že navrhovatel uvedl u parametrů tiskových zařízení v kategorii E a F informaci, že tiskové zařízení splňuje parametry požadované zadavatelem, vyjádřením prostého „ANO“. Uvedení této informace je totiž zcela nadbytečným požadavkem ze strany zadavatele, neboť je nicneříkající a zadavatel tím, že k tomuto tvrzení nepřihlédl, jednal správně, jelikož pouhé konstatování navrhovatele o splnění parametrů jejich skutečné nesplnění nevyvrací.

45.         Je-li navíc tiskové zařízení konfigurovatelné a navrhovatel v nabídce označil verzi tohoto zařízení s parametry, jež neodpovídají zadávacím podmínkám, pak se nejedná o zjevnou a lehce popsatelnou zároveň vysoce pravděpodobně lehce vysvětlitelnou nejasnost, jež by bylo možné odstranit pouhým objasněním nebo doplněním či opravou, tedy postupem dle § 46 odst. 1 zákona. Je-li totiž předmět nabízeného plnění, v tomto případě tiskové zařízení, konfigurovatelné a uchazeč nabídl jinou verzi, než tu odpovídající zadávacím podmínkám, pak jakákoliv jeho změna, bude vždy změnou materiální. Za formální změnu by bylo možné považovat takovou změnu, jež by spočívala v uvedení na první pohled zjevného chybného parametru v důsledku chyby v psaní či počtech, avšak za současného očividného splnění zadávacích podmínek. Příkladem může být  uvedení stejného výrobku na více místech v nabídce, přičemž u jednoho z nich by byl uveden chybný údaj týkající se určitého parametru a u ostatních by byl uveden údaj správný. Obdobný příklad nalezneme také v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2011, č. j. 62 Af 50/2010-104. V nyní projednávaném případě je patrné, že se nejedná o zcela formální pochybení a při opravě nabídky na základě výzvy dle § 46 odst. 1 by tedy došlo k materiální změně nabídky, jež není dle § 46 odst. 2 zákona po uplynutí lhůty k podání nabídek přípustná.

46.         Je nepochybné, že pravidlo vymezené v § 46 odst. 2 zákona se vztahuje i na samotný předmět nabídnutého plnění, v tomto případě na poskytnutá tisková zařízení. Pokud by zadavatel tedy po lhůtě k podání nabídek navrhovateli umožnil, aby změnil nabídku co do parametrů uvedených v poli s názvem „Popis konkrétního splnění požadavku“, jednal by v rozporu s předmětným ustanovením zákona.

47.         Dle předmětného zákonného ustanovení ovšem nelze zcela kategoricky odmítat změnu ve formě opravy nabídky, neboť i z tohoto zákazu existují výjimky, jejichž aplikaci zákon dává jisté mantinely. Nelze však připustit změnu předmětu nabízeného plnění, neboť zákonodárce s takovými materiálními změnami v předmětu nabízeného plnění vůbec nepočítal a nehodlal je připustit ani v omezené míře. V případě změny na předmětu plnění se proto bude jednat o materiální změnu nabídky.

48.         Nad rámec je vhodné uvést, že se k námitce specifikované v odst. 7 písm. c) předmětného rozkladu nelze kvalifikovaně vyjádřit, neboť se jedná o hypotetickou situaci, jež v daném případě nenastala. Při posouzení navrhovatelem nastíněné situace by ovšem záleželo na konkrétních okolnostech případu. Popisovaný skutkový stav ovšem nenastal a navrhovatel údaje v rámci popisu splnění požadavků vyplnil.

49.         S ohledem na skutečnost, že postup dle § 46 odst. 1 je fakultativní, nejednal zadavatel v rozporu se zákonem ani zásadami zadávání veřejných zakázek, pokud tohoto postupu v daném případě nevyužil. Navrhovatel proto byl ze zadávacího řízení vyloučen v souladu s § 48 odst. 2 písm. a) zákona, neboť jím předložená nabídka zjevně nesplňovala zadavatelem požadované zadávací podmínky. Úřad proto tak, jak rozhodl ve výroku I napadeného rozhodnutí, rozhodl správně a v souladu se zákonem.

K nedostatečnému vypořádání námitek navrhovatele

50.         Navrhovatel v závěru svého rozkladu uvedl, že se Úřad nedostatečně vypořádal či dokonce vůbec nevypořádal s některými tvrzeními navrhovatele, přičemž v rozkladu uvádí konkrétní pasáže návrhu, jež Úřad dle něj nevypořádal. Navrhovatel rovněž nepovažuje způsob vypořádání některých svých námitek uvedených ve vyjádření ze dne 13. 2. 2020 a sdělení ze dne 17. 2. 2020, (dále jen „Vyjádření navrhovatele“) za správný. Úřad tyto námitky totiž souhrnně vypořádal v bodě 86 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a to tak, že: „tyto skutečnosti nejsou předmětem vedeného správního řízení, jelikož nebyly uvedeny ani v návrhu a ani v námitkách. Pro úplnost Úřad akcentuje, že s ohledem na výše uvedené tyto skutečnosti uvedené navrhovatelem již nemohou mít vliv na výsledek rozhodnutí Úřadu“. Navrhovatel se závěrem Úřadu navíc nesouhlasí, neboť se dle jeho názoru příčí § 50 odst. 4 správního řádu. Dle předmětného ustanovení je Úřad povinen pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Nevypořádaná tvrzení navrhovatele jsou navíc dle něj zcela zásadní, jelikož prokazují tendenční a účelový postup zadavatele.

51.         S výše uvedeným tvrzením naznačujícím nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů, se ovšem nelze ztotožnit. Úřad se totiž v napadeném rozhodnutí zabýval všemi relevantními námitkami uvedenými v návrhu navrhovatele, byť výslovně nevypořádal všechny dílčí námitky zvlášť, ale v kontextu daného rozhodnutí. Pro úplnost je vhodné odkázat také na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, dle kterého: „Přehlédnout pak nelze ani fakt, že správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí; takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 As 221/2014-43).“ Ve smyslu uvedené judikatury posvěcené i Ústavním soudem totiž není Úřad povinen výslovně reagovat na všechny námitky uplatněné v návrhu, pokud v kontextu celého rozhodnutí vyplývá jejich irelevance.

52.         Námitky uplatněné ve Vyjádřeních navrhovatele Úřad uvedl v bodě 86 odůvodnění napadeného rozhodnutí, avšak vzhledem k jejich neuplatnění v návrhu ani vůči zadavateli v námitkách k nim nebylo přihlédnuto. Úřad je totiž v rámci předmětu řízení vázán podanými námitkami, resp. návrhem. K uvedenému lze doplnit, že zákon obsahuje kompletní úpravu zajišťující možnost bránit se proti postupu zadavatele, přičemž primární obranou je podání námitek ve smyslu § 241 a násl. zákona. V případě, že námitky uchazeče budou zadavatele odmítnuty, pak se může uchazeč bránit vůči postupu zadavatele podáním návrhu ve smyslu § 250 a násl. zákona, přičemž uplatnění námitek primárně vůči zadavateli je třeba považovat za nutný předpoklad podání návrhu. Námitky ve smyslu § 241 zákona jsou totiž podkladem pro vznik aktivní legitimace uchazeče k podání návrhu na zahájení správního řízení. Shodně pak s ohledem na koncentraci řízení není možné zohlednit námitky uvedené nad rámec podaného návrhu na zahájení správního řízení, neboť tyto musí být primárně uplatněny již vůči zadavateli a následně v návrhu. Zcela výjimečně se v návrhu mohou objevit námitky, jež nemohly být uplatněny již vůči zadavateli. Typickým příkladem jsou námitky směřující proti vypořádání námitek v rozhodnutí o námitkách, tedy takové, jež skutečně nemohly být v daných námitkách uplatněny. V nyní projednávaném případě je však nutné považovat námitky neuplatněné vůči zadavateli v námitkách či následně návrhu za pozdě uplatněné. Se zřetelem k výše uvedenému lze konstatovat, že Úřad vypořádal námitky ve zmiňovaném bodě odůvodnění napadeného rozhodnutí v souladu se zákonem, přičemž nebylo jeho povinností k nim vzhledem k opožděnosti jejich podání přihlédnout.

53.         Závěrem lze k namítané nepřezkoumatelnosti shrnout, že nelze přisvědčit tvrzení navrhovatele o nedostatečném vypořádání dílčích námitek v napadeném rozhodnutí. Úřad tedy tak, jak se v odůvodnění napadeného rozhodnutí vypořádal s relevantními námitkami, zcela vyhověl požadavkům kladeným na odůvodnění rozhodnutí.

K výroku II napadeného rozhodnutí

54.         V rámci tohoto rozhodnutí je nezbytné vyjádřit se rovněž k výroku II napadeného rozhodnutí, jež nebyl rozkladem navrhovatele rozporován. Zejména je třeba posoudit, zda byly naplněny podmínky pro částečnou právní moc napadeného rozhodnutí, tedy zda výrok II již nabyl právní moci.

55.         Pro posouzení nabytí právní moci výroku II napadeného rozhodnutí zcela nezávisle na výroku I, čili pro posouzení existence částečné právní moci napadeného rozhodnutí, je nezbytné vzít v úvahu naplnění podmínek vymezených v § 82 odst. 3 správního řádu.

56.         V § 82 odst. 3 správního řádu je uvedeno, že pokud odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními, a pokud tím nemůže být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci.

57.         První podmínkou je, že odvolání směřuje jen proti některému výroku rozhodnutí nebo proti vedlejšímu ustanovení výroku, které netvoří nedílný celek s ostatními. Druhou podmínkou je, že nabytím právní moci zbytku výrokové části nebude způsobena újma některému z účastníků. Třetí podmínka, která je formulována poměrně vágně a ponechává správnímu orgánu širokou možnost správního uvážení, je skutečnost, zda nabytí právní moci zbytku výrokové části umožňuje povaha věci.“ (viz JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. § 82 [Náležitosti odvolání]. In: JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. Správní řád. 6. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2019, s. 530.)

58.         V nyní projednávaném případě je z rozkladu patrné, že tento směřuje pouze do výroku I napadeného rozhodnutí, jak vyplývá již z odst. 2 podaného rozkladu. Přestože rozsah napadené části napadeného rozhodnutí není v petitu uvedeném v rozkladu, konkrétně v čl. III, nijak reflektován, je nepochybné, že rozklad směřuje pouze do výroku I napadeného rozhodnutí. Patrný je tento závěr i z celkového odůvodnění podaného rozkladu, jelikož tento obsahuje námitky vztahující se pouze k výroku I.

59.         Při zkoumání naplnění podmínek pro částečnou právní moc napadeného rozhodnutí jsem tedy dospěl k závěru, že výrok II je nepochybně zcela nezávislý na výroku I napadeného rozhodnutí, neboť oba výroky napadeného rozhodnutí netvoří nedílný celek. Ve výroku II Úřad rozhoduje o jiném jednání zadavatele, na základě zcela odlišných námitek, tudíž by bylo možné o výroku II rozhodnout i samostatným rozhodnutím, což však s ohledem na zásadu procesní ekonomie Úřad neučinil a rozhodl tak v rámci jednoho rozhodnutí. První z podmínek je tudíž splněna. Nabytím právní moci výroku II nebude způsobena újma žádnému z účastníků. Navrhovatel totiž měl možnost podat rozklad proti tomuto výroku, což neučinil. Stejně tak není žádným způsobem zasahováno do jiných práv a zájmů účastníků či třetích osob. Druhá z podmínek pro částečnou právní moc napadeného rozhodnutí je tedy rovněž splněna. Třetí z podmínek je možné rovněž považovat za splněnou, neboť je nepochybné, že povaha věci částečnou právní moc ve vztahu k výroku II umožňuje. V dané věci se totiž nejedná o závislé výroky.

60.         S ohledem na výše uvedené proto nabylo napadené rozhodnutí v části týkající se výroku II právní moci v souladu s § 82 odst. 3 správního řádu, a to k okamžiku uplynutí lhůty k podání rozkladu. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 13. 3. 2020 a posledním dnem lhůty k podání rozkladu byl den 28. 3. 2020, pak k nabytí právní moci výroku II došlo dne 29. 3. 2020.

Shrnutí

61.         Závěrem je možné shrnout, že navrhovatel byl ze zadávacího řízení vyloučen v souladu se zákonem a nikoliv na základě toliko formálního pochybení v nabídce s cílem upřednostnit druhého účastníka zadávacího řízení. V daném případě se jednalo o pochybení, jež nebylo zjevnou, lehce popsatelnou a zároveň vysoce pravděpodobně lehce vysvětlitelnou nejasností a zároveň důvodem pro postup dle § 46 odst. 1 zákona. V případě postupu dle předmětného ustanovení by se s ohledem na uvedení zcela neodpovídajících parametrů tiskových zařízení jednalo o změnu materiální, jež není dle zákona přípustná. Zadavatel se zřetelem na fakultativnost postupu dle § 46 odst. 1 zákona nepostupoval v rozporu se zákonem či zásadami zadávání veřejných zakázek, když tohoto postupu nevyužil. Stejně tak nepostupoval v rozporu se zákonem, když navrhovatele ze zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku dle § 48 odst. 2 písm. a) zákona vyloučil, neboť je nepochybné, že navrhovatel zadávací podmínky v části týkající se požadavku na kapacitu a počet zásobníků tiskového zařízení kategorie E a F nesplnil.

VII.        Závěr

62.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodu uváděných v rozkladu.

63.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s  § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.

 

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

Obdrží

1.             S - Invest CZ s.r.o., Kaštanová 496/123a, 620 00 Brno,

2.             ICC – Plus Import spol. s.r.o., Žateckých 1211/14, 140 00 Praha - Nusle

 

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Je-li v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení předmětného řízení na veřejnou zakázku.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz