Nepravdivá tvrzení Jiřího Skuhrovce v článku „Občane, nestěžuj si“

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže uvádí fakta vyvracející účelová, nepravdivá sdělení a polopravdy obsažené v článku Jiřího Skuhrovce nazvaném Občane, nestěžuj si a publikovaném 3. 8. 2017 na webu blog.aktualne.cz.

 

Úřad není součástí zákonodárné moci, je správním orgánem, který aplikuje a vykládá zákonodárcem přijatá pravidla. Nemůže a nebude polemizovat s krokem zákonodárce, který včlenil do zákona o zadávání veřejných zakázek poplatek za podání podnětu, v němž je zpochybňován postup zadavatele.

Falešný je i údiv pana Skuhrovce nad tím, že by jedním z impulzů přijetí normy mohl být i podnět zaslaný na Úřad sdružením Oživení. Jednalo se podnět k zahájení správního řízení, v němž stěžovatelé požadovali potrestání 4 031 zadavatelů v celé České republice, mezi nimiž bylo 35 % všech obcí na území České republiky, 10 krajů, všechna ministerstva, 15 státních podniků, občanská a zájmová sdružení, školy, nadace, vědecké výzkumné instituce a mnozí další, kteří podle Oživení byli vinni tím, že spáchali správní delikt vymezený zákonem, a to v 267 856 případech. O tom, že šlo o účelové podání na Úřad, není již v této době pochyb. V předmětném podnětu bylo upozorněno na mnoho chyb u přibližně 20 tisíc veřejných zakázek. Úřad prošetřil všech 267 856 namítaných pochybení a zjistil, že správní delikt byl spáchán pouze v 231 případě. Zadavatele, kteří se dopustili správního deliktu dle zákona, Úřad potrestal. Tvrzení Jiřího Skuhrovce, že Úřad po sankcionování části případů "nechal věc být", není pravdivé. Úřad se vypořádal přesně dle zákona se všemi namítanými pochybeními.

Zaměstnance Úřadu stálo obrovské úsilí, aby se prošetřování tohoto hromadného podnětu nijak nedotklo ostatních šetření vedených Úřadem. Šlo o obětavou práci mnoha zaměstnanců Úřadu, včetně některých matek na mateřské dovolené, kteří si brali práci domů a pracovali přesčas. Výsledná čísla však ukázala, že úsilí bylo vynaloženo zcela nesmyslně a podatelé podnětu to museli vědět.

Je otázkou, co vlastně bylo samotným účelem předmětného hromadného podnětu pana Skuhrovce a Oživení? Ve stejném roce, kdy se Úřad vypořádával s tímto hromadným podnětem, se pan Skuhrovec zabýval analýzou rychlosti rozhodování Úřadu ve správních řízeních. Bylo záměrem přetížit Úřad natolik, aby buď práci nezvládl, nebo aby došlo ke zpomalení jeho rozhodovací činnosti? Obojí lze efektně medializovat na tiskové konferenci.

Úřad však tento bezprecedentní případ zvládl, aniž by došlo ke zpomalení rozhodovací činnosti. Ostatně z analýzy pana Skuhrovce o rychlosti rozhodování Úřadu i přes její vnitřní rozpornost, nepravdivá data a účelovost plyne, že i v době, kdy se Úřad zabýval předmětným podnětem, rozhodoval ve správních řízeních stále rychleji a efektivněji. Podobně jako v případě hromadného podání, tak i v případě „analýzy“ musel pan Skuhrovec velmi dobře vědět, že jím vytvořený program není schopen detekovat skutečná pochybení, která byla správním deliktem dle zákona.

Pokud pan Skuhrovec mluví o tom, že “k přetížení nedošlo“, arogantně a s despektem k obrovské práci mnoha lidí hodnotí něco, o čem vůbec nic neví, resp. pošlapává velké množství odvedené práce. Naopak odborná veřejnost v rozhodném období vysoce pozitivně hodnotila rychlost rozhodovacích procesů Úřadu.

Pokud pan Skuhrovec píše o cca 20 tisících, pak samozřejmě nejde o počet reálně namítaných pochybení. I zde se autor článku dopouští uvedení účelové polopravdy. Nebylo jich cca 20 tisíc, nýbrž přes čtvrt milionu. U každé z 20 490 strojově vygenerovaných nesrovnalostí na profilu zadavatele byl totiž pisatelem podnětu dále tvrzen konkrétní počet řádově jednotek, ale u vybraných zadavatelů dokonce i stovek, zjištěných chyb, které dle přesvědčení pisatele měly znamenat spáchání správního deliktu dle zákona o veřejných zakázkách. V rámci takto podaného podnětu tak namísto 20 490 údajných pochybení dosáhl skutečný, pisatelem podnětu tvrzený, objem jednotlivých napadených pochybení čísla 267 856.

Zákonodárci pak v diskusi reagovali zřejmě právě na tuto situaci, kdy jeden podnět byl podán na Úřad s tím, aby zahájil řízení z moci úřední, ale při náročném prošetřování se zjistilo, že reálně pouze každé 1160. pochybení je správním deliktem (cca 0,1 % z celkového počtu prošetřených pochybení). Zákonodárce pak zavedl poplatek, který reagoval zřejmě právě na tuto činnost pana Skuhrovce a Oživení. Záměrem zákonodárce zřejmě bylo jen to, aby v budoucnu bylo poukazováno na skutečné nezákonnosti. Možnost podání podnětu zrušena nebyla. Přitom zakotvení práva na podání podnětu není povinností předepsanou evropským právem. Možnost zpochybňování veřejných zakázek od někoho, kdo nemá žádný zájem na získání veřejné zakázky, není zakotvena ve všech státech Evropské unie.

Ostatně Oživení se rádo chlubí tím, jak poukázalo na nezákonný postup v té které veřejné zakázce, čímž ukázalo prstem na veřejné plýtvání penězi. Dáme-li stranou, že jen každé 1160. pochybení (tedy cca 0,1 % z celkového počtu prošetřených pochybení) bylo správním deliktem v rámci předmětného hromadného podnětu, a podíváme-li se na zbývající podané podněty Oživení za přibližně dva roky zpět, pak i zde je zřejmé, že napadají postup zadavatele, který mnohdy nebyl nezákonný. Nezapočítáme-li předmětný hromadný podnět, pak Oživení podalo dalších 10 podnětů, v nichž bylo namítáno 21 porušení zákona. V pěti zahájených správních řízeních byly nakonec pravomocně shledány tři nezákonné postupy. Že by neznalost zákona od pánů z EconLabu a Oživení? Spíše ne.

Poznámka na závěr. Pan Skuhrovec píše o tom, že by měl soud rozhodné ustanovení o poplatku „zrevidovat“. Soud již o věci rozhodl, přičemž uzavřel, že nejde o neústavní ustanovení a nenavrhl Ústavnímu soudu jeho zrušení.

 

Tiskové oddělení ÚOHS 
 17/042/VZ008