číslo jednací: S161/2007/KD-08040/2008/850

Instance I.
Věc porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. – rozhodnutí sdružení soutěžitelů
Účastníci
  1. Sdružení pohřebnictví v ČR
Typ správního řízení Dohody
Typ rozhodnutí porušen § 3 odst. 1 - rozhodnutí sdružení soutěžitelů
Rok 2007
Datum nabytí právní moci 19. 3. 2009
Související rozhodnutí S161/2007/KD-08040/2008/850
R126/2008/01-3227/2009/310/ADr
S161A/2007/KD-7476/2009/850/AD
Dokumenty file icon 2007_S161.pdf  448 KB

Č.j. S 161/2007/KD-08040/2008/850       V Brně dne 4. června 2008 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení sp. zn. S 161/2007/KD zahájeném dne 27. 6. 2007 z moci úřední podle § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějšího předpisu, ve spojení s § 21 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, jehož účastníkem je Sdružení pohřebnictví v ČR, se sídlem v Ostravě - Vítkovice, Prokopa Velikého 197/29, IČ 13643037, vydává v souladu s § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějšího předpisu, toto

r o z h o d n u t í:

I.  Účastník řízení, Sdružení pohřebnictví v ČR, se sídlem v Ostravě - Vítkovice, Prokopa Velikého 197/29, IČ 13643037, tím, že

1.  valná hromada Sdružení pohřebnictví v ČR přijala dne 14. 3. 2002 dokument nazývaný „Kodex cti“, obsahující v článku III. bodě 4. (nazvaném „Vzájemné chování mezi podnikatelskými subjekty v pohřebnictví a souvisejících oborech“) v odstavci druhém pravidlo motivující členy Sdružení pohřebnictví v ČR nepožadovat za své služby ceny nižší, než jsou ceny obvyklé, přičemž toto pravidlo bylo ze strany účastníka řízení do 14. 3. 2008 ponecháno v platnosti a uplatňováno,

přijal a uplatňoval zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb,

čímž porušil v období od 14. 3. 2002 do 14. 3. 2008 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů,

2.  valná hromada Sdružení pohřebnictví v ČR přijala dne 17. 3. 2005 dokument nazvaný „Zásady určující základní pravidla práce subjektů ucházejících se o 'Znak kvality' propůjčovaný Sdružením pohřebnictví v ČR“, obsahující v části „Směrnice pro marketing v pohřebním oboru“ v odstavci nazvaném „Obecně“ zákaz podávání informací srovnávajících ceny mezi konkurenty, přičemž toto pravidlo bylo ze strany účastníka řízení do 14. 3. 2008 ponecháno v platnosti a uplatňováno,

přijal a uplatňoval zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb,

čímž porušil v období od 17. 3. 2005 do 14. 3. 2008 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů,

3.  v únoru 2003 vydal metodický materiál „Jak postupovat při kopání hrobů“, přepracovaný v dubnu 2004 (jako „Metodický návod pro stanovení ceny za výkop hrobů“) a dále upravený v lednu 2005, který vždy obsahoval návod stanovení ceny za služby poskytované členy Sdružení pohřebnictví v ČR a který byl účastníkem řízení v období do 10. 3. 2008 rozšiřován,

přijal a uplatňoval zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb,

čímž porušil  v období od  února 2003 do 10. 3. 2008 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů,

4.  v lednu 2000 vydal metodický materiál „Jak postupovat při určení výše cen nájmu hrobových míst a služeb s nájmem souvisejících“, přepracovaný v březnu 2001, dále v únoru 2003 (jako „Jak postupovat při určení výše cen nájmu hrobových míst a služeb spojených s nájmem od 1. 1. 2002“), dále v dubnu 2004 a v lednu 2007 („Jak postupovat při určení výše cen (i) nájmu hrobových míst a služeb spojených s nájmem, (ii) za výkopy hrobu“), který vždy obsahoval návod stanovení ceny za služby poskytované členy Sdružení pohřebnictví v ČR a který byl účastníkem řízení v období do 10. 3. 2008 rozšiřován,

přijal a uplatňoval zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb,

čímž porušil

·  v období od ledna 2000 do 30. 6. 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů,

·  v období od 1. 7. 2001 do 10. 3. 2008 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů,

5.  v dubnu 2004 vydal metodický materiál „Předloha (i) smlouvy o nájmu hrobového místa, (ii) ceníku nájmu a služeb s nájmem spojených“, který obsahuje návod stanovení ceny za služby poskytované členy Sdružení pohřebnictví v ČR a který byl účastníkem řízení v období do 10. 3. 2008 rozšiřován,

přijal a uplatňoval zakázané a neplatné rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb,

čímž porušil v období od dubna 2004 do 10. 3. 2008 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů.

II.  Podle § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, se účastníku řízení, Sdružení pohřebnictví v ČR, se sídlem v Ostravě - Vítkovice, Prokopa Velikého 197/29, IČ 13643037, plnění rozhodnutí sdružení soutěžitelů popsaných ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí do budoucna zakazuje.

III.  Dle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, se účastníku řízení, Sdružení pohřebnictví v ČR, se sídlem v Ostravě - Vítkovice, Prokopa Velikého 197/29, IČ 13643037, za porušení  § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, podle výrokové části I. tohoto rozhodnutí ukládá pokuta ve výši:

500.000,- Kč (slovy: pět set tisíc korun českých).

Uložená pokuta je splatná do 90 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vedený u České národní banky v Brně, číslo účtu 3754-24825621/0710, konstantní symbol 1148, jako variabilní symbol se uvede kmenová část daňového identifikačního čísla účastníka řízení.

IV.  Dle § 23 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, se účastníku řízení, Sdružení pohřebnictví v ČR, se sídlem v Ostravě - Vítkovice, Prokopa Velikého 197/29, IČ 13643037, ukládají tato opatření k nápravě:

1.  Informovat všechny členy Sdružení pohřebnictví v ČR o tomto rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a o zákazu a  neplatnosti rozhodnutí sdružení soutěžitelů popsaných ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí, a to ve lhůtě do 30 dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

2.  Na nejbližším zasedání valné hromady Sdružení pohřebnictví v ČR konaném po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, nejpozději však ve lhůtě do 3 měsíců po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, upravit metodické materiály popsané ve výrokové části I. bod 3., 4. a 5. tohoto rozhodnutí tak, aby neobsahovaly ani nepřímý návod stanovení ceny za služby poskytované členy Sdružení pohřebnictví v ČR.

Splnění těchto nápravných opatření je Sdružení pohřebnictví v ČR povinno doložit Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve lhůtě nejpozději do 15 dnů od uplynutí lhůty k jejich splnění.

V.  Dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějšího předpisu, ve spojení s § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, se účastníku řízení, Sdružení pohřebnictví v ČR, se sídlem v Ostravě - Vítkovice, Prokopa Velikého 197/29, IČ 13643037, ukládá povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou

2.500,- Kč (slovy: dva tisíce pět set korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vedený u České národní banky v Brně, číslo účtu 19-24825621/0710, konstantní symbol 1148, jako variabilní symbol se uvede kmenová část daňového identifikačního čísla účastníka řízení.

O d ů v o d n ě n í:

  I. Zahájení řízení

1.  Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, nabyl účinnosti dne 1. 7. 2001. Ochrana hospodářské soutěže na trhu zboží v době před účinností tohoto zákona byla zajištěna zákonem č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 63/1991 Sb.“). Zákon č. 63/1991 Sb. nabyl účinnosti dne 1. 3. 1991 a platil do 30. 6. 2001; s účinností od 1. 7. 2001 byl tento zákon zrušen a nahrazen zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon“ nebo „zákon o ochraně hospodářské soutěže“).

2.  Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) zahájil dne 27. 6. 2007 z moci úřední správní řízení sp. zn. S 161/2007/KD ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona, s účastníkem řízení, jímž je Sdružení pohřebnictví v ČR, Prokopa Velikého 197/29, Ostrava - Vítkovice, IČ 13643037 (dále též jen „SPČR“ nebo „účastník řízení“). Podnětem k zahájení správního řízení byly interní dokumenty SPČR, které Úřad zajistil v rámci své dozorové pravomoci (§ 20 zákona).

3.  Možné porušení § 3 odst. 1 zákona Úřad spatřoval v tom, že účastník řízení ve svých Stanovách, Závazných zásadách korektního jednání podnikatelských subjektů, které jsou členy SPČR, a v dalších interních dokumentech SPČR, koordinuje jednání svých členů, včetně vzájemné výměny výrobních, technických, ekonomických, cenových a právních zkušeností a spolupráce mezi svými členy navzájem a dalšími obchodními partnery při realizaci obchodních vztahů.

4.  Dne 27. 6. 2007 provedl Úřad v sídle SPČR šetření v souladu s  § 21 odst. 5 až 8 zákona. Na tomto šetření byly zajištěny zejména dokumenty týkající se činnosti SPČR, metodické materiály SPČR a podklady k udělování Znaku kvality jednotlivým členům SPČR.

5.  Dne 17. 10. 2007 se uskutečnilo v sídle Úřadu se zástupci SPČR ústní jednání, po němž Úřad zpřesnil předmět správního řízení, a to tak, že možné porušení § 3 odst. 1 zákona vydáním zakázaných a neplatných rozhodnutí sdružení soutěžitelů Úřad nadále spatřoval v tom, že:

·  valná hromada Sdružení pohřebnictví v ČR schválila dne 14. 3. 2002 dokument nazývaný Kodex cti, obsahující v článku III. bodě 4. (nazvaném Vzájemné chování mezi podnikatelskými subjekty v pohřebnictví a souvisejících oborech) v odstavci druhém pravidlo motivující členy Sdružení pohřebnictví v ČR nepožadovat za své služby ceny nižší než jsou ceny obvyklé,

·  valná hromada Sdružení pohřebnictví v ČR přijala dne 17. 3. 2005 dokument nazvaný Zásady určující základní pravidla práce subjektů ucházejících se o „Znak kvality“ propůjčovaný Sdružením pohřebnictví v ČR (dále též jen „Zásady Znaku kvality“), obsahující v části Směrnice pro marketing v pohřebním oboru v odstavci nazvaném „Obecně“ zákaz informací srovnávajících ceny mezi konkurenty,

·  Sdružení Pohřebnictví v ČR vydalo metodické materiály týkající se postupu při kopání hrobů, postupu při určení výše cen nájmu hrobových míst a služeb spojených s nájmem a postupu při určení výše cen za výkopy hrobů, a dále metodické materiály obsahující předlohu smlouvy o nájmu hrobového místa a předlohu ceníku nájmu a služeb s nájmem spojených, které obsahují návod stanovení ceny za služby poskytované členy Sdružení pohřebnictví v ČR.

6.  Úřad dále uvedl, že toto jednání Sdružení pohřebnictví v ČR může dle jeho dosavadních zjištění být přinejmenším způsobilé narušit hospodářskou soutěž na trhu pohřebních a souvisejících služeb, a to v oblasti stanovování cen jednotlivými soutěžiteli.

7.  Účastník řízení byl o zpřesnění předmětu řízení informován dopisem č.j. S 161/2007/KD-19980/2007/850 ze dne 6. 11. 2007.

8.  V průběhu správního řízení si Úřad dále vyžádal relevantní informace a podklady od účastníka řízení a od jednotlivých členů SPČR (údaje týkající se předmětu činnosti, objemů dodávek, Kodexu cti, Znaku kvality a metodických materiálů). Osloveny byly rovněž další subjekty za účelem zajištění podkladů pro vymezení relevantního trhu a dopadu jednání účastníka řízení na relevantní trh.

  II. Charakteristika účastníka řízení

9.  Sdružení pohřebnictví v ČR je dobrovolným sdružením fyzických a právnických osob působících v oboru pohřebnictví a příbuzných oborech s působností na území České republiky. Členem SPČR mohou být i jiné osoby se zájmem o rozvoj oboru při splnění podmínek pro přijetí za člena dle Stanov SPČR (viz list 236 spisu). Dle Stanov je SPČR sdružením pro poradenství při poskytování kremačních, hřbitovních a pohřebních služeb i příbuzných oborů. SPČR je občanským sdružením ve smyslu zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sdružování občanů“), registrovaným u Ministerstva vnitra ČR (vznik: 23. 11. 1990). SPČR má cca 140 členů. Členy SPČR jsou pohřební služby, provozovatelé pohřebišť a krematorií, ale v omezené míře i některé jiné subjekty. SPČR je členem Evropské federace pohřebních služeb[1] a jako jediné z dalších registrovaných subjektů obdobného zaměření vyvíjí v České republice reálnou činnost.

10.  Cíle a hlavní zaměření činnosti SPČR jsou obsaženy v čl. I. a II. platného znění Stanov SPČR. Cílem činnosti SPČR je tak poskytovat svým členům, eventuálně dalším zájemcům, služby hmotné i nehmotné povahy k ochraně a prosazování svých zájmů o kvalitní rozvoj oborů. SPČR zastupuje členskou základnu jako celek při jednání se státními a jinými orgány. Pro naplňování cílů SPČR je činnost vyvíjena zejm. v následujících oblastech:

1. Technicko-provozní a materiálová oblast – SPČR např. zpracovává návrh rozvojové technicko-ekonomické koncepce oboru a pomáhá při její realizaci; propaguje nové progresivní formy organizace práce a technologických postupů; sleduje, vyhodnocuje a předává svým členům technickoekonomické informace z tuzemských zdrojů z oblasti nové techniky a inovace – v těchto věcech jedná podle potřeby s výrobci a dodavateli; usiluje o účinnou koordinaci a dělbu práce, zabezpečování běžné provozní činnosti svých členů.

2. Oblast zvyšování odborné úrovně členů – SPČR zabezpečuje zvyšování odborných znalostí členů SPČR (i jejich pracovníků), které jsou nezbytné pro plnění úkolů v daných oborech formou seminářů, školení, porad, exkurzí apod.; organizuje vzájemnou výměnu výrobních, technických, ekonomických, cenových a právních zkušeností a zabezpečuje odborné poradenství v oboru činnosti.

3. Oblast obchodní – SPČR organizuje spolupráci mezi svými členy navzájem a dalšími obchodními partnery při realizaci obchodních vztahů; v souladu se zásadami cenové politiky státu zabezpečuje výklad a metodiku tvorby cen v oboru, dle potřeby svých členů poskytuje metodickou pomoc při tvorbě cen nových služeb; je nápomocno při hledání účinných forem hmotného interesu členů i jejich pracovníků včetně oblasti daní.

4. Oblasti ostatní – SPČR např. spolupracuje s výzkumnými ústavy a jinými institucemi při řešení koncepčních otázek rozvoje oboru; napomáhá propagaci činností oborů směrem k veřejnosti; zastupuje členskou základnu v mezinárodních organizacích; průběžně informuje členskou základnu i ostatní zájemce zejména o otázkách, které se týkají oboru činnosti SPČR ve formě Informačního zpravodaje, případně jinými formami např. metodickými materiály; spolupracuje s ostatními podnikatelskými subjekty.

11.  Podmínkou pro vznik členství je podání písemné přihlášky s prohlášením, že se zájemce seznámil s Kodexem cti vydaným SPČR a že jej bude dodržovat, předložení čestného prohlášení o bezdlužnosti vůči státu a obchodním partnerům, uzavření písemné Smlouvy o členství v SPČR a úhrada finanční částky členského vkladu.

12.  V čl. IV. Stanov SPČR jsou upravena práva a povinnosti členů. Členové SPČR mají mj. právo volit a být voleni do orgánů SPČR, účastnit se valné hromady, využívat placených i bezplatných služeb SPČR výhradně pro svou potřebu. Každý člen je povinen zejména dodržovat a plnit platná usnesení orgánů SPČR, pracovat ve zvolených funkcích, dodržovat Stanovy, zaplatit členský vklad, platit řádně členské příspěvky. Člen SPČR může být vyloučen na základě usnesení valné hromady po předchozím projednání představenstva a na jeho návrh mj. pro soustavné nebo závažné porušování Stanov a Kodexu cti a pro činnost, která je v rozporu se zájmem SPČR.

13.  Financování SPČR je zajišťováno z členských vkladů, členských příspěvků, výnosů z činnosti SPČR a dalších zdrojů (příjmů).

14.  Orgány SPČR jsou (dle čl. V Stanov) valná hromada, dozorčí rada, představenstvo, sekretariát a regionální zmocněnci.

15.  Valná hromada SPČR je nejvyšším orgánem SPČR a rozhoduje o veškerých záležitostech v dlouhodobém výhledu rozvoje, pokud nejsou Stanovami vyhrazeny jiným orgánům SPČR. Valná hromada zejména volí a odvolává členy dozorčí rady SPČR, volí regionální zmocněnce, neučiní-li tak členové SPČR z daného regionu, na návrh představenstva schvaluje předsedu SPČR, změny a doplňky Stanov, plán činnosti, finanční rozpočet, vyloučení členů, výši členských vkladů, příspěvků a poplatků a ostatní závazné dokumenty pro činnost SPČR. Na návrh dozorčí rady schvaluje bilanční a roční výkazy a činnost představenstva.

16.  Dozorčí rada SPČR je kontrolním orgánem, který dohlíží na činnost SPČR, včetně finanční a hospodářské. Přitom se řídí Stanovami a úkoly, které jsou jí uloženy valnou hromadou. Dozorčí rada je za svou činnost odpovědna valné hromadě a předkládá jí své zprávy a doporučení. Kontrolní činnost je zaměřena na plnění úkolů uložených valnou hromadou, dodržování Stanov a naplňování jejich cílů, činnost představenstva a tajemníka sekretariátu, dodržování platných předpisů, plnění finančních rozpočtů, sestavení bilance a ročních výkazů, účetnictví, knihy a doklady, pokladnu a hotovost apod.

17.  Představenstvo SPČR jako výkonný orgán SPČR za svou činnost odpovídá valné hromadě a je kontrolováno dozorčí radou. Do pravomoci představenstva patří zejména zastupování SPČR ve všech otázkách, jmenování a odvolávání tajemníka SPČR, rozhodování o všech záležitostech dlouhodobého rozvoje a řízení SPČR s výjimkou těch, které jsou vyhrazeny valné hromadě nebo dozorčí radě. Představenstvo schvaluje základní organizační normy sekretariátu, hospodářskou závěrku podnikatelských jednotek a navrhuje valné hromadě využití finančních přebytků nebo formu krytí finančních ztát, dále schvaluje propůjčení Znaku kvality a použití volných finančních prostředků na činnosti a akce nezahrnuté do schváleného rozpočtu.

18.  Sekretariát SPČR je výkonným orgánem SPČR, který zejména rozpracovává a plní úkoly uložené protokolem z jednání představenstva, připravuje návrhy a podklady pro jednání a rozhodnutí představenstva, zajišťuje plnění běžných úkolů SPČR vyplývajících z plánu činnosti a požadavků členů, vede řádnou evidenci o členské základně a o hospodaření. Vystupuje vůči orgánům SPČR jako ekonomický celek, který hospodaří na základě ročního rozpočtu schváleného valnou hromadou, příp. doplněného rozhodnutím představenstva. V čele sekretariátu je tajemník, který je jmenován a odvoláván představenstvem, je odpovědný za plnění všech úkolů vyplývajících z rozhodnutí představenstva a valné hromady, zodpovídá za dodržení schváleného rozpočtu, je zmocněn k platnému uzavírání smluv o členství v SPČR apod.

19.  Regionální zmocněnci SPČR zajišťují plnění hlavních předmětů činnosti SPČR v příslušném regionu. Základní činností regionálních zmocněnců je uplatňování obsahu článku II. Stanov SPČR (Hlavní zaměření činnosti - viz výše) ve vztahu ke všem členům a rovněž dalším právnickým a fyzickým osobám. Jsou voleni na valné hromadě SPČR nebo i mimo ni členy daného regionu na období dvou let.

  III. Právní rámec poskytování pohřebních a souvisejících služeb

20.  Ústředním orgánem státní správy ve věcech pohřebnictví je Ministerstvo pro místní rozvoj. Podmínky pro zacházení s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky, práva a povinnosti související s provozováním pohřební služby, prováděním balzamací a konzervací lidských pozůstatků a s provozováním krematorií a pohřebišť upravuje zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o pohřebnictví“).

21.  Dle zákona o pohřebnictví je provozování pohřební služby a krematoria koncesovanou živností (viz § 6 a 13 zákona o pohřebnictví). Provozování veřejného pohřebiště není živností, ale v souladu s § 16 zákona o pohřebnictví službou ve veřejném zájmu zajišťovanou obcí v samostatné působnosti nebo registrovanou církví nebo náboženskou společností (dále též jen „provozovatel pohřebiště“). Zajišťuje-li provozovatel veřejného pohřebiště jeho provozování prostřednictvím jiné právnické nebo fyzické osoby, vztahují se na tuto osobu povinnosti, které zákon o pohřebnictví ukládá provozovateli veřejného pohřebiště.

22.  Ustanovení § 25 zákona o pohřebnictví upravuje užívání hrobového místa. Nájem hrobového místa vzniká na základě smlouvy o nájmu hrobového místa uzavřené mezi provozovatelem pohřebiště jako pronajímatelem a nájemcem. Smlouva o nájmu musí mít písemnou formu a musí obsahovat výši nájemného a výši úhrady za služby spojené s nájmem, pokud je provozovatel pohřebiště poskytuje.

23.  Výměr Ministerstva financí ČR, kterým se vydává Seznam zboží s regulovanými cenami (dále jen „Výměr MF“), stanoví v části I. (Seznam zboží, u něhož se uplatňují úředně stanovené ceny), oddílu A (Maximální ceny stanovené Ministerstvem financí) maximální roční nájemné za nájem z pozemků nesloužících k podnikání nájemce, které se uplatňuje i na nájem hrobových míst; oddíl B (Maximální ceny, které mohou stanovit kraje a obce podle zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů) uvádí oblasti, ve kterých kraje a obce mohou využít své pravomoci v regulaci cen, a to stanovením maximálních cen, jejichž uplatnění a výši vyhlašují kraje a obce nařízením. Zde jsou mj. zařazeny služby hřbitovní poskytované v souvislosti s pronájmem a užíváním hrobového místa, služby krematorií (z toho jen zpopelnění zemřelého a ostatků v rakvi včetně uložení popele do pevně uzavíratelné urny) s označením a pronájmem obřadních síní.

24.  Podmínky reklamy poskytování pohřebních služeb, provozování krematoria a provozování veřejného pohřebiště stanoví zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy“). Ustanovení § 6a zákona o regulaci reklamy uvádí, že reklama na uvedené činnosti může obsahovat pouze název obchodní firmy nebo jméno, příjmení nebo název provozovatele činností v pohřebnictví, vymezení předmětu činností v pohřebnictví, popřípadě dalších navazujících poskytovaných služeb, adresu pracoviště určeného pro styk se zákazníky, telefonní a faxové číslo, adresu elektronické pošty nebo internetovou adresu, provozní dobu pro veřejnost, firemní logo nebo jiný grafický motiv.

25.  Reklama činností v pohřebnictví nesmí být užita v prostorách zdravotnického zařízení nebo ústavu sociální péče, doručována prostřednictvím dopisů, letáků, elektronickou poštou nebo jinou adresnou formou. V souvislosti s oznamováním úmrtí nelze uplatňovat jakékoli formy reklamy.

  IV. Zjištěné skutečnosti

IV. 1. Kodex cti

26.  Kodex cti byl schválen valnou hromadou SPČR dne 14. 3. 2002. Článek I. Kodexu cti obecně popisuje skutečnosti, které SPČR vedly k vydání tohoto dokumentu a uvádí, že SPČR chce jednak vyjádřit svůj odmítavý postoj k negativním jevům v oboru a vyhlášením Kodexu cti chce rovněž napomoci široké veřejnosti lépe se orientovat mezi podnikatelskými subjekty. SPČR chce prostřednictvím Kodexu cti přispět k vymezení hranice mezi etickým a neetickým jednáním v pohřebnictví a souvisejících oborech.

27.  V článku II. Kodexu cti jsou stanoveny základní atributy chování každého podnikatele v pohřebnictví a souvisejících oborech, které je povinen dodržovat. Při jednání s pozůstalými jsou jimi např. respektování psychického stavu pozůstalých a jejich snížené schopnosti vnímat detaily v nabízených službách či nezneužívání situace pozůstalých ke svému neoprávněnému nebo nepřiměřenému prospěchu. Ve vztahu k ostatním podnikatelům je stanovena zásada korektnosti a dodržování dobrých mravů.

28.  Článek III. Kodexu cti se věnuje čtyřem oblastem:

·  forma nabídky služeb a reklama – v tomto okruhu jsou rozvedeny podmínky reklamy na činnosti v pohřebnictví (tj. poskytování pohřebních služeb, provádění balzamace a konzervace, provozování krematoria a provozování veřejného pohřebiště) a zásady nabízení služeb v pohřebnictví;

·  forma součinnosti provozovatelů služeb s institucemi  zastupujícími stát nebo obec nebo zdravotnickými zařízeními při poskytování služeb pohřebních – k této problematice Kodex cti zejména uvádí, že je nepřípustné, aby provozovatel pohřební služby požadoval po osobě jednající jménem státu obce nebo zdravotnického zařízení, aby zvýhodňovala na trhu předmětných služeb jen určitého podnikatele;

·  jednání se zákazníky a sjednávání cen služeb – zde je mj. uvedeno, že zákazník musí být zcela jednoznačně a úplně informován o úkonech, které mu budou poskytnuty, spolu s tím je zákazníkovi třeba předložit nejpozději při sjednávání zakázky ceník poskytovaných služeb a všech nabízených úkonů a že specifikace pohřebních úkonů a cen musí být stanoveny jasně a jednoznačně;

·  vzájemné chování mezi podnikatelskými subjekty v pohřebnictví.

29.  Bod 4. článku III. Kodexu cti nazvaný Vzájemné chování mezi podnikatelskými subjekty v pohřebnictví a souvisejících oborech uvádí, že vzhledem k citlivosti občanské veřejnosti na vše, co souvisí s pohřebnictvím, je bezpodmínečně nutné zachovávat principy etiky zejména v oblasti hodnocení činnosti jiných podnikatelských subjektů při rozhovoru s třetími osobami a že jakákoliv nepravda nebo zkreslená informace se dotýká nejen hodnoceného subjektu, ale má zcela jednoznačně negativní dopad na celou oblast pohřebnictví.

30.  Dále uvedené ustanovení Kodexu cti stanoví, že pokud některý podnikatelský subjekt nabízí jinému podnikatelskému subjektu poskytování služby za nápadně výhodnějších podmínek, například cenových, je představenstvo oprávněno projednat a navrhnout provedení kontroly na dodržování etických zásad práce jak u subjektu, který tyto podmínky nabízí, tak i u subjektu, který tyto služby přijímá (např. převoz zesnulých ke kremaci do podstatně vzdálenějších krematorií za nižší ceny než jsou ceny obvyklé atp.).

31.  Pokud některý podnikatelský subjekt má podezření, že jiný subjekt porušuje zákon nebo Kodex etiky, oznámí tuto skutečnost kterémukoliv orgánu sdružení (sekretariát, představenstvo, dozorčí rada, regionální zmocněnec). Má-li podnikatelský subjekt zato, že se jedná o porušení zákona, měl by tuto skutečnost rovněž oznámit příslušným státním orgánům. Podnikatelské subjekty jsou dále povinny ve vzájemných vztazích dodržovat ustanovení obchodního zákoníku (termíny splatnosti faktur, plnění úkonů dle smluv atp.).

32.  Článek IV. Kodexu cti stanoví, že jestliže podnikatelský subjekt porušuje nebo nedodržuje zásady v Kodexu cti stanovené nebo zákon, zakládá tím důvod pro své vyloučení ze SPČR. Dle článku V. Kodexu cti každá právnická nebo fyzická osoba, která je stávajícím členem SPČR nebo která o členství v SPČR požádá, se tím dobrovolně zavazuje dodržovat Kodex cti a v rámci svých služeb jej zpřístupnit veřejnosti.

IV. 2. Zásady Znaku kvality

33.  Dne 17. 3. 2005 přijala valná hromada SPČR dokument nazvaný Zásady určující základní pravidla práce subjektů ucházejících se o „Znak kvality“ propůjčovaný Sdružením pohřebnictví v ČR (list 238 spisu). 

34.  Zásady Znaku kvality v úvodu obsahují mj. konstatování, že etická pravidla zahrnutá v tomto dokumentu se týkají (stejně jako v Kodexu cti) chování a postupů při obchodní činnosti a jsou předpokladem pro vytvoření dobrých vztahů na trhu pohřebních služeb.

35.  Mezi základní etická pravidla jednání a práce subjektů provozujících pohřební, hřbitovní a kremační služby a služby nebo prodej zboží s tímto oborem související patří ohleduplnost a respekt vůči pozůstalým, dodržování mlčenlivosti a důstojné chování při vykonávání služeb.

36.  Další ustanovení obsažená v předmětném dokumentu se týkají např. povinnosti seznamovat se s platnou legislativou v oboru, povinnosti poskytovat komplexní služby (dle koncesní nebo zřizovací listiny), v oblasti marketingu jde o povinnost nabízet zboží a služby důstojným způsobem při dodržení stanovených zásad piety, v oblasti kontaktu se zákazníky má být zajištěna dostatečná dostupnost služeb pro zákazníky.

37.  Zásady Znaku kvality rovněž upravují vybavení prostor a provozních pracovišť, podmínky provozu pohřebního vozidla, informační povinnost vůči pozůstalým, ceník a účtování cen zákazníkům, fakturaci, řešení stížností v souvislosti s výkonem pohřebních služeb, kontroly ze strany SPČR.

38.  Součástí Zásad Znaku kvality jsou Směrnice pro marketing v pohřebním oboru. Ty jsou rozděleny do tří částí:

·  Obchodní činnost a veřejnost – v této části se mj. uvádí, že v marketingu subjektů v pohřebnictví by se měla projevovat zdrženlivost a že inzerce musí být v souladu s § 6a zákona o regulaci reklamy. Subjekt nesmí kontaktovat rodiny, aby získal zakázku, a musí být neutrální při volbě pohřebního ústavu rodinou. Mezi další zásady v této části uvedené patří např. nepřípustnost ovlivňování zdravotnických zařízení za účelem získání zakázky.

·  Marketing ve zvláštních případech – týká se případů, kdy pohřeb nikdo v zákonné lhůtě neobstaral nebo od pohřbu bylo upuštěno (zákonné důvody).

·  Obecně – dle této části se subjekt má vyhnout informacím srovnávajícím ceny v případech, kdy si zákazník nemůže opatřit dostatečné informace o cenách a nabídce konkurence. V zásadě je důležité, aby obchodní činnost měla věcný a střízlivý charakter v souladu s etickými pravidly, která vyžadují, aby při vykonávání všech služeb v odvětví byla zachovávána důstojnost. 

39.  V Zásadách Znaku kvality je rovněž obsažen Předpis pro zpracování žádosti o propůjčení „Znaku kvality“ – jedná se v podstatě o formulář žádosti o propůjčení Znaku kvality. Žádost má obsahovat identifikační údaje o žadateli, tzv. samohodnocení (hodnocení činnosti firmy z pohledu provozovatele), souhlas s uhrazením nákladů spojených s vyřízením žádosti, odborné hodnocení zpracovávané komisí jmenovanou SPČR, jež je zaměřeno především na rozsah nabídky, cenu za služby, plnění sjednaných termínů, kvalitu provedení služeb, reklamace, provozní dobu, jednání se zákazníkem a chování zaměstnanců, vedlejší služby, dodržování zákonných ustanovení a předpisů a přijatých zásad, dokumentaci o poskytnuté službě, úroveň pracoviště, péči o zaměstnance, jejich odborný růst a sociální program, péči o životní prostředí a ekonomickou stabilitu žadatele.

40.  V rámci předmětného dokumentu jsou dále uvedeny Zásady opravňující subjekt provozující služby v pohřebnictví k podání žádosti o propůjčení „Znaku kvality“, dle kterých subjekt provozující služby v pohřebnictví při podání žádosti o propůjčení Znaku kvality musí splňovat některé další náležitosti jako jsou např. dodržovat zásady přijaté valnou hromadou SPČR pro provozování pohřebních služeb, potvrdit písemně souhlas s provedením kontroly kontrolní komisí SPČR aj.

41.  Znak je chráněn proti zneužití. Výše poplatků za jeho propůjčení na dva roky je 4.000,- Kč za služby spojené s udělováním Znaku kvality a 8.000,- Kč za kontrolní činnost provozu firmy k udělení Znaku kvality. Po uplynutí doby propůjčení Znaku kvality lze písemně zažádat o prodloužení jeho propůjčení. Komise SPČR provede nové hodnocení a kontrolu daného subjektu. Doba prvního prodloužení je na dva roky (poplatek činí 3.000,- Kč), každé další prodloužení je na tři roky (opět s poplatkem 3.000,- Kč).

42.  Součástí Zásad Znaku kvality je Smlouva o propůjčení „Znaku kvality“, jejímž podpisem budoucí držitel Znaku kvality stvrzuje, že se před jejím podpisem seznámil s platnou právní úpravou své podnikatelské činnosti dle právního řádu v ČR a rovněž jsou mu známy všechny vnitřní normy SPČR a prohlašuje, že se při své činnosti těmito normami řídí.

IV. 3. Metodické materiály SPČR

43.  V obchodní oblasti SPČR zabezpečuje výklad a metodiku tvorby cen v oboru a dle potřeby svých členů poskytuje metodickou pomoc při tvorbě cen nových služeb (viz výše). Metodické materiály jsou vydávány ve spolupráci s odborníky, a to buď s externími  nebo jsou jimi sami členové SPČR. Metodiky nejsou členům adresně zasílány - jsou poskytovány za úplatu a mohou si je zakoupit i nečlenové SPČR (členům SPČR je účtována zvýhodněná cena). Na internetových stránkách SPČR je seznam dostupných metodik i s jejich cenami. Kromě metodických materiálů SPČR vydává Informační zpravodaj Sdružení pohřebnictví, který je přístupný na internetových stránkách SPČR.

44.  SPČR v minulosti vydalo velké množství odborných publikací a metodických materiálů. Mnohé z nich průběžně aktualizuje. Mezi tyto materiály patří např. příručky Kopání hrobů na veřejných pohřebištích - technologický postup, Hrobky, Vsypová a rozptylová loučka, Dohoda o provozování veřejného pohřebiště aj. Ze soutěžního hlediska jsou pak nejvýznamnější následující tři metodické materiály vydané SPČR:

·  Jak postupovat při kopání hrobů – jde o metodický materiál, který byl zpracován v únoru 2003 jako součást obsáhlejší metodiky[2] (viz list 534 a násl. spisu). V dubnu 2004 došlo k přepracování části tohoto materiálu s novým názvem Metodický návod pro stanovení ceny za výkop hrobů (viz list 578 a násl. spisu), přičemž obsahové změny byly minimální, přibyla však předloha ceníku na kopání hrobu. V lednu 2005 proběhlo zatím poslední přepracování materiálu, opět však pouze s minimálními obsahovými změnami oproti původní verzi, přibyla nevyplněná předloha smlouvy pro výkopy hrobů a pohřbívání (viz list 170 a násl. spisu). Popsaný metodický materiál včetně všech změn a doplňků bude v následujícím textu označován také jako „Metodika A“.

·  Jak postupovat při určení výše cen (i) nájmu hrobových míst a služeb spojených s nájmem, (ii) za výkopy hrobu (z ledna 2007, list 175 a násl. spisu) – tento metodický materiál byl v první verzi zpracován v lednu r. 2000 (revidován byl v březnu 2001) s názvem Jak postupovat při určení výše cen nájmu hrobových míst a služeb s nájmem souvisejících (list 501 a násl. spisu). V únoru r. 2003 byla zpracována metodika nazvaná Jak postupovat při určení výše cen nájmu hrobových míst a služeb spojených s nájmem od 1. 1. 2002 (list 515 a násl. spisu). V dubnu 2004 byla pro potřeby SPČR metodika s uvedeným názvem nově zpracována (list 552 a násl. spisu). Zatím poslední vydání je dle zjištění Úřadu metodika z ledna 2007 (s názvem viz výše). Popsaný metodický materiál včetně všech změn a verzí bude v následujícím textu označován také jako „Metodika B“. 

·  Předloha (i) smlouvy o nájmu hrobového místa, (ii) ceníku nájmu a služeb s nájmem spojených – jde o metodický materiál z dubna 2004, v dalším textu bude mít označení „Metodika C“.

   Ad Metodika A

45.  Výkopové práce související s pohřbením a exhumací patří ex lege mezi základní povinnosti provozovatele veřejného pohřebiště (tedy obce, registrované církve nebo náboženské společnosti). V úvodu Metodiky A je uvedeno, že tato nemůže co do použitých postupů i příkladných hodnot bez dalšího sloužit jako přímý návod na stanovení konkrétní ceny v konkrétních podmínkách.

46.  Metodický materiál má dvě části. První část nazvaná Jak postupovat při kopání hrobů, je věnována zejména popisu technologického postupu při výkopech hrobů a hlavním zásadám bezpečnosti práce a hygienickému minimu.

47.  Druhá část je pak označena jako Metodický návod pro stanovení ceny za výkop hrobů. Návod pro stanovení ceny má za cíl pomoci vymezit věcné podmínky a doporučit postup výpočtu ceny.

48.  V úvodní části metodického návodu je pasáž věnovaná požadované hloubce a velikosti plochy výkopu hrobu.  Je zde konstatováno, že dle dřívějších podkladů pro oceňování zemních prací prováděných ručně v zemině stupně 3 činila potřeba času na výkop 1 m3 zeminy v letním období 6,2 hodiny a pro období, kdy je půda zmrzlá, 8,7 hodiny. Objem vypočtených hodin práce je v podmínkách kopání hrobů žádoucí povýšit o cca 25-35 %.[3] Tím lze vyjádřit obtížnost z hlediska omezení prostoru mezi jednotlivými hroby, ztížený přístup pro převoz zeminy, instalaci speciálního bednění a další. Jsou rovněž popsány další okolnosti, které je třeba zohlednit při stanovení časové náročnosti (potřeby) na výkop hrobu (např. zajištění úklidu okolí výkopu hrobu, odstranění případného sněhu v zimě, dekorace výkopu suknem, příp. odstranění speciální výsadby nebo jiných materiálů z povrchu hrobu aj.).

49.  Takto vypočítaná časová náročnost se má ocenit mzdou, k níž je nutno připočíst mzdu, která připadne zaměstnanci v souladu se zákoníkem práce. Úhrn mezd je nutno povýšit o odvod sociálního a zdravotního pojištění zaměstnavatele. K uvedeným nákladům je třeba připočíst tzv. režii zaměstnavatele (náklady na ochranné a hygienické pomůcky, opotřebení bednění apod.), kterou lze nejlépe zjistit z výsledků hospodaření za předcházející účetní období. Každý provozovatel veřejného pohřebiště má právo do ceny zahrnout rovněž přiměřený zisk. Jeho výše není záměrně uvedena - záleží na každém provozovateli, jakou míru zisku si určí.

50.  Metodický návod pro stanovení ceny za výkop hrobů doporučuje stanovit odděleně cenu pro kopání jednotlivých typů hrobů (dětský, normální, prohloubený), jakož i cenu pro kopání hrobů v odlišných klimatických podmínkách (zima). Dále se doporučuje samostatně stanovit cenu na úkony spojené s exhumací lidských ostatků. Materiál uvádí, že většina pohřebišť v ČR se nachází v dominantním postavení na trhu ve smyslu zákona a že zneužití dominantního postavení na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů je podle zákona zakázáno a odkazuje na některé ze skutkových podstat uvedených v § 11 odst. 1 zákona.

51.  Co se týče provádění exhumací, metodický návod doporučuje postupovat dle zažité praxe, tj. rozlišovat a stanovovat samostatně cenu za exhumaci spočívající v manipulaci se zetlelými lidskými ostatky a exhumaci spočívající v manipulaci s nezetlelými lidskými ostatky. Ke stanovení výše ceny se doporučuje volit postup popsaný v předchozí části (určit čas, mzdu, sociální a zdravotní pojištění, režii a zisk) s tím, že u manipulace s nezetlelými lidskými ostatky se předpokládají vyšší náklady z důvodu přísných hygienických požadavků.

52.  Metodika A (verze z ledna 2005) uvádí, že provozovatelé pohřebišť (zejména obce) využívají k zajišťování dílčích úkonů na pohřebišti – a zejména pak při výkopech hrobů a při pohřbívání lidských pozůstatků do hrobů a hrobek – služeb třetích subjektů. Je konstatováno, že řada obcí má obtíže se smluvním ošetřením zajišťování výkopů hrobů třetí osobou. Metodika obsahuje možnou variantu smlouvy pro výkopy hrobů a pohřbívání. Kromě stanovení podmínek technického rázu je v navržené variantě mj. ustanovení o tom, že zhotovitel zaplatí provozovateli pohřebiště dle platného ceníku na pohřebišti. Součástí Metodiky A je Předloha ceníku na kopání hrobu (předloha obsahuje ceníkové položky Kopání hrobu pro uložení lidských pozůstatků v rakvi, Dekorace hrobu před pohřbením a Manipulace s ostatky zemřelých v hrobech – exhumace, a vysvětluje, jaké úkony tyto jednotlivé položky předlohy ceníku zahrnují).

53.  Ke konci roku 2006 bylo prodáno cca 17 kusů Metodiky A.

   Ad Metodika B

54.  V první verzi metodiky (leden 2000) je v úvodu konstatováno, že SPČR dostává opakovaně žádosti o zaslání ceníku zejména k oceňování hrobových míst. Metodický návod má být nápomocen obecním úřadům a správcům pohřebišť při stanovení optimální výše cen za úkony v aktuálních podmínkách s výhradou, že nemůže co do použitých příkladných hodnot sloužit jako návod na stanovení konkrétní ceny. Při stanovení nabídkových cen je dle tohoto metodického návodu žádoucí nejdříve vymezit tzv. určené podmínky ceny tj. vymezit podmínky ceny věcně, obsahem a podobně. Při stanovení ceny za pronájem hrobových míst se rozlišují dva základní druhy činnosti:

·  výkon správy pohřebiště - zahrnuje vedení evidence o způsobu a místě ukládání zemřelých a zpopelněných ostatků, evidence o nájemcích, uzavírání nájemních smluv a další,

·  běžná údržba pohřebiště – zpravidla zahrnuje údržbu travnatých ploch, údržbu a čištění komunikací včetně zimní údržby, úklid odpadků včetně odvozu na vyhrazenou skládku, údržbu oplocení, ostatního zařízení pohřebiště a další.

55.  Při vymezení činností správce pohřebiště je dle metodiky třeba důsledně odlišit ty úkony, které je nutno provádět na základě individuálních požadavků nájemců hrobových míst i ostatních návštěvníků pohřebiště (úkony spojené s kopáním hrobů pro uložení zemřelých i pro exhumace, ukládání uren se zpopelněnými ostatky, provádění rozptylů, vsypů atd.). Tyto úkony by měly být oceněny odděleně od úkonů spojených s provozem pohřebiště.

56.  Poté se doporučuje stanovit na jednotlivé činnosti potřebu času pracovníků a jejich mezd, náklady na úkony zajišťované dodavatelsky, náklady na pojistné sociálního a zdravotního pojištění z mezd zaměstnanců, náklady na pořízení (odpis), opravy a provoz mechanizačních prostředků, náklady na pracovní a hygienické pomůcky pracovníků, náklady na nářadí, jakož i náklady režijního charakteru (nájem užívaných prostor, jejich vytápění, spotřebu vody, energie a podobně). Z toho se odvodí celková výše nákladů nejlépe za roční období, doplní o přiměřenou míru zisku a výsledkem by dle metodiky měla být částka, která představuje roční potřebu finančních prostředků na běžnou údržbu a provoz pohřebiště. V závislosti na místních podmínkách je nutno dále brát v úvahu zájem vlastníka – obce na poskytování dotace peněžních prostředků. SPČR v metodickém materiálu zastává názor, že je ku prospěchu občanů, aby obec na činnost pohřebiště přispívala. V případě poskytování dotací je pak pro další stanovení cen nutno jejich výši od celkové potřeby peněžních prostředků odečíst.

57.  Dalším krokem pro stanovení cen spojených s pronájmem hrobových míst je stanovení rozvrhové základny na (i) metr čtvereční hrobu a (ii) na jeden hrob. Ta by měla být dána celkovou plochou hrobových míst včetně hrobních staveb (bez uliček). Celkovou plochu těchto míst je nutno snížit o opuštěná hrobová místa a o hrobová místa pronajatá na věčné časy, resp. na dobu trvání hřbitova.

58.  Celková výše peněžních prostředků na výkon správy pohřebiště se poté dělí celkovou plochou hrobových míst a výsledkem je podíl příjmů, které je třeba zabezpečit z každého m2 hrobového místa za rok. Takto vypočtená částka se nakonec vynásobí počtem let odpovídajícím době, která je obvyklá pro obnovu nájmu hrobových míst v daných podmínkách. Takto vypočtené zprůměrované ceny SPČR doporučuje případně korigovat. Například doporučuje povýšit cenu za místa, kde jsou zřízeny hrobky a hroby, neboť ty při zajišťování běžného provozu pohřebiště vyžadují daleko více nároků, než například místa pro vsypy, urnové háje apod. Jiným hlediskem korekce dle SPČR může být i hledisko atraktivity, tj. umístění hrobového místa u hlavních komunikací.

59.  Metodika poukazuje na fakt, že cena nájemného z pozemků nesloužících k podnikání nájemce (včetně pronájmu hřbitovních míst) je cena regulovaná Ministerstvem financí ČR a uvádí konkrétní maximální roční nájemné za nájem pozemků pro rok 2001.

60.  Konečnou výši cen za 1 m2 hrobového místa je tedy třeba rozdělit zvlášť na cenu za dočasné užívání pozemku (nájem) a zvlášť na cenu za služby s nájmem související.

61.  Metodika uvádí pro ilustraci příklad výpočtu s použitím smyšlených hodnot.

62.  V závěru metodiky je obsaženo upozornění, že služby s nájmem spojené podléhají DPH ve výši 5 %, zatímco nájemné je od DPH osvobozeno.

63.  V únoru 2003 došlo k přepracování výše uvedené metodiky. Co se týče činností provozovatele vykonávaných na základě individuálních požadavků žadatelů (kopání hrobů, exhumace ostatků, péče o hroby apod.), ty by měly být oceněny cenami, které budou v plné výši krýt náklady a přiměřený zisk provádějícího subjektu.

64.  Do výpočtu celkových nákladů pohřebiště (za účelem určení cen nájemcům hrobů) není důvodné zahrnovat náklady na údržbu těch částí pohřebišť, které představují rezervu na budoucí pohřbívání v horizontu například po deseti a více letech a náklady na péči o hroby čestné, válečné a jim podobné, či jejich celky. 

65.  Metodika doplňuje předchozí úpravu tak, že než se přistoupí k vydělení celkové potřeby finančních prostředků rozvrhovou základnou (danou celkovou plochou hrobového místa vč. hrobových zařízení, kdy služby musí být rozpočítány na všechna hrobová místa, tedy i na opuštěná a na místa na věčné časy), je třeba u základny v m2 určit míru zaokrouhlení. Doporučuje se zvolit zaokrouhlení např. na 0,1 m2, aby nedocházelo k bezdůvodnému obohacení pronajímatele. Po vydělení je výsledkem částka, která představuje podíl nákladů na služby spojené s nájmem hrobových míst daného veřejného pohřebiště. Pokud k ní není přičten přiměřený zisk, půjde ve skutečnosti o cenu za služby spojené s nájmem na danou jednotku. Co se týče korekce zprůměrovaných cen za účelem podpory koncepčních záměrů, poukazuje metodika na to, že dříve doporučované hledisko atraktivity místa již není možné podle zákona o pohřebnictví aplikovat. Metodika obsahuje názor, že cena za nájem pozemku (tj. hrobového místa – pozn. Úřadu) je samostatnou kategorií, která není jednoznačně určena ke krytí části nákladů za služby s nájmem související a měla by spíše vyjadřovat podíl na krytí prvotně vložených výdajů k vlastnímu zřízení pohřebiště. Většina obcí používá vyinkasované nájemné na krytí nákladů na provoz pohřebiště (spolu s cenou za služby s nájmem spojené). V konečném výpočtu obce zpravidla cenu za služby s nájmem spojené o vlastní nájemné snižují.

66.  Metodika rovněž uvádí konkrétní výše nájemného dle Výměru MF pro rok 2003. Dále metodika uvádí i podrobný příklad výpočtu ceny s použitím smyšlených hodnot, který ilustruje aplikaci výše popsaných postupů.

67.  V dubnu 2004 došlo k novému přepracovanému vydání metodiky Jak postupovat při určení výše cen nájmu hrobových míst a služeb spojených s nájmem od 1. 1. 2002. Metodika částečně odlišně popisuje souslednost postupů při výpočtu ceny za služby s nájmem spojené. Co se týče přepočtu ceny na obvyklou dobu pronájmu, který se provádí nakonec, pak, je-li touto dobou např. 10 let, jednotkové ceny se počtem let násobí, ale budou se inkasovat jen cca z desetiny výměry hrobových míst. V případě, že se zvolí doba běžné obnovy nájmu např. 5 let, pak se ceny budou inkasovat jen cca z pětiny výměry hrobových míst. 

68.  Metodika taktéž uvádí konkrétní výše nájemného dle Výměru MF pro rok 2004. Pro ilustraci postupu je opět uveden stejný příklad výpočtu ceny s použitím smyšlených hodnot jako v metodice z únoru 2003.

69.  Nově metodika z dubna 2004 obsahuje zejména Předlohu ceníku nájmu a služeb spojených s nájmem hrobových míst, která člení ceník na následující položky: A. Nájem hrobových míst a služeb s nájmem souvisejících včetně vodného (podpoložky: cena za nájem z pozemků – místa na pohřebišti, ceny za služby s nájmem místa na pohřebištích souvisejících včetně vodného) a B. Ostatní služby individuální zajišťované provozovatelem při provozu veřejného pohřebiště (podpoložky: cena za služby spojené s vjezdem motorových vozidel na pohřebiště, provedení individuálního vsypu zpopelněných ostatků na vsypové loučce, vyhledávání údajů z evidence hrobových míst, nabídka postoupení hrobového zařízení ve vitríně, ukončení nájmu místa na pohřebišti).  Předloha ceníku uvádí u položky Cena za nájem z pozemků – místa na pohřebišti konkrétní sazbu 6,- Kč za nájem 1 m2 hrobového místa s uvedením, že maximální nájemné dle Výměru MF č. 01/2004 je 7,- Kč za m2 a rok; jiné položky nejsou vyplněny, místo ceny je uvedeno XXX,- Kč.

70.  Poslední vydání Metodiky B z ledna 2007 je obsahově totožné s předchozí metodikou. Obsahuje aktualizované údaje o výši nájemného dle Výměru MF pro rok 2007 a příklad výpočtu ceny s použitím smyšlených hodnot stejných jako v předchozích metodikách. Součástí je opět obsahově shodná Předloha ceníku nájmu a služeb spojených s nájmem hrobových míst.

71.  Ke konci roku 2006 bylo prodáno cca 585 kusů Metodiky B.

  Ad Metodika C

72.  Tato metodika obsahuje Předlohu smlouvy o nájmu hrobového místa a Předlohu ceníku nájmu a služeb spojených s nájmem hrobových míst. Jde o metodiku určenou provozovatelům pohřebišť - obcím s tím, že pro provozovatele pohřebišť z řad fyzických či právnických osob platí jen drobné odchylky v obsahu smlouvy (např. jiné označení smluvních stran apod.). Předloha ceníku nájmu a služeb spojených s nájmem hrobových míst je stejného znění jako předloha ceníku nájmu a služeb obsažená v Metodice B (viz výše).

73.  Ke konci roku 2006 bylo prodáno cca 155 kusů Metodiky C.

IV. 4. Místní šetření a převzaté dokumenty

74.  Při místním šetření v sídle SPČR provedeném dne 27. 6. 2007 zajistil Úřad mj. následující relevantní dokumenty.

75.  Dokument č. 1 - „Zásady určující základní pravidla práce subjektů ucházejících se o „Znak kvality“ propůjčovaný Sdružením pohřebnictví v ČR“ - popsán výše, viz list 23 – 27 spisu.

76.  Dokument č. 19 - stížnost na Pohřební a kremační ústav Tábor s.r.o. a pohřební službu Harmonie Bučko & Šauer a spol. podanou pohřební službou Memory In Memory, s.r.o. na porušování Kodexu cti (konkrétně na čl. IV., odstavec 2) v souvislosti s nižší nabízenou cenou – (cit.): „Firma Pohřební a kremační ústav nabízí a provádí převozy a zpopelňování do krematoria v Táboře a firma Harmonie Bučko & Šauer a spol. tuto službu přijímá. Jednoznačně je toto odůvodňováno nižší nabízenou cenou.“ - viz list 72 spisu.

77.  Dokument č. 22 - „Zápis odborného hodnocení PS Likrem s.r.o. za účelem prodloužení Znaku kvality“ ze dne 19. dubna, kde v bodu h) – „Cenová kázeň“ je mj. konstatováno, že veřejnosti jsou k dispozici ceníky pohřebních, kremačních a hřbitovních služeb. Jednotlivé položky jsou srozumitelné a ceny nevybočují z průměru, viz list 75 spisu.

78.  Dokument č. 25 - „Jak postupovat při určení výše cen nájmu hrobových míst a služeb spojených s nájmem od 1. 1. 2002“ (list 88-105 spisu), č. 41 - „Jak postupovat při kopání hrobu“ (list 170 spisu), č. 45 - „Předloha smlouvy o nájmu hrobového místa a předloha ceníku nájmu a služeb s nájmem spojených“ (list 174 spisu) a č. 46 - „Jak postupovat při určení výše cen (i) nájmu hrobových míst a služeb spojených s nájmem (ii) za výkopy hrobu“ (list 175 spisu) – popsány výše.

IV. 5. Ústní jednání s účastníkem řízení

79.  Dne 17. 10. 2007 se v sídle Úřadu uskutečnilo ústní jednání se zástupci účastníka řízení za účelem poskytnutí informací (protokol viz list 225 až 237 spisu). Za SPČR se ústního jednání zúčastnili Pavel Cajzl, v té době člen představenstva SPČR, a Jan Hrdlička, místopředseda a člen představenstva SPČR. Zástupci SPČR předali Úřadu následující dokumenty: rozvahu za rok 2005 a 2006, Kodex cti, Zásady Znaku kvality, Stanovy a Organizační a jednací řád SPČR.

80.  Zástupci účastníka řízení na jednání uvedli, že SPČR bylo založeno za účelem rozvoje oboru pohřebnictví. Členy se stali provozovatelé pohřebních služeb, krematorií a veřejných pohřebišť a souvisejících oborů (kameníci, výrobci rakví apod.). Dále uvedli, že činnost SPČR spočívá v poskytování poradenství, vydávání a zpracovávání metodických materiálů, které dává k dispozici členům SPČR, ale i nečlenům. SPČR provádí odborná školení obcí, starostů a hrobníků, řečníků a obřadníků (tedy nejen členů) v různých oborech. Dále zástupci účastníka řízení uvedli, že SPČR je řádným členem Evropské federace pohřebních služeb.

81.  K otázce Úřadu, jaké osoby či orgány jsou oprávněné za SPČR jednat, činit prohlášení apod., zástupci účastníka řízení sdělili, že je to předseda představenstva a tajemník. Mezi takové osoby nepatří jednotliví regionální zmocněnci. Zástupci regionů pouze předávají informace subjektům v jejich regionální působnosti a naopak informují představenstvo o situaci v regionu.

82.  K části Stanov SPČR, kde je uvedeno, že SPČR usiluje o účinnou koordinaci a dělbu práce a zabezpečování běžné provozní činnosti svých členů, zástupci účastníka řízení uvedli, že účinnou koordinací a dělbou práce dle tohoto boduse rozumí např. pomoc při řešení provozně-technických sporů členů SPČR – když např. provozovatel krematoria odmítá vpustit provozovatele pohřební služby do svých prostor apod.

83.  K části Stanov SPČR, kde je uvedeno, že SPČR organizuje vzájemnou výměnu výrobních, technických, ekonomických, cenových a právních zkušeností a zabezpečuje odborné poradenství v oboru činnosti, zástupci účastníka řízení sdělili, že každý člen má právo oslovit SPČR s dotazem týkajícím se podmínek výkopu hrobů, otázek pronájmu hrobů a jiných odborných záležitostí. Bod dále zahrnuje právní poradenství, technické otázky (jako např. vybavenost vozu), nebo případy, kdy se pohřební služba dotazuje, jak se cena za nějaký úkon stanoví, jaké položky jsou v praxi členů SPČR zahrnuty do ceny, apod. s tím, že konečnou cenu však vždy člen SPČR musí stanovit sám. SPČR rovněž seznamuje členy s technickými novinkami zaváděnými v zahraničí, neboť tento obor se rychle vyvíjí.

84.  K části Stanov SPČR, kde je uvedeno, že SPČR organizuje spolupráci mezi svými členy navzájem a dalšími obchodními partnery při realizaci obchodních vztahů, zástupci účastníka řízení uvedli, že SPČR předává informace svým členům, které získává na akcích pořádaných ve světě – např. veletrhy. Dále sem dle zástupců účastníka řízení patří např. sdílení informací ohledně výroby rakví ekologickou cestou aj.

85.  K části Stanov SPČR, kde je uvedeno, že SPČR v souladu se zásadami cenové politiky státu zabezpečuje výklad a metodiku tvorby cen v oboru a dle potřeby svých členů poskytuje metodickou pomoc při tvorbě cen nových služeb, zástupci účastníka řízení sdělili, že SPČR upozorňuje své členy na legislativní změny (např. změny sazeb DPH, změny ve vyplácení pohřebného apod.) a poskytuje metodiky např. na výkop hrobu obsahující informace, které položky do ceny zahrnout.

86.  K Úřadem zkoumanému ustanovení Kodexu cti zástupci SPČR uvedli, že v oblasti pohřebnictví je celá řada etických zásad týkajících se jednání s mrtvým (oblečení, přikrytí, chlazení, způsob zajištění pohřbu atd.). SPČR má představu o nákladech na jednotlivé úkony spojené s poskytováním pohřebních a kremačních služeb a příliš nízká cena může signalizovat neetické a protizákonné jednání. V případě zjištění neetických či protizákonných postupů podává SPČR podnět příslušným orgánům (ČOI, Úřad apod.). Dále zástupci účastníka řízení uvedli, že obcházením etických zásad či zákonných podmínek může člen SPČR významně ušetřit a příliš nízká cena oproti „normálu“ může indikovat porušování těchto pravidel, což je signál pro SPČR k provedení kontroly na místě a k případnému podání podnětu příslušným orgánům.

87.  Co se týče stížnosti na Pohřební a kremační ústav Tábor s.r.o. a pohřební službu Harmonie Bučko & Šauer a spol. pohřební službou Memory In Memory s.r.o. na porušování Kodexu cti v souvislosti s nižší nabízenou cenou, zástupci SPČR na jednání a dále v dopise ze dne 24. 10. 2007, jímž SPČR doplnilo své vyjádření na ústním jednání, uvedli, že takovou stížnost SPČR obdrželo dne 21. 2. 2006 s tím, že k prošetření stížnosti byla stanovena komise. Stížnost však byla pozastavena; komise pochybení ze strany Pohřebního a kremačního ústavu Tábor s.r.o. nekonstatovala. Na základě kontroly ČOI ze dne 3. 4. 2006 (účtování faktur v rozporu s ceníkem služeb) bylo pohřební službě Harmonie Bučko & Šauer a spol. pozastaveno členství s následným vyloučením valnou hromadou SPČR (viz list 241 a 246 spisu).

88.  K otázce Úřadu, zda byl na základě porušení Stanov a Kodexu cti některý člen SPČR vyloučen, zástupci účastníka řízení uvedli, že hlavním důvodem vyloučení bylo v minulosti neplacení členských příspěvků, dále byl vyloučen pan Š. (falšoval doklady o zpopelnění), na jiné případy vyloučení si nevzpomínají.

89.  K dokumentu SPČR Zásady Znaku kvality, k části Předpis pro zpracování žádosti
o propůjčení znaku kvality, kde je uvedeno, že odborné hodnocení komise provádějící kontrolu za účelem zjištění, zda žadatel o Znak kvality splňuje podmínky, by mělo být zaměřeno mj. především na cenu služeb, zástupci SPČR uvedli, že hodnocení ceny služby chápou tak, že zjišťují, zda je cena pro zákazníka srozumitelná, zda je vůbec k dispozici, jestli služby, které jsou nabízeny, má zákazník skutečně k dispozici, zda je zřejmé, jaké položky a služby cena zahrnuje. Cenovou hladinu SPČR nekontroluje ani nehodnotí. SPČR dále uvedlo, že v minulosti se stávalo, že pohřební služby zákazníkům ceny nedávaly k dispozici nebo je nedokázaly předem zákazníkovi sdělit, a tomu se snaží SPČR předcházet.

90.  K hodnocení Pohřebního ústavu LIKREM s.r.o. za účelem prodloužení udělení Znaku kvality (část „Cenová kázeň“), kde je uvedeno, že veřejnosti jsou k dispozici ceníky pohřebních, kremačních a hřbitovních služeb a že jednotlivé položky jsou srozumitelné a ceny nevybočují z průměru, zástupci účastníka řízení uvedli, že slovo „cenová kázeň“ tam nepatří, neboť není obsaženo ani v Zásadách Znaku kvality. Jedná se o hodnocení ceny služby ve smyslu odpovědi SPČR na otázku k dokumentu Zásady Znaku kvality (tj. předchozího odstavce – pozn. Úřadu). Hodnotící komise nemá právo hodnotit cenový průměr a to, zda z něj ceny nevybočují (komisi jmenuje představenstvo ad hoc k provedení konkrétní kontroly, obecně členem komise může být kterýkoli člen SPČR).

91.  K Úřadem zkoumanému ustanovení obsaženému v Zásadách Znaku kvality (subjekt se má vyhnout informacím srovnávajícím ceny v případech, kdy si zákazník nemůže opatřit dostatečné informace o cenách a nabídce konkurence), účastník řízení sdělil, že subjekt by neměl pozůstalému říkat, že jeho služby jsou nejlevnější a že jinde jsou poskytované služby dražší – aby např. na vesnici, kde není dostatečná konkurence a ceny si nelze srovnat, nedocházelo ke zneužívání situace pozůstalých.

92.  K metodickým materiálům vydávaným SPČR účastník řízení sdělil, že SPČR vydává materiály ve spolupráci s odborníky, které si buď přizve z vnějšku, nebo jsou jimi sami členové SPČR. Nečlenové si metodiky mohou zakoupit a členové je mohou získat za zvýhodněnou cenu. Na internetu metodiky k dispozici nejsou, adresně rovněž zasílány nejsou. Na internetových stránkách SPČR je seznam metodik i s jejich cenami. Kromě metodických materiálů vydává SPČR Informační zpravodaj Sdružení pohřebnictví v ČR. Ten je přístupný na internetu. Metodické materiály kupují i nečlenové. Hlavní zájem o tyto metodické materiály byl po roce 1989, kdy došlo k boomu pohřebnictví. Dále byl velký zájem o informace po 1. 1. 2002, kdy nabyl účinnosti zákon o pohřebnictví (tato oblast nebyla zmapovaná, nebyly k dispozici potřebné informace). Hlavním informačním zdrojem je pro členy zákon o pohřebnictví a metodické materiály. Dále zástupci SPČR sdělili, že se domnívají, že v tomto ohledu metodiky svůj úkol zkvalitnit služby a ochránit uživatele metodik splnily a plní. Jejich uživatelé (členové i nečlenové) se jimi řídí, pomáhají jim v jejich činnosti. Největší ohlas měl zákon o pohřebnictví, a dále Smlouvy o provozování pohřebišť mezi obcemi a fyzickými a právnickými osobami, metodika Nakládání s opuštěným majetkem, metodika Kopání hrobů a Stanovení výše ceny za výkop (se stanovením, které položky mají být do ceny zahrnovány) a také metodické pokyny pro provádění rozptylů a vsypů (obce budují rozptylové a vsypové louky a neměly by k dispozici potřebné informace).

IV. 6. Vyjádření účastníka řízení ke zpřesnění předmětu řízení; poskytnuté doplňující informace a podklady od účastníka řízení

93.  Úřad si dopisem č.j. S 161/2007/KD-19980/2007/850 ze dne 6. 11. 2007 v souvislosti se zpřesněním předmětu správního řízení vyžádal od účastníka řízení doplňující informace a podklady. Dopisem ze dne 14. 11. 2007 SPČR poskytlo Úřadu vyžádané informace a podklady a současně se vyjádřilo ke zpřesnění předmětu správního řízení. Ve svém vyjádření SPČR nad rámec již výše uvedeného sdělilo, že předmětná ustanovení Kodexu cti a Zásad Znaku kvality byla reakcí na v praxi zjištěné činnosti některých pohřebních služeb, které se neslučují s etikou podnikání tohoto oboru. Přitom se přihlíželo i ke zkušenostem ze zahraničí. Po r. 1989 začaly vznikat soukromé pohřební služby, které neměly znalosti ekonomické, legislativní apod.; pohřebnictví nemělo zákon, kterým by se řídilo. Tyto skutečnosti vedly bývalé pracovníky pohřebnické profese k založení SPČR za účelem zpracování a prosazení zákonných norem ve vládě a zejména pak ve snaze pomoci podnikajícím subjektům v pohřebnictví, aby mohly svou činnost provádět v mezích zákonů, s pietou a korektností.

94.  Ve své odpovědi SPČR dále uvedlo, že se nikdy nezabývalo ani nezajímalo o otázky konkrétních cen členů nebo nečlenů za jednotlivé služby, ani o jejich hospodářské výsledky. Také případné zjištění nápadně nízkých cen může vést jen k provedení kontroly na dodržování zákonných ustanovení, nikoliv ekonomických otázek. Členové si tak odsouhlasili možnost kontroly orgány SPČR ve své firmě, když tak nečiní odpovědné orgány k tomu zákonem určené.

95.  SPČR sdělilo, že vzhledem k tomu, že ceny v pohřebnictví byly dříve zkresleny dotacemi státu, vznikl požadavek na zpracování metodiky tvorby cen. Metodické materiály se vztahují obecně na všechny služby poskytované v pohřebnictví kýmkoliv, ne jen na služby poskytované členy SPČR. Metodické materiály týkající se pohřebišť pak slouží v podstatě jen provozovatelům pohřebišť – obcím, jejichž naprostá většina není členem SPČR. Pro doplnění SPČR uvedlo, že autorem veškerých cenových metodik je ekonom V. G. . Pokud jsou v jeho materiálech uváděny příklady, jsou vždy se smyšlenými údaji.

96.  Dále ve svém vyjádření SPČR sdělilo, že veškeré vydávané materiály jsou odborníky z řad členů konzultovány, nikdy však nikdo nezjistil, že by materiál měl narušit soutěž na trhu pohřebních služeb. U hřbitovních služeb je schvalování cen za nájem hrobového místa jen v kompetenci obce. K provozování pohřebiště obce nepotřebují živnostenská oprávnění. U schvalování cen za nájem a služby s ním spojené obce zvažují výši sociální podpory místním občanům a provoz pohřebišť dotují a nájemní ceny výši dotace přizpůsobují. SPČR se nedomnívá, že by v ČR existovalo pohřebiště, které by si nájemným vydělalo na svůj provoz. Při rozhodování občanů, na kterém pohřebišti si najmou hrobové místo, nehraje cenová otázka roli.

97.  Pokud se jedná o Kodex cti a Zásady Znaku kvality, SPČR se domnívá, že postupy, jako např. zpopelňování těl ekonomicky na úkor etiky, překračování povoleného počtu zesnulých v autě při převozech za účelem snížení přepravních nákladů atd., nelze tolerovat, i když takovým „podnikavcům“ umožňují mít nižší ceny v důsledku nižších nákladů. Vzhledem k tomu, že SPČR nemá ze zákona žádnou pravomoc, snaží se negativní jevy z pohřebnictví preventivně odstraňovat přijatými zásadami obsaženými v metodických materiálech.

98.  Uvedené námitky účastníka řízení jsou vypořádány dále v části týkající se posouzení jednání účastníka řízení z hlediska zákona.

IV. 7. Informace od členů SPČR

99.  Úřad si vyžádal od členů SPČR působících v oblasti pohřebních a souvisejících služeb relevantní informace a podklady (viz dopis Úřadu č.j. S 161/2007/KD-20140/2007/850 ze dne 1. 11. 2007).[4] Z obdržených odpovědí vyplynulo, že většina členů SPČR působí v oblasti pohřebních nebo hřbitovních služeb (příp. v obou oblastech zároveň), v menší míře jsou zastoupeny subjekty zabývající se provozováním krematorií.

100.  Dále bylo zjištěno, že celkový objem dodávek členy SPČR poskytovaných služeb v oboru „Pohřební a související služby“ (OKEČ 93.03) je cca 940 mil. Kč za rok 2005 a cca 970 mil. Kč za rok 2006.

101.  Co se týče ceny za nájem konkrétního hrobového místa, bylo zjištěno, že tu stanoví obec (která je ze zákona provozovatelem veřejného pohřebiště).

102.  Pokud jde o zkoumané ustanovení Kodexu cti, z obdržených odpovědí vyplynulo, že u většiny členů předmětné ustanovení nemá vliv na stanovení cen za jimi poskytované služby. Někteří z oslovených členů SPČR sdělili, že se s předmětným ustanovením Kodexu cti ztotožňují, někteří členové SPČR naopak uvedli, že s tímto ustanovením Kodexu cti nesouhlasí a nepovažují je za správné. Objevil se i názor, že ustanovení chápou jako určování a diktování podmínek podnikatelům. Někteří členové SPČR se domnívají, že by se mělo vycházet z cen obvyklých v daném regionu. Některé odpovědi členů vyjadřovaly názor, že neexistuje vazba mezi cenami služeb a etikou a že při kalkulaci cen vychází ze skutečně vynaložených nákladů, jiní členové SPČR se naopak domnívají, že za nápadně výhodnějších cenových podmínek mohou být poskytovány pouze služby nekvalitní. Někteří z respondentů odpověděli, že služby za nápadně výhodnějších podmínek neposkytují. Zazněl rovněž názor, že obsah ustanovení chápou jako prostředek k zamezení poskytování služeb za velmi neobvyklé ceny. Dalším názorem bylo, že nelze stanovit záměrně nižší cenu než konkurence; mezi podnikatelskými subjekty by měla být rovná cenová hladina, dumpingové ceny se neslučují s etikou podnikání. Někteří z členů poukazují na fakt, že ustanovení nemá oporu v zákoně a jediným možným postihem ze strany SPČR při nedodržení tohoto ustanovení je vyloučení člena.

103.  V současné době je držitelem Znaku kvality 24 členů SPČR (všem žadatelům o propůjčení Znaku kvality byl tento udělen). Na dotaz Úřadu, jak tito držitelé Znaku kvality chápou a aplikují Úřadem zkoumané ustanovení (subjekt se má vyhnout informacím srovnávajícím ceny v případech, kdy si zákazník nemůže opatřit dostatečné informace o cenách a nabídce konkurence), bylo oslovenými členy SPČR sděleno například, že porovnávání cen konkurence je zavádějící, nebo že jde o klamavou reklamu; někteří členové uvedli, že při styku se zákazníky se vyhýbají porovnávání cen, protože neznají přesné podmínky (rozsah a kvalitu) porovnávaných služeb. Zásadu nekomentovat ceny konkurence ve většině případů dodržují. Někteří z držitelů Znaku kvality uvedli, že své podnikání uvedli do souladu s pravidly obsaženými v dokumentu Zásady Znaku kvality, byly ovšem případy, kdy nebylo třeba uvádět podnikání do souladu s uvedeným dokumentem, neboť tyto subjekty již uplatňovaly pravidla odpovídající Zásadám Znaku kvality (nebo i přísnější).

104.  Úřad rovněž od členů SPČR zjišťoval, zda  tito využívají Úřadem zkoumané metodické materiály (Metodiky A, B, C) a zda do cen za jimi poskytované služby zahrnují jednotlivé položky stanovené těmito metodickými materiály. Vzhledem ke skutečnosti, že tyto metodické materiály jsou využitelné především subjekty poskytujícími hřbitovní služby, analyzoval Úřad v této souvislosti odpovědi pouze těchto subjektů. Bylo zjištěno, že více než třetina těchto členů SPČR předmětné metodiky při své činnosti (resp. při určení výše cen za nájem hrobových míst a služeb spojených s nájmem hrobových míst a při určení výše cen za výkopy hrobů) využívá. Co se týče zahrnutí jednotlivých položek stanovených metodikami do konečných cen, bylo zjištěno, že někteří členové SPČR do svých cen položky dle metodik zahrnují. Objevil se názor, že kalkulace cen na základě metodik by pro občany vycházela neúnosně vysoká, tyto ceny jsou pro občany dotovány.

105.  Současně s odpověďmi členů SPČR Úřad obdržel informaci o tom, že SPČR zpracovalo a rozeslalo všem svým členům dokument (list 297 spisu) obsahující informace, které mají pomoci jednotlivým členům SPČR zodpovědět otázky Úřadu obsažené v žádosti o poskytnutí informací a podkladů.

106.  V této souvislosti Úřad oslovil SPČR se žádostí o sdělení, komu byl předmětný dokument rozeslán, kdy a z jakého důvodu. Tajemník SPČR J. H. . Úřadu sdělil, že dopis byl rozeslán členům SPČR (den rozeslání 7. 11. 2007) proto, že v uvedený den nepřetržitě telefonovali členové SPČR se žádostí o informace, vysvětlení a radu k dopisu Úřadu. Vzhledem k této situaci a s přihlédnutím k povinnostem reagovat na požadavky členů, řešil tajemník záležitost preventivně rozesláním předmětného dokumentu.

107.  Tento dokument obsahuje vysvětlující poznámky k jednotlivým dotazům Úřadu. Za relevantní považuje Úřad vysvětlivky uvedené k dotazům č. 5 a 6, neboť tyto obsahují pro členy SPČR návod, jak odpovídat. K dotazu Úřadu, jak členové SPČR chápou předmětné ustanovení Kodexu cti, účastník řízení vysvětluje, co bylo myšleno formulací „pokud jsou služby poskytovány za nápadně výhodnějších podmínek, může sdružení provést kontrolu na dodržování etických zásad práce“ – ustanovení bylo dle SPČR přijato z důvodu možnosti kontrolovat člena, který poskytuje služby za neobvykle nízké ceny, zda tak nečiní na úkor etiky či obcházení zákonů. Dále účastník řízení uvedl, že se nedá předpokládat, že by toto ustanovení mělo vliv na stanovení cen u korektně podnikajících firem. K dotazu Úřadu na předmětné ustanovení Zásad Znaku kvality účastník řízení v dokumentu určenému členům SPČR uvedl (cit.): „Je nekorektní vykládat klientovi o konkurenci, že má vyšší ceny než my, natož když si to klient nemůže ověřit.“ K tomu Úřad uvádí, že uvedené formulace SPČR se opakovaně objevovaly v odpovědích členů SPČR.

  V. Další průběh řízení

108.  Dne 26. 2. 2008 přípisem č.j. S 161/2007/KD-01451/2008/850 zaslal Úřad účastníku řízení v souladu s § 7 odst. 3 zákona výhrady k předmětným ustanovením Kodexu cti, Zásad Znaku kvality a k Metodice A, Metodice B a Metodice C (tzv. výhrady k dohodě). Tyto výhrady k dohodě byly účastníku řízení doručeny dne 28. 2. 2008. V uvedeném přípisu Úřad účastníku řízení sdělil, že vydání předmětného ustanovení Kodexu cti, Zásad Znaku kvality a vydání Metodiky A, Metodiky B a Metodiky C naplňuje všechny znaky zakázaného a neplatného rozhodnutí sdružení soutěžitelů ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, resp. i § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. (Metodika B).

109.  K výhradám k dohodě se účastník řízení vyjádřil přípisem ze dne 10. 3. 2008, v němž sdělil, že na základě výhrad k dohodě bude valné hromadě SPČR dne 14. 3. 2008 předložen návrh na úpravu Kodexu cti a Zásad Znaku kvality tak, aby tyto dokumenty nemohly vést k závěrům o možném narušování hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb. Pokud jde o obsah a vydávání předmětných metodických materiálů, požádalo SPČR Úřad o projednání této problematiky s tím, že do doby tohoto projednání a stanovení dalšího postupu je pozastaveno šíření a prodej těchto metodických materiálů.

110.  Následně Úřad informoval účastníka řízení, že jím navržená opatření nepřijal, neboť zakázané dohody (ve formě zakázaného rozhodnutí sdružení soutěžitelů) již byly plněny a měly, resp. mohly mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže.

111.  Přípisem Úřadu č.j. S 161/2007/KD-05698/2008/850 ze dne 17. 3. 2008 byl účastník řízení v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu pozván k uplatnění svého práva seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim před vydáním tohoto rozhodnutí. Účastník řízení tohoto práva využil dne 27. 3. 2008.[5] V rámci tohoto správního úkonu SPČR sdělilo, že vyjádření k podkladům pro rozhodnutí zašle ve lhůtě do 15. 4. 2008 s tím, že v této lhůtě rovněž Úřadu dodá přesnější popis toho, jak upraví, příp. novelizuje dokumenty, jež jsou předmětem správního řízení. Účastník řízení nevznesl připomínky ke spisové dokumentaci a nenavrhl další důkazy.

112.  V rámci stanovené lhůty účastník řízení Úřadu sdělil, že na základě rozhodnutí valné hromady SPČR ze dne 14. 3. 2008 došlo k úpravě dokumentů, které jsou předmětem správního řízení, a to tak, že byl vypuštěn druhý odstavec článku III. bodu 4. Kodexu cti a první odstavec bodu „Obecně“ v části Směrnice pro marketing v pohřebním oboru Zásad Znaku kvality. SPČR dále sdělilo, že o této úpravě obsahu předmětných dokumentů byli členové SPČR, kteří nebyli na valné hromadě přítomni, informováni rozeslaným protokolem z jejího konání a dále prostřednictvím Informačního zpravodaje č. 3/08. Účastník řízení uvedl, že ve smyslu rozhodnutí valné hromady SPČR bylo předmětné ustanovení Kodexu cti odstraněno i z elektronické verze Kodexu cti přístupné na internetových stránkách SPČR www.pohrebnictvi.cz.

113.  K metodickým materiálům, které jsou předmětem správního řízení, SPČR sdělilo dopisem ze dne 10. 3. 2008, že tyto byly bezprostředně před tímto datem staženy z nabídky a jejich prodej byl pozastaven do doby jejich úpravy (ve smyslu následného doporučení Úřadu uvedeného v protokolu ze dne 27. 3. 2008[6]) a  posouzení Úřadem, o které SPČR hodlá Úřad požádat.

   VI. Relevantní trh a postavení účastníka řízení na něm

114.  K tomu, aby mohl Úřad jednání SPČR správně posoudit, bylo nezbytné především vymezit relevantní trh, na kterém SPČR, resp. jeho členové působí, a na kterém se účinky jednání SPČR projevují.

115.  Podle § 2 odst. 2 zákona je relevantním trhem trh zboží, které je z hlediska jeho charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území.

116.  Za trh se tedy obecně pokládá místo, kde se střetává nabídka s poptávkou po zboží, které je schopno uspokojit určitou konkrétní potřebu spotřebitele. Výrobkový relevantní trh zahrnuje všechny výrobky nebo služby, které spotřebitel pokládá vzhledem k jejich vlastnostem, ceně a způsobu použití za shodné či zaměnitelné. Geografický trh zahrnuje území, kde jsou podmínky hospodářské soutěže dostatečně homogenní a které může být odlišeno od ostatních území zejména tím, že podmínky hospodářské soutěže na těchto jiných územích jsou zřetelně odlišné.

117.  SPČR je dle svých Stanov sdružením pro poradenství při poskytování kremačních, hřbitovních a pohřebních služeb i příbuzných oborů. Jde o dobrovolné sdružení fyzických a právnických osob působících v oboru pohřebnictví a příbuzných oborech s působností na území České republiky.[7] Členem SPČR mohou být i jiné osoby se zájmem o rozvoj oboru při splnění podmínek přijetí za člena. Pro naplňování svých cílů SPČR vytváří pracovní skupiny pro hlavní předměty činnosti oboru, a to pro služby pohřební, služby krematorií a služby pohřebišť. Právní rámec pro provozování těchto služeb stanoví zákon o pohřebnictví.

118.  Jak vyplývá z § 6 zákona o pohřebnictví, provozování pohřební služby zahrnuje činnosti spojené s pohřbením a převozy lidských pozůstatků pro potřebu zdravotnického zařízení, policejních orgánů nebo jiných orgánů činných v trestním řízení. Jde o koncesovanou živnost, pro jejíž výkon žadatel o koncesi musí prokázat svoji odbornou způsobilost. Dle § 13 zákona o pohřebnictví provozování krematoria zahrnuje zpopelňování lidských pozůstatků nebo exhumovaných lidských ostatků a související nakládání s nimi, ukládání lidských pozůstatků, úpravu popela, jeho ukládání do uren a jejich předávání, a je rovněž koncesovanou živností s prokazováním odborné způsobilosti. Co se týče hřbitovních služeb, § 16 zákona o pohřebnictví stanoví, že provozování veřejného pohřebiště je službou ve veřejném zájmu zajišťovanou obcí v samostatné působnosti nebo registrovanou církví nebo náboženskou společností. Provozování veřejného pohřebiště zahrnuje výkopové práce související s pohřbením a exhumací, pohřbívání lidských pozůstatků a lidských ostatků do hrobů nebo hrobek, provádění exhumací, ukládání, rozptyl a vsyp zpopelněných lidských pozůstatků, správu a údržbu veřejného pohřebiště, včetně komunikací a okolní zeleně, pronájem hrobových míst a vedení související evidence (§ 18 zákona o pohřebnictví).

119.  Při zkoumání, na jakém trhu/trzích se Úřadem zkoumané jednání SPČR projeví, je třeba posoudit, komu jsou Kodex cti, Zásady Znaku kvality a Metodika A, Metodika B a Metodika C určeny, resp. kým jsou využívány. Členy SPČR jsou zejména subjekty působící v oboru provozování pohřebních služeb. V menší míře jsou v členské základně zastoupeny subjekty provozující veřejná pohřebiště či krematoria (podrobněji k počtům subjektů viz níže). Souhlas s Kodexem cti a jeho dodržování je jednou z podmínek přijetí za člena SPČR. Zásady Znaku kvality stanoví pravidla subjektům provozujícím pohřební, hřbitovní a kremační služby a služby nebo prodej zboží s tímto oborem související. Co se týče předmětných metodických materiálů, tyto mají zejména sloužit provozovatelům veřejných pohřebišť, resp. subjektům, kterým bylo provozování pohřebiště svěřeno dle zákona o pohřebnictví.

120.  Shrneme-li výše uvedené, lze konstatovat, že SPČR svým postupem posuzovaným v tomto správním řízení ovlivňuje jednání subjektů v oblasti pohřebních a souvisejících služeb, kdy výčet těchto služeb je obsažen v třídě 93.03 odvětvové klasifikace ekonomických činností[8] nazvané Pohřební a související služby. Tato třída zahrnuje ukládání do země a zpopelňování lidských a zvířecích těl a činnosti s tím spojené, tj. úpravu mrtvých pro pohřeb nebo kremaci a balzamování, pohřební obřady, převoz zesnulých, obstarání pohřbů a kremací, pronájem zařízených prostor pro konání pohřebních obřadů, pronájem nebo prodej hrobů.

121.  Úřad proto pro účely tohoto správního řízení vymezil relevantní trh z věcného hlediska jako trh pohřebních a souvisejících služeb. Úřad upustil od podrobnějšího členění relevantního trhu, neboť by to nebylo s ohledem na předmět řízení účelné (vyšší míra podrobnosti členění relevantního trhu nemá v tomto případě vliv postavení účastníka řízení na trhu, a zprostředkovaně ani na právní hodnocení jednání SPČR).

122.  Při vymezování relevantního trhu z hlediska geografického se Úřad primárně řídil vnímáním charakteru předmětných služeb z pohledu konečného spotřebitele. Služby pohřební, kremační i hřbitovní jsou jejich spotřebiteli poptávány v rámci geograficky omezených území. Různí spotřebitelé (resp. jejich skupiny) dodavatele pohřebních, kremačních a hřbitovních služeb poptávají v různě širokých okruzích, přičemž výchozím bodem je zpravidla místo bydliště zesnulého či pozůstalých. U všech tří typů služeb se tedy jedná o velké množství vzájemně se překrývajících místních trhů. V rámci těchto lokálních trhů probíhá soutěž mezi poskytovateli jednotlivých typů služeb. Intenzita konkurenčního boje je v případě kremačních a hřbitovních služeb nižší v porovnání s pohřebními službami v důsledku faktu, že tyto služby nabízí méně poskytovatelů (na rozdíl od služeb pohřebních). Vzhledem k tomu, že v tomto správním řízení zkoumaná ustanovení a metodické materiály shodným způsobem směřují k unifikaci chování subjektů působících na velkém množství místních trhů v rámci celého území České republiky, přičemž dodávky pohřebních a souvisejících služeb probíhají na tomto území za homogenních podmínek, vymezil Úřad z hlediska geografického relevantní trh jako území České republiky.

123.  Jak vyplynulo ze šetření Úřadu, SPČR má cca 140 členů, z nichž převážná většina poskytuje pouze pohřební služby (asi 67 subjektů), hřbitovní služby jsou poskytovány cca 16 členy, výhradně kremační služby poskytují 2 členové. Někteří členové SPČR poskytují současně kombinace těchto služeb - pohřební a hřbitovní služby (cca 20 subjektů) či pohřební a kremační služby (cca 11 subjektů), případně zároveň všechny tři typy služeb (cca 8 subjektů). Jeden z oslovených členů SPČR uvedl, že zároveň poskytuje kremační a hřbitovní služby. Do kategorie ostatních lze zahrnout cca 15 členů SPČR (výrobci rakví, pecí, pohřebních dekorací apod.).

124.  Dle sdělení účastníka řízení SPČR sdružuje všechny typy subjektů působících v dotčené oblasti, a to i nepodnikajících, ale provozujících pohřební služby (obce). SPČR považuje své členy za typické subjekty oboru pohřebnictví, a to co do počtu zaměstnanců, dosahovaných obratů či jejich právní formy.

125.  Dle informací z ČSÚ působilo v České republice ke konci roku 2006 v oboru pohřebních a souvisejících služeb (OKEČ 93.03) celkem 612 ekonomických subjektů.[9] Podle Ministerstva průmyslu a obchodu ČR vykonávalo k 30. 9. 2007 živnost provozování pohřební služby 548 subjektů a 82 subjektů se zabývalo provozováním krematoria (list 260 spisu).

126.  Z výše uvedeného vyplývá, že SPČR sdružuje více než čtvrtinu z celkového počtu subjektů působících na relevantním trhu. Z hlediska objemu dodávek na relevantní trh, SPČR sdružuje významnou část soutěžitelů působících na trhu pohřebních a souvisejících služeb odpovídající cca pětině celku trhu.

127.  Celkový obrat členů SPČR, kteří působí na vymezeném relevantním trhu v roce 2006 činil po zaokrouhlení cca 970 mil. Kč. Celkový objem relevantního trhu v roce 2006 ve finančním vyjádření činil cca 5.050 mil. Kč.[10] Z uvedeného vyplývá, že SPČR sdružuje významné subjekty na daném relevantním trhu, jejichž obraty v souhrnu představují téměř dvacetiprocentní podíl na celku trhu.

  VII. Posouzení jednání účastníka řízení z hlediska zákona

VII. 1. Obecně k zákonným a judikatorním východiskům

128.  Podle § 1 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže tento zákon upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále též jen „zboží“) proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení (dále jen „narušení“) dohodami soutěžitelů, zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, nebo spojením soutěžitelů.

129.  Dle § 2 odst. 1 zákona se soutěžiteli podle tohoto zákona rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli.

130.  V souladu s § 3 odst. 1 zákona dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále jen „dohody“), které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, jsou zakázané a neplatné, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad nepovolí prováděcím právním předpisem z tohoto zákazu výjimku.

131.  Dle § 3 odst. 2 zákona jsou zakázány ve smyslu § 3 odst. 1 zákona zejména dohody, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže proto, že obsahují ujednání o přímém nebo nepřímém určení cen, popřípadě o jiných obchodních podmínkách (viz § 3 odst. 2 písm. a/ zákona).

132.  V § 6 odst. 1 zákon stanoví, že zákaz dohod podle § 3 odst. 1 zákona se nevztahuje na horizontální dohodu, pokud společný podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 10 % a vertikální dohodu, pokud podíl žádného z účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 15 %.

133.  U dohod, u nichž podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřevyšuje tyto hranice, není jejich dopad na hospodářskou soutěž významný, a proto jsou ze zákazu dohod narušujících soutěž vyňaty (tzv. dohody de minimis). Vynětí však nelze uplatnit v případech stanovených v § 6 odst. 2 zákona – tzv. hard-core ustanovení. Jde o ujednání, u kterých se dovozuje účel narušit hospodářskou soutěž. U takových ujednání pak není třeba detailně zkoumat jejich konkrétní negativní účinky na relevantní trh, poněvadž se do značné míry presumují (negativní dopady na hospodářskou soutěž se předpokládají již ze samotného faktu uzavření dohody). Jedná se o cenové dohody, dohody o rozdělení trhu apod.

134.  Zjistí-li Úřad v řízení podle § 3 až § 6 zákona, že byla uzavřena zakázaná dohoda, tuto skutečnost uvede ve svém rozhodnutí a tímto rozhodnutím plnění dohody do budoucna zakáže (§ 7 odst. 1 zákona). V souladu s § 7 odst. 2 zákona může Úřad v řízení podle § 7 odst. 1 zákona uložit, aby účastníci řízení splnili opatření, která společně navrhli, jsou-li dostatečná pro ochranu hospodářské soutěže a odstraní-li se jejich splněním závadný stav. Tato opatření mohou účastníci řízení písemně navrhnout Úřadu nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy jim Úřad doručil výhrady k jejich dohodě s tím, že k pozdějšímu podání Úřad přihlédne jen v případech hodných zvláštního zřetele. Úřad nemůže vydat rozhodnutí podle § 7 odst. 2 zákona, jestliže zakázaná dohoda již byla plněna a měla nebo mohla mít za následek podstatné narušení hospodářské soutěže na relevantním trhu, popř. trzích.

135.  Nezbytným předpokladem pro možnou deklaraci zakázaného a neplatného rozhodnutí sdružení soutěžitelů je zjištění, zda lze účastníka řízení považovat za soutěžitele ve smyslu § 2 odst. 1 zákona. Nepřítomnost ziskového prvku v činnosti soutěžitele není z hlediska osobní působnosti zákona rozhodná. Typickým příkladem jsou svazy podnikatelů, živnostenská společenstva, komory a jiná sdružení, jejichž činnost může ovlivnit hospodářskou soutěž na trhu výrobků či služeb. V tomto smyslu je SPČR, jako sdružení zaregistrované dle zákona o sdružování občanů sdružující fyzické a právnické osoby působící v oboru pohřebnictví a příbuzných oborech, sdružením soutěžitelů ve smyslu § 2 odst. 1 zákona, jehož činnost může ovlivňovat hospodářskou soutěž probíhající v horizontální úrovni mezi poskytovateli pohřebních a souvisejících služeb, a je tedy „soutěžitelem“, resp. „sdružením soutěžitelů“, na které plně dopadá osobní působnost zákona (viz § 2 odst. 1 zákona).

136.  Pojem „rozhodnutí sdružení soutěžitelů“ (které může ovlivnit hospodářskou soutěž), je v zájmu efektivní aplikace zákona vykládán z hlediska projevu vůle široce; zahrnuje nejen rozhodnutí, dohody, usnesení orgánů sdružení či opatření jeho výkonných orgánů, ale také může jít o stanovy, vnitřní předpisy sdružení apod. Rozhodnutí sdružení soutěžitelů nemusí být vydáno ve formě předvídané interními předpisy sdružení. Rozhodnutí sdružení soutěžitelů také nemusí být nutně závazné pro členy sdružení[11] (může jít i o pouhé doporučení[12], pokud jej lze označit jako „…věrný projev vůle sdružení koordinovat chování svých členů bez ohledu na to, jaká je právní kvalifikace takového doporučení…“[13]), ani výsledkem konsensu všech členů sdružení. Rovněž není rozhodné, zda a v jaké míře může dopadat nepřímo i na jednání jiných „nesdružených“ účastníků trhu. Pro jeho protiprávnost z hlediska zákona je rozhodné, zda ovlivňuje, případně je způsobilé ovlivnit[14], soutěžní chování členů sdružení, v důsledku čehož toto rozhodnutí má nebo může mít negativní dopad na hospodářskou soutěž.

137.  Vymezení pojmu sdružení soutěžitelů je jak v zákoně o ochraně hospodářské soutěže tak v zákoně č. 63/1991 Sb. konzistentní  (pozn.: jedinou formální odlišností je, že zákon č. 63/1991 Sb. používal pro nejrůznější formy sdružení legislativní zkratku „sdružení podnikatelů“, zatímco zákon o ochraně hospodářské soutěže používá souhrnný termín „sdružení soutěžitelů“). Obě citované právní normy pak také shodně stanovily zákaz dohod mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže.

138.  K tomu, aby nejrůznější opatření, doporučení či rozhodnutí učiněná v rámci sdružení soutěžitelů naplnila skutkovou podstatu zakázaného rozhodnutí sdružení soutěžitelů ve smyslu zákona (a obdobně tomu bylo i dle zákona č. 63/1991 Sb.), musí být kumulativně splněno několik podmínek. Předně musí jít o úkon sdružení, tzn. ten, kdo za sdružení úkon učinil, musí být orgánem/osobou oprávněnou za sdružení vystupovat, nebo tak alespoň musí být členy sdružení vnímán. Dále musí jít o adresný úkon sdružení směřující k jeho členům (a to i nepřímo, např. prostřednictvím profesního časopisu dodávaného členům, internetových stránek sdružení apod.).

139.  Ze samotného úkonu pak musí vyplývat (a to alespoň nepřímo) zřetelná snaha o unifikaci soutěžního chování určitého okruhu soutěžitelů, kteří jsou členy sdružení (zejména u doporučujících forem rozhodnutí sdružení soutěžitelů může směřovat i vůči širšímu okruhu adresátů, včetně subjektů stojících mimo sdružení soutěžitelů). Obzvláště nebezpečné pro hospodářskou soutěž jsou nejrůznější snahy sdružení soutěžitelů směřující k unifikaci cen, obchodních podmínek apod. u svých členů; i jen pouhá existence adresného cenového doporučení ze strany sdružení vede k tomu, že následné chování soutěžitelů na trhu nevyplývá z jejich samostatné a nezávislé úvahy, nýbrž je ovlivněno ze strany sdružení.[15] Členům i nečlenům sdružení pak takový úkon umožňuje identifikovat budoucí soutěžní chování svých konkurentů.

140.  Aby rozhodnutí sdružení soutěžitelů bylo v rozporu se zákonem, musí v sobě zahrnovat alespoň nepřímý návod společného postupu.[16] Skutečnost, že rozhodnutí sdružení soutěžitelů postihuje aktivity všech soutěžitelů působících na trhu, však nelze považovat za podmínku zákazu podle § 3 odst. 1 zákona.[17]

141.  Shora uvedené vymezení jednotlivých znaků rozhodnutí sdružení soutěžitelů vyplývá z ustálené rozhodovací praxe Úřadu[18], konstantní judikatury českých správních soudů[19], která navíc potvrzuje skutečnost, že se jedná o vymezení korespondující obdobnému vymezení v evropském soutěžním právu.[20]

VII. 2. Právní posouzení jednotlivých porušení § 3 odst. 1 zákona ze strany SPČR

142.  Po ověření, že účastník řízení je sdružením soutěžitelů ve smyslu § 3 odst. 1 zákona Úřad posoudil, zda jednání, jež jsou předmětem správního řízení, splňují formální a materiální znaky zakázaného rozhodnutí sdružení soutěžitelů.

143.  Po zpřesnění předmětu správního řízení Úřad spatřuje možné porušení § 3 odst. 1 zákona v tom, že:

1.  valná hromada Sdružení pohřebnictví v ČR schválila dne 14. 3. 2002 dokument nazývaný Kodex cti, obsahující v článku III. bodě 4. (nazvaném Vzájemné chování mezi podnikatelskými subjekty v pohřebnictví a souvisejících oborech) v odstavci druhém pravidlo motivující členy Sdružení pohřebnictví v ČR nepožadovat za své služby ceny nižší než jsou ceny obvyklé,

2.  valná hromada Sdružení pohřebnictví v ČR přijala dne 17. 3. 2005 dokument nazvaný Zásady určující základní pravidla práce subjektů ucházejících se o „Znak kvality“ propůjčovaný Sdružením pohřebnictví v ČR (dále též jen „Zásady Znaku kvality“), obsahující v části Směrnice pro marketing v pohřebním oboru, v odstavci nazvaném „Obecně“, zákaz informací srovnávajících ceny mezi konkurenty,

3.  Sdružení pohřebnictví v ČR vydalo metodické materiály (Metodiky A až C) týkající se postupu při kopání hrobů, postupu při určení výše cen nájmu hrobových míst a služeb spojených s nájmem a postupu při určení výše cen za výkopy hrobů, a dále metodické materiály obsahující předlohu smlouvy o nájmu hrobového místa a předlohu ceníku nájmu a služeb s nájmem spojených, které obsahují návod stanovení ceny za služby poskytované členy Sdružení pohřebnictví v ČR.

   Ad 1. (Kodex cti) 

144.  Ustanovení čl. III. bod 4. odstavec 2 Kodexu cti SPČR bylo schváleno dne 14. 3. 2002 valnou hromadou SPČR; toto ustanovení uvádí, že (cit.): „Pokud některý podnikatelský subjekt nabízí jinému podnikatelskému subjektu poskytování služby za nápadně výhodnějších podmínek, například cenových, je představenstvo sdružení oprávněno projednat a navrhnout provedení kontroly na dodržování etických zásad práce jak u subjektu, který tyto podmínky nabízí, tak i u subjektu, který tyto služby přijímá (například převoz zesnulých ke kremaci do podstatně vzdálenějších krematorií za nižší ceny, než jsou ceny obvyklé atp.).“

145.  Toto ustanovení je součástí vnitřního předpisu SPČR přijatého nejvyšším orgánem SPČR, který je pro členy SPČR závazný (viz čl. IV bod 4. Stanov SPČR). Rovněž samotný Kodex cti v článku V. stanoví, že každá právnická nebo fyzická osoba, která je stávajícím členem SPČR nebo která o členství v SPČR požádá, se tím dobrovolně zavazuje dodržovat Kodex cti a v rámci svých služeb jej zpřístupnit veřejnosti. Podpisem Smlouvy o členství ve Sdružení pohřebnictví v ČR subjekt přistupuje ke všem vnitřním normám SPČR a zavazuje se je po dobu platnosti svého členství bezvýhradně dodržovat. Schválené znění tohoto vnitřního předpisu účastníka řízení je zveřejněno na internetových stránkách SPČR. Z toho Úřad dovozuje, že předmětné ustanovení je nepochybně adresným úkonem sdružení soutěžitelů, který směřuje k jeho členům.

146.  Kodex cti dále mj. stanoví, že pokud některý podnikatelský subjekt má podezření, že jiný subjekt porušuje zákonný předpis nebo Kodex cti, oznámí tuto skutečnost kterémukoliv orgánu sdružení (sekretariát, představenstvo, dozorčí rada, regionální zmocněnec); článek IV. Kodexu cti pak stanoví, že jestliže podnikatelský subjekt porušuje nebo nedodržuje zásady v Kodexu cti stanovené nebo zákon, zakládá tím důvod pro své vyloučení ze SPČR. Z toho Úřad dovozuje, že účastník řízení měl zájem na existenci mechanismu kontroly dodržování předmětného ustanovení s tím, že odchýlení se od něj bylo spojeno přinejmenším s potenciálním uplatněním sankce.

147.  Úřad v řízení zkoumal dopad předmětného ustanovení na soutěžní chování jak členů SPČR, tak i konkurentů stojících mimo sdružení. Jak bylo v řízení prokázáno, někteří členové SPČR s předmětným ustanovením Kodexu cti nesouhlasí a nepovažují je za správné, v některých případech je ustanovení chápáno výslovně jako určování a diktování podmínek podnikatelům. Někteří z členů SPČR vyjadřovali názor, že neexistuje vazba mezi cenami služeb a etikou podnikání v oboru, což nasvědčuje tomu, že tito členové nevidí k aplikaci tohoto ustanovení objektivní důvody. Naopak někteří z členů SPČR služby za nápadně výhodnějších podmínek neposkytují, neboť se domnívají, že nelze stanovit záměrně nižší cenu než konkurence a mezi podnikatelskými subjekty by měla být rovná cenová hladina. Dle zjištění Úřadu toto ustanovení Kodexu cti do značné míry kodifikovalo názor části členské základny SPČR, která v souladu s tímto názorem postupovala při své podnikatelské činnosti již před vydáním Kodexu cti. V řízení nebylo prokázáno, že by některý člen SPČR po vydání předmětného ustanovení aktivně změnil na jeho základě svoji tržní strategii a upustil od poskytování služeb za „nápadně výhodných“ cenových podmínek, tj. zjednodušeně řečeno, za ceny nepokrývající náklady.

148.  Ze samotného znění čl. III. bod 4. odstavec 2 Kodexu cti však vyplývá, že v případě, kdy některý ze členů SPČR nabízí jinému podnikatelskému subjektu poskytování služby za nápadně výhodnějších cenových podmínek, je SPČR oprávněno navrhnout provedení kontroly na dodržování etických zásad práce jak u subjektu, který tyto podmínky nabízí, tak i u subjektu, který tyto služby přijímá. Úřad zajistil informace a podklady vztahující se ke stížnosti[21] na porušování předmětného ustanovení Kodexu cti v souvislosti s nižší nabízenou cenou, které prokazují, že byla stanovena komise za účelem šetření možného porušení tohoto ustanovení Kodexu cti. Byť komise nekonstatovala porušení Úřadem zkoumaného ustanovení, již samotná skutečnost, že podobná komise byla ustanovena, dokládá, že dodržování ustanovení SPČR kontroluje.[22] Z uvedeného vyplývá, že nedodržováním tohoto ustanovení se člen SPČR vystavoval tomu, že u něj bude provedena kontrola. Samo SPČR v dokumentu obsahujícím vysvětlující poznámky (viz bod 107) potvrzuje, že předmětné ustanovení bylo přijato z důvodu možnosti kontrolovat člena, který poskytuje služby za neobvykle nízké ceny, zda tak nečiní na úkor etiky, či obcházení zákonů. Předmětné ustanovení Kodexu cti tak obsahuje pravidlo motivující členy SPČR neposkytovat své služby za nápadně výhodnějších cenových podmínek. Úřad ověřil, že někteří z členů SPČR služby za nápadně výhodnějších podmínek neposkytují, a to z obavy z možné kontroly ze strany SPČR. Tito členové SPČR tedy vědomě nejednají v hospodářské soutěži na trhu způsobem, který je vlastní běžným konkurenčním vztahům, ač by tak – bez existence předmětného rozhodnutí sdružení soutěžitelů – mohli činit.[23] Uvedené prokazuje naplnění nezbytné podmínky unifikace (jako jednoho z prvků formální stránky deliktu), jakož i materiální stránky deliktu.

149.  Pokud jde o účastníkem namítanou snahu o dodržování etických zásad, Úřad nezpochybňuje povinnost soutěžitelů působících v oblasti související s posledními věcmi člověka chovat se maximálně korektně a nezneužívat špatný psychický stav pozůstalých. Nelze ovšem připustit, aby dodržování etických standardů bylo zajišťováno způsobem, který ve svém důsledku omezuje vzájemné konkurenty na trhu v jejich samostatném podnikatelském rozhodování o ceně služeb. Soutěžitel se mnohdy ocitá v situaci, kdy má zcela spravedlivý důvod nabídnout spotřebiteli nižší cenu svého produktu, byť by nepokrývala veškeré vynaložené náklady či nezahrnovala ani minimální zisk. „Podnákladovou cenu“ může spravedlivě požadovat např. subjekt nově vstupující na trh, stejně jako ten, kdo zavádí nový typ služby, snaží se zvýšit svůj podíl na trhu nebo získat větší množství odběratelů služeb, rovněž tak i podnikatel, který z nejrůznějších důvodů čelí odlivu poptávky po svých službách a je nucen dočasně přijímat cenově nevýhodné zakázky. Úřad konstatuje, že v žádném oboru nelze dovodit paušální pravidlo, že podnákladová cena je podezřelá a pravděpodobně neetická. Ve všech oblastech hospodářské činnosti existují zcela spravedlivé a etické důvody nabízení zboží či služeb za ceny aktuálně nepokrývající náklady jejich producenta, resp. nezahrnující zisk. 

150.  Úřad má za prokázané, že v důsledku vydání předmětného ustanovení Kodexu cti přinejmenším někteří členové SPČR omezili svoji podnikatelskou strategii a neposkytovali služby za výhodnějších cenových podmínek, což vedlo k unifikaci soutěžního chování těchto členů SPČR v oblasti ceny. Chování těchto soutěžitelů bylo přímo ovlivněno hrozbou kontroly ze strany SPČR za nedodržování předmětného ustanovení Kodexu cti. Úřad v této souvislosti zdůrazňuje, že cenová kontrola je ryze veřejnoprávním institutem spadajícím do pravomoci fiskální veřejné správy. Působení zájmových sdružení soutěžitelů v této oblasti zdvojuje a neoprávněně zpřísňuje regulaci chování soutěžitelů. Při neexistenci této regulace by se mohla rozvíjet účinnější soutěž v oblasti cen požadovaných za služby členů SPČR, resp. tyto ceny mohly být v některých případech nižší, z čehož by profitoval spotřebitel.

151.  Vydáním předmětného ustanovení Kodexu cti SPČR jsou naplněny všechny znaky zakázaného a neplatného rozhodnutí sdružení soutěžitelů ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a Úřad je kvalifikuje jako zakázané rozhodnutí sdružení soutěžitelů o nepřímém určení ceny ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) zákona. Ustanovení čl. III. bod 4. odstavec 2 Kodexu cti SPČR vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb ode dne schválení Kodexu cti valnou hromadou SPČR, tj. od 14. 3. 2002 do 14. 3. 2008, a to na části relevantního trhu reprezentované členy SPČR, kteří se tímto ustanovením řídili.

152.  Ze všech v tomto řízení zkoumaných protisoutěžních rozhodnutí SPČR má toto ustanovení Kodexu cti nejvyšší míru závaznosti pro všechny členy SPČR. Vedle skutečného dopadu tohoto jednání SPČR na trh (popsaného v předchozím bodě) proto Úřad považuje za významné též potenciální narušení soutěže –  v míře odpovídající podílu celé členské základny SPČR na relevantním trhu. Zveřejnění Kodexu cti na internetových stránkách SPČR mělo reálnou schopnost ovlivnit podnikatelské rozhodování rovněž u konkurentů stojících mimo SPČR, neboť jim umožnilo identifikovat obchodní politiku členů SPČR a přizpůsobit jí své soutěžní chování. I v tomto rozsahu pak byl splněn požadavek unifikace, resp. nebezpečí unifikace cen. Ustanovení čl. III. bod 4. odstavec 2 Kodexu cti SPČR tak kromě skutečného negativního dopadu na hospodářskou soutěž (viz shora) mělo též značný potenciál soutěž narušit, a to ve zbývajícím rozsahu relevantního trhu.

   Ad 2. (Zásady Znaku kvality)

153.  Dokument nazvaný Zásady určující základní pravidla práce subjektů ucházejících se o „Znak kvality“ propůjčovaný Sdružením pohřebnictví v ČR obsahující v části Směrnice pro marketing v pohřebním oboru v odstavci nazvaném „Obecně“ ustanovení, které stanoví, že (cit.): „Subjekt se má vyhnout informacím srovnávajícím ceny v případech, kdy si zákazník nemůže opatřit dostatečné informace o cenách a nabídce konkurence…“, byl přijat valnou hromadou SPČR dne 17. 3. 2005.

154.  Toto ustanovení je součástí vnitřního předpisu SPČR přijatého nejvyšším orgánem SPČR. Držitelé Znaku kvality podpisem Smlouvy o propůjčení „Znaku kvality“ stvrzují, že se budou mj. řídit vnitřními normami SPČR. Takovou normou jsou i Zásady Znaku kvality. Zásady Znaku kvality lze považovat za adresný úkon SPČR směřující vůči jeho členům – žadatelům o propůjčení Znaku kvality či jeho držitelům. Schválené znění tohoto vnitřního předpisu je vydáno v tištěné podobě – na internetových stránkách SPČR není tento dokument k dispozici.

155.  Z celkových cca 140 členů SPČR je v současné době 24 držitelů Znaku kvality. Tito držitelé mají dle svého vyjádření vlastní podnikání uvedeno do souladu s pravidly obsaženými v Zásadách Znaku kvality. Úřadem provedeným dokazováním bylo zjištěno, že většina držitelů Znaku kvality zásadu neporovnávat ceny konkurence v praxi dodržuje. V některých případech je ovšem důvodem skutečnost, že ceny konkurence neznají.

156.  SPČR vykládá předmětné ustanovení Zásad Znaku kvality tak, že je nekorektní sdělovat klientovi, že konkurence má vyšší ceny (srov. bod 107). Úřad však přes uznání potřeby zachovávat korektní jednání s pozůstalými neshledává objektivní důvod pro to, aby mezi horizontálními konkurenty byla z tohoto důvodu bez dalšího vyloučena možnost porovnávat ceny a využívat tak jeden ze základních nástrojů konkurenčního boje v tržních podmínkách.[24] Restrikce vyplývající z předmětného ustanovení Zásad Znaku kvality, byť nebyla přímo zaměřena na dodržování konkrétních cen či na způsob jejich tvorby, nepochybně vede k omezení efektivní konkurence mezi držiteli Znaku kvality v cenové oblasti. Zásady Znaku kvality obsahují paušální zákaz informací srovnávajících ceny mezi konkurenty, tj. zákaz poukazovat např. při jednání se spotřebitelem na cenovou výhodnost vlastní služby v porovnání s konkurentem apod. Omezování cenového soupeření mezi členy sdružení soutěžitelů je přitom obecně způsobilé narušit hospodářskou soutěž na relevantním trhu.[25]

157.  Vydáním předmětného ustanovení jsou tak naplněny všechny znaky zakázaného a neplatného rozhodnutí sdružení soutěžitelů ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a Úřad je kvalifikuje jako rozhodnutí sdružení soutěžitelů o nepřímém určení cenových podmínek ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) zákona. Důsledkem vydání předmětného ustanovení Zásad Znaku kvality je, že někteří držitelé Znaku kvality neporovnávají ceny konkurence (nepoužívají cenové konkurenční nástroje), což v těchto případech vedlo přímo k unifikaci soutěžního chování části členů SPČR při sjednávání cen a k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb, a to ode dne přijetí Zásad Znaku kvality valnou hromadou SPČR dne 17. 3. 2005 až do 14. 3. 2008.

158.  Ve správním řízení byl prokázán omezený počet případů, kdy členové SPČR na základě předmětného ustanovení neporovnávají ceny konkurence. Vzhledem k malému počtu současných držitelů Znaku kvality ve srovnání s celkovým počtem členů SPČR (a vzhledem k tomu, že o Znak kvality se mohou ucházet všichni členové SPČR) Úřad konstatuje, že i v tomto případě je třeba dále zohlednit potenciál narušení soutěže, který uvedené rozhodnutí sdružení soutěžitelů mělo, a to ve vztahu k části relevantního trhu odpovídající podílu celé členské základny SPČR.[26]

   Ad 3. (Metodiky A, B a C)

159.  Ze Stanov SPČR vyplývá, že v obchodní oblasti SPČR zabezpečuje výklad a metodiku tvorby cen v oboru a dle potřeby svých členů poskytuje metodickou pomoc při tvorbě cen nových služeb (viz výše). Metodické materiály jsou vydávány ve spolupráci s odborníky, a to buď s interními nebo externími odborníky. Tyto materiály jsou poskytovány v tištěné podobě (za úplatu) a mohou si je zakoupit i nečlenové SPČR (členům SPČR je účtována zvýhodněná cena). Na internetových stránkách SPČR je seznam dostupných metodik i s jejich cenami.

160.  Úřad je přesvědčen, že ze soutěžního hlediska je zcela irelevantní, zda sdružení vydá svůj vlastní dokument obsahující návod stanovení ceny či aprobuje a za své přijme takové autorské dílo jiné osoby. Metodické materiály SPČR jsou tak adresným úkonem sdružení soutěžitelů vůči soutěžitelům působícím na relevantním trhu (členům, ale i nečlenům SPČR).

161.  Dokazováním provedeným Úřadem bylo zjištěno, že více než třetina členů SPČR poskytujících hřbitovní služby při určení výše cen za nájem hrobových míst a služeb spojených s nájmem hrobových míst a při určení výše cen za výkopy hrobů využívá Úřadem zkoumané metodické materiály jako rámcovou orientační pomůcku. Co se týče přímého zahrnutí jednotlivých položek stanovených metodikami do konečných cen, bylo zjištěno, že nejméně čtyři členové SPČR do svých cen položky dle metodik zahrnují, a postupují tak v souladu s tam uvedeným jednotným způsobem výpočtu ceny.

162.  Z předmětných metodických materiálů vyplývá přímá snaha ovlivnit tvorbu ceny konkrétních služeb poskytovaných členy SPČR. Jde o rozhodnutí, jež má svým obsahem a účelem charakter cenového doporučení. Protisoutěžní charakter je dán vnímáním metodických materiálů členy SPČR coby „silného doporučení“ ze strany SPČR, a tedy jejich způsobilostí unifikovat a identifikovat budoucí soutěžní chování soutěžitelů poskytujících pohřební a související služby v otázce cen. Cenová doporučení uskutečněná na úrovni sdružení soutěžitelů splňují kritéria zakázaného protisoutěžního rozhodnutí sdružení soutěžitelů ve smyslu § 3 odst. 1 zákona. V každém takovém doporučení sdružení soutěžitelů je totiž obsažen prvek protisoutěžní horizontální spolupráce.[27]

163.  Závadnost jednání SPČR spatřuje Úřad především v tom, že předmětné metodické materiály poskytují svým adresátům konkrétní metodiku, jakým způsobem své služby oceňovat, a je výrazem snahy koordinovat činnost svých členů.[28] I když SPČR deklaruje, že se jedná o nezávazný dokument obsahující příklady se smyšlenými údaji, přesto jsou informace o tom, jak postupovat při určení cen za poskytované služby natolik návodné, že přinejmenším mohou vést k jejich přejímání konkurenty a ke sjednocení cenové úrovně díky zahrnutí stejných nákladových položek. Narušení soutěže z toho plynoucí přitom v konečném důsledku vede k omezení možnosti spotřebitele - klienta získat služby poskytované členem SPČR za odlišnou, zejména nižší cenu.

164.  I cenové doporučení, které je plněno dobrovolně a jen částečně, je zakázané, neboť členům i nečlenům[29] sdružení umožňuje velmi přesným způsobem identifikovat budoucí cenovou politiku konkurentů. SPČR tímto jednáním unifikuje chování jednotlivých soutěžitelů v jejich cenové politice.

165.  Úřad při posuzování dopadu metodických materiálů (Metodika A, Metodika B, Metodika C) na relevantní trh vzal v úvahu, že tyto materiály jsou primárně využívány provozovateli veřejných pohřebišť, kterými jsou zejména obce, mezi nimiž je soutěž do značné míry omezena[30], na druhou stranu určitý prostor pro konkurenční boj zůstává i zde, a to tam, kde obce zajišťují provozování veřejného pohřebiště prostřednictvím jiné právnické nebo fyzické osoby. V těchto případech může docházet k tomu, že konečný spotřebitel nemá možnost uspokojovat své potřeby volbou z nabídky, jejíž cena vznikla na základě samostatného rozhodnutí podnikatele –  existence těchto metodik tak ztěžuje rozvoj efektivní hospodářské soutěže na předmětném segmentu trhu.

166.  Úřad konstatuje, že čtyři členové SPČR (spravující bezmála 30 veřejných pohřebišť) zahrnují do cen za své služby položky dle předmětných metodik, což představuje skutečný přímý dopad předmětného rozhodnutí sdružení soutěžitelů na relevantní trh. Na této části relevantního trhu Metodika A, Metodika B a Metodika C vedly k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb, a to od doby jejich prvního vydání, tzn. v případě Metodiky A od února 2003, v případě metodiky B od ledna 2000 (resp. od 1. 7. 2001) a v případě metodiky C od dubna 2004, až do 10. 3. 2008 (k tomuto datu byla ze strany SPČR pozastavena účinnost metodik).

167.  Vzhledem ke skutečnosti, že s obsahem předmětných metodik mají možnost se seznámit i subjekty stojící mimo SPČR a přizpůsobit mu své chování v soutěži, Úřad vedle popsaného skutečného dopadu na malou část členské základny shledává významným především potenciální dopad v míře odpovídající celému relevantnímu trhu. Metodika A, Metodika B a Metodika C mohly vést k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb, a to od doby jejich prvního vydání, tzn. v případě Metodiky A od února 2003, v případě metodiky B od ledna 2000 (resp. od 1. 7. 2001) a v případě metodiky C od dubna 2004 až do 10. 3. 2008, v rozsahu celého relevantního trhu.

168.  Vydáním předmětných metodických materiálů jsou tak naplněny všechny znaky zakázaného a neplatného rozhodnutí sdružení soutěžitelů ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a Úřad je kvalifikuje jako rozhodnutí sdružení soutěžitelů o nepřímém určení ceny ve smyslu § 3 odst. 2 písm. a) zákona. V případě Metodiky B jde jak o porušení § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., tak i v současnosti platného a účinného zákona, přičemž pro účely ukládané sankce Úřad může zohlednit pouze dobu porušení současného soutěžního zákona.

VII. 3. Shrnutí povahy deliktů

169.  I po zohlednění legitimní snahy účastníka řízení poskytnout svým členům právní zázemí v době, kdy neexistoval zákon o pohřebnictví (viz výše vyjádření SPČR ke zpřesnění předmětu řízení), Úřad konstatuje, že posuzovaná ustanovení Kodexu cti, Zásad Znaku kvality a metodických materiálů SPČR mohla protisoutěžním způsobem ovlivnit jednotlivé členy SPČR při stanovování cen za jimi poskytované služby; v části jednání, pro které je řízení vedeno, k tomuto ovlivnění skutečně došlo. Ochrana zájmů členů SPČR nemůže být ze strany SPČR uplatňována způsobem, který v konečném důsledku vede, příp. může vést k narušení hospodářské soutěže na konkrétním trhu zboží či služeb.

170.  Úřad nezpochybňuje, že vzhledem k citlivosti veřejnosti na vše, co souvisí s pohřebnictvím, je vhodné v tomto oboru zachovávat elementární principy etiky. Odkaz na tyto principy však nemůže být ospravedlněním pro jednání, které má za cíl či důsledek omezení hospodářské soutěže, a to v jeho nejvýznamnějším parametru, kterým je tvorba ceny.[31]

171.  Byť Úřad u Kodexu cti, Zásad Znaku kvality a předmětných metodických materiálů prokázal přímý dopad ve vymezeném rozsahu (viz výše), za nebezpečný považuje potenciál narušení soutěže, k němuž by mohlo na základě předmětných rozhodnutí sdružení soutěžitelů rovněž docházet.

VII. 4. Absence podmínek pro vynětí ze zákazu

172.  Poté, co Úřad dospěl k závěru, že vydáním předmětného ustanovení Kodexu cti, Zásad Znaku kvality a vydáním Metodiky A, Metodiky B a Metodiky C jsou naplněny všechny formální i materiální znaky zakázaného a neplatného rozhodnutí sdružení soutěžitelů ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, resp. i § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., se Úřad zabýval tím, zda se na předmětné jednání nevztahuje vynětí ze zákazu na základě aplikace § 6 odst. 1 zákona (pravidlo de minimis). Úřad konstatuje, že pro tyto dohody nemůže účastník řízení využít vynětí na základě § 6 odst. 1 zákona, neboť se jedná o tzv. hard-core ustanovení, která jsou považována za zvlášť závažná narušení soutěže (viz § 6 odst. 2 zákona). V případě tohoto typu dohod není rozhodující podíl účastníka řízení na relevantním trhu. Jedná se o dohody, které mají již ze své podstaty negativní dopad na soutěž na příslušném trhu. Ani pokud by se nejednalo o tzv. tvrdá omezení soutěže, nemohl by účastník řízení s ohledem na tržní podíl dosahovaný souhrnně jeho členy využít vynětí na základě pravidla de minimis. S ohledem na tuto skutečnost rovněž nepřipadá v úvahu aplikace blokové výjimky dle § 4 zákona.  

173.  V případě, že dohodu ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, na niž nespadá vynětí ze zákazu dohod dle § 6 odst. 1 zákona, nelze podřadit ani pod blokovou výjimku, je nutno se dále zabývat tím, zda taková dohoda nesplňuje podmínky pro vynětí ze zákazu dle § 3 odst. 1 zákona na základě zákonné výjimky ve smyslu § 3 odst. 4 zákona. V souladu s § 3 odst. 4 zákona se zákaz dohod podle § 3 odst. 1 zákona nevztahuje na dohody, které:

a)přispějí ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického či hospodářského rozvoje a vyhrazují spotřebitelům přiměřený podíl na výhodách z toho plynoucích,

b)  neuloží soutěžitelům omezení, která nejsou nezbytná k dosažení cílů podle písmene a),

c)neumožní soutěžitelům vyloučit hospodářskou soutěž na podstatné části trhu zboží, jehož dodávka nebo nákup je předmětem dohody.

174.  Podmínky obsažené v citovaném § 3 odst. 4 zákona musejí být splněny kumulativně, aby se zákaz vyslovený v § 3 odst. 1 zákona na zakázanou a neplatnou dohodu nevztahoval.

175.  Při posouzení aplikace § 3 odst. 4 zákona na předmětná rozhodnutí sdružení soutěžitelů Úřad dospěl k závěru, že nedošlo ke kumulativnímu naplnění všech podmínek pro uplatnění individuální výjimky ze zákazu dohod dle § 3 odst. 1 zákona. Úřad ověřil, že omezení cenové soutěže mezi poskytovateli pohřebních a souvisejících služeb nikterak nepřispělo, ani nepřispívá ke zlepšení distribuce služeb na relevantním trhu a též nepřináší spotřebitelům žádné výhody, spíše naopak. Omezení cenové soutěže mezi poskytovateli pohřebních a souvisejících služeb má potenciál znemožnit spotřebitelům získat nabízenou službu za cenu,  jež by byla výsledkem konkurenčního boje mezi poskytovateli předmětných služeb. Pozitivních účinků spočívajících v zachování kvality poskytovaných služeb členy SPČR lze dosáhnout i jinak, bez omezení v oblasti cen.

176.  Podmínky stanovené v § 3 odst. 4 písm. a) zákona pro aplikaci individuální výjimky tedy nejsou splněny. S ohledem na skutečnost, že nesplnění byť i jedné podmínky stanovené v § 3 odst. 4 zákona vylučuje vynětí dohody ze zákazu dohod prostřednictvím individuální výjimky, nebylo nutné se otázkou splnění podmínek uvedených v § 3 odst. 4 písm. b) a c) zákona dále zabývat.

VII. 5. Posouzení dle zákona č. 63/1991 Sb.

177.   Jednání účastníka řízení před účinností zákona č. 143/2001 Sb. posuzoval Úřad dle tehdy platné právní normy, tedy podle zákona č. 63/1991 Sb. Definice zakázané dohody v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb. byla de facto totožná s definicí zakázané dohody podle § 3 odst. 1 zákona. Shora uvedené posouzení naplnění skutkové podstaty zakázaných rozhodnutí sdružení soutěžitelů ve smyslu zákona č. 143/2001 Sb. platí proto i pro posouzení skutkové podstaty zakázané dohody ve smyslu zákona č. 63/1991 Sb.

VII. 6. Článek 81 Smlouvy ES a vliv na obchod mezi členskými státy

178.  Úřad je podle čl. 3 odst. 1 Nařízení Rady 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v čl. 81 a 82 Smlouvy a podle § 20a zákona povinen aplikovat články 81 a 82 Smlouvy ES v jednotlivých případech, pokud by jednání soutěžitelů mohlo mít vliv na obchod mezi členskými státy ve smyslu těchto článků. Článek 81 Smlouvy ES obsahuje věcně shodnou právní úpravu, která je obsažena v § 3 zákona. Dle čl. 81 odst. 1 Smlouvy ES jsou se společným trhem neslučitelné, a proto zakázané, veškeré dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo výsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu.

179.  Členové SPČR poskytují pohřební, kremační a hřbitovní služby, které jsou jejich spotřebiteli poptávány v rámci geograficky omezených území (jde v podstatě o jednotlivé lokální trhy vzájemně se překrývající na území ČR). Předmětné služby neobsahují prvek přeshraniční ekonomické aktivity (v zásadě v této oblasti export ani import služeb neprobíhá). Vzhledem k absenci komunitárního prvku ve zkoumaných dohodách ve formě zakázaných rozhodnutí sdružení soutěžitelů Úřad v probíhajícím správním řízení čl. 81 Smlouvy ES neaplikoval.

VII. 7. Subjektivní stránka deliktu

180.  Ačkoliv je odpovědnost za protisoutěžní jednání spočívající v uzavření zakázané dohody narušující soutěž odpovědností objektivní, konstrukce zákona předpokládá možnost uložení pokuty či opatření k nápravě za protisoutěžní delikt pouze tehdy, jestliže k porušení zákona dochází zaviněně, resp. slovy zákona úmyslně nebo z nedbalosti (§ 22 odst. 2 zákona). Zákon tak ukládá soutěžnímu úřadu, aby u všech soutěžitelů, tj. jak u fyzických tak u právnických osob, které hodlá za porušení hmotněprávních ustanovení zákona sankcionovat, zkoumal zavinění. Úřad ve svých rozhodnutích složku zavinění zkoumá pravidelně i u soutěžitelů – právnických osob, a to skrze jejich personální substrát – osoby fyzické vystupující v řídících orgánech soutěžitelů. Tento postup je dlouhodobě aprobován správními soudy. Zkoumání subjektivní stránky jednání účastníka řízení považuje tedy Úřad za nezbytnou součást úvah o samotné možnosti uložit pokutu; forma zavinění je pak i podle judikatury správních soudů relevantní z hlediska rozhodování o výši ukládané sankce.[32]

181.  Zaviněním se rozumí psychický vztah toho, kdo se určitým způsobem chová, k výsledku jeho chování. I v soutěžním právu je třeba rozlišovat dvě základní formy zavinění: úmysl (dolus) a nedbalost (culpa). Při zkoumání formy subjektivní stránky správního deliktu, tj. zavinění, je nutno vycházet ze vztahu intelektuální a volní složky k objektu deliktu, jímž je právem chráněný zájem (tj. účinná hospodářská soutěž), proti němuž jednání směřuje. V případě vědomé nedbalosti i nepřímého úmyslu jednající ví, že škodlivý následek může způsobit. Zatímco u vědomé nedbalosti jednající nechce způsobit škodlivý následek, resp. bez přiměřených důvodů spoléhá, že jej nezpůsobí, v případě úmyslu nepřímého je subjekt srozuměn s tím, že škodlivý následek může způsobit. Pokud jde o úmysl přímý, vychází se z toho, že jednající nejenže věděl, ale také chtěl porušit či ohrozit zájem chráněný zákonem. Není rozhodné, zda účastník řízení věděl, že porušuje konkrétní zákonné ustanovení či zda si byl možnosti jeho porušení vědom.

182.  Při posuzování formy zavinění Úřad též přihlédl k judikatuře evropských soudů, z níž vyplývá, že pro konstataci úmyslného porušení soutěžního práva není nezbytné, aby si soutěžitel byl vědom toho, že porušuje zákaz stanovený soutěžními pravidly Smlouvy ES; je dostačující, aby si nemohl být nevědomý toho, že napadené jednání mělo za cíl nebo mohlo mít za následek narušení hospodářské soutěže na společném trhu.[33]

183.  Jak bylo v řízení prokázáno, účastník řízení chtěl unifikovat chování svých členů při stanovování a sjednávání cen za jimi poskytované služby. Účastník řízení si musel být vědom toho, že předmětné ustanovení Kodexu cti a Zásad Znaku kvality je způsobilé ovlivnit cenovou úroveň a narušit účinnou hospodářskou soutěž –  sám účastník řízení v dokumentu s vysvětlivkami pro členy (návod, jak mají odpovídat) uvádí, proč bylo ustanovení Kodexu cti přijato – důvodem dle SPČR bylo zajištění možnosti kontrolovat člena, který poskytuje služby za neobvykle nízké ceny. Co se týče Metodiky A, Metodiky B a Metodiky C, muselo si SPČR rovněž být vědomo toho, že přijetí předmětných dokumentů je způsobilé ovlivnit cenovou úroveň služeb poskytovaných členy SPČR ve vztahu ke spotřebiteli. Stejně tak si účastník řízení musel být vědom toho, že tato rozhodnutí v oblasti cen soutěž naruší, a byl s tím srozuměn. Z výše uvedených důvodů má Úřad za to, že jednání účastníka řízení mělo charakter úmyslného porušení zákona.

  VIII. Odůvodnění výše pokuty

184.  Podle § 22 odst. 2 zákona může Úřad soutěžitelům uložit pokutu do výše 10 milionů Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončené účetní období, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti porušili zákazy stanovené v § 3 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona nebo neplní závazky uznané podle § 7 odst. 2 nebo § 11 odst. 3 zákona. Při rozhodování o výši pokuty přihlédne Úřad zejména k závažnosti, případnému opakování a délce trvání porušování zákona.

185.  Pokutu za spáchání správního deliktu ve smyslu § 3 odst. 1 zákona lze uložit za dobu trvání porušení zákona, nejdříve však od jeho účinnosti, tj. od 1. 7. 2001. Zákon č. 143/2001 Sb. zrušil předchozí zákon chránící tentýž zájem, nezmocnil však Úřad sankcionovat správní delikty spáchané za účinnosti předchozí právní úpravy, tj. zákona č. 63/1991 Sb. Úřad je tedy oprávněn deklarovat porušení dříve platného zákona, jak vyplývá z ustálené soudní judikatury, toto jednání však již není postižitelné sankcí.

186.  Stanovení výše pokuty v mezích zákona je věcí správního uvážení Úřadu, které se v konkrétním případě odvíjí od posouzení skutkových okolností daného případu. Dle judikatury českých soudů[34] konkrétní forma postihu a jeho výše musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností, jaké svědčí účastníku řízení, zároveň musí být postih dostatečně znatelný v materiální sféře rušitele, aby v něm byla dostatečně obsažena jeho represivní funkce, aniž by však ovšem byl pro něj zjevně likvidačním. Uložená pokuta by tak měla plnit jak funkci represivní, tak preventivní.

187.  Při stanovení konkrétní výše pokuty se předně musí vyjít ze zákonných (zákonem předepsaných) kritérií, která tato pokuta má v sobě odrážet, a to ze závažnosti deliktu, délky jeho trvání a případného opakování protisoutěžního jednání účastníka správního řízení. Dále pak Úřad v konkrétní výši pokuty zohlední další jím zjištěná specifika případu, která jsou vzhledem k jejich charakteru pro stanovení pokuty relevantní.[35]

188.  Úřad za účelem zvýšení předvídatelnosti a transparentnosti svého rozhodování při ukládání pokut za porušení hmotněprávních povinností stanovených zákonem, resp. při kalkulaci konkrétní výše pokuty dle § 22 odst. 2 zákona, vypracoval a na svých internetových stránkách zveřejnil „Zásady postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění“ (dále též „Zásady“). Správní řízení v dané věci bylo zahájeno po dni publikace Zásad, Úřad však podle nich nemohl v tomto konkrétním případě postupovat, a to s ohledem na bod 14 těchto Zásad. Dle tohoto ustanovení Zásady nebudou ze strany Úřadu aplikovány v nestandardních případech, kdy je možné specifika případu a míru odlišnosti stručně a jasně definovat a kde takový odlišný postup vyžadují principy přiměřenosti a spravedlnosti. Úřad je přesvědčen, že charakter činnosti účastníka řízení znemožňuje aplikaci Zásad v části týkající se stanovení základní částky pokuty – tato má být stanovena na základě obratu dosaženého účastníkem řízení z prodeje zboží či služeb, jichž se narušení soutěže přímo nebo nepřímo dotýká (hodnota prodejů). SPČR je občanským sdružením pro poradenství při poskytování kremačních, hřbitovních a pohřebních služeb (i příbuzných oborů) a hospodaří s vyrovnaným rozpočtovým plánem. Nelze proto stanovit hodnotu prodejů, od které se odvíjí základní částka pokuty. Úřad tedy určil výši pokuty na základě obecných zásad stanovených v zákoně s využitím principů rozvedených v Zásadách tam, kde to bylo možné.

189.  Horní hranice pokuty, kterou lze na základě zákona uložit, je stanovena alternativně, tedy za horní hranici je považována ta z použitelných hranic, která je pro příslušného soutěžitele nepříznivější. Hranice stanovená pevnou částkou se uplatní zejména u soutěžitelů, kteří nejsou založeni za účelem podnikatelské činnosti a žádného obratu tudíž nedosahují.[36] Úřad tedy v daném případě s ohledem na nepodnikatelský charakter SPČR za horní hranici považoval částku 10 milionů Kč, neboť tato je vyšší než částka kalkulovaná podle kritéria 10 % z čistého obratu dosaženého účastníkem řízení za poslední ukončené účetní období.

190.  Z judikatury vyplývá, že v oblasti správního trestání je třeba v zásadě aplikovat principy trestního práva.[37] Jedním z těchto principů je princip absorpce. Dle tohoto principu se ukládá sankce podle nejpřísněji postižitelného činu. Předmětem správního řízení je několik typově stejně závažných správních deliktů (předmětné ustanovení Kodexu cti, Zásad Znaku kvality a metodické materiály představují zakázaná rozhodnutí sdružení soutěžitelů v oblasti cen), které se však liší rozsahem dopadu na relevantní trh – z tohoto hlediska považuje Úřad za nejzávažnější porušení zákona přijetí předmětného ustanovení Kodexu cti. Proto v rámci uplatnění absorpční zásady Úřad uložil pokutu za tento správní delikt; spáchání ostatních správních deliktů pak bylo posouzeno jako přitěžující okolnost (viz dále).

191.  Pro účely stanovení pokuty Úřad zohlednil hospodaření SPČR v roce 2007. Příjmy SPČR se skládají z členských vkladů, členských příspěvků, výnosů z činnosti SPČR a dalších příjmů, dotací a darů. Z předložených podkladů bylo zjištěno, že v roce 2007 příjmy dosáhly výše 1.216.202,- Kč (z nich největší položku představovaly tržby za služby členům; členské příspěvky a vstupní poplatky se na celkových příjmech podílely cca 12 %). Celkové výdaje SPČR činily 1.193.470,- Kč. Rok 2007 SPČR ukončilo s kladným výsledkem hospodaření.

192.  Úřad má rovněž k dispozici údaje o výši příjmů a výdajů za roky 2005 a 2006. Vyplývá z nich, že rok 2007 nepředstavuje oproti rokům 2005 a 2006 mimořádnou či zásadně odlišnou situaci v hospodaření SPČR.

193.  Základním východiskem pro stanovení výše pokuty, resp. posouzení přiměřenosti výše pokuty, je skutečnost, že trest by měl zejména odpovídat povaze a závažnosti správního deliktu, za nějž je ukládán. Při určení konkrétní výše pokuty, je třeba zohlednit jak typovou, tak konkrétní závažnost jednání, jež je předmětem správního řízení.

194.  V tomto rozhodnutí je deklarováno porušení § 3 odst. 1 zákona, neboť účastník řízení přijal zakázané rozhodnutí sdružení soutěžitelů, které vedlo, resp. mohlo vést k narušení hospodářské soutěže na trhu pohřebních a souvisejících služeb. Toto jednání považuje Úřad v souladu se svou ustálenou rozhodovací praxí a Zásadami[38] typově za velmi závažné porušení zákona.

195.  V případě protisoutěžního jednání, jež je považováno za typově velmi závažný delikt, ukládá Úřad nejpřísnější pokuty. Ve správním řízení byl prokázán faktický dopad zakázaného rozhodnutí sdružení soutěžitelů na hospodářskou soutěž jako takovou, tento dopad však byl vyhodnocen jako nízký. Nebezpečnějším však shledává Úřad potenciální narušení soutěže, k němuž by mohlo na základě předmětného rozhodnutí sdružení soutěžitelů v budoucnu docházet. Rovněž Úřad přihlédl k tomu, že SPČR sdružuje významnou část soutěžitelů působících na trhu pohřebních a souvisejících služeb odpovídající cca pětině celku trhu. Souhrnný obrat těchto subjektů dosáhl téměř jedné miliardy korun. Z hlediska geografického pokrývá jednání SPČR území celé České republiky.

196.  K délce trvání porušování zákona účastníkem řízení Úřad uvádí následující. Předmětné protisoutěžní ustanovení Kodexu cti bylo v platnosti ode dne přijetí Kodexu cti od 14. 3. 2002 do 14. 3. 2008 (tento den se konala valná hromada SPČR, která odsouhlasila vypuštění Úřadem vytýkaných ustanovení). Délka trvání zakázaného jednání pro účely stanovení pokuty tak činí šest let, což nelze hodnotit jako krátkodobé porušování zákona. 

197.  Úřad dále posoudil, zda jsou dány přitěžující či polehčující okolnosti, které jsou důvodem ke zvýšení či snížení pokuty. Všechny přitěžující a polehčující okolnosti je třeba zhodnotit jak jednotlivě, tak ve vzájemném kontextu.

198.  Mezi přitěžující okolnosti nezahrnul Úřad opakování deliktu, neboť účastník řízení se dopustil porušení zákona poprvé.

199.  Úřad však přihlédl k formě zavinění (subjektivní stránce jednání účastníka řízení), kdy šlo o úmyslné jednání (viz výše). Skutečnost, že se účastník řízení dopustil úmyslného porušení zákona, považuje Úřad za přitěžující okolnost, kterou promítl do konečné výše sankce. Úřad jako přitěžující okolnost dále zohlednil přijetí předmětného ustanovení Zásad Znaku kvality a metodických materiálů (Metodika A, Metodika B, Metodika C). Tato další méně závažná protisoutěžní jednání nelze v souladu s absorpční zásadou trestání sankcionovat samostatně a jednotlivé pokuty sčítat, musejí však být zohledněny jako významné přitěžující okolnosti.

200.  V průběhu správního řízení účastník řízení s Úřadem spolupracoval, před vydáním tohoto rozhodnutí vypustil předmětná ustanovení z Kodexu cti a Zásad Znaku kvality a pozastavil prodej metodických materiálů, jež jsou předmětem tohoto správního řízení. Toto Úřad v souladu se svou rozhodovací praxí[39] i principy obsaženými v Zásadách[40] považuje za polehčující okolnost.

201.  Po zohlednění všech přitěžujících a polehčujících okolností stanovil Úřad výslednou výši pokuty na 500.000,- Kč.

202.  Tato pokuta je ukládána v rozmezí stanoveném zákonem, resp. byla uložena při spodní hranici zákonného rozpětí. Nejedná se tedy o pokutu zjevně likvidační.[41] Běžné roční příjmy účastníka řízení dosahované z jeho činnosti a vybírání členských příspěvků jsou daleko vyšší než ukládaná sankce. Počet členů SPČR je značný, představuje přes sto soutěžitelů podnikajících na relevantním trhu. Pokud by Úřad ukládal pokutu těmto subjektům coby členům horizontálního cenového kartelu trvajícího 6 let, dosahovala by souhrnná výše sankce řádově desítek milionů korun. K tomu Úřad doplňuje, že Evropská komise ve výši pokuty ukládané sdružením podniků zohledňuje souhrnný obrat členů sdružení[42] – z tohoto pohledu je Úřadem uložená pokuta účastníku řízení – SPČR velmi nízká (celkový obrat všech členů SPČR na vymezeném relevantním trhu v roce 2006 činil po zaokrouhlení cca 970 mil. Kč).

203.  Požadavek, aby sankce neznamenala pro pokutovaný subjekt likvidaci, má dle Úřadu význam především tam, kde by bylo ohroženo setrvání soutěžitele na relevantním trhu. Odchod soutěžitele z trhu znamená zvyšování tržní koncentrace, pokles nabídky a v konečném důsledku může způsobit zvýšení cen a/nebo zhoršení kvality zboží a služeb pro jejich konečné odběratele – spotřebitele. To však neplatí v případech, kdy se zakázaného jednání dopustí sdružení soutěžitelů (zakládané v tomto případě pouze na bázi předpisů o sdružování fyzických a právnických osob). Takové sdružení soutěžitelů na trhu fakticky nepůsobí, soutěž ovlivňuje pouze prostřednictvím vlivu vykonávaného na své členy.

204.  Jak však bylo Úřadem zjištěno v tomto případě, působení sdružení soutěžitelů může zásadním způsobem ohrozit stav soutěžního prostředí na trhu. Ponechání rizika postihu za kartelovou dohodu na sdružení však jeho členy do značné míry zbavuje odpovědnosti za zakázané jednání. Proto pokuta ukládaná sdružení soutěžitelů musí být dostatečně vysoká, aby plnila svoji represivní i preventivní funkci. Faktickou odpovědnost za jednání sdružení soutěžitelů nesou jeho členové, kteří se sdružili a kteří svým vlastním jednáním iniciovali či umožnili protisoutěžní jednání účastníka řízení. Není do budoucna možné, aby k zakázaným a soutěž výrazně ohrožujícím jednáním docházelo pod rouškou sdružení, kterému ze strany Úřadu potenciálně hrozí pouze symbolický postih.

205.  S ohledem na výše uvedené stanovil Úřad výši pokuty tak, aby byla dostatečně citelná pro účastníka řízení a subjekty v něm sdružené, na druhé straně aby nepředstavovala hrozbu pro další existenci SPČR. V této souvislosti Úřad doplňuje, že počet členů účastníka řízení je dostatečně vysoký na to, aby jednorázovým členským poplatkem ve výši několika tisíc korun mohla být uhrazena celá pokuta. Je tedy na členech sdružení, zda zajistí další prostředky pro jeho budoucí fungování. Úřad zdůrazňuje, že uložení nižší pokuty by nebylo reálně schopno plnit základní funkci správní sankce, kterou je prevence a odstrašení. Prakticky by se jednalo o sankci symbolickou, pro jejíž uložení nejsou podle Úřadu splněny podmínky (viz bod 38 Zásad).

  IX. Opatření k nápravě

206.  Úřad rozhodl o uložení nápravných opatření (viz IV. část výroku tohoto rozhodnutí), přičemž položil důraz na vyrozumění všech členů SPČR o zákazu a neplatnosti předmětných rozhodnutí sdružení soutěžitelů popsaných ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí. Informování členů SPČR o tomto rozhodnutí Úřadu přispěje k včasnému odstranění zjištěných deformací soutěžních podmínek vyvolaných účastníkem řízení. V souladu s § 23 odst. 2 zákona uložená nápravná opatření sledují účel zákona, kterým je ochrana hospodářské soutěže, a ve vztahu k tomuto účelu jsou proporcionální. Uložená nápravná opatření jsou pro účastníka řízení bez obtíží splnitelná a nezatěžují ho nad rámec jeho běžné činnosti.

207.  Dále bylo SPČR uloženo upravit předmětné metodické materiály tak, aby neobsahovaly ani nepřímý návod stanovení ceny za služby poskytované členy Sdružení pohřebnictví v ČR. Tímto se předejde možným budoucím negativním dopadům metodických materiálů na hospodářskou soutěž na relevantním trhu.

  X. Náklady řízení 

208.  Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán účastníku řízení povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou, pokud vyvolal řízení porušením své právní povinnosti. Výši paušální částky stanoví § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení. Dle tohoto ustanovení činí paušální částka nákladů 1 000,- Kč, přičemž ve zvláště složitých případech, nebo pokud byl přibrán znalec z jiného oboru než psychiatrie, zvyšuje se o 1 500,- Kč. V případě, že byl přibrán znalec z oboru psychiatrie, zvyšuje se paušální částka o 2 500,- Kč a pokud bylo přibráno více znalců, částky za znalce se sčítají. Maximální výše paušální částky nákladů řízení je 6 000,- Kč.

209.  Vzhledem k tomu, že Úřad v rámci správního řízení dospěl k závěru, že účastník řízení jednáním, jež v rámci správního řízení posuzoval, porušil § 3 odst. 1 zákona ve formě zakázaných rozhodnutí sdružení soutěžitelů, je splněna podmínka daná v § 79 odst. 5 správního řádu, a proto v jeho smyslu Úřad účastníku řízení uložil povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Výši paušální částky stanovil dle § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení na 2 500,- Kč, neboť s ohledem na délku řízení a značný rozsah prováděného dokazovaní má Úřad za to, že se jednalo o zvláště složitý případ, tudíž základní paušální částku 1 000,- Kč navýšil o 1 500,- Kč.

  XI. Závěr

210.  Ze všech uvedených důvodů Úřad konstatuje, že bylo prokázáno naplnění skutkové podstaty porušení § 3 odst. 1 zákona ve smyslu předmětu zahájeného správního řízení, a Úřad tedy rozhodl v souladu s § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějšího předpisu, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. 

Poučení o opravném prostředku

Proti tomuto rozhodnutí může účastník řízení dle § 152 ve spojení s § 81 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějšího předpisu, podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad, o kterém rozhoduje předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozklad se podává u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Včas podaný a přípustný rozklad má odkladný účinek. 

    JUDr. Robert Neruda

      ředitel

      Sekce hospodářské soutěže

Rozhodnutí obdrží:

Sdružení pohřebnictví v ČR

Prokopa Velikého 197/29

703 00 Ostrava-Vítkovice



[1] SPČR zažádalo o vstup do Evropské federace pohřebních služeb v roce 1995.

[2] Tato metodika rovněž obsahuje pokyny Jak postupovat při určení výše cen nájmu hrobových míst a služeb spojených s nájmem od 1. 1. 2002 a předcházely jí dvě samostatné metodické pomůcky: Jak postupovat při určení výše cen nájmu hrobových míst a služeb s nájmem souvisejících (její popis viz níže) a K problematice kopání hrobů (její znění již SPČR nemá k dispozici).

[3] Verze z dubna 2004 uvádí, že objem vypočtených hodin práce je třeba povýšit o cca 30-40 %. Po revizi v lednu 2005 došlo ke změně na „původních“ 25-35 %.

[4] Dopis členům SPČR se týkal předmětu jejich podnikání, objemu dodávek za jimi poskytované služby v oboru „Pohřební a související služby“ (OKEČ 93.03) v letech 2005 a 2006, tvorby cen za nájem hrobových míst, správy veřejného pohřebiště (a způsobu stanovení odměny za tuto činnost), Kodexu cti, Zásad Znaku kvality a metodických materiálů SPČR.

[5] Pro úplnost Úřad poznamenává, že po tomto úkonu se staly součástí správního spisu některé další dokumenty od SPČR, proto byla účastníku řízení poskytnuta opakovaná možnost seznámit se s podklady rozhodnutí. Účastník tohoto práva nevyužil.

[6] Úřad na jednání s účastníkem řízení objasnil, že sdružení soutěžitelů může komentovat a doporučovat odbornou stránku poskytování služeb svými členy, upozorňovat na to, z jakých úkonů se skládá konkrétní služba (např. výkop hrobu), ale nesmí dávat tyto úkony do souvislosti s kalkulací ceny účtované klientovi.

[7] SPČR jako jediné z dalších registrovaných subjektů obdobného zaměření vyvíjí v České republice reálně činnost.

[8] Předmětem odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) jsou všechny pracovní činnosti vykonávané ekonomickými subjekty a jsou určované jejich vývojem. Obecně je činnost dána kombinací práce, výrobní techniky, informační sítě, materiálů, výrobků a vede k vytvoření specifických výrobků nebo výkonů (služeb). Každá položka zahrnuje seskupení stejnorodých činností na příslušném stupni třídění.

[9] Statistika vychází z převažující činnosti dotčených ekonomických subjektů.

[10] Údaj o celkové velikosti relevantního trhu vychází z informací z tisku o celku trhu pohřebních služeb (cca 1,6 mld. Kč), k němuž byl přičten odhad velikosti trhu hřbitovních služeb (spočítaný sečtením tržeb členů SPČR provozujících veřejná pohřebiště a vydělením počtem jimi spravovaných hřbitovů – takto získané číslo bylo vynásobeno počtem veřejných pohřebišť v ČR).

[11] Srov. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 A 5/96 ze dne 12. 9. 1996 ve věci Česká komora architektů

[12] V praxi tedy nemusí být požadované/doporučované chování členy sdružení dodržováno.

[13] Srov. rozsudek Evropského soudního dvora C-45/85 Verband der Sachversicherer v. Komise, [1987] ECR – 405.

[14] Zákon o ochraně hospodářské soutěže nevyžaduje, aby zakázaná dohoda k narušení hospodářské soutěže skutečně vedla (aby následek fakticky již nastal), postačí, že k narušení mohla vést. Tato skutečnost byla opakovaně potvrzena judikaturou českých soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně  sp. zn. 1 As 19/2006 ze dne 9. 1. 2007 ve věci Komora veterinárních lékařů ČR; rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 64/2004 ze dne 31. 5. 2006 ve věci ČEZ). 

[15] Srov. např. rozhodnutí Evropské komise 96/438 ve věci Fenex, ÚV 1996 L 181/28, nebo rozsudek Evropského soudního dvora C-209/78 Van Landewycke vs. Komise, [1978] ECR - 2111, dle kterých i nezávazné cenové doporučení může mít citelný dopad na cenovou soutěž.

[16] Rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 31 Ca 164/2005 ze dne 25. 7. 2006 ve věci Česká lékárnická komora.

[17] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č.j.  62 Ca 26/2006 ze dne 3. 4. 2007 ve věci Česká lékárnická komora.

[18] Srov. např. rozhodnutí Úřadu R 7/2005 ze dne 14. 4. 2006 ve věci Česká lékárnická komora.

[19] Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně  sp. zn. 1 As 19/2006 ze dne 9. 1. 2007 ve věci Komora veterinárních lékařů ČR, rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 31 Ca 29/2005 ze dne 16. 5. 2006 ve věci Česká komora autorizovaných inženýrů, rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 31 Ca 164/2005 ze dne 25. 7. 2006 ve věci Česká lékárnická komora.

[20] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 29 Ca 110/2003 ze dne 31. 3. 2005 ve věci Česká lékařská komora.

[21] Jedná se o stížnost pohřební služby Memory In Memory na Pohřební a kremační ústav Tábor s.r.o. a pohřební službu Harmonie Bučko & Šauer a spol.

[22] V rámci provedeného dokazování byl dále zajištěn dokument „Zápis odborného hodnocení PS Likrem s.r.o. za účelem prodloužení Znaku kvality“ ze dne 19. dubna, kde v bodu h) nazvaném „Cenová kázeň“ je mj. konstatováno, že veřejnosti jsou k dispozici ceníky pohřebních, kremačních a hřbitovních služeb; jednotlivé položky jsou srozumitelné a ceny nevybočují z průměru. Z toho vyplývá, že SPČR také v tomto případě kontrolovalo cenovou úroveň poskytovaných služeb.

[23] Po formální stránce je v tomto případě shodnost projevu vůle členů sdružení soutěžitelů charakterizována pasivním chováním (non facere).

[24] Podmínky používání reklamy v tomto odvětví, srovnávací reklama i vztahy mezi spotřebiteli a poskytovateli služeb jsou přitom dostatečně upraveny zákonnými předpisy - zejm. zákonem o regulaci reklamy, obchodním a občanským zákoníkem. Restrikce obsažené v Zásadách Znaku kvality jdou nad rámec zákonných omezení (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně 62 Ca 26/2006 ze dne 3. 4. 2007 ve věci Česká lékárnická komora).

[25] Srov. rozhodnutí Úřadu R 7/2005 ze dne 14. 4. 2006 ve věci Česká lékárnická komora, bod 43.

[26] Každý člen sdružení může požádat o udělení Znaku kvality, musí však uvést své podnikání do souladu s jeho zásadami.

[27] Srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 102/2004 ze dne 31. 5. 2005 ve věci Komora veterinárních lékařů, kde soud judikoval, že v každém doporučení sdružení soutěžitelů je obsažen prvek horizontální spolupráce, neboť ten je vlastní jakékoli spolupráci soutěžitelů, kteří se předem sdružili a nelze jej proto přehlížet.

[28] Srov. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 A 5/96 ze dne 12. 9. 1996 ve věci Česká komora architektů.

[29] Protisoutěžní účinky předmětných metodických materiálů SPČR se zvyšují tím, že i soutěžitelé stojící mimo SPČR se s nimi mohou (byť za úplatu) seznámit a přizpůsobit tak své chování v soutěži.

[30] Činnost je pravidelně dotována z rozpočtových prostředků obce.

[31] V obdobném smyslu srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 26/2006 ze dne 3. 4. 2007 ve věci Česká lékárnická komora.

[32] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 133/2005 ze dne 30. 11. 2006 ve věci SAZKA.

[33] Srov. např. rozsudek Soudu prvního stupně T-65/89 BPB Industries and British Gypsum v. Komise, [1993] ECR II-389.

[34] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 27/2006 ze dne 6. 4. 2007 ve věci ČSAD Liberec.

[35] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 20/2006 ze dne 29. 5. 2007 ve věci Telefónica O2.

[36] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 64/2004 ze dne 31. 5. 2006 ve věci ČEZ.

[37] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 8/2007 ze dne 22. 10. 2007 ve věci RWE Transgas.

[38] Srov. bod 22 Zásad – do kategorie velmi závažných deliktů spadají mj. zejména horizontální dohody o cenách.

[39] Srov. rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. R 16/2005 ze dne 21. 9. 2006 ve věci JELÍNEK – výroba nábytku.

[40] Bod 34 b) Zásad.

[41] Srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 Ca 133/2005 ze dne 30. 11. 2006 ve věci SAZKA.

[42] Dle Nařízení rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy platí, že pokud protiprávní jednání sdružení souvisí s činností jeho členů, nesmí pokuta přesáhnout 10 % součtu celkového obratu všech členů aktivních na trhu dotčeném protiprávním jednáním sdružení. Pokud je uložena pokuta sdružení podniků při zohlednění obratu jeho členů a sdružení samo není platby schopné, je sdružení povinno požadovat příspěvky na pokrytí pokuty od svých členů (viz Článek 23, bod 2 a 4).

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz