číslo jednací: S67/04-22120/06/620

Č.j. S 67/04-22120/06/620 V Brně dne 19. prosince 2006

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení č.j. S 67/04 zahájeném dne 2. dubna 2004 z vlastního podnětu podle § 18 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), ve spojení s § 21 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, s účastníky řízení, jimiž jsou:

• Hypo stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 27, IČ 61858251, ve správním řízení zastoupena Mgr. Martinem Kučerou, advokátem na základě plné moci ze dne 8.7.2004,

• Wüstenrot - stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 41,
  IČ 47115289, ve správním řízení zastoupena JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem na základě plné moci ze dne 4.8.2004,

• Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. (dříve "Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s."), se sídlem Praha 2, Bělehradská 128, čp. 222, IČ 60192852, ve správním řízení zastoupena prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem na základě plné moci ze dne 1.9.2004,

• Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., se sídlem Praha 3, Vinohradská 180/1632, IČ 60197609, ve správním řízení zastoupena JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou na základě plné moci ze dne 3.5.2004,

• Raiffeisen stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 3, Koněvova 2747/99,
  IČ 49241257, ve správním řízení zastoupena JUDr. Petrem Wünschem, advokátem na základě plné moci ze dne 29.4.2004 a

• Českomoravská stavební spořitelna, a.s., se sídlem Praha 10, Vinohradská 3218/169, IČ 49241397, ve správním řízení zastoupena Mgr. Luďkem Vránou, advokátem na základě plné moci ze dne 3.9.2004,

v souladu s výrokem rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
č.j. R 18-23/2005 ze dne 18. srpna 2006 vydává toto

r o z h o d n u t í :

I.

Účastníci řízení, a to:

• Hypo stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 27, IČ 61858251,

• Wüstenrot - stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 41,
  IČ 47115289,

• Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. (dříve "Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s."), se sídlem Praha 2, Bělehradská 128, čp. 222, IČ 60192852,

• Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., se sídlem Praha 3, Vinohradská 180/1632, IČ 60197609,

• Raiffeisen stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 3, Koněvova 2747/99,
  IČ 49241257, a

• Českomoravská stavební spořitelna, a.s., se sídlem Praha 10, Vinohradská 3218/169, IČ 49241397,

tím, že dne 18. prosince 1997 na jednání Pracovního sdružení stavebních spořitelen společně dohodli systém měsíční výměny statistických přehledů o výsledcích svého podnikání v oblasti stavebního spoření, uzavřeli zakázanou a neplatnou dohodu o výměně informací, která mohla vést k narušení hospodářské soutěže na trhu stavebního spoření - fáze spořící. Tímto jednáním porušili všichni účastníci řízení v období od 18. prosince 1997 do 30. června 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 v té době účinného zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, a v období od 1. července 2001 do počátku měsíce května 2004 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů.

II.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, se do budoucna zakazuje účastníkům řízení vyjmenovaným v bodě
I. výroku tohoto rozhodnutí plnění zakázané a neplatné dohody o výměně informací uvedené v bodě I. výroku tohoto rozhodnutí.

III.

Dle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, se účastníkům řízení vyjmenovaným v bodě I. výroku tohoto rozhodnutí za porušení zákazu uvedeného v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ukládá pokuta, a to:

• společnosti Hypo stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 27, IČ 61858251 ve výši 4.600.000,- Kč (slovy: čtyři miliony šest set tisíc korun českých)

• společnosti Wüstenrot - stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 41, IČ 47115289 ve výši 3.900.000,- Kč (slovy: tři miliony devět set tisíc korun českých)

• společnosti Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. (dříve "Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s."), se sídlem Praha 2, Bělehradská 128, čp. 222,
  IČ 60192852 ve výši 9.000.000,- Kč (slovy: devět milionů korun českých)

• společnosti Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., se sídlem Praha 3, Vinohradská 180/1632, IČ 60197609 ve výši 11.700.000,- Kč (slovy: jedenáct milionů sedm set tisíc korun českých)

• společnosti Raiffeisen stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 3, Koněvova 2747/99, IČ 49241257 ve výši 5.300.000,- Kč (slovy: pět milionů tři sta tisíc korun českých)

• společnosti Českomoravská stavební spořitelna, a.s., se sídlem Praha 10, Vinohradská 3218/169, IČ 49241397 ve výši 20.500.000,- Kč (slovy: dvacet milionů pět set tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do 90 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vedený u České národní banky v Brně, číslo účtu 3754-24825-621/0710, konstantní symbol 1148. Jako variabilní symbol se uvede IČ účastníka řízení.

O d ů v o d n ě n í

První fáze řízení

1. Dne 2.4.2004 zahájil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též jen "Úřad") z vlastního podnětu dle § 18 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), správní řízení vedené pod č.j. S 67/04 ve věci možného porušení § 3 odst. 1 a § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, se společnostmi - stavebními spořitelnami, které na území České republiky nabízejí klientům služby vymezené zákonem č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., v platném znění (dále též jen "zákon o stavebním spoření")¹, a to společností Hypo stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 27, PSČ 110 00, IČ 61858251, Wüstenrot - stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 41, IČ 47115289, Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s., od 1.1.2005 pod obchodní firmou Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., se sídlem Praha 2, Bělehradská 128, čp. 222, PSČ 120 21, IČ 60192852, Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., se sídlem Praha 3, Vinohradská 180/1632, PSČ 130 11, IČ 60197609, Raiffeisen stavební spořitelna a.s., se sídlem Praha 3, Koněvova 2747/99, IČ 49241257 a Českomoravská stavební spořitelna, a.s., se sídlem Praha 10, Vinohradská 3218/169, IČ 49241397. Podkladem pro zahájení šetření Úřadu byly stížnosti občanů na výši poplatků za vedení účtu stavebního spoření účastníků řízení a na zavedení nového poplatku - tzv. poplatku za úrokové zvýhodnění.

2. Možné porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, účastníky řízení Úřad spatřoval v dohodě či jednání ve vzájemné shodě při stanovování poplatků souvisejících se stavebním spořením. Možné porušení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, účastníky řízení Úřad spatřoval ve zneužití společného dominantního postavení uplatňováním rozdílných podmínek vůči klientům při stanovování poplatků souvisejících se stavebním spořením.

3. Předmět správního řízení byl dne 24.6.2004 upřesněn a rozšířen, a to v tom smyslu, že možné porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, Úřad spatřuje v dohodě či jednání ve vzájemné shodě účastníků řízení při stanovování poplatků za služby poskytované klientům v souvislosti se stavebním spořením, dále že možné porušení § 11 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, Úřad spatřuje ve zneužití společného dominantního postavení účastníků řízení zpoplatněním úrokového zvýhodnění a uplatňováním rozdílných podmínek vůči klientům při stanovování poplatků za vedení účtů a konečně, že možné porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, Úřad rovněž spatřuje i v dohodě účastníků řízení o výměně informací, která vede nebo může vést k narušení hospodářské soutěže (viz str. 1507 až 1518 spisu).

4. Dne 2.4.2004 provedl Úřad v sídlech společností Raiffeisen stavební spořitelna a.s., Stavební spořitelna České spořitelny, a.s., Českomoravská stavební spořitelna, a.s. a Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s. (nyní Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.), v souladu s § 21 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, místní šetření zaměřené především na zajištění případných kontaktů mezi účastníky řízení (viz protokoly str. 3 až 9, str. 579 až 582, str. 730 až 734, str. 837 až 839 spisu). Dne 19.4.2004 provedl Úřad v sídle Asociace českých stavebních spořitelen, jejímiž členy jsou všichni účastníci tohoto správního řízení, v souladu s § 21 odst. 4 a odst. 5 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, místní šetření za účelem prověření podkladů u tajemníka této asociace Ing. Jana Pátka pro účely tohoto správního řízení (protokol viz str. 925 až 927 spisu).

5. V souladu s § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), bylo jednotlivým účastníkům řízení umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí dne 6.8.2004 (všichni účastníci řízení svého práva využili, viz protokoly str. 1720 až 1731 spisu). Vyjádření jednotlivých účastníků řízení k podkladům pro rozhodnutí byla rovněž zaslána poštou všem účastníkům řízení nebo jejich právním zástupcům k seznámení.

6. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci byla předsedou Úřadu prodloužena do dne 30.6.2004 (viz str. 1339 spisu), následně do dne 24.7.2004 (viz str. 1531 spisu) a do dne 24.8.2004 (viz str. 1615 spisu).

7. Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, nabyl účinnosti dne 1.7.2001. Ochrana hospodářské soutěže na trhu zboží v době před účinností tohoto zákona byla zajištěna zákonem č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (ve znění změn a doplňků, provedených zákonem č. 495/1992 Sb., zákonem č. 286/1993 Sb. a zákonem č. 132/2000 Sb.). Uvedený zákon č. 63/1991 Sb. nabyl účinnosti dne 1.3.1991 a platil do 30.6.2001; s účinností od 1.7.2001 byl tento zákon zrušen a nahrazen zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů. Správní řízení bylo zahájeno za účinnosti zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů. Dne 2.6.2004 nabyl účinnosti, zákon č. 340/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), a některé další zákony. Dle ustanovení čl. III. zákona č. 340/2004 Sb. se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních předpisů. Vzhledem k výše uvedenému postupoval Úřad i po nabytí účinnosti popsané novely zákona č. 143/2001 Sb. v tomto správním řízení dle příslušných ustanovení zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v původním znění. Dále v odůvodnění tohoto rozhodnutí je používána zkratka "zákon" pro zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, v původním znění (pokud není název předpisu jmenován celý).

První rozhodnutí Úřadu ve věci

8. Dne 24.8.2004 vydal Úřad v uvedené věci prvoinstanční rozhodnutí č.j. S 67/04-4900/04-ORP, kterým deklaroval (ve výrokové části č. I.), že účastníci řízení tím, že dne 18. prosince 1997 na jednání Pracovního sdružení stavebních spořitelen společně dohodli obsah a strukturu statistických přehledů předávaných mezi stavebními spořitelnami, uzavřeli zakázanou a neplatnou dohodu o výměně informací, která vedla k narušení hospodářské soutěže na trhu stavebního spoření. Tímto jednáním porušili všichni účastníci řízení v období od 18. prosince 1997 do 30. června 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 v té době účinného zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (viz výše), a v období od 1. července 2001 do současnosti s tím, že účastník řízení Raiffeisen stavební spořitelna a.s. pouze do 20. července 2004, úmyslně porušili zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona. Výrokovou částí č. II. Úřad účastníkům řízení do budoucna zakázal plnění zakázané a neplatné dohody o výměně informací. Ve výrokové části č. III. Úřad konstatoval, že účastníci řízení tím, že nejméně od 1. dubna 1999 do současnosti jednali ve vzájemné shodě při stanovování poplatků souvisejících se stavebním spořením, a to poplatků za vedení účtů stavebního spoření, popřípadě poplatků za tzv. úrokové zvýhodnění, porušili v období nejméně od 1. dubna 1999 do 30. června 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 v té době účinného zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, a v období od 1. července 2001 do současnosti úmyslně porušili zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona. Uvedeným jednáním ve vzájemné shodě narušili hospodářskou soutěž na trhu stavebního spoření. Výrokovou částí č. IV. Úřad účastníkům řízení do budoucna toto jednání ve vzájemné shodě zakázal. Za správní delikty vyjmenované ve výrokových částech č. I. a III. citovaného rozhodnutí Úřadu byly účastníkům uloženy pokuty, a to společnosti Hypo stavební spořitelna a.s. ve výši 29.000.000,- Kč, společnosti Wüstenrot - stavební spořitelna a.s. ve výši 19.000.000,- Kč, společnosti Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s. (nyní Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.) ve výši 72.000.000,- Kč, společnosti Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. ve výši 94.000.000,- Kč, společnosti Raiffeisen stavební spořitelna a.s. ve výši 42.000.000,- Kč a společnosti Českomoravská stavební spořitelna, a.s. ve výši 228.000.000,- Kč (část č. V. výroku uvedeného rozhodnutí Úřadu). Výrokovou částí č. VI. uložil Úřad účastníkům řízení opatření k nápravě, a sice společnostem Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s. (nyní Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.), Raiffeisen stavební spořitelna a.s. a Českomoravská stavební spořitelna, a.s.: a) zrušit poplatky za tzv. úrokové zvýhodnění uplatňované vůči účastníkům stavebního spoření, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí Úřadu; b) stanovit výši poplatků za vedení účtů stavebního spoření na úroveň předcházející datu 1. dubna 1999, od kterého účastníci řízení prokazatelně jednali ve vzájemné shodě při stanovování poplatků souvisejících se stavebním spořením, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí Úřadu; c) předložit Úřadu podklady prokazující splnění nápravných opatření, a to ve lhůtě do 30 dnů od jejich splnění, nejpozději do 60 dnů od právní moci rozhodnutí Úřadu. Účastníkům řízení Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. a Hypo stavební spořitelna a.s. bylo uloženo: a) odstranit rozdílné zpoplatnění vedení účtu stavebního spoření u nových a starších smluv o stavebním spoření; b) stanovit výši poplatků za vedení účtů stavebního spoření na úroveň předcházející datu 1. dubna 1999, od kterého účastníci řízení prokazatelně jednali ve vzájemné shodě při stanovování poplatků souvisejících se stavebním spořením, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí Úřadu; c) předložit Úřadu podklady prokazující splnění nápravných opatření, a to ve lhůtě do 30 dnů od jejich splnění, nejpozději do 60 dnů od právní moci rozhodnutí Úřadu. Konečně účastníku řízení Wüstenrot - stavební spořitelna a.s. bylo uloženo: a) stanovit výši poplatků za vedení účtů stavebního spoření na úroveň předcházející datu 1. dubna 1999, od kterého účastníci řízení prokazatelně jednali ve vzájemné shodě při stanovování poplatků souvisejících se stavebním spořením, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí Úřadu; b) předložit Úřadu podklady prokazující splnění nápravných opatření, a to ve lhůtě do 30 dnů od jejich splnění, nejpozději do 60 dnů od právní moci rozhodnutí Úřadu. V závěrečné části výroku rozhodnutí (č. VII.) Úřad se všemi účastníky zastavil řízení v souladu s ust. § 30 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), ve věci možného porušení § 11 odst. 1 zákona uplatňováním rozdílných podmínek vůči klientům při stanovování poplatků souvisejících s vedením účtů stavebního spoření.

9. Všichni účastníci řízení podali proti popsanému rozhodnutí Úřadu rozklady k předsedovi Úřadu (str. 1907 až 2360 spisu). Rozklady obsahují hmotněprávní námitky proti posouzení skutkové podstaty zakázané dohody o výměně informací a jednání účastníků řízení ve vzájemné shodě, včetně námitek vůči vymezení relevantního trhu, a dále námitky proti vedení řízení. Účastníci řízení navrhli předsedovi Úřadu rozhodnutí první instance (s výjimkou části č. VII. výroku) zrušit a vrátit věc Úřadu k dalšímu projednání a rozhodnutí, případně správní řízení zastavit.

První rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladech

10. Druhostupňový orgán přezkoumal rozhodnutí Úřadu v celém rozsahu, zrušil je
    a vrátil Úřadu k novému projednání. Jak uvedl předseda Úřadu ve svém rozhodnutí, důvodem tohoto postupu jsou zejména závažné procesní námitky vznesené účastníky řízení ohledně odmítnutí prvoinstančního orgánu provést doplnění dokazování výslechy svědků navrhovaných účastníky řízení a umožnit jim tak uplatnit řádně svá procesní práva, zejména právo na účinnou obhajobu. Jednalo se o provedení výslechů svědků - zástupců Ministerstva financí ČR, Ministerstva pro místní rozvoj ČR a zástupců České národní banky, a to za účelem objasnění okolností vzniku dohody o výměně informací, jak uvedl předseda Úřadu ve svém rozhodnutí. Výslechy těchto svědků považovali účastníci řízení za nezbytné k prokázání, že k výměně informací docházelo na základě žádostí těchto státních orgánů či České národní banky. Zmíněné orgány veřejné správy byly však obeslány Úřadem pouze písemně či podklady od nich byly získány v rámci ústního poskytnutí informací, bez možnosti účastníků řízení podílet se na jednání a účinně se hájit. Dle názoru druhoinstančního orgánu lze mít za to, že doplnění dokazování ve shora naznačeném směru by přispělo k úplnému objasnění skutečného stavu věci. Dále předseda Úřadu ve svém rozhodnutí konstatuje, že dohoda o výměně informací je v napadeném rozhodnutí uvedena pod samostatnou skutkovou podstatou porušení zákona, současně je však výchozím důkazem pro konstataci jednání účastníků řízení ve vzájemné shodě při stanovování poplatků souvisejících se stavebním spořením. Zejména z tohoto důvodu je proto nezbytné, aby okolnosti vzniku dohody o výměně informaci byly bez pochybností objasněny, účastníci řízení mohli plně uplatnit svá práva na obhajobu a závěry Úřadu nemohly být např. jen z formálních důvodů nikterak zpochybněny. Další námitky, které byly zohledněny v rozhodnutí předsedy Úřadu, směřovaly do skutkových zjištění Úřadu o jednání účastníků řízení ve vzájemné shodě při stanovování poplatků souvisejících se stavebním spořením. Předseda Úřadu se ve svém rozhodnutí podrobně věnuje popisu definičních znaků jednání ve vzájemné shodě. Definice těchto znaků není v zákoně výslovně obsažena, provedl ji však Evropský soudní dvůr ve svém rozhodnutí ve věci č. 48/69 Imperial Chemical Industries Ltd. v. Komise (ECR 1972, s. 619). Dále je v rozhodnutí
    č.j. R 39-44/2004 uvedeno, že Úřad ve svém prvoinstančním rozhodnutí konstatoval, že účastníci řízení přistoupili nejméně od 1.4.1999 ke koordinovanému stanovování poplatků stavebního spoření, a to poplatků za vedení účtů, popřípadě za tzv. úrokové zvýhodnění. Toto rozhodnutí však v odůvodnění neobsahuje právní ani skutkový rozbor takového protisoutěžního jednání ve smyslu uvedeného rozhodnutí Evropského soudního dvora a splnění v něm obsažených definičních znaků. Z napadeného rozhodnutí Úřadu rovněž dle druhostupňového orgánu nevyplývá, které skutečnosti byly podkladem pro tyto závěry Úřadu, ani jakými úvahami byl správní orgán prvního stupně veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů ve smyslu § 47 odst. 3 správního řádu. Rozhodnutí Úřadu tak trpí vadou, kterou nelze odstranit v rámci řízení o rozkladu, neboť by došlo ke krácení práv účastníků správního řízení, kteří by se proti novým skutečnostem - uvedeným ve správním řízení o rozkladu - nemohli odvolat k vyšší instanci (opět podat rozklad). Předseda Úřadu ve svém rozhodnutí rovněž uvedl, že z napadeného prvoinstančního rozhodnutí nevyplývá, na základě jakých důkazů dospěl Úřad k závěru o tom, že k protisoutěžnímu jednání došlo nejméně od 1.4.1999. Nedostatky ohledně doby protisoutěžního jednání zapříčiňují neurčitost výroku, respektive znamenají nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí z důvodu nerespektování ustanovení § 46 odst. 1 a 2 správního řádu.

11. Ze shora uvedených důvodů předseda Úřadu rozhodnutí zrušil a vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, v jehož rámci měl Úřad specifikované vady odstranit. Orgán rozhodující o rozkladu přezkoumal rovněž výši uložených pokut, a to s ohledem na kritéria stanovená § 22 odst. 2 zákona. Ve svém rozhodnutí uvedl, že Úřad musí dbát toho, aby odůvodnění pokut, jsou-li v rámci jednoho správního řízení ukládány více subjektům a v různé výši, bylo nejen dostatečně individualizováno vůči jednotlivým účastníkům řízení, ale rovněž aby výše ukládaných pokut byla přiměřená jejich participaci na protisoutěžním jednání, resp. závažnosti jejich jednání, a to včetně přihlédnutí k výši pokut uložených za obdobné jednání dříve. Tím však není popíráno oprávnění Úřadu ukládat pokuty na základě správního uvážení po zhodnocení všech zákonem stanovených kritérií. Správní orgán rozhodující o rozkladu shledal nepřezkoumatelnost výrokové části V. napadeného rozhodnutí, kterou lze zejména spatřovat v nedostatečném odůvodnění diferenciace pokut u jednotlivých účastníků řízení. Námitky účastníků řízení v tomto smyslu byly shledány oprávněnými. Pokuty, budou-li v pokračujícím řízení jednotlivým účastníků uloženy, musí být dostatečně diferencovány, tj. individualizovány tak, aby z jejich odůvodnění bylo jednoznačně patrno, k čemu prvostupňový správní orgán přihlédl a jakou váhu danému kritériu u jednotlivých pokut dal z hlediska přiměřenosti, proporcionality a předvídatelnosti.

12. Závěrem přezkoumal předseda Úřadu námitky účastníků řízení proti výrokové části VI. napadeného rozhodnutí, ukládající opatření k nápravě. Po posouzení všech skutečností zjištěných ve správním řízení se ztotožnil s formulační neurčitostí této výrokové části rozhodnutí a s tím spojenou nemožností výrok rozhodnutí vykonat, ale rovněž s tím, že Úřad není orgánem státní správy, který by byl oprávněn stanovovat výši cen za služby stavebního spoření - dokonce se zpětnou platností. V rámci pokračujícího řízení se Úřad má zabývat jednotlivými námitkami účastníků řízení proti výrokové části VI. napadeného rozhodnutí. V případě, že správní orgán prvního stupně shledá uložení nápravného opatření jako nezbytné, je třeba, aby zvláště v části písmene b) VI. výrokové části (u účastníka Wüstenrot - stavební spořitelna a.s. v části písmene a/) náležitě zohlednil obsah a rozsah opatření k nápravě ve smyslu ustanovení § 23 odst. 1 a 2 zákona a důsledky vykonatelnosti nápravných opatření, což v napadeném rozhodnutí Úřad neučinil.

13. Předseda Úřadu ve svém rozhodnutí stanovil, že výrok o pokutě je třeba zrušit, provést jeho řádné odůvodnění v rámci prvostupňového rozhodnutí, doplnit dokazování o výslechy účastníky řízení navrhovaných svědků, a to za jejich přítomnosti, a rozšířit odůvodnění skutkové podstaty o nově provedené důkazy. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno, nevyjadřoval se předseda Úřadu k dalším námitkám účastníků řízení, které byly obsaženy v rozkladech. Tyto námitky však Úřad měl vzít na zřetel při novém projednání věci a byly-li důvodné, případné nedostatky, nepřesnosti či nesprávnosti v novém rozhodnutí odstranit.

14. Ve svém rozhodnutí druhostupňový orgán rovněž uvedl, že dne 2.6.2004 nabyl účinnosti zákon č. 340/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), a některé další zákony, a dne 7.9.2004 zákon č. 484/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., ve znění zákona č. 340/2004 Sb. Podle ustanovení článku III. odst. 1 Přechodných ustanovení se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních předpisů. Z tohoto důvodu byl případ nadále posuzován z hlediska zákona o ochraně hospodářské soutěže ve znění platném do 1.6.2004.

15. Rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. R 39-44/2004 ze dne 24. srpna 2005 nabylo právní moci dne 30.8.2005 a stalo se vykonatelným. V souladu s ust. § 59 odst. 3 správního řádu byl Úřad jakožto orgán, kterému byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem odvolacího orgánu. Dne 5.9.2005 převzal Úřad věc k novému projednání a rozhodnutí.

Další prvoinstanční řízení

16. Po zrušení výše citovaného rozhodnutí Úřadu a vrácení věci k novému projednání pokračoval Úřad v prvoinstančním řízení, a to v souladu s § 59 správního řádu v rozsahu daném druhoinstančním rozhodnutím. Účastníkům řízení bylo oznámeno dopisem č.j. S 67/04-5146/05-OOHS ze dne 8.9.2005 převzetí řízení Úřadem (viz str. 3807 a násl. spisu).

17. Dne 3.10.2005 byl proveden výslech svědkyně Mgr. Libuše Horákové, zaměstnankyně Ministerstva financí ČR, dne 4.10.2005 pak výslech Ing. Arch. Daniely Grabmüllerové, MBA, ředitelky odboru bytové politiky Ministerstva pro místní rozvoj ČR a Ing. Romana Lasnovského, zaměstnance České národní banky. Následně dne 20.10.2005 se uskutečnil výslech Mgr. Jaroslava Kubečky, zaměstnance Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Úřad se rovněž v souladu s rozhodnutím předsedy zabýval dalšími námitkami účastníků řízení.

18. V souladu s § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), bylo jednotlivým účastníkům řízení umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí dne 9.11.2005, 10.11.2005 a 11.11.2005. Účastníci řízení této možnosti využili (protokoly viz str. 3335, 3336, 3339, 3340, 3341, 3342 až 3343 spisu). V této souvislosti zaslali účastníci řízení Úřadu svá vyjádření k podkladu pro vydání rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění. Dokumenty, které se staly součástí správního spisu po seznámení jednotlivých účastníků řízení, resp. jejich zástupců, s podkladem pro rozhodnutí, byly účastníkům v kopiích zaslány poštou.

19. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci byla předsedou Úřadu prodloužena do dne 25.11.2005 (viz str. 3331 až 3332 spisu) a následně do 2.12.2005 (viz str. 334 až 3345 spisu).

Druhé prvostupňové rozhodnutí

20. Druhé rozhodnutí Úřadu ve věci bylo vydáno dne 2.12.2005 pod č.j. S 67/04-6460/05-SOHS I. V první výrokové části Úřad uvedl, že účastníci řízení tím, že dne 18. prosince 1997 na jednání Pracovního sdružení stavebních spořitelen společně dohodli obsah a strukturu statistických přehledů předávaných mezi stavebními spořitelnami, uzavřeli zakázanou a neplatnou dohodu o výměně informací, jejíž plnění vedlo k narušení hospodářské soutěže na trhu stavebního spoření. Tímto jednáním úmyslně porušili všichni účastníci řízení v období od 18. prosince 1997 do 30. června 2001 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 v té době účinného zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů, a v období od 1. července 2001 do současnosti s tím, že účastník řízení Raiffeisen stavební spořitelna a.s. pouze do 20. července 2004 a účastník řízení Hypo stavební spořitelna a.s. nejpozději do 23.11.2005, zákaz uvedený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů. Podle § 7 odst. 1 zákona do budoucna Úřad zakázal účastníkům řízení vyjmenovaným v bodě I. výroku rozhodnutí plnění zakázané a neplatné dohody o výměně informací uvedené v bodě I. výroku rozhodnutí (II. výroková část). Další část výroku rozhodnutí obsahovala uložené pokuty dle § 22 odst. 2 zákona, a to společnosti Hypo stavební spořitelna a.s. ve výši 15.500.000,- Kč, společnosti Wüstenrot - stavební spořitelna a.s. ve výši 15.000.000,- Kč, společnosti Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s. (dříve "Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s.") ve výši 32.000.000,- Kč, společnosti Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. ve výši 38.500.000,- Kč, společnosti Raiffeisen stavební spořitelna a.s. ve výši 20.000.000,- Kč a společnosti Českomoravská stavební spořitelna, a.s. ve výši 80.000.000,- Kč. Ve IV. výrokové části Úřad zastavil řízení s účastníky ve věci možného porušení § 3 odst. 1 zákona uzavřením a plněním dohody či jednáním ve vzájemné shodě při stanovování poplatků za služby poskytované klientům v souvislosti se stavebním spořením a řízení ve věci možného porušení § 11 odst. 1 zákona zneužitím společného dominantního postavení zpoplatněním úrokového zvýhodnění a uplatňováním rozdílných podmínek vůči klientům při stanovování poplatků souvisejících s vedením účtů stavebního spoření. Všichni účastníci řízení podali proti tomuto druhému prvostupňovému rozhodnutí Úřadu rozklady k předsedovi Úřadu (viz dále v tomto rozhodnutí). Rozklady nesměřovaly proti části IV. výroku rozhodnutí.

Druhé rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladech

21. Druhostupňový orgán přezkoumal uvedené rozhodnutí Úřadu v rozsahu výrokových částí I. až III., v tomto rozsahu rozhodnutí Úřadu zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí (rozhodnutím č.j. R 18 - 23/2005, ze dne 18.8.2006). Druhé rozhodnutí předsedy Úřadu v této věci nabylo právní moci dne 21.8.2006 a stalo se vykonatelným. V souladu s ust. § 59 odst. 3 správního řádu je Úřad jakožto orgán, kterému byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem odvolacího orgánu. Dne 6.9.2006 převzal Úřad věc k novému projednání a rozhodnutí.

22. Ve svém rozhodnutí předseda Úřadu zejména shrnul námitky účastníků řízení obsažené v rozkladech, které byly rozděleny na námitky proti věcnému vymezení relevantního trhu a jeho charakteristice, časovému vymezení skutku, námitky ohledně skutkového a právního posouzení dohody o výměně informací, proti výši uložených pokut a procesním vadám řízení (viz dále). Všichni účastníci shodně navrhli², aby předseda rozhodnutí Úřadu v rozsahu prvních tří výrokových částí zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

23. Jako nejzásadnější námitku hodnotil předseda Úřadu absenci ekonomické analýzy, která by se zabývala existencí protisoutěžního dopadu posuzované dohody o výměně informací, resp. potenciálu takové dohody vést k narušení soutěže ve smyslu § 3 odst. 1 zákona. Proto doplnil správní spis o znalecký posudek č. 61-11/2006 vypracovaný Znaleckým ústavem TACOMA Consulting a.s. ze dne 11. 7. 2006 (dále též "Znalecký posudek").

Znalecký posudek

24. Úkolem Znaleckého posudku bylo posoudit skutečný či potenciální dopad dohody o výměně informací uzavřené na jednání Pracovního sdružení stavebních spořitelen dne 18. 12. 1997 mezi účastníky řízení. Konkrétně se Znalecký posudek podle zadání zabýval otázkou, zda výměna informací uvedených v napadeném rozhodnutí mohla mít nějaký dopad na konkurenční jednání účastníků řízení, na úroveň hospodářské soutěže jako celku, popř. na konečné spotřebitele, a jakým konkrétním způsobem účastníci řízení měnili či potenciálně mohli měnit své ekonomické, resp. konkurenční chování vůči sobě navzájem i vůči svým zákazníkům, a jakým způsobem byla či mohla být ovlivňována jejich rozhodování po získání informací, které byly předmětem výměny.

25. Podrobným popisem obsahu Znaleckého posudku se zabývá předseda Úřadu ve svém rozhodnutí R 18-23/2005. Tento posudek počíná specifikací zadání a shrnutím zkoumaného případu. Následuje popis zákonné regulace stavebního spoření dle fáze spořící i úvěrové, rozbor odlišností produktu stavebního spoření od jiných produktů spořícího i úvěrového charakteru a podrobný rozbor významu jednotlivých subproduktů (fází) pro podnikání účastníků řízení. Znalecký posudek se dále zabývá charakterem jednotlivých subproduktů a analýzou možnosti přerozdělení ekonomického prospěchu - a to jak fáze spořící, tak fáze úvěrové. Ve svém závěru se tato studie věnuje analýze dalších možných změn chování stavebních spořitelen a shrnuje a hodnotí dopady sdílení informací dle dohody ze dne 18.12.1997.

Další průběh řízení a seznámení s podkladem pro třetí prvoinstanční rozhodnutí

26. Po zrušení výše citovaného druhého rozhodnutí Úřadu a vrácení věci k novému projednání pokračoval Úřad v prvoinstančním řízení, a to v souladu s § 59 správního řádu v rozsahu daném druhoinstančním rozhodnutím R 18 - 23/2005. Účastníkům řízení bylo oznámeno dopisem č.j. S 67/04-16218/06-620 ze dne 11.9.2006 převzetí řízení Úřadem (viz str. 4594 a násl. spisu).

27. Byl proveden důkaz shora popsaným Znaleckým posudkem, o čemž byli účastníci řízení uvědoměni dopisem Úřadu č.j. S 67/04-17099/06-620 ze dne 26. 9. 2006. Poté zaslali Úřadu svá vyjádření, případně odkázali na vyjádření podaná v průběhu druhého řízení o rozkladech (viz i dále). Úřad se rovněž v souladu s rozhodnutím předsedy zabýval dalšími námitkami účastníků řízení.

28. Ve dnech 13. až 15. 11. 2006 bylo účastníkům řízení umožněno v souladu s ust. § 33 odst. 2 správního řádu seznámit se s podkladem pro rozhodnutí a způsobem jeho zjištění. Účastníci řízení této možnosti využili (protokoly viz str. 4940 a násl. spisu). V této souvislosti zaslali účastníci řízení Úřadu svá vyjádření k podkladu pro vydání rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění (viz dále). Dokumenty, které se staly součástí správního spisu po seznámení jednotlivých účastníků řízení, resp. jejich zástupců, s podkladem pro rozhodnutí, byly účastníkům v kopiích zaslány poštou.

29. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci byla předsedou Úřadu prodloužena do dne 19.12.2006 (viz str. 4921 až 4922 spisu).

Charakteristika účastníků řízení

30. Účastníky správního řízení jsou stavební spořitelny, které nabízejí klientům služby v rozsahu vymezeném zákonem o stavebním spoření. Ve smyslu zákona o stavebním spoření je stavební spořitelna bankou, která podléhá bankovnímu dohledu ze strany České národní banky.

31. Společnost Hypo stavební spořitelna a.s. (dále též jen "HYPO") byla zapsána do obchodním rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B., vložka 2689, dne 23.8.1994. Předmětem podnikání společnosti je provozování stavebního spoření ve smyslu zákona o stavebním spoření a výkon činností uvedených v § 9 odst. 1 tohoto zákona. Společnost vlastní z 60 % společnost HVB Bank a.s. a z 40 % společnost VEREINSBANK VICTORIA Bauspar Aktiengesellschaft.

32. Společnost Wüstenrot - stavební spořitelna a.s. (dále též jen "Wüstenrot") byla zapsána v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, oddíl B., vložka 1714, dne 28.9.1992. Společnost je oprávněna vykonávat všechny činnosti stavební spořitelny v rozsahu stanoveném právními předpisy upravujícími oblast stavebního spoření. Společnost je vlastněna z více jak 52 % společností WÜSTENROT & WÜRTTEMBERGISCHE AG a z více jak 40 % společností WÜSTENROT VERWALTUNGS- UND DIENSTLEISTUNGEN GmbH.

33. Společnost Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s., do 1.1.2005 Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s. (dále jen "MPSS"), vznikla zápisem do obchodního rejstříku Městského soudu v Praze, oddíl B., vložka 2281, dne 9.12.1993. Jejím předmětem podnikání je provozování stavebního spoření ve smyslu § 1 zákona o stavebním spoření. Společnost byla vlastněna z 50 % společností BHW Holding AG, ze 40 % společností Komerční banka, a.s. a z 10 % společnost Česká pojišťovna, a.s. Dne 5.10.2006 nabylo právní moci rozhodnutí Úřadu č.j. S 252/06-16554/2006/710, kterým bylo povoleno spojení soutěžitelů Komerční banka, a.s. a MPSS, kdy společnost Komerční banka, a.s. nabývá od BHW Holding AG další 40 % podíl na základním kapitálu a hlasovacích právech MPSS, čímž dosáhne kontroly nad touto společností ve smyslu zákona.

34. Společnost Stavební spořitelna České spořitelny, a.s. (dále též jen "SSČS") byla zapsána do obchodního rejstříku Městského soudu v Praze, oddíl B., vložka 2616, dne 22.6.1994. Předmětem podnikání společnosti je provozování stavebního spoření ve smyslu § 1 zákona o stavebním spoření a výkon činností uvedených v § 9 odst. 1 tohoto zákona. Společnost je vlastněna z 95 % společností Česká spořitelna, a.s. a z 5 % společností Bausparkasse der Oesterreichischen Sparkassen Aktiengesellschaft.

35. Společnost Raiffeisen stavební spořitelna a.s. (dále též jen "Raiffeisen") vznikla zápisem do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B., vložka 2102, dne 4.9.1993. Předmětem podnikání této společnosti je provozování stavebního spoření ve smyslu § 1 zákona o stavebním spoření a výkon činností uvedených v § 9 odst. 1 tohoto zákona. Společnost vlastní ze 75 % společnost Raiffeisen Bausparkasse GmbH a z 25 % společnost Raiffeisenbank a.s.

36. Společnost Českomoravská stavební spořitelna, a.s. (dále též jen "ČMSS") byla zapsána do obchodním rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B., vložka 2117, dne 27.8.1993. Předmětem podnikání společnosti je poskytování stavebního spoření ve smyslu zákona o stavebním spoření. Společnost vlastní z 55 % společnost Československá obchodní banka a.s. a z 45 % společnost Bausparkasse Schwäbisch Hall AG.

Vymezení relevantního trhu

37. Trh je obecně místem, kde se střetává nabídka s poptávkou. Dle ustanovení § 2
    odst. 2 zákona je pak relevantním trhem trh zboží, které je z hlediska své charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. Relevantní trh je především třeba vymezit z hlediska věcného a geografického.

38. Při vymezení relevantního trhu z hlediska věcného je třeba vycházet z pohledu spotřebitele, resp. zohlednit, které výrobky či služby považuje vzhledem k jejich vlastnostem, ceně a zamýšlenému užití za shodné, zaměnitelné nebo vzájemně zastupitelné. Prvním krokem při vymezování relevantního trhu je analýza poptávkové strany trhu, resp. poptávková substituce.

39. Výchozím bodem analýzy je konkrétní zboží dodávané účastníky řízení, zde tedy stavební spoření, případně jednotlivé subprodukty stavebního spoření. Další vymezování relevantního trhu spočívá v posouzení, zda v úvahu přicházející alternativní zboží je s výchozím zbožím zastupitelné z pohledu spotřebitele (srov. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 A 6/96 ze dne 14. 11. 1996 ve věci Škoda automobilová). Úřad se tedy v rámci vymezení relevantního trhu, resp. trhů relevantních danému případu, zabýval charakteristikou stavebního spoření, jehož poskytovateli jsou všichni účastníci řízení.

40. Stavební spoření je upraveno zákonem o stavebním spoření. Poskytovateli stavebního spoření jsou banky označované jako stavební spořitelny. Pojem stavební spoření je vymezen v zákoně o stavebním spoření jako účelové spoření spočívající v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření, v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření a v poskytování příspěvku (státní podpory) fyzickým osobám - účastníkům stavebního spoření.

41. Účastníkem stavebního spoření může být fyzická nebo právnická osoba, která uzavře se stavební spořitelnou písemnou smlouvu o stavebním spoření, ve které se zejména zaváže ukládat na účet u stavební spořitelny vklady ve smluvené výši. Stavební spořitelna tyto vklady úročí úrokem sjednaným ve smlouvě o stavebním spoření. Při splnění podmínek stanovených zákonem o stavebním spoření (zejména při splnění minimální doby od uzavření smlouvy, kdy nebylo nakládáno s uspořenou částkou, nebo kdy v této době byla uzavřena smlouva o úvěru ze stavebního spoření) poskytuje stát fyzickým osobám jako účastníkům stavebního spoření státní podporu³. Státní podpora je poskytována zálohově každý rok a její výše činí zákonem dané procento z uspořené částky v příslušném kalendářním roce, maximálně však ze zákonem stanovené částky⁴. Vklady a státní podpora jsou úročeny podle zvolené tarifní varianty, která je předmětem nabídky jednotlivých stavebních spořitelen. Částku uspořenou na základě smlouvy o stavebním spoření může účastník stavebního spoření použít dle vlastního uvážení.

42. Účastník stavebního spoření má právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na financování bytových potřeb za předpokladu splnění podmínek daných zákonem o stavebním spoření a podmínek stanovených stavební spořitelnou ve všeobecných obchodních podmínkách.

43. Stavební spoření je produkt, který byl založen především za účelem podpory financování potřeb pro bydlení. Účelem stavebního spoření je nashromáždit určité finanční prostředky v poměrně krátké době s možným vznikem nároku na poskytnutí výhodně úročeného úvěru za stanovených podmínek.

44. Vymezením relevantního trhu se zabývá rovněž Znalecký posudek. Uvádí se v něm, že produkt stavebního spoření je možné rozdělit na dvě fáze, a to fázi spořící a fázi úvěrovou. Fáze spořící je spojena s kumulací kapitálu a poskytováním státního příspěvku; ve fázi úvěrové je možné získat úvěr ze stavebního spoření za účelem financování bytových potřeb (po splnění minimální čekací doby 24 měsíců). Pro samostatné posuzování úvěrové fáze stavebního spoření rovněž svědčí dosahovaná rentabilita z tohoto subproduktu. Znalecký posudek dále srovnává subprodukt stavebního spoření - fázi spořící s dalšími možnými alternativami uložení peněz a dochází k závěru, že stavební spoření má při zachování stejného rizika nejméně trojnásobnou výnosnost ve srovnání s obdobnými produkty. Základním znakem, který odlišuje stavební spoření - fázi spořící od jiných finančních produktů, je poskytování státního příspěvku. Subprodukt spoření nelze nahradit jinými alternativními investicemi při stejné výnosnosti a stejné míře rizika. Pro druhou fázi stavebního spoření - úvěr - alternativy dle Znaleckého posudku existují, nejbližší alternativou je hypoteční úvěr (od r. 2004 ve formě tzv. americké hypotéky). Subprodukt úvěr je tedy součástí trhu úvěrů pro financování bytových potřeb.

45. S přihlédnutím k závěrům obsaženým ve Znaleckém posudku Úřad konstatuje, že základním rysem, jež stavební spoření odlišuje od ostatních forem spoření, je fakt, že stavební spoření je v části spořící spojeno s přidělovanou státní podporou a pevně sjednanou výší úroku po dobu spoření. Obdobou státní podpory stavebního spoření je sice státní podpora penzijního připojištění; tyto dva produkty se však zásadně z pohledu spotřebitele odlišují účelem jejich užití. Cílem penzijního připojištění je totiž zajistit jeho účastníkům dostatečnou finanční rezervu pro období, kdy u nich obecně dochází k poklesu příjmů. U penzijního připojištění činí státní příspěvek maximálně 1 800,- Kč ročně (u stavebního spoření nyní až 3 000,- Kč/rok). Penzijní připojištění je formou dlouhodobého spoření (min. 5 až 10 let) spíše malých částek, kdy výplata naspořených peněz je v zásadě možná až od dovršení 60 let věku. Pro stavební spoření taková omezení neplatí. Prvotním a hlavním účelem stavebního spoření pak je zajistit si finanční prostředky na financování bytových potřeb. Základním faktorem způsobujícím výjimečnost stavebního spoření, přinejmenším ve spořící fázi, je státní ingerence, spočívající nejen v poskytování státní podpory, ale i velmi podrobné zákonné regulaci poskytování tohoto druhu zboží. Spořící fáze stavebního spoření je charakteristická rovněž vysokou výnosností tohoto produktu, danou státní podporou a vysokým úročením vložené finanční částky, které u ostatních spořících produktů není obvyklé. Lze důvodně předpokládat, že mezi základní kritéria ovlivňující spotřebitele při rozhodování o investování uspořených prostředků patří poměr výnosu, rizika a likvidity; poměr uvedených kritérií je u stavebního spoření - spořící fáze zásadním způsobem jiný než u ostatních produktů.

46. Zatímco ke spořící fázi stavebního spoření neexistuje žádný podobný, stejně výhodný produkt (viz výše), následná fáze stavebního spoření, část úvěrová, substituty může mít. Úvěrová fáze stavebního spoření se vyznačuje podstatně nižší mírou státní regulace, kdy jediným vlivem státu je skutečnost, že poskytovatel úvěrů ze stavebního spoření je omezen ve stanovení maximální výše úrokové sazby ve vztahu k úrokové sazbě z vkladů přijatých od účastníků stavebního spoření. Do takto pojatého širšího trhu poskytování úvěrů pro financování bytových potřeb by bylo možno zařadit především hypoteční úvěry a rovněž jiné bankovní úvěrové produkty. Hypoteční úvěry jsou rovněž využitelné pro financování bytových potřeb, i když ve srovnání s úvěry ze stavebního spoření měly dříve (v letech 1998-2003) užší možnosti použití a vyšší nároky na zajištění (do roku 2003 nebylo možné využít hypoteční úvěr pro změnu, modernizaci a údržbu bytu, což u úvěru ze stavebního spoření možné bylo). Od r. 2004 získaly hypoteční banky možnost poskytovat tzv. americké hypotéky (tj. spotřebitelské úvěry kryté hypotečními zástavními listy), čímž byla eliminována značná část výhod spojených s širším užitím úvěru ze stavebního spoření.

47. Jednotlivé fáze stavebního spoření - tj. fáze spořící a fáze úvěrová, nejsou k sobě vázány natolik pevně, aby o nich nebylo možno uvažovat i samostatně. Rovněž spotřebitel - klient stavební spořitelny, může poptávat pouze spoření v rámci spořící fáze stavebního spoření; fázi úvěrovou nemusí vůbec využít či ji může užít v kombinaci např. s hypotečním úvěrem. Hypoteční úvěry jsou porovnatelné s úvěry ze stavebního spoření i výší úrokových sazeb a dobou splatnosti úvěru. Relevantní trh stavebního spoření lze tedy z výše uvedených důvodů rozdělit na část spořící a část úvěrovou. Spořící fáze stavebního spoření je nezastupitelným produktem, zatímco úvěrová fáze je zastupitelná jinými finančními produkty, zejména hypotečními úvěry. Úvěrovou fází se Úřad dále nezabýval (z hlediska případného začlenění dalších produktů do tohoto trhu), neboť na úvěrovou fázi stavebního spoření nebyl zjištěn dopad dohody o výměně informací, a to ani potenciální. Z důvodu existence konkurenčních produktů na takovém trhu neměly informace sdílené mezi stavebními spořitelnami vliv na přerozdělení ekonomického prospěchu. Znalecký posudek v podstatě vyloučil jakýkoliv, byť i potenciální, dopad na úvěrovou fázi stavebního spoření.

48. V souladu s právním názorem odvolacího orgánu a na základě výše uvedeného hodnocení vymezil Úřad relevantní trh, na němž v daném případě došlo k porušení zákona, z hlediska věcného jako trh stavebního spoření - fáze spořící.

49. Produkt poskytovaný všemi účastníky řízení na tomto trhu je homogenní, přičemž sjednocujícím prvkem je právě přiznávaná státní podpora. Rovněž doprovodné služby byly v průběhu času do značné míry unifikovány.

50. Relevantní trh z hlediska geografického zahrnuje území, na kterém se realizuje vztah nabídky a poptávky po výrobcích nebo službách za dostatečně homogenních podmínek, jimiž se odlišuje od ostatních území, na kterých nabídka a poptávka probíhá za podmínek zřetelně odlišných. Všichni účastníci řízení poskytují stavební spoření na celém území České republiky. Nebylo zjištěno, že by v podmínkách pro poskytování stavebního spoření existovaly na některé části území České republiky zásadní odlišnosti.

51. Z hlediska geografického je relevantním trhem území celé České republiky, neboť poskytování služeb stavebního spoření probíhá na celém tomto území za homogenních podmínek.

52. Z hlediska časového jde o trh trvalý, charakterizovaný pravidelným poskytováním stavebního spoření.

Postavení účastníků řízení na relevantním trhu

53. Pro potřeby správního řízení byl podíl účastníků řízení na vymezeném relevantním trhu zjišťován za kalendářní rok 2003, tj. za poslední kalendářní rok před ukončením protisoutěžního jednání v květnu 2004. Pro možnost srovnání v delší časové řadě byl orientačně rovněž propočítán podíl stavebních spořitelen na trhu v roce 2005.

54. Na vymezeném relevantním trhu, trhu stavebního spoření - fáze spořící, působí pouze účastníci tohoto správního řízení.

55. Pro účely stanovení podílů účastníků řízení na relevantním trhu v daném správním řízení (s ohledem na jeho předmět) vycházel Úřad především z údajů o stavu platných smluv o stavebním spoření (bez zahrnutí úvěrů) k 31. 12. 2003 u jednotlivých účastníků řízení. Celkový stav platných smluv o stavebním spoření k uvedenému datu dle statistického přehledu Asociace stavebních spořitelen České republiky (viz podklady zaslané Úřadu Ministerstvem financí - str. 1588 spisu) činil 6 320 748 smluv. Z hlediska počtu platných smluv o stavebním spoření byla v roce 2003 nejvýznamnějším soutěžitelem na vymezeném relevantním trhu ČMSS - s celkovým počtem platných smluv 2 254 726, což odpovídá podílu cca 35,7 %. Druhým nejvýznamnějším soutěžitelem na trhu byla společnost SSČS s 1 390 507 smluv, tj. cca 22 %. Společnost MPSS (dříve Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s.) měla k 31. 12. 2003 celkem 946 473 platných smluv, podíl společnosti v roce 2003 činil cca 15 %. Stav platných smluv společnosti RSTS k 31. 12. 2003 byl 755 763 smluv tj. podíl cca 12 %. Společnost Hypo k 31. 12. 2003 měla sjednáno 491 085 smluv, tj. cca 7,8 %. Společnost Wüstenrot uzavřela 482 194 smluv, podíl společnosti byl cca 7,6 %. Společný tržní podíl všech účastníků řízení byl 100 %.

56. K 31. 12. 2005 celkový počet platných smluv o stavebním spoření činil 5 573 874 smluv - viz internetové stránky Ministerstva financí. K tomuto datu měli čtyři nejvýznamnější soutěžitelé na relevantním trhu následující počty smluv a podíly na trhu: ČMSS 1 911 967 spořících smluv, tj. podíl 34,3 %, SSČS 1 226 170 vkladových smluv, tj. podíl 22 %, MPSS 957 769 smluv, tj. podíl 17 % a RSTS 659 188 smluv, tj. podíl 11,8 %. Společný podíl všech účastníků řízení byl 100 %, konkrétní podíly se pak oproti předchozímu zkoumanému období změnily pouze nevýznamně, přičemž lze vysledovat mírný trend růstu podílu menších hráčů na trhu.

57. Co se týče kvality soutěžního prostředí na relevantním trhu stavebního spoření - fáze spořící, lze konstatovat, že tento trh je vysoce koncentrovaný, s nízkým počtem soutěžitelů - šesti stavebních spořitelen, kde tržní podíl čtyř největších subjektů dlouhodobě převyšuje hranici 80 % relevantního trhu (v roce 2000 činil společný podíl čtyř největších soutěžitelů celkem cca 84,99 %, v roce 2001 85,43 %, v roce 2002 85,04 %, v roce 2003 84,6 % a v roce 2005 též cca 85 %). Tržní podíly vykazují značný stupeň stability. Rovněž dle Herfindahl-Hirschmannova indexu (tzv. HHI⁵) je zřejmé, že se jedná o dlouhodobě koncentrovaný trh, neboť HHI činil v roce 2000 cca 2210 bodů, v roce 2001 cca 2236 bodů, v roce 2002 cca 2213 bodů a v roce 2003 cca 2242 bodů. Hodnota HHI tedy přesahuje hranici 1800 bodů po dobu několika let, tj. dlouhodobě.

58. Dohody o výměně informací na trhu stavebního spoření - fáze spořící, se účastnily všechny subjekty na tomto trhu působící, tj. dohodou byl zasažen celý relevantní trh.

Zjištěné skutečnosti

59. Zákon o stavebním spoření mimo jiné obsahuje podmínky pro stavební spoření, definuje subjekt, který může stavební spoření nabízet, stanoví, kdo může být účastníkem stavebního spoření. Zákon o stavebním spoření rovněž stanoví minimální povinný obsah všeobecných obchodních podmínek, náležitosti smlouvy o stavebním spoření, výši státní podpory, způsob poskytování státní podpory, práva a povinnosti stavební spořitelny.

60. Stavební spořitelny podléhají bankovnímu dohledu České národní banky s tím, že určitá míra zásahů směřuje do jejich činnosti i ze strany Ministerstva financí ČR (dále též jen "MFČR" či "ministerstvo"), které schvaluje každé stavební spořitelně tzv. Všeobecné obchodní podmínky, které je povinna vypracovat. S MFČR spolupracují jednotlivé stavební spořitelny i v souvislosti s poskytováním státní podpory účastníkům stavebního spoření, neboť tuto státní podporu, resp. její pravidelné zálohy, poskytuje stavebním spořitelnám MFČR, a to na základě jejich písemného požadavku. MFČR rovněž vykonává státní kontrolu dodržování podmínek pro poskytování státní podpory.

61. Své služby poskytují jednotlivé stavební spořitelny v souladu se Všeobecnými obchodními podmínkami. Za své služby účtují stavební spořitelny klientům poplatky v souladu s platným sazebníkem.

62. S ohledem na předmět správního řízení se Úřad v jeho průběhu mj. zaměřil na jednání stavebních spořitelen v souvislosti se stanovováním poplatků za služby nabízené klientům a zjišťoval, od kdy, v jaké výši a jaké poplatky jednotlivé stavební spořitelny účtují svým klientům za služby. Bylo zjištěno, že všechny stavební spořitelny přistoupily postupně (zejm. v roce 2001 a v následujících letech) ke znatelnému zvýšení poplatků za vedení účtu stavebního spoření a že všechny stavební spořitelny s výjimkou Wüstenrot zavedly od roku 2003 rozdílné zpoplatnění vedení účtu stavebního spoření u nových a starších tarifů. U SSČS a Hypo se jedná přímo o stanovení rozdílné výše poplatků za vedení účtu stavebního spoření u nových a starších tarifů. ČMSS, Raiffeisen a MPSS přistoupily k zavedení poplatků za evidenci, resp. správu úrokového zvýhodnění, které bylo součástí nabídky starších tarifů.

63. Vzhledem k tomu, že vyjádření účastníků řízení k důvodům, pro které přistoupili ke zpoplatnění vedení účtů stavebního spoření, resp. k zavedení poplatků nových a zvyšování poplatků nebyla pro Úřad dostačující, vyžádal Úřad od účastníků řízení v tomto směru doplňující vyjádření. K problematice zvyšování poplatků za služby účastníkům stavebního spoření vyslechl Úřad mj. Ing. Ivu Fialovou, členku představenstva a náměstkyni ředitele MPSS (dříve Všeobecná stavební spořitelna Komerční banky, a.s.). Svědkyně uvedla, že MPSS v posledních letech přistoupila ke zvýšení poplatků za služby, které svým klientům, účastníkům stavebního spoření, nabízí. Na dotaz Úřadu, z jakého důvodu tyto poplatky zvýšila, sdělila, že MPSS držela řadu let poplatky na úrovni, která byla pod ekonomickými náklady a i z ekonomických důvodů rozhodla o jejich zvýšení. K dotazu Úřadu, proč po řadu let držela MPSS poplatky na podnákladové úrovni, svědkyně uvedla, že tomu tak bylo z obchodních důvodů, aby stavební spořitelna mohla nabízet klientům služby, které by byly prodejné.

64. V průběhu správního řízení Úřad provedl místní šetření v sídlech některých stavebních spořitelen, za účelem získání případných podkladů, na základě kterých by bylo možné posoudit chování jednotlivých stavebních spořitelen z pohledu zákona (viz protokoly str. 3 až 9, str. 579 až 582, str. 730 až 734, str. 837 až 839, 925 až 927 spisu). Ze stejného důvodu se uskutečnilo místní šetření u tajemníka Asociace českých stavebních spořitelen (dále též jen "Asociace" či "Asociace stavebních spořitelen" či "AČSS"). Z těchto místních šetření Úřad zajistil řadu dokumentů, především zápisů z jednání představenstev stavebních spořitelen, e-mailovou korespondenci mezi zaměstnanci jednotlivých stavebních spořitelen, v případě Asociace např. zápisy z jednání marketingové a právní komise a e-mailovou korespondenci mezi tajemníkem Asociace a jednotlivými stavebními spořitelnami.

65. Mezi zajištěnými dokumenty e-mailové korespondence byly mimo jiné i tabulky označené jako "Nové obchody českých stavebních spořitelen (včetně zvýšení)", které obsahovaly údaje o počtu nově uzavřených smluv, o výši cílové částky a údaje o podílu jednotlivých stavebních spořitelen na trhu (celkem šlo o 47 položek). Tyto údaje byly v tabulkách uvedeny vždy zvlášť za každou stavební spořitelnu s tím, že tabulky byly vyhotovovány za každý měsíc. Vzhledem k informacím, které tyto tabulky obsahovaly, považoval Úřad za nezbytné zjistit, jakým způsobem a z jakého důvodu byly tyto tabulky vytvořeny.

66. Za tím účelem Úřad provedl výslech svědků, a to pana Jana Rusze a pana Eduarda Gajdoše, zaměstnanců ČMSS. Z jejich výpovědí vyplynulo, že zmíněné tabulky s údaji o počtu nových obchodů, o výši cílové částky a o podílu jednotlivých stavebních spořitelen na trhu oba svědci vypracovávají v rámci plnění svých pracovních úkolů. O tom, kdo a proč o zpracovávání tabulek rozhodl, nemohl žádný ze svědků, vzhledem ke krátké době, po kterou jsou v ČMSS oba zaměstnáni, podat žádné informace (spis str.1294, 1299).

67. Z šetření rovněž vyplynulo, že tabulky, které ČMSS vyhotovila, byly následně rozeslány všem stavebním spořitelnám.

68. Jak již bylo uvedeno, kontrolu dodržování podmínek pro poskytování státní podpory vykonává MFČR. Úřad proto v rámci správního řízení jednal i se zástupci tohoto ministerstva s cílem zjistit, zda a jaké informace od jednotlivých stavebních spořitelen vyžaduje, resp. zda a jaké informace MFČR zpětně poskytuje stavebním spořitelnám (protokol viz str. 1277 až 1278 spisu). Z jednání na MFČR vyplynulo, že toto ministerstvo zpracovává od stavebních spořitelen informace, které jsou definovány v zákoně o stavebním spoření, tj. podklady pro výplatu a vracení státní podpory. Tyto informace MFČR zpracovává kumulativně za všechny stavební spořitelny s tím, že informace získává jednotlivě od každé stavební spořitelny.

69. Dále zástupci MFČR uvedli, že, protože i jiná ministerstva a další instituce, požadují informace vztahující se k bytové výstavbě, bylo cca od roku 1997 dohodnuto, že stavební spořitelny budou nad rámec informací, které jsou povinny MFČR předávat podle zákona o stavebním spoření, předávat i informace o úvěrech s tím, že informace o počtu a objemu úvěrů, včetně účelu použití prostředků stavebního spoření, zpracuje za všechny stavební spořitelny jedna stavební spořitelna, a to Raiffeisen, která je poté zašle MFČR. Pokud jde o informace o podílu na trhu, které si mezi sebou jednotlivé stavební spořitelny vyměňují, tyto informace MFČR od stavebních spořitelen nevyžaduje. Zástupci MFČR rovněž uvedli, že MFČR jednotlivým stavebním spořitelnám žádné informace zpětně nedává. Pokud MFČR informace o stavebních spořitelnách poskytuje, jsou to výlučně souhrnné informace o stavebních spořitelnách pro potřeby např. ministra financí pro jednání o státním rozpočtu, parlamentu - vyřizování interpelací a dotazů poslanců, případně se jedná o podklady pro bankovní komisi parlamentu. Vždy se jedná o kumulované údaje za všechny stavební spořitelny. Jedinou zpětnou informací, kterou MFČR poskytuje na vyžádání stavebním spořitelnám, je informace o celkově vrácené částce zálohy státní podpory stavebními spořitelnami MFČR v průběhu sledovaného roku.

70. S ohledem na uvedené Úřad považoval za nezbytné, aby účastníci správního řízení vysvětlili důvody, které je vedou k výměně informací o počtu nově uzavřených smluv, o výši cílové částky a o podílu každé stavební spořitelny na trhu. Za tím účelem Úřad vyžádal od ČMSS informace o tom, kdo, kdy a proč rozhodl o tom, že to bude právě ČMSS, která bude zpracovávat tabulky obsahující informace o nových obchodech stavebních spořitelen a takto zpracované informace rozesílat ostatním stavebním spořitelnám.

71. Z vyjádření ČMSS vyplynulo, že informace o nových obchodech stavebních spořitelen jsou zpracovávány cca od roku 1996 do tabulky, jejíž obsah je prakticky neměnný. Jako důvod, proč jsou tabulky s informacemi o nových obchodech zpracovávány ČMSS uvedla to, že bylo nezbytné zajistit pravidelné objektivní informování veřejnosti o vývoji sektoru stavebního spoření. Jako další důvod ČMSS uvedla to, že MFČR i další státní orgány měly zájem o získávání údajů vztahujících se k problematice stavebního spoření.

72. Od účastníka řízení Raiffeisen vyžádal Úřad informace o důvodech, proč právě Raiffeisen shromažďuje od ostatních stavebních spořitelen informace o úvěrech, tyto informace zpracovává a následně předává MFČR. Stejně tak Úřad žádal Raiffeisen o vyjádření, zda poskytuje ostatním stavebním spořitelnám i některé další údaje a informace.

73. Z vyjádření Raiffeisen vyplynulo, že do konce roku 1997 shromažďovalo MFČR čtvrtletní statistické informace od jednotlivých stavebních spořitelen v rozsahu a struktuře, které stanovilo toto ministerstvo. Protože stavební spořitelny mají shodné zájmy na upevňování důvěry klientů ve spolehlivost, funkčnost a stabilitu sektoru stavebního spoření, oslovila v září 1997 ČMSS ostatní stavební spořitelny s iniciativou na zavedení systému vzájemného informování. Cílem této iniciativy bylo zajistit shromažďování údajů na základě shodné metodiky tak, aby informace o stavebním spoření předkládané orgánům státní správy i veřejnosti odrážely co nejobjektivněji stav na trhu stavebního spoření. Došlo k ustavení pracovní skupiny, složené ze zástupců jednotlivých stavebních spořitelen, jejímž vedením byla pověřena Raiffeisen, která v té době předsedala Asociaci. Pracovní skupina definovala strukturu a obsah jednotlivých údajů, který vycházel z rozsahu informací původně shromažďovaných MFČR. Návrh struktury byl poté schválen v prosinci 1997 na jednání Asociace. Své vyjádření doložila Raiffeisen kopií dopisu ČMSS ze dne 24.9.1997, kterým ČMSS navrhuje zavedení společného systému vzájemného informování stavebních spořitelen, kopií zápisu z jednání pracovní skupiny pro statistiku stavebního spoření konané dne 29.10.1997, kdy byla navržena struktura a obsah vykazovaných údajů, kopií zápisu z jednání pracovního sdružení stavebních spořitelen ze dne 18.12.1997, kdy byla schválena struktura statistických přehledů, a kopií zápisu z jednání pracovní skupiny pro statistiku stavebních spořitelen ze dne 3.2.1998, kdy byla dohodnuta periodicita předávání informací a schváleno doplnění statistických údajů o další položky.

74. V dalším průběhu řízení Úřad považoval za nezbytné zjistit, komu jsou statistické informace o jednotlivých stavebních spořitelnách, v nichž jsou údaje o počtech smluv, cílových částkách, překlenovacích úvěrech apod. zasílány. Z vyjádření Raiffeisen vyplynulo, že tabulku obsahující tyto informace zasílá Raiffeisen Ministerstvu financí ČR, Ministerstvu pro místní rozvoj ČR, České národní bance, Asociaci stavebních spořitelen, i jednotlivým stavebním spořitelnám. Tabulky jsou zpracovávány měsíčně.

75. Mezi dokumenty, které Úřad zajistil při místním šetření v MPSS, byly mimo jiné i grafy tržních podílů jednotlivých stavebních spořitelen, vypočtených podle počtu nově uzavřených smluv, cílových částek nově uzavřených smluv, počtu platných spořících smluv, naspořené částky a objemu poskytnutých překlenovacích úvěrů. Úřad se proto zaměřil na zjištění, proč a k čemu tyto údaje MPSS používala. Za tím účelem předvolal jako svědkyni Ing. Klucovou, zaměstnankyni MPSS.

76. Z výpovědi Ing. Klucové, tajemnice představenstva a dozorčí rady MPSS vyplynulo, že v rámci výkonu činnosti tajemnice dostává různé dokumenty. O ostatních stavebních spořitelnách dostává pouze ty údaje, které jsou povinně zveřejňovány a které jsou dostupné na internetu. Ke grafům tržních podílů svědkyně uvedla, že se jedná o interní materiál MPSS. Svědkyně rovněž uvedla, že nebyla účastníkem žádného jednání, na kterém by zástupci jednotlivých stavebních spořitelen projednávali společný postup při zvyšování poplatků za vedení účtu stavebního spoření a ani nebyla nikým o takovém jednání informována (spis str. 1493 až 1498).

77. S cílem získat další informace o způsobu a důvodech výměny informací o činnosti stavebních spořitelen, k níž mezi stavebními spořitelnami docházelo, vyslechl Úřad rovněž tajemníka Asociace Ing. Jana Pátka. Z výpovědi Ing. Pátka vyplynulo, že pravidelně měsíčně, přibližně k 10. dni měsíce, dostává od ČMSS souhrnnou tabulku s informacemi o počtu nových obchodů. Stejně tak pravidelně měsíčně, zhruba kolem 20. dne měsíce, dostává od Raiffeisen souhrnnou tabulku, která obsahuje údaje o nových obchodech a o úvěrových a spořících smlouvách za uplynulý měsíc. Údaje obsažené v tabulkách využívá Ing. Pátek ke komunikaci s veřejností a novináři, když je třeba, zpracuje Ing. Pátek údaje do tiskové zprávy Asociace, kterou následně posílá novinářům. Ze strany Asociace nejsou směrem k jednotlivým stavebním spořitelnám posílány žádné údaje týkající se počtu smluv, podílu na trhu, cílových částek a počtu úvěrů. Asociace informuje jednotlivé stavební spořitelny např. pouze o připravované legislativě, o jednáních vedených s Bankovní asociací, Asociací penzijních fondů, Evropským sdružením stavebních spořitelen apod. Ing. Pátek rovněž uvedl, že neví o tom, že by na půdě Asociace byly mezi zástupci jednotlivých stavebních spořitelen projednávány otázky týkající se poplatkové politiky jednotlivých stavebních spořitelen.

78. Úřad považoval v této souvislosti za nezbytné, aby se k dané věci vyjádřilo rovněž Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a Česká národní banka. Požádal proto původně obě instituce o písemné vysvětlení.

79. Z vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj ČR vyplynulo, že stavební spořitelny nemají zákonnou povinnost poskytovat tomuto ministerstvu jakékoliv informace, ale činí tak na základě vzájemné dohody. Data jsou tomuto ministerstvu poskytována Asociací stavebních spořitelen, a to v sumarizované podobě za jednotlivé spořitelny, tak souborně za všechny stavební spořitelny. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR z tohoto podkladu čtvrtletně zpracovává sumarizované tabulky a grafy a následně je uveřejňuje na svých webových stránkách pod menu "Bytová politika". Jedná se vždy o agregovaná data za všechny stavební spořitelny bez specifikace procentních podílů jednotlivých stavebních spořitelen na trhu. S jednotlivými stavebními spořitelnami není dané ministerstvo v přímém kontaktu; komunikuje o sumarizovaných údajích vždy s tou spořitelnou, která data po určitou dobu shromažďuje a poté je - sumarizované - zpětně rozesílá jednotlivým dalším stavebním spořitelnám, Ministerstvu pro místní rozvoj ČR a Ministerstvu financí ČR.

80. Z vyjádření České národní banky vyplynulo, že stavební spořitelny stejně jako jiné banky (ve smyslu zákona 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů) předkládají České národní bance výkazy a hlášení podle opatření České národní banky, kterým se stanoví předkládání výkazů bankami a pobočkami zahraničních bank České národní bance. Součástí těchto hlášení však nejsou informace o procentním podílu stavebních spořitelen na trhu. V rámci bankovního dohledu si Česká národní banka vyžádala v červnu 2000 po tehdejším předsedovi Asociace (RNDr. Petr Kielar) souhrnné informace za stavební spořitelny dostupné Asociaci. Tyto údaje byly posílány pravidelně počínaje datem 30.9.2000 v téměř nezměněné podobě. Poslední údaje obdržela Česká národní banka dne 31.5.2004. Tyto údaje však Česká národní banka stavebním spořitelnám zpětně nesděluje.

81. Raiffeisen v průběhu řízení oznámila Úřadu, že představenstvo Raiffeisen na svém zasedání dne 20.7.2004 rozhodlo o ukončení účasti Raiffeisen na dohodě o shromažďování, zpracovávání a následném rozesílání statistických přehledů o stavebním spoření s tím, že informační povinnost vyplývající na základě zákona o stavebním spoření, bude Raiffeisen plnit vůči příslušným orgánům státní správy výlučně přímo a nezávisle na ostatních stavebních spořitelnách. V této souvislosti Raiffeisen navrhla vložit do rozhodnutí Úřadu závazek spočívající v přijetí interních opatření zajišťujících plnění rozhodnutí představenstva o ukončení účasti Raiffeisen na uvedené dohodě a závazek předložit Úřadu informaci o přijatých opatřeních. SSČS k výměně informací Úřadu oznámila podáním ze dne 3.8.2004, že s ohledem na správní řízení vedené Úřadem přestává s okamžitou platností zasílat údaje Ministerstvu financí ČR, Ministerstvu pro místní rozvoj ČR a České národní bance ve stávajícím rozsahu a frekvenci. Dosud vždy považovala rozsah a frekvenci zasílaných údajů za požadavek, který vzešel výhradně od výše zmíněných příjemců předmětných údajů, a považovala je za nezbytné pro činnost uvedených státních orgánů v oblasti výkaznictví či statistiky. V průběhu dalšího řízení pak SSČS informovala Úřad o tom, že od rozšíření předmětu správního řízení (sdělení doručeno dne 23.6.2004) již žádné údaje neposkytovala.

82. K tomu Úřad předně uvádí, že předmětné řízení je ve věci dohody o výměně informací vedeno pro možné narušení hospodářské soutěže na trhu stavebního spoření. Úřad v žádném případě nezpochybňuje nárok shora uvedených státních orgánů a institucí na poskytování údajů a informací ze strany jednotlivých stavebních spořitelen - a to vždy v souladu s právními předpisy individuálně, za každého účastníka řízení zvlášť.

83. Podáním ze dne 10.8.2004 informovala ČMSS Úřad o svém dopise zaslaném ministru financí ČR, v němž sděluje, že z dosavadního průběhu řízení vedeného Úřadem lze dovodit, že ve způsobu shromažďování a zpracovávání statistických informací a dat o činnosti stavebních spořitelen, které jsou zasílány příslušným institucím (vždy jednou ze spořitelen za všechny v přehledné formě), je spatřováno možné porušení zákona. Dále uvádí, že bude nucena dočasně, do vyjasnění celé situace, pozastavit poskytování informací, a to i s vědomím nepříznivého dopadu na informovanost MFČR o vývoji v sektoru stavebního spoření. ČMSS rovněž žádá o vyjasnění situace, aby mohla i nadále řádně plnit svou "zákonem stanovenou" informační povinnost. Později Úřad informovala o tom, že za červenec 2004 (ani později) již statistické údaje ve výše popsané formě neposkytla.

84. Úřad odkazuje na shora uvedené. Informační povinnost vyplývající pro jednotlivé stavební spořitelny ze zákona o stavebním spoření je povinností uloženou na základě této normy neurčitému počtu subjektů (tj. každému, kdo splní podmínky hypotézy dané právní normy), z nichž je každý individuálně povinen tuto svoji zákonnou povinnost splnit. Řádné a samostatné plnění povinností ukládaných na základě právních předpisů, které jsou součástí právního řádu ČR, Úřad v žádném případě nezpochybňuje. V této souvislosti je nutno uvést, že ani zákon o stavebním spoření, ani jiná norma, neukládá stavebním spořitelnám povinnost zpracovávat přehledy daných informací a údajů i za jiné spořitelny a zasílat je příslušným orgánům v agregované podobě. S ohledem na počet soutěžitelů působících na trhu stavebního spoření v ČR (celkem pouze šest subjektů) se vytváření agregovaných údajů a celkových přehledů informujících o "stavu" v daném sektoru nejeví obtížným a stát takovou povinnost na soutěžitele na základě žádného právního předpisu nepřenesl. Co se týče případných jednání a dohod mezi soutěžiteli - stavebními spořitelnami a některými orgány státní správy o formě, v níž budou předmětné informace zasílány, je třeba uvést, že pouhá přítomnost pracovníka státního orgánu při takovém jednání nezbavuje soutěžitele povinnosti chovat se takovým způsobem, aby mezi sebou navzájem nenarušovali fair soutěž (viz i dále, část odůvodnění tohoto rozhodnutí "Právní posouzení").

85. V této souvislosti je třeba doplnit, že účastníci řízení HYPO a Wüstenrot sdělili Úřadu, že účast na výměně statistických přehledů, resp. na dohodě o výměně informací, ukončili v květnu roku 2004; účastník řízení MPSS pak v červenci 2004. Plnění dohody v původní kvalitě tak, jak byla uzavřena dne 18.12.1997, tedy skončilo již v měsíci květnu roku 2004.

86. V průběhu řízení navrhovali jeho účastníci opakovaně provedení výslechu dalších svědků, a to Mgr. Libuše Horákové, zaměstnankyně Ministerstva financí ČR, paní Blanky Burdové či paní Ing. arch. Daniely Grabmüllerová, MBA, zaměstnankyň Ministerstva pro místní rozvoj ČR a Ing. Hany Routové a Ing. Romana Lasnovského, zaměstnanců České národní banky, a sice za účelem podání objasnění a vysvětlení k důvodům, proč účastníci řízení vypisují údaje do tabulek a k jakým účelům slouží údaje v tabulkách vyměňovaných mezi účastníky správního řízení.

87. V pokračujícím prvostupňovém řízení byli v souladu s obsahem druhoinstančního rozhodnutí vyslechnuti tito pracovníci výše uvedených ústředních orgánů státní správy: Mgr. Libuše Horáková, vedoucí Oddělení stavebního spoření Ministerstva financí ČR, Ing. arch. Daniela Grabmüllerová, MBA, ředitelka Odboru bytové politiky a zastupující náměstkyně pro bytovou politiku Ministerstva pro místní rozvoj ČR, Ing. Roman Lasnovský, inspektor bankovního dohledu České národní banky (dále též jen ČNB"), a Mgr. Jaroslav Kubečka, vedoucí Oddělení analýz Odboru bytové politiky Ministerstva pro místní rozvoj ČR.

88. Svědkyně Horáková potvrdila, že MFČR dohodlo s tehdejším sdružením stavebních spořitelen (Pracovní sdružení stavebních spořitelen, nyní Asociace stavebních spořitelen) nejpozději v roce 1997 čtvrtletní předávání informací o stavebním spoření (a to i pro potřeby Ministerstva pro místní rozvoj ČR), přičemž předtím zpracovávalo MFČR informace o stavebním spoření samostatně. Informace byly doplněny o informace ve vazbě na poskytování úvěrů, aby byl získán celkový přehled o vývoji systému stavebního spoření v ČR. MFČR mělo zájem vědět, jak efektivně bude systém stavebního spoření, resp. státní podpora využita. Svědkyně rovněž uvedla, že Pracovní sdružení stavebních spořitelen nabídlo MFČR, že by veškeré údaje za 6 stavebních spořitelen pravidelně čtvrtletně shromažďovala jedna stavební spořitelna od ostatních stavebních spořitelen a přehled požadovaných informací v jednotné struktuře předávala MFČR. Na tomto systému se pak již nic neměnilo - v současnosti probíhá jednání o úpravě struktury předávaných informací v závislosti na změně výše státní podpory od 1.1.2004. Co se týče obsahu předávaných tabulek, odkázala svědkyně na údaje předané Úřadu v rámci první fáze prvostupňového řízení (tj. před prvním vrácením věci k dalšímu řízení a rozhodnutí). Údaje o podílu jednotlivých stavebních spořitelen na trhu MFČR nevyžadovalo a nevyžaduje - tyto informace ke své činnosti nepotřebuje. Zpětně MFČR předává jen souhrnné údaje o všech spořitelnách a nově je zveřejňuje i na internetových stránkách. Návrh obsahu a periodicity předávaných informací vyšel od Pracovního sdružení stavebních spořitelen, forma předávání informací byla dohodnuta mezi svědkyní a skupinou informatiků - pracovníků stavebních spořitelen. MFČR ovlivnilo obsah zpracovávaných tabulek, co se týče informací významných pro jeho činnost. Svědkyně svojí výpovědí potvrdila údaje získané Úřadem již v předchozí fázi prvoinstančního řízení.

89. Svědkyně Grabmüllerová uvedla, že Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (dále též jen "MMR") využívá pro účely zabezpečování politiky bydlení v širším pojetí i nástroje, které jsou v přímé kompetenci jiných resortů. MMR se snaží zjišťovat a zveřejňovat i některé základní údaje o sociálních dávkách v oblasti bydlení, daňových úlevách, zateplování bytových domů a stavebním spoření. Údaje o stavebním spoření získává MMR od Ministerstva financí ČR, popř. od Asociace stavebních spořitelen. Publikuje pouze agregovaná data týkající se např. počtu smluv, vyplacené státní podpory, průměrné výše státní podpory, počtu úvěrů apod. Jedná se zásadně o souhrnná data za celý systém stavebního spoření v ČR. Některá data jsou podrobněji členěná, např. počet a objem úvěrů na překlenovací úvěry a řádné úvěry. Další souhrnnou informací je účel použití úvěru ze stavebního spoření, zejména členění na novou výstavbu a rekonstrukce. Periodicita předávání informací je čtvrtletní. V podrobnostech doporučila svědkyně dotázat se jejího podřízeného, Mgr. Jaroslava Kubečky, vedoucího Oddělení analýz Odboru bytové politiky Ministerstva pro místní rozvoj ČR, kterého Úřad následně vyslechl (viz dále). Svědkyně Grabmüllerová dále uvedla, že v červenci 2004 oznámila MMR tehdy předsedající spořitelna z Asociace stavebních spořitelen, že ukončuje sbírání a distribuci statistických přehledů, a to bez udání důvodu. Informace o podílu na trhu MMR nepotřebovalo a nevyžadovalo. Cílem shromažďování údajů o stavebním spoření bylo poskytnout veřejnosti souhrnné informace o smlouvách, objemech a výši státní podpory a účelech užití úvěrů. O jiné informace MMR nemělo zájem. Co se týče počátku spolupráce se sdružením stavebních spořitelen, potvrdila svědkyně, že zhruba v roce 1999 se MMR seznámilo se systémem předávání informací, který využívalo Ministerstvo financí ČR a média. MMR požádalo dopisem signovaným tehdejším vrchním ředitelem sekce bytové politiky o zasílání daných informací ve formě a obsahu, v jakých byly ze strany Asociace stavebních spořitelen k dispozici.

90. Svědek Lasnovský v rámci podání svědecké výpovědi sdělil, že ČNB vyžaduje od stavebních spořitelen údaje v rámci bankovního dohledu. Potvrdil rovněž informace, které již ČNB Úřadu zaslala. ČNB se se systémem předávání informací za stavební spořitelny (viz výše) seznámila v roce 2000 a požádala Asociaci stavebních spořitelen, aby rovněž ČNB tyto údaje získávala. O informace o tržním podílu neměla ČNB zájem, svědek potvrdil, že tyto údaje však byly v tabulkách obsaženy. Zpětně ČNB žádné údaje neposkytuje.

91. Svědek Kubečka uvedl nad rámec informací získaných Úřadem od MMR a na základě výslechu jeho nadřízené - Ing. arch. Daniela Grabmüllerové, MBA, že MMR mělo a má zájem o podrobnější informace týkající se sektoru stavebního spoření (např. poměr velikosti průměrné splátky úvěru ze stavebního spoření a velikosti příjmu domácnosti apod.), tyto údaje však stavební spořitelny ani např. jiné státní instituce a orgány neshromažďují. Asociace stavebních spořitelen po zahájení řízení Úřadem přestala na MMR údaje zasílat. Co se týče struktury a periodicity zasílání těchto údajů, odkázal na informace již Úřadu poskytnuté. Osobní jednání mezi zástupci MMR a Asociace stavebních spořitelen se dle vyjádření svědka nekonalo. Spolupráce probíhala formou vzájemné korespondence či telefonicky. Vlastní koncepce tabulek obsahujících předávané údaje od Asociace stavebních spořitelen byla ze strany MMR pouze akceptována, nedošlo k žádné úpravě na žádost tohoto ministerstva. Individuální údaje či konkrétně údaje o podílu na trhu MMR pro svoji činnost nepotřebovalo.

92. Úřad dále v řízení zkoumal periodicitu, způsob, obsah a rozsah informování veřejnosti o stavebním spoření prostřednictvím tisku a dalších hromadných sdělovacích prostředků, včetně internetových stránek jednotlivých účastníků řízení a Asociace stavebních spořitelen. Úřad přitom vyšel zejm. z velmi podrobných informací doložených účastníky řízení v rámci jejich vyjádření činěných v průběhu správního řízení a rovněž např. z obsahu zmíněných internetových stránek. Bylo zjištěno, že jednotlivé stavební spořitelny (včetně jejich Asociace) informují veřejnost spíše nepravidelně, často s odstupem několika měsíců. Některé stavební spořitelny (zejm. ČMSS) poskytují poměrně podrobné informace o vlastní činnosti, avšak zpravidla jako souhrnné údaje za uplynulé pololetí či kalendářní rok (včetně např. údajů o hospodaření společnosti, řešení aktuálních problémů spojených se změnou legislativy apod.). Většina účastníků řízení informovala veřejnost prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků zejména o zisku dosaženém danou společností za konkrétní období a o celkovém počtu uzavřených smluv o stavebním spoření (a to zpravidla ve srovnání s předchozím rokem). Menší soutěžitelé (např. Wüstenrot) informovali veřejnost prostřednictvím masmédií, zejm. tisku, daleko méně často a méně podrobně než větší soutěžitelé (zejm. ČMSS). Veřejnost byla také zpravována spíše o situaci v sektoru stavebního spoření obecně (tj. jaký počet občanů/subjektů v tuzemsku má uzavřenu smlouvu o stavebním spoření, jaké jsou celkové objemy čerpaných úvěrů a cílových částek atd.), než o přesných údajích za jednotlivé hráče na trhu. Běžně informovala média obyvatele ČR s periodicitou tří a více měsíců, zpravidla za kalendářní čtvrtletí či v rámci bilancování uplynulého roku. Vlastní zveřejňování informací konkrétními subjekty stavebního spoření (ať už účastníky řízení nebo jejich sdružením) lze charakterizovat jako nepravidelné a spíše nárazové, co se týče obsahu a rozsahu sdělovaných informací (často se jednalo spíše o formu reklamy, než prosté sdělení příslušných údajů). V žádném případě se nelze ztotožnit s tvrzením účastníků řízení obsaženým ve správním spise, že by na základě vzájemně vyměňovaných informací (viz výše) pravidelně ve stejném rozsahu zpravovali veřejnost o svém jednání v soutěži na trhu a jeho aktuálním stavu a výsledcích, včetně např. vývoje tržních podílů v čase. Rovněž nebylo zjištěno, že by informování s takovou periodicitou (měsíčně) a v takovém rozsahu (viz tabulky popisované výše) spotřebitelé služeb účastníků řízení (či zájemci o ně) požadovali. Pro orientaci těchto spotřebitelů i novinářů v nabídkovém portfoliu, včetně ceny, mají všichni účastníci zřízena informační centra, telefonní linky i např. e-mailové kontakty a rovněž dávají k dispozici aktuální obchodní podmínky v rámci sítě svých poboček.

Obsah Znaleckého posudku

93. Jak již bylo shora uvedeno, byl v tomto prvoinstančním řízení proveden důkaz Znaleckým posudkem.

94. Tento Znalecký posudek se konkrétně ohledně fáze spořící zabývá zejména výší státní podpory a její výplatou, zdaněním úroků a stanovením poplatků. Co se týče zákonné regulace stavebního spoření - úvěrová fáze, poukazuje tento posudek zejména na zákonnou regulaci maximální výše rozdílu mezi úrokovou sazbou z vkladů a úrokovou sazbou z úvěrů, na délku čekací doby na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření a na účelovost poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Závěrem této pasáže Znalecký posudek shrnuje, že zákon o stavebním spoření vymezuje výši státní podpory (u smluv uzavřených do 31. 12. 2003 činí poskytovaná záloha státní podpory 25 % z ročně uspořené částky, maximálně však z částky 18.000,- Kč, u smluv uzavřených od 1. 1. 2004 činí poskytovaná záloha státní podpory 15 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce, maximálně však z částky 20.000,- Kč, viz i dále), která umožňuje dosažení vysoké výnosnosti uložených peněžních prostředků. Zároveň je však výplata státní podpory vázána na pevně stanovenou dobu spoření, která činí 5 let u smluv uzavřených do 31. 12. 2003 a 6 let u smluv uzavřených od 1. 1. 2004. Tím je vlastně i po tuto dobu omezen přechod účastníka stavebního spoření ke konkurenčnímu subjektu. Zákon dále reguluje výši úročení řádných úvěrů (rozdíl mezi úrokovou sazbou z vkladů a úrokovou sazbou z úvěru ze stavebního spoření může činit nejvýše 3 procentní body) a obsahuje omezení dalších činností stavebních spořitelen, především v oblasti investování. Regulace úplaty za vedení účtu se v zákoně objevuje až po novele zákona o stavebním spoření provedené zákonem č. 161/2006 Sb. (viz i pozn. č. 1 výše).

95. Znalecký posudek dále provádí rozbor odlišností produktu stavebního spoření od jiných produktů spořícího a úvěrového charakteru, když identifikuje maximální výnosnost subproduktu stavebního spoření - spoření z pohledu klienta stavební spořitelny. Znalecký posudek dospívá k závěru, že výnosnost stavebního spoření - spoření je díky státní podpoře oproti ostatním spořícím produktům na finančním trhu výrazně vyšší. Z porovnání subproduktu stavebního spoření - spoření s obdobně rizikovými alternativami pak vyplývá, že stavební spoření má při zachování stejného rizika nejméně trojnásobnou výnosnost ve srovnání s obdobnými produkty poskytovanými bankami (terminované vklady). Identifikací úročení a porovnáním s alternativami subproduktu stavební spoření - úvěr vyplynulo, že se tržní úrokové sazby (do 31. 12. 2001 sazby z hypotéčních úvěrů bez dotací) pohybovaly nad úrovní úrokových sazeb z úvěrů poskytovaných stavebními spořitelnami. Od roku 2002 se však rozdíl postupně snižuje.

96. V kapitole 05 se Znalecký posudek zabývá rozborem významu jednotlivých subproduktů (tj. fází spořící a úvěrovou) pro podnikání účastníků řízení (problematika rentability). Rozbor rentability stavebních spořitelen ve fázi stavebního spoření - spoření ukázaly, že je možné s touto fází dále pracovat jako se samotným subproduktem, neboť dosažená rentabilita subproduktu v relevantním období dostačovala s vysokou pravděpodobností k úhradě ekonomických nákladů. Pokud jde o rentabilitu vlastního kapitálu subproduktu stavební spoření - úvěr, uvádí Znalecký posudek (kapitola 05/04), že výsledky vykazují rostoucí trend. Znalecký posudek dospěl k závěru, že poskytování úvěrů je vysoce rentabilní činností (rentabilnější než fáze stavební spoření - spoření), což umožňuje posuzovat tuto fázi jako samostatný produkt.

97. Znalecký posudek v kapitole 06 hodnotí charakter trhu jednotlivých subproduktů. Pro zjištění charakteru trhu subproduktu stavební spoření - spoření uvádí Znalecký posudek jeho klíčové znaky, kterými jsou i) povinná minimální doba spoření nutná pro získání státního příspěvku, ii) vyplácení státního příspěvku v dané maximální výši, iii) nemožnost spotřebitele přecházet mezi stavebními spořitelnami v průběhu spoření, iv) neexistence omezení pro případnou změnu poplatku za vedení účtu pro účastníky stavebního spoření, v) skutečnost, že cílovou skupinou subproduktu jsou přímí koncoví zákazníci, a z tohoto důvodu lze uvažovat spíše s malým vlivem finančních zprostředkovatelů či poradců, a vi) existence vysokého množství údajů ovlivňujících efektivní srovnání stavebních spořitelen s různou dostupností v průběhu relevantního období. Znalecký posudek dále uvádí, že jedním z nejpodstatnějších znaků subproduktu stavební spoření - spoření je existence státního příspěvku k limitnímu maximálnímu vkladu. Existence příspěvku od subjektu, jehož cílem není maximalizace zisku a který získává zdroje prostřednictvím veřejných financí, vede k posunu výnosnosti subproduktu stavební spoření - spoření nad přímku cenných papírů. Při zohlednění faktu, že nenahraditelnost subproduktu stavební spoření - spoření je způsobena zejména státním příspěvkem, je podle Znaleckého posudku možné považovat tento subprodukt za produkt výrazně homogenní. Znalecký posudek považuje pak trh, na kterém se střetává nabídka subproduktu stavební spoření - spoření s poptávkou po tomto produktu ze strany skutečných či potenciálních účastníků za relevantní trh ve smyslu § 2 odst. 2 zákona.

98. Naopak co se týče subproduktu stavební spoření - úvěr, nepovažuje jej Znalecký posudek za trh, na kterém se střetává nabídka s poptávkou po tomto subproduktu, tedy za relevantní trh ve smyslu § 2 odst. 2 zákona. Jako relevantní trh vymezil Znalecký posudek pro účely subproduktu stavební spoření - úvěr trh úvěrů pro financování bytových potřeb.

99. V části 06/03/02 pak Znalecký posudek hodnotí potenciální škodlivost informací z pohledu přerozdělení užitku mezi stavební spořitelny a účastníky stavebního spoření. V případě subproduktu stavební spoření - spoření existuje velmi silný motiv pro případné, přinejmenším částečné, přerozdělení celkového užitku ze stavebního spoření od účastníků stavebního spoření směrem ke stavebním spořitelnám. Tento fakt je dle Znaleckého posudku zapříčiněn velmi vysokou výhodností subproduktu stavební spoření - spoření ve vztahu k jiným spořícím příležitostem s obdobnou rizikovostí. Stavební spořitelny pro dosažení částečného přerozdělení užitku mohou primárně využít neregulovaných, omezeně zveřejňovaných parametrů typu poplatků. Informace sdílené na základě dohody o výměně informací pak podle Znaleckého posudku mohou posloužit jako základ pro test nedokonalé informovanosti účastníků stavebního spoření, a to díky možnosti sledovat vývoj tržních podílů v závislosti na zhoršení některých neregulovaných parametrů subproduktu stavební spoření - spoření. Informace o relevantním trhu stavební spoření - spoření neztrácejí svoji relevanci ani v případě jejich zveřejnění, neboť je při svém rozhodování nemohou fakticky využít jiné subjekty než stavební spořitelny. Výrazně nižší prostor pro přerozdělení užitku je u subproduktu stavební spoření - úvěr, neboť účastníci stavebního spoření mají volnost rozhodnout se při financování svých bytových potřeb mezi hypotékou či stavebním spořením.

100. Znalecký posudek dále provádí analýzu možnosti přerozdělení ekonomického prospěchu jednotlivých subproduktů (kapitola 07), a to z důvodu sdílení informací dle dohody o jejich výměně. Znaleckým ústavem byla provedena analýza využitelnosti sdílených informací s ohledem na možný dopad na přerozdělení ekonomického prospěchu ze stavebního spoření od účastníků stavebního spoření, tj. klientů účastníků řízení, ke stavebním spořitelnám, tj. účastníkům řízení, a to zvlášť pro subprodukt stavební spoření - spoření a subprodukt stavební spoření - úvěr.

101. Souhrnně lze přitom uvést, že ze Znaleckého posudku vyplývá, že v případě subproduktu stavební spoření - spoření mohly stavební spořitelny na základě dohody o výměně informací získat jiným způsobem nedostupné informace, které mohly použít pro přerozdělení ekonomického prospěchu ze stavebního spoření. Tyto informace identifikuje Znalecký posudek jako informace o vývoji počtu smluv a cílových částek stavových i přírůstkových; jejich potenciál využitelnosti je shledán v testu reakce zejména potenciálních účastníků stavebního spoření na změny parametrů stavebního spoření, které nejsou účastníky řízení zdůrazňovány. Dopad je pak shledán v rychlejším přenosu cenového rozhodnutí jednoho účastníka řízení do cen ostatních účastníků řízení, resp. díky okamžité možnosti testu míry nedokonalé informace u účastníků stavebního spoření mohlo docházet k cenovým změnám, které by jinak nenastaly. Znalecký posudek naproti tomu uvádí, že existuje jen velmi malý potenciál využití relevantních informací pro přerozdělení ekonomického prospěchu ze subproduktu stavební spoření - úvěr. Tato skutečnost je dána nízkým informačním potenciálem sdílených informací pro změnu chování staveních spořitelen, které by mohlo vést k přerozdělení ekonomického prospěchu a výrazným regulativním omezením, které vedlo k tomu, že stavební spořitelny se mohly při poskytování úvěrů ze stavebního spoření pohybovat pouze blízko hranice minimální výnosnosti ve vztahu k alternativnímu použití zdrojů formou investic do málo rizikových dluhopisů.

102. V kapitole 08 Znalecký posudek na základě analýzy dalších možných změn chování stavebních spořitelen uvádí, že informace obsažené ve statistickém přehledu mají též informační význam vyjadřující výkonnost jednotlivých obchodních modelů nebo marketingových mixů zvolených jednotlivými stavebními spořitelnami. Lze tak přitom získat informace o dynamice jednotlivých stavebních spořitelen z pohledu počtu uzavíraných smluv a nově uzavíraných cílových částek, dynamice jednotlivých stavebních spořitelen v poskytování úvěrů ze stavebního spoření či překlenovacích úvěrů a dynamice jednotlivých stavebních spořitelen v jednotlivých podskupinách úvěrů. Podle Znaleckého posudku mohou tyto kvalitativní informace při vysoké uniformitě poskytovaného produktu indikovat úspěšnost jednotlivých subjektů v distribučních kanálech produktu stavebního spoření, případně celého marketingového mixu. Jinými slovy lze provést podrobnou analýzu úspěšnosti konkurenčního obchodního modelu, což může vést k přejímání prvků, které považuje daný subjekt za klíčové pro úspěšnost konkurenčního subjektu.

103. Na závěr hodnotí Znalecký posudek dopady sdílení informací dle dohody o výměně informací (kapitola 09). Na základě provedených analýz identifikuje Znalecký posudek dopady sdílených informací na chování účastníků dohody, a to vůči zákazníkům příslušných stavebních spořitelen s dopadem na přerozdělení ekonomického prospěchu ze stavebního spoření, vůči svým zákazníkům bez dopadu na přerozdělení ekonomického prospěchu ze stavebního spoření a vůči sobě navzájem, tj. vůči dalším účastníkům dohody o výměně informací.

Ekonomická analýza

104. Účastník řízení SSČS v průběhu správního řízení předložil dokument Ekonomická analýza chování subjektů na trhu stavebního spoření (dále též jen "Ekonomická analýza"). Dokument s podtitulem "odborný posudek" zpracovali Ing. Alena Zemplinerová, CSc., vědecká pracovnice Národohospodářského ústavu akademie věd České republiky, a Ing. Patrik Paneš, interní doktorand na Vysoké škole ekonomické. Posudek je datován dnem 29. března 2005. Úřad podotýká, že Ekonomická analýza byla zpracována v době, kdy předmět správního řízení byl vymezen šířeji.

105. Cílem posudku je podle autorů na základě analýzy chování stavebních spořitelen během let 1999 až 2003 odpovědět na otázku, zda je zvýšení poplatků souvisejících se stavebním spořením možné považovat za výsledek zakázané dohody o výměně informací nebo zda existuje jiné racionální vysvětlení pro chování SSČS v daném období.

106. Ekonomická analýza obsahuje 4 části. V první části autoři analyzovali trh stavebního spoření a poplatkové strategie stavebních spořitelen v období let 1999 - 2003. Cílem této části analýzy bylo zjistit, zda chování subjektů na trhu stavebního spoření lze považovat za jednání ve shodě. Druhá část Ekonomické analýzy se zabývá posouzením vnějších ekonomických podmínek za účelem zjištění, zda došlo v letech 1999 - 2003 k radikální změně těchto podmínek a zda lze považovat zvýšení poplatků za reakci na změnu vnějších ekonomických podmínek. V třetí části autoři rozebrali vnitřní hospodaření SSČS a ve čtvrté části se zabývali výměnou informací na trhu stavebního spoření a charakterem těchto informací. Ekonomická analýza rovněž obsahuje shrnutí výsledků.

107. Úřad se bude v dalším textu podrobněji zabývat pouze čtvrtou částí Ekonomické analýzy, neboť tato část je relevantní k aktuálnímu předmětu řízení a konstatovanému správnímu deliktu. Autoři v této části analýzy uvádějí, že do činnosti stavebních spořitelen zasahuje Ministerstvo financí, které vyžaduje informace a zveřejňuje je za účelem zvýšení transparentnosti a stability na trhu stavebního spoření. Dle analýzy měly vyměňované informace historický a veřejný charakter; šlo o informace o tržních podílech za minulá období, z jejichž znalosti nelze usuzovat na poplatkovou politiku konkurentů do budoucna.

108. Úřad při hodnocení Ekonomické analýzy musí konstatovat, že její autoři nevycházejí v relevantní čtvrté části ze správných a úplných vstupních informací. Vyměňované informace dle jejich názoru byly historické, veřejné a týkaly se údajů o tržních podílech spořitelen. Jak Úřad uvádí již v kapitole Zjištěné skutečnosti, stavební spořitelny si přes Asociaci stavebních spořitelen vyměňovaly statistické přehledy o nových obchodech, o stavu platných smluv o stavebním spoření, o výpovědích po uplynutí pětileté vázací lhůty, o nových překlenovacích úvěrech, o stavu platných překlenovacích úvěrů atd., a to s měsíční periodicitou. Informace opakovaně a dlouhodobě vyměňované s měsíční frekvencí nelze považovat za historické; jde naopak o údaje vysoce aktuální, z jiných zdrojů nezjistitelné (viz i dále v části tohoto rozhodnutí Právní posouzení). Z podkladů založených ve spise rovněž jednoznačně vyplývá, že sdílené informace nebyly veřejně dostupné v takovém rozsahu a s tak častou aktualizací. I kdyby však došlo ke zveřejnění všech údajů, které si spořitelny vyměňovaly, tato skutečnost by nemohla vést ke zpětné legalizaci takového jednání. Ekonomická analýza též úplně pomíjí rozsah vyměňovaných informací, když se zabývá pouze hodnocením výměny údajů o tržních podílech stavebních spořitelen. Předmětem výměny však byly velmi podrobné individuální údaje - viz výše. Úřad konstatuje, že Ekonomická analýza vychází ze skutečností a úvah, které neodpovídají skutkovým závěrům vyplývajícím z ostatních důkazů obsažených ve spise, proto její závěry správní orgán nemohl v rozhodování zohlednit.

Rozklady

109. Proti prvnímu prvostupňovému rozhodnutí Úřadu č.j. S 67/04-4900/04-ORP ze dne 24.8.2004 podali všichni účastníci řízení řádné opravné prostředky, o nichž předseda Úřadu rozhodl svým rozhodnutím č.j. R 39-44/2004 ze dne 24.8.2005. Námitky účastníků řízení obsažené v rozkladech byly vypořádány uvedeným rozhodnutím předsedy Úřadu a dále pak byly zohledněny správním orgánem prvního stupně při novém projednání a rozhodnutí věci (viz rozhodnutí Úřadu č.j. S 67/04-6460/05-SOHS I. ze dne 2.12.2005). Proti druhému prvostupňovému rozhodnutí Úřadu č.j. S 67/04-6460/05-SOHS I. ze dne 2.12.2005 podali všichni účastníci řízení rozklad k předsedovi Úřadu (str. 3561 až 4164 spisu).

110. Účastníci řízení se ve svých rozkladech ohrazovali proti vymezení relevantního trhu ze strany Úřadu s tím, že dle jejich názoru je třeba při věcném vymezování relevantního trhu vycházet z pohledu spotřebitele. Účastníci zejména poukazovali na skutečnost, že produkty stavebních spořitelen a ostatní finanční produkty si konkurují a jsou tak zastupitelné (přijímání vkladů a poskytování úvěrů klientům stavebních spořitelen vykazuje dle účastníků řízení charakteristiky společné jiným produktům, jež jsou poskytovány klasickými bankami; dále účastníci pokazují na shodné charakteristiky přijímání vkladů v rámci stavebního spoření s produkty investičních a penzijních fondů). Závěry o zastupitelnosti produktů stavebního spoření s produkty klasických bank a investičních a penzijních fondů, jsou dle názoru účastníků řízení podpořeny dokumentem Ekonomická analýza chování subjektů na trhu stavebního spoření, vypracovaný Ing. Alenou Zemplinerovou, CSc. a Ing. Patrikem Panešem, ze dne 29. 3. 2005. Pokud jde o spořící část stavebního spoření, existují vedle státní podpory a pevně sjednané výše úroku rovněž další kritéria, ke kterým spotřebitel při svém rozhodování o volbě konkrétního produktu přihlíží (např. výše úrokové sazby, možnost předčasného výběru uložené sumy, náklady spojené s vedením účtu apod.). Naopak, státní příspěvek není pro spotřebitele rozhodující, rozhodná je naopak výše výnosů a státní příspěvek je pouze jednou z forem zhodnocení vkladu. Ze skutečnosti, že dochází ke změnám v počtu účastníků stavebního spoření, účastníci dovozují, že si produkty stavebních spořitelen a ostatní finanční produkty konkurují, a jsou tak zastupitelné.

111. Účastníci ve svých rozkladech zpochybnili závěry správního orgánu prvního stupně, pokud jde o existenci jediného trhu - trhu stavebního spoření, jakož i o nezastupitelnosti úvěrů ze stavebního spoření s jinými úvěrovými produkty. Dle účastníků řízení úvěry stavebního spoření soutěží s hypotečními úvěry, a proto by relevantní trh měl být vymezen tak, aby zahrnoval jak úvěry ze stavebního spoření, tak hypoteční úvěry. Za nesprávný považují účastníci řízení rovněž závěr správního orgánu prvního stupně ohledně charakteru jím vymezeného relevantního trhu, tj. že se jedná o trh vysoce koncentrovaný s malým počtem soutěžitelů a trh se stabilními tržními podíly.

112. Dále účastníci řízení namítali neurčité časové vymezení jednání, v němž je spatřován správní delikt, pokud jde o jeho ukončení (z doplněných výslechů svědků vyplynulo, že již v květnu roku 2004 došlo konkludentním jednáním k ukončení dohody o výměně informací). V souvislosti s určením konce protisoutěžního jednání napadají někteří účastníci řízení nerovný přístup správního orgánu prvního stupně, který zohlednil prohlášení společností Raiffeisen a Hypo o ukončení participace na dohodě o výměně informací, nikoli však již obdobná prohlášení soutěžitelů Wüstenrot či ČMSS.

113. Dle účastníků řízení správní orgán prvního stupně pochybil, když v napadeném rozhodnutí neupřesnil výčet vyměňovaných informací, jejichž výměnou mělo k narušení hospodářské soutěže dojít. Účastníci řízení jsou toho názoru, že jimi uzavřená dohoda o výměně informací neporušila § 3 odst. 1 zákona, neboť nenarušila a ani nemohla narušit hospodářskou soutěž v oblasti stavebního spoření. Samotná povaha vyměňovaných informací totiž neumožňovala narušení hospodářské soutěže. Vyměňované informace se týkaly minulosti, a tudíž neměly jakoukoli vypovídací hodnotu o budoucí obchodní strategii jednotlivých účastníků. Pro určování obchodní strategie jsou dle jejich názoru rozhodné informace marketingové, inzertní či informace o obchodní činnosti, ty však předmětem výměny informací nebyly. Účastníci řízení konstatují, že vyměňované informace netvořily jejich obchodní tajemství, přičemž konečná tabulka byla automaticky zasílána ČTK a dalším subjektům, např. státním orgánům (MFČR, MMR, ČNB) sdělovacím prostředkům či veřejnosti. Vyměňované informace měly charakter statistických údajů, nebyly citlivé a byly běžně dostupné, což vyplývá z rozsáhlé informační povinnosti účastníků vůči státním orgánům a dále z toho, že velké množství informací účastníci poskytovali a poskytují veřejnosti zcela dobrovolně. Účastníci řízení poukazují dále na skutečnost, že trh stavebního spoření není svým charakterem trhem, kde by bylo možné okamžitě přistoupit ke změnám obchodních či marketingových strategií z důvodu právní regulace, náročnosti a rozsahu případných obchodních a marketingových změn. Podle účastníků správní orgán prvního stupně rovněž pochybil, když nezohlednil rozdílnost produktů jimi nabízených, tedy že výměna informací se netýkala homogenních produktů.

114. Podle názoru účastníků řízení samotný právní rámec podnikání na trhu stavebního spoření vylučoval možnost porušení § 3 odst. 1 zákona. Uvádějí, že pro jejich dlouhodobou obchodní strategii mají zásadní význam všeobecné obchodní podmínky. Ke změně těchto podmínek je však třeba souhlasu MFČR (do roku 2003 rovněž ČNB), a proto trvá i několik měsíců. Tím je vyloučena možnost okamžité reakce na změnu tržního podílu kteréhokoli z nich. Porušení zákona neumožňovala dále ani struktura trhu. Z evropské judikatury plyne, že výměna informací může mít negativní dopad na soutěž pouze v podmínkách oligopolistické struktury trhu bez existující reálné soutěže. Podle názoru účastníků řízení měly být zahrnuty do relevantního trhu rovněž produkty klasického bankovnictví, investičních a penzijních fondů, které jsou ve vztahu ke stavebnímu spoření konkurenční; pak by nebyla splněna podmínka existence oligopolistického trhu bez reálné konkurence. Správní orgán prvního stupně pochybil, když nezohlednil existenci reálné a otevřené soutěže na trhu stavebního spoření, která plyne mimo jiné z rozdílných poplatků za vedení účtů, z rozdílných úrokových sazeb z vkladů a úrokové sazby z úvěrů či z vynakládání značných finančních prostředků na marketingové, reklamní a inzertní aktivity.

115. Výměna informací mezi účastníky řízení podle jejich tvrzení postrádala protisoutěžní cíl. Byla prý iniciována státními orgány a jejím cílem bylo zajistit objektivní a přesné informace z oblasti stavebního spoření. Dalším důvodem byla snaha o posílení důvěry veřejnosti ve spolehlivost, funkčnost a stabilitu oblasti stavebního spoření. Cílem dohody o výměně informací tedy nebylo narušit soutěž, nýbrž vyhovění požadavkům státních orgánů a veřejnosti. Správní orgán prvního stupně neprokázal, že se v případě dohody o výměně informací jednalo o dohodu porušující § 3 odst. 1 zákona. Aby dohoda o výměně informací byla v rozporu s § 3 odst. 1 zákona, musela by narušovat nebo být schopna narušit hospodářskou soutěž. V rámci správního řízení však v tomto směru nebyl předložen jediný důkaz. Dle názoru účastníků řízení je třeba v souladu s evropským trendem upřednostnit ekonomickou analýzu před právním rozborem. Žádná ekonomická analýza však údajně nebyla ve správním řízení provedena.

116. Účastníci řízení ve svých rozkladech rovněž poukazovali na procesní vady řízení. Dle jejich názoru trpí správní řízení vadou spočívající v nedostatečném objasnění předmětu správního řízení. Při zahájení správního řízení, resp. při rozšíření předmětu správního řízení, je třeba uvést, jaké konkrétní jednání je považováno za porušení konkrétního ustanovení zákona, kdy k tomuto jednání mělo dojít, na jakém relevantním trhu a na újmu kterých spotřebitelů či soutěžitelů. V dané věci nebyl předmět správního řízení od jeho počátku dostatečně určitě vymezen. Účastníci řízení rovněž namítají neurčitost výroku rozhodnutí, ve kterém nejsou žádným způsobem upřesněny informace, jejichž výměnou mezi účastníky mělo dojít k deklarovanému narušení konkurenčního prostředí. Narušení práva účastníků řízení na účinnou obhajobu a zásady hospodárnosti řízení pak spatřují v tom, že v pozvánkách k výslechu svědků nebyla sdělována jména vyslýchaných osob. Dle názoru účastníků řízení byly ve správním řízení porušeny i další zásady, a to zásada objektivní pravdy a přesvědčivosti rozhodnutí a zásada volného hodnocení důkazů. Správní orgán prvního stupně totiž nedostatečným způsobem z jistil skutečný stav věci a jím zjištěné důkazy jsou sporné a zavádějící. Výslechy svědků, jež byly provedeny v novém řízení, neodstraňují pochybnosti ohledně okolností vzniku dohody o výměně informací, jak ukládalo první rozhodnutí o rozkladu. V napadeném rozhodnutí není uveden žádný důkaz, že výměna informací narušuje nebo je schopna narušit hospodářskou soutěž na trhu stavebního spoření. Pokud jde o hodnocení důkazů, toto má být v napadeném rozhodnutí provedeno pouze obecně a nekonkrétně. K narušení práva na spravedlivý proces a účinnou obhajobu podle účastníků došlo též tím, že nebyli řádně seznámeni s podkladem pro rozhodnutí. Jsou přesvědčeni, že správní orgán prvního stupně jim byl povinen v rámci seznámení s podklady rozhodnutí předložit dokument obsahující základní fakta, jasné argumenty a jejich interpretaci ze strany správního orgánu, jakož i důvody a důkazy pro závěr, že došlo k porušení zákona. V této souvislosti se domnívají, že je nutné důsledně odlišovat prosté nahlížení do spisu od finálního seznámení s podkladem pro rozhodnutí dle § 33 odst. 2 správního řádu. Účel tohoto ustanovení správního řádu by měl být vykládán v souladu s praxí Evropské komise, která shora popsaný dokument účastníkům předkládá. Účastníci řízení namítají nepřípustné přenášení důkazního břemene, jehož se měl správní orgán prvního stupně dopustit, když uvedl, že v řízení nebylo jeho účastníky prokázáno, že by informace, které si mezi sebou vyměnili, neovlivnily následně jejich soutěžní chování.

117. Ve svých rozkladech účastníci řízení rovněž rozporovali výši uložené sankce a její odůvodnění.

118. Podle společnosti Wüstenrot dále obsahuje Znalecký posudek řadu chyb, pokud jde o uvádění právních předpisů upravujících oblast stavebního spoření. Znalecký posudek odkazuje na zákon č. 423/2003 Sb., který však ve skutečnosti toliko novelizoval zákon č. 96/1993 Sb. s účinností od 1. 1. 2004. Účastník řízení namítal, že regulace poplatků spojených se stavebním spoření nebyla zavedena novelou zákona o stavebním spoření č. 161/2006 Sb., nýbrž novelou č. 292/2005 Sb. účinnou od 1. 1. 2005. Podle stejného účastníka používá Znalecký posudek neobjektivní a nesprávné grafy a tabulky. Poukazuje konkrétně na graf obsažený v kapitole 04/02 Znaleckého posudku. Dle jeho názoru poskytuje tento graf neobjektivní obrázek o vývoji rozdílu mezi úrokovými sazbami z úvěru a z vkladu, neboť vychází pouze z údajů vztahujících se ke třem největším stavebním spořitelnám a nezohledňuje menší stavební spořitelny, které mají ve své nabídce větší rozdíly.

119. Účastník Modrá pyramida pak namítá, že Znalecký ústav se v posudku vyjadřoval mj. i k některým právním otázkám. Dle jejího názoru mohl Znalecký posudek nejvýše posuzovat, jaké případné konkrétní důsledky měla či mohla mít předmětná dohoda o shromažďování statistických údajů na konkurenční jednání stavebních spořitelen. Případné dopady takové dohody na úroveň hospodářské soutěže však není oprávněn posuzovat znalec, nýbrž Úřad.

120. Společnost SSČS konečně uvádí, že posouzení zaměnitelnosti produktu stavební spoření - spoření je ve Znaleckém posudku založeno na srovnání čistě výnosové strany různých produktů; hodnocení však již nezahrnuje srovnání nákladové stránky spojené s příslušným druhem spoření. Odkazuje-li Znalecký posudek na zvláštní charakter daného druhu spoření s ohledem na ekonomicky nepodmíněný státní příspěvek, měl by podle účastníka řízení provést srovnání s obdobným produktem, kterým je penzijní připojištění. Společnost SSČS se dále domnívá, že subprodukty stavební spoření - spoření a stavební spoření - úvěr jsou vzájemně neodlučně provázané.

121. Většina zmíněných námitek účastníků řízení byla vypořádána druhostupňovým orgánem v jeho druhém rozhodnutí, případně jím byly zohledněny a staly se součástí pokynů předsedy Úřadu adresovaných první instanci za účelem dalšího projednání a rozhodnutí.

122. V tomto rozhodnutí pak Úřad v souladu s právním názorem druhého stupně změnil definici výrobkového relevantního trhu, čímž má za vypořádané veškeré související námitky účastníků řízení. Byly rovněž zjištěny okolnosti a data ukončení participace účastníků řízení na dohodě, Úřad se opakovaně vyjádřil k povaze vyměňovaných informací a také (viz dále) objasnil, že nebezpečnost dohody spatřuje v celkovém systému výměny informací, včetně její periodicity. Námitka neexistence ekonomické analýzy a zjištění alespoň potenciálního narušení soutěže byla vypořádána Znaleckým posudkem a v něm obsaženými zjištěními. Co se týče odůvodnění sankce, věnuje se mu Úřad v příslušné části tohoto rozhodnutí, právní posouzení věci pak řeší rovněž v odůvodnění tohoto rozhodnutí, neponechal je na zpracovatelích Znaleckého posudku.

Vyjádření účastníků řízení k podkladům pro rozhodnutí a ke způsobu jejich zjištění

123. MPSS ve svém vyjádření uvádí, že aby předmětné správní řízení mohlo být dále vedeno, musel by Úřad provést takové důkazy, které by bez jakýchkoli pochybností prokázaly bezprostřední reálnou způsobilost předmětné dohody způsobit protisoutěžní účinek. Znalecký posudek společnosti TACOMA Consulting, a.s. ze dne 11.7.2006, který byl vyhotoven v rámci rozkladového řízení, za takový důkaz dle účastníka řízení údajně považovat nelze. V podrobnostech účastník řízení odkazuje na své vyjádření ke Znaleckému posudku, které je obsaženo ve vyjádření účastníka ze dne 7.8.2006 k podkladů pro rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění před vydáním druhého rozhodnutí o rozkladu. V další části účastník řízení uvádí pouze příkladmo nejvýznamnější důvody, pro které nelze Znalecký posudek považovat za dostatečný důkaz, který by prokazoval reálnou způsobilost předmětné dohody způsobit protisoutěžní účinek. Zejména namítá nekonkrétnost a nepodloženost závěrů Znaleckého posudku - závěr o možnosti tzv. testu nedokonalé informace považuje za vysoce teoretickou a složitou hypotézu, která byla vyslovena bez toho, aniž byla provedena analýza chování spotřebitelů - zájemců o stavební spoření. Rovněž závěr, že předmětná dohoda mohla umožnit snadnější přejímání obchodních modelů jinými stavebními spořitelnami, je ve Znaleckém posudku vysloven bez bližšího zdůvodnění. Účastník zdůrazňuje, že statistické údaje, které byly na základě tzv. dohody o výměně informací shromažďovány, nebyly žádnými informacemi o zamýšleném budoucím chování jednotlivých stavebních spořitelen, ale měly historický a statistický charakter.

124. MPSS namítá vnitřní rozpornost a nelogičnost závěrů Znaleckého posudku, který na jednu stranu uvádí, že se zájemci o stavební spoření nerozhodují při výběru stavební spořitelny podle výše poplatků souvisejících se stavebním spořením, neboť o těchto poplatcích mají nedokonalé informace, a na straně druhé dovozuje, že negativní dopad tzv. dohody o výměně informací může potenciálně spočívat v tom, že by si stavební spořitelny na základě předmětných informací mohly testovat, jak na změny poplatků u té které stavební spořitelny reagují zájemci o stavební spoření. Za předpokladu, že zájemci o stavební spoření mají o výši poplatků údajně nedokonalé informace, bylo by nesmyslné testovat jejich reakci na změnu výše těchto poplatků.

125. Dále účastník řízení namítá rozpor závěrů Znaleckého posudku o údajné nedostatečné informovanosti zájemců o stavební spoření o výši poplatků souvisejících se stavebním spořením u účastníka MPSS s listinnými důkazy prokazujícími informovanost potenciálních zájemců o stavební spoření o výši těchto poplatků (viz listinné důkazy předložené účastníkem řízení spolu se svým vyjádřením ze dne 7.8.2006 - aktuální sazebníky poplatků byly a jsou u MPSS dostupné veřejnosti v nejširší možné míře, a to např. formou informačních letáků, v rámci internetové prezentace na internetových stránkách stavební spořitelny apod.). Dle účastníka řízení důvodem, proč při rozhodování potenciálních účastníků stavebního spoření tyto vedlejší parametry (např. výše a struktura poplatků) nehrají žádnou či mizivou roli, není to, že by informace o těchto parametrech nebyly dostupné, resp. že by si je potenciální účastníci stavebního spoření nemohli jednoduše zjistit, ale skutečnost, že tyto vedlejší parametry (na rozdíl od jiných klíčových parametrů stavebního spoření, např. výše státního příspěvku atd.) nejsou zpravidla těmito účastníky vůbec rozlišovány a zkoumány. Při výběru stavební spořitelny se potenciální zájemci rozhodují podle zcela jiných kritérií (viz níže).

126. Účastník řízení poukazuje na skutečnost, že závěry Znaleckého posudku jsou v rozporu s provedenými sociologickými průzkumy - účastník MPSS zdůrazňuje, že nejvýznamnější vliv na rozhodování potenciálních účastníků stavebního spoření při uzavírání smlouvy se stavební spořitelnou mají zejm. doporučení známých, osobnost agenta nabízejícího uzavření smlouvy, dostupnost a vybavení sítě, důvěryhodnost stavební spořitelny apod. Tato skutečnost měla být prokázána mj. průzkumem veřejného mínění ke stavebnímu spoření agentury Ave Marketing z května roku 2004 (za roky 2000 - 2004), který účastník MPSS přiložil jako důkaz ke svému rozkladu ze dne 10.9.2004. Uvedené sociologické průzkumy vyvracejí názor uvedený ve Znaleckém posudku, že zájemci o stavební spoření se při výběru stavební spořitelny neřídí výší a strukturou poplatků z toho důvodu, že o nich mají nedokonalé informace. Uvedené sociologické průzkumy jednoznačně prokazují, že se zájemci o stavební spoření při výběru stavební spořitelny neřídí výší a strukturou poplatků jednoduše proto, že se řídí jinými faktory (např. doporučeními známých, osobností agenta, dostupností a vybavením sítě, důvěryhodností ústavu apod.).Tím je hypotéza tzv. testu nedokonalé informace, vyslovená ve Znaleckém posudku, zpochybněna.

127. MPSS dále namítá, že závěry Znaleckého posudku jsou v rozporu s chováním stavebních spořitelen v předmětném období popsaném např. v Ekonomické analýze. Tato analýza v oblasti poplatkové politiky prokázala, že jediným důvodem, pro který v minulosti došlo k výraznějšímu zvyšování poplatků souvisejících se stavebním spořením, byly objektivní makroekonomické vlivy, zejména prudký pokles úrokových sazeb ve druhé polovině roku 1998. Tato skutečnost je jednoznačně potvrzena a popsána v uvedené Ekonomické analýze.

128. Závěrem účastník řízení namítá nekonkrétnost a nepodloženost závěru Znaleckého posudku, dle kterého tzv. dohoda o výměně informací mohla umožňovat jednotlivým účastníkům dohody snadnější přejímání nejefektivnějších obchodních modelů spojených s poskytováním produktu stavebního spoření v závislosti na vývoji jejich tržních podílů. Tato hypotéza byla dle názoru účastníka opět vyslovena bez analýzy chování stavebních spořitelen, jejich obchodních modelů, apod. Tato hypotéza je rovněž v rozporu s listinnými důkazy založenými ve správním spisu, např. právě se sociologickým výzkumem provedeným agenturou Ave Marketing, dle kterého hraje při rozhodování potenciálních účastníků stavebního spoření roli konglomerát subjektivních a objektivních vlivů. Vzhledem k množství těchto různých subjektivních a objektivních vlivů na rozhodování potenciálních účastníků stavebního spoření tedy nelze identifikovat, jak se konkrétní marketingový krok stavební spořitelny projevil na jejím tržním podílu. Z výše uvedených důvodů účastník řízení navrhuje, aby Úřad předmětné správní řízení zastavil, a v případě, že řízení nebude zastaveno, aby bylo Úřadem zadáno vypracování nového znaleckého posudku.

129. Společnost Wüstenrot ve svém vyjádření k podkladu rozhodnutí uvádí, že Úřad po rozhodnutí předsedy Úřadu č.j. 18-23/2005 ze dne 18.8.2006 a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí v prvním stupni neprovedl žádné další podstatné dokazování a správní spis tak nebyl doplněn o žádný další relevantní důkaz. Odkazuje tak na svůj rozklad ze dne 20.12.2005 a na své vyjádření k podkladu rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění ze dne 7.8.2006, v nichž konstatuje, že důkazy shromážděné Úřadem neprokazují jakékoliv porušení zákona č. 143/2001 Sb. společností Wüstenrot. Poslední relevantní důkaz, který byl do správního spisu doplněn, je dle účastníka řízení Znalecký posudek, který vykazuje řadu vad a údajně nepředstavuje dostatečný podklad pro jakékoliv rozhodnutí. V podrobnostech odkazuje na své vyjádření ke Znaleckému posudku ze dne 7.8.2006. Účastník řízení navrhuje, aby Úřad předmětné správní řízení zastavil.

130. Zástupce společnosti Hypo ve svém vyjádření uvádí, že důkazy, které Úřad v průběhu řízení shromáždil, neprokazují závěr, že ze strany účastníka došlo k porušení § 3 odst. 1 zákona. Z rozhodnutí o rozkladu ze dne 18.8.2006 vyplývá, že závěry orgánu prvního stupně, dle nichž všichni účastníci chtěli vědomě narušit hospodářskou soutěž na relevantním trhu a že dohoda o výměně informací měla přímý dopad na trh stavebního spoření, z provedeného dokazování nevyplynuly. S ohledem na závazný právní názor předsedy Úřadu by se nadále měl Úřad zaměřit na zjištění, zda dohoda o výměně statistických přehledů mezi účastníky vedla k ohrožení soutěže. Účastník má, s ohledem shromážděné důkazy, za to, že jediným důkazem, o který by mohl Úřad takové zjištění opřít, je Znalecký posudek. Dle účastníka je však tento Znalecký posudek nedostatečný k tomu, aby prokázal závěr o potenciálním dopadu dohody o výměně informací na relevantní trh, a to zejm. z následujících důvodů.

131. Odborné závěry Znaleckého posudku dle účastníka představují pouhé obecné hypotézy, které nejsou ve Znaleckém posudku žádným způsobem ověřeny (zejména pak závěr, že výměna informací umožňovala test dopadů změn vedlejších parametrů stavebního spoření na rozhodování potenciálních klientů, tj. zejm. test nedokonalé informace). Znalecký posudek nevyhovuje požadavkům vyjádřeným v rozhodnutí o rozkladu, dle něhož deklarace ohrožovacího deliktu nemůže spočívat pouze na obecných proklamacích o negativních dopadech na trh a dle něhož důkazem toho, že dohoda o výměně informací mohla vést k narušení soutěže, musí být hloubková ekonomická analýza. Dle účastníka řízení Znalecký posudek vychází z nesprávného vymezení relevantního trhu, zejm. považuje za nesprávný závěr, že produkt "stavební spoření - spoření" je homogenní produkt a že je nezaměnitelný s obdobnými produkty. Dle účastníka řízení Znalecký posudek pochybil, protože při posouzení jednotlivých produktů nabízených účastníky ve fázi spoření zanedbal odlišující znaky jednotlivých produktů (v podrobnostech účastník opakovaně odkazuje na své podání ze dne 7.8.2006 a na své rozklady ze dne 9.9.2004 a 20.12.2005).

132. Účastník rovněž rozporuje tvrzení Znaleckého posudku, dle kterého klient stavební spořitelny není dostatečně informován a není schopen produkty jednotlivých stavebních spořitelen srovnat. Dle účastníka je toto v rozporu s existujícím stavem věci, neboť účastníci stavebního spoření mají a vždy měli možnost seznámit se se všemi parametry produktů všech stavebních spořitelen. Za klíčový nedostatek Znaleckého posudku považuje účastník řízení skutečnost, že znalecký ústav na konkrétních datech neověřil, zda lze test nedokonalé informace na spotřebitelích v praxi skutečně provádět, přičemž dle účastníka to možné není, a to zejm. z těchto důvodů: mezi vývojem poplatků a změnami tržních podílů v čase neexistuje korelace; rozhodujícím faktorem při výběru stavební spořitelny nejsou výhodné podmínky (např. poplatek), ale doporučení dalších osob. Tyto parametry nejsou jednoznačně kvantifikovatelné a nemohou tak být odpovídajícím způsobem zachyceny ve statistikách vyměňovaných účastníky. Vypovídací schopnost statistik je proto významným způsobem snížena. V podrobnostech odkazuje na své podání ze dne 7.8.2006 a 9.10.2006.

133. Účastník řízení dále poukazuje na skutečnost, že Znalecký posudek potvrzuje některé námitky účastníků řízení proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 2.12.2005, a to např. nesprávně Úřadem definovaný trh, skutečnost, že výměna informací neměla žádný reálný dopad na trh stavebního spoření, důvodem pro změnu poplatků mohly být vnější ekonomické vlivy.

134. Účastník řízení se domnívá, že Znalecký posudek uvádí i důsledky dohody bez nepříznivého dopadu na soutěž na relevantním trhu. Úřad v žádném z dosavadních prvostupňových rozhodnutí pozitivní dopady dohody o výměně informací nezohlednil, což je dle názoru účastníka řízení v rozporu s principem materiální pravdy. Účastník řízení uvádí, že setrvává na svém předchozím vyjádření ke Znaleckému posudku, které je součástí vyjádření účastníka k podkladu rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění ze dne 7.8.2006 a na vyjádření ze dne 9.10.2006, a v podrobnostech na ně odkazuje.

135. Účastník řízení dále namítá, že se Úřad nevypořádal s rozdílnými závěry Znaleckého posudku a závěry Ekonomické analýzy, a to zejm. s těmito skutečnostmi - tato analýza potvrzuje skutečnost, že na regulovaném trhu výměna informací zvyšuje transparentnost a udržuje stabilitu a důvěryhodnost systému stavebního spoření, má tedy údajně pozitivní efekt; Znalecký posudek je v rozporu s analýzou pokud jde o určení relevantního trhu, resp. posouzení zaměnitelnosti produktů nabízených účastníky s produkty jiných finančních institucí.

136. V další části se účastník řízení vyjadřuje k okolnostem vzniku dohody o výměně informací. Namítá, že Úřad v řízení přeceňuje hodnotu těch částí svědeckých výpovědí, z nichž vyplývá, že role státních orgánů při zavedení systému výměny informací nebyla podstatná. Dle názoru účastníka je třeba vyjít především z písemných důkazů, přičemž provedené důkazy ve svém souhrnu prokazují, že předávání informací iniciovaly státní orgány, které zejména určily jejich strukturu. I samotný fakt, že se státní orgány do systému výměny informací postupně zapojily, považuje účastník řízení za podstatný. Tyto státní orgány nikdy neinformovaly účastníka o protiprávnosti, resp. potenciální škodlivosti dohody o výměně informací. Účastník rovněž poukazuje na stav práva hospodářské soutěže v rozhodné době, kdy neexistovala rozhodnutí Úřadu, která by se týkala porušení zákona v souvislosti s uzavřením dohody o výměně informací. Z výše uvedených důvodů účastník řízení navrhuje, aby Úřad řízení vůči účastníkovi zastavil.

137. Na úvod svého vyjádření zástupce účastníka řízení ČMSS namítá, že procesní úkon provedený Úřadem dne 13.11.2006 nepovažuje za seznámení s podkladem pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 33 odst. 2 správního řádu, neboť Úřad ČMSS neseznámil s tím, k jakým závěrům ve správním řízení dospěl, jaké rozhodnutí hodlá vůči ČMSS vydat, o jaké důkazy se opírá a jakými úvahami se řídil apod. V této věci ČMSS odkazuje rovněž na praxi Evropské komise a doplňuje, že vzhledem k složitosti problematiky a předpokládanému rozsahu rozhodnutí je nepředložení návrhu rozhodnutí při seznámení se spisem zásadním porušením práva na účinnou procesní obhajobu ČMSS, resp. práva na spravedlivý proces.

138. ČMSS ve svém vyjádření uvádí, že trvá na tom, že se žádné protisoutěžně orientované výměny informací nedopustila. Výměna statistik dle účastníka řízení nejenže nevedla k narušení soutěže, ale k narušení soutěže ani vést nemohla. Z hlediska dopadu na účastníky stavebního spoření Znalecký posudek v podstatě vyloučil jakýkoliv byť i potenciální dopad na úvěrovou fázi stavebního spoření. Ve vztahu ke spořící fázi Znalecký posudek nepotvrdil žádný skutečný dopad na účastníky stavebního spoření. Konstatoval pouze teoretický potenciál statistik ovlivňovat parametry produktu stavebního spoření. Tento údajný potenciál Znalecký posudek nekvantifikoval a své tvrzení dále neodůvodnil. Potenciál statistik testovat reakce účastníků stavebního spoření je dle účastníka řízení nulový, v podrobnostech odkazuje na své vyjádření ze dne 16.8.2006.

139. Dále se ČMSS ve svém vyjádření věnuje pokutám ukládaným společnosti ČMSS, které považuje za excesívní. Dle účastníka řízení Úřad nesprávně sankcionoval pouhou výměnu informací jako hard-core delikt (stanovení základu pro určení výše pokuty na hranici 1 % z obratu účastníků řízení považuje za nepřiměřené a neadekvátní dosavadní rozhodovací praxi Úřadu), nezohlednil neexistenci relevantní rozhodovací praxe Úřadu ohledně dohod o výměně informací, skutečnost, že k výměně statistik společnost ČMSS nepřistupovala s úmyslem narušit soutěž a míru participace orgánů na výměně statistik. Dle účastníka řízení rovněž nelze ČMSS přičítat k tíži údajné iniciátorství výměny informací. Dle účastníka řízení Úřad v rozporu se zákonem ukládal pokutu za osmileté porušování zákona, ačkoliv mohl pro účely výpočtu pokuty zohlednit jen období od 1. července 2001, navíc vůbec nezjišťoval, kdy skutečně společnost ČMSS přestala na výměně statistik participovat. Vzhledem k tomu, že Úřad dle ČMSS doposud neprokázal ani potenciál statistik narušit soutěž, navrhuje, aby Úřad správní řízení č.j. S 67/04 zastavil s odůvodněním, že nebylo prokázáno porušení zákona.

140. Společnost Raiffeisen ve svém vyjádření konstatuje, že z výsledků šetření provedeného Úřadem, včetně doplnění dokazování o Znalecký posudek, nevyplývá, že by se dopustila jednání, pro které bylo správní řízení zahájeno. Raiffeisen zdůrazňuje, že v rámci jejích kontaktů s účastníky řízení nedošlo k jednání, které by jakýmkoliv způsobem narušovalo hospodářskou soutěž. K porušení zákona nedošlo zejména z důvodu, že nebylo prokázáno, že by v důsledku výměny statistických informací mezi stavebními spořitelnami došlo k narušení hospodářské soutěže na trhu stavebního spoření v podmínkách ČR.

141. Jak již Raiffeisen poukazovala ve svých předchozích přípisech, pro konstataci porušení ust. § 3 odst. 1 zákona je vždy nezbytné získat důkazy jednak o protisoutěžním chování soutěžitelů a dále důkazy o skutečném nebo možném protisoutěžním následku tohoto chování z hlediska zákona. Možnost narušení hospodářské soutěže je třeba chápat jako reálnou pro daný konkrétní případ - jiný výklad by byl v rozporu s Listinou základních práv a svobod, neboť jakékoliv zákonné omezení svobody (v daném případě podnikatelské) lze uskutečňovat jen tam, kde je to v demokratické společnosti nezbytně nutné k dosažení účelů zákonem sledovaných a k ochraně práv a zájmů druhých. Pokud v určité konkrétní situaci neexistuje reálné nebezpečí narušení hospodářské soutěže, musí se státní moc zdržet zásahů do podnikatelských a dalších svobod. Účastník odkazuje opakovaně na evropskou soutěžní judikaturu. Z judikatury ESD konkrétně vyplývá, že u tzv. horizontálních dohod je cíl narušení hospodářské soutěže presumován pouze v případě dohod o stanovení cen, omezení výroby a rozdělení trhů či zákazníků. Výhradně u těchto dohod je možné uvažovat o jejich per se zákazu na základě článku 81 odst. 1 Smlouvy. V těchto případech pak není Komise povinna provádět detailní hodnocení dohody a prokazovat její protisoutěžní účinek. U ostatních dohod mezi konkurenčními subjekty musí být prokázán s náležitým stupněm pravděpodobnosti jejich skutečný negativní dopad na vývoj hospodářské soutěže. K tomu doplňuje, že současná rozhodovací praxe EK i soudních orgánů ES akceptuje převahu ekonomických analýz nad analýzou právní.

142. Raiffeisen uvádí, že aby Úřad mohl konstatovat, že dohoda o výměn informací představuje zakázanou dohodu ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, musel by nejprve zcela jednoznačně prokázat její citelný negativní účinek na hospodářskou soutěž. Správní řízení však v tomto směru nepřineslo jediný důkaz a ze strany Úřadu nebyl zjištěn jakýkoliv prokazatelný realizovaný dopad dohody na hospodářskou soutěž na daném relevantním trhu.

143. Ke Znaleckému posudku Raiffeisen uvádí, že nepřinesl žádné nové skutečnosti vztahující se k danému správnímu řízení. V rámci Znaleckého posudku bylo pouze zjištěno, že informace sdělované mezi stavebními spořitelnami měly pouze potenciální dopad na chování účastníků předmětné dohody o výměně informací. Znalecký posudek nedospěl k závěru o skutečném negativním dopadu výměny informací mezi stavebními spořitelnami na hospodářskou soutěž. Znalecký posudek se dle názoru společnosti Raiffeisen opírá při hodnocení dopadů výměny informací na hospodářskou soutěž pouze o obecné úvahy a spekulace a má v tomto směru hypotetický ráz, který není nikterak doložen na příkladech konkrétních změn poplatkové politiky jednotlivých účastníků řízení, které mohly reálně ovlivněny výměnou informací. Znalecký posudek zcela opomíjí otázku, zda stanovování poplatků za vedení účtů stavebního spoření nebylo pouhým výsledkem objektivní ekonomické situace na trhu stavebního spoření a vnitřní ekonomické situace každého jednotlivého účastníka řízení.

144. Dle účastníka řízení tržní podíly stavebních spořitelen nejsou, jak je chybně předpokládáno Znaleckým posudkem, determinovány poplatkovou politikou, která na ně má zcela marginální vliv. Výměna předmětných informací tedy účastníkům řízení nemohla v žádném případě sloužit jako jakési "měřítko reakce spotřebitelů", na jejímž základě by interně posuzovali úspěšnost poplatkové politiky u svých konkurentů. Pro činnost stavebních spořitelen a formování jejich obchodní politiky jsou významné údaje vztahující se k marketingové a inzertní činnosti ostatních účastníků řízení. Takové informace však předmětem dohody nebyly. Informace sdělované mezi účastníky řízení nemohly jakkoli narušit hospodářskou soutěž na trhu stavební spoření, resp. subproduktu stavebního spoření-spoření. Cenové změny ve výši poplatků neprobíhaly u účastníků řízení ve stejný či blízký časový okamžik, ale v širším časovém období a navíc se jednalo o výrazné diference ve výši těchto poplatků. Tento fakt svědčí o tom, že výměna informací mezi stavebními spořitelnami neměla jakýkoliv vliv na zvyšování poplatků u jednotlivých stavebních spořitelen a nasvědčuje individuálnímu postupu stavebních spořitelen vůči svým zákazníkům. V rámci správního řízení nebylo rovněž prokázáno, že by se některý z účastníků řízení skutečně řídil a jeho chování v soutěži na trhu bylo ovlivněno sdělovanými statistickými informacemi.

145. Raiffeisen dále uvádí, že při úvaze, zda určitá dohoda o výměně informací vede nebo může vést k narušení hospodářské soutěže ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, je především zapotřebí důkladně prozkoumat a brát v úvahu okolnosti vzniku takové dohody o výměně informací, specifické podmínky na daném relevantním trhu, charakter a frekvenci vyměňovaných informací. Nevyhnutelné tedy je nejprve poukázat na specifický charakter trhu stavebního spoření vyžadujícího vytváření spolehlivého, funkčního a stabilního systému, jehož smyslem je financování bytové výstavby. Zajištění důvěryhodnosti tohoto systému a vytváření předpokladů pro jeho další rozvoj může být založeno pouze na objektivním informování veřejnosti a orgánů státní správy. S ohledem na poskytování státní podpory je nezbytné zajištění objektivních a přesných informací od stavebních spořitelen pro dotčené státní orgány. Raiffeisen ve svém vyjádření konstatuje, že v rámci řízení bylo prokázáno, že řada statistických údajů je od účastníků řízení vyžadována v rámci zákonné informační povinnosti, tak nad její rámec, jak orgány státního dohledu (ČNB a MFČR), tak i dalšími orgány státní správy (např. MMR). Výslechy svědků jsou dle účastníka řízení věrohodným podkladem pro závěr o tom, že iniciativa k vytvoření a metodickému sjednocení statistických údajů poskytovaných účastníky řízení vzešla a byla motivována zejména ze strany orgánů státní správy.

146. Raiffeisen konstatuje, že z pohledu celkové situace na trhu stavebního spoření v ČR je uvedený trh charakterizován konkurenčním bojem mezi stavebními spořitelnami, což je možné dokladovat intenzivní inzercí a používáním řady marketingových technik ze strany stavebních spořitelen, jejichž cílem je získat nové klienty. Za této situace není reálný předpoklad, že by výměna statistických informací o situaci na trhu stavebního spoření v ČR mohla jakkoliv narušit konkurenční prostředí. Účastník řízení rovněž poukazuje na vývoj trhu stavebního spoření zdokumentovaný v Ekonomické analýze, z níž vyplývá, že výše tržních podílů jednotlivých stavebních spořitelen na celkovém počtu platných smluv o stavebním spoření se v období let 1999-2003 údajně výrazně měnila. Trh stavebního spoření prý není možné označit za trh se stabilními tržními podíly jednotlivých soutěžitelů. Rovněž poukazuje na skutečnost, že sdělované informace se netýkají homogenních produktů, neboť produkty jednotlivých stavebních spořitelen se výrazně odlišují.

147. K typu sdílených informací Raiffeisen uvádí, že se v žádném případě nejedná o informace týkající se parametrů konkurenčního boje jednotlivých stavebních spořitelen, ale jedná se výlučně o statistické informace za uplynulé období, které nemohou jakkoliv odstranit ani snížit nejistotu ohledně budoucího chování účastníků řízení. K tomu doplňuje, že s ohledem na skutečnost, že informace, které jsou předmětem výměny mezi staveními spořitelnami netvoří obchodní tajemství, vyplývá, že se nejedná o informace, jejichž výměna by vedla nebo mohla vést k narušení hospodářské soutěže - viz rozsudek ESD ve věci John Deere vs. EK, kde jsou stanoveny tři podmínky, za kterých dohoda o výměně informací může odstranit nejistotu ohledně budoucího chování účastníků dohody, a to mj. za předpokladu, že informace zakládající obchodní tajemství stran dohody, informace jsou sdíleny výlučně zúčastněnými soutěžiteli a nejsou dostupné jiným soutěžitelům či zákazníkům. Dále Raiffeisen v této souvislosti odkazuje na rozsudek ESD Wirtschaftsvereinigung Stahl a Ostatní v. EK, kde ESD konstatoval, že dohody o výměně informací není možné považovat za automaticky zakázané, z pohledu soutěžního práva mohou být dohody o výměně informací problematické pouze tehdy, pokud vykazují určité charakteristiky týkající se důvěrnosti a přesnosti informací, které jsou vyměňovány v krátkých intervalech. Pouze důvěrné informace totiž umožňují nejen určit postavení individuálního soutěžitele na trhu, ale současně umožňují identifikovat podnikatelskou strategii individuálních soutěžitelů. Závěr Znaleckého posudku o nemožnosti získat předmětné informace z jiných zdrojů než prostřednictvím dohody o výměně informací považuje za chybný, neboť trh stavebního spoření v ČR je možno charakterizovat jako trh transparentní, kde informace o činnosti jednotlivých stavebních spořitelen jsou běžně dostupné nebo velmi snadno zjistitelné či odvoditelné z existujících informačních zdrojů.

148. Raiffeisen upozorňuje na zavádějící interpretaci ust. § 3 odst. 1 zákona obsaženou v rozhodnutí předsedy Úřadu o rozkladu. Článek 81 odst. 1 Smlouvy zakazuje dohody, které mají za "cíl nebo výsledek" narušení hospodářské soutěže na společném trhu. V souladu s povinností eurokonformního výkladu je nutné v ust. § 3 odst. 1 zákona pod pojmem "vede k narušení hospodářské soutěže" rozumět situaci, kdy má určitá dohoda za "výsledek" narušení hospodářské soutěže, zatímco pod pojmem "může vést k narušení hospodářské soutěže" je údajně nutné rozumět případy, kdy má určitá dohoda za "cíl" narušit hospodářskou soutěž. Výklad § 3 odst. 1 zákona naznačený v cit. rozhodnutí předsedy Úřadu by však šel výrazně nad rámec rozsahu působnosti článku 81 odst. 1 Smlouvy a umožnil by Úřadu, za použití volně formulovaného ohrožovacího deliktu, postihnout jakékoliv jednání soutěžitelů, neboť každé takové jednání je teoreticky zdrojem ohrožení konkurenčního prostředí. Úřad může označit dohodu za narušující soutěž pouze na základě detailního posouzení jejích protisoutěžních účinků. Jakýkoli jiný závěr by byl v rozporu s výkladem článku 81 odst. 1 Smlouvy.

149. Na závěr Raifeisen konstatuje, že v rámci řízení nebylo prokázáno, že by kterýkoli účastník řízení odvíjel svoji podnikatelskou strategii a postup na trhu podle těchto informací. Rovněž opakovaně poukazuje na skutečnost, že Raiffeisen dne 20.7.2004 rozhodla o ukončení účasti na shromažďování, zpracovávání a následném rozesílání statistických přehledů o stavebním spoření a informační povinnost na základě zákona o stavebním spoření bude Raiffeisen plnit vůči státním orgánům výlučně přímo a nezávisle na ostatních stavebních spořitelnách. Uvedené rozhodnutí představenstva je nutné pojímat jako formalizovaný právní úkon, jímž byla deklarována vůle společnosti Raiffeisen ukončit svoji participaci na předmětné dohodě. Fakticky však došlo k ukončení účastni na předmětné dohodě ze strany společnosti Raiffeisen již v měsíci červnu 2004, kdy zaslala Asociaci stavebních spořitelen poslední statistiku za měsíc květen 2004. S odvoláním na všechny shora uvedené argumenty společnost Raiffesen navrhuje, aby Úřad řízení zastavil s odůvodněním, že nebylo prokázáno porušení § 3 odst. 1 zákona.

150. Účastník řízení SSČS ve svém vyjádření k podkladu pro rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění poukazuje na Úřadem nesprávné vymezení relevantního trhu. Společným rysem všech uvedených vyjádření je zdůraznění nepřehlédnutelné substitability produktu "stavební spoření" z hlediska poptávky spojené s nutností definovat trh podstatně šířeji. Znalecký posudek poukazuje zejména na vysokou míru konkurence vůči úvěrové fázi stavebního spoření v podobě ostatních úvěrových produktů na českém trhu. Účastník řízení v této souvislosti poukazuje na zjevnou zastupitelnost produktu stavebního spoření, která se stane patrnou, bude-li produkt stavebního spoření porovnán s obdobnými produkty založenými rovněž na státním příspěvku - zejm. penzijním připojištěním.

151. SSČS uvádí, že ve správním řízení nebyl předložen jediný důkaz svědčící o reálném narušení soutěže, nadto nebylo takové narušení ani nijak blíže určeno; v této souvislosti rovněž poukazuje na přenášení důkazního břemene na účastníky řízení. Účastník konstatuje, že ani závěry obsažené ve Znaleckém posudku neumožňují konstatovat reálnou možnost - potenciál narušení soutěže. Poukázat je nutné zejm. na hypotetický ráz tam uváděného mechanismu narušení a pochybnosti ohledně relevance uváděných konsekvencí z hlediska cílů a koncepce ochrany hospodářské soutěže.

152. SSČS poukazuje na nesprávné časové vymezení chování, jež je považováno za skutkovou podstatu prokazovaného deliktu. Účastník považuje za neudržitelné, aby Úřad dospěl k závěru, že účastník se dopouštěl porušení § 3 odst. 1 zákona až do "současnosti". SČSS poukazuje na skutečnost, že rovněž dokládala ukončení účasti na napadeném informačním systému, a to dopisem zaslaným MFČR.

153. Dle SSČS prokazování úmyslného narušení soutěže ve vazbě na povahu Úřadem provedené kvalifikace protisoutěžního jednání a způsobem, který Úřad aplikoval, není přípustné. Jestliže Úřad dospěl k závěru, že posuzovaný informační systém představuje zakázanou dohodu o výměně informací, nemůže bez dalšího považovat za dané, že cílem dohody bylo narušení hospodářské soutěže, a že samotné uzavření takové dohody, resp. záměr uzavřít takovou dohodu, svědčí o úmyslném porušení pravidel hospodářské soutěže. Pokud jde o charakter dohod typu dohody o výměně informací, tyto nemohou být obecně považovány za per se porušení pravidel hospodářské soutěže. SSČS považuje jím předloženou Ekonomickou analýzu, která provádí detailní analýzu prostředí trhu stavebního spoření nad rámec zadání Znaleckého posudku, za důkaz, ke kterému musí Úřad při svém rozhodování přihlédnout.

154. SSČS dále uvádí závěry učiněné předsedou Úřadu v rozhodnutí o rozkladu, jejichž důsledky je dle účastníka třeba revidovat pro další možné rozhodování v prvním stupni, a to zejm. závěr, že neshledal reálný dopad předmětné dohody na hospodářskou soutěž. Případná sankce musí odpovídat povaze a závažnosti správního deliktu (stanovení pokuty ve výši 1 % z čistého obratu účastníků je neadekvátní).

155. K závěrům správního orgánu prvního stupně, že trh stavebního spoření je trhem vysoce koncentrovaným s nízkým počtem soutěžitelů SSČS uvádí, že HHI index navzdory své obecné použitelnosti má statický charakter a o svém předmětu vypovídá zprostředkovaným způsobem. Závěry Ekonomické analýzy naopak přímým způsobem na základě empirických dat identifikují stav soutěže na trhu vymezeném jako trh stavebního spoření. Ekonomická analýza údajně demonstruje vysokou dynamiku růstu velikosti trhu a ukazuje vývoj velikosti podílů na tomto trhu, z něhož vyplývá, že rozdělení podílů není mezi jednotlivými soutěžiteli zdaleka rovnoměrné, navíc prý dochází k vysokým výkyvům velikosti jednotlivých tržních podílů a dlouhodobě k růstu podílů menších soutěžitelů na úkor větších. Dle Ekonomické analýzy je zjevné, že růst trhu, ale i samotná struktura trhu v podobě podílů jednotlivých soutěžitelů byla dynamická, a tato skutečnost musí být při hodnocení struktury trhu z hlediska možných dopadů výměny informací vzata v úvahu.

156. K veřejné dostupnosti vyměňovaných informací SSČS uvádí, že jedinou relevantní skutečností zůstává samotné nevýlučné sdílení informací, resp. možnost zákazníků se s nimi seznámit. Posouzení sdílení informací se zákazníky je přitom důležité z hlediska určení míry transparentnosti trhu. K ingerenci státu v procesu vzniku dohody SSČS uvádí, že trvá na závěru, že důvodem formujícím vznik informačního systému v jeho posuzované podobě byla potřeba dat ze strany státních orgánů, a především, tato potřeba určovala podobu a obsah sdílených dat. Zájem státních orgánů byl minimálně primárním impulsem pro vytvoření systému vytýkané výměny informací a s ohledem na to nelze předpokládat, že by zde existoval jakýkoliv protisoutěžní cíl a úmysl účastníků. Ke Znaleckému posudku odkazuje SSČS na své předchozí vyjádření ze dne 20.10.2006.

157. Provedené doplnění dokazování SSČS nepovažuje za dostatečné pro případ, že by Úřad hodlal ve svém rozhodnutí dovozovat potenciální narušení hospodářské soutěže. Účastník poukazuje na nutnost konfrontace Znaleckého posudku s provedenou Ekonomickou analýzou a na to, že Úřad neprovedl účastníky navržené důkazy, a to předvolání tvůrců Znaleckého posudku a jejich případnou konfrontaci s tvůrci Ekonomické analýzy.

158. SSČS je přesvědčena, že případné negativní dopady existence každé dohody o výměně informací je možné posuzovat právě jen s ohledem na relevanci takové výměny informací pro chování účastníků řízení vůči sobě navzájem. V případě posuzování jednání podle § 3 odst. 1 zákona je tedy vždy analyzován důsledek šetřené dohody pro vztahy mezi jednotlivými soutěžiteli. Jestliže negativní dopad na trh má být spatřován pouze v možnosti odčerpání části ekonomického přebytku spotřebitelů realizované na sobě nezávisle jednotlivými stavebními spořitelnami na základě znalosti "dokonalých informací o trhu" získaných prostřednictvím napadené dohody, je zde nutné dojít k závěru, že takové hodnocení nepřísluší do rámce koncepce ochrany hospodářské soutěže, ale spíše do sféry opatření na ochranu spotřebitele. Soutěžitel dle názoru účastníka řízení nemůže být v rámci jakékoli soutěžní politiky postihování za zlepšenou znalost parametrů poptávkové strany trhu a s tím spojenou adaptací svého chování s ohledem na preference zákazníků (nikoli chování konkurentů), byť by snad tuto znalost získal prostřednictvím vytýkané dohody o výměně informací. Znalecký posudek ve svých závěrech údajně vylučuje dopad získaných informací na jednání účastníků řízení vůči sobě navzájem.

159. V další části svého vyjádření SSČS uvádí, že pokud nebude fungování "testu nedokonalé informace" věrohodně doloženo, ztrácí zároveň Úřad argumentační linii pro prokázání, jakým způsobem se výměna informací může projevit na relevantním trhu. Dále je nutno zohlednit skutečnost, že podle závěrů předsedy Úřadu nemůže být vnímané jednání chápáno per se jako porušení pravidel hospodářské soutěže, což zahrnuje jednak úvahy o možnosti subsumpce vytýkaného jednání pod právní kvalifikaci ust. § 3 odst. 1 zákona a dále i posouzení, zda-li v případě, kdy skutečně bude toto jednání vnímáno jako porušení § 3 odst. 1 zákona, nejsou naplněny podmínky, které by umožnily vynětí ze zákazu dohod narušujících soutěž v kontextu ust. § 6 odst. 2 zákona. V tomto kontextu hrají dle účastníka řízení zásadní roli především vnímané pozitivní efekty sdílení informací.

160. V závěru SSČS poukazuje na skutečnosti, které zdůvodňují snížení uložených pokut, pokud by Úřad prokázal narušení soutěže, a to: rozsah prokazovaného dopadu (případné negativní dopady posuzovaného jednání účastníků řízení lze spojovat pouze s vybranými sdílenými informacemi, které Úřad posoudí jako citlivé a lze je vztáhnout pouze ke spořící části produktu); časový rozsah (doba realizace vytýkaného jednání musí být výrazně kratší - viz výše); subjektivní stránka deliktu (viz výše); potřeba zohlednit skutečnost, že státní orgány se účastnily vytýkané dohody. V této souvislosti účastník řízení odkazuje na komunitární soutěžní praxi, kdy v případě, že jednání soutěžitelů je shledáno jako protisoutěžní, může být stát shledán (spolu)odpovědným. S ohledem na výše uvedené SSČS navrhuje, aby Úřad zastavil řízení ve věci nedovolené dohody o výměně informací mezi stavebními spořitelnami.

161. Nad rámec dosavadních vyjádření se účastníci vyjádřili i ke Znaleckému posudku. Účastník řízení Wüstenrot odkázal na své vyjádření k podkladu rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění ze dne 7.8.2006, účastník řízení MPSS odkázal na své vyjádření k podkladu rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění ze dne 7.8.2006, účastník řízení ČMSS odkázal na své vyjádření k podkladu rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění ze dne 11.8.2006 a zejm. na své vyjádření ke Znaleckému posudku ze dne 16.8.2006. Účastník řízení Raiffeisen odkázal na své vyjádření ze dne 9.8.2006 a současně zdůraznil, že závěry učiněné ve Znaleckém posudku neumožňují Úřadu konstatovat, že dohoda o výměně informací mezi účastníky řízení představuje zakázanou dohodu ve smyslu § 3 odst. 1 zákona, neboť neprokázal negativní účinek této dohody na hospodářskou soutěž, ať už např. ve formě dopadu na úroveň poplatků za vedení účtů stavebního spoření či rozsah a kvalitu poskytovaných služeb. Účastník řízení HYPO předně odkázal na své vyjádření ke Znaleckému posudku, které je součástí jeho vyjádření k podkladu rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění ze dne 7.8.2006 a dále se podrobněji vyjadřuje k některým závěrům Znaleckého posudku, které se do značné míry věcně shoduje s námitkami obsaženými ve vyjádření k podkladu rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění ze dne 27.11.2006 (viz výše). Účastník řízení SSČS rovněž odkázal na své vyjádření k podkladu rozhodnutí a ke způsobu jeho zjištění ze dne 10.8.2006 s tím, že toto vyjádření nepovažuje za zcela vyčerpávající a doplnil své vyjádření ke Znaleckému posudku přípisem ze dne 20.10.2006 (Úřad dále uvádí pouze víceméně nové námitky účastníka řízení - doposud v rozhodnutí neuváděné).

162. K vysoké výnosnosti subproduktu stavební spoření - spořící část jako důvodu, pro který by se dle Znaleckého posudku mohly stavební spořitelny uchýlit k popsanému jednání, kdy výhodnost dovozuje Znalecký posudek tak, že nejprve analyzuje subprodukt stavební spoření - spoření z hlediska jeho výnosnosti, a následně jej srovnává s jinými formami spoření, SSČS uvádí, že v obou případech jsou brány v úvahu jen nominální údaje a je přehlížena nákladová stránka produktu stavebního spoření - spořící část. Pokud by tato byla vzata v úvahu, byl by podstatně nižší zjištěný výnos tohoto produktu jak v jeho absolutní hodnotě, tak i v rámci provedeného srovnání. Důležitá je rovněž otázka produktů, se kterými jsou výnosy ze stavebního spoření srovnávány - aby bylo srovnání relevantní, měly by takové produkty být spojeny nejen s obdobnou mírou rizika, jak zdůrazňuje Znalecký posudek, ale i obdobné délky. Z údajů uvedených ve Znaleckém posudku není zřejmé, že by analýza byla provedena "pouze" ve vztahu k finančním produktům s délkou splatnosti 5 let, jak odpovídá charakteru stavebního spoření. Spíše se lze domnívat, že kategorie "vklady domácností se splatností nad 2 roky" zahrnuje běžné bankovní spořící produkty s délkou splatnosti nižší než 5 let. I v případě, že by do této kategorie byly zahrnuty i produkty s pětiletou dobou splatnosti, samotná skutečnost, že jsou zahrnuty i krátkodobější produkty snižuje průměrnou hodnotu úročení, a tím zkresluje hodnoty, jež jsou předmětem srovnání.

163. SSČS zdůrazňuje, že kvalita sdílených dat je značně zkreslena jejich nepřesností a nespolehlivostí - především se to týká údajů o počtu nových uzavřených smluv. Počet nově uzavřených smluv není zcela totožný s počtem jednotlivými spořitelnami opravdu získaných klientů (poměrně velký počet zájemců o stavební spoření smlouvu uzavře, ale k čerpání produktu nikdy nepřistoupí). Výsledný poměr skutečně aktivních kontraktů k počtu sjednaných smluv je závislý v prvé řadě na použité distribuční síti, v praxi přitom jednotlivé spořitelny nevyužívají stejný model distribuce svých služeb. Procento neúspěšných smluv vykázaných každou jednotlivou spořitelnou se rovněž liší v jednotlivých obdobích. Tyto vlivy nelze odfiltrovat, a proto způsobují trvalou deformaci vypovídací hodnoty sdílených dat.

164. SSČS konstatuje, že ze Znaleckého posudku vyplývá, že účinek sdílených informací není možné vnímat jednostranně, když tyto umožňují očividně positivní efekty ( i Znalecký posudek uvádí, že…"Informace sdílené dle dohody mohly přispívat ke snazšímu přejímání lepších konkurenčních modelů"). Dle účastníka řízení je popsaný efekt výrazem zvyšování efektivnosti celého sektoru stavebního spoření, když umožňuje účastníkům řízení zlepšeným způsobem identifikovat pociťované potřeby zákazníků a reagovat na ně. Opačný přístup, tedy zdůrazňování "ztráty konkurenční výhody", tj. "předstihu před ostatními" naopak vede k omezení soutěže, neboť de facto podporuje efekty vedoucí v konečném důsledku k neodůvodněné a zbytečné tvorbě monopolu.

165. Shora uvedeným vyjádřením účastníků řízení se Úřad věnuje v části odůvodnění tohoto rozhodnutí Právní posouzení. Námitky ohledně vymezení relevantního trhu a proti pokutě považuje Úřad za zhojené v příslušných částech tohoto rozhodnutí. Problematika ukončení participace na dohodě je popsána v části Zjištěné skutečnosti.

166. K námitce SSČS týkající se údajného nezohlednění nákladové stránky spořící fáze stavebního spoření v porovnání s alternativními spořícími produkty ve Znaleckém posudku Úřad uvádí, že v tomto posudku byly jako nejbližší alternativy ke spořící fázi stavebního spoření z hlediska zákazníka uvažovány spořící účty. Úřadem pak bylo provedeno rovněž srovnání stavebního spoření a penzijního připojištění jako dalšího možného produktu, který by mohl být zastupitelný se stavebním spořením. Jak je již výše uvedeno, zákazník se při výběru vhodného spořícího produktu rozhoduje mj. především podle výnosnosti produktu; spořící fáze stavebního spoření byla ve Znaleckém posudku identifikována jako nejvýnosnější varianta dlouhodobého spoření s velmi nízkým podílem rizika (čistý výnos u starších smluv stavebního spoření při optimální úložce je 14,2 %, u nových smluv pak 7,56 %). Aby výnosnost spořícího účtu v bance byla srovnatelná s výnosností stavebního spoření, musel by úrok na spořícím účtu v bance činit téměř 17 % (do 31. 12. 2003), resp. cca 9 % (nyní). Úroky z vkladů ze stavebního spoření jsou osvobozeny od daně z příjmů (na rozdíl od 15 % zdanění výnosů z termínovaných vkladů).

167. Pokud jde o náklady zákazníka spojené s různými typy spoření, jde v případě stavebního spoření o úhradu za uzavření smlouvy (1 %) a roční částku za vedení účtu, příp. výpisy (cca 200-300 Kč za rok). V současné době již musí smlouva o stavebním spoření obsahovat výši úplaty za vedení účtu stavebního spoření a služby související s vedením tohoto účtu, a to do ukončení doby spoření, nejdéle po dobu 6 let. Zákazník tak má jistotu, že poplatky (tj. jeho náklady) budou po celou dobu spoření předem dané.

168. Spořící/termínovaný účet vede banka obvykle zdarma (k běžnému účtu, který je obvykle zpoplatňován v řádech desetikorun měsíčně); úroková sazba u těchto vkladů činí v současné době dle splatnosti a uložené částky kolem 2 %.

169. I když náklady na vedení spořících účtů u bank nejsou vysoké (mohou se však měnit, změny v sazebnících bank jsou poměrně časté), tato relativní výhoda je zásadně převážena mnohem vyšší výnosností stavebního spoření. I kdyby se zákazník rozhodoval podle výše nákladů spojených s různými typy spoření a porovnával je s výnosností spoření jako hlavním kritériem, podle něhož se rozhoduje, vždy jako jednoznačně výhodnější typ spoření vychází stavební spoření, bez ohledu na vyšší vstupní náklady. Nákladová stránka stavebního spoření není pro spotřebitele určující, když náklady na toto spoření vynaložené snižují jeho celkový čistý výnos jen nepodstatně.

170. Pokud jde o porovnání finančních produktů s určitou dobou splatnosti, účastník řízení namítá, že ve Znaleckém posudku byly zohledněny "vklady domácností se splatností nad 2 roky" a nikoli produkty s délkou splatnosti 5 let, jak je tomu u stavebního spoření. Úřad k tomu uvádí, že do kategorie "..nad 2 roky" jsou zahrnuty i vklady na delší dobu než jsou 2 roky, tj. i vklady např. na 5 let. Přitom rozdíl v úrokových sazbách u vkladů na 2 roky a na 5 let činí jen několik desetin procenta, takže průměrná úroková míra z vkladů domácností při uvažování splatnosti 5 let by se zvýšila jen nepatrně. I když úrokové sazby z vkladů stavebních spořitelen a průměrné tržní úrokové sazby z vkladů se liší pouze minimálně, výnosnost vkladů u stavebních spořitelen zvyšuje právě státní příspěvek až do té míry, že spořící část stavebního spoření činí výjimečným produktem. Srovnání průměrné výnosnosti stavebního spoření a průměrné tržní úrokové sazby z vkladů by ani při zohlednění mírně vyšších úrokových sazeb z vkladů se splatností 5 let (jak je navrhováno) nepřineslo žádné podstatné přiblížení obou hodnot (viz graf na str. 18 Znaleckého posudku).

171. Úřad na tomto místě opět konstatuje, že stavební spoření ve fázi spoření je (bez ohledu na náklady - viz výše) pro zákazníky produktem, který nemohou substituovat jiným finančním produktem, a to právě z důvodu vysokého zhodnocení úložek vlivem existence státního příspěvku.

Právní posouzení

172. Podle § 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže tento zákon upravuje ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb (dále jen "zboží") proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo, za podmínek stanovených tímto zákonem, jejímu ohrožení (dále jen "narušení") dohodami soutěžitelů, zneužitím dominantního postavení soutěžitelů, nebo spojením soutěžitelů.

173. Dle § 2 odst. 1 zákona se soutěžiteli podle tohoto zákona rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli.

174. Dle § 3 odst. 1 zákona dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě (dále jen "dohody"), které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže, jsou zakázané a neplatné, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad nepovolí svým rozhodnutím nebo vyhláškou z tohoto zákazu výjimku.

175. Ustanovení § 3 odst. 1 zákona dopadá jak na horizontální, tak i na vertikální dohody soutěžitelů. Horizontální dohody jsou dohody soutěžitelů (vzájemných konkurentů), kteří působí na stejné úrovni trhu zboží, tj. kartely v pravém slova smyslu (§ 5 zákona).

176. V § 6 odst. 1 zákon stanoví, že zákaz dohod podle § 3 odst. 1 se nevztahuje na horizontální dohodu, pokud společný podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřesahuje 5 %. U horizontálních dohod, u nichž podíl účastníků dohody na relevantním trhu nepřevyšuje tuto hranici, není jejich dopad na hospodářskou soutěž významný, a proto jsou ze zákazu dohod narušujících soutěž vyňaty (tzv. dohody de minimis). Vynětí ze zákazu dohod podle § 6 odst. 1 zákona (i když splňují podmínky tohoto ustanovení) se netýká dohod vyjmenovaných v § 6 odst. 2, např. horizontálních dohod o přímém nebo nepřímém určení cen nebo o rozdělení trhu nebo nákupních zdrojů.

177. S ohledem na své postavení na trhu nemohou účastníci řízení pro svoji dohodu o výměně informací, využít vynětí ze zákazu dohod dle § 6 odst. 1 zákona.

178. Jak je výše uvedeno, před nabytím účinnosti zákona byla ochrana hospodářské soutěže na trhu zboží zajištěna zákonem č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže (ve znění pozdějších změn a doplňků). Tento zákon nabyl účinnosti dne 1.3.1991 a platil až do 30.6.2001; s účinností od 1.7.2001 byl tento zákon zrušen a nahrazen zákonem č. 143/2001 Sb. Obě citované právní normy shodně stanovily zákaz dohod mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže. Správní delikt zjištěný Úřadem v tomto řízení časově spadal do doby, na kterou se vztahoval jak zákon č. 63/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (doba do 30.6.2001), tak současně platný zákon č. 143/2001 Sb. Za významné Úřad považuje, že uvedené jednání účastníků řízení je protisoutěžním jednáním a tedy porušením zákona dle obou citovaných právních norem. Na této skutečnosti se vydáním nového zákona účinného od 1.7.2001 nic nezměnilo. Z uvedeného důvodu Úřad ve výroku rozhodnutí deklaroval v období do 30.6.2001 porušení v té době účinného zákona č. 63/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud jde o uložení pokuty, byl v době vydání rozhodnutí aplikován současně účinný zákon č. 143/2001 Sb. v původním znění (viz výše názor druhostupňového orgánu), a to včetně zhodnocení délky trvání deliktu - blíže viz část odůvodnění tohoto rozhodnutí věnovaná stanovení výše pokut.

179. Úřad konstatuje, že účastníci řízení jsou horizontálními konkurenty v soutěži na trhu. V řízení bylo prokázáno, že jeho účastníci dne 18.12.1997 na jednání "Pracovního sdružení stavebních spořitelen" schválili strukturu a obsah přehledů o vlastní činnosti a následně dohodli i periodicitu předávání těchto informací (včetně doplnění o další položky). K informacím vyměňovaným následně s měsíční periodicitou mezi účastníky řízení patřily údaje o počtu nově uzavřených smluv, cílové částce a podílech na trhu vypočítaných dle obou těchto údajů. Tyto údaje byly zasílány včetně porovnání s předchozím měsícem a bylo z nich možno vysledovat vývoj tržních podílů jednotlivých stavebních spořitelen v čase, a to zpětně již od uplynulého měsíce. V řízení byla dále prokázána pravidelná měsíční výměna těchto informací vždy k určitému datu s tím, že mezi účastníky řízení byly sdíleny i další, podrobnější informace - údaje o naspořené částce, o výpovědích smluv o stavebním spoření po uplynutí pětileté lhůty, údaje o překlenovacích úvěrech, o stávajících a nově čerpaných úvěrech ze stavebního spoření (a to jak o jejich počtech, tak o jejich výši), údaje o struktuře těchto úvěrů atd. Lze říci, že ve své podstatě se jedná o informace a údaje v takové kvalitě (co se týče objemu, struktury a aktuálnosti, resp. periodicity výměny), v níž by je nebyl schopen jednotlivý účastník řízení samostatně a bez kooperace s konkurenty získat.

180. Vzhledem k tomu, že celý trh stavebního spoření je trhem dlouhodobě stabilizovaným, kdy jednotlivé subjekty na tomto trhu působící již dovedou s velkou mírou pravděpodobnosti odhadnout reakce konkurentů na jakoukoli případnou změnu (ať již vnější či změnu ve vlastní soutěžní politice), a dále je trhem transparentním, co se týče obchodních podmínek jednotlivých stavebních spořitelen, jež jsou veřejně známy, stejně tak jsou veřejně známy poplatky, které stavební spořitelny účtují klientům za poskytované služby, hodnotil Úřad uvedenou výměnu informací jako závažné omezení samostatného a nezávislého rozhodování jednotlivých účastníků řízení v soutěži na trhu. Názor Úřadu lze shrnout následujícím způsobem. Výměna, resp. sdílení těchto údajů (a to již za období minulého měsíce) má za následek, že jakákoli změna obchodní politiky kterékoli stavební spořitelny (např. změna výše či struktury poplatků, změna výše úroků z vkladů, popř. z úvěrů, marketingové akce za účelem získání nových zákazníků, reklamní kampaně apod.) je téměř okamžitě porovnatelná s vývojem jejího tržního podílu a objemem výše vkladů (tj. reakcí spotřebitelů), cílové částky i úvěrů. Tento stav může mít výrazně negativní dopad na soutěž mezi stavebními spořitelnami. Při transparentnosti vnějšího chování všech soutěžitelů na trhu (které je patrné z reklamních kampaní, doprovodných akcí, podmínek nabízených klientům u přepážek, z odborného tisku apod.) je "odhalena" i úspěšnost zvolené soutěžní taktiky a její vliv na podíl na trhu, počet nových obchodů a objem vložených i čerpaných prostředků. Je přitom nutno zdůraznit, že tyto výhody a zvýšení transparentnosti soutěžního prostředí svědčí pouze účastníkům řízení, nikoli spotřebitelům, kteří z nich nemají prospěch. Naopak jistota, kterou výměna předmětných informací jednotlivým stavebním spořitelnám poskytuje, jim umožňuje chovat se do značné míry nezávisle na spotřebitelích - svých klientech.

181. Ve svém důsledku tak popsané sdílení informací vede ke stavu, kdy žádnému z účastníků řízení není po delší dobu ponechána výhoda z úspěšně zvolené a uplatňované obchodní strategie. Okamžitá informovanost všech ostatních konkurentů o vlivu konkrétního chování na velikost tržního podílu a objem vložených prostředků má za následek rychlé "dotažení" daného soutěžitele ostatními. Tento stav následně může vést do značné míry k vyloučení soutěže mezi jednotlivými hráči na trhu. Tomu do jisté míry nahrává i neelasticita poptávky ze strany stávajících klientů stavebních spořitelen. Při změně podmínek (pro tyto klienty nevýhodné) je dána značná míra pravděpodobnosti, že nepřejdou ke konkurentovi. Zákon o stavebním spoření byl konstruován tak, že výhody, které tento způsob ukládání finančních prostředků nabízí, tj. výhodné úročení vkladů, ale především získání státní podpory pro fyzické osoby, jsou vázány na splnění podmínek daných zákonem o stavebním spoření. Pro posouzení jednání účastníků správního řízení je významná především ta podmínka, podle níž klient nesmí po pevně stanovenou dobu nakládat s finančními prostředky, které ukládá na svůj účet stavebního spoření (pokud chce získat státní příspěvek). Podle současně platného zákona o stavebním spoření činí tato doba 6 let ode dne uzavření smlouvy. Předchozí znění zákona o stavebním spoření stanovilo tuto dobu v délce 5 let. Tato pevně daná doba, po kterou nemůže klient využít finanční prostředky, které ukládá na účet stavebního spoření, představuje pro klienta významnou překážku pro to, aby při změně obchodních podmínek (např. výše poplatků) hledal jinou stavební spořitelnu, která nabízí podmínky pro klienta výhodnější. Pro stavební spořitelnu tato podmínka naopak znamená značnou jistotu, že jakékoli změny obchodních podmínek, byť by byly pro klienta nevýhodné, nebudou znamenat jeho ztrátu.

182. Za účelem ověření toho názoru bylo zadáno zpracování Znaleckého posudku. Zájmem Úřadu v této souvislosti muselo být zjištění míry ovlivnění chování účastníků řízení sdílením inkriminovaných informací. Znalecký posudek je v této souvislosti třeba hodnotit jako významný podklad pro rozhodnutí Úřadu ve věci. Ovlivnil výrazně i úvahy Úřadu o zastupitelnosti produktů poskytovaných účastníky řízení s jinými zejm. bankovními produkty. Závěr ohledně vymezení spořící fáze stavebního spoření jako samostatného trhu (viz výše) Úřad bezvýhradně přijal. I pokud by se neztotožnil s definicí trhu v případě úvěrové fáze stavebního spoření (a to zejm. v období do roku 2004), musí Úřad ponechat tuto otázku otevřenu, neboť dle přesvědčivých závěrů Znaleckého posudku má předmětná dohoda soutěžně relevantní význam pouze ve fázi spořící. Z tohoto důvodu a rovněž v souladu s právním názorem obsaženým ve druhém rozhodnutí předsedy ve věci přikročil Úřad v novém rozhodnutí k redefinování relevantního trhu, jak je shora uvedeno. Naopak již dříve učiněné závěry stran míry koncentrace trhu, homogenity produktu a významu státní podpory pro úvahy spotřebitelů o volbě stavebního spoření lze považovat za nadále platné.

183. S popsanou mírou koncentrace relevantního výrobkového trhu stavebního spoření - fáze spořící plně souvisí závěry učiněné Úřadem i druhoinstančním orgánem stran možného negativního vlivu dohody o výměně informací na stav soutěžního prostředí. Úřad zde vychází z rozhodovací praxe Evropské komise a Evropského soudního dvora (srov. zejména rozsudek Evropského soudního dvora C-7/95 ve věci John Deere v. Commission, [1998] ECR I-3111, rozsudek Soudu prvního stupně T-16/98 ve věci Wirtschaftsvereinigung Stahl and others v. Commission, [2001] ECR II-1217 a rozhodnutí Evropské komise IV/31.370 a 31.446 ve věci UK Agricultural Tractor Registration Exchange, OJ L 068, 13. 3. 1992, P. 0019 - 0033). Úřad opakovaně odkazuje především na Rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci John Deere Ltd proti Evropské komisi, kde ESD uvedl, že každý podnikatel musí nezávisle určovat svoji strategii, kterou hodlá přijmout na společném trhu a určovat obchodní podmínky, jež hodlá nabízet svým zákazníkům. Požadavek nezávislosti neodnímá soutěžitelům právo inteligentně se adaptovat na existující či očekávané chování jejich konkurentů, vylučuje však jakékoliv přímé či nepřímé kontakty mezi podnikateli, jejichž cílem či důsledkem je vytvoření soutěžních podmínek, které neodpovídají normálním podmínkám na trhu, s nutným zohledněním povahy nabízených výrobků nebo služeb, velikosti a počtu soutěžitelů a objemu trhu. V souladu s evropskou rozhodovací praxí a judikaturou pak lze dohodu o výměně informací definovat jako dohodu, v rámci které soutěžitelé spolupracují za účelem shromažďování a výměny různých informací nebo za účelem předávání takových informací společné asociaci odpovědné za jejich centrální shromažďování, sestavování a zpracování a jejich zpětné předání zúčastněným osobám, a to v předem dohodnuté podobě a frekvenci. Dohoda o výměně informací může být založena na výměně různých druhů dat individuálních soutěžitelů či dat agregovaných. Individuálními informacemi jsou pak myšleny informace vztahující se k určitému přímo či nepřímo identifikovatelnému soutěžiteli, kdežto informace agregované se vztahují přinejmenším ke třem soutěžitelům.

184. ESD dále uvádí, že na koncentrovaném trhu dohoda zakládající systém výměny informací mezi soutěžiteli redukuje nebo zcela odnímá faktor nejistoty tržních transakcí a jako taková narušuje soutěž mezi soutěžiteli, pokud vyměňované informace sestávají z obchodního tajemství⁶, které umožňuje soutěžitelům (účastníkům dohody) rozpoznat prodeje, které jsou jejich prodejci realizovány v rámci a mimo jejich teritorium a rovněž prodeje ostatních konkurentů a jejich prodejců, kteří jsou účastníky dohody. Dále jsou-li tyto informace šířeny systematicky a v krátkých intervalech⁷ a jsou sdíleny mezi hlavními dodavateli⁸, pro jejich výlučný zisk a s vyloučením ostatních dodavatelů či spotřebitelů.

185. Oproti tomu na konkurenčním trhu může transparentnost prostředí vést ke zintenzivnění soutěže mezi jednotlivými podnikateli, neboť není pravděpodobné, že skutečnost, že podnikatel zohlední jemu dostupné informace za účelem úpravy svého chování na trhu, s ohledem na rozdrobenost strany nabídky, povede k omezení nebo odstranění faktoru nejistoty ostatních podnikatelů ohledně předvídaného chování jejich konkurentů. To však není případ vysoce koncentrovaného trhu, kde pravidelné a frekventované sdílení informací týkajících se transakcí na trhu mělo za následek periodické odhalování postavení na trhu a strategie různých individuálních soutěžitelů soutěžitelům ostatním. Dopadem systému výměny informací byla dle ESD redukce nebo dokonce odstranění stupně nejistoty ohledně předvídatelného charakteru jednání konkurentů, což mělo za pravděpodobný následek podstatné narušení soutěže existující mezi obchodníky.

186. Druhostupňový orgán se v podstatě ztotožnil se závěry Úřadu ohledně možnosti ovlivnit negativně soutěž na trhu na základě dohody účastníků řízení. Uvedl zejm., že je třeba zkoumat tři základní faktory, a to strukturu trhu, na kterém je výměna informací realizována, charakter vyměňovaných informací a konečně stáří a frekvenci, s jakou k výměně informací mezi soutěžiteli dochází.

187. V této souvislosti Úřad doplňuje, že daný trh je charakterizován i značnou mírou asymetrie informací, které jsou k dispozici účastníkům řízení, avšak jen omezeně slouží spotřebitelům - klientům stavebních spořitelen k rozhodování o volbě konkrétního bankovního domu a produktu. Tomu odpovídá i vypovídací hodnota informací sdílených na základě dohody, která je výrazně vyšší pro strany dohody, naopak vůči klientům jde o údaje sotva pochopitelné a nevyužitelné (např. "Struktura nových překlenovacích úvěrů dle počtu v měsíci květnu..."). Transparentnost relevantního trhu Úřad i na základě Znaleckého posudku hodnotí jako víceméně jednostrannou, ve prospěch stavebních spořitelen. Na koncentrovaném trhu byly veškerými soutěžiteli sdíleny zcela podrobné údaje s téměř nejkratší možnou periodicitou, jakou si lze představit u informování o stavu a o výsledcích podnikatelské činnosti. Co se týče charakteru sdílených informací, ztotožňuje se Úřad s názorem druhostupňového orgánu, že určité informace obsažené ve statistických přehledech mohly mít významnější vliv na soutěžní chování spořitelen, zejm. údaj o počtu nových a stavu platných smluv o stavebním spoření. Za nesporné však Úřad považuje to, že stavební spořitelny touto výměnou informací v podstatě nahradily jinak v konkurenčním prostředí běžné sledování ostatních hráčů na trhu, informování se prostřednictvím nejrůznějších způsobů (od sledování tisku dokonce až po průmyslovou špionáž) o jejich zvolené obchodní strategii a aktuálním postupu v soutěži na trhu - včetně odhadu tržního podílu a jeho vývoje v čase. Předmětná dohoda a její plnění úplně saturovalo potřebu účastníků řízení dozvědět se o aktuálních krocích a úspěšnosti konkurence. Proto považuje Úřad za škodlivý celkový systém výměny informací v čase jako takový. Zajisté některé údaje mají větší vypovídací hodnotu, avšak celek statistik a periodicita jejich výměny představují nezastupitelný a ničím nenahraditelný komfort všech subjektů na trhu, kterého nemají možnost dosáhnout jinak než vzájemnou - nedovoleně úzkou - součinností. Náklady, které by musel každý subjekt vynaložit na získání srovnatelného množství přesných měsíčních údajů, by byly značné. K tomu je však třeba dodat, že ani při vzájemně nekoordinovaném "úspěšném" získávání informací o konkurentech by nebyl výsledek stejně komfortní jako jsou inkriminované statistiky. Účastníci řízení totiž sjednotili vlastní metodiku zjišťování a vedení údajů o svém podnikání natolik, aby mohli v rámci podrobné statistiky referovat každý měsíc o obsahově shodných položkách, byť by některé údaje mohli sledovat za delší časové období, v jiné struktuře či s využitím jiného softwarového nastavení apod. Dostupnost daných informací v celém jejich obsahu i periodicitě, které umožnila dohoda stavebních spořitelen, by bez této vzájemně smluvené výměny nemohla vůbec existovat. Úřad má za prokázané, že bez posuzované dohody účastníků řízení by míra informovanosti konkurentů na tomto značně koncentrovaném trhu byla zásadním způsobem odlišná, a to především výrazně menší.

188. V souvislosti s tím má Úřad rovněž za prokázané, že informační povinnosti vůči orgánům veřejné správy mohly být plněny individuálně, bez vzájemné kooperace. Ani účast pracovnice jednoho z orgánů státní správy (Mgr. Horákové) na jednání stavebních spořitelen o budoucí zakázané dohodě nezbavovala tyto soutěžitele povinnosti dodržovat zákon. Přitom bylo prokázáno, že tato pracovnice Ministerstva financí ČR neiniciovala daný proces, pouze následně dohodla parametry některých údajů předávaných ministerstvu.

189. Ostatní orgány veřejné správy se prokazatelně vzniku dohody neúčastnily vůbec - tvrzení účastníků řízení o jejich "objednávce" jsou zcela vykonstruovaná (viz dále). S argumenty účastníků řízení, v nichž se uvádí, že zpracovávání informací sloužilo výhradně k informování veřejnosti o vývoji v sektoru stavebního spoření a za účelem informování příslušných ministerstev a ČNB, proto nelze souhlasit. Úřad opakovaně uvádí, že z předávaných tabulek jasně vyplývá, že byly určeny pro interní potřebu účastníků řízení - nehledě k tomu, že přesné údaje o podílu jednotlivých stavebních spořitelen na trhu (dle počtu "nových obchodů" a dle "cílové částky") nejsou v žádném případě potřebné k zajištění informovanosti veřejnosti o stavu v daném sektoru. Pro tento účel postačí údaje agregované - shromažďované s delším časovým odstupem. Informování veřejnosti o přesné výši podílu každého hráče na trhu (v různých vyjádřeních - viz výše), a to za každý měsíc, je zcela neobvyklé. Ze zajištěných tabulek, které si mezi sebou účastníci řízení vyměňovali, ostatně vyplývá, že tyto údaje (cit.): "…jsou předběžné a jsou určeny pouze pro interní potřebu stavebních spořitelen." (viz např. str. 532 spisu). Úřad analyzoval dostupné údaje zveřejněné účastníky řízení, resp. novináři v několika uplynulých letech, včetně informací o soutěžním chování účastníků řízení dostupné na jejich internetových stránkách a stránkách Asociace (viz výše, podklady jsou obsaženy ve správním spise). Tato analýza jasně prokázala, že zveřejňované informace se ani vzdáleně nepřibližují svojí periodicitou a obsahem informacím vyměňovaným mezi účastníky řízení.

190. V řízení bylo rovněž zjištěno, že žádný právní předpis neukládá stavebním spořitelnám povinnost zpracovávat společně přehledy o nových obchodech, podílech na trhu, cílových částkách a další informace a tyto údaje společně předávat zmíněným státním orgánům a institucím. Má-li některý subjekt na základě některého právního předpisu informační povinnost vůči příslušnému státnímu orgánu, svědčí tato povinnost výlučně jemu samotnému a neopravňuje ho zpracovávat předmětné údaje za své konkurenty. Naopak všichni soutěžitelé jsou (a to již od roku 1991) na základě zákona o ochraně hospodářské soutěže povinni chovat se takovým způsobem, aby nenarušovali soutěž na trhu.

191. K požadavkům státních orgánů a institucí zmíněných ve vyjádření účastníků Úřad doplňuje, že v řízení bylo prokázáno, že tyto orgány jednak nepožadují část údajů obsažených v inkriminovaných tabulkách (a rovněž zdaleka ne s měsíční periodicitou), ale ani nevyžadují, aby je účastníci řízení zasílali společně a aby si vzájemně vyměňovali jak údaje o svých konkurentech, tak z nich vyplývající bilance o podílech na trhu (v různých vyjádřeních, viz výše). Bylo potvrzeno, že MMR i ČNB se se systémem výměny informací seznámili až po několika letech jeho fungování, žádné úpravy tohoto systému na jejich žádost nebyly učiněny a zmíněné orgány využily stávajících informací v té podobě, která byla k dispozici. Jak již Úřad výše uvedl, MFČR v době, kdy popsaná výměna informací počala, vyslalo svého zástupce za účelem dojednání způsobu předávání údajů tomuto ústřednímu orgánu státní správy, avšak obsah a periodicita předávaných informací byly dohodnuty mezi účastníky řízení a z jejich iniciativy. Bylo opakovaně potvrzeno, že ústřední orgány veřejné správy potřebovaly pro svoji činnost pouze souhrnné údaje, pokud potřebovaly individuální údaje za jednotlivé stavební spořitelny, nic nebránilo tomu, aby jim byly v této podobě zaslány každým soutěžitelem zvlášť. Periodicita požadovaná ze strany státních institucí byla rovněž daleko menší - čtvrtletní. Co se týče údajů o tržním podílu v různém vyjádření a jeho vývoje v čase (měsíčně), nebyl prokazatelně pro účely činnosti zmíněných orgánů veřejné správy významný - pokud tyto údaje získávaly, resp. zmínily ve shora popsaných dopisech z roku 1999 a 2000, bylo to proto, že tyto údaje byly součástí tabulek předávaných již několik let mezi účastníky řízení a uvedené státní instituce tyto údaje spolu s tabulkami získaly také. Za významné Úřad považuje i to, že uvedené orgány veřejné správy nejsou příslušné ke kontrole dodržování pravidel férové soutěže na trhu a účastníkům řízení i v rámci jednání s nimi svědčila povinnost soutěžní pravidla stanovená zákonem neporušovat.

192. Co se týče dopadu jednání účastníků řízení na relevantní trh, je Úřad při zohlednění obsahu Znaleckého posudku a právního názoru druhostupňového orgánu nucen konstatovat, že účinkem předmětné dohody bylo ohrožení hospodářské soutěže na trhu stavebního spoření - fáze spořící. Znalecký posudek popsaný výše a založený ve správním spise do značné míry potvrdil dosavadní názor Úřadu o nebezpečnosti dohody uzavřené účastníky řízení. S ohledem na dodržení pravidel dvouinstančnosti správního procesu mohl být důkaz Znaleckým posudkem proveden až po vrácení věci Úřadu k dalšímu projednání a rozhodnutí. Za podstatné Úřad považuje to, že principielně Znalecký posudek potvrdil výše popsané stanovisko Úřadu, a sice že nebezpečnost dohody spočívá právě v poskytnutí vysoce aktuálních a podrobných informací o postupu vzájemných konkurentů na trhu. Materiální stránku deliktu považuje Úřad za naplněnou, potenciální narušení soutěže pak spatřuje zejm. v plnění předmětné dohody, i když tato skutečnost je z pohledu § 3 odst. 1 zákona irelevantní, neboť zákaz se vztahuje na dohodu jako takovou.

193. Z tohoto důvodu Úřad nevyhověl požadavkům některých účastníků řízení na vypracování dalšího posudku v rámci daného správního řízení. Vzhledem k tomu, že v případě této dohody šlo o dlouhodobé jednání všech hráčů na trhu, nelze porovnat vývoj soutěžního prostředí dotčeného či ohroženého koluzí s prostředím tímto jednáním nezasaženým. Stejně tak není možné jednoduše srovnat vývoj na tuzemském trhu stavebního spoření (a zejm. jeho fáze spořící) s jinými zeměmi, neboť téměř ve všech postkomunistických zemích, které by splňovaly shodnou časovou fázi vývoje tohoto typu služeb (tj. zahájení poskytování produktu, postupné uplynutí první spořící lhůty a počátek vyrovnávání obou fází - čerpání úvěrů) byly podmínky podobného typu produktů nastaveny jinak. Rovněž změny výše úrokových sazeb, právní prostředí a související investiční možnosti stavebních spořitelen znemožňují takové porovnání. Každé posouzení jednání účastníků řízení a jeho dopadu na soutěž na trhu tak bude do značné míry založeno na teoretických východiscích, testování a ekonomické modelaci. Tomu odpovídá i obsah studie dodané účastníkem řízení SSČS, pokud pojednává o výměně informací. Na druhé straně je nutno uvést, že Úřad jakožto ústřední orgán ve věcech ochrany hospodářské soutěže si na věc učinil názor, který byl následně principielně potvrzen nezávislým Znaleckým posudkem. Míra využití odborných metod z oblasti ekonomie je přitom ve Znaleckém posudku bezpochyby vyšší než ve zmíněné Ekonomické analýze předložené SSČS, která je založena na víceméně obecných teoretických úvahách autorů zjednaných za tímto účelem účastníkem řízení. K tomuto dokumentu se Úřad dostatečně vyjádřil výše v příslušné pasáži odůvodnění tohoto rozhodnutí. Zmíněná Ekonomická analýza vychází ze skutečností a úvah, které neodpovídají skutkovým zjištěním vyplývajícím z ostatních důkazů obsažených ve správním spise, proto její závěry nemohl Úřad v rozhodování zásadním způsobem zohlednit.

194. Úřad, resp. jeho předseda, přitom při zadávání Znaleckého posudku postupoval v souladu se zásadou materiální pravdy i zásadou vyšetřovací tak, že se snažil objektivně zjistit relevantní skutečnosti, ať už ve pospěch či v neprospěch účastníků řízení. To bezpochyby zaručuje nejvyšší možnou míru objektivity.

195. Výslech znalce Úřad v dalším řízení nenařídil. Úřad v této souvislosti zastává názor, že podstatou svědecké výpovědi je sdělení informací uložených v paměti svědka o tom, co skutečně prožil a co je v dané věci relevantní ke zjištění skutečného stavu věci v souladu se zásadou materiální pravdy. Naopak znalecký posudek slouží k posouzení skutečností významných pro řízení, jehož správní orgán není schopen, nebo si vlastním posouzením nemůže být dostatečně jist. Takové posouzení Znalecký posudek poskytl a Úřad neshledal důvod pro jeho doplnění - např. s využitím institutu výslechu znalce. O jiných relevantních skutečnostech by pak znalec vypovídat nemohl, neboť nemá k projednávané věci žádný předchozí vztah. Vzájemná osobní konfrontace různých znalců při jednání by dle názoru Úřadu byla zcela neefektivní a neposouditelná.

196. Předseda Úřadu uložil první instanci mj. i definovat přesně, kdy bylo závadné jednání ukončeno. Tento požadavek Úřad objasnil v části odůvodnění tohoto rozhodnutí Zjištěné skutečnosti a uvedl s ním do souladu i výrok rozhodnutí. Za podstatné v této souvislosti Úřad považuje, že počínaje měsícem květnem 2004 postupně účastníci řízení ukončili svoji účast na plnění předmětné dohody. Jak je dále dovozeno, jednalo se o správní delikt s nedbalostní formou zavinění, jehož nebezpečnost pro soutěž byla založena především na faktické realizaci, plnění dohody o výměně informací. Z dokazování provedeného ve správním řízení pak vyplynulo, že plnění dohody v kvalitě dohodnuté všemi soutěžiteli na trhu dne 18.12.1997 skončilo v měsíci květnu 2004.

197. Dále k námitkám účastníků řízení stran dopadu jednání na hospodářskou soutěž a vztahu k rozhodování spotřebitele, kdy účastníci opakovaně uvádějí, že zájemce o stavební spoření je údajně cele ovlivňován při svém rozhodování o volbě stavební spořitelny doporučeními třetích osob (známých či "konzultantů") a výší státního příspěvku, Úřad uvádí, že pokud by tato teorie beze zbytku platila, na straně účastníků řízení by neexistovala žádná potřeba činit jakékoli marketingové kroky, investovat (na jiných místech vyjádření zdůrazňované) vysoké částky do reklamy a de facto by vlastní postavení na trhu ani nemohli aktivně ovlivňovat. K tomu je třeba dodat, že výše státního příspěvku je dána zákonem o stavebním spoření a rovněž podmínky jejího čerpání se řídí tímto zákonem. V této oblasti tedy nelze o soutěžení spořitelen a vlivu na rozhodování klienta hovořit. Úřad v tomto spatřuje zcela účelové výroky účastníků řízení, kteří na jedné straně tvrdí, že informace vyměňované na základě dohody nemohli využít v další soutěži na trhu (dlouhodobost procesu změny obchodních podmínek apod.), na druhé straně, aby prokázali vysokou míru vzájemné konkurence, argumentují různými marketingovými kroky, doprovodnými akcemi, investicemi a snahou identifikovat pociťované potřeby zákazníků a reagovat na ně. Právě v této oblasti Úřad i Znalecký posudek zcela zjevně spatřují možnost narušení soutěže, neboť vyměňované informace nejsou v žádném případě historické a čistě statistické, jak se účastni řízení snaží uvádět. Úřad opakovaně prokázal, že jde o vysoce aktuální a adresné údaje o činnosti soutěžitele za uplynulý měsíc. Jako argument proti tomu však účastníci řízení staví tvrzení, že spotřebitel stejně není marketingovými kroky spořitelen ovlivňován... Argumentace účastníků řízení tak tvoří nesmyslný kruh a je ve své podstatě rozporná.

198. Úřad nepovažuje za zcela rozhodující, co konkrétně a v jakém poměru klienta ovlivňuje při rozhodování o volbě spořícího ústavu (srov. účastníky řízení užívaný termín "konglomerát subjektivních a objektivních faktorů"), když bohatá reklama a inzerce stavebních spořitelen zde bezpochyby svoji roli hraje. Za důležité však Úřad považuje právě jen to, co mohou ovlivnit účastníci řízení, tedy jejich rozhodování a jejich úkony. Jestliže zákonné podmínky ani doporučení externích konzultantů a přátel svých klientů přímo ovlivňovat nemohou, vlastní marketingové kroky činí sami. Zde je pole jejich působnosti, zde probíhá soutěž. Do této své činnosti investují prokazatelně značné sumy a zdaleka kvůli ní nemusejí přímo měnit všeobecné obchodní podmínky (viz výše). A právě tato činnost je dle všech zjištěných skutečností potenciálně ovlivnitelná dohodou o výměně informací, jež je předmětem tohoto řízení. Proto Úřad nemohl vyhovět žádostem účastníků o zastavení řízení. Pro doplnění je třeba uvést, že argument SSČS o nepřesnosti statistik (zejm. jde údaje o nových smlouvách o stavebním spoření) je irelevantní. Účastníci řízení zaznamenávali do těchto statistik takové údaje, jaké měli všichni o svém podnikání za uplynulý měsíc k dispozici - tj. se stejnou vypovídací hodnotou pro sebe jako pro své konkurenty.

199. K souvisejícímu tvrzení obsaženému ve vyjádřeních, že měl Úřad postupovat shodně, jak postupuje Evropská komise, zveřejňovat koncept rozhodnutí v rámci seznámení účastníků s podklady, posuzovat citelnost narušení soutěže atd., Úřad uvádí, že správní řízení je vedeno pro možné porušení tuzemské soutěžní normy, v žádném případě nepostihuje chování přísněji než dovoluje rámec evropských soutěžních pravidel (srovnání s evropskou praxí viz výše), avšak je vedeno podle zákona a s využitím terminologie a pravidel v něm obsažených.

200. Tvrzení účastníka SSČS o tom, že důkazy provedené doposud v řízení maximálně prokazují odčerpání části ekonomického přebytku spotřebitelů, nikoli však možný dopad na chování účastníků řízení navzájem s tím, že takové hodnocení nepřísluší do rámce koncepce ochrany hospodářské soutěže, ale spíše do sféry opatření na ochranu spotřebitele, je třeba odmítnout. Pokud si konkurenti na trhu dohodnou systém výměny informací, z nějž následně mohou profitovat - k újmě spotřebitele, jde o jednání v rozporu s normami na ochranu hospodářské soutěže. Soutěžitele skutečně nelze postihovat za "zlepšenou znalost parametrů poptávkové strany trhu a s tím spojenou adaptaci svého chování", jak uvádí účastník řízení. Postihnout jej však lze za to, že takový informační systém vytvoří a udržuje spolu se svými konkurenty, kteří představují ve svém souhrnu všechny soutěžitele na daném trhu, čímž mezi sebou omezují pravidla fair soutěže a spolupracují výrazně nad rámec toho, co je obvyklé a soutěžními předpisy dovolené. Podstata systému výměny informací spočívá ve snížení míry vzájemné konkurence, resp. omezení samostatnosti postupu na trhu a rizika, které takový samostatný postup přináší. Pozitivní efekty vyplývající z přejímání lepších konkurenčních modelů pak bezpochyby mohou nastat i bez této výměny informací, neboť, jak již Úřad zdůraznil, trh je z pohledu stavebních spořitelen transparentní, soutěžitelé mají povědomí o marketingových akcích svých konkurentů a mohou přejímat jejich modely chování. Nelze se proto domnívat, že toto rozhodnutí Úřadu povede k vytváření monopolu, jak uvádí SSČS ve svém vyjádření ke Znaleckému posudku.

201. Úřad se v řízení zabýval i subjektivní stránkou jednání jeho účastníků, které naplnilo skutkovou podstatu porušení zákona uzavřením zakázané dohody o výměně informací. Úřad zkoumal, zda účastníci řízení v daném případě porušili zákon úmyslně či z nedbalosti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že záměrem účastníků řízení bylo dosáhnout co nejvyšší míry informovanosti o činnosti svých konkurentů. Vůle účastníků řízení uzavřít dohodu o výměně informací a jejich aktivní účast na této dohodě byly v řízení nade vší pochybnost prokázány. Všichni účastníci řízení potvrdili svůj zájem na tom být stranou popsané dohody a společně dohodli i druhy a periodicitu předávání inkriminovaných údajů. V rámci řízení však nebylo prokázáno, že by jeho účastníci tuto dohodu uzavírali za účelem narušení soutěže. Jak uvedl předseda Úřadu ve svém rozhodnutí ze dne 18.8.2006, dovozuje ze všech podkladů shromážděných ve spise, že pokud bude shledán potenciál narušení soutěže, pak tato možnost bude spojena až s realizací dohody, resp. bude důsledkem její realizace. Účastníci řízení tedy buď věděli, že mohou škodlivý následek způsobit, a bez přiměřených důvodů spoléhali, že jej nezpůsobí, nebo nevěděli, že takový následek mohou svým jednáním způsobit, ačkoli o tom vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měli a mohli. Posouzením volní a vědomostní složky jednání účastníků řízení ve vztahu k objektu deliktu, tj. právem chráněnému zájmu na zachování účinné soutěže, dospěl předseda Úřadu k závěru, že jednání účastníků řízení, jež je předmětem tohoto správního řízení, bude-li i po novém projednání shledáno v rozporu s § 3 odst. 1 zákona, lze pro tento případ považovat za jednání nedbalostní. Vzhledem k tomu, že Úřad skutečně v dalším řízení dospěl k závěru, že jednání účastníků řízení naplnilo skutkovou podstatu uzavření zakázané dohody dle § 3 odst. 1 zákona, konstatuje Úřad na straně účastníků řízení nedbalostní formu zavinění. Ve věci možné iniciační role některého z účastníků řízení pak Úřad doplňuje, že tato mohla vyplývat i ze skutečnosti, že daná stavební spořitelna předsedala Asociaci (resp. předchozí formě sdružení). Takové jednání proto nelze apriori považovat za iniciační, dále k němu Úřad nepřihlížel.

202. Vzhledem k tomu, že Úřad v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně objasňuje, v čem spatřuje porušení zákona ze strany účastníků řízení, neuložil účastníkům nápravné opatření, jak tomu bylo v prvním prvoinstančním rozhodnutí. Úřad je toho názoru, že sdělování/zasílání jakýchkoli vyžádaných informací a podkladů orgánům veřejné správy či institucím, není porušením zákona, je-li tato činnost prováděna každým soutěžitelem samostatně, bez vzájemné kooperace a zpětného zasílání inkriminovaných údajů. Shromažďování a rozesílání individuálních údajů mezi konkurenty či prostřednictvím jejich sdružení (Asociace) je ze soutěžního hlediska přípustné pouze v oblasti agregovaných dat, souhrnných údajů za delší časové období zpětně - v případě daného trhu minimálně s půlročním odstupem (viz i citovaná rozhodnutí v případě UK Agricultural Tractor Registration Exchange - OJ 1992 L068/19 či Cobelpa/VNP, 77/592/EEC).

Odůvodnění výše pokuty

203. V souladu s ustanovením § 22 odst. 2 zákona může Úřad soutěžitelům uložit pokutu do výše 10 000 000,- Kč nebo do výše 10 % z čistého obratu dosaženého za poslední ukončený kalendářní rok, jestliže úmyslně nebo z nedbalosti porušili zákazy stanovené v § 3 odst. 1, § 4 odst. 1, § 11 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona. Při rozhodování o výši pokuty Úřad přihlédne předně k zákonným kritériím pro její stanovení, tj. zejména k závažnosti, případnému opakování a délce trvání porušování zákona. Výše pokuty v mezích stanovených zákonem je věcí správního uvážení Úřadu a je v konkrétním případě individualizována skutkovými okolnostmi daného případu, stavem soutěžního prostředí a v neposlední řadě zaměřením a cíli soutěžní politiky. Obdobně postupuje při ukládání sankcí i Evropská Komise a Evropský soudní dvůr (např. rozsudek ESD ze dne 12.7.2001 ve věci Tate & Lyle plc, British Sugar plc and Napier Brown & Co. Ltd v Commission of the EC). Při ukládání pokut musí být rovněž zohledněna hospodářská výkonnost každého podniku tak, aby byl zajištěn dostačující odstrašující efekt (viz rozsudek Soudu prvního stupně T-33/02 z 29. 11. 2005 ve věci Brittania Alloys & Chemicals v Komise).

204. V daném správním řízení jsou splněny podmínky předvídané zákonem pro uložení pokuty. Úřad konstatuje, že účastníci řízení svým jednáním porušili zákonem chráněný veřejný zájem a mohli narušit hospodářskou soutěž na příslušném relevantním trhu.

205. Odpovědnost za protisoutěžní jednání spočívající v uzavření zakázané dohody narušující soutěž (§ 3 odst. 1 zákona) je ve své podstatě objektivní. Zákon však ukládá Úřadu, aby u všech soutěžitelů, které hodlá sankcionovat za protisoutěžní jednání, zkoumal zavinění. Konstrukce zákona předpokládá možnost uložení pokuty či opatření k nápravě za protisoutěžní delikt pouze tehdy, jestliže k porušení zákona dochází zaviněně, resp. úmyslně nebo z nedbalosti (§ 22 odst. 2 zákona). Zkoumání subjektivní stránky jednání účastníků řízení je nezbytnou součástí úvah o samotné možnosti uložit pokutu; forma zavinění je pak i podle judikatury správních soudů jedním z kritérií pro určení výše pokuty (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. 31 Ca 71/2004-129 ze dne 22. 11. 2005 ve věci Oskar Mobil). Vzhledem k tomu, že forma zavinění je jedním z kritérií pro uložení pokuty, byla zohledněna skutečnost, že jednání účastníků řízení bylo posouzeno jako nedbalostní.

206. Případné iniciátorství deliktu lze zvažovat pouze u deliktů spáchaných úmyslně. V dané věci, nelze žádnému účastníkovi přičítat k tíži, zda některý z nich byl iniciátorem protisoutěžního jednání či následovníkem takového jednání iniciovaného jiným soutěžitelem.

207. Při rozhodování o základní výši pokuty zohlednil Úřad primárně legální kriteria pro její stanovení, tj. závažnost a délku porušování zákona. Obecným východiskem pro stanovení výše pokut je skutečnost, že trest by měl odpovídat povaze a závažnosti správního deliktu, za nějž je ukládán.

208. Při hodnocení závažnosti porušení zákona je třeba rozlišovat mezi nejzávažnějšími porušeními soutěžního práva, mezi něž patří tzv. hard core kartely (zejména dohody o cenách či o rozdělení trhu) a zneužití dominance, a typově méně závažnými porušeními zákona. Při analýze dohod narušujících soutěž je pak třeba rozlišovat mezi praktikami, jejichž účelem je narušení soutěže, a praktikami, u nichž narušení soutěže není účelem, nýbrž pouze možným účinkem jejich aplikace. Do této druhé kategorie lze zařadit i dohody o výměně informací; tyto dohody mohou kromě negativ pro hospodářskou soutěž přinášet za určitých podmínek i některé výhody.

209. Dohody o výměně informací, které nejsou součástí komplexnějšího narušení soutěže, nelze obecně považovat za dohody per se zakázané, a tedy ani za nejzávažnější či velmi závažná porušení soutěže. Skutečnost, že se jedná typově o méně závažné porušení zákona, než tzv. tvrdá narušení soutěže, byla pro Úřad základním východiskem při rozhodování o výši sankce. Dohoda měla pouze potenciální dopad na konkurenční prostředí, tj. nebyl zjištěn reálný negativní vliv na soutěž mezi účastníky řízení. Faktické narušení soutěže v důsledku dohody o výměně informací nebylo v řízení prokázáno. Jednání účastníků bylo posouzeno jako ohrožovací delikt.

210. Při hodnocení délky porušení zákona je třeba uvést, že dohoda o výměně informací, kterou mezi sebou uzavřeli účastníci řízení, byla plněna po dobu cca osmi let; pro účely uložení pokuty však Úřad zohlednil pouze dobu od 1. 7. 2001 (od doby účinnosti zákona č. 143/2001 Sb.) do počátku měsíce května 2004, tj. porušení zákona v délce necelých 3 let. Tuto délku je třeba hodnotit jako dlouhodobé porušení zákona. Pozn.: Úřad nemohl uložit pokutu za dobu deklarovaného porušení zákona č. 63/1991 Sb., i když šlo o pokračující správní delikt, a to vzhledem k absenci přechodných ustanovení ve stávajícím zákoně č. 143/2001 Sb. Pokutu lze uložit jen podle platné a účinné právní úpravy, tj. zákona č. 143/2001 Sb., za dobu porušení povinností a zákazů v ní obsažených.

211. Pokud jde o případné opakování porušení zákona, žádný z účastníků řízení se nedopustil porušení zákona v minulosti, tj. opakovaně.

212. Při stanovení základní částky pokuty pro jednotlivé účastníky tak Úřad vycházel ze skutečnosti, že účastníci se dopustili nedbalostního jednání, jež bylo méně závažné, neopakující se, avšak dlouhodobé.

213. Jako vedlejší faktory při stanovení konečné výše pokuty vzal Úřad v úvahu rovněž skutečnost, že trh, na němž k porušení zákona došlo, je poměrně významný, s vysokým počtem spotřebitelů. Zohledněna byla také tržní síla jednotlivých účastníků řízení, společný tržní podíl všech zúčastněných podniků (100 %) a geografický rozměr zasaženého trhu (celá ČR).

214. Konečně Úřad zvažoval i přitěžující a polehčující okolnosti, které mají vliv na konečnou úpravu pokuty. Žádná z přitěžujících okolností, jimiž jsou např. iniciační role, úmyslné či opakované porušení zákona apod., nebyla v řízení prokázána. Za polehčující okolnosti Úřad považuje ukončení dohody o výměně informací krátce po zahájení řízení (cca od května 2004, tj. 2 měsíce po zahájení řízení a před vydáním rozhodnutí v 1. stupni), dobrou spolupráci účastníků s Úřadem při objasňování deliktu a nedbalostní formu zavinění. Polehčující okolností, která sice nemůže vést k liberaci účastníků řízení, kterou však při úvahách o výši správní sankce vzal Úřad v úvahu, je zjištěná účast zástupce MFČR na jednání, v rámci něhož došlo k uzavření dohody o výměně informací (včetně následného využívání některých údajů státními orgány).

215. Kromě výše uvedených kritérií Úřad přihlédl rovněž k výsledkům hospodaření všech účastníků řízení v letech 2001 až 2004, jak vyplývají z účetních výkazů uveřejněných ve výročních zprávách, a to s ohledem na zabránění likvidačním důsledkům ukládané sankce.

216. Dle dřívější praxe Úřadu byly pokuty v rozmezí 1 až 2 % z obratu příslušných soutěžitelů ukládány za nejzávažnější formy protisoutěžního jednání, jež ze své podstaty mají negativní dopad na relevantní trh. Pokuta za dohodu o výměně informací, jež je méně závažným deliktem a má-li být proporcionální k dosavadní rozhodovací praxi, se bude odvíjet od základu, jež je zásadním způsobem nižší. Úřad vzal také ohled na legitimní očekávání účastníků řízení ve vztahu k dosavadní rozhodovací praxi Úřadu a jejímu vývoji (včetně zohlednění vývoje rozhodovací praxe Evropské komise a Evropského soudního dvora v oblasti hospodářské soutěže - viz výše).

217. Úřad při stanovení výše pokut rovněž zohlednil, že v případě dohod o výměně informací se jedná o typ potenciálně protisoutěžního jednání, ohledně něhož neexistovala relevantní tuzemská rozhodovací praxe, resp. že se v dané věci jedná v českém prostředí o jedno z prvních rozhodnutí, které za protisoutěžní prohlašuje dohodu o výměně informací, která není součástí širšího protisoutěžního jednání. Na evropské úrovni však dostupná judikatura již řadu let existuje (viz i výše).

218. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti se Úřad rozhodl neuložit pokutu v rozpětí do 10 mil. Kč, nýbrž vyšel z čistého obratu dosaženého účastníky řízení za poslední ukončené účetní období (v souladu s § 22 odst. 2 zákona).

219. Při rozhodování o konkrétní výši pokut dle shora uvedených zásad vyšel Úřad z čistého obratu jednotlivých účastníků řízení za rok 2005 (dle zaslaných výkazů zisku a ztrát). Čistý obrat byl z těchto výkazů propočítán dle § 20 odst. 1 písm. a), bod 2 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů a § 14 odst. 6 zákona jako součet výnosů, zejména výnosů z úroků, z cenných papírů a majetkových účastí, z poplatků a provizí a zisků z finančních operací.

220. Na základě správního uvážení a s ohledem na deklarovanou menší závažnost protisoutěžního jednání stanovil Úřad jako základní částku pro výpočet pokuty 0,3 % z čistého obratu každého účastníka řízení. Za dobu účasti každého soutěžitele na protisoutěžním jednání byla základní částka vynásobena koeficientem času k = 1,4, který odpovídá cca tříleté době porušení zákona. (Pozn.: koeficient času je odstupňován podle doby účasti na protisoutěžním jednání od k = 1 při trvání protisoutěžního jednání rok a méně až po k = 3 při trvání deliktu 10 a více let). Takto vypočítaná základní částka pokuty nebyla dále zvyšována za přitěžující okolnosti (viz výše), neboť takové okolnosti Úřad v jednání účastníků řízení neshledal. Úřad naopak přihlédl k polehčujícím okolnostem (viz výše), které vedly ke snížení základní částky pokuty o 25 %, odpovídající více než dvěma polehčujícím okolnostem. Polehčující faktory byly zohledněny u všech účastníků stejně, neboť všichni se na dohodě podíleli stejnou měrou a po stejnou dobu. Úřad rovněž ověřil z výsledků hospodaření účastníků řízení v letech 2001 - 2004, že ukládané sankce pro ně nebudou likvidační.

Pokuta uložená účastníku řízení Hypo stavební spořitelna a.s.

221. Čistý obrat společnosti Hypo v roce 2005 činil 1.460.102 tis. Kč (viz str. 4883 spisu). Jako základní částka pro výpočet pokuty bylo dle správního uvážení stanoveno 0,3 % z čistého obratu dosaženého v roce 2005. Za délku porušování zákona byla tato částka vynásobena koeficientem 1,4. Takto vypočítaná základní částka pokuty byla vzhledem k polehčujícím okolnostem snížena o 25 %. Pokuta pro společnost Hypo tak činí po zaokrouhlení 4,6 mil. Kč. Úřad přitom přihlédl i k hospodářským výsledkům soutěžitele v letech 2001 až 2004 tak, aby stanovená sankce nebyla pro účastníka řízení Hypo likvidační a odpovídala legitimnímu očekávání soutěžitelů sankcionovaných Úřadem v poslední době.

Pokuta uložená účastníku řízení Wüstenrot - stavební spořitelna a.s.

222. Čistý obrat společnosti Wüstenrot v roce 2005 činil 1.246.640 tis. Kč (viz str. 4628 spisu). Jako základní částka pro výpočet pokuty bylo dle správního uvážení stanoveno 0,3 % z čistého obratu dosaženého v roce 2005. Za délku porušování zákona byla tato částka vynásobena koeficientem 1,4. Takto vypočítaná základní částka pokuty byla vzhledem k polehčujícím okolnostem snížena o 25 %. Pokuta pro společnost Wüstenrot tak činí po zaokrouhlení 3,9 mil. Kč. Úřad přitom přihlédl i k hospodářským výsledkům soutěžitele v letech 2001 až 2004 tak, aby stanovená sankce nebyla pro účastníka řízení Wüstenrot likvidační a odpovídala legitimnímu očekávání soutěžitelů sankcionovaných Úřadem v poslední době.

Pokuta uložená účastníku řízení Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.

223. Čistý obrat společnosti MPSS v roce 2005 činil 2.886.439 tis. Kč (viz str. 4734 spisu). Jako základní částka pro výpočet pokuty bylo dle správního uvážení stanoveno 0,3 % z čistého obratu dosaženého v roce 2005. Za délku porušování zákona byla tato částka vynásobena koeficientem 1,4. Takto vypočítaná základní částka pokuty byla vzhledem k polehčujícím okolnostem snížena o 25 %. Pokuta pro společnost MPSS tak činí po zaokrouhlení 9 mil. Kč. Úřad přitom přihlédl i k hospodářským výsledkům soutěžitele v letech 2001 až 2004 tak, aby stanovená sankce nebyla pro účastníka řízení MPSS likvidační a odpovídala legitimnímu očekávání soutěžitelů sankcionovaných Úřadem v poslední době.

Pokuta uložená účastníku řízení Stavební spořitelna České spořitelny, a.s.

224. Čistý obrat společnosti SSČS v roce 2005 činil 3.723.000 tis. Kč (viz str. 4712 spisu). Jako základní částka pro výpočet pokuty bylo dle správního uvážení stanoveno 0,3 % z čistého obratu dosaženého v roce 2005. Za délku porušování zákona byla tato částka vynásobena koeficientem 1,4. Takto vypočítaná základní částka pokuty byla vzhledem k polehčujícím okolnostem snížena o 25 %. Pokuta pro společnost SSČS tak činí po zaokrouhlení 11,7 mil. Kč. Úřad přitom přihlédl i k hospodářským výsledkům soutěžitele v letech 2001 až 2004 tak, aby stanovená sankce nebyla pro účastníka řízení SSČS likvidační a odpovídala legitimnímu očekávání soutěžitelů sankcionovaných Úřadem v poslední době.

Pokuta uložená účastníku řízení Raiffeisen stavební spořitelna a.s.

225. Čistý obrat společnosti Raiffeisen v roce 2005 činil 1.705.163 tis. Kč (viz str. 4821 spisu). Jako základní částka pro výpočet pokuty bylo dle správního uvážení stanoveno 0,3 % z čistého obratu dosaženého v roce 2005. Za délku porušování zákona byla tato částka vynásobena koeficientem 1,4. Takto vypočítaná základní částka pokuty byla vzhledem k polehčujícím okolnostem snížena o 25 %. Pokuta pro společnost Raiffeisen tak činí po zaokrouhlení 5,3 mil. Kč. Úřad přitom přihlédl i k hospodářským výsledkům soutěžitele v letech 2001 až 2004 tak, aby stanovená sankce nebyla pro účastníka řízení Raiffeisen likvidační a odpovídala legitimnímu očekávání soutěžitelů sankcionovaných Úřadem v poslední době.

Pokuta uložená účastníku řízení Českomoravská stavební spořitelna, a.s.

226. Čistý obrat společnosti ČMSS v roce 2005 činil 6.499.767 tis. Kč (viz str. 4773 spisu). Jako základní částka pro výpočet pokuty bylo dle správního uvážení stanoveno 0,3 % z čistého obratu dosaženého v roce 2005. Za délku porušování zákona byla tato částka vynásobena koeficientem 1,4. Takto vypočítaná základní částka pokuty byla vzhledem k polehčujícím okolnostem snížena o 25 %. Pokuta pro společnost ČMSS tak činí po zaokrouhlení 20,5 mil. Kč. Úřad přitom přihlédl i k hospodářským výsledkům soutěžitele v letech 2001 až 2004 tak, aby stanovená sankce nebyla pro účastníka řízení ČMSS likvidační a odpovídala legitimnímu očekávání soutěžitelů sankcionovaných Úřadem v poslední době.

227. Ze všech uvedených důvodů Úřad rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení o opravném prostředku

Proti tomuto rozhodnutí mohou účastníci řízení podle § 61 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), podat rozklad předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí; včas podaný rozklad má odkladný účinek.

JUDr. Luděk Svoboda

ředitel

Sekce ochrany hospodářské soutěže I

Rozhodnutí obdrží:

Českomoravská stavební spořitelna, a.s.

Vinohradská 3218/169

100 17 Praha 10

Vážený pan

Mgr. Luděk Vrána, advokát

Advokátní kancelář Linklaters, v.o.s.

Na Příkopě 19

117 19 Praha 1

HYPO stavební spořitelna a.s.

Senovážné nám. 27

110 00 Praha 1

Vážený pan

Mgr. Martin Kučera - advokát

Balcar, Polanský  spol. - advokátní kancelář

E. Peškové 15

151 31 Praha 5

Raiffeisen stavební spořitelna a.s.

Koněvova 2747/99

130 45 Praha 3

Vážený pan

JUDr. Petr Wünsch - advokát

Vejmelka  Wünsch, v.o.s.

Italská 27

120 00 Praha 2

Stavební spořitelna České spořitelny, a.s.

Vinohradská 180/1632

130 11 Praha 3

Vážená paní

JUDr. Hana Heroldová - advokátka

Kocián Šolc Balaštík - advokátní kancelář

Jungmannova 24

110 00 Praha 1

Modrá pyramida stavební spořitelna, a.s.

Bělehradská 128

120 21 Praha 2

Vážený pan

JUDr. Jan Kříž, CSc., advokát

Advokátní kancelář Kříž a Bělina

Dlouhá 13

110 00 Praha 1

Wüstenrot - stavební spořitelna, a.s.

Janáčkovo nábř. 41

150 21 Praha 5

Vážený pan

JUDr. Martin Nedelka, Ph.D. - advokát

Advokátní kancelář GLEISS LUTZ v.o.s.

Jugoslávská 29

120 00 Praha 2