číslo jednací: R032/2004

Čj. R 32/2004 V Brně dne 5. ledna 2005

V řízení o rozkladu, který proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 1. 6. 2004 č.j. S 25/04-3540/04-ORP ve věci porušení ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, podala společnost OSINEK, a. s., se sídlem v Ostravě-Vítkovicích, Ruská 56/397, PSČ 706 02, IČ 00012173, zastoupená na základě plné moci Mgr. Ing. Petrem Severou, LL.M., advokátem advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges, v.o.s., se sídlem Praha 1, Křižovnické nám. 1, PSČ 110 00, jsem podle ustanovení § 60 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, na návrh zvláštní komise ustavené podle § 61 odst. 2 téhož zákona,

r o z h o d l

takto:

Rozklad podaný společností OSINEK, a. s., se sídlem v Ostravě-Vítkovicích, Ruská 56/397, PSČ 706 02, IČ 00012173, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 1. 6. 2004 čj. S 25/04-3540/04-ORP zamítám pro nepřípustnost.

O d ů v o d n ě n í

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen "Úřad") vydal dne 1. 6. 2004 rozhodnutí čj. S 25/04-3540/04-ORP, kterým správní řízení vedené ve věci možného porušení ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o ochraně hospodářské soutěže" nebo "zákon"), bylo podle ustanovení § 30 správního řádu zastaveno. Možné porušení ustanovení § 11 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže Úřad spatřoval v tom, že v rámci vyjednávání o smluvních podmínkách dodávek tekutého surového ocelárenského železa Pig P2 pro období roku 2004 společnost VYSOKÉ PECE Ostrava, a. s., se sídlem v Ostravě-Kunčicích, Vratimovská 142, IČ 25 35 29 54 (dále jen "VPO" nebo "účastník řízení"), v průběhu ledna a února 2004 bez objektivně ospravedlnitelného důvodu omezila, případně zastavila dodávky tekutého surového ocelárenského železa Pig P2 výše označené společnosti OSINEK, a. s., (dále jen "společnost OSINEK").

Proti tomuto rozhodnutí podala společnost OSINEK rozklad. Vzhledem k obsáhlosti rozkladu a jeho zamítnutí pro nepřípustnost, jak bude odůvodněno dále, uvedu námitky společnosti OSINEK pouze ve stručném přehledu.

Společnost OSINEK je toho názoru, že rozkladem napadené rozhodnutí je věcně nesprávné, spočívá na nesprávném právním posouzení věci, řízení, jež mu předcházelo, trpí podstatnými vadami, a skutkový stav, ze kterého Úřad vycházel, je v rozporu se správním spisem. Podstatou vznesených námitek je údajné nesprávné skutkové zjištění Úřadu, které je podle společnosti OSINEK v rozporu s obsahem spisu, a dále to, že byla dlužníkem společnosti VPO, neboť této společnosti nehradila v období roku 2003 a ledna a února 2004 jí požadovanou kupní cenu tekutého surového železa. Úřad podle společnosti OSINEK převzal jednostranné a účelové tvrzení VPO a nepřihlédl k jejím námitkám, že cena požadovaná společností VPO je nepřiměřená a tudíž se jedná o cenu v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže.

Dále společnost OSINEK namítla zcela nesprávný závěr Úřadu, že není třeba se zabývat jednáním celé skupiny ovládané společností LNM Holdings N.V., včetně této společnosti a její dceřiné společnosti ISPAT NOVÁ HUŤ, a. s., a to z důvodu, že pokud nebylo ve správním řízení prokázáno zneužití dominantního postavení ze strany VPO, pak se údajně není třeba zabývat odpovědností jejích mateřských společností za příslušný delikt. Závěr Úřadu o tom, že výše ceny placené ze strany společnosti OSINEK je pod výrobními náklady, které Úřadu předložila společnost VPO, je tak zcela bez právní relevance, jelikož podstatné pro právní posouzení věci jsou náklady celé skupiny LNM - coby jediného soutěžitele ve smyslu zákona - na výrobu tekutého surového ocelárenského železa Pig P2 dodávaného společnosti OSINEK a ze stejného konsolidovaného pohledu nahlížená přiměřenost ceny účtované za tyto dodávky. Společnost OSINEK v tomto ohledu poukázala na rozhodnutí Evropského soudu první instance ve věci T-11/89, Shell International Chemical Company Ltd. v. Commission, ECR (1992) II-00757, odst. 311 a 312, v němž bylo výslovně konstatováno, že jedním soutěžitelem je ekonomická skupina bez ohledu na to, zda její vnitřní jednotky mají vlastní právní subjektivitu, a dokonce i za situace, kdy tyto jednotlivé vnitřní jednotky třeba i v důsledku protiprávního jednání celé skupiny realizují ztrátu.

Úřad také podle společnosti OSINEK učinil nesprávný závěr, že VPO projevovala snahu vyjednávat o výši zálohové i konečné kupní ceny a o způsobu jejího stanovení, jakož i o uzavření nové smlouvy na dodávky tekutého surového ocelárenského železa, naopak VPO svévolně bez uvedení objektivně ospravedlnitelných důvodů odmítala jednat o návrzích kupní smlouvy opakovaně předkládaných ze strany společnosti OSINEK a zcela bezdůvodně trvala na nepřiměřených smluvních podmínkách.

Úřad v rozporu se svojí povinností zjistit skutečný stav věci opominul pro posouzení věci naprosto zásadní tvrzení společnosti OSINEK ohledně nátlakové povahy omezování, respektive zastavování dodávek tekutého surového železa a předcházejících hrozeb těchto opatření ze strany společnosti VPO, jimiž si tato společnost vynucovala po společnosti OSINEK akceptaci nepřiměřených smluvních podmínek popsaných v předchozím bodu.

Podle názoru společnosti OSINEK vycházel Úřad při svém rozhodování z arbitrárně vytčeného a skutkovými zjištěními nijak nepodloženého závěru, že k omezování dodávek tekutého surového železa pro společnost OSINEK docházelo pouze ve dnech 22. 1. 2004, 23. 1. 2004. 24. 1. 2004, 2. 2. 2004, 3. 2. 2004, 4. 2. 2004, 6. 2. 2004, 8. 2. 2004 a 9. 2. 2004, přičemž Úřad dospěl k věcně nesprávnému a provedeným dokazováními nepodloženému závěru, že ve dnech 2. 2. 2004 a 3. 2. 2004 existovaly na straně společnosti VPO technické potíže na vysokých pecích objektivně ospravedlňující omezování a pozastavování dodávek tekutého surového železa pro společnost OSINEK.

V další části rozkladu namítá společnost OSINEK některé procesní vady řízení, zejména skutečnost, že jí nebylo umožněno účastnit se některých ústních jednání, byl jí odepřen přístup k některým částem spisové dokumentace z důvodu ochrany obchodního tajemství, a v neposlední řadě neprovedení jí navržených důkazů, zejména neprovedení místního šetření ve společnostech VPO a IHN.

Závěrem rozkladu společnost OSINEK navrhla, aby předseda Úřadu rozhodnutí čj. S 25/04-3540/04-ORP ze dne 1. 6. 2004 zrušil a věc vrátil orgánu prvního stupně k dalšímu řízení.

Společnost VPO rozklad proti rozhodnutí nepodala a dne 5. 5. 2004 se jako účastník řízení písemně vyjádřila k rozkladu společnosti OSINEK. V tomto vyjádření především poukázala na to, že společnost OSINEK postrádá aktivní legitimaci k podání rozkladu, neboť účastenství v předmětném správním řízení jí bylo přiznáno v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže, tzn. že žádost o přiznání postavení účastníka řízení podle ustanovení § 21 odst. 1 věta druhá zákona, může být účinně podána až po zahájení správního řízení, tj. až ve vztahu ke konkrétnímu probíhajícímu řízení. Žádost podaná před zahájením řízení nemůže mít žádné právní následky. Vzhledem k tomu, že společnost OSINEK nepožádala po zahájení správního řízení o přiznání účastenství v tomto řízení, neexistoval podklad, na základě kterého by Úřad mohl o přiznání účastenství v řízení rozhodnout (ač tak učinil), neboť obě podmínky - přiznání účastenství osobě, jejíž práva nebo povinnosti by mohly být rozhodnutím ve věci dotčeny a žádost této osoby o přiznání postavení účastníka řízení v konkrétně zahájeném řízení - je třeba splnit kumulativně, což se nestalo. Dále pak společnost VPO poukázala i na rozpor v předmětu zahájeného řízení, který neodpovídal předmětu podnětu k šetření od společnosti OSINEK, na jehož základě jí bylo účastenství přiznáno. Další text vyjádření společnosti VPO k věcným námitkám v rozkladu, nepovažuji za nezbytné uvádět z důvodu zamítnutí rozkladu pro nepřípustnost jeho podání.

Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle ustanovení § 57 odst. 1 správního řádu a v souladu s odst. 2 téhož ustanovení postoupil věc k rozhodnutí orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

Podle ustanovení § 59 odst. 1 správního řádu jsem napadené rozhodnutí přezkoumal v celém rozsahu a poté se v prvé řadě zaměřil na nejzávažnější procesní otázku, tj. zda přiznání postavení účastníka řízení společnosti OSINEK bylo učiněno v souladu se zákonem či nikoliv. Ze správního spisu jsem přitom zjistil následující rozhodné skutečnosti.

Dne 27. 6. 2003 bylo Úřadu prostřednictvím právního zástupce doručeno podání společnosti OSINEK označené jako podnět k šetření ve věci zneužití dominantního postavení společností VPO spočívajícím v jednostranném vnucování nepřiměřených smluvních podmínek včetně způsobu stanovení ceny za tekuté surové železo bez poskytnutí možnosti kontroly oprávněnosti a přiměřenosti takto stanovené ceny ze strany navrhovatele šetření, stanovování nepřiměřeně vysoké ceny za tekuté surové železo a konečně v umělém zvyšování ceny tekutého surového železa ze strany VPO a skupiny INH jako vstupu pro výrobu na navazujících trzích hutních výrobků, jež vede k poškozování navrhovatele, resp. společnosti VÍTKOVICE STEEL, a. s., IČ 25874942, se sídlem na adrese Štramberská 2871/47, Ostrava-Hulváky, PSČ 709 00, jako přímého horizontálního soutěžitele členů skupiny INH na těchto navazujících trzích. Závěrem podnětu k šetření požádala společnost OSINEK o přiznání postavení účastníka řízení, které bude případně zahájeno v návaznosti na tento podnět s tím, že dle jejího názoru splňuje podmínky druhé definice účastníka ve smyslu § 21 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Dne 10. 2. 2004 bylo společnosti VPO doručeno oznámení Úřadu o zahájení správního řízení čj. S 25/04 ve věci možného porušení § 11 odst. 1 zákona, když možné porušení, resp. možné zneužití dominantního postavení, Úřad spatřoval v tom, že v rámci vyjednávání o smluvních podmínkách dodávek tekutého surového ocelárenského železe Pig P2 pro období roku 2004, společnost VPO v průběhu ledna a února 2004 bez objektivně ospravedlnitelného důvodu omezila, případně zastavila dodávky tekutého surového ocelárenského železa Pig P2 společnosti OSINEK, a. s.

Následujícího dne 11. 2. 2004 Úřad společnosti OSINEK podle ustanovení § 21 odst. 1 věta druhá zákona, postavení účastníka v předmětném řízení písemně přiznal. Přiznání účastenství odůvodnil mj. tím, že společnost OSINEK o toto přiznání požádala Úřad ve svém podnětu ze dne 26. 6. 2003, jehož šetření předcházelo zahájení správního řízení čj. S 25/04.

Dne 2. 6. 2004 nabyl účinnosti zákon č. 340/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), a některé další zákony. Tato novela zákona vypustila druhou větu ustanovení § 21 odst. 1, podle níž "Úřad může přiznat postavení účastníka řízení i osobě, jejíž práva nebo povinnosti mohou být rozhodnutím Úřadu vydaným podle tohoto zákona podstatně dotčeny, pokud tato osoba před ukončením řízení o přiznání postavení účastníka řízení Úřad požádá.". Podle nového znění § 21 odst. zákona po novele účastníkem řízení je pouze "………. ten, o jehož právech nebo povinnostech stanovených tímto zákonem má být v řízení rozhodnuto.". Podle ustanovení článku III odst. 1 Přechodných ustanovení zákona č. 340/2004 Sb. se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních předpisů. Jelikož předmětné řízení bylo zahájeno 10. 2. 2004, vztahuje se něj zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění platném do 1. 6. 2004, tj. i druhé věty § 21 odst. 1, upravující podmínky fakultativního přiznání účastenství v řízení dalším osobám, než jsou osoby splňující podmínky věty prvé § 21 odst. 1.

Po právní analýze všech okolností přezkoumávané procesní otázky přisvědčuji námitce účastníka řízení společnosti VPO, že společnost OSINEK nebyla aktivně legitimována k podání rozkladu. Úřad pochybil, přiznal-li společnosti OSINEK postavení účastníka řízení jen vlastním úkonem bez její žádosti o toto přiznání poté, co došlo k zahájení správního řízení a opřel tento úkon o její žádost k přiznání účastenství v podnětu k šetření pro případ, že na základě tohoto podnětu bude zahájeno řízení. Ustanovení věty druhé § 21 odst. 1 zákona sice výslovně nestanoví v jaké fázi řízení může dotčená osoba požádat o přiznání účastenství, pouze stanoví, že je tak nutno učinit před ukončením správního řízení, ale z logiky věci plyne, že výklad podporující možnost podávání tzv. blanketních žádostí předem k hypotetickému řízení, kdy není zřejmé zda, kdy a v jaké věci je Úřad v budoucnu zahájí, stěží může obstát. Navíc pak v daném případě předmět řízení vymezený v oznámení o zahájení řízení byl věcně odlišný od předmětu podnětu k šetření a správní orgán prvního stupně sám v odůvodnění napadeného rozhodnutí výslovně konstatoval, že posuzování přiměřenosti ceny za dodávky tekutého surového ocelárenského železa ve smyslu podnětu společnosti OSINEK předmětem tohoto řízení nebylo. Ve správním řízení se Úřad především zaměřil na problematiku omezování dodávek zmíněného zboží ze strany společnosti VPO z hlediska zákona, jak konečně vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Konstatuji proto, že Úřad přiznal společnosti OSINEK postavení účastníka v předmětném řízení, aniž byly kumulativně splněny obě podmínky § 21 odst. 1 věty druhé zákona - podstatná dotčenost práv a povinností v důsledku rozhodnutí Úřadu a žádost dotčené osoby o přiznání účastenství podané po zahájení řízení. Se společností OSINEK bylo v řízení jednáno jako s účastníkem, i když touto osobou nadanou procesními právy včetně práva podat proti rozhodnutí Úřadu rozklad, nebyla. Rovněž tak společnost OSINEK nesplňovala definici účastníka podle věty první § 21 odst. 1 zákona, neboť o jejích právech a povinnostech stanovených zákonem se v řízení nerozhodovalo. Za tohoto stavu nezbývá než rozklad společnosti OSINEK podle ustanovení § 60 správního řádu zamítnout pro nepřípustnost.

Konstatuji však, že společnost OSINEK požívala v řízení práv účastníka v dobré víře, že jí náleží, když prvostupňovým správním orgánem jí bylo účastenství přiznáno a v řízení s ní jako s účastníkem jednáno, a proto po právní moci tohoto rozhodnutí ve smyslu již citovaného § 60 správního řádu uvážím, zda předmětné rozhodnutí přezkoumám v mimoodvolacím řízení podle jeho ustanovení § 65.

Ze shora uvedených důvodů jsem na základě návrhu zvláštní komise, ustavené podle § 61 odst. 2 správního řádu, rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

Ing. Josef Bednář

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Rozhodnutí obdrží:

Ambruz & Dark , advokáti, v.o.s.

Mgr. Ing. Ludvík Juřička, advokát

nám. Svobody 20, 602 00 Brno

Weil, Gotshal & Manges, v.o.s.

advokátní kancelář

Mgr. Ing. Petr Severa, LL.M., advokát

Křižovnické nám. 1, 110 00 Praha 1

Toto rozhodnutí nabylo právní moci a stalo se vykonatelným dne 10. 1. 2005.