číslo jednací: S0633/2016/KD- 27706/2018/852/DSv

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0633/2016/KD zahájeném dne 1. 11. 2016 z moci úřední ve smyslu § 46 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 21 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů, ve věci možného porušení § 3 odst. 1 tohoto zákona a článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie, jehož účastníky jsou společnosti:

• Rail Cargo Austria AG, se sídlem Am Hauptbahnhof 2, 1100 Vídeň, Rakouská republika, reg. č. FN 248731g, zastoupena na základě plné moci ze dne 4. 12. 2013 Mgr. Ivanou Halamovou Dobíškovou, LL.M., advokátkou, se sídlem V Celnici 1031/4, 110 00 Praha (dále též „RCA“);
• AWT Čechofracht a.s., se sídlem Pernerova 676/51, Karlín, 186 00 Praha 8, IČO 00001066, zastoupena na základě substituční plné moci ze dne 1. 12. 2016 Mgr. Radovanem Kubáčem, LL.M., advokátem, se sídlem Sklenská 1582/1, 198 00 Praha (dále též „AWT Čechofracht“);
• České dráhy, a.s., se sídlem Praha 1, Nábřeží L. Svobody 1222, PSČ 11015, IČO 70994226 zastoupena na základě plné moci ze dne 28. 6. 2017 JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 (dále též „České dráhy“),

 

vydává v souladu s  § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., toto

 

ROZHODNUTÍ:

 

I.

Účastníci řízení, společnosti

• Rail Cargo Austria AG, se sídlem Am Hauptbahnhof 2, 1100 Vídeň, Rakouská republika, reg. č. FN 248731g,
•  
• AWT Čechofracht a.s., se sídlem Pernerova 676/51, Karlín, 186 00 Praha 8, IČO 00001066,
•  
• České dráhy, a.s., se sídlem Praha 1, Nábřeží L.Svobody 1222, PSČ 11015, IČO 70994226,

 

tím, že si jako soutěžitelé v období od 15. 8. 2006 do 30. 9. 2010 při poskytování služeb mezinárodní nákladní železniční přepravy a zasílatelství v souvislosti s vlakovým projektem Italia rozdělovali zákazníky a zakázky na přepravu zboží a koordinovali ceny těchto služeb,

 

uzavřeli zakázanou dohodu s cílem narušit hospodářskou soutěž na trhu nákladní železniční přepravy a zasílatelství související s vlakovým projektem Italia, která byla způsobilá ovlivnit obchod mezi členskými státy EU,

a tím v období nejméně od 15. 8. 2006 do 30. 9. 2010 porušili zákaz stanovený v čl. 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb., a dopustili se správního deliktu dle § 22a odst. 1 písm. b) tohoto zákona.

 

II.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb., se účastníkům řízení, společnostem

• Rail Cargo Austria AG, se sídlem Am Hauptbahnhof 2, 1100 Vídeň, Rakouská republika, reg. č. FN 248731g,

 

• AWT Čechofracht a.s., se sídlem Pernerova 676/51, Karlín, 186 00 Praha 8, IČO 00001066,

 

• České dráhy, a.s., se sídlem Praha 1, Nábřeží L. Svobody 1222, PSČ 11015, IČO 70994226,

 

plnění zakázané a neplatné dohody specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí do budoucna zakazuje.

 

III.

Dle § 22ba odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb., se u účastníka řízení, společnosti Rail Cargo Austria AG, se sídlem Am Hauptbahnhof 2, 1100 Vídeň, Rakouská republika, reg. č. FN 248731g, za porušení § 3 odst. 1 téhož zákona popsaného ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí, upouští od uložení pokuty.

 

IV.

Dle § 22a odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb. se účastníku řízení, AWT Čechofracht a.s., se sídlem Pernerova 676/51, Karlín, 186 00 Praha 8, IČO 00001066, za správní delikt uvedený ve výroku I. ukládá pokuta v celkové výši 3 674 000 Kč (slovy: tři miliony šest set sedmdesát čtyři tisíc korun českých).

Uložená pokuta je splatná do 150 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

 

V.

Dle § 22a odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb. se účastníku řízení, společnosti České dráhy, a.s., se sídlem Praha 1, Nábřeží L. Svobody 1222, PSČ 11015, IČO 70994226, za správní delikt uvedený ve výroku I. ukládá pokuta v celkové výši 48 000 000,- Kč (slovy: čtyřicet osm milionů korun českých).

Uložená pokuta je splatná do 150 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

 

VI.

Dle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., ve spojení s § 6 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení,  se účastníkům řízení, společnostem:

 

• Rail Cargo Austria AG, se sídlem Am Hauptbahnhof 2, 1100 Vídeň, Rakouská republika, reg. č. FN 248731g,

 

• AWT Čechofracht a.s., se sídlem Pernerova 676/51, Karlín, 186 00 Praha 8, IČO 00001066,

 

• České dráhy, a.s., se sídlem Praha 1, Nábřeží L. Svobody 1222, PSČ 11015, IČO 70994226

 

ukládá, každému jednotlivě, povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 2.500,- Kč (slovy dva tisíce pět set korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

 

 

 

 

Odůvodnění

I.               Zahájení správního řízení a jeho dosavadní průběh; Použité znění zákona

 

I. 1 Zahájení řízení a jeho dosavadní průběh

 

1.             Správní řízení sp. zn. ÚOHS-S0633/2016/KD (dále též „správní řízení“) bylo zahájeno na základě skutečností zjištěných z Žádosti o upuštění od uložení pokuty ve smyslu § 22ba zákona o ochraně hospodářské soutěže (dále též „ZOHS“) a Leniency programu Úřadu[1] podané dne 2. 7. 2015 a doplněné dne 18. 9. 2015 společností RCA (dále též „leniency žádost RCA“).[2] Leniency žádost byla podána za společnosti RCA, dále za společnost Rail Cargo Logistics – Austria GmbH, se sídlem Am Hauptbahnhof 2, 1100 Vídeň, Rakouská republika, reg. č. FN 73932z (dále též „RCL Austria“) a další společností RCA přímo či nepřímo ovládané subjekty.

 

2.             V rámci leniency žádosti RCA byl Úřad informován o protisoutěžním jednání výše uvedených účastníků řízení při nabízení přepravních a zasílatelských služeb v nákladní železniční přepravě, poskytované prostřednictvím uceleného vlaku označovaného jako „Italia“ nebo „Italia Express“. Tento vlak byl pravidelně vypravován v geografické relaci […obchodní tajemství...], odkud bylo zboží dále přepravováno do […obchodní tajemství...] a částečně též do […obchodní tajemství...]. V rámci leniency žádosti RCA byly předloženy rovněž důkazy vztahující se k popisovanému protisoutěžnímu jednání.

 

3.             Na základě uděleného markeru a v souladu s bodem 32. Leniency programu Úřad žadateli RCA dne 26. 11. 2015 potvrdil, že podmínečně splnil podmínky pro upuštění od uložení pokuty (leniency typu I. dle Leniency programu), a to zpětně k datu podání leniency žádosti dne 2. 7. 2015.[3]

 

4.             Po provedené analýze všech shromážděných podkladů Úřad získal konkrétní podezření, že při přepravy zboží pomocí vlakového projektu „Italia“ docházelo mezi soutěžiteli, kteří se na jeho organizaci podíleli, k  protisoutěžním praktikám namířeným proti zákazníkům poptávajícím službu přepravy zboží těmito vlaky, přičemž tyto protisoutěžní praktiky Úřad vyhodnotil jako možné porušení § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže a článku 101 Smlouvy o fungování EU (dále též „SFEU“).

 

5.             Dne 1. 11. 2016 proto Úřad zahájil správní řízení,[4] jehož účastníky se staly společnosti RCA, RCL Austria, AWT Čechofracht, České dráhy a též společnost ČD Cargo, a.s., se sídlem Praha 7 - Holešovice, Jankovcova 1569/2c, PSČ 17000, IČO 28196678 (dále též „ČD Cargo“), a to pro možné porušení § 3 odst. 1 zákona a článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie, které Úřad spatřoval v jednání ve vzájemné shodě a/nebo dohodě účastníků správního řízení, případně s dalšími soutěžiteli, spočívajícím v rozdělení trhu, zákazníků a zakázek na přepravu zboží, v cenové koordinaci a ve výměně citlivých informací, při poskytování přepravních a zasilatelských služeb ucelenými nákladními vlaky, zejména v rámci projektu uceleného nákladního vlaku „Italia Express“, včetně poskytování souvisejících přepravních a zasilatelských služeb při přemístění zboží do stanice jeho nakládky na ucelený vlak a při přemístění zboží ze stanice vykládky do místa určení. Cílem nebo výsledkem tohoto jednání mohlo být narušení hospodářské soutěže ve zmíněné oblasti.

 

6.             Současně se zahájením správního řízení došlo k provedení šetření na místě v obchodních prostorách soutěžitelů dle § 21f ZOHS.[5]

 

7.             Dne 9. 5. 2017 byla Úřadu doručena Žádost o upuštění od uložení pokuty ve smyslu § 22ba ZOHS a Leniency programu účastníka řízení České dráhy (dále též „leniency žádost ČD“).[6] Leniency žádost ČD byla podána za společnosti České dráhy a ČD Cargo. Informace v ní obsažené měly dostatečně významnou přidanou hodnotu, Úřad proto žádost přijal a dne 10. 5. 2017 žadateli ČD podmínečně potvrdil splnění podmínek pro snížení pokuty (leniency typu II. dle podmínek Leniency programu).[7] 

 

8.             V dalším průběhu správního řízení Úřad dne 19. 6. 2017 vydal usnesení, kterým bylo zastaveno správní řízení se společností ČD Cargo a dne 21. 6. 2017 usnesení, kterým bylo zastaveno správní řízení se společností RCL Austria.[8]

 

9.             Úřad umožnil všem účastníkům správního řízení v jeho průběhu nahlížet do správního spisu. Tohoto práva všichni účastníci řízení průběžně a opakovaně využívali.[9]

 

10.         K výzvě ze dne 4. 5. 2018 k možnosti využití procedury narovnání[10] Úřad obdržel od všech účastníků správního řízení kladná stanoviska. S jednotlivými účastníky se následně konala ústní jednání, na nichž Úřad vždy sdělil hlavní skutkové okolnosti a důkazy, o které se opírá, dále právní hodnocení a předpokládanou výši pokuty, kterou hodlá uložit.[11]

 

11.         Účastníci řízení ve stanovené lhůtě vyjádřili souhlas s pokračováním procedury narovnání.[12]

 

12.         Úřad dne 27. 8. 2018 v rámci procedury narovnání vydal stručné sdělení výhrad.

 

13.         Ve dnech 5. 9. 2018 a 10. 9. 2018 se všichni účastníci řízení seznámili s podklady rozhodnutí.

 

14.         Úřad obdržel od všech účastníků řízení závěrečný návrh narovnání.[13]

 

 

I. 2 Použité znění zákona pro vedení řízení

 

15.         Správní řízení bylo zahájeno dne 1. 11. 2016, tedy za účinnosti ZOHS ve znění zákona č. 293/2016 Sb. Úřad vzal do úvahy veškeré pozdější relevantní změny a novelizace[14] a konstatuje, že ve správním řízení postupuje procesně dle zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb., s přihlédnutím k novelizaci provedené zákonem č. 262/2017 Sb. (dále též „ZOHS 293“).

 

I. 3 Použité znění zákona pro hmotněprávní posouzení jednání soutěžitelů

 

16.         Protiprávnost určitého jednání se posuzuje dle právní normy platné v době spáchání deliktu,[15] není-li pozdější právní úprava pro účastníka příznivější. Za dobu spáchání deliktu se považuje okamžik jeho dokonání.[16] U trvajících správních deliktů, kdy pachatel vyvolá protiprávní stav, který posléze udržuje, popřípadě, jímž udržuje protiprávní stav, aniž jej také vyvolal, dochází k ukončení až odstraněním protiprávního stavu (viz dále).[17] Pro posouzení, zda by bylo použití pozdější právní úpravy pro účastníka řízení příznivější, je rozhodujícím kritériem celkový výsledek z hlediska trestnosti, jehož by bylo při aplikaci předpisu platného v době spáchání deliktu či aplikaci pozdější právní úpravy reálně pro účastníka řízení dosaženo.

 

17.         Úřad vymezil trvání posuzovaného protisoutěžního jednání daty 15. 8. 2006 až 30. 9. 2010. K posléze uvedenému datu platil a byl účinný zákon o ochraně hospodářské soutěže ve znění novely č. 155/2009 Sb. Po tomto datu byl zákon o ochraně hospodářské soutěže několikrát novelizován.[18] Po posouzení veškerých aspektů a výhodnosti znění uvedených novelizací pro účastníky řízení dospěl Úřad k závěru, že při hmotněprávním posouzení deliktního jednání bude postupovat podle zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění zákona č. 293/2016 Sb. (dále též „zákon“).[19]

 

II.             Charakteristika účastníků řízení a vymezení soutěžitelů

 

II. 1 Charakteristika pojmu soutěžitel

 

18.         Soutěžitelem se dle § 2 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže[20] rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli. Dle ustálené judikatury a v kontextu práva hospodářské soutěže je „soutěžitelem“ jakýkoliv subjekt vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právní formě tohoto subjektu (dokonce i non subjekty)[21] a způsobu jeho financování.[22] Protože za relevantní není považována právní forma ani způsob financování soutěžitele, může pojem soutěžitel označovat i hospodářskou jednotku skládající se z několika subjektů, ať již právnických či fyzických osob (typicky např. mateřských a dceřiných společností).

 

19.         V evropském kontextu je pojem soutěžitel stavěn na roveň pojmu „podnik“ (undertaking, Unternehmen, enterprise),[23] a proto lze při výkladu tohoto pojmu vycházet i z unijní judikatury,[24] dle které je soutěžitelem jakýkoliv subjekt vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení tohoto subjektu a způsobu jeho financování. Hospodářskou činností je pak jakákoliv činnost spočívající v nabízení zboží nebo poskytování služeb na daném trhu.[25] 

 

II. 2 Popis struktury a vymezení jednotlivých soutěžitelů

 

20.         Úřad konstatuje, že se v následujících odstavcích zabývá vymezením soutěžitele s ohledem na dobu protisoutěžního jednání, jehož celkové trvání vymezil daty 15. 8. 2006 až 30. 9. 2010 (důvody tohoto časového vymezení jsou podrobně rozvedeny v Kap. III. a V. dále). Pro toto období tedy Úřad zkoumal vztahy mezi konkrétními subjekty, zapojenými do posuzovaného jednání.

 

Soutěžitel Rail Cargo Austria

 

21.         Společnost RCA je obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku vedeného u obchodního soudu ve Vídni. Jejím jediným akcionářem je společnost ÖBB Holding AG, se sídlem Am Hauptbahnhof 2, 1100 Vídeň, rakouský národní železniční dopravce.[26] V koncernové struktuře ÖBB je společnost ÖBB Holding AG nejvýše postavenou ovládající společností. Společnost RCA je mateřskou společností a majoritním společníkem ve společnosti RCL Austria s podílem ve výši 99,86 % a je vůči ní osobou ovládající;[27] taktéž má zastoupení v orgánech této dceřiné společnosti.[28] Do koncernové struktury ÖBB dále patří od listopadu 2003 společnost Rail Cargo Logistics - Czech Republic s.r.o., IČO 60755351 (dále též „RCL Czech Republic“),[29] rovněž uvedená v leniency žádosti RCA.[30]

 

22.         Společnost RCA je ve struktuře rakouského národního dopravce ÖBB nejvýše postaveným subjektem pro oblast nákladní železniční dopravy, zasílatelství a souvisejících činností.[31]

 

23.         Společnosti RCA, RCL Austria a RCL Czech Republic jsou pro účely tohoto rozhodnutí soutěžitelem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona (dále též „soutěžitel RCA“).

 

Soutěžitel AWT

 

24.         Společnost AWT Čechofracht je obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 416, dne 1. 1. 1991. Jediným společníkem je společnost Advanced World Transport B. V., se sídlem Nizozemí, Amsterdam, Jachthavenweg 109H. Uvedená nizozemská (přímá) mateřská společnost je ovládána společností PKP CARGO SPÓLKA AKCYJNA, se sídlem Grójecka 17, Varšava, Polská republika (dále též „PKP Cargo“).[32]

 

25.         Na společnost AWT Čechofracht byl notářským zápisem ze dne 1. 2. 2005 převeden obchodní podíl ve společnosti SPEDI‑TRANS Praha, s.r.o., IČO 25095269 (dále též „Speditrans“),[33] společnost AWT Čechofracht se tak stala jediným společníkem ve společnosti Speditrans. Tento stav trval až do počátku roku 2011, kdy v důsledku vnitrostátní fúze sloučením společnost Speditrans zanikla a jejím jediným právním nástupcem se stal účastník řízení, společnost AWT Čechofracht.[34]

 

26.         Mezi hlavní podnikatelské aktivity soutěžitele patří poskytování služeb v oblasti nákladní železniční dopravy, zasilatelství a souvisejících činností.[35]

 

27.         Společnost AWT Čechofracht je pro účely tohoto rozhodnutí soutěžitelem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona (dále též „soutěžitel AWT“).

 

Soutěžitel ČD

 

28.         Společnost České dráhy je obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 8039, dne 1. 1. 2003. Jejím jediným akcionářem je Česká republika.[36] Společnost ČD Cargo je obchodní společností zapsanou do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 12844, dne 1. 12. 2007. Společnost České dráhy je její ovládající mateřskou společností.[37]

 

29.         Mezi hlavní podnikatelské aktivity soutěžitele patří poskytování služeb v oblasti nákladní železniční dopravy, zasilatelství a souvisejících činností.[38]

 

30.         Společnosti České dráhy a ČD Cargo jsou pro účely tohoto rozhodnutí soutěžitelem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona (dále též „soutěžitel ČD“).

 

III.           Zjištěné skutečnosti a důkazy

 

III. 1 Příprava projektu Italia

 

31.         Úřadem posuzované jednání se týká oblasti mezinárodní nákladní železniční přepravy a zasílatelství pomocí tzv. ucelených, resp. systémových vlaků. Pro snazší porozumění skutkovým okolnostem proto Úřad nejdříve krátce nastíní některá specifika tohoto typu služeb, podrobněji se pak těmto otázkám bude věnovat dále (zejm. v Kapitole IV. Relevantní trh).

 

32.         Jak bylo naznačeno v předcházejícím odstavci, představují ucelené a systémové vlaky jeden ze způsobů pozemní přepravy zboží (označovány též jako „block trains“). Tyto vlaky jsou v jedné stanici naloženy zbožím, neboli seřazeny, a poté s minimálními přestávkami a bez dalších nakládkových či vykládkových prací směřují do konečného místa určení.[39] Hlavní výhodou je především minimalizace časových prodlev a finančních nákladů spojených s řadícími pracemi, které musí být prováděny v případě přeprav jednotlivých vozových zásilek. Ucelené vlaky jsou spíše využívány k přepravě velkých objemů stejné komodity (jeden odesílatel, jeden příjemce), zatímco do vlaků systémových jsou častěji řazeny skupiny vozů (více odesílatelů a příjemců). Oba typy vlaků však představují pouze organizačně-technickou modalitu téhož druhu přepravy a uvedené rozlišování nemá pro účely tohoto rozhodnutí zásadní význam. Dominantní charakteristiku ucelených i systémových vlaků představuje skutečnost, že oba jsou přepravou typu „hub-to-hub“, to znamená, že jedou mezi body A a B - stanicí odeslání a stanicí určení - bez nutnosti provádění rozřazovacích prací během přepravy.[40]

 

33.         Na počátku roku 2006 dochází mezi soutěžiteli RCA, ČD a AWT[41] (dále též „partneři spolupráce“ nebo „partneři projektu“) k prvním kontaktům,[42] na jejichž základě se počíná rozvíjet spolupráce ohledně realizace společného projektu systémového vlaku, kterým by bylo možné přepravovat zboží z České republiky do […obchodní tajemství...], odkud by po rozřazení zásilek mělo zboží dále putovat ke koncovým zákazníkům, především v […obchodní tajemství...] a […obchodní tajemství...]. Železniční stanicí, kde se předpokládalo provádění hlavních seřaďovacích prací, bylo nádraží […obchodní tajemství...],[43] a poté měl vlak směřovat do rozřazovacího nádraží […obchodní tajemství...]. Vlakový projekt byl jeho účastníky nazván „Italia Express“ (dále též „vlak Italia“ nebo „projekt Italia“).[44]

 

34.         Podmínky provozu vlaku Italia byly předem dojednány s příslušnými národními dopravci a správci železnic na výše popsané trase vlaku.[45] Možnost přepravy zboží vlakem Italia mohli využít jak přímo koncoví zákazníci, tak jiné spediční společnosti. Mezi hlavní přepravované komodity patřilo […obchodní tajemství...], aj.[46] Vlak byl organizován pouze jako jednosměrný, většina zákazníků pak pocházela z […obchodní tajemství...], případně z […obchodní tajemství...].[47]

 

35.         Každý ze soutěžitelů měl určité stálé zákazníky, pro které zajišťoval přepravu zboží dlouhodobě a opakovaně. Tyto zákazníky si každý soutěžitel hodlal „ponechat pro sebe“ a jejich transporty pro něj měly být i do budoucna „rezervovány a chráněny“. Těmto chráněným zákazníkům ostatní soutěžitelé nesměli nabízet lepší podmínky přepravy a snažit se je získat.[48] Každý soutěžitel vypracoval seznam takových zákazníků a sdělil je ostatním partnerům spolupráce.[49]

 

36.         U některých zákazníků, resp. transportů, však vznikly určité spory o to, komu skutečně „patří“, tedy že si je pro sebe nárokovali minimálně dva spolupracující partneři.[50] Tyto mezi soutěžiteli sporné záležitosti pak byly předmětem dalších jednání.[51]

 

37.         Soutěžitelé zároveň diskutovali i rozdělení nových obchodních případů, to znamená postup v situaci, kdy se některého z nich obrátí zcela nový zákazník s poptávkou na přepravu zboží vlakem Italia.[52]

 

III. 2 Rezervační systém

 

38.         V souvislosti s přípravou projektu Italia soutěžitelé rovněž řešili, jakým způsobem vést záznamy a evidenci zákazníků i transportů, které by měly být rezervovány a chráněny. Hledali nejefektivnější způsob, jak ostatní partnery spolupráce informovat o tom, že konkrétní transport je rezervován, a že na něj ostatní soutěžitelé nesmí „útočit“ a snažit se získat zakázku pro sebe.

 

39.         Z výše uvedených důvodů se soutěžitelé rozhodli vytvořit rezervační on-line systém, do něhož měl mít každý partner spolupráce přístup na základě svých přihlašovacích údajů. Každý transport jedoucí vlakem Italia měl být v systému registrován a partneři spolupráce by věděli, kdo transport realizuje. Za tím účelem byla soutěžitelem AWT vytvořena webová stránka „www.[…obchodní tajemství...].com“, z níž byl rezervační systém dostupný, a každý partner spolupráce od něj obdržel přihlašovací údaje.[53] Administrátorem celého systému se stal soutěžitel RCA.[54]

 

40.         Do rezervačního systému (též „databáze obchodních případů“[55]) měli soutěžitelé rovnocenný přístup. Princip rezervačního systému spočíval v tom, že v systému zapsaný transport byl rezervován pro konkrétního soutěžitele a ostatní partneři spolupráce Italia na něj nesměli „útočit“. Bylo výslovně dohodnuto, že pokud zákazník osloví i jiného člena spolupráce s poptávkou ohledně již rezervovaného transportu, musí se tento další člen spolupráce obrátit na soutěžitele, který si daný transport rezervoval jako první.[56]

 

41.         Kromě vzájemného informování se a projednání nabídek pro stejného zákazníka se soutěžitelé dohodli, že u krycí nabídky bude cena zvýšena vždy minimálně o […obchodní tajemství...] eura za tunu,[57] a dále, že platnost rezervace trvá 3 měsíce a poté se o daný transport může ucházet i jiný soutěžitel.[58] Dále bylo dohodnuto, že zákazníkům bude vždy nabízen celý český a […obchodní tajemství...] úsek dohromady.[59]

 

III. 3 Uzavření smlouvy o spolupráci v rámci projektu Italia

 

42.         Všechny výše popsané a některé další aspekty spolupráce partnerů v rámci projektu Italia byly následně zakotveny do třístranného smluvního dokumentu podepsaného dne 15. 8. 2006.[60] Součástí smlouvy byl i téhož dne podepsaný dodatek, který podrobněji upravoval další okolnosti a podmínky provozu vlaku Italia.[61]

 

43.         Bylo výslovně zakotveno, že společnosti patřící k soutěžiteli RCA budou svým zákazníkům dávat nabídky až po projednání s „Exif Vídeň“,[62] tedy přímo s partnerem spolupráce Italia Express, s cílem zabránit nekoordinovanému podávání nabídek zájemcům o přepravu vlakem Italia.

 

44.         Součástí uzavřené smlouvy byl systém bonusů, které si partneři spolupráce měli vzájemně vyplácet podle objemu provedených přeprav. Bylo dohodnuto, že soutěžitel, který provede přepravu, zaplatí podle dohodnutého schématu dalším partnerům spolupráce určitou částku jako kompenzaci.[63] Systém bonusů měl přispívat k dodržování ujednání o rozdělení zákazníků.[64] Vypočtené částky bonusů byly mezi soutěžiteli následně poukazovány formou dobropisů.[65]

 

III. 4. Další průběh spolupráce v rámci projektu Italia

 

45.         Pravidelný provoz vlaku Italia byl zahájen v říjnu 2006.[66] Obchodní otázky byly upraveny v dokumentech vydávaných jako tzv. Opatření ředitele odboru nákladní dopravy a přepravy.[67] Tato opatření podrobně upravovala, jakým způsobem je třeba postupovat při nabídce a poskytování služeb vlakem Italia. Mezi stěžejní body patřily například způsoby cenových kalkulací a tvorby tarifů, určení odpovědných osoby v rámci jednotlivých spolupracujících soutěžitelů, způsoby ověřování, zda je určitý transport „volný“, další vzájemná výměna informací mezi soutěžiteli, aj. Rovněž bylo výslovně upraveno využívání rezervačního systému.

 

46.         Další dokumenty, upravující však provozně-organizační záležitosti, byly soutěžitelem ČD vydávány jako tzv. Opatření pro vedení vlaku Italia.[68] Upravovala otázky týkající se sestavování a vedení jednotlivých vlaků v rámci projektu Italia, povolenou tonáž, a další technické záležitosti.

 

47.         Jak bylo zmíněno výše, určité významné zákazníky považoval některý z partnerů spolupráce Italia za natolik důležité, že se vůči nim pravidla o rozdělování a rezervacích neuplatňovala. U méně exponovaných zákazníků však docházelo i k rezervacím jen určitých relací, především ve smyslu různých stanic určení v […obchodní tajemství...].[69] Pro takového zákazníka tedy mohl realizovat transport do určité cílové stanice jeden ze spolupracujících soutěžitelů, a do jiné stanice pro něj realizoval transport další partner.[70]

 

48.         V případě, kdy se zákazník obrátil na více soutěžitelů, se soutěžitelé vzájemně informovali, aby posléze koordinovali své nabídky pro tohoto zákazníka způsobem zajišťujícím to, že přepravu provede právě ten z nich, jemuž zákazník patřil (resp. si transport rezervoval).[71] Druhý soutěžitel podával méně výhodnou nabídku.[72]

 

49.         Určité problémy někdy vznikaly ze zápisu neúplných nebo nepřesných údajů při nahlášení transportu.[73] Zápis v rezervačním systému proto musel obsahovat určité minimální údaje.[74] Tím se mělo předcházet vzniku duplicitních zápisů. Systém pak reagoval hlášením, že takový záznam nelze vložit.[75] Duplicitní rezervace byla možná v případě stejné relace, ale jiného zákazníka a jen po domluvě dotčených spolupracujících partnerů.[76] V některých případech se rozdělily transporty od jednoho zákazníka rovným dílem mezi spolupracující soutěžitele.[77]

 

50.         Soutěžitelé se pravidelně setkávali[78] a vyměňovali si informace související s rozdělením zákazníků.[79] Často byly řešeny i cenové aspekty vlaku Italia.[80]

 

III. 5 Závěrečná fáze spolupráce v rámci projektu Italia

 

51.         Popsaným způsobem projekt Italia pokračoval přibližně do poloviny roku […obchodní tajemství...], kdy začíná docházet k poklesu objemu přepravené tonáže. Setrvalý pokles poptávky a nedostatečné vytížení vypravovaných vlaků mělo za následek, že se spolupracující soutěžitelé dohodli na ukončení sestavování systémového vlaku, a to konkrétně k […obchodní tajemství...].[81]

 

52.         I nadále však docházelo k odesílání zásilek (vagónů) ze stanice […obchodní tajemství...], nikoliv však formou systémového vlaku, ale formou běžné vlakotvorby. To znamená, že jednotlivé vagóny, resp. skupiny vagónů, byly řazeny do vlaků jedoucích v relaci […obchodní tajemství...], odkud pokračovaly dál vlaky relace […obchodní tajemství...].[82] Zásilky byly stále označovány jako Italia (resp. Italia Express).[83]

 

53.         S ohledem na obtíže při hledání dalších přeprav a zákazníků se soutěžitelé dohodli na zastavení vyplácení bonusů za […obchodní tajemství...] úsek, a to od 1. 3. 2010.[84] Zároveň však měl soutěžitel RCA nabídnout soutěžiteli ČD i AWT takovou cenu za […obchodní tajemství...] úsek, která by umožnila zachování stávajících přeprav a případně zisk nových.[85] Vypravení posledních zásilek označených „Italia“ má Úřad prokázáno ke dni 30. 9. 2010.[86] Až do uvedeného data byly pravidelně vypravovány zásilky označené jako Italia.[87]

 

54.         Přeprava v rámci projektu Italia tedy probíhala až do 30. 9. 2010 a zahrnovala jak přepravy formou systémového vlaku, tak jednotlivých vozových zásilek (od […obchodní tajemství...]), přičemž spolupracující soutěžitelé po celé období trvání projektu Italia udržovali na jeho počátku přijaté schéma rozdělení zákazníků a přeprav.

 

III. 6 Shrnutí skutkových zjištění

 

55.         Úřad shrnuje, že v období od 15. 8. 2006 (ke dni podpisu smluvního ujednání všemi stranami) do 30. 9. 2010 (den vypravení posledních zásilek označených jako Italia Express) má prokázánu existenci spolupráce, jejímž záměrem bylo rovněž omezení vzájemné konkurence mezi dotčenými soutěžiteli při poskytování přepravních a spedičních služeb v rámci projektu Italia, to znamená při přepravě zboží v relaci […obchodní tajemství...], s navazující přepravou do cílových stanic zejména v […obchodní tajemství...], a to nejprve prostřednictvím soutěžiteli společně organizovaného systémového vlaku a posléze prostřednictvím jednotlivých vozových zásilek.[88]

 

56.         Spolupráce omezující vzájemnou konkurenci směřovala především k tomu, aby pro určité zákazníky prováděl přepravy předem dohodnutý soutěžitel. K dosažení sledovaného záměru soutěžitelé vzájemně komunikovali, sdíleli informace o zákaznících a transportech, poskytovali si krycí nabídky s ochrannými cenami, používali za tím účelem vytvořené on-line rezervační systém, atd. Zákazníci (zájemci o přepravu v rámci projektu Italia Express) byli díky uvedeným praktikám „odkázáni“ na předem určeného přepravce a zbaveni možnosti obdržet potenciálně výhodnější (konkurenční) nabídku na poskytnutí předmětných spedičních služeb.  

 

IV.          Relevantní trh

 

57.         Zákon o ochraně hospodářské soutěže v § 2 odst. 2 definuje[89] relevantní trh jako trh zboží,[90] které je z hlediska své charakteristiky, ceny a zamýšleného použití shodné, porovnatelné nebo vzájemně zastupitelné, a to na území, na němž jsou soutěžní podmínky dostatečně homogenní a zřetelně odlišitelné od sousedících území. Relevantní trh se tedy vymezuje z hlediska věcného (výrobkového), geografického a časového.[91]

 

IV. 1 Věcný relevantní trh

 

58.         Jak bylo ve stručnosti uvedeno již výše (Kap. II.), vykonávají všichni účastníci řízení činnosti v oblasti nákladní železniční přepravy a zasilatelství. Tyto oblasti lze vzájemně odlišit, zároveň je ale mezi nimi velmi úzká vazba. Zasilatelství (též spedice) spočívá v zajištění komplexních služeb za účelem přepravení zboží z místa na místo, tedy včetně nejrůznějších s tím spojených činností jako je skladování, překládka zboží, obstarání průvodních formalit, celních deklarací, apod.[92] Samotná přeprava pak představuje nutný vstup pro výkon zasilatelství a jde především o fyzické přemístění zboží z bodu A do bodu B.[93]

 

59.         Komise i národní soutěžní úřady ve své rozhodovací praxi rozlišují zpravidla mezi přepravou a zasilatelskou činností vnitrostátní a mezinárodní, a podle druhu použitého dopravního prostředku mezi přepravou leteckou, pozemní a lodní.[94]

 

60.         Co se potenciální zastupitelnosti nákladní silniční a železniční přepravy týče, hlavní zřetel je třeba brát na druh, objem a charakteristiku zboží, dále na vzdálenost, na kterou má být přepraveno, hustotu a kvalitu silniční/železniční sítě, aj. Velmi důležitý aspekt představuje existence nákladní vlečky u zákazníka. Patrné jsou rozdílné nároky na přepravu velkých objemů těžkých, sypkých nebo nebezpečných nákladů pro rozsáhlé průmyslové provozy vybavené vlastní vlečkou,[95] u nichž by bylo ekonomicky a technicky velmi obtížné zajistit stejné podmínky dodávek formou silniční přepravy. Uvedené úvahy shrnují (nikoli však vyčerpávajícím způsobem), jak obtížné může být exaktní vymezení vzájemné substituce, což výslovně ve svých rozhodnutích zmiňuje i Komise.[96] Řadu otázek v nich proto nechává buď otevřenou, anebo se přiklání k aplikaci přístupu označovaného jako „case-by-case approach“ (dle konkrétních okolností řešené věci).

 

61.         Projekt Italia byl formálně určen k přepravě kusových zásilek (jednotlivých vagónů), reálně však byl vypravován jako vlak systémový/ucelený. To znamená, že v určené relaci mezi […obchodní tajemství...] a […obchodní tajemství...] vlak jednak projížděl bez rozřazovacích prací (resp. s přiřazením vagónů ve stanici […obchodní tajemství...]), ale nebylo ani vyloučeno sestavení a vypravení konkrétního vlaku naloženého identickým typem zboží v […obchodní tajemství...].[97] Po dosažení potřebné velikosti nákladu vlak vyjel a pokračoval bez dalších řadicích prací do stanice určení. Zákazníci byli obeznámeni s trasou vlaku a jejich požadavkem bylo přemístění zboží z místa A do místa B. Služeb předmětného vlakového projektu využívali někteří z nich pravidelně a opakovaně, soutěžitelé se však snažili i o zisk nových zákazníků a přeprav, a docházelo i k přepravám ad hoc.[98]

 

62.         Úřad shrnuje, že na základě všech výše podaných úvah vymezil dotčený relevantní trh jako nákladní železniční přepravu a zasílatelství související s vlakovým projektem Italia. K tomu Úřad dodává, že v maximální možné míře zohlednil specifika konkrétního případu, a že tento přístup k vymezení dotčeného relevantního trhu zvolil proto, neboť dle jeho názoru jednak nejlépe vystihuje a odpovídá podstatě posuzovaného protisoutěžního jednání a dále je in favorem dotčených soutěžitelů.[99] Některé otázky pak Úřad ponechal záměrně otevřené, nicméně pro závěry zde učiněné není jejich zodpovězení podstatné.[100]

 

IV. 2 Geografický relevantní trh

 

63.         Jestliže Úřad v předcházejících odstavcích konstatoval, že hodlá z věcného hlediska dotčený relevantní trh vymezit prostřednictvím vlakového projektu Italia, je tím fakticky dán i jeho geografický rozměr, neboť uvedený vlak byl provozován v jediné geografické relaci.[101] Trasa přepravy v rámci projektu Italia se v celém průběhu trvání spolupráce neměnila. Jednalo se primárně o region střední Evropy, resp. trasu z České republiky do […obchodní tajemství...], konkrétně z […obchodní tajemství...] do […obchodní tajemství...], s navazující přepravou především do […obchodní tajemství...].[102] Časové hledisko při uvedeném věcném a geografickém vymezení spadá v jedno s časovým vymezením provozu vlaku, tj. přibližně období 8/2006 - 9/2010.

 

IV. 3 Postavení soutěžitelů na relevantním trhu

 

64.         Vzhledem k povaze posuzovaného protisoutěžního jednání a věcnému vymezení relevantního trhu se Úřad nezabýval určením tržních podílů jednotlivých soutěžitelů. Pro právní posouzení jejich jednání nejde o rozhodující aspekt. Jen ve stručnosti lze zmínit, že dva ze spolupracujících soutěžitelů (ČD a RCA) patří k národním železničním dopravcům, soutěžitel AWT byl v letech 2006 – 2010 významným hráčem v oblasti (nejen) železniční přepravy a zasílatelství v regionu střední Evropy.[103]

 

IV. 4. Dopad na relevantní trh

 

65.         Úřad konstatuje, že spolupráce soutěžitelů se vztahovala k projektu Italia a neměla přímou souvislost s dalšími obdobnými vlakovými projekty či jinými ekonomickými aktivitami soutěžitelů. Spoluprací soutěžitelů tak byly ovlivněny podmínky přepravy zboží pro zákazníky v rámci projektu Italia.

 

V.            Právní hodnocení zjištěných skutečností

 

66.         Pro účely právního hodnocení Úřad podotýká, že z hlediska souladu posuzovaného jednání se soutěžními pravidly nepovažuje za problematickou tu spolupráci soutěžitelů, která byla nezbytná pro samotnou realizaci projektu Italia. Úřad shledal v kontradikci se soutěžním právem až praktiky týkající se rozdělování zákazníků, podávání krycích nabídek, souvisejících kompenzací, atd. Jen toto jednání bude předmětem právního posouzení.

 

V. 1 Obecná zákonná a judikatorní východiska

 

67.         Dle § 3 odst. 1 zákona jsou dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže, zakázané a neplatné, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak, nebo pokud Úřad nepovolí prováděcím právním předpisem z tohoto zákazu výjimku. Materiálně stejný zákaz je obsažen v čl. 101 SFEU. Použití čl. 101 a čl. 102 SFEU je národním soutěžním úřadům přímo uloženo článkem 3 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1/2003, které upravuje provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených SFEU, a to tehdy, pokud soutěžní úřad aplikuje národní právo na zmíněná zakázaná jednání, která mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy.

 

68.         Pojem „dohoda soutěžitelů“, která může ovlivnit hospodářskou soutěž, je z hlediska projevu vůle vykládán široce. Taková dohoda může mít jakoukoliv formu a nemusí být sjednána jako právně závazná. Dohodou je jakýkoliv konsenzuální projev určitého okruhu soutěžitelů, ze kterého vyplývá společná vůle omezit vlastní svobodu při rozhodování a jednání v rámci hospodářské soutěže, a toto soutěžní chování sjednotit.[104]

 

69.         Z Úřadem opatřených důkazů a zjištěného fungování spolupráce v rámci projektu Italia Úřad dospěl k závěru, že soutěžitelé uzavřeli zakázanou protisoutěžní dohodu ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU. Soutěžitelé dosáhli takové míry vzájemného konsensu o svém budoucím chování na trhu, že byly splněny výše popsané předpoklady pro kvalifikaci jejich jednání jako dohody stricto sensu.

 

70.         Jednání soutěžitelů již od počátku vykazovalo vysokou míru koordinace a sledovalo konkrétní záměr, spočívající ve vytvoření schématu pro rozdělování zákazníků. Při sledování uvedeného záměru soutěžitelé činili všechny potřebné kroky (vzájemně komunikovali, osobně se scházeli, vyměňovali si informace, atd.), aby posléze výsledek jednání zachytili písemně v dokumentu, který lze na první pohled kvalifikovat jako smlouvu.[105]

 

71.         Při posuzování  zakázané dohody je třeba se rovněž zabývat její materiální stránkou. Musí se tedy jednat o takový úkon soutěžitelů, který je přímo zaměřený k vyvolání určitého a předem očekávaného protisoutěžního následku, resp. je takový následek objektivně způsobilý přivodit, a to v míře vyšší než zanedbatelné (posouzení podmínek de minimis viz níže).

 

72.         Úřad má naplnění materiální stránky deliktu prokázáno. Dohoda byla nejen objektivně způsobilá hospodářskou soutěž narušit, ale navíc byla reálně plněna a měla dopad na vymezeném relevantním trhu. Primárním cílem soutěžitelů bylo rozdělovat si podle předem dohodnutého schématu zákazníky, kteří zamýšleli realizovat přepravu zboží v rámci vlakového projektu Italia.[106] Transport měl pro zákazníka zajistit dohodnutý soutěžitel a ostatní soutěžitelé nesměli na tohoto zákazníka a zakázku „útočit“. Na ujednání o rozdělení zákazníků byla navázána ujednání cenová (např. krycí nabídky).

 

73.         Mimo již zmiňované smluvní zakotvení některých aspektů vzájemné spolupráce svědčí o komplexním charakteru dohody rovněž používání rezervačního systému.

 

74.         Inherentní součástí komplexních dohod narušujících hospodářskou soutěž pravidelně bývá výměna obchodně citlivých informací. K výměně citlivých informací nemusí nutně docházet na oboustranné bázi (exchange), ale dokonce stačí jejich jednostranné poskytnutí soutěžitelem (disclosure).[107] Úřad má takovou výměnu informací prokázánu i v právě posuzované věci. Docházelo k ní jak při osobních schůzkách a jednáních, tak formou elektronické komunikace.

 

75.         Jak § 3 odst. 1 zákona, tak čl. 101 SFEU shodně rozlišují mezi dohodami cílovými a efektovými. V rámci těchto kategorií se mohou protisoutěžní ujednání podle okolností případu lišit a vykazovat různou míru závažnosti. Specifickou kategorií jsou dohody označované jako hardcore. Jejich typickým příkladem jsou dohody o koordinaci cen, rozdělení trhu, omezení výroby, apod. Tyto dohody mají již ze své podstaty vždy škodlivý dopad hospodářskou soutěž a její narušení jako svůj cíl.[108] Při posuzování dohody a jejího obsahu Úřad všechny zmíněné aspekty, které charakterizují určité jednání jako hardcore dohodu, shledal.

 

76.         Na základě opatřených důkazů a zjištěných skutečností týkajících se spolupráce soutěžitelů v rámci projektu Italia Úřad kvalifikoval soutěžiteli uzavřenou protisoutěžní dohodu jako dohodu cílovou (by object), ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU.

 

V. 2 Kontinuita protisoutěžního jednání a trvající delikt

 

77.         Úřad považuje jednání soutěžitelů v rámci projektu systémového vlaku a poté při přepravě jednotlivých vozových zásilek ve stejné relaci (společně označované jako projekt Italia) považuje za jednání jediné, směřující obecně stále ke stejnému cíli, a vymezil je daty 15. 8. 2006 až 30. 9. 2010. To se odráží i v dále podané právní kvalifikaci jednání soutěžitelů jako trvajícího deliktu.

 

78.         Podstatu trvajícího deliktu charakterizuje udržování určitého protiprávního stavu pachatelem (či pachateli), bez ohledu na to, zda jej pachatel sám i vyvolal nebo tento stav jen udržuje, přičemž v průběhu trvání jsou stále splněny všechny znaky dané skutkové podstaty.[109] Takto je trvající delikt konstantně traktován i judikaturou národní[110] a evropskou.[111]

 

79.         Obecně lze jednotu skutkových okolností posoudit především ve světle soutěžiteli sledovaného celkového plánu, resp. jednotícího záměru, a dále podle obsahové a časové souvislosti všech dílčích jednání, jimiž byl tento plán naplňován.[112]

 

80.         Úřad shledal, že na počátku nezákonné spolupráce byla dohoda soutěžitelů o tom, že si v rámci realizovaného vlakového projektu budou rozdělovat zákazníky. Zároveň se dohodli na způsobu a nástrojích, jak toho v praxi dosáhnout. Po celé vymezené období byl tento plán a jednotící záměr dodržován a dohodnutým způsobem naplňován.

 

81.         Schéma protisoutěžní spolupráce nijak neovlivnila ani skutečnost, že od […obchodní tajemství...] nedocházelo k sestavování systémových vlaků a přeprava dál probíhala formou jednotlivých vozových zásilek.[113] Jednalo se pouze o způsob organizačně-technického seřazení a transportní modalitu. Úřad dospěl k závěru, že protisoutěžní spolupráce v rámci projektu Italia trvala až do 30. 9. 2010, kdy došlo k poslednímu vypravení takto označených zásilek.[114]

 

82.         Z povahy vzájemné komunikace a chování soutěžitelů plyne, že soutěžitelé měli zájem na tom, aby systém rozdělování zákazníků fungoval, neboť z něj každý z nich profitoval. Hlavní výhodu pro spolupracující soutěžitele, oproti stavu nenarušeného konkurenčního prostředí, představovala možnost rezervovat si zákazníka, resp. transport, tedy situace, kdy se soutěžitel nemusel obávat, že by na „jeho“ transport mohl zaútočit některý konkurent a pomocí výhodnějších podmínek jej získat pro sebe. Tuto nosnou myšlenku nezákonné spolupráce pak soutěžitelé společně udržovali a rozvíjeli po celé období trvání projektu Italia. Žádný z nich se nesnažil zavedený systém „rozbít“ a pokračovat (v rámci projektu Italia) v ryze nezávislém, koluze prostém soutěžním chování.[115]

 

83.         Úřad má výše konstatované tvrzení o účasti všech soutěžitelů na jednom komplexním protisoutěžním jednání prokázáno na základě značného množství přímých i nepřímých důkazů. Přesvědčivost celého důkazního materiálu podporuje skutečnost, že část důkazů byla předána v rámci leniency žádostí a část jich byla získána přímo u soutěžitelů v rámci šetření na místě. Veškeré důkazy se přitom vzájemně doplňují a podporují Úřadem přijaté závěry.[116]

 

84.         Závěrem této subkapitoly proto Úřad shrnuje, že protisoutěžní spolupráci v rámci projektu Italia kvalifikoval jako zakázanou dohodu s cílem narušit hospodářskou soutěž ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU s dobou trvání od 15. 8. 2006 do 30. 9. 2010, jejímž uzavřením a plněním došlo ke spáchání trvajícího správního deliktu ve smyslu § 22a odst. 1 písm. b) zákona.

 

V. 3 Ovlivnění obchodu mezi členskými státy

 

85.         Dikce čl. 101 SFEU označuje jako neslučitelné s fungováním vnitřního trhu ty dohody, které jsou způsobilé ovlivnit obchod mezi členskými státy. Úřad se v posuzovaném případu zabýval otázkou, zda má aplikovat rovněž čl. 101 SFEU, tedy zda výše popsané jednání mělo vliv na obchod mezi členskými státy ve smyslu zmíněného článku. Vycházel přitom zejména ze soft law přijatého Komisí za účelem vysvětlení konceptu ovlivnění obchodu mezi členskými státy, konkrétně z dokumentu „Guidelines on the effect on trade concept contained in Articles 81 and 82 of the Treaty“.[117] V souladu s Guidelines on trade a relevantní judikaturou se Úřad zaměřil na zkoumání, zda v posuzovaném případě (a) docházelo k přeshraničním ekonomickým aktivitám, (b) zda dohoda byla objektivně způsobilá zmíněné ekonomické aktivity ovlivnit, resp. ovlivnila, a (c) zda toto ovlivnění vykazovalo prvek dostatečnosti/významnosti.[118]

 

86.         Dohoda soutěžitelů byla uzavřena v souvislosti s poskytováním služeb v oblasti nákladní železniční přepravy a spedice. Vagóny se zbožím byly v České republice zařazeny do systémového vlaku, který následně pokračoval do cílové rozřazovací stanice […obchodní tajemství...], odkud zboží putovalo především do […obchodní tajemství...] a […obchodní tajemství...]. Většina zboží pocházela z […obchodní tajemství...], částečně pak z […obchodní tajemství...].[119] Výkony vlaku v průběhu trvání nezákonné dohody kolísaly. Z podkladů, které má Úřad k dispozici, plyne, že průměrné vytížení jednoho vlaku bylo cca […obchodní tajemství...] tun/brutto,[120] a například v roce […obchodní tajemství...] bylo průměrně vypravováno […obchodní tajemství...] vlaků měsíčně a přepraveno téměř […obchodní tajemství...] tun/netto.[121] Koncem roku […obchodní tajemství...] začínají přepravené objemy zboží postupně klesat.[122] Nezákonná spolupráce soutěžitelů trvala přibližně 4 roky a 2 měsíce, dva spolupracující soutěžitelé pocházeli z České republiky, tím třetím byl největší rakouský národní dopravce. 

 

87.         Na základě popsaných okolností Úřad konstatuje, že podmínku aplikace čl. 101 SFEU spočívající v ovlivnění obchodu mezi členskými státy má ve vztahu k posuzovanému nezákonnému jednání za splněnou.  

 

V. 4 Posouzení podmínek de minimis

 

88.         Dle § 3 odst. 1 zákona dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou považovány za zakázané. Kritéria zanedbatelného dopadu dohod na hospodářskou soutěž jsou blíže stanovena v dokumentu Oznámení Úřadu o dohodách, jejichž dopad na soutěž je zanedbatelný (dále též „Oznámení“).[123] Obdobný přístup k aplikaci čl. 101 SFEU již mnohem dříve ve své rozhodovací praxi přijala EK a potvrdily evropské soudy.[124] V současné době je uplatnění pravidla de minimis upraveno v tzv. „De minimis notice“.[125] Jak národní, tak evropský přístup k doktríně de minimis[126] je založen na premise, že k jejímu uplatnění nemůže dojít u dohod cílových. Jelikož Úřad výše konstatoval, že dohoda soutěžitelů v rámci projektu byla právě tímto typem cílové dohody obsahující hardcore protisoutěžní praktiky, nepřichází uplatnění pravidla de minimis v úvahu.

 

V. 5 Posouzení podmínek pro vynětí ze zákazu dohod dle § 3 odst. 4 zákona a čl. 101/3 SFEU

 

89.         Jak § 3 odst. 4 zákona, tak čl. 101 odst. 3 SFEU umožňuje za tam stanovených podmínek vynětí ze zákazu dohod, vyjádřeného v § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU.[127] Břemeno prokázání splnění těchto podmínek leží na účastnících řízení. Soutěžitelé splnění potřebných podmínek nejen neprokázali, ale jak navíc plyne z jejich komunikace, o žádných benefitech pro zákazníky ani neuvažovali.[128] Úřad tak splnění potřebných podmínek u posuzované dohody neshledal.

 

V. 6 Odpovědnost účastníků řízení

 

90.         Zákon o ochraně hospodářské soutěže zakazuje a sankcionuje dohody mezi soutěžiteli. Vést správní řízení ohledně porušení soutěžních pravidel je však možné jen s konkrétní fyzickou nebo právnickou osobou, neboť na rozdíl od soutěžitele jsou tyto osoby nadány právní osobností, tj. způsobilostí mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. Základním pravidlem je tak princip osobní odpovědnosti (personal responsibility),[129] jehož podstatou je přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání té fyzické nebo právnické osobě, která provozuje podnik právě v době jeho účasti na kartelové dohodě.[130] V rámci principu osobní odpovědnosti dochází k přechodu odpovědnosti za protisoutěžní jednání na právního nástupce (legal continuity), typicky v případě spojení soutěžitelů.[131]

 

91.         Princip osobní odpovědnosti byl judikaturou doplněn o princip ekonomické kontinuity (economic continutity).[132] Jeho smyslem je zajištění effet utile soutěžního práva v těch případech, kdy by díky těmto změnám mělo například dojít k uložení pokuty určitému subjektu, u něhož však panují oprávněné pochybnosti o možnosti pokutu vůbec uhradit, apod.[133] V takových případech by pokuta postrádala prvek odstrašení (deterrent effect).[134]

 

92.         Za určitých okolností je možné odpovědnost za protisoutěžní jednání dceřiné společnosti přičítat společnosti mateřské, jež se sice jednání přímo neúčastnila, ale byla vůči společnosti dceřiné v pozici subjektu ovládajícího, a to na základě posouzení hospodářských, organizačních a právních vazeb spojujících oba subjekty.[135] Zejména pokud mateřská společnost přímo nebo nepřímo vlastní celý základní kapitál dceřiné společnosti nebo jeho rozhodující část, uplatní se vyvratitelná domněnka o výkonu rozhodujícího vlivu.[136] Pak může být rozhodnutí ukládající pokutu adresováno jen mateřské společnosti.[137]

 

93.         Výše zmíněné hospodářské, organizační a právní vazby mezi oběma subjekty mohou spočívat v různých aspektech, nemusí se dokonce jednat o vlastnictví alespoň prosté většiny základního kapitálu dceřiné společnosti. S obchodním podílem mohou být spojena různá zvláštní oprávnění například ve vztahu k obsazování určitých orgánů společnosti, apod.[138] Zároveň však není nutné, aby mateřská společnost kontinuálně svých práv využívala a detailně instruovala dceřinou společnost, jak má na trhu jednat. V tomto ohledu stačí, pokud obě společnosti sledují společnou obchodní politiku, což lze dovodit právě ze vzájemných vazeb.[139]

 

Soutěžitel RCA

 

94.         Společnost RCA v průběhu celého vymezeného časového období, v němž docházelo k protisoutěžnímu jednání, byla v postavení ovládající osoby a určovala soutěžní chování dalších společností. Společnost RCA byla zároveň tím, kdo podal za sebe i další ovládané společnosti žádost o leniency.

 

95.         Vzhledem k výše uvedenému Úřad činí společnost RCA odpovědnou za výše popsané protisoutěžní jednání za celé období jeho trvání.

 

Soutěžitel AWT

 

96.         Důkazy vztahující se k jednotlivým fázím vývoje nezákonné spolupráce soutěžitelů dokládají, že se projektu Italia od samého počátku přímo účastnila společnost Speditrans. Ke dni 1. 6. 2005 byl do obchodního rejstříku zapsán převod celého obchodního podílu ve společnosti Speditrans na společnost AWT Čechofracht.[140] Tento stav úplného ovládání prvně uvedené společnosti[141] trval až do počátku roku 2011, kdy v důsledku vnitrostátní fúze sloučením společnost Speditrans zanikla a jediným právním nástupcem se stala společnost AWT Čechofracht.[142]

 

97.         V souladu s výše uvedeným tedy Úřad shledal dva důvody, na jejichž základě přičítá odpovědnost za posuzované protisoutěžní jednání společnosti AWT Čechofracht. Jednak ji činí odpovědnou jako jediného právního nástupce společnosti Speditrans, zároveň je však společnost AWT Čechofracht sama odpovědná z důvodu přímé a výlučné kontroly nad společností Speditrans po celou dobu trvání protisoutěžního jednání.

 

Soutěžitel ČD

 

98.         Účastník řízení, společnost České dráhy, byl subjektem, který byl zapojen do protisoutěžní spolupráce v rámci projektu Italia a přímo se jej účastnil, a to až do vzniku své dceřiné společnosti ČD Cargo dne 1. 12. 2007. Po svém vzniku převzala společnost ČD Cargo většinu aktivit spojených s nákladní přepravou a spedicí, včetně projektu Italia. Společnost České dráhy byla tím, kdo podal za sebe i dceřinou společnost ČD Cargo žádost o leniency.

 

99.          Vzhledem k výše uvedenému Úřad činí společnost České dráhy odpovědnou za výše popsané protisoutěžní jednání za celé období jeho trvání.

 

V. 7 Subjektivní stránka deliktu

 

100.     Úřad konstatuje, že účastníci řízení si museli být vědomi nezákonného charakteru svého jednání a rovněž toho, že jejich jednání může mít za následek narušení hospodářské soutěže. Úřad proto dospěl k závěru, že všichni účastníci řízení porušili § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU zaviněně.

 

V. 8 Shrnutí právní kvalifikace

 

101.     Na základě shromážděných důkazů a v souladu s výše uvedeným Úřad jednání soutěžitelů RCA, AWT a ČD kvalifikuje jako:

• zakázanou dohodu soutěžitelů s cílem narušit hospodářskou soutěž ve smyslu § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU,
• spočívající v rozdělování zákazníků a zakázek na přepravu zboží a související cenové koordinaci,
• při poskytování služeb mezinárodní nákladní železniční přepravy a zasílatelství v souvislosti s vlakovým projektem Italia,
• s celkovou dobou trvání od 15. 8. 2006 do 30. 9. 2010,
• která byla způsobilá ovlivnit obchod mezi členskými státy EU.

 

102.     Úřad konstatuje, že soutěžitelé RCA, AWT a ČD porušili zákaz uvedený v čl. 101 SFEU a § 3 odst. 1 zákona. Porušením § 3 odst. 1 zákona se dopustili správního deliktu ve smyslu § 22a odst. 1 písm. b) zákona. Úřad jej kvalifikuje jako správní delikt trvající.

 

VI.          Odůvodnění pokut

 

VI. 1 Obecná východiska ukládání pokut

 

103.     Podle § 22a odst. 2 zákona se za správní delikt podle § 22a odst. 1 písm. b) téhož zákona uloží pokuta do 10 000 000 Kč nebo 10 % z čistého obratu dosaženého soutěžitelem za poslední ukončené účetní období,[143] není-li dále stanoveno, že se za správní delikt podle § 22a odst. 1 písm. b) zákona o ochraně hospodářské soutěže pokuta neuloží. Podle § 22b odst. 2 zákona Úřad při určení výměry pokuty přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán; dále se přihlédne k jednání v průběhu řízení před Úřadem a snaze odstranit škodlivé následky správního deliktu.

 

104.     Při výpočtu výše předpokládaných pokut Úřad postupoval dle pravidel stanovených v Zásadách postupu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže při stanovování výše pokut podle § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění (dále též „Zásady“).[144]

 

105.     Určení konkrétní výše pokuty je věcí správního uvážení Úřadu.[145] Správní uvážení je založeno na posouzení všech relevantních skutkových okolností řešeného případu. Konkrétní forma postihu a jeho výše  musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných zákonných povinností. Zároveň musí být postih dostatečně znatelný v materiální sféře soutěžitelů, aby v něm byla obsažena jeho represivní funkce.[146] Sankce by měla odpovídat závažnosti správního deliktu, za nějž je ukládána. Je třeba zohlednit jak typovou, tak konkrétní závažnost deliktního jednání,[147] včetně přitěžujících nebo polehčujících okolností, a další konkrétní aspekty řešeného případu, aniž by existoval taxativní výčet okolností, jež mohou do tohoto okruhu spadat. Každý případ je tedy posuzován individuálně.[148]

 

106.     Úřad rovněž u každého účastníka správního řízení (jako soutěžitele) přihlížel při stanovení výše pokuty k jeho aktuální hospodářské situaci, resp. k celkovému čistému obratu soutěžitele dosaženému za poslední ukončené účetní období, přičemž zjišťoval, zda stanovená částka pokuty nepřesáhne 10 % z tohoto obratu.

 

107.     Podle ustálené judikatury správních soudů se trestnost správních deliktů řídí obdobnými principy jako trestnost trestných činů a na správní trestání lze přiměřeně vztáhnout principy trestního práva.[149] V rámci procedury narovnání Úřad nezkoumá subjektivní stránku deliktu.

 

VI. 2 Souběh národního a unijního deliktu - porušení § 3 odst. 1 ZOHS a čl. 101 SFEU

 

108.     Úřad výše konstatoval, že v posuzované věci došlo k porušení jak národních, tak unijních právně závazných soutěžních pravidel. Kartelové dohody, u nichž je shledán potenciál významně narušit obchod mezi členskými státy EU a porušují tak článek 101 SFEU, budou ve většině případů představovat inherentně též porušení národního soutěžního práva. Podle judikatury českých soudů v takovém případě dochází k jednočinnému souběhu národního a unijního deliktu, především z důvodu rozdílných chráněných zájmů.[150]

 

109.     Související problematiku při jednočinném souběhu dvou a více deliktů představuje uplatnění principu absorpce. Absorpční zásada ukládá správním orgánům rozhodujícím o sankci za více správních deliktů spáchaných ve vícečinném nebo jednočinném souběhu, stejnorodém či různorodém, postupovat obdobně jako při ukládání úhrnného nebo souhrnného trestu. To v praxi znamená určit, který ze spáchaných deliktů je nejzávažnější a nejpřísněji postižitelný,[151] a dále vysvětlit způsob zohlednění spáchání dalších deliktů.[152] Užití absorpční zásady vede k navýšení ukládané sankce (asperaci), nedochází však k prostému sčítání (kumulaci).

 

110.     Ve výše odkazovaném rozsudku NSS „Tupperware“ soud výslovně uvedl, že je Úřad oprávněn (nikoliv povinen) mnohost deliktů zohlednit a pokutu zvýšit.[153] K této praxi Úřad běžně sahá v případech mnohosti deliktů téhož soutěžitele, které shodně porušují ustanovení § 3 odst. 1 ZOHS.[154] Zmiňovaná rozhodnutí Úřadu se nicméně týkala mnohosti deliktů v podobě relativně samostatných jednání, u nichž bylo po skutkové stránce možné jednotlivé delikty přehledně vymezit a oddělit.[155] Situace však není natolik jednoznačná v případě souběhu deliktů podle § 3 odst. 1 zákona a čl. 101 SFEU, a zvláště v nyní posuzované věci. Soutěžitelé v rámci dotčeného vlakového projektu, charakterizovaného zejména geografickou relací a způsobem přepravy, postupovali po celou dobu jeho trvání v souladu s uzavřenou protisoutěžní dohodou a podle určitého schématu si rozdělovali zákazníky. Z pohledu skutkového se jednalo o jednání jediné a homogenní, odehrávající se na stále stejné trase a v rámci identického projektu.

 

111.     Toto jednání přitom z povahy věci muselo mít potenciál (či muselo reálně vést) k narušení národního soutěžního prostředí, které je ale v daném případě neoddělitelnou součástí zmíněného širšího geografického rámce, v němž se protisoutěžní jednání odehrávalo. Akceptování úvahy o navýšení pokuty za jednočinný souběh národního a evropského soutěžního deliktu by nyní znamenalo, že posuzovaný kartel by měl vyšší potenciál narušit hospodářskou soutěž ve vztahu k území ČR, a to jen proto, že správní řízení vede český soutěžní úřad. Totéž by však bylo možné konstatovat ve vztahu ke všem dotčeným státům, resp. by teoreticky bylo dokonce možné shledat vyšší míru potenciálního či reálného škodlivého dopadu na území jiného státu. Za daných skutkových okolností se tak jeví přitěžování za jednočinný souběh jako formalistické uvažování, odhlížející od reálného průběhu a skutečného dopadu protisoutěžního jednání na hospodářskou soutěž a spotřebitele.

 

112.     I pokud by intenzita a dopad protisoutěžního jednání byly ve vztahu k území jednoho státu shledány jako vyšší, nejeví se Úřadu jako spravedlivé automaticky uzavřít, že jen díky tomu by měla být účastníkům řízení navýšena pokuta s ohledem na konstatování jednočinného souběhu národního a unijního deliktu. Spravedlivému určení částky pokuty a jejímu případnému zvýšení by spíše odpovídalo zohlednění uvedeného aspektu, tj. specificky zaměřené a vyšší intenzity deliktu na určitém území, buď v rámci stanovení konkrétní závažnosti deliktu, nebo jako přitěžující okolnosti. 

 

113.     Úřad shrnuje, že dle jeho názoru by navýšení pokuty za jednočinný souběh obou deliktů nereflektovalo konkrétní charakteristiku případu. Přes výše zmiňované judikatorní závěry o přípustnosti jednočinného souběhu národního a unijního deliktu není v posuzované věci dle názoru Úřadu vhodné zvyšovat pokutu s ohledem na tento souběh, neboť takový postup by ve své podstatě znamenal dvojí přičítání sankce za jedno a to samé jednání. Ze všech výše podaných důvodů Úřad sice hodlá v závěrečném rozhodnutí konstatovat jak porušení § 3 odst. 1 ZOHS, tak čl. 101 SFEU, avšak pokuty hodlá ukládat jen za porušení unijního práva a bez přitížení (navýšení pokuty) pro porušení práva národního.

 

VI. 3 Dohodou dotčené zboží

 

114.     Úřad zohlednil především relativně izolovanou povahu posuzovaného jednání a jeho zaměření „dovnitř“ vlakového projektu. Cílem soutěžitelů nebylo kooperovat v celém širokém segmentu železniční přepravy a zasílatelství. Má-li však mít pokuta dostatečný sankční efekt (deterrence), není možné vycházet v tomto případě jen z objemu zboží dotčeného v posledním roce trvání kartelu, neboť přepravené objemy zboží v průběhu trvání projektu Italia kolísaly, a poslední rok měla přepravená tonáž výrazně klesající tendenci.

 

115.     Úřad jako dohodou dotčené zboží stanovil celkovou tonáž zboží přímo přepraveného v rámci projektu Italia,[156] a poté určil objem průměrně přepraveného zboží za jeden rok. Pro účely finančního vyjádření celkového objemu přepraveného zboží Úřad vycházel z cen, které byly účtovány zákazníkům. Tyto ceny byly účtovány za tunu přepraveného zboží (netto).

 

116.     Úřad proto při výpočtu pokuty jako dohodou dotčené zboží nejprve stanovil celkovou tonáž[157] zboží přímo přepraveného v rámci projektu Italia,[158] a poté určil objem průměrně přepraveného zboží za jeden rok, který (pro účely stanovení základní částky pokuty) vynásobil průměrnou cenou přepravy.[159]

 

117.     Při určení celkové přepravené tonáže v rámci projektu Italia za období druhé poloviny roku 2006 Úřad vycházel jednak ze statistiky přeprav za měsíc listopad a prosinec,[160] a dále z vyjádření soutěžitelů.[161] Úřad proto stanovil objem přeprav zboží v rámci projektu Italia za období druhé poloviny roku 2006 ve výši celkem […obchodní tajemství...] tun/netto.

 

118.     Při určení celkové přepravené tonáže v rámci projektu Italia za období roku 2007 Úřad vycházel z kompletní statistiky přeprav (po jednotlivých měsících a s počty vypravených vlaků Italia Express, s celkovou uvedenou tonáží […obchodní tajemství...] tun/netto).[162] Úřad proto stanovil objem přeprav zboží v rámci projektu Italia za období roku 2007 ve výši celkem […obchodní tajemství...] tun/netto.

 

119.     Při určení celkové přepravené tonáže v rámci projektu Italia za období roku 2008 Úřad vycházel především z vyjádření soutěžitelů. Z nich vyplývá, že tento rok nebyl tak úspěšný jako rok 2007 a že objem přeprav začíná koncem roku 2008 klesat, stále se však pohyboval okolo […obchodní tajemství...] tun/netto.[163] Úřad proto stanovil objem přeprav zboží v rámci projektu Italia za období roku 2008 ve výši celkem […obchodní tajemství...] tun/netto.

 

120.     Při určení celkové přepravené tonáže v rámci projektu Italia za období roku 2009 Úřad vycházel především z vyjádření soutěžitelů,[164] a podpůrně z dokumentů označených jako „Výkazy vozidel/Wagenliste Italia Express“.[165] V roce 2009 dále klesají objemy přepravené tonáže a zájem zákazníků o vlak Italia. Úřad proto stanovil objem přeprav zboží v rámci projektu Italia za období roku 2009 ve výši celkem […obchodní tajemství...] tun/netto.

 

121.     Při určení celkové přepravené tonáže v rámci projektu Italia za období roku 2010 Úřad vycházel především z vyjádření soutěžitelů, a podpůrně z dokumentů označených jako „Výkazy vozidel/Wagenliste Italia Express“.[166] V roce 2010 byly objemy přepravené tonáže, ve srovnání s roky minulými, […obchodní tajemství...]. Úřad proto stanovil objem přeprav zboží v rámci projektu Italia za období roku 2010 ve výši celkem […obchodní tajemství...] tun/netto.

 

122.     V souladu s výše uvedeným Úřad stanovil objem přeprav zboží v rámci projektu Italia za celé období jeho trvání ve výši celkem […obchodní tajemství...] tun/netto. Průměrná roční přepravená tonáž činí […obchodní tajemství...] tun/netto.

 

123.     Dle Zásad (bod 18.) by měla základní částka pokuty reflektovat obrat dosažený konkrétním soutěžitelem z prodeje zboží či služeb, jichž se narušení soutěže přímo nebo nepřímo týká. Tomu by v daném případě odpovídalo zjištění, kolik z celkového objemu přepravené tonáže v rámci projektu Italia přepravil ten který soutěžitel. Úřad však zohlednil specifické skutkové okolnosti případu a podstatu jednání soutěžitelů v rámci projektu Italia.

 

124.     V první řadě Úřad zohlednil skutečnost, že všichni soutěžitelé v souladu s dohodou fakticky ovlivňovali podmínky přepravy všech transportů v rámci projektu Italia. Každý transport jedoucí vlakem Italia, resp. označený Italia, někomu ze spolupracujících soutěžitelů „patřil“, a zákazník obdržel vždy nabídku vycházející ze společné dohody o rozdělení zákazníků. V této souvislosti Úřad poukazuje na již výše zmiňované ujednání soutěžitelů o vzájemných kompenzacích za přepravenou tonáž. Smyslem těchto kompenzací bylo mimo jiné napravit případnou „nerovnost“ mezi soutěžiteli co do zisku z provedených transportů.

 

125.     Na základě výše uvedeného se Úřad rozhodl vycházet z celkové výše průměrně přepravené tonáže v rámci projektu Italia za jeden rok ([…obchodní tajemství...] tun) u každého jednotlivého soutěžitele.[167]

 

VI. 4 Průměrná cena přepravy

 

126.     Pro účely výpočtu základní částky pokuty se Úřad dále zabýval finančním vyjádřením provedených přeprav. Zaměřil se proto na určení průměrné ceny za jednu tunu přepraveného zboží v rámci projektu Italia.[168]

 

127.     V rámci projektu Italia neexistovala jediná, univerzálně platná cena přepravy. Do koncové ceny pro zákazníka vždy vstupovaly faktory jako […obchodní tajemství...], apod. Z komunikace týkající se koncových cen přepravy pro zákazníky vyplývá pro celou trasu ([…obchodní tajemství...] s navazující přepravou do konkrétních cílových stanic v […obchodní tajemství...]) obvyklé cenové rozpětí cca […obchodní tajemství...] eur za tunu/netto.[169] Z vyjádření některých zákazníků, kteří projektu Italia využívali, pak plyne průměrná cena přepravy přibližně […obchodní tajemství...] eur tuna/netto.[170]

 

128.     Tuto hodnotu Úřad stanovil jako průměrnou cenu přepravy a přepočetl průměrným kurzem eura a české koruny za období let 2006 až 2010, který stanovil, podle dat o vývoji kurzů měn zveřejňovaných na internetových stránkách České národní banky,[171] ve výši 26,50 Kč/euro.[172] Průměrná cena přepravy tak činila […obchodní tajemství...],- Kč tuna/netto.

 

VI. 5 Stanovení hodnoty prodejů dotčeného zboží

 

129.     Při vynásobení počtu průměrně přepravených tun zboží za jeden rok ([…obchodní tajemství...]) průměrnou cenou přepravy ([…obchodní tajemství...] euro, resp. […obchodní tajemství...],- Kč), činí výsledná hodnota prodejů dotčeného zboží, z níž bude Úřad při výpočtu pokuty dále vycházet, částku 106 805 600,- Kč.

 

VI. 6 Konkrétní okolnosti určení výměry pokuty pro jednotlivé účastníky řízení

 

130.     Úřad má za prokázané, že soutěžitelé RCA, AWT a ČD uzavřeli dohodu spočívající v rozdělování zákazníků a zakázek na přepravu zboží, související cenové koordinaci a výměně obchodně citlivých informací, při poskytování služeb mezinárodní nákladní železniční přepravy a zasílatelství v souvislosti s vlakovým projektem Italia. Dohoda byla způsobilá narušit obchod mezi členskými státy EU a skutečně jej také narušila. Posuzované jednání spadá do kategorie tzv. kartelů s tvrdým jádrem (hardcore), které představují nejzávažnější formu protisoutěžního jednání. V souladu se Zásadami je Úřad proto považuje za velmi závažné porušení zákona a ukládá za ně nejpřísnější pokuty. Při výpočtu pokut u nejzávažnějších deliktů se v souladu se Zásadami stanoví výchozí podíl základní částky pokuty do výše 3 % z obratu na relevantním trhu (hodnoty prodejů).

 

131.     Při zvažování konkrétní závažnosti jednání soutěžitelů Úřad hodnotil zejména jeho dlouhodobost, kombinované uplatňování ujednání „rozdělovacích“ a cenových, využívání k tomu určeného rezervačního systému a průběžnou výměnou citlivých informací. Na druhou stranu Úřad zohlednil kolísání objemů přeprav, resp. že od konce roku 2008 měly přepravy sestupnou tendenci a přepravený objem zboží zejména v posledním roce fungování projektu Italia nebyl nikterak výrazný. Na základě uvedených faktorů Úřad stanovil výchozí podíl základní částky pokuty ve výši 2,5 %.

 

132.     Úřad dále zohlednil délku posuzovaného deliktního jednání, a rovněž se zabýval přitěžujícími a polehčujícími okolnostmi, čemuž se věnuje níže u jednotlivých soutěžitelů.

 

Soutěžitel RCA

 

133.     Vzhledem k tomu, že soutěžitel RCA podal u Úřadu žádost o upuštění od uložení pokuty dle § 22ba zákona, splnil a v současné době splňuje podmínky stanovené pro upuštění od uložení pokuty v rámci Leniency programu (Leniency typu I), Úřad za daných okolností tomuto soutěžiteli pokutu neukládá.

 

Soutěžitel AWT

 

134.     Dohodou dotčené zboží bylo vyjádřeno částkou ve výši 106 805 600 Kč. Základní částka pokuty, stanovená na základě výchozího podílu ve výši 2,5 %, činí 2 670 140,- Kč. Tuto částku Úřad dále vynásobil koeficientem času za dobu trvání protisoutěžního jednání. Výsledná částka činí 4 459 134,- Kč. Jako přitěžující okolnost Úřad spatřuje skutečnost, že soutěžitel AWT byl tím, kdo vytvořil rezervační systém, tedy základní komponentu pro rozdělování zákazníků. Proto hodlá základní částku pokuty dále zvýšit o 3 %, celkem tedy na částku 4 592 908,- Kč. Žádné další přitěžující či polehčující okolnosti při posuzování jednání soutěžitele AWT Úřad neshledal.

 

135.     Díky splnění podmínek stanovených v rámci procedury narovnání snížil Úřad tuto částku o 20 %, tj. po zaokrouhlení na celé tisíce směrem dolů, na částku ve výši 3 674 000,- Kč.

 

136.     U soutěžitele AWT došlo od doby dokonání popsaného dohody k významným organizačním změnám. V době účasti na dohodě patřila společnost „SPEDI-TRANS“ k významným subjektům působícím na trhu spedičních a dopravních služeb, a to nejen v rámci ČR, a zároveň z těchto činností vykazovala velmi vysoké obraty (v řádu mld.).[173] Při srovnání se současnou ekonomickou situací účastníka řízení je zřejmý pokles tržeb.[174] Jak bylo uvedeno v úvodu tohoto rozhodnutí, došlo v relativně nedávné době k jeho spojení s významným hráčem (nejen) v oblasti železniční dopravy a zasilatelství, soutěžitelem PKP Cargo. Tuto skutečnost hodlá Úřad vzít do úvahy při posouzení dopadu pokuty do majetkové sféry účastníka řízení (viz níže). Samotná společnost AWT Čechofracht[175] vykázala za rok 2017 celkový obrat ve výši 177 851 000 Kč.[176] Společnost dále vykázala obchodní transakce mezi společnostmi, tvořícími soutěžitele AWT (tzv. intrabrand). Společnost AWT Čechofracht sama přímo ovládá společnost RND s.r.o., se sídlem Hálkova 171/2, Hodolany, 779 00 Olomouc, IČO 25390198 (dále též „RND“).[177] Celková hodnota transakcí za rok 2017 s touto společností činí 15 411 000 Kč.[178]

 

137.     Pokuta ve výši 3 674 000,- Kč představuje 2,5 % z obratu společnosti AWT Čechofracht[179] za rok 2017 a není pro ni likvidační. Mimoto se při zohlednění celkové ekonomické situace soutěžitele PKP Cargo jedná o částku, která nemůže jakkoliv ovlivnit jeho celkovou hospodářskou situaci.[180]

 

138.     Úřad v této souvislosti dodává, že díky nabytí podstatné části obchodního podílu ve společnosti AWT Čechofracht soutěžitelem PKP Cargo tvoří oba subjekty jednoho soutěžitele. Jelikož k této akvizici došlo v roce 2015, tedy až po skončení posuzovaného protisoutěžního jednání, Úřad nehodlá přistoupit ke zvýšení pokuty z důvodu citelnosti, přestože je výše pokuty ve vztahu k celkovému obratu soutěžitele PKP Cargo zanedbatelná. Úřad nepovažuje za spravedlivé tímto způsobem zvyšovat sankci v případech, kdy subjekt nabude obchodní podíl jiného soutěžitele, dříve zapojeného do protisoutěžního jednání, pokud dané jednání skončilo před takovou transakcí, neboť nabývající subjekt nemohl jakkoliv zapojení do protisoutěžních aktivit u nabývaného subjektu ovlivňovat, kontrolovat, či mu zabránit.

 

Soutěžitel ČD

 

139.     Dohodou dotčené zboží bylo vyjádřeno částkou ve výši 106 805 600 Kč. Základní částka pokuty, stanovená na základě výchozího podílu ve výši 2,5 %, činí 2 670 140,- Kč. Tuto částku Úřad dále vynásobil koeficientem času za dobu trvání protisoutěžního jednání. Výsledná částka činí 4 459 134,- Kč. Soutěžitel ČD byl v době plnění dohody a stále je národním dopravcem a organizátorem železniční dopravy v ČR, tedy subjektem s velmi silným postavením v dané oblasti. Uvedenou okolnost přičetl Úřad tomuto soutěžiteli k tíži a hodlá navýšit pokutu o 15 %, tj. na částku 5 128 004,- Kč.

 

140.     Celkový obrat soutěžitele ČD za rok 2016 činí 38 558 000 000 Kč.[181] Pokuta ve výši 5 128 004,- Kč by představovala cca 0,01 % z tohoto obratu. Taková pokuta by nemohla plnit jednu ze svých základních funkcí a postrádala by jakýkoliv odstrašující efekt. Za těchto okolností se Úřad rozhodl zvýšit základní částku pokuty na částku 120 000 000 Kč.

 

141.     Díky splnění podmínek stanovených v rámci leniency typu II) pro žádost o snížení pokuty Úřad výše uvedenou částku pokuty snížil o 50 %, tj. na 60 000 000 Kč.

 

142.     Díky splnění podmínek stanovených v rámci procedury narovnání snížil Úřad částku pokuty o dalších 20 %, tj. na částku ve výši 48 000 000,- Kč.

 

143.     Pokuta v této výši nepřesahuje zákonné maximum pokuty ve výši 10 % z celkového čistého obratu soutěžitele za poslední ukončené účetní období a není pro něj likvidační.

 

VI. 7 Úhrada pokut

 

144.     Účastník řízení AWT Čechofracht provede úhradu pokuty na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj, číslo účtu 3754-17721621/0710, jako variabilní symbol uvede identifikační číslo účastníka řízení.

 

145.     Účastník řízení České dráhy provede úhradu pokuty na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj, číslo účtu 3754-17721621/0710, jako variabilní symbol uvede identifikační číslo účastníka řízení.

VII.        Zákaz plnění dohod

 

146.     V souladu s § 7 odst. 1 zákona Úřad uložil zákaz plnění dohody popsané ve výrokové části I. tohoto rozhodnutí do budoucna, jak je uvedeno ve výrokové části II. tohoto rozhodnutí.

VIII.      Náklady řízení

 

147.     Vzhledem k tomu, že Úřad v rámci správního řízení dospěl k závěru, že účastníci řízení RCA, AWT Čechofracht a České dráhy porušili § 3 odst. 1 zákona, je splněna podmínka uvedená v § 79 odst. 5 správního řádu a jsou tedy splněny zákonné předpoklady pro uložení náhrady nákladů správního řízení účastníkům řízení. Výši paušální částky stanovil Úřad na 2.500,- Kč.

 

148.     Náklady řízení jsou účastníci řízení povinni uhradit do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady se hradí na účet Úřadu vedený u České národní banky v Brně, číslo účtu 19-24825621/0710, konstantní symbol 1148, číslo variabilního symbolu je pro každého účastníka řízení odlišné: i) pro RCA: 2016010633 ii) pro AWT Čechofracht: 2016020633 a iii) pro České dráhy: 2016030633.

 

IX.           Závěr

 

149.     Ze všech shora podaných důvodů Úřad konstatuje, že bylo prokázáno spáchání správního deliktu dle zákona, spočívajícího v uzavření zakázané dohody narušující hospodářskou soutěž a tedy v rozporu s čl. 101 SFEU a § 3 odst. 1 zákona, a proto rozhodl v souladu s § 67 odst. 1 správního řádu, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

 

 

POUČENÍ

 

Proti tomuto rozhodnutí můžou účastníci řízení dle § 152 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 83 odst. 1 a § 85 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat do 15 dnů od jeho doručení rozklad, o kterém rozhoduje předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Rozklad se podává u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Včas podaný a přípustný rozklad má odkladný účinek.

 

 

 

 

 

 

 

JUDr. Hynek Brom

I. místopředseda Úřadu

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží:

 

Mgr. Ivana Halamová Dobíšková, LL.M., advokátka

V Celnici 1031/4

110 00 Praha

ID DS: bxnhk53

 

Mgr. Radovan Kubáč, LL.M., advokát

Olivova 2096/4

110 00 Praha 1

ID DS: dg4g4m5

 

JUDr. Jaromír Císař, advokát

Hvězdova 1716/2b

140 00 Praha 4

ID DS: cxvhu8d

 

 

 

Vypraveno dne:

Viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy