číslo jednací: S0326/2018/VZ-27321/2018/532/KSt

Instance I.
Věc Opravy speciálních optických přístrojů
Účastníci
  1. Česká republika – Ministerstvo obrany
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 268 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb.
Rok 2018
Datum nabytí právní moci 4. 10. 2018
Dokumenty file icon 2018_S0326.pdf 551 KB

Č. j.: ÚOHS-S0326/2018/VZ-27321/2018/532/KSt

 

Brno: 18. září 2018

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o přestupku zahájeném dne 16. 8. 2018, jehož účastníkem je

  • obviněný – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 – Hradčany,

ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, obviněným – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 – Hradčany – při zadávání veřejné zakázky „Opravy speciálních optických přístrojů“ v užším řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 12. 5. 2017 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 17. 5. 2017 pod ev. č. 747199, ve znění oprav uveřejněných dne 14. 6. 2017 a dne 13. 7. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 5. 2017 pod ev. č. 2017/S 095-188044, ve znění oprav uveřejněných dne 15. 6. 2017 pod ev. č. 2017/S 113-228555 a dne 14. 7. 2017 pod ev. č. 2017/S 133-273304,

rozhodl takto:

I.

ObviněnýČeská republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 – Hradčanyse při zadávání veřejné zakázky „Opravy speciálních optických přístrojů“ v užším řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 12. 5. 2017 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 17. 5. 2017 pod ev. č. 747199, ve znění oprav uveřejněných dne 14. 6. 2017 a dne 13. 7. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 5. 2017 pod ev. č. 2017/S 095-188044, ve znění oprav uveřejněných dne 15. 6. 2017 pod ev. č. 2017/S 113-228555 a dne 14. 7. 2017 pod ev. č. 2017/S 133-273304, dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že postupoval při vyřizování námitek ze dne 23. 4. 2018 podaných stěžovatelem Glomex MS, s. r. o., IČO 28426525, se sídlem Pomněnková 1256/61, 106 00 Praha 10 – Záběhlice, v rozporu s § 245 odst. 1 uvedeného zákona, když se v odůvodnění rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 5. 2018 podrobně a srozumitelně nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným jmenovaným stěžovatelem v námitkách, a to

  • k námitce, že vybraný dodavatel nemá ve vztahu k přístrojům AN/PVS-21, AN/PVS-21 LP/N a modulu CEHUD k AN/PVS-21 zajištěny podmínky pro poskytování požadovaných služeb, které jsou předmětem šetřené veřejné zakázky, když veškeré technické informace k daným přístrojům podléhají předpisům mezinárodního obchodu se zbraněmi (ITAR) a získat jakékoliv technické údaje a související komponenty pro jejich opravy lze pouze na základě licence před vývozem z USA, tedy že nevlastní nezbytná oprávnění, nemá přístup k náhradním dílům, ani k servisnímu přístrojovému vybavení a nemá s výrobcem uzavřenou dohodu o technické asistenci, neboť stěžovatel je jedinou osobou splňující takové podmínky, což dokládá k námitkám přiloženými dokumenty, přičemž splnění těchto podmínek je pro plnění obviněným požadovaných služeb nezbytné a bez toho nelze veřejnou zakázku realizovat.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 – Hradčany – podle ustanovení § 268 odst. 2 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá:

pokuta ve výši 40 000,- Kč (čtyřicet tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se obviněnému – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 – Hradčanyukládá:

uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (jeden tisíc korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

 I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.             Obviněný – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00 Praha 6 – Hradčany (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – zahájil podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), dne 12. 5. 2017 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění užší řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Opravy speciálních optických přístrojů“, přičemž oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 17. 5. 2017 pod ev. č. 747199, ve znění oprav uveřejněných dne 14. 6. 2017 a dne 13. 7. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 18. 5. 2017 pod ev. č. 2017/S 095-188044, ve znění oprav uveřejněných dne 15. 6. 2017 pod ev. č. 2017/S 113-228555 a dne 14. 7. 2017 pod ev. č. 2017/S 133-273304 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             V bodu II.1.5) oznámení o zahájení zadávacího řízení zadavatel vymezil předmět plnění veřejné zakázky jako „Provedení servisních oprav speciálních optických přístrojů USA na základě objednávek vystavených zástupcem objednatele.“.

3.             V čl. 2. „Předmět rámcové dohody“ zadávací dokumentace jsou vyjmenovány předpokládané druhy přístrojů, u kterých bude zadavatel požadovat provedení defektace a běžných oprav za účelem zabezpečení jejich funkčnosti a provozuschopnosti. Jedná se o tyto přístroje:

  • Přístroj SFK-14 NVD-3GEN,
  • Zaměřovač AN/AVS-9/M949,
  • Zaměřovač AN/AVS-9,
  • Zaměřovač AN/PVS-14,
  • Zaměřovač AN/PVS-22 UNS 1600 R4,
  • Zaměřovač AN/PVS-27,
  • Zaměřovač NL-914-B,
  • Zaměřovač AN/PVS 21 LP/N,
  • Zaměřovač AN/PVS 21,
  • Zaměřovač PVS 15 M 952,
  • Modul CEHUD k AN/PVS 21.

4.             Rozhodnutím ze dne 9. 4. 2018 vybral zadavatel jako ekonomicky nejvýhodnější nabídku nabídku vybraného dodavatele – OPTICS TRADE, spol. s r. o., IČO 61973378, se sídlem Suvorovova 909/114, 741 01 Nový Jičín (dále jen „vybraný dodavatel“). Oznámením o výběru dodavatele ze dne 9. 4. 2018 oznámil zadavatel účastníkům zadávacího řízení své rozhodnutí o výběru dodavatele.

5.             Jak vyplývá z dokladu o doručení námitek, obviněný obdržel dne 23. 4. 2018 od stěžovatele – Glomex MS, s. r. o., IČO 28426525, se sídlem Pomněnková 1256/61, 106 00 Praha 10 – Záběhlice (dále jen „stěžovatel“) – námitky z téhož dne proti rozhodnutí zadavatele o výběru dodavatele (dále jen „námitky“). Rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 5. 2018, kterým obviněný námitky stěžovatele odmítl, bylo stěžovateli doručeno téhož dne (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).

II.               POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

6.             Vzhledem k tomu, že stěžovatel s důvody uvedenými v rozhodnutí o námitkách nesouhlasil, podal dne 18. 5. 2018 návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“) u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který Úřad zaevidoval pod sp. zn. S0186/2018/VZ.

7.             V předmětném správním řízení vedeném pod sp. zn. S0186/2018/VZ pak Úřad rozhodnutím č. j. ÚOHS-S0186/2018/VZ-19935/2018/532/KSt ze dne 4. 7. 2018 (dále jen „rozhodnutí sp. zn. S0186/2018/VZ“) s odkazem na § 263 odst. 5 zákona zrušil rozhodnutí zadavatele ze dne 9. 5. 2018 o námitkách stěžovatele. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 7. 2018.

III.              PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

8.             Dne 16. 8. 2018 vydal Úřad příkaz č. j. ÚOHS-S0326/2018/VZ-24036/2018/532/KSt (dále jen „příkaz“), kterým rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona (výrok I. příkazu), a současně obviněnému uložil za spáchání přestupku pokutu ve výši 40 000,- Kč (výrok II. příkazu).   

9.             Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona obviněný.

10.         Řízení o přestupku bylo zahájeno dne 16. 8. 2018, kdy Úřad podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), v návaznosti na § 150 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., o správním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), doručil obviněnému výše uvedený příkaz.

11.         Dne 24. 8. 2018 obdržel Úřad proti předmětnému příkazu odpor obviněného z téhož dne.

12.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0326/2018/VZ-24935/2018/532/KSt ze dne 27. 8. 2018 Úřad obviněnému sdělil, že vzhledem ke skutečnosti, že obviněný podal dne 24. 8. 2018 proti příkazu odpor, se podle § 150 odst. 3 správního řádu podáním odporu příkaz v celém rozsahu ruší a správní řízení pokračuje. Současně Úřad obviněnému stanovil v citovaném usnesení lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 a 2 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, a ve které byl oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

13.         Usnesením č. j. ÚOHS-S0326/2018/VZ-25991/2018/532/KSt ze dne 5. 9. 2018 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se mohl podle § 36 odst. 3 správního řádu vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Odpor ze dne 24. 8. 2018

14.         V odporu ze dne 24. 8. 2018 (dále jen „odpor“) obviněný uvedl, že Úřad vede s obviněným opakovaně správní řízení (pod sp. zn. S0328/2018/VZ) na základě návrhu stěžovatele, jehož předmětem je řešení mimo jiné otázky, zda má vybraný dodavatel ve vztahu k přístrojům AN/PVS-21, AN/PVS-21 LP/N a modulu CEHUD k AN/PVS-21 (dále jen „přístroje AN/PVS-21“) zajištěny podmínky pro poskytování požadovaných služeb, které jsou předmětem šetřené veřejné zakázky, přičemž v daném správním řízení Úřad opětovně zkoumá, zda se obviněný vypořádal s námitkami stěžovatele v souladu se zákonem. Citované správní řízení není dosud pravomocně ukončeno, a proto ho obviněný považuje za předběžnou otázku, na jejímž zodpovězení závisí úsudek, zdali jednání obviněného dosahuje společenské škodlivosti odpovídající přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona spočívajícímu v nedostatečně podrobném a srozumitelném odůvodnění rozhodnutí o námitkách.

15.         Vzhledem k výše uvedenému se obviněný domnívá, že ačkoliv Úřad nezjistil dostatečným způsobem stav dané věci, přistoupil ke zkrácené formě řízení o přestupku vyúsťující ve vydání příkazu jako de facto prvního úkonu v řízení, v němž se obviněný nemohl seznámit s důkazy, příp. se k nim vyjádřit, na základě kterých bylo Úřadem konstatováno, že tvrzený stav o spáchání přestupku je dostatečně prokázaný. Obviněný proto v zájmu uplatnění práv účastníka přestupkového řízení podal proti vydanému příkazu odpor, aby dosáhl jeho zrušení.

Vyjádření obviněného ze dne 3. 9. 2018

16.         Obviněný ve vyjádření ze dne 3. 9. 2018 nejprve shrnul obsah námitek stěžovatele, ze kterých stěžovatel dovozuje, že je jedinou společností pro teritorium České republiky, která splňuje podmínky pro poskytování služeb spojených s defektací, opravami a výměnou náhradních dílů k přístrojům AN/PVS-21 a k prodeji náhradních dílů pro tyto přístroje konečným uživatelům. Dále obviněný uvedl, že v rozhodnutí o námitkách nezpochybnil uzavření smluv mezi stěžovatelem a výrobcem přístrojů AN/PVS-21 Steiner eOptics, Inc. (dříve Sensor Technology Systems, Inc.) (dále jen „Steiner eOptics, Inc.“), ani nezpochybnil, že je stěžoval nadán určitými zkušenostmi a vědomostmi, které nabyl za doby trvání partnerství s uvedeným výrobcem přístrojů. Podle obviněného jsou však uzavřené smlouvy závazné pouze pro smluvní strany, a nikoliv pro něho.

17.         K tomu obviněný dodal, že za účelem řádného posouzení situace je třeba uvést, že označení CEHUD a AN/PVS jsou pouze obchodním označením výrobků a neoznačují konkrétní a jedinečné technické řešení. Vzhledem k tomu, že všechny výrobky dané oblasti fungují na stejném principu a obsahují obdobné součástky, nelze vyloučit, že by jiný dodavatel dokázal splnit předmět veřejné zakázky. Také nelze konstatovat, že nemohou existovat přístroje sloužící k opravě od jiných výrobců, které svou funkcí nahradí přístroje vyráběné výrobcem Steiner eOptics, Inc. Podle obviněného není výrobce Steiner eOptics, Inc. celkovým a jediným výrobcem přístrojů, když minimálně mikrokanálkový zesilovač jasu optiky, který je zásadní součástí daného typu zařízení, jmenovaný výrobce nakupuje od jiného výrobce. Protože zařízení není vyráběno pouze výrobcem Steiner eOptics, Inc. a vzhledem k tomu, že jsou na všech zařízeních obdobného typu použity součástky s obdobným fungováním, je možné, že existuje další potenciální dodavatel, který bude schopen součástky, které nedokáže sám opravit, zakoupit u poddodavatele. Nelze tedy konstatovat, že na trhu neexistuje další subjekt mimo stěžovatele, který by dokázal předmět veřejné zakázky řádně splnit. Jak je tedy zřejmé, nevyžadování certifikátů není překážkou k řádné realizaci předmětu veřejné zakázky.

18.         Obviněný doplnil, že je vázán pouze podmínkami programu FMF/FMS, v rámci kterého zařízení získal. V rámci tohoto programu není konstatována povinnost obviněného servisovat zařízení u partnera Steiner eOptics, Inc.; podle tohoto programu není obviněný oprávněn pouze zařízení darovat dalšímu subjektu či jej zcizit bez předchozího souhlasu vlády USA. Protože výrobce Steiner eOptics, Inc. výrobky s modulem CEHUD prodává i volným způsobem prostřednictvím e-shopů, je tudíž pravděpodobné, že existuje i větší množství, i když necertifikovaných, opravců těchto výrobků.

19.         Dále obviněný uvedl, že nepodal rozklad proti rozhodnutí sp. zn. S0186/2018/VZ, kterým bylo jeho rozhodnutí o námitkách zrušeno, ačkoliv s citovaným rozhodnutím nesouhlasil. Důvodem bylo, že realizace předmětu šetřené veřejné zakázky začíná být pro obviněného urgentní záležitostí, že ve věci samé nebylo dosud Úřadem rozhodnuto, a že lze očekávat další řízení před Úřadem zahájená na podnět stěžovatele. Obviněný tak nechtěl celý proces prodlužovat podáním rozkladu k řešení, z pohledu předmětu veřejné zakázky, okrajové záležitosti. K tomu obviněný dodal, že podání rozkladu je pouze právem a nikoliv povinností účastníka řízení a z jeho nepodání nelze automaticky dovozovat souhlas se závěry rozhodnutí Úřadu.

20.         Podle obviněného vázne v šetřené věci překážka res administrata, protože dosud nebylo rozhodnuto ve věci samé, tedy zda vybraný dodavatel je k plnění předmětu veřejné zakázky způsobilý. Teprve s rozhodnutím ve věci bude podle obviněného možné řádně konstatovat, zda se obviněný dopustil přestupku tak, jak jej Úřad vymezil v příkazu, nebo zda vysvětlení obviněného bylo dostačující, když opisovalo reálnou situaci.

21.         Závěrem vyjádření obviněný uvedl, že důkazním materiálem je obsah sběrače šetřené veřejné zakázky, který byl postoupen Úřadu k řešení podaného návrhu podle § 250 odst. 1 písm. d) zákona, a který obsahuje i podmínky programu FMF/FMS.

IV.              ZÁVĚRY ÚŘADU

22.         Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, dokumentace o zadávacím řízení, stanoviska obviněného a na základě vlastního zjištění konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, za což mu byla uložena pokuta uvedená ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení právních předpisů

23.         Podle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona nebo se zvláštními postupy podle části šesté zákona hrozí nebo vznikla újma.

24.         Podle § 241 odst. 2 zákona se námitky podle § 241 odst. 1 zákona podávají písemně a lze je podat proti

a) všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté zákona, včetně stanovení zadávacích podmínek,

b) volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, nebo

c) postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu s tímto zákonem.

25.         Podle § 242 odst. 2 zákona námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle tohoto zákona uveřejnit či odeslat stěžovateli, musí být doručeny zadavateli do 15 dnů od jejich uveřejnění či doručení stěžovateli.

26.         Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

27.         Podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že postupuje při vyřizování námitek v rozporu s § 245 odst. 1, 2, 3 nebo 4 zákona.

28.         Podle § 268 odst. 2 písm. b) zákona platí, že za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, lze uložit pokutu do 20 000 000,- Kč, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona.

K právnímu postavení obviněného

29.         Úřad nejprve posoudil otázku právního postavení obviněného jako zadavatele podle § 4 zákona.

30.         Podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona je veřejným zadavatelem Česká republika; v případě České republiky se organizační složky státu považují za samostatné zadavatele.

31.         Ministerstvo obrany je ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, organizační složkou státu, pročež je veřejným zadavatelem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona a je povinen postupovat při zadávaní veřejných zakázek podle zákona.

Právní posouzení

K výroku I. tohoto rozhodnutí

32.         Jak již Úřad uvedl výše (viz bod 5. odůvodnění tohoto rozhodnutí), dne 23. 4. 2018 doručil stěžovatel obviněnému námitky z téhož dne, které směřovaly proti rozhodnutí zadavatele o výběru dodavatele ze dne 9. 4. 2018. Rozhodnutím o námitkách obviněný předmětné námitky stěžovatele odmítl.

33.         Úřad v obecné rovině uvádí, že námitky jako procesní institut představují primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, je zadavatel povinen v rozhodnutí o nich uvést, zda námitkám vyhovuje, či je odmítá, a zároveň své rozhodnutí odůvodnit v souladu se zásadou transparentnosti (§ 6 odst. 1 zákona), tedy tak, aby bylo zpětně přezkoumatelné. Úřad v  této souvislosti odkazuje na ustálenou judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2010 č. j. 1 Afs 45/2010 – 159), dle které požadavek transparentnosti „(…) není splněn tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, jež by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným nebo jež by vzbuzovaly pochybnosti o pravých důvodech jednotlivých kroků zadavatele.“. Tato povinnost zadavatele je pak v § 245 odst. 1 zákona zdůrazněna výslovným požadavkem na to, aby se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně vyjádřil ke všem skutečnostem v nich uvedeným.

34.         Přímo ze zákonného ustanovení tedy plyne, že zadavatel své povinnosti ve vztahu k řádně podaným námitkám nesplní, pokud se s nimi vypořádá pouze obecným sdělením, aniž by své rozhodnutí opřel o argumentaci založenou na konkrétních a přezkoumatelných skutečnostech. Za takové (nedostatečné) obecné sdělení je možno např. považovat obecné konstatování, že se namítaného pochybení zadavatel nedopustil, a námitky proto neshledává relevantní. Povinnost podrobně se vyjádřit ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách má zadavatel i v případě, že obsahují dle názoru zadavatele nesouvisející či liché argumenty, a to v tom smyslu, že musí (konkrétním a zpětně přezkoumatelným způsobem) odůvodnit, proč argumentaci stěžovatele pokládá za nesouvisející, resp. lichou.

35.         Podá-li tedy stěžovatel zadavateli námitky, musí se jimi zadavatel zabývat s veškerou pečlivostí. Je tomu tak především proto, že prostřednictvím rozhodnutí o námitkách zadavatel stěžovatele seznamuje se svým pohledem na stěžovatelem vznesené argumenty, což může mít zásadní význam pro rozhodnutí stěžovatele o jeho dalším postupu, tj. zejména též o tom, zda bude proti postupu zadavatele brojit návrhem u Úřadu. V případě, že se stěžovatel rozhodne návrh podat, jsou skutečnosti uvedené v rozhodnutí o námitkách významným podkladem pro náležitou formulaci a odůvodnění takového návrhu. V situaci, kdy zadavatel svůj postup zpochybňovaný námitkami konkrétně nezdůvodňuje, je stěžovatel, chce-li hájit své právo na transparentní postup zadavatele, de facto nucen podávat návrh k Úřadu (přičemž nelze přehlížet, že s jeho podáním je spojena i povinnost složit peněžitou kauci) toliko na základě svých domněnek, tj. aniž by znal argumentaci, na jejímž základě zadavatel pokládá jeho tvrzení za nesprávná či irelevantní.

36.         Lze tedy uzavřít, že účelem institutu námitek je, aby se stěžovatel primárně dozvěděl autentický názor zadavatele na veškeré jím vznesené připomínky k jeho postupu v zadávacím řízení. Právě způsob, jakým mají být podané námitky ze strany zadavatele vyřízeny, je z pohledu dodržení zákona zásadní, přičemž tento závěr je zřejmý i ze skutečnosti, že nedodržení postupu zadavatele při vyřizování námitek je v zákoně kvalifikováno jako přestupek ze strany zadavatele. Důležitost institutu námitek a jejich vyřízení tedy vyplývá i z úmyslu zákonodárce sankcionovat zadavatele v případě, že na námitky nebude reagovat způsobem stanoveným zákonem [k tomu srov. ustanovení § 268 odst. 1 písm. d) zákona].

37.         Úřad posoudil rozhodnutí obviněného ze dne 9. 5. 2018 o námitkách stěžovatele a dospěl k závěru, že se obviněný v předmětném rozhodnutí podrobně nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách, když na skutečnosti uvedené stěžovatelem v námitkách reagoval pouze zcela obecnými argumenty, resp. argumentace obviněného nereaguje na konkrétní námitky vznesené stěžovatelem.

38.         Stěžovatel ve svých námitkách ze dne 23. 4. 2018 namítal, mimo jiné, že vybraný dodavatel nemá ve vztahu k přístrojům AN/PVS-21 zajištěny podmínky pro poskytování služeb, které jsou předmětem šetřené veřejné zakázky, když veškeré technické informace k daným přístrojům podléhají předpisům mezinárodního obchodu se zbraněmi (ITAR) a získat jakékoliv technické údaje a související komponenty pro jejich opravy lze pouze na základě licence před vývozem z USA, tedy že nevlastní nezbytná oprávnění, nemá přístup k náhradním dílům, ani k servisnímu přístrojovému vybavení a nemá s výrobcem uzavřenou dohodu o technické asistenci, neboť stěžovatel je jedinou osobou splňující takové podmínky, což dokládá k námitkám přiloženými dokumenty, přičemž splnění těchto podmínek je pro plnění obviněným požadovaných služeb nezbytné a bez toho nelze veřejnou zakázku realizovat.

39.         Stěžovatel tedy uvedl v rámci podaných námitek zcela konkrétní námitku, a to, že vybraný dodavatel nemůže být u přístrojů AN/PVS-21 schopen poskytovat služby, které jsou předmětem šetřené veřejné zakázky, neboť veškerými oprávněními, která jsou nezbytná pro poskytování služeb vztahujících se k těmto přístrojům, disponuje pouze stěžovatel, přičemž pro prokázání tohoto tvrzení přiložil k námitkám konkrétní dokumenty, zejména Potvrzení o exkluzivitě od výrobce Steiner eOptics, Inc. ze dne 10. dubna 2017, Prohlášení společnosti Steiner eOptics, Inc. ze dne 28. září 2017, e-mail společnosti Steiner eOptics, Inc. obviněnému ze dne 3. října 2017, Dopis společnosti Steiner eOptics, Inc. obviněnému ze dne 22. února 2018 a Dohodu uzavřenou mezi stěžovatelem a výrobcem Steiner eOptics, Inc. Podle tvrzení stěžovatele uvedeného v podaných námitkách není zřejmé, jakým způsobem bude vybraný dodavatel část veřejné zakázky týkající se oprav přístrojů AN/PVS-21 realizovat, když z ničeho nevyplývá, že by měl zajištěny podmínky pro poskytování požadovaných služeb, neboť k poskytování požadovaných služeb je podle tvrzení stěžovatele oprávněn pouze on sám.

40.         K uvedené námitce lze v rozhodnutí o námitkách shledat pouze dva zcela obecné argumenty obviněného, a to, že v zadávací dokumentaci nepožadoval předložení licencí k poskytování služeb, a že vybraný dodavatel je oprávněn plnit část veřejné zakázky poddodavatelem. K dokumentům předloženým stěžovatelem jako přílohy námitek obviněný pouze uvedl, že tyto vzal na vědomí, nicméně je nepovažuje za relevantní. Žádnou další argumentaci rozhodnutí o námitkách v tomto smyslu neobsahovalo.

41.         Obviněný v rozhodnutí o námitkách nejprve uvedl, že v zadávací dokumentaci nepožadoval předložení licencí k poskytování služeb, které jsou předmětem šetřené veřejné zakázky, tudíž skutečnost, že vybraný dodavatel nedisponuje příslušnou licencí, je v tomto případě irelevantní. Je však třeba akcentovat, že obviněný k tomu zároveň dodal, že si je vědom existence dohody mezi stěžovatelem a výrobcem přístrojů AN/PVS-21, ze které však podle obviněného vyplývá, že se předmětná licenční ujednání stěžovatele vztahují pouze na tři přístroje AN/PVS-21, a nikoliv na celý předmět veřejné zakázky.

42.         Z výše uvedeného je zcela zřejmé, že obviněný vůbec nereagoval na podstatu námitky stěžovatele, neboť nijak nevysvětlil z jakého důvodu je přesvědčen, že je vybraný dodavatel schopen vzhledem k přístrojům AN/PVS-21 plnit předmět veřejné zakázky, když sám uznává, že vůči těmto třem přístrojům existují licence opravňující k nakládání s těmito výrobky. Pokud stěžovatel předložil v rámci námitek konkrétní dokumenty, kterými prokazuje jeho výlučné postavení vzhledem k těmto třem přístrojům, a ze kterých má zároveň vyplývat, jak tvrdí v podaných námitkách stěžovatel, že s přístroji AN/PVS-21 může skutečně nakládat, resp. provádět jejich opravy a dodávat k nim náhradní díly pouze stěžovatel, pak bylo povinností obviněného obsah těchto dokumentů posoudit a stěžovateli ozřejmit, z jakého důvodu i přes obsah těchto dokumentů považuje za prokázané, že vybraný dodavatel splnil zadávací podmínky a je tedy schopen předmět veřejné zakázky i vzhledem k těmto třem přístrojům plnit. Rozhodnutí o námitkách nelze považovat za souladné se zákonem, pokud v něm obviněný neuvede konkrétní, přezkoumatelné a podložené důvody, pro které považuje tvrzení stěžovatele za mylné. Je třeba akcentovat, že stěžovatel v námitkách nerozporuje, že obviněný nepožadoval předložení licencí, nýbrž tvrdí, že vybraný dodavatel není schopen vzhledem k přístrojům AN/PVS-21 plnit veřejnou zakázku. Za zákonné vypořádání takové námitky tudíž nelze považovat odpověď obviněného, že nepožadoval předložení licencí, neboť tím obviněný zcela míjí podstatu takové námitky stěžovatele a tím ji ponechává nevypořádanou.

43.         Dalším argumentem obviněného reagujícím na předmětnou námitku stěžovatele bylo, že vybraný dodavatel je oprávněn pro část plnění veřejné zakázky využít služeb poddodavatele. Takový argument je opět zcela nedostatečný a nemůže být považován za relevantní a podrobné vypořádání námitky stěžovatele, neboť dostatečně nezohledňuje celý obsah a rozsah námitek stěžovatele. Skutečnost, že služeb poddodavatele nelze vzhledem k těmto třem přístrojům využít, stěžovatel v námitkách prokazoval dopisem ze dne 3. 10. 2017, kde stěžovatel informoval vybraného dodavatele, že je jediným výhradním zástupcem a jedinou autorizovanou osobou k opravě přístrojů AN/PSV-21 pro osmnáct států střední a východní Evropy, včetně České republiky, a že na základě uzavřené Dohody není oprávněn prodávat náhradní díly pro tyto přístroje a poskytovat služby spojené s defektací, opravami a výměnou náhradních dílů těchto přístrojů konečným uživatelům přes prostředníky jako je vybraný dodavatel, a že tudíž náhradní díly a předmětné služby, jež jsou nezbytné pro plnění veřejné zakázky, tak vybranému dodavateli nemohou být a nebudou poskytnuty, a dále dopisem od výrobce Steiner eOptics, Inc. ze dne 22. 2. 2018, ve kterém výrobce mimo jiné obviněného upozornil, že „Při provádění oprav či výměny chybějících nebo zničených dílů a příslušenství mohou být použity pouze originální podsestavy a náhradní díly. Dodávku podsestav a náhradních dílů lze provést buď dodávkou od výrobce přímo uživateli, nebo prostřednictvím organizace předem vybrané a autorizované výrobcem, tj. v tomto případě společností Glomex MS, s.r.o. Originální podsestavy a náhradní díly nejsou z licenčních důvodů dostupné na volném trhu. Jiný subjekt než předem vybraný a autorizovaný partner výrobce k těmto podsestavám a náhradním dílům nemá a nemůže mít přístup. Zároveň není možné, aby nějaká firma vyráběla podsestavy a náhradní díly sama za pomocí reverzního inženýrství (…) je to výhradně Glomex MS, s.r.o., kdo je certifikován naší společností k poskytování požadovaných služeb pro území České republiky (…) se společností  Optics Trade, spol. s r.o. jsme nikdy nespolupracovali, v současnosti nespolupracujeme a spolupracovat nebudeme. Steiner eOptics, Inc. neuzavře s Optics Trade, spol. s r.o. nezbytnou TAA, neposkytne jí potřebný výcvik (zaškolení), a Optics Trade, spol. s r.o. nebude v budoucnu oprávněna nakládat s přístroji naší výroby, nezíská přístup k podsestavám a náhradním dílům, manuálům k obsluze a údržbě, technické dokumentaci, atd. (…).“, přičemž oba tyto dopisy stěžovatel učinil přílohou podaných námitek. Argumentace obviněného je tudíž v této části s ohledem na konkrétnost argumentace stěžovatele, která je nadto podložena předloženými dopisy, zcela nedostatečná a zejména se naprosto míjí se skutkovým stavem popsaným stěžovatelem a podloženým stěžovatelem předloženými dokumenty.

44.         Obviněný se v rozhodnutí o námitkách zcela vyhnul argumentaci stěžovatele, že k přístrojům AN/PVS-21 se vztahují specifické podmínky, které je třeba pro možnost provedení jejich opravy splnit, neboť obviněný dále v rozhodnutí o námitkách uvedl, že mu vybraný dodavatel poskytl informace, že „(…) většinu přístrojů požadovaných ve VZ dodává více dodavatelů (distributorů), kteří mohou být schopni realizovat VZ (…)“. Argumentace obviněného je tudíž i na tomto místě opětovně nedostatečná, neboť nereaguje na námitku stěžovatele, že vůči přístrojům AN/PVS-21 není vybraný dodavatel schopen předmět veřejné zakázky plnit, když pouze zcela obecně a nekonkrétně uvádí, že má informaci, že vybraný dodavatel je schopen veřejnou zakázku realizovat u „většiny“ přístrojů. Pokud vybraný dodavatel tvrdí, že většinu přístrojů dodává více dodavatelů, pak z toho nevyplývá, že i vzhledem k stěžovatelem namítaným přístrojům AN/PVS-21 existují distributoři, jejichž prostřednictvím lze předmět veřejné zakázky realizovat a takovou argumentaci obviněného tudíž nelze považovat za dostatečnou vzhledem k předmětné námitce stěžovatele, neboť ta je zcela konkrétní a týká se realizace veřejné zakázky vzhledem k přístrojům AN/PVS-21, nikoliv vzhledem k „většině“ přístrojů. Obviněným uvedená argumentace je tudíž v této části nedostatečná, resp. obviněný nepředkládá vzhledem k námitkám uplatněným stěžovatelem podrobné odůvodnění, které by relevantně vypořádalo tvrzení stěžovatele.

45.         Ač může výše uvedené posouzení Úřadu působit přísně, není tomu tak, neboť rozsah a konkrétnost argumentace obviněného v rozhodnutí o námitkách se odvíjí od konkrétnosti argumentace stěžovatele v námitkách [(srov. např. usnesení Ústavního soudu II. ÚS 1601/17 ze dne 17. 10. 2017, kde Ústavní soud uvedl, že „(…) rozsah povinnosti řádně odůvodnit soudní rozhodnutí se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu (…).“], jehož závěry lze dle názoru Úřadu přiměřeně aplikovat i na odůvodnění rozhodnutí obviněného o námitkách]. Jestliže stěžovatel svoji argumentaci směřoval zcela konkrétně k přístrojům AN/PVS-21 a ke svým tvrzením předložil v podaných námitkách důkazy, je povinností obviněného, aby se vyjádřil konkrétně k těmto třem přístrojům a reagoval na stěžovatelem předložené dokumenty (důkazy) a přezkoumatelně tak vypořádal předmětnou argumentaci stěžovatele; jinak nelze rozhodnutí o námitkách považovat za podrobné a přezkoumatelné, a tudíž souladné se zákonem.

46.         Z výše uvedených skutečností je tak zřejmé, že stěžovatel na základě námitek vnesl do zadávacího řízení pochybnosti o reálné schopnosti vybraného dodavatele plnit část veřejné zakázky týkající se přístrojů AN/PVS-21, neboť vybraný dodavatel podle tvrzení stěžovatele nevlastní nezbytná oprávnění, nemá přístup k náhradním dílům, ani k servisnímu přístrojovému vybavení, nemá s výrobcem uzavřenou dohodu o technické asistenci. Přitom je zřejmé, že k tomu, aby mohl vybraný dodavatel veřejnou zakázku úspěšně realizovat, musí být schopen požadované opravy provést a měl by mít zajištěn přístup k náhradním dílům.

47.         Obviněný však v rozhodnutí o námitkách neuvedl žádné konkrétní skutečnosti k tomuto argumentu stěžovatele, tedy jakým způsobem bude vybraný dodavatel část veřejné zakázky týkající se přístrojů AN/PVS-21 realizovat, resp. že by měl obviněný najisto postavenu možnost realizace předmětu veřejné zakázky vybraným dodavatelem v plném rozsahu. I s ohledem na dokumenty, které stěžovatel k námitkám přiložil, lze konstatovat, že se obviněný s touto argumentací stěžovatele vůbec nevypořádal, neboť z rozhodnutí o námitkách nevyplývá, zda má vybraný dodavatel skutečně zajištěna nezbytná oprávnění k realizaci této části veřejné zakázky, zda a jakým způsobem má vybraný dodavatel zajištěn přístup k náhradním dílům a k servisnímu přístrojovému vybavení, zda má vybraný dodavatel s výrobcem těchto přístrojů uzavřenou dohodu o technické asistenci, popř. jakým jiným přezkoumatelným způsobem má obviněný za prokázané (i s ohledem na stěžovatelem předložené přílohy námitek), že vybraný dodavatel je schopen veřejnou zakázku vzhledem k přístrojům AN/PVS-21 fakticky realizovat. Pouhé obecné konstatování, že vybraný dodavatel je oprávněn k realizaci veřejné zakázky využít poddodavatele (když stěžovatel jako součást námitek předložil dokumenty, z nichž má vyplývat opak), a že obviněný předložení licencí k provádění požadovaných služeb nepožadoval, neobjasňuje, jakým způsobem bude vybraný dodavatel veřejnou zakázku vzhledem k přístrojům AN/PVS-21 fakticky realizovat, a takové vyjádření obviněného nelze vzhledem ke skutkovým okolnostem daného případu považovat za podrobné vyjádření se ke skutečnostem namítaným stěžovatelem.

48.         Na této skutečnosti nic nemění ani argument obviněného, že se vybraný dodavatel zavázal, že při plnění veřejné zakázky zajistí dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k předmětu veřejné zakázky, a že z uvedeného důvodu nedospěl k závěru, že by existoval důvod věrohodnost tvrzení vybraného dodavatele předem zpochybňovat, neboť stěžovatel předložil v námitkách zcela konkrétní dokumenty, na které byl obviněný povinen konkrétně reagovat, a s těmito se přezkoumatelně a podrobně vypořádat. Vzhledem k přístrojům AN/PVS-21 stěžovatel v námitkách předložil relevantní podklady, které podle jeho názoru prokazují jím uváděná tvrzení, a bylo tak na obviněném, aby se s tímto podrobně vypořádal. Za přezkoumatelné a dostatečně podrobné odůvodnění nelze v tomto případě považovat sdělení obviněného, že dokumenty předložené stěžovatelem jako přílohu námitek považuje za irelevantní. Doklady, které stěžovatel učinil přílohou námitek, se podle jeho tvrzení vztahují přímo k řešené problematice a stěžovatel jimi prokazuje nemožnost vybraného dodavatele plnit část služeb vztahujících se k přístrojům AN/PVS-21; pokud obviněný takové dokumenty považoval za irelevantní, měl povinnost vysvětlit z jakého důvodu, neboť stěžovatel je výslovně používá jako důkaz podporující jeho argumentaci. Je třeba připomenout, že je to obviněný, který musí mít najisto postaveno, že vybraný dodavatel splňuje veškeré zadávací podmínky a je schopen veřejnou zakázku realizovat, což musí být obviněný schopen prokázat a měl tak učinit i v rozhodnutí o námitkách, neboť obdržel v tomto smyslu zcela jednoznačnou námitku stěžovatele, kterou byl povinen jasně, přezkoumatelně a dostatečně podrobně odůvodnit, což se však dle názoru Úřadu nestalo, neboť z rozhodnutí o námitkách nevyplývá, jakým způsobem obviněný předpokládá, že bude vybraný dodavatel veřejnou zakázku vzhledem k přístrojům AN/PVS-21 (s ohledem na dokumenty a tvrzení předkládaná stěžovatelem) realizovat. Tu Úřad opětovně akcentuje, že sám obviněný v rozhodnutí o námitkách používá argumentaci ve vztahu k existenci vícero dodavatelů k většině přístrojů, jejichž opravu požaduje v předmětné veřejné zakázce, nikoliv ke všem přístrojům.    

49.         Z vyjádření stěžovatele a výrobce (které navrhovatel učinil součástí námitek) má vyplývat, že stěžovatel je jedinou oprávněnou osobou k provádění oprav přístrojů AN/PVS-21, přičemž ani obviněný tuto skutečnost nepopřel a není tak zřejmé, jak má obviněný za prokázané, že je vybraný dodavatel vzhledem k přístrojům AN/PVS-21 schopen veřejnou zakázku plnit, což bylo právě gros této námitky stěžovatele. Podle Úřadu se měl obviněný v rozhodnutí o námitkách více zaměřit na „exkluzivitu“ stěžovatele, a to přesto, že podle zadávací dokumentace její předložení nepožadoval, neboť právě její existence by mohla způsobit porušení právních předpisů, především pak předpisů upravujících mezinárodní obchod se zbraněmi, pokud by obviněný nechal provádět opravy přístrojů AN/PVS-21 vybraným dodavatelem, pokud by tento byl vůbec schopen poskytnout plnění ve vztahu k přístrojům AN/PVS-21. Obviněný by měl mít tedy na jisto postaveno, jakým způsobem, resp. zda bude vybraný dodavatel veřejnou zakázku schopen realizovat a takové skutečnosti by pak měl uvést v rozhodnutí o námitkách, neboť jen tak může být námitka stěžovatele, že vybraný dodavatel není schopen plnit veřejnou zakázku vzhledem k přístrojům AN/PVS-21 relevantně vypořádána.

50.         Jelikož stěžovatel formuloval svoji námitku ohledně nemožnosti vybraného dodavatele plnit vzhledem k přístrojům AN/PVS-21 předmět veřejné zakázky zcela konkrétně, přičemž toto tvrzení v podaných námitkách doložil konkrétními dokumenty, byl obviněný povinen veškeré tyto argumenty stěžovatele v rozhodnutí o námitkách přezkoumatelně, podrobně a srozumitelně vypořádat, tzn. z rozhodnutí o námitkách by za této situace mělo vyplývat, proč má obviněný za prokázané, že vybraný dodavatel je schopen vzhledem k přístrojům AN/PVS-21 plnit předmět veřejné zakázky; jinak nelze rozhodnutí o námitkách považovat za naplňující požadavky stanovené zákonem, tzn. podrobně a srozumitelně se vyjadřující ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách.

51.         Z výše uvedeného vyplývá, že účelu institutu námitek, tj. aby se stěžovatel primárně dozvěděl autentický názor obviněného na veškeré jím vznesené připomínky k jeho postupu v zadávacím řízení, tedy nebylo dosaženo. Úřad uvádí, že právě způsob, jakým mají být podané námitky ze strany obviněného vyřízeny, je z pohledu dodržení zákona zásadní. Podle ustanovení § 245 odst. 1 zákona součástí rozhodnutí o námitkách musí být odůvodnění, ve kterém se obviněný podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Zákon tak prostřednictvím shora citovaného ustanovení zákona posiluje právní jistotu stěžovatelů, kteří by se již tak v rozhodnutí o námitkách měli dozvědět veškerou relevantní argumentaci obviněného k podaným námitkám. Lze tedy konstatovat, že pokud má obviněný za to, že jeho postup je důvodný, měl by být schopen své stanovisko v celém rozsahu obhájit a tedy nikoliv se k námitkám vyjádřit pouze zcela obecnými argumenty, jak to učinil v posuzovaném případě obviněný. Takové podrobné zdůvodnění postupu obviněného by pak na druhé straně mělo sloužit stěžovateli jako základní podklad pro úvahu, zda si za svým názorem o nezákonném postupu obviněného stojí natolik, že je ochoten vyvolat zahájení správního řízení před Úřa­dem na základě návrhu. Úřad dodává, že jestliže obviněný stěžovatelem v námitkách namítané skutečnosti vypořádal pouze zcela obecnými a nekonkrétními argumenty, tudíž nezabýval se konkrétními skutečnostmi uvedenými stěžovatelem v námitkách a obsahem dokumentů předložených stěžovatelem v námitkách, je zjevné, že při vyřízení  námitek nepostupoval v souladu s § 245 odst. 1 zákona a takové jednání pak zákon spojuje se spácháním přestupku.

52.         Obviněný v podaném odporu uvedl, že Úřad vede s obviněným správní řízení pod sp. zn. S0328/2018/VZ na základě návrhu stěžovatele, jehož předmětem je řešení mimo jiné otázky, zda má vybraný dodavatel ve vztahu k přístrojům AN/PVS-21 zajištěny podmínky pro poskytování požadovaných služeb, které jsou předmětem šetřené veřejné zakázky, přičemž v daném správním řízení Úřad opětovně zkoumá, zda se obviněný vypořádal s námitkami stěžovatele v souladu se zákonem. Citované správní řízení není dosud pravomocně ukončeno, a proto ho obviněný považuje za předběžnou otázku, na jejímž zodpovězení závisí úsudek, zdali jednání obviněného dosahuje společenské škodlivosti odpovídající přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona spočívajícímu v nedostatečně podrobném a srozumitelném odůvodnění rozhodnutí o námitkách. S právě uvedeným pak souvisí i další argument obviněného uvedený ve vyjádření ze dne 3. 9. 2018, a to, že dle obviněného ve věci vázne překážka res administrata, protože dosud nebylo rozhodnuto ve věci samé, tedy zda je vybraný dodavatel k plnění předmětu veřejné zakázky způsobilý. Teprve s rozhodnutím ve věci bude podle obviněného možné konstatovat, zda se obviněný dopustil přestupku tak, jak jej Úřad vymezil v příkazu, nebo zda vysvětlení obviněného bylo dostačující, když opisovalo reálnou situaci.

53.         K uvedenému Úřad uvádí, že je mu z úřední činnosti známo, že vede s obviněným správní řízení pod sp. zn. S0328/2018/VZ; toto správní řízení však není ani předběžnou otázkou, na jejímž rozhodnutí závisí, zda se obviněný dopustil tu řešeného přestupku, a není tu ani překážka res administrata, jak tvrdí obviněný.

54.         K uvedenému Úřad nejprve stručně rekapituluje průběh rozhodování obviněného o námitkách stěžovatele. O podaných námitkách stěžovatele ze dne 23. 4. 2018 obviněný rozhodl nejprve rozhodnutím o námitkách ze dne 9. 5. 2018, když námitky stěžovatele odmítl. Vzhledem k tomu, že stěžovatel s důvody uvedenými v rozhodnutí o námitkách nesouhlasil, podal dne 18. 5. 2018 u Úřadu návrh, který Úřad zaevidoval pod sp. zn. S0186/2018/VZ. Následně Úřad výrokem I. rozhodnutí sp. zn. S0186/2018/VZ konstatoval, že obviněný postupoval při vyřizování námitek stěžovatele v rozporu s § 245 odst. 1 zákona, neboť se podrobně nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Výrokem II. téhož rozhodnutí Úřad uložil nápravné opatření podle § 263 odst. 5 zákona spočívající ve zrušení rozhodnutí obviněného o námitkách stěžovatele. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 7. 2018 (viz též body 5. až 7. odůvodnění tohoto rozhodnutí). S ohledem na závěry rozhodnutí Úřadu ve správním řízení sp. zn. S0186/2018/VZ byl obviněný povinen nově rozhodnout o námitkách stěžovatele s totožným obsahem jako v námitkách ze dne 23. 4. 2018 a byl povinen vydat nové rozhodnutí  o  námitkách. Jelikož stěžovatel s „novým“ rozhodnutím o námitkách opětovně nesouhlasil, podal k Úřadu opětovně návrh, který byl zaevidován pod sp. zn. S0328/2018/VZ, jak zmiňuje obviněný.

55.         Skutečnost, že Úřad případně v rámci správního řízení sp. zn. S0328/2018/VZ dospěje k závěru, že „nové“ rozhodnutí obviněného o námitkách stěžovatele bylo učiněno v souladu se zákonem, popř. v případě, že zamítne návrh a potvrdí postup zadavatele jako souladný se zákonem, resp. rozhodne, jak uvádí obviněný, že vybraný dodavatel je k plnění předmětu veřejné zakázky způsobilý, neznamená, že by tím byla popřena nezákonnost „původního“ rozhodnutí o námitkách, kterou Úřad naopak zřetelně deklaroval v rozhodnutí vydaném ve správním řízení sp. zn. S0186/2018/VZ, kterým „původní“ rozhodnutí o námitkách zrušil. Správní řízení vedené pod sp. zn. S0328/2018/VZ a závěry v něm učiněné tudíž nijak nesouvisí s tím, zda se obviněný dopustil přestupku při rozhodování o námitkách stěžovatele ze dne 23. 4. 2018, když nedostatečným způsobem odůvodnil „původní“ rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 5. 2018.    

56.         Úřad akcentuje, že předmětem tohoto správního řízení zahájeného z moci úřední je posouzení, zda se obviněný v  zadávacím řízení na veřejnou zakázku dopustil přestupku ve smyslu § 268 odst. 1 písm. d) zákona, či nikoliv, když nedostatečně odůvodnil „původní“ rozhodnutí o námitkách. Naproti tomu předmětem správního řízení vedeného pod sp. zn. S0328/2018/VZ je přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání šetřené veřejné zakázky, a to na návrh stěžovatele. Rozhodnutí o návrhu, které bude vydáno ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S0328/2018/VZ, a ve kterém Úřad rozhodne, zda zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupoval v souladu se zákonem či nikoliv, však věcně nesouvisí s posouzením toho, zda se obviněný dopustil tu řešeného přestupku; ke spáchání přestupku došlo již dne 9. 5. 2018, kdy obviněný vydal „původní“ rozhodnutí o námitkách, ve kterém se nevyjádřil podrobně a srozumitelně ke skutečnostem uvedeným  stěžovatelem v námitkách. Opětovné rozhodnutí obviněného o námitkách stěžovatele, byť by bylo ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S0328/2018/VZ shledáno za souladné se zákonem, ani věcné rozhodnutí Úřadu, které by potvrdilo postup zadavatele v zadávacím řízení na šetřenou veřejnou zakázku jako souladný se zákonem, totiž nezpůsobuje zánik odpovědnosti obviněného za dříve spáchaný přestupek a ani nesnižuje závažnost, popř. škodlivost spáchaného přestupku, neboť ke spáchání přestupku již došlo, když obviněný svým postupem při vyřizování námitek stěžovatele v rámci rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 5. 2018 naplnil všechny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona, jak je podrobně popsáno výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí. K tomu Úřad dodává, že dle dikce ustanovení § 270 odst. 1 zákona se má za to, že čin, který vykazuje formální znaky přestupku podle tohoto zákona, je společensky škodlivý. V této souvislosti lze odkázat na důvodovou zprávu k zákonu č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích (dále jen „změnový zákon“), kde je uvedeno, že: „Materiálně-formální pojetí se pro oblast zadávání veřejných zakázek nejeví jako zcela vhodné. Společenská škodlivost je u těchto přestupků dána již samotným naplněním skutkové podstaty přestupku. V případě, že by konkrétní společenská škodlivost protiprávního jednání nedosahovala ani minimální hranice typové škodlivosti, nebyl by dán veřejný zájem na jeho stíhání. Proto se upravuje vyvratitelná právní domněnka spočívající v tom, že se má za to, že čin, který vykazuje formální znaky přestupku podle tohoto zákona, je společensky škodlivý.“, z čehož vyplývá, že pokud jednání příslušného obviněného naplňuje formální znaky skutkové podstaty některého z přestupků upravených zákonem, pak již není nutné posuzovat materiální stránku takového jednání, tzn. jeho společenskou škodlivost, jelikož ta je tímto protiprávním jednáním bez dalšího naplněna, tudíž Úřad – nevyvrátil-li obviněný tuto domněnku – není dle zákona povinen zkoumat materiální stránku spáchaného přestupku, přičemž Úřad opětovně akcentuje, že ani v případě, kdy by bylo meritorně rozhodnuto (v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S0328/2018/VZ), že zadavatel při výběru dodavatele v předmětném zadávacím řízení postupoval v souladu se zákonem, nijak tím není dotčena škodlivost jeho jednání v souvislosti s nevyřízením námitek stěžovatele v rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 5. 2018, neboť škodlivost tohoto jednání spočívá ve skutečnosti, že nezákonným postupem obviněného nebyl naplněn účel institutu námitek, tj. aby se stěžovatel dozvěděl autentický názor obviněného na veškeré jím vznesené připomínky a mohl tak relevantně zvážit případné podání návrhu k Úřadu.

57.         Z uvedeného důvodu je zřejmé, že ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S0328/2018/VZ není řešena žádná otázka, která by se dala považovat za předběžnou otázku, a jež by mohla být podkladem pro vydání rozhodnutí v tomto správním řízení o spáchání přestupku. Rozhodnutí Úřadu, zda se obviněný v předmětném zadávacím řízení dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona při vyřizování námitek stěžovatele v rámci „původního“ rozhodnutí o námitkách, tak lze vydat nezávisle na rozhodnutí ve věci samé. Na základě uvedených skutečností proto ani není třeba správní řízení o spáchání přestupku přerušit do doby nabytí právní moci rozhodnutí ve věci samé vydaného ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S0328/2018/VZ.

58.         V dané věci zároveň nenastala ani překážka res administrata, jak se obviněný snaží dovodit ve vyjádření ze dne 3. 9. 2018. Obviněný nadto překážku res administrata spatřuje ve skutečnosti, že dosud nebylo rozhodnuto ve věci samé, tedy zda je vybraný dodavatel k plnění předmětu veřejné zakázky způsobilý, přičemž tvrdí, že teprve s rozhodnutím ve věci bude podle obviněného možné konstatovat, zda se dopustil přestupku tak, jak jej Úřad vymezil v příkazu; taková argumentace je však logicky v příkrém rozporu s významem institutu tzv. res administrata, která právě naopak v právu označuje věc, která již byla pravomocně rozhodnuta, a argumentace obviněného v tomto smyslu se tak zcela míjí s významem tohoto pojmu, neboť překážka res administrata logicky nemůže nastat, pokud o věci dosud nebylo rozhodnuto. K problematice tzv. res administrata (v pravém významu tohoto pojmu) se Úřad podrobněji vyjadřuje v bodě 69. odůvodnění tohoto rozhodnutí, na který Úřad v této souvislosti plně odkazuje.

59.         K tomu Úřad doplňuje, že vysvětlení, které obviněný uvedl ve vyjádření ze dne 3. 9. 2018, a kterým popisuje „reálnou“ situaci, tzn. vysvětluje z jakého důvodu je dle jeho názoru vybraný dodavatel schopen plnit předmět šetřené veřejné zakázky, je zcela irelevantní, neboť předmětem tohoto správního řízení není to, zda je vybraný dodavatel schopen plnit předmět šetřené veřejné zakázky, nýbrž to, zda se obviněný dopustil přestupku spočívajícího v nedostatečném vypořádání námitek stěžovatele v „původním“ rozhodnutí o námitkách. Skutečnosti, které obviněný uvedl ve vyjádření ze dne 3. 9. 2018, mohou být relevantní pro posouzení postupu obviněného ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S0328/2018/VZ, ve kterém má být rozhodováno ve věci samé, ale nikoli pro posouzení, zda obviněný spáchal v souvislosti s „původním“ rozhodnutím o námitkách ze dne 9. 5. 2018 přestupek.

60.         Obviněný dále v odporu uvedl, že odpor proti příkazu podal z důvodu, že ačkoliv Úřad nezjistil dostatečným způsobem stav dané věci, přesto přistoupil ke zkrácené formě řízení o přestupku vyúsťující ve vydání příkazu jako prvního úkonu v řízení. Obviněný se tak nemohl seznámit s důkazy, příp. se k nim vyjádřit, na základě kterých bylo Úřadem konstatováno, že tvrzený stav o spáchání přestupku je dostatečně prokázaný.

61.         K tomuto argumentu obviněného Úřad uvádí, že podle § 150 odst. 1 správního řádu lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu, přičemž příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. Není-li vydání příkazu prvním úkonem v řízení, nemusí příkaz obsahovat odůvodnění.

62.         Z ustanovení § 90 odst. 1 zákona o přestupcích pak vyplývá, že správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem. Příkazem lze uložit správní trest napomenutí, pokuty, zákazu činnosti, nebo propadnutí věci nebo náhradní hodnoty.

63.         K tomu Úřad uvádí, že již ve správním řízení vedeném pod sp. zn. S0186/2018/VZ, jehož výsledkem bylo mimo jiné uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení rozhodnutí o námitkách, bylo obviněnému prokázáno porušení postupu podle § 245 odst. 1 zákona souvisejícího s vyřizováním námitek stěžovatele. Totéž jednání pak naplnilo i všechny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona. Je-li Úřadem pravomocně konstatováno porušení zákona, jež současně naplňuje znaky přestupku, je Úřad povinen z moci úřední v duchu zásady oficiality zahájit řízení, jež může k uložení pokuty za takové jednání vést. Vzhledem ke skutečnosti, že Úřad dostatečně zjistil skutkové okolnosti o spáchání přestupku obviněným, a jak správní řád, tak i zákon o přestupcích mu umožňuje rozhodnout o přestupku příkazem, přičemž příkaz může být prvním úkonem v řízení, vydal v souladu s § 150 odst. 1 správního řádu a § 90 odst. 1 zákona o přestupcích příkaz, kterým rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona. Protože byl příkaz prvním úkonem v řízení, obsahoval podle § 150 odst. 1 správního řádu i řádné odůvodnění, které vycházelo z podkladů, ze kterých okolnosti o spáchání přestupku obviněným vyplývají, a které byly součástí správního spisu. Rovněž tak sankce ve formě pokuty byla uložena v souladu s § 90 odst. 1 zákona o přestupcích. Úřad tak při vydání příkazu postupoval v souladu s citovanými zákony.

64.         Protože je příkaz prvním úkonem ve správním řízení, je tak zřejmé, že obviněný se nemohl před jeho vydáním seznámit s důkazy, na základě kterých Úřad dospěl k závěru o spáchání přestupku, ani se k nim nemohl vyjádřit. Aby se obviněný mohl seznámit s podklady předmětného správního řízení a vyjádřit se k nim, je mu dáno právo podat proti příkazu odpor, jehož podáním se příkaz ruší a řízení ve věci pokračuje. Vzhledem ke skutečnosti, že obviněný odpor proti příkazu podal, mohl ve správním řízení navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, byl oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko i se vyjádřit k podkladům rozhodnutí (podrobněji viz body 12. a 13. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Z uvedených skutečností je zřejmé, že obviněný nebyl na svých procesních právech nijak krácen, a bylo mu umožněno seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim.

65.         Dále obviněný ve vyjádření ze dne 3. 9. 2018 uvedl, že důkazním materiálem je obsah sběrače šetřené veřejné zakázky, který byl postoupen Úřadu k řešení podaného návrhu podle § 250 odst. 1 písm. d) zákona, a který obsahuje i podmínky programu FMF/FMS.

66.         Obviněný tímto pravděpodobně navrhuje, aby Úřad jako důkaz připojil ke správnímu spisu tohoto správního řízení celou dokumentaci o zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku.

67.         K důkazům navrženým obviněným Úřad nejprve uvádí, že účastník správního řízení má právo navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka správního řízení pak odpovídá povinnost správního orgánu o navržených důkazech rozhodnout, ale také, pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví, ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Současně z uvedených zásad nevyplývá povinnost správního orgánu provést všechny důkazy, které účastník správního řízení navrhl. Je to správní orgán, který je povinen a současně oprávněn zvažovat, v jaké fázi řízení je třeba některé důkazy provést, zda a nakolik je potřeba dosavadní stav dokazování doplnit, a zda je určitý důkazní prostředek způsobilý prokázat tvrzenou skutečnost.

68.         K provedení důkazu kompletní dokumentací o zadávacím řízení šetřené veřejné zakázky Úřad uvádí, že po posouzení jejího obsahu dospěl k závěru, že neexistuje žádný objektivní důvod, aby byla podkladem pro rozhodnutí v tomto správním řízení celá dokumentace o zadávacím řízení předmětné veřejné zakázky. Jak je zřejmé z odůvodnění tohoto rozhodnutí, předmětem tohoto správního řízení je posouzení, zda došlo ke spáchání přestupku obviněného při vyřizování námitek, resp. posouzení, zda je rozhodnutí o námitkách stěžovatele v souladu se zákonem. Z uvedeného důvodu založil Úřad do předmětného správního spisu takové podklady, ze kterých lze zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v takovém rozsahu, který je nezbytný k učinění závěru, zda obviněný při vyřizování námitek spáchal přestupek. Vzhledem k tomu, že další dokumenty, které jsou součástí dokumentace o zadávacím řízení předmětné veřejné zakázky, se nevztahují k úkonu obviněného ohledně rozhodování o námitkách stěžovatele, dospěl Úřad k závěru, že jsou zbývající dokumenty obsažené v dokumentaci o zadávacím řízení veřejné zakázky pro toto správní řízení irelevantní, a tudíž je nepovažoval za podklad pro vydání rozhodnutí a neučinil je součástí spisu tohoto správního řízení.

69.         Pro úplnost Úřad dodává, že znakem skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona není [na rozdíl od skutkové podstaty dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona] alespoň potenciální vliv na výběr dodavatele. Proto tuto skutečnost není potřeba ze strany Úřadu ani dovozovat. Pro posouzení věci a konstatování toho, že se obviněný dopustil přestupku ve smyslu § 268 odst. 1 písm. d) zákona, je klíčové to, že se řádně v rozhodnutí o námitkách nevypořádal se všemi namítanými skutečnostmi, jak Úřad výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí zevrubně popsal, a nedostál tak své povinnosti stanovené v § 245 odst. 1 zákona. Úřad dále pro úplnost dodává, že na závěru, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona, ničeho nemění ani skutečnost, že Úřad obviněnému rozhodnutím sp. zn. S0186/2018/VZ uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení daného rozhodnutí o námitkách, v důsledku čehož tak byl obviněný povinen o těchto námitkách opětovně rozhodovat. Předmětem správního řízení vedeného pod sp. zn. S0186/2018/VZ nebylo rozhodování o tom, zda se obviněný v  zadávacím řízení na veřejnou zakázku dopustil přestupku ve smyslu § 268 odst. 1 písm. d) zákona či nikoliv. Z uvedeného důvodu má Úřad za to, že toto správní řízení zahájené vydáním příkazu z moci úřední není zatíženo překážkou res administrata, z čehož plyne, že ze strany Úřadu nedochází ani k porušení zásady ne bis in idem. Úřad v této souvislosti dodává, že charakter správního řízení vedeného na návrh nelze srovnávat se správním řízení zahájeným z moci úřední, jehož výsledkem je konstatování přestupku a uložení pokuty. Jak vyplývá z konstantní judikatury správních soudů (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 58/2011 ze dne 1. 2. 2013), řízení o návrhu na zahájení správního řízení má povahu kontradiktorního řízení, jehož podstata tkví v posouzení protichůdných zájmů účastníků správního řízení. Předmětem návrhového řízení tedy není posouzení otázky, zda jednání zadavatele naplňuje znaky skutkové podstaty přestupku. S ohledem na posledně uvedené tedy není překážkou, je-li tato otázka řešena samostatně v jiném správním řízení, jehož výsledkem je právě konstatování spáchání přestupku a uložení pokuty, přičemž účastníkem tohoto správního řízení je pouze obviněný, jako osoba podezřelá ze spáchání přestupku (srov. § 256 zákona).

70.         Úřad doplňuje, že v tomto smyslu nedochází ani k popření zásady zákazu dvojího trestání za totéž jednání, resp. za tentýž skutek. Úřad má za to, že jím uložené nápravné opatření výrokem II. rozhodnutí sp. zn. S0186/2018/VZ svou povahou nelze považovat za trest (sankci) ve smyslu správního trestání. Uvedené vyplývá již ze samotného smyslu nápravného opatření, jehož účelem není zadavatele „potrestat“, ale naopak pouze napravit vzniklý nezákonný stav. Samotné nápravné opatření tak nemá represivní charakter, který je výrazem správního trestání a jehož účelem je postih protiprávního jednání. V této souvislosti lze podpůrně odkázat na závěry vyplývající z rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Af 1/2015 ze dne 17. 1. 2017, kde soud mimo jiné uvedl, že „(…) lze rovněž souhlasit s žalovaným (pozn. s Úřadem), že jím ukládaná nápravná opatření nejsou projevem správního trestání, a tedy není možné nazírat na souvztažnost výroků žalovaného o porušení zákona zadavatelem a výroku žalovaného o uložení nápravného opatření stejným pohledem jako v případě souvztažnosti výroku žalovaného o spáchání správního deliktu zadavatele a o uložení pokuty zadavateli za takové porušení zákona. (...) Nelze z ničeho dovodit, že by uložení nápravného opatření mělo mít za následek zánik deliktní odpovědnosti zadavatele (či snad popření toho, že k deliktnímu jednání vůbec došlo), pokud je toto deliktní jednání zároveň důvodem pro ono nápravné opatření.“.  

71.         Na základě výše uvedených skutečností Úřad konstatuje, že se obviněný při zadávání veřejné zakázky dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona tím, že postupoval při vyřizování námitek stěžovatele ze dne 23. 4. 2018 v rozporu s § 245 odst. 1 zákona, když se v odůvodnění rozhodnutí o námitkách ze dne 9. 5. 2018 podrobně a srozumitelně nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Vzhledem k uvedenému Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí – uložení pokuty

72.         Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona.

73.         Podle § 270 odst. 5 zákona činí promlčecí doba 5 let, přičemž podle odst. 6 písm. a) téhož ustanovení zákona se promlčecí doba přerušuje, a to oznámením o zahájení přestupku.

74.         Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím  dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

75.         V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku došlo dne 9. 5. 2018 vydáním rozhodnutí o námitkách, ve kterém se obviněný nevyjádřil podrobně a srozumitelně ke skutečnostem uvedeným  stěžovatelem v námitkách, čímž postupoval v rozporu s § 245 odst. 1 zákona. Pro úplnost Úřad uvádí, že jiné rozhodnutí o námitkách, které by povinnostem stanoveným v § 245 odst. 1 zákona dostálo, obviněný stěžovateli neodeslal. Řízení o přestupku bylo zahájeno doručením příkazu obviněnému, tj. dne 16. 8. 2018. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula.

76.         Podle § 268 odst. 2 písm. b) zákona platí, že za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, lze uložit pokutu do 20 000 000,- Kč, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. d) zákona.

77.         Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

78.         Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

79.         Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnost) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen, jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

80.         V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že pro obviněného ze zákona jednoznačně vyplývá povinnost přezkoumat a vyřídit veškeré námitky proti jeho postupu v zadávacím řízení. Tuto jemu uloženou povinnost obviněný v případě šetřené veřejné zakázky předvídaným způsobem nesplnil, když námitky stěžovatele sice vyřídil, ale neuvedl podrobnou a srozumitelnou formulaci důvodů, pro něž nepovažuje jednotlivé námitky stěžovatele za akceptovatelné a pro které tyto námitky stěžovatele odmítl.

81.         Pochybení v podoběnepřezkoumání námitek stěžovatele, kterého se obviněný dopustil, nelze přitom hodnotit – vzhledem k účelu, jehož má být institutem námitek dosaženo – jako marginální. Obviněný se v daném případě k dílčím námitkám stěžovatele v rámci své argumentace v odůvodnění rozhodnutí o námitkách vyjádřil nedostatečně, když jeho vyjádření obsahuje pouze zcela obecné a nekonkrétní argumenty. Následkem protiprávního jednání tak bylo, že se stěžovatel nedozvěděl ke skutečnostem obsaženým v námitkách žádné relevantní argumenty ze strany obviněného, když mu bylo ze strany obviněného prezentováno vyjádření, které, jak bylo prokázáno výše, nelze považovat za vyjádření podrobné.

82.         Následkem porušení zákonné povinnosti tedy bylo, že stěžovatel neměl jinou možnost než podat návrh bez znalosti konkrétní argumentace obviněného. Tuto skutečnost podle Úřadu demonstruje to, že obviněný se v rozhodnutí o námitkách stěžovatele nevyjádřil podrobně ke zcela konkrétní skutečnostem, a to, že vybraný dodavatel nemůže být u přístrojů AN/PVS-21 schopen poskytovat služby, které jsou předmětem šetřené veřejné zakázky, neboť nemá nezbytná oprávnění, nemá přístup k náhradním dílům, ani k servisnímu přístrojovému vybaven a nemá s výrobcem uzavřenou dohodu o technické asistenci, dále ke skutečnosti, že jedinou osobou splňující takové podmínky je pouze stěžovatel, který vlastní licence nezbytné pro poskytování služeb vztahujících se k těmto přístrojům, a rovněž tak se nevyjádřil k dokumentům vztahujícím se přímo k řešené problematice, kterými stěžovatel prokazoval nemožnost vybraného dodavatele plnit část služeb vztahujících se k přístrojům AN/PVS-21. Jednáním obviněného tak nebyl naplněn základní účel námitek, tedy odůvodnění postoje obviněného k námitkám stěžovatele. Následkem nevyřízení námitek v souladu se zákonem, tedy podrobně a srozumitelně, tak byl v šetřeném případě výše uvedený „informační deficit“ na straně stěžovatele zásadní a přestupek obviněného tak má přímý dopad na řádný průběh zadávacího řízení, přičemž to byl právě stěžovatel, kdo musel přezkum úkonu obviněného před Úřadem iniciovat, resp. byl v této souvislosti povinen složit nemalou finanční částku jako kauci. Z uvedeného důvodu se proto nemůže v žádném případě jednat pouze o přestupek nízké závažnosti. Pro úplnost Úřad dodává, že z hlediska intenzity zásahu do právem chráněného zájmu se nejedná ani o nejzávažnější porušení zákona ze strany obviněného, neboť v daném případě nelze dovodit, že by obviněný námitky jako celek zcela ignoroval, když se alespoň obecně (přesto však nedostatečně) ke skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách vyjádřil. Lze konstatovat, že obviněným v rozhodnutí o námitkách uvedená obecná argumentace umožnila stěžovateli formulovat svůj návrh a argumentaci v něm uvedenou alespoň částečně relevantním způsobem, což snížilo závažnost následku spáchaného přestupku.

83.         Úřad neshledal žádné polehčující ani přitěžující okolnosti, které by měly být v rámci ukládání pokuty zohledněny.

84.         Úřad s ohledem na výše uvedené uzavírá, že – vzhledem k intenzitě skutkových okolností a následků, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů – přestupek spáchaný obviněným v šetřeném případě klasifikoval sice jako spíše závažný, ale s přihlédnutím k dalším aspektům případu uvedeným výše, uložil obviněnému pokutu spíše při spodní hranici zákonné sazby. 

85.         Při určení výše pokuty Úřad přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Z rozpočtu obviněného uveřejněného na internetové adrese https://monitor.statnipokladna.cz/2018/statni-rozpocet/kapitola/307 vyplývá, že obviněný předpokládá v roce 2018 příjmy ve výši cca 4 817 604 tis. Kč. Na základě uvedeného Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat v tomto smyslu za nespravedlivou.

86.         Úřad rovněž ze své úřední činnosti ověřil, zda obviněný nespáchal projednávaný přestupek v souběhu s delikty/přestupky, o nichž Úřad rozhodl již dříve, a zjistil, že tomu tak nebylo.

87.         Pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit mimo jiné dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu.

88.         Závěrem Úřad k výši uložené pokuty konstatuje, že podle názoru Úřadu naplňuje dostatečně obě zmíněné funkce.

89.         S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. 

90.         Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – náklady řízení

91.         Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

92.         Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

93.         Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

94.         Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000,- Kč.

95.         Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

96.         Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19-24825621/0710, variabilní symbol 2018000326.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

 

 

 

Obdrží

Česká republika – Ministerstvo obrany, Tychonova 1, 160 01 Praha 6 – Hradčany

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

 

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz