číslo jednací: R0229/2017/VZ-06677/2018/321/OMa

Instance II.
Věc Datové úložiště TSB
Účastníci
  1. Technické sítě Brno, akciová společnost
  2. 3S.cz, s. r. o.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2017
Datum nabytí právní moci 12. 3. 2018
Související rozhodnutí S0452/2017/VZ-35460/2017/541/MSc
R0229/2017/VZ-06677/2018/321/OMa
Dokumenty file icon 2017_R0229.pdf 370 KB

Č.j.: ÚOHS-R0229/2017/VZ-06677/2018/321/OMa                                      Brno 6. března 2018

 

 

V řízení o rozkladu ze dne 14. 12. 2017 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 15. 12. 2017 navrhovatelem –

  • 3S.cz, s. r. o., IČO 27683273, se sídlem Eliášova 1055/25, 616 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci Mgr. Petrem Budzińským, advokátem, ev. č. ČAK 10735, se sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1,

proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0452/2017/VZ-35460/2017/541/MSc ze dne 6. 12. 2017, kterým bylo zastaveno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

  • Technické sítě Brno, akciová společnost, IČO 25512285, se sídlem Barvířská 822/5, 602 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci MT Legal s. r. o., advokátní kancelář, IČO 28305043, se sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno,

při zadávání veřejné zakázky „Datové úložiště TSB“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 2. 1. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 5. 1. 2017 pod ev. č. zakázky Z2017-000110, ve znění opravy uveřejněné dne 3. 2. 2017 a dne 20. 2. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 4. 1. 2017 pod ev. č. 2017/S 002-001732, ve znění opravy uveřejněné dne 3. 2. 2017 a dne 18. 2. 2017,

 

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j.  ÚOHS-S0452/2017/VZ-35460/2017/541/MSc ze dne 6. 12. 2017

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

I.               Řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Dne 15. 11. 2017 byl Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušnému podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“[1]) k dohledu nad dodržováním zákona doručen návrh navrhovatele – 3S.cz, s. r. o., IČO 27683273, se sídlem Eliášova 1055/25, 616 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci Mgr. Petrem Budzińským, advokátem, ev. č. ČAK 10735, se sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1, (dále jen „navrhovatel“) – na zahájení správního řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Technické sítě Brno, akciová společnost, IČO 25512285, se sídlem Barvířská 822/5, 602 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci MT Legal s. r. o., advokátní kancelář, IČO 28305043, se sídlem Jakubská 121/1, 602 00 Brno, (dále jen „zadavatel“), učiněných při zadávání veřejné zakázky „Datové úložiště TSB“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 2. 1. 2017 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 5. 1. 2017 pod ev. č. zakázky Z2017-000110, ve znění opravy uveřejněné dne 3. 2. 2017 a dne 20. 2. 2017, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 4. 1. 2017 pod ev. č. 2017/S 002-001732, ve znění opravy uveřejněné dne 3. 2. 2017 a dne 18. 2. 2017, (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             V návrhu navrhovatel brojil proti rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení na veřejnou zakázku, což bylo navrhovateli oznámeno v oznámení o vyloučení účastníka ze zadávacího řízení dne 11. 10. 2017, přičemž navrhovatel se domáhal zrušení tohoto úkonu zadavatele. Navrhovatel v podaném návrhu mimo jiné uvedl, že námitky navrhovatele ze dne 25. 10. 2017 vyřídil zadavatel tak, že je rozhodnutím ze dne 1. 11. 2017 odmítl, přičemž uvedené rozhodnutí zadavatele o námitkách bylo navrhovateli doručeno datovou schránkou dne 6. 11. 2017.

II.             Napadené usnesení

3.             Dne 6. 12. 2017 vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS-S0452/2017/VZ-35460/2017/541/MSc (dále jen „napadené usnesení“), kterým rozhodl o zastavení předmětného správního řízení, neboť návrh navrhovatele nebyl doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli ve lhůtě podle § 251 odst. 2 zákona, tedy do 10 dnů ode dne 3. 11. 2017, jelikož tento den bylo navrhovateli doručeno rozhodnutí ze dne 1. 11. 2017, kterým zadavatel odmítnul jeho námitky ze dne 25. 10. 2017 v předmětné veřejné zakázce (dále jen „rozhodnutí o námitkách navrhovatele“). Navrhovatel však návrh nepodal do 13. 11. 2017, nýbrž až dne 15. 11. 2017.

4.             Výrok napadeného usnesení Úřad odůvodnil tím, že nejprve akcentoval zvláštní úpravu doručování při veřejném zadávání stanovenou v § 211 zákona. Následně zmínil pro dané řízení významné okamžiky. Rozhodnutí o námitkách navrhovatele bylo navrhovateli doručeno dne 3. 11. 2017. Kvůli zvláštní úpravě uvedení v § 211 odst. 6 zákona pak Úřad označil za irelevantní, že oprávněná osoba navrhovatele se do datové schránky přihlásila až dne 6. 11. 2017, neboť zmíněné rozhodnutí o námitkách navrhovatele se za doručené považuje dodáním do datové schránky, tedy 3. 11. 2017. A jelikož navrhovatel doručil návrh ze dne 15. 11. 2017 téhož dne, nebylo dodrženo pravidlo stanovené § 251 odst. 2 zákona, které určuje, že pro dodržení lhůty musí navrhovatel doručit návrh do 10 dní od doručení rozhodnutí o námitkách, což však neučinil (poslední den lhůty byl 13. 11. 2017). S ohledem na tyto skutečnosti Úřad řízení podle § 257 písm. e) zákona zastavil, neboť návrh nebyl doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli ve lhůtě podle § 251 odst. 2 zákona.

III.           Rozklad navrhovatele

5.             Dne 15. 12. 2017 doručil navrhovatel Úřadu rozklad ze dne 14. 12. 2017 proti napadenému usnesení. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 6. 12. 2017. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

6.             Navrhovatel v rozkladu namítá, že ustanovení § 211 zákona (a především jeho odst. 6) se v daném případě nepoužije, a to z toho důvodu, že podávání námitek nespadá do zadávacího řízení, což dosvědčuje gramatický i systematický výklad daného ustanovení a zákona, stejně jako §§ 40, 241 a 246 zákona. Zadávací řízení je totiž dle navrhovatele postupem zadavatele, ve kterém se snaží o uzavření smlouvy s dodavatelem, zatímco podávání námitek a rozhodování o nich tomuto účelu nenáleží, čili se jedná o samostatný proces. Z uvedeného pak dle navrhovatele vyplývá, že se na danou situaci použije zákon č. 300/2008 Sb., zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), přičemž platí, že podle § 17 a 18a daného zákona je dokument doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k tomuto dokumentu. Pro daný případ tak dle navrhovatele platí, že rozhodnutí o námitkách bylo navrhovateli doručeno až dne 6. 11. 2017, a tudíž navrhovatel splnil lhůtu pro podání návrhu stanovenou § 251 odst. 2 zákona.

7.             Dále navrhovatel upozornil na to, že považuje postup zadavatele za nezákonný, když rozhodnutí o námitkách, které vydal dne 1. 1. 2017, účelově odeslal do datové schránky navrhovatele až v pátek 3. 11. 2017 v 15:44:53, tedy v době, kdy bylo zřejmé, že navrhovatel zprávu již neotevře a neučiní tak ani po následující dva dny. Tímto dle navrhovatele zadavatel porušil všechny zásady stanovené § 6 zákona.

8.             Navrhovatel také poukazuje na to, že Úřad vydal napadené usnesení ještě před tím, než měl navrhovatel možnost nahlédnout do spisu a vyjádřit se k němu. Navíc napadené usnesení Úřad odůvodnil pasážemi komentáře, jehož autory jsou advokáti zastupující zadavatele, což dle navrhovatele porušuje zásady stanovené § 6 zákona. Komentář totiž není dle navrhovatele závazným pramenem práva, ale pouze podpůrnou interpretační pomůckou, která je pouze subjektivním názorem autorů – což je umocněno u nového zákona, kde není možné vycházet z judikatury soudů.

9.             Navrhovatel dále argumentuje tím, že zadavatel v průběhu celého řízení doručoval všechny listiny mailem a přímo navrhovateli – přičemž doručení datovou schránkou v pátek v podvečer je tedy v rozporu s jeho dosavadním postupem a zadávací dokumentací.

10.         Navrhovatel nakonec zmiňuje, že dle nahlížení do spisu provedeného dne 8. 12. 2017 u Úřadu zjistil, že nebylo řádně naplněno ustanovení § 252 zákona, jelikož zadavatel měl zaslat do řízení o návrhu i dokumentaci k předmětné veřejné zakázce, avšak neučinil tak v plném rozsahu. Navrhovatel opakovaně namítal doložení podkladů o hodnocení trvání složené jistoty u všech účastníků. Dle navrhovatele tak ve spise nezákonně chybí dokumentace k posouzení trvání naplnění podmínek podle § 41 zákona. Podle navrhovatele je stěžejní, že není možné prokázat, zda vybraný uchazeč v předmětné veřejné zakázce měl složenu jistotu – přičemž dle navrhovatele se jedná o podklady, které nutně náleží a patří i do dokumentace v právě projednávané věci.

Závěr rozkladu

11.         Navrhovatel v rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil.

IV.          Řízení o rozkladu

12.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

13.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného usnesení v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

14.         Úřad tím, že napadeným usnesením podle § 257 písm. e) zákona zastavil předmětné správní řízení, rozhodl správně a zákonně.

15.         V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou podrobně rozvedeny důvody, na základě kterých jsem napadené usnesení potvrdil a navrhovatelem podaný rozklad zamítl.

 

 

V.            K námitkám rozkladu

Obecně k doručování mezi zadavatelem a dodavatelem

16.         Komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem je upravena ustanovením § 211 zákona. Toto ustanovení ve svém odst. 6 říká, že při komunikaci prostřednictvím datové schránky je dokument doručen dodáním do této datové schránky. Jedná se tak o zvláštní úpravu oproti úpravě uvedené v §§ 17 a 18a zákona o elektronických úkonech, dle kterých je dokument doručen až v okamžiku, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k tomuto dokumentu. Zvláštní úprava zákona tak má přednost před obecnou úpravou zákona o elektronických úkonech, a to protože zákon o elektronických úkonech se použije v případě, že neexistuje zákon, který by danou problematiku upravoval odlišně. Jedná se tedy o zákon obecný (lex generalis). Ustanovení § 211 odst. 6 zákona je však další úpravou stejné problematiky, jedná se tak o zákon zvláštní (lex specialis). Dle obecných pravidel aplikace norem pak platí, že zvláštní úprava má přednost před normou obecnější – z uvedeného tak vyplývá, že se § 211 odst. 6 zákona aplikuje přednostně před úpravou zákona o elektronických úkonech. Již tak není nutné vyhodnocovat to, zda je vztah mezi zadavatelem a dodavatelem soukromoprávní (což platí, a vyplývá to například z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2013 sp. zn. 1 Afs 2/2013, ve kterém je stanoveno, že „[v] této souvislosti se Nejvyšší správní soud ztotožnil s názorem krajského soudu a stěžovatele, že vztah mezi dodavatelem a zadavatelem je primárně vztahem soukromoprávním.“ anebo také z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 30 Af 111/2013, který podrobněji rozebírá danou problematiku, když je v něm konstatováno, že „[v]ztah vítězného uchazeče a zadavatele je v před i po kontraktační fázi primárně vztahem soukromoprávním, od čehož nelze odhlížet. Ostatně celý zadávací proces (zadávání) je soukromoprávního charakteru; ve svém důsledku se jedná pouze o specifický, vysoce formalizovaný kontraktační proces, v němž mají strany rovné postavení.“. Zákonodárce však tuto problematiku zjednodušil, když pomocí ustanovení lex specialis § 211 odst. 6 zákona jednoznačně stanovil moment doručení při komunikací prostřednictvím datové schránky, a již není nutná složitá identifikace jednotlivých vztahů.)

17.         Ustanovení § 211 odst. 6 zákona upravuje obecně jakoukoliv komunikaci mezi zadavatelem a dodavatelem, pokud probíhá prostřednictvím datové schránky. Tento názor je sdílen i v komentářové literatuře, kdy k dané normě lze uvést za příklad následující citaci, ve které je uvedeno, že „[j]akýkoliv dokument zasílaný prostřednictvím datové schránky zadavatelem dodavateli či naopak je doručen již okamžikem dodání. To platí mimo jiné také pro podání námitek nebo stejnopisu návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele.“ (KRUTÁK, T; KRUTÁKOVÁ, L; GERYCH, J. Zákon o zadávání veřejných zakázek s komentářem k 1. 10. 2016. 1. vydání. Olomouc: ANAG, 2016, str. 546). Z daného je možné odvodit, že do takové komunikace lze zařadit i rozhodnutí o námitkách, pokud je doručováno prostřednictvím datové schránky, jelikož se také jedná o komunikaci mezi zadavatelem a dodavatelem.

18.         Nad doposud uvedené je tedy vhodné shrnout, že ustanovení § 211 odst. 6 zákona představuje „speciální úpravu stanovení okamžiku doručení dokumentu při komunikaci prostřednictvím datové schránky … Dochází tak k zásadnímu vyjasnění problematiky, která se objevila za účinnosti zákona o veřejných zakázkách č. 134/2006 Sb., který tuto problematiku neobsahoval a byla předmětem poměrně výrazných výkladových problémů … Jednoznačným definováním okamžiku doručení datové zprávy do datové schránky adresáta by mělo dojít k usnadnění posouzení dodržení lhůt ve vztahu k podání námitek či stejnopisu návrhu, resp. jakýchkoliv lhůt, jejichž počátek je vázán na okamžik doručení.“ (PODEŠVA, V; a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Zákon o registru smluv. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, str. 785). Dané ustanovení tak bylo do nového zákona přijato za účelem vyjasnění do té doby problematické situace, přičemž jednoznačně stanovuje pravidlo, které má být za zákonem stanovených podmínek použito.

19.         V kontextu námitek rozkladu je ještě nutné zmínit § 211 odst. 1 zákona. Ten upravuje způsob komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem, konkrétně jeho formu. Stanovuje, kdy a za jakých okolností musí být použita písemná forma komunikace (v zadávacích řízeních a při zvláštních postupech podle části šesté zákona), a kdy a za jakých okolností to nutné není (není-li stanoveno jinak a obsah komunikace je dostatečně zdokumentován).

Aplikace zákona na daný případ

20.         Krom ustanovení uvedených v předchozích odstavcích odůvodnění tohoto rozhodnutí je ještě nutné uvést některé další skutečnosti. Dle § 251 odst. 2 zákona musí být návrh, není-li stanoveno jinak, doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli do 10 dnů ode dne, v němž stěžovateli bylo doručeno rozhodnutí o odmítnutí námitek. Pokud takový návrh není doručen včas, Úřad dle § 257 písm. e) zákona zahájené řízení usnesením zastaví.

21.         V daném případě uvádím, že ze zadávací dokumentace vyplývá, že rozhodnutí o námitkách navrhovatele bylo navrhovateli doručeno do datové schránky dne 3. 11. 2017. To, že se oprávněná osoba ve smyslu § 8 odst. 1 až 4 zákona o elektronických úkonech do datové schránky přihlásila až dne 6. 11. 2017 je pro daný případ irelevantní, jelikož se v daném případě použije ustanovení § 211 odst. 6 zákona. V podrobnostech odkazuji na body 16 – 19 odůvodnění tohoto rozhodnutí.

22.         Návrh navrhovatele ze dne 15. 11. 2017 byl Úřadu doručen téhož dne. Ze zadávací dokumentace pak vyplývá, že stejnopis návrhu navrhovatele byl zadavateli doručen rovněž 15. 11. 2017.

23.         Je tak nutné konstatovat, že navrhovatel nepodal daný návrh včas, protože lhůta pro podání návrhu (v délce 10 dnů stanovená § 251 odst. 2 zákona) uplynula dne 13. 11. 2017, jelikož rozhodnutí o námitkách navrhovatele bylo navrhovateli doručeno dne 3. 11. 2017.

24.         Úřad tedy postupoval správně, když správní řízení podle § 257 písm. e) zákona zastavil, neboť návrh nebyl doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli ve lhůtě podle § 251 odst. 2 zákona.

K námitce vyloučení námitkového řízení z řízení zadávacího

25.         Navrhovatel v rozkladu uvádí, že zákonodárce řízení o námitkách výslovně systematikou zákona vyloučil ze zadávacího řízení. Jako argumentaci používá jednak to, že námitky byly vyčleněny až do části třinácté zákona, tedy až za společná ustanovení části desáté, po něž jsou dle navrhovatele specifikovány druhy zadávacích řízení. Využívá dále gramatickou interpretaci dalších částí zákona, například úpravu zadávací lhůty dle § 40 zákona, jež při podání námitek neběží. Z toho navrhovatel vyvozuje, že námitky nejsou součástí zadávacího řízení. K obdobným závěrům dochází i při výkladu § 241 zákona, kdy podání námitek směřuje proti postupu zadavatele při zadávání veřejných zakázek – námitky tak navrhovatel prezentuje pouze jako ochranu proti nezákonným částem zadávacího řízení. Navíc navrhovatel argumentuje tím, že takovou námitku může podat i dodavatel, který již není účastníkem zadávacího řízení – navrhovatel tak polemizuje nad tím, zda by neměl takový dodavatel výhodu oproti ostatním dodavatelům, jelikož by se na něj ustanovení o doručování dle § 211 odst. 6 zákona nepoužilo, a dochází k závěru, že takový postup by byl jistě v rozporu s předpoklady a záměry zákonodárce. Navrhovatel poté argumentuje rovněž účelem zákona, jelikož podle něj zadávací řízení jako takové je postupem zadavatele, ve kterém se snaží o uzavření smlouvy s dodavatelem, přičemž podávání námitek a rozhodování o nich tomuto účelu dle navrhovatele nenáleží. Nakonec tak navrhovatel dochází k závěru, že § 211 odst. 6 zákona se použije pouze při zadávání veřejné zakázky, a jelikož do něj situace řešená ve správním řízení, respektive námitkové řízení, nespadá, § 211 odst. 6 zákona se nepoužije.

26.         Pro vypořádání této námitky je nutné nejprve znovu zopakovat některé odstavce § 211 zákona. V jeho prvním odstavci je řečeno, že komunikace v zadávacích řízeních a při zvláštních postupech podle části šesté zákona musí mít písemnou formu. Daný odstavec se tedy zabývá formou komunikace, kterou lze pro účely daného případu primárně rozdělit na formu ústní a formu písemnou. Šestý odstavec tohoto ustanovení se však nezabývá tím, jakou formu má mít komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem. Je v něm pouze konstatováno, že při komunikaci uskutečňované prostřednictvím datové schránky je dokument doručen dodáním do datové schránky adresáta. Dané odstavce tedy neupravují stejnou, ba ani obdobnou věc – první odstavec upravuje povinnou formu komunikace, šestý konkrétní okamžik doručení, pokud je komunikace prováděná prostřednictvím datové schránky. Lze souhlasit s tím, že komunikaci prostřednictvím datové schránky lze podřadit pod písemnou formu, ovšem § 211 odst. 1 zákona stanoví, v jakých případech musí být komunikace písemná a tato povinnost dopadá i na posuzovaný případ. Zadavatel tak správně rozhodnutí o námitkách navrhovatele vyhotovil písemně a zaslal navrhovateli.

27.         Argumenty, které nastiňuje navrhovatel v rozkladu, a jsou zopakovány v bodě 25 odůvodnění tohoto rozhodnutí, tak především řeší to, zda by musela být použita písemná forma pro daný druh komunikace. To je však pro daný případ irelevantní, jelikož gros případu spočívá v tom, zda bylo rozhodnutí o námitkách navrhovatele doručeno již jeho dojitím, či až následným přihlášením do datové schránky osobou, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k danému dokumentu. A to jednoznačně řeší § 211 odst. 6 zákona, které svou konkrétností nenabízí prostor pro rozsáhlý výklad – dokument při komunikaci mezi zadavatelem a dodavatelem je doručen dodáním do datové schránky adresáta. Závěr navrhovatele, že pro použití § 211 odst. 6 zákona musí být zároveň obdobně splněny podmínky stanovené v § 211 odst. 1 zákona, navrhovatel nijak neodůvodnil, snad krom implicitní skutečnosti, že se obě pravidla chování nachází ve stejném paragrafu zákona. Jejich znění však řeší různé situace, různé problematiky.

28.         Postup, který promítl Úřad do napadeného usnesení v otázce stanovení lhůty pro podání návrhu je tak správný a v souladu se zákonem i jeho zásadami.

K námitce porušení zásad zákona

29.         Navrhovatel namítá, že i pokud odhlédneme od předchozí argumentace, pak stále platí, že byl zkrácen na svých právech, když zadavatel a následně i Úřad nedodržovali zásady stanovené v § 6 zákona. Konkrétně navrhovatel spatřuje porušení těchto zásad v tom, že zadavatel mu rozhodnutí o námitkách navrhovatele odeslal až v pátek 3. 11. 2017 v 15:44:53, tedy v době, v níž muselo být zadavateli jasné, že navrhovatel již dané rozhodnutí neotevře. Nadto navrhovatel zdůrazňuje, že rozhodnutí o námitkách navrhovatele bylo již ze dne 1. 11. 2017, a zadavatel tedy posečkal s odesláním rozhodnutí o námitkách navrhovatele do pátečního podvečera úmyslně – aby byl navrhovatel zkrácen na svých právech. Jelikož je lhůta pro případné podání návrhu dle § 251 odst. 2 zákona 10 dní, zadavatel tak efektivně připravil navrhovatele o 3 dny, jelikož dle navrhovatele muselo být zadavateli zřejmé nejen to, že v pátek v tuto hodinu již rozhodnutí o námitkách navrhovatele neotevře, ale že tak neučiní ani přes víkend. Tento postup je tak dle navrhovatele v rozporu se zásadami zadávacího řízení. Porušení zásad ze strany Úřadu spatřuje navrhovatel v tom, že Úřad vydal napadené usnesení ještě před tím, než měl on sám možnost nahlédnout do spisu a vyjádřit se k němu. Z toho navrhovatel usuzuje, že Úřad vydal napadené usnesení postavené pouze na vyjádření zadavatele – aniž by měl navrhovatel možnost se k dané věci vyjádřit.

30.         Jak již bylo uvedeno, lhůta dle § 251 odst. 2 zákona pro podání návrhu od doručení rozhodnutí o námitkách činí 10 dní. Z dané délky je zřejmé, že alespoň některá část této lhůty připadne na nepracovní dny. To však nezpůsobuje, že by daná lhůta měla být jakkoliv ad hoc měněna. Zákon tuto lhůtu stanovil pevně na 10 dnů, přičemž je zřejmé, že v konkrétních případech může docházet ke skutečnostem obdobným té, která nastala v právě projednávaném řízení, a že v praxi takovéto případy nastanou poměrně často. Je pak irelevantní, zda zadavatel doručil daný dokument v tuto dobu úmyslně, či zda ne, jelikož i tak je dodržena litera zákona a zákonodárcem stanovená lhůta. Nadto pouze na základě tvrzených skutečností nelze prokázat, zda zadavatel úmyslně ztěžoval procesní situaci navrhovatele, či zda se jednalo pouze o běžné plynutí okolností, které vyústilo v to, že rozhodnutí o námitkách navrhovatele bylo navrhovateli doručeno podle něj v nevhodnou dobu. Není pak ani úkolem Úřadu posuzovat, zda doručení v tuto konkrétní dobu je úmyslné či nikoliv. Úkolem Úřadu je posoudit, zda byla jednotlivá podání doručena včas a v souladu se zákonem stanovenými pravidly.

31.         V každém případě však platí, že lhůta, kterou měl navrhovatel na podání návrhu, byla navrhovateli na základě rozhodných skutečností daného případu a na základě znění zákona známá. Je tak nutné konstatovat, že postup zadavatele v daném případě nebyl v rozporu se zásadami zadávacího řízení.

32.         Co se týče správného postupu Úřadu ve správním řízení, je nutné souhlasit s navrhovatelem, že v zájmu dodržení zásad správního řádu a správního řízení obecně, je důležité, aby správní úřad dbal všech možných vyjádření, a pokud tomu situace nasvědčuje, aby posečkal s vydáním rozhodnutí, pokud lze například předpokládat nahlížení do spisu, po kterém by pravděpodobně následovalo vyjádření účastníka řízení, které by mohlo mít pro dané řízení význam.

33.         V daném případě je však nutné zohlednit to, že primární důvod, pro který bylo vydáno napadené usnesení, spočívá v procesních okolnostech – doručení návrhu po uplynutí lhůty pro jeho podání. V tomto případě tedy postup Úřadu v rozporu se zásadami správního řízení není, jelikož nahlížení do spisu a následné vyjádření navrhovatele nemohlo ovlivnit skutečnosti, na základě kterých Úřad rozhodl a vydal napadené usnesení. Úřad byl tedy motivován dodržením zásady stanovující jeho co možná nejefektivnější a nejrychlejší postup v řízení, přičemž si byl vědom, že svým postupem navrhovatele nemůže zkrátit na jeho právech, protože nebyly dodrženy ani základní procesní podmínky pro postup v řízení - návrh nebyl doručen včas. Úřad se navíc ani nezabýval meritorním posouzením věci - nejednalo se o rozhodnutí o předmětu řízení. Zabýval se pouze tím, zda byly splněny procesní předpoklady pro to, aby případ mohl posoudit věcně. V daném případě nebyla splněna procesní podmínka včasnosti doručení návrhu, proto ani nebylo ze strany Úřadu možné věcí se zabývat meritorně. Jak doplňuje i komentářová literatura, „vzhledem k charakteru procesních rozhodnutí se právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vztahuje jen k rozhodnutím o předmětu řízení.“ (VEDRAL, J; Správní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: leden 2012, str. 406). Pro Úřad tedy nebylo případné vyjádření se k podkladům nijak relevantní, a jako takové je relevantní pouze v případech, kdy Úřad rozhoduje o předmětu řízení.

34.         Na základě uvedeného je tak možné konstatovat, že se Úřad svým postupem nedopustil porušení zásad správního řízení, a zároveň platí, že navrhovatel nebyl zkrácen na svých právech.

K námitce odůvodnění napadeného usnesení komentářem vytvořeným advokáty zadavatele

35.         Ve své další rozkladové námitce navrhovatel uvádí, že v odůvodnění napadeného usnesení Úřad čerpal mimo jiné také z komentáře, jehož autory jsou zástupci zadavatele. Danou skutečnost považuje za porušení zásad dle § 6 zákona. Nadto dodává, že komentář je pouze podpůrnou interpretační pomůckou, která je pouze subjektivním názorem autorů – což je ještě akcentováno u nového zákona, k němuž není dostupná judikatura.

36.         Je nutné souhlasit s názorem navrhovatele, že je komentář pouze subjektivním názorem jeho autorů a slouží pouze jako podpůrný argument. Je však také nutné zdůraznit, že jako takový ho i Úřad použil. K námitce, že se jednalo o komentář zástupců zadavatele, lze snad pouze dodat, že obdobný názor je publikován napříč komentářovou literaturou (tedy krom bodu 15 odůvodnění napadeného usnesení lze zmínit i citaci z bodu 17 a 18 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Pro úplnost dodávám, že základní zásady uvedené v § 6 zákona je povinen dodržovat zadavatel, nikoliv Úřad v rámci dozoru.

37.         Úřad tak postupoval správně a v souladu se zákonem jak při intepretaci zákona, tak i při práci s prameny, které pro odůvodnění napadeného usnesení použil.

K námitce změny praxe zadavatele při doručování

38.         Další z navrhovatelových rozkladových námitek upozorňuje na to, že zadavatel komunikoval pomocí mailu přímo s navrhovatelem, a zároveň opakovaně trval na tom, že podle zadávací dokumentace a zákona doručuje elektronicky mailem z adresy asistentky advokátní kanceláře, jež ho zastupuje. Když pak doručil rozhodnutí o námitkách navrhovatele datovou schránkou (v pátek v podvečer), vybočil tak dle navrhovatele ze své dosavadní praxe a zároveň jednal v rozporu se zadávací dokumentací na veřejnou zakázku.

39.         Zákon s komunikací prostřednictvím datových schránek počítá a často ji i upřednostňuje, což společně s formálním prostředím zadávacího řízení zdůvodňuje oprávněnost doručení rozhodnutí o námitkách navrhovatele prostřednictvím datové schránky. Nadto je nutné dodat, že vzhledem k tomu, že zástupce navrhovatele je advokát, tedy odborník, je nutné předpokládat jeho pravidelnou kontrolu nejen mailu, ale zároveň i datové schránky. Ve výsledku se tak pro daný případ jedná o relativně banální rozdíl, který nezpůsobuje, že by se zadavatel právě doručením do datové schránky namísto doručení mailem, i pokud by komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem do onoho okamžiku právě prostřednictvím mailu probíhala, dopustil například porušení zásad zadávacího řízení či samotného zákona. Postup zadavatele při doručování tak byl v souladu se zákonem – doručení rozhodnutí o námitkách navrhovatele prostřednictvím datové schránky je naprosto legitimním způsobem doručení tohoto rozhodnutí.

K námitce chybějících částí dokumentace k veřejné zakázce ve spisu daného případu

40.         Navrhovatel také namítá, že zadavatel nezaslal kompletní dokumentaci k případu, když zasílal své vyjádření k návrhu navrhovatele. Dle navrhovatele tak zadavatel nedoložil podklady v potřebném rozsahu. Konkrétně se pak jedná o trvání složené jistoty u všech ostatních účastníků zadávacího řízení. Dle navrhovatele tak ve spise v rozporu se zákonem (konkrétně § 41 zákona) chybí dokumentace k posouzení trvání naplnění podmínek daného paragrafu, jelikož u navrhovatele došlo v posledních týdnech ke kontrole a novému posouzení této skutečnosti, zatímco u ostatních účastníků daná skutečnost ve spise vedeném u Úřadu chybí a dokumentace tak dle navrhovatele není úplná. Navrhovatel poté akcentuje, že dne 16. 11. 2017 došlo k výběru uchazeče, což pro toto řízení považuje jako stěžejní skutečnost, ovšem současně tedy nebylo u tohoto vybraného uchazeče prokázáno složení jistoty. Navrhovatel dále uvádí, že tyto podklady nutně náleží a patří i do dokumentace v této věci.

41.         Na tomto místě je nutné zopakovat, co je předmětem tohoto řízení o rozkladu. Jak již bylo řečeno, gros tohoto řízení spočívá v tom, zda byl navrhovatelem podán jeho návrh na zahájení řízení u Úřadu včas, tedy zda dodržel zákonné lhůty proto, aby se Úřad případem mohl zabývat věcně. V předešlé argumentaci je vysvětleno, že se tak nestalo a také důvody, proč tomu tak je. Dané posouzení vychází ze spisu, který obsahoval vše, co bylo pro toto řízení podstatné – tedy podklady, na základě kterých mohl Úřad rozhodnout tak jak rozhodl. Pro dané řízení jsou totiž informace ohledně složení jistoty ostatními účastníky, či následná procesní situace v zadávacím řízení nepodstatné, jelikož Úřad mohl a také rozhodl již na základě informací ve spise obsažených. Daná námitka navrhovatele tak nesouvisí s problematikou, která je podstatná pro tento rozklad a řízení o něm. Vzhledem k poměrně nejasné formulaci této rozkladové námitky jsem se v rámci jejího vypořádání zaměřil na to, co s největší pravděpodobností navrhovatel zamýšlel při její formulaci a jako takovou jsem ji vypořádal.

42.         Ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného usnesení a jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když jsem napadené usnesení shledal zákonným a věcně správným. Úřad ve správním řízení dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, aby mohl posoudit, zda v daném případě navrhovatel doplnil návrh včas. Současně Úřad všechny podklady pro vydání rozhodnutí řádně označil a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a které ho vedly k závěru, že navrhovatel podal návrh na zahájení řízení v předmětné veřejné zakázce po uplynutí zákonné lhůty, přičemž zjištěný skutkový stav Úřad přezkoumal z hlediska naplnění zákonných ustanovení. Dále Úřad uvedl všechny právní předpisy (a v nich obsažené právní normy), které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití.

VI.          Závěr

43.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení z důvodu uváděných v rozkladu.

44.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené usnesení změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží:

1.             MT Legal, s. r. o., advokátní kancelář, Jakubská 121/1, 602 00 Brno

2.             Mgr. Petr Budzińský, advokát, Letenská 121/8, 118 00 Praha 1

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 53 odst. 1 zákona v návaznosti na § 273 zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz