číslo jednací: R0126/2014/VZ-37632/2017/321/EDo

Instance II.
Věc Realizace energetických úspor v objektu ZŠ Petlérská v Klášterci nad Ohří a Realizace energetických úspor v objektu MÚSS v Klášterci nad Ohří a Realizace úspor energie objektu ZŠ Krátká v Klášterci nad Ohří
Účastníci
  1. město Klášterec nad Ohří
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozhodnutí zrušeno, řízení zastaveno
Rok 2014
Datum nabytí právní moci 27. 12. 2017
Související rozhodnutí S744,745/2013/VZ-7003/2014/511/KČe
R126/2014/VZ-2369/2015/321/OHo
R0126/2014/VZ-37632/2017/321/EDo
Dokumenty file icon 2014_R0126.pdf 426 KB

Č. j.: ÚOHS-R0126/2014/VZ-37632/2017/321/EDo

 

Brno: 22. prosince 2017

 

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 14. 4. 2014, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 15. 4. 2014, který podal zadavatel –

  • město Klášterec nad Ohří, IČO 00261939, se sídlem nám. Dr. E. Beneše 85, 431 51 Klášterec nad Ohří, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci ze dne 22. 7. 2013 Mgr. Bc. Milanem Konečným, IČO 88144534, se sídlem K Holotovci 1191, 735 11 Orlová – Město,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S744,745/2013/VZ-7003/2014/511/KČe ze dne 1. 4. 2014, ve věci možného spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejných zakázek

  • „Realizace energetických úspor v objektu ZŠ Petlérská v Klášterci nad Ohří a Realizace energetických úspor v objektu MÚSS v Klášterci nad Ohří“ zadávané v užším řízení, jehož oznámení bylo do  Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 30. 4. 2013 a uveřejněno dne 3. 5. 2013 pod ev. č. 352823 a oznámení o zadání zakázky uveřejněno dne 30. 7. 2013 pod ev. č. 361906, a
  • „Realizace úspor energie objektu ZŠ Krátká v Klášterci nad Ohří“ zadávané v užším řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 30. 4. 2013 a uveřejněno dne 3. 5. 2013 pod ev. č. 352824 a oznámení o zadání zakázky uveřejněno dne 30. 7. 2013 pod ev. č. 361308,

 

jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S744,745/2013/VZ-7003/2014/511/KČe ze dne 1. 4. 2014

r u š í m

 

a správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S744,745/2013/VZ ve věci možného spáchání

  • správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, zadavatelem - město Klášterec nad Ohří, IČO 00261939, se sídlem nám. Dr. E. Beneše 85, 431 51 Klášterec nad Ohří, tím, že při zadávání veřejné zakázky „Realizace energetických úspor v objektu ZŠ Petlérská v Klášterci nad Ohří a Realizace energetických úspor v objektu MÚSS v Klášterci nad Ohří“  v užším řízení, jehož oznámení bylo do  Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 30. 4. 2013 a uveřejněno dne 3. 5. 2013 pod ev. č. 352823 a oznámení o zadání zakázky uveřejněno dne 30. 7. 2013, nedodržel postup stanovený v § 56 odst. 5 písm. c) ve spojení s nedodržením zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 1 citovaného zákona, když úroveň technických kvalifikačních předpokladů nestanovil odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, neboť požadoval prokázání technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 3 písm. a) téhož zákona pouze ve vztahu k budovám občanské vybavenosti (budovy školských zařízení a budovy zdravotnického zařízení či zařízení se stálou pečovatelskou službou), přičemž uvedený postup citovaného zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a citovaný zadavatel uzavřel dne 26. 7. 2013 s NEPRO stavební s. r. o., IČO 27342093, se sídlem Útočiště 632, 431 51 Klášterec nad Ohří, dvě smlouvy na uvedenou veřejnou zakázku, a
  • správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, citovaným zadavatelem tím, že při zadávání veřejné zakázky „Realizace úspor energie objektu ZŠ Krátká v Klášterci nad Ohří“ v užším řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 30. 4. 2013 a uveřejněno dne 3. 5. 2013 pod ev. č. 352824 a oznámení o zadání zakázky uveřejněno dne 30. 7. 2013, nedodržel postup stanovený v § 56 odst. 5 písm. c) ve spojení s nedodržením zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 1 citovaného zákona, když úroveň technických kvalifikačních předpokladů nestanovil odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, neboť požadoval prokázání technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 3 písm. a) téhož zákona pouze ve vztahu k  budovám občanské vybavenosti (budovy školských zařízení), přičemž uvedený postup citovaného zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a citovaný zadavatel uzavřel dne 26. 7. 2013 se společností NEPRO stavební s. r. o., IČO 27342093, se sídlem Útočiště 632, 431 51 Klášterec nad Ohří, smlouvu na uvedenou veřejnou zakázku,

 

z a s t a v u j i,

 

neboť podle ustanovení § 117a písm. d) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění, nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 téhož zákona.

 

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Zadavatel – město Klášterec nad Ohří, IČO 00261939, se sídlem nám. Dr. E. Beneše 85, 431 51 Klášterec nad Ohří, ve správním řízení zastoupené na základě plné moci ze dne 22. 7. 2013 Mgr. Bc. Milanem Konečným, IČO 88144534, se sídlem K Holotovci 1191, 735 11 Orlová – Město, (dále jen „zadavatel“), zadal v užším řízení, jehož oznámení bylo v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen zákon[1]) odesláno do  Věstníku veřejných zakázek dne 30. 4. 2013 a uveřejněno dne 3. 5. 2013 pod ev. č. 352823 a oznámení o zadání zakázky uveřejněno dne 30. 7. 2013, veřejnou zakázku s názvem „Realizace energetických úspor v objektu ZŠ Petlérská v Klášterci nad Ohří a Realizace energetických úspor v objektu MÚSS v Klášterci nad Ohří“ (dále jen „veřejná zakázka pro ZŠ Petlérská a MÚSS“). Její předpokládanou hodnotu zadavatel stanovil na 34 587 000 Kč. 

2.             U veřejné zakázky pro ZŠ Petlérská a MÚSS zadavatel vymezil minimální úroveň kvalifikačního předpokladu odpovídajícího druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění zakázky dle § 56 odst. 5 písm. c) zákona následovně:

„Dodavatel splňuje technický kvalifikační předpoklad, pokud v posledních pěti letech provedl:

  • Minimálně tři stavební zakázky srovnatelného charakteru, jejichž předmětem plnění byla realizace úspor energií v podobě revitalizace (rekonstrukce) budov občanské vybavenosti dle definice uvedené v ustanovení § 6 vyhlášky č. 398/2009 Sb. [tj. vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, (dále jen „vyhláška č. 398/2009 Sb.“), pozn. předsedy Úřadu] (vyjma staveb, které nemají obdobnou povahu – např. sportoviště) nebo stavby obdobné, přičemž součástí referenční zakázky muselo byt rovněž zateplení obálky předmětné budovy kontaktním zateplovacím systémem, zateplení střechy a výměna výplní otvorů (včetně osvědčení či referenční listiny, ze kterých musí vyplývat obdobný charakter zakázky), a to v minimální hodnotě 17 mil. Kč bez DPH za každou zakázku.
  • Dále dvě stavební zakázky, jejichž předmětem plnění byla realizace úspor energií v podobě revitalizace (rekonstrukce) budov školských zařízení za provozu tohoto zařízení, přičemž součástí referenční zakázky muselo být rovněž zateplení obálky předmětné budovy kontaktním zateplovacím systémem, zateplení střechy a výměna výplní otvorů (včetně osvědčení či referenční listiny, ze kterých musí vyplývat obdobný charakter zakázky), a to v minimální hodnotě 13,5 mil. Kč bez DPH za každou zakázku.
  • Dále jednu stavební zakázku, jejíž předmětem plnění byla realizace úspor energií v podobě revitalizace (rekonstrukce) budovy zdravotnického zařízení či zařízení se stálou pečovatelskou službou probíhající za provozu tohoto zařízení, přičemž součástí referenční zakázky muselo být rovněž zateplení obálky předmětné budovy kontaktním zateplovacím systémem, zateplení střechy a výměna výplní otvorů (včetně osvědčení či referenční listiny, ze kterých musí vyplývat obdobný charakter zakázky), a to v minimální hodnotě 3,3 mil. Kč bez DPH za každou zakázku.
  • U všech referenčních zakázek z celkového počtu 6 referenčních zakázek musí uchazeč doložit, že byl na zateplení budovy použit certifikovaný zateplovací systém ETICS v kvalitativní třídě A dle technických pravidel TP CZB 05-2007 Kritéria pro kvalitativní třídy vnějších tepelně izolačních kontaktních systémů (ETICS) nebo ETA. Uvedené požadavky musí vyplývat z doložených referenčních listin a specifikací referencí uvedených v jejich seznamu.“

3.             Zadavatel uzavřel dne 26. 7. 2013 s vybraným uchazečem – společností NEPRO stavební a.s., IČO 27342093, se sídlem Útočiště 632, 431 51 Klášterec nad Ohří (dále jen „vybraný uchazeč“) smlouvy o dílo na veřejnou zakázku pro ZŠ Petlérská a MÚSS ve znění dodatků ze dne 11. 10. 2013, 26. 11. 2013 a 3. 12. 2013.

4.             Zadavatel rovněž zadal v užším řízení, jehož oznámení bylo v souladu se zákonem odesláno do Věstníku veřejných zakázek dne 30. 4. 2013 a uveřejněno dne 3. 5. 2013 pod ev. č. 352824 a oznámení o zadání zakázky uveřejněno dne 30. 7. 2013, veřejnou zakázku s názvem „Realizace úspor energie objektu ZŠ Krátká v Klášterci nad Ohří“ (dále jen „veřejná zakázka pro ZŠ Krátká“). Předpokládaná hodnota této zakázky byla stanovena na 31 412 000 Kč.

5.             U veřejné zakázky pro ZŠ Krátká zadavatel vymezil minimální úroveň kvalifikačního předpokladu odpovídajícího druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění zakázky dle § 56 odst. 5 písm. c) zákona následovně:

„Dodavatel splňuje technický kvalifikační předpoklad, pokud v posledních pěti letech provedl:

  • Minimálně šest stavebních zakázek srovnatelného charakteru, jejichž předmětem plnění byla realizace úspor energií v podobě revitalizace (rekonstrukce) budov občanské vybavenosti, dle definice uvedené v ustanovení § 6 vyhlášky č. 398/2009 Sb. (vyjma staveb, které nemají obdobnou povahu - např. sportoviště) nebo stavby obdobné, přičemž součástí referenční zakázky muselo být rovněž zateplení obálky předmětné budovy kontaktním zateplovacím systémem, zateplení střechy a výměna vyplní otvorů (včetně osvědčení či referenční listiny, ze kterých musí vyplývat obdobný charakter zakázky), a to v minimální hodnotě 15,5 mil. Kč bez DPH za každou zakázku.
  • Z celkového počtu 6 referenčních zakázek musí být minimálně dvě referenční stavební zakázky, jejichž předmětem plnění byla realizace úspor energií v podobě revitalizace (rekonstrukce) budov školských zařízení za provozu tohoto zařízení, přičemž součástí referenční zakázky muselo být rovněž zateplení obálky předmětné budovy kontaktním zateplovacím systémem, zateplení střechy a výměna výplní otvorů (včetně osvědčení či referenční listiny, ze kterých musí vyplývat obdobný charakter zakázky), a to v minimální hodnotě 15,5 mil. Kč bez DPH za každou zakázku.
  • U všech referenčních zakázek z celkového počtu 6 referenčních zakázek musí uchazeč doložit, že byl na zateplení budovy použit certifikovaný zateplovací systém ETICS v kvalitativní třídě A dle technických pravidel TP CZB 05-2007 Kritéria pro kvalitativní třídy vnějších tepelně izolačních kontaktních systémů (ETICS) nebo ETA. Uvedené požadavky musí vyplývat z doložených referenčních listin a specifikací referencí uvedených v jejich seznamu.“

6.             Zadavatel uzavřel dne 26. 7. 2013 s vybraným uchazečem smlouvu o dílo na veřejnou zakázku pro ZŠ Krátká ve znění dodatků ze dne 11. 10. 2013, 29. 10. 2013 a 13. 12. 2013.

7.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek obdržel dne 2. 7. 2013 podnět, týkající se postupu zadavatele při zadání veřejných zakázek ZŠ Petlérská a MÚSS a ŽS Krátká. Úřad pro obě veřejné zakázky zahájil správní řízení, která dne 19. 12. 2013 spojil.

II.             Napadené rozhodnutí

8.             Dne 1. 4. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S744,745/2013/VZ-7003/2014/511/KČe  (dále jen „napadené rozhodnutí“), v němž ve výroku I. konstatoval, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky pro ZŠ Petlérská a MÚSS dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 56 odst. 5 písm. c) zákona ve spojení s nedodržením zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 1 zákona, když úroveň technických kvalifikačních předpokladů nestanovil odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, neboť požadoval prokázání technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 3 písm. a) zákona pouze ve vztahu k budovám občanské vybavenosti (budovy školských zařízení a budovy zdravotnického zařízení či zařízení se stálou pečovatelskou službou), přičemž uvedený postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel uzavřel dne 26. 7. 2013 smlouvy na uvedenou veřejnou zakázku.

9.             Ve výroku II. napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že se zadavatel při zadávání veřejné zakázky pro ZŠ Krátká dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel postup stanovený v § 56 odst. 5 písm. c) zákona ve spojení s nedodržením zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 1 zákona, když úroveň technických kvalifikačních předpokladů nestanovil odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, neboť požadoval prokázání technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 3 písm. a) zákona pouze ve vztahu k budovám občanské vybavenosti (budovy školských zařízení), přičemž uvedený postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel uzavřel dne 26. 7. 2013 smlouvu na uvedenou veřejnou zakázku.

10.         Výrokem III. napadeného rozhodnutí byla zadavateli za spáchání výše uvedených správních deliktů uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši 250 000 Kč.

11.         Úřad se v napadeném rozhodnutí nejdříve zabýval veřejnou zakázkou pro ZŠ Petlérská a MÚSS, přičemž uvedl, že je mu z předchozích šetření veřejných zakázek známo, že neexistují objektivní rozdíly mezi technologickými postupy a materiály používanými při stavebních pracích spočívajících v revitalizaci či rekonstrukci budov za účelem snížení jejich energetické náročnosti. Dle Úřadu není tudíž rozhodující, zda se jedná o budovy občanské, obytné či jiné, když technické specifikace ETICS nerozlišují způsob užívání budov, ale pouze druh podkladu. Zadavatel dle Úřadu požadavek na doložení referenčních zakázek ve vztahu pouze k budovám občanské vybavenosti s ohledem na požadavky technické specifikace ETICS v tomto směru neodůvodňuje.

12.         Úřad dále konstatoval, že oba objekty předmětné veřejné zakázky představují odlišné stavebně-konstrukční systémy a zadavatel ani z tohoto pohledu svůj požadavek na referenční stavby, spočívající v revitalizaci budov občanské vybavenosti, neodůvodnil. Úřad dále uvedl, že nezjistil, že by jakákoli jiná specifika veřejné zakázky odůvodňovala zadavatelův požadavek na referenční stavby spočívající na revitalizaci budov občanské vybavenosti, a proto nevidí důvod, proč by zadavatel nemohl akceptovat zkušenosti dodavatele získané i na jiných budovách.

13.         K argumentaci z vyjádření zadavatele ze dne 2. 1. 2014 Úřad uvedl, že i pokud by zadavatel stavbami obdobnými rozuměl např. obytné budovy, zájemce stále musel kumulativně prokázat zkušenosti s realizací úspor energií školských zařízení, resp. zařízení s pečovatelskou službou, a proto tuto argumentaci zadavatele nelze akceptovat. Argumentaci zadavatele, že byly zadávací podmínky schváleny poskytovatelem dotací, Úřad shledal irelevantní.

14.         K veřejné zakázce pro ZŠ Petlérská a MÚSS tak Úřad uzavřel, že zadavatel nestanovil úroveň technických kvalifikačních předpokladů tak, aby odpovídala druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky a tím pádem diskriminoval dodavatele, kteří by jinak k plnění veřejné zakázky byly schopní, ale získali zkušenosti s realizací stavebních prací spojených s revitalizací jiných budov než pouze budov občanské vybavenosti.

15.         K veřejné zakázce pro ZŠ Krátká Úřad argumentoval obdobně, když nespatřil odůvodněnost zadavatelova požadavku na referenční stavby ani ve stavebně – technologickém hledisku, ani v jiných zvláštních specificích veřejné zakázky.

16.         K uložené pokutě Úřad pro obě veřejné zakázky uvedl, že zadavatelem stanovený technický kvalifikační předpoklad nedůvodně omezil okruh dodavatelů, kteří by se mohli zadávacího řízení zúčastnit, jelikož nelze vyloučit, že by zadavatel obdržel i nabídky jiných uchazečů, kdyby zákon dodržel.

17.         Úřad posoudil možnost zániku odpovědnosti zadavatele za správní delikty a vzhledem k souběhu správních deliktů aplikoval zásadu absorpce. Přísněji postižitelným byl správní delikt při realizaci veřejné zakázky pro ZŠ Petlérská a MÚSS s horní hranicí možné pokuty ve výši 3 667 679, 10 Kč.

18.         K otázce závažnosti, resp. k okolnostem spáchání správního deliktu Úřad uvedl, že stanovení technického kvalifikačního předpokladu nad rámec informací a dokladů bezprostředně souvisejících s předmětem veřejné zakázky mohlo vést k omezení či znemožnění účasti na veřejné zakázce pro dodavatele, jež měli zkušenost s revitalizací jiných budov, než budov občanské vybavenosti. Vzhledem k porušení zásady zákazu diskriminace a k zúžení okruhu možných dodavatelů Úřad posoudil okolnosti a následky spáchání správního deliktu jako závažné.

19.         Jako přitěžující okolnost Úřad posoudil skutečnost, že došlo ke spáchání ještě druhého správního deliktu, naopak jako polehčující okolnost Úřad zohlednil fakt, že byla nejvhodnější nabídka vybrána ze sedmi nabídek v rámci soutěže o veřejnou zakázku.

20.         U výše uložené pokuty Úřad uvedl, že ač se může jevit relativně nízká, naplňuje preventivní funkci správního trestání a zároveň nemá pro zadavatele likvidační účinky.

III.           Námitky rozkladu

21.         Dne 15. 4. 2014 obdržel Úřad rozklad zadavatele ze dne 14. 4. 2014. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 2. 4. 2014. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

22.         V úvodu rozkladu zadavatel uvádí, že má za to, že žádným způsobem zákon neporušil a postupoval plně v jeho intencích, stejně tak jako v intencích metodických pokynů a jeho prioritou bylo vybrat dodavatele, u něhož lze předpokládat, že bude schopen předmětnou veřejnou zakázku realizovat.

23.         Na následujících 5 stranách rozkladu zadavatel opakuje znění kvalifikačních předpokladů a tvrdí, že dodržel limity dané zákonem (limit rozsahu požadované referenční zakázky ve vztahu k předpokládané ceně předmětné veřejné zakázky).

24.         K veřejné zakázce na ZŠ Petlérská a MÚSS následně zadavatel uvádí, že umožňoval doložení referencí nejen referenčními zakázkami na budovy občanské vybavenosti dle definice § 6 vyhlášky č. 398/2009 Sb., (vyjma staveb, které nemají obdobnou povahu – např. sportoviště), ale rovněž referenčními zakázkami na všechny obdobné stavby. Zadavatel dále uvádí, že i hodnotící komise při posuzování kvalifikace doporučila zadavateli akceptovat všechny obdobné stavby, včetně bytových komplexů, panelových domů, administrativních budov aj.

25.         Zadavatel je přesvědčen, že ze znění kvalifikační dokumentace je jednoznačné, že neomezil referenční zakázky pouze na budovy občanské vybavenosti, jak uvádí Úřad, což dosvědčuje skutečnost, že nebyly uchazeči podány žádné dodatečné dotazy.

26.         Se závěrem Úřadu, že výše uvedenému názoru by bylo možno přisvědčit za předpokladu, že by zadavatel dále nepožadoval také referenční zakázky pouze na budovy školských zařízení (resp. budovy zdravotnického zařízení či zařízení se stálou pečovatelskou službou), se zadavatel neztotožňuje. Zadavatel je přesvědčen, že u těchto požadavků na konkrétní typologii výstavby specifické povahy, není možné umožnit obdobnou povahu a rozšířit množinu uznatelných referencí a tyto požadavky plně odpovídají předmětu zakázky.

27.         Zadavatel uvádí, že Úřad přehlédl v kvalifikační dokumentaci spojení požadavku na školské (zdravotnické) zařízení s požadavkem na realizaci referenční zakázky za provozu příslušného zařízení. Zadavatel se domnívá, že se jedná o zásadní kvalifikační předpoklad pro specifika organizace práce na stavbě za provozu zařízení, s nimiž by měl mít uchazeč zkušenosti.

28.         Zadavatel se ohrazuje proti tvrzení, že požadoval v rámci kvalifikační dokumentace referenční zakázky vztažené pouze na budovy občanské vybavenosti, když přímo v kvalifikační dokumentace je uvedena i možnost jiných obdobných staveb. Minimální kvalifikační předpoklady tak byly stanoveny ve vztahu k druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázka a přitom dostatečně široce.

29.         Argumentace zadavatele k veřejné zakázce pro ZŠ Krátká je v úvodu analogická té předchozí, navíc ale zadavatel dodává, že způsob provádění prací za provozu zařízení je značně specifický, což dokazuje znalecký posudek uvedený v rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S389/2012/VZ-18267/2013/511/KČe ze dne 24. 9. 2013 a obdobně se Úřad vyjádřil i při šetření podnětu č. j. ÚOHS-P414/2011/VZ-17302/2011/520/JHl ze dne 11. 8. 2011, a na základě uvedeného zadavatel dovozuje, že zcela legitimně akcentoval požadavek na zkušenost uchazečů s realizací stavebních prací ve zvláštním režimu. Dále v rozkladu zadavatel odkazuje také na rozhodnutí č. j. ÚOHS-R178/2013/VZ-24753/2013/310/BVí ze dne 18. 12. 2013

30.         Specifičnost jednotlivých typů budov pak dle zadavatele reflektuje rovněž zákonodárce, když klade zvýšené požadavky na stavby občanské vybavenosti a rovněž zvýšenými požadavky na hygienické zajištění provozu školských zařízení. Zadavateli tak není zřejmá argumentace Úřadu založená na popisu technické specifikace ETICS.

31.         Zadavatel se dále vyjadřuje ke správnímu deliktu, který dle Úřadu spáchal. Nejprve přitom uvádí, že jeho jednání nemělo potenciál ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a výše pokuty je tudíž nepřiměřená, vzhledem k tomu, že Úřad definuje pokutu jako sankci za protiprávní jednání, ke kterému nikdy ze strany zadavatele nedošlo.

32.         Zadavatel rovněž nesouhlasí s odůvodněním přiměřenosti uložené sankce, jelikož Úřad vycházel z údajů o schváleném rozpočtu na rok 2014, jenž vyjadřuje pouze předpokládané hospodaření zadavatele, které může být odlišné od reálného stavu. O nepřiměřenosti sankce dle zadavatele svědčí rovněž to, že zadávací dokumentace byla zkontrolována poskytovatelem dotace, že Úřad nenařídil předběžné opatření po obdržení podnětu, a že žádný uchazeč nepodal námitky a ani jinak nezpochybnil postup zadavatele.

33.         Závěrem zadavatel konstatuje, že jeho postup byl plně v souladu se zákonem, jelikož dodržel stanovené limity pro referenční stavby a odůvodnil své požadavky vzhledem k jejich vztahu k předmětu veřejné zakázky. Zadavatel je přesvědčen, že podmínky definoval dostatečně široce a tedy nijak neomezil hospodářskou soutěž. Zadavatel považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, jelikož Úřad nesprávně zjistil skutkové okolnosti případu.

Závěr rozkladu

34.         Zadavatel navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit. Alternativně zadavatel žádá, aby byla přiměřeně snížena pokuta uložená výrokem III. napadeného rozhodnutí.

IV.          Původní rozhodnutí o rozkladu a řízení před soudy

35.         Úřad neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 téhož zákona postoupil věc orgánu rozhodujícímu o rozkladu.

36.         Dne 26. 1. 2015 vydal předseda Úřadu rozhodnutí o rozkladu č. j. ÚOHS-R126/2014/VZ-2369/2015/321/OHo (dále jen „původní rozhodnutí o rozkladu“), kterým o podaném rozkladu rozhodl tak, že napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.

37.         Proti původnímu rozhodnutí o rozkladu podal zadavatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Rozsudkem č. j. 29 Af 29/2015-304 ze dne 25. 4. 2017 (dále jen „rozsudek či rozsudek KS“) krajský soud rozhodl tak, že se rozhodnutí předsedy Úřadu, tj. původní rozhodnutí o rozkladu, zrušuje a věc se vrací Úřadu k dalšímu řízení, neboť Úřad nedostatečně zjistil skutkový stav věci, respektive ze zjištěného stavu nevycházel, jelikož závěry Úřadu ohledně jím konstatovaných správních deliktů neodpovídají skutečnosti. Nejvyšší správní soud pak rozsudkem č. j. 6 As 185/2017 – 31 ze dne 13. 9. 2017 (dále jen „rozsudek NSS“) zamítl kasační stížnost Úřadu proti výše uvedenému rozsudku.

V.            Řízení o rozkladu

38.         Dne 3. 10. 2017 bylo písemností č. j. ÚOHS-28118/2017/321/EDo zadavateli oznámeno, že se ve správním řízení pokračuje.

Stanovisko předsedy Úřadu

39.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a vázán právním názorem krajského soudu a Nejvyššího správního soudu s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru uvedenému ve výrokové části tohoto rozhodnutí, který v podrobnostech odůvodňuji níže.

VI.          K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení

40.         Podle § 152 odst. 5 správního řádu platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání, nevylučuje-li to povaha věci.

41.         Podle § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad v prvním stupni, zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu.

42.         Podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu platí, že pokud odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví.

43.         Podle § 117a písm. d) zákona je nutno zahájené řízení zastavit, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 118 nebo pro uložení sankce podle § 120 nebo § 120a zákona.

44.         Jak bude dále v textu odůvodnění tohoto rozhodnutí blíže odůvodněno, v předmětném správním řízení nastala situace, kdy (i) nelze souhlasit se závěry Úřadu o spáchání předmětných správních deliktů zadavatelem a zároveň (ii) nejsou splněny podmínky pro změnu napadeného rozhodnutí postupem podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, či (iii) dány důvody pro zrušení a vrácení napadeného rozhodnutí k jeho novému projednání Úřadem podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu. Nezbývá tedy než napadené rozhodnutí pro nesoulad se zákonem zrušit a správní řízení vedené o spáchání správních deliktů zastavit v souladu s ustanovením § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu.

45.         Vzhledem k tomu, že není možno konstatovat spáchání správních deliktů zadavatelem, nejsou dány důvody pro uložení sankce a je tedy zřejmé, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení podle § 117a písm. d) zákona.

K nesprávnosti závěrů o spáchání správních deliktů zadavatelem

46.         Obecně platí, že na rozdíl od návrhového řízení jsou v řízení o správním deliktu kladeny vyšší nároky na prokázání viny a závěry o porušení zákona tedy musí být nepochybné a především opřené o přesvědčivé důvody. Obdobné zdůraznil i krajský soud v rozsudku: „Na formulaci tzv. skutkových vět ve výrocích rozhodnutí ve věcech správního trestání je nutno klást poměrně přísné požadavky. Jak plyne z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73, č. 1546/2008 Sb. NSS (věc AQUA SERVIS), výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným. V rozhodnutí trestního charakteru, kterým jsou i rozhodnutí o jiných správních deliktech, je nezbytné postavit najisto, za jaké konkrétní jednání je subjekt postižen – to lze zaručit jen konkretizací údajů obsahující popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností. Přitom nepostačí, jsou-li tyto náležitosti uvedeny pouze v odůvodnění rozhodnutí. I v otázce identifikace skutku je tudíž ‚třeba vycházet z významu výrokové části rozhodnutí, která je schopna zasáhnout práva a povinnosti účastníků řízení a jako taková pouze ona může nabýt právní moci. Řádně formulovaný výrok, v něm na prvním místě konkrétní popis skutku, je nezastupitelnou částí rozhodnutí; toliko z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaké opatření či sankce byla uložena, pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté, jen výrok rozhodnutí (a nikoliv odůvodnění) může být vynucen správní exekucí apod.‘“

47.         V přezkoumávaném případě však nejsou dány skutečnosti, které by mohly vést k přesvědčivému závěru alespoň o porušení právní povinnosti zadavatelem postupovat podle zákona, a Úřad tedy nesprávně dovodil, že jsou dány všechny znaky správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

48.         Úřad totiž ve výroku I. a II. napadeného rozhodnutí shledal, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky pro ZŠ Petlérská a MÚSS a při zadávání veřejné zakázky pro ZŠ Krátká nedodržel postup stanovený v § 56 odst. 5 písm. c) zákona ve spojení s nedodržením zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 1 zákona, když úroveň technických kvalifikačních předpokladů nestanovil odpovídající druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, neboť požadoval prokázání technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 3 písm. a) zákona pouze ve vztahu k budovám občanské vybavenosti. Tyto skutkové věty však dle závěrů rozsudku KS neodpovídají obsahu správního spisu, k čemuž krajský soud dále uvedl následující: „Předmětem sporu tudíž byly primárně body i) vymezení minimální úrovně technického kvalifikačního předpokladu ve vztahu k oběma předmětným veřejným zakázkám. Je zřejmé, že z obecných stavebních hledisek se rozlišují mimo jiné budovy občanské vybavenosti a budovy obytné. Žalobce byl, zjednodušeně řečeno, potrestán za to, že mezi těmito typy budov stanovil nepřekročitelnou hráz, neodpovídající technické náročnosti prováděných revitalizací. Tak tomu ovšem nebylo. Závěr žalovaného, že žalobce „požadoval prokázání technického kvalifikačního předpokladu (...) pouze ve vztahu k budovám občanské vybavenosti (budovy školských zařízení a budovy zdravotnického zařízení či zařízení se stálou pečovatelskou službou)“, neodpovídá skutečnosti. Z kvalifikační dokumentace je v prvé řadě zřejmé, jaké budovy žalobce považoval za „budovy občanské vybavenosti“. Tyto žalobce vymezil jednak pozitivním způsobem (odkazem na § 6 vyhlášky č. 398/2009 Sb.), jednak způsobem negativním, kdy z textu „(vyjma staveb, které nemají obdobnou povahu – např. sportoviště)“ plyne poměrně zjevná deklarace o neakceptaci takových referenčních staveb týkajících se budov dle § 6 vyhlášky č. 398/2009 Sb., jejichž povaha ve své podstatě znemožňuje, aby takové stavby byly považovány za zakázky srovnatelného charakteru s předmětnými zakázkami [tedy např. jmenované sportoviště ve vztahu k § odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 398/2009 Sb.].“ 

49.         V odůvodnění napadeného rozhodnutí potom Úřad odmítl argumentaci zadavatele, že pro prokázání předmětných technických kvalifikačních předpokladů připustil i stavby obdobné budovám občanské vybavenosti s tím, že i pokud by zadavatel stavbami obdobnými rozuměl např. obytné budovy, zájemce stále musel kumulativně prokázat zkušenosti s realizací úspor energií školských zařízení, resp. zařízení s pečovatelskou službou, a proto tuto argumentaci zadavatele Úřad neakceptoval. Ani předseda Úřadu v původním rozhodnutí o rozkladu tento argument zadavatele nevzal v potaz, jelikož dovodil, že ze zadávací dokumentace ani technické dokumentace nelze zjistit, jaké stavby zadavatel považuje za obdobné stavbě občanské vybavenosti. K těmto závěrům Úřadu zaujal krajský soud ve svém rozsudku opačné stanovisko, když tyto názory Úřadu vyvrátil následujícím způsobem: „Dále ovšem žalobce uvedl, že bude akceptovat též reference na stavby obdobné dříve definovaným budovám občanské vybavenosti. Zde je nutno odmítnout závěr správních orgánů, z nějž lze dovodit, že stavbami obdobnými stavbám občanské vybavenosti měl žalobce vlastně na mysli stavby občanské vybavenosti. Takový výklad postrádá elementární logiku. Pokud by tomu tak bylo, vystačil by si žalobce s odkazem na § 6 citované vyhlášky a stavby obdobné by v textu vůbec nemusel zmiňovat. Zde je tedy třeba klást si otázku, jak lze interpretovat slovní spojení „stavby obdobné“. Nejedná se však o nic zásadně složitého, neboť postačí nahlédnout do § 6 vyhlášky č. 398/2009 Sb. a pokusit se jednotlivé tam uvedené typy budov připodobnit k budovám jiným, tam nevyjmenovaným. K této úvaze přitom postačí pouhý selský rozum, jímž zajisté každý alespoň průměrně rozumný uchazeč o veřejnou zakázku oplývá. Např. ke stavbě pro veřejnou správu [§ 6 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 398/2009 Sb.] lze za stavbu obdobnou považovat jakoukoli administrativní (v soukromoprávním smyslu) budovu, tedy budovu, v níž budou převažovat kancelářské prostory. Pokud pak žalovaný zejména poukazoval na skutečnost, že byly znemožněny reference zakázkami realizovanými na obytných budovách, nelze než odkázat na § 6 odst. 1 písm. j) vyhlášky č. 398/2009 Sb. – stavba ubytovacího zařízení pro cestovní ruch s celoročním i sezónním provozem pro více než 20 osob. Takový typ budovy lze i s minimální dávkou představivosti považovat za srovnatelný (tedy i obdobný) s běžnou obytnou budovou obsahující více bytů (bez ohledu na způsob její výstavby).“ 

50.         Svůj názor, že tedy Úřad v napadeném rozhodnutí a následně v původním rozhodnutí o rozkladu nesprávně konstatoval spáchání daných správních deliktů zadavatelem, když zadavateli neopodstatněně vytkl porušení zákona při stanovení technických kvalifikačních předpokladů, uzavřel krajský soud v rozsudku takto: „Závěr žalovaného, potažmo předsedy Úřadu, že žalobce požadoval prokázání technického kvalifikačního předpokladu dle § 56 odst. 3 písm. a) zákona o veřejných zakázkách pouze ve vztahu k budovám občanské vybavenosti (budovy školských zařízení a budovy zdravotnického zařízení či zařízení se stálou pečovatelskou službou), je tak nesprávný. Na tom ničeho nemění ani odkaz předsedy Úřadu na poznámku k technickému kvalifikačnímu předpokladu (bod 42. rozhodnutí předsedy Úřadu). Je-li totiž tato poznámka vykládána současně s textem daného požadavku, je zřejmé, že se vztahuje i na ‚stavby obdobné‘.“ 

51.         Rovněž Nejvyšší správní soud souladně navázal na závěry rozsudku KS, když v rozsudku NSS uvedl: „V kvalifikační dokumentaci veřejné zakázky Petlérská žalobce požadoval, aby měli uchazeči zkušenosti s revitalizací (rekonstrukcí) alespoň tří budov občanské vybavenosti nebo staveb obdobných, dvou budov školských zařízení za provozu a jedné budovy zdravotnického zařízení či zařízení se stálou pečovatelskou službou za provozu. V poznámce k tomuto kvalifikačnímu předpokladu žalobce uvedl, že ‚u zakázek složených z více oddělitelných částí předmětu realizace se požadovaná hodnota na referenční zakázku musí vztahovat výhradně k rekonstrukci nebo revitalizaci stavby občanské vybavenosti dle definice uvedené v ustanovení § 6 vyhlášky č. 398/2009 Sb. (nebo stavby obdobné), nelze uznat referenční zakázky, kde hodnota rekonstrukce či revitalizace stavby občanské vybavenosti tvoří pouze část hodnoty referenčního projektu‘.

V případě veřejné zakázky Krátká zadavatel jako technický kvalifikační předpoklad stanovil šest referenčních zakázek, jejichž předmětem plnění byla revitalizace (rekonstrukce) budov občanské vybavenosti nebo staveb obdobných, z nichž se alespoň dvě týkaly rekonstrukce budov školských zařízení za provozu. Poznámka k tomuto kvalifikačnímu předpokladu byla formulována stejně jako v případě veřejné zakázky Petlérská.

Je tedy pravda, že zadavatel část požadovaných referencí omezil na rekonstrukci určitých typů budov za provozu. Oprávněnost takového požadavku však předseda stěžovatele v bodě 48 svého rozhodnutí uznal s tím, že ‚porušení zákona nebylo napadeným rozhodnutím shledáno v této části kvalifikačního předpokladu‘. K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že žalobce v zadávací dokumentaci obou veřejných zakázek předpokládal dobu plnění v celkové délce 176 kalendářních dnů. Nebylo tedy možné, aby byla rekonstrukce školních budov provedena v celém rozsahu mimo školní rok. Ze zadávací dokumentace dále nevyplývá, že by žalobce plánoval omezení provozu Městského ústavu sociálních služeb po dobu rekonstrukce. V zařízeních tohoto typu je přitom obvyklý pohyb většího počtu osob, s čímž souvisejí zvýšené nároky na zajištění bezpečnosti v průběhu jejich rekonstrukce. Požadavek na zkušenosti dodavatelů s rekonstrukcí podobných zařízení za jejich provozu proto Nejvyšší správní soud považuje za oprávněný.“ 

52.         Nejvyšší správní soud pak je shodně se stanoviskem krajského soudu toho názoru, že ze zadávací dokumentace nelze dovodit, že by zadavatel při stanovení předmětných technických kvalifikačních předpokladů porušil zákon. V rozsudku NSS proto k dané skutečnosti konkrétně konstatoval: „Výtky stěžovatele vůči kvalifikační dokumentaci se tedy v důsledku závěrů jeho předsedy omezily na tu část technických kvalifikačních předpokladů, v nichž žalobce požadoval zkušenosti s rekonstrukcí budov občanské vybavenosti nebo staveb obdobných. Z takto formulovaných zadávacích podmínek však nelze v žádném případě dovodit, že by žalobce požadoval pouze reference týkající se budov občanské vybavenosti. Zároveň lze plně přisvědčit krajskému soudu, že dodavatelé nemohli mít s porozuměním pojmu ‚stavby obdobné budovám občanské vybavenosti‘ žádné obtíže. O tom ostatně svědčí absence žádostí o dodatečné informace ke kvalifikační dokumentaci i počet podaných žádostí o účast, který rozhodně nelze považovat za výrazně nižší, než je u veřejných zakázek na snížení energetické náročnosti budov obvyklé (jak by tomu pravděpodobně bylo v případě nejednoznačně stanovených zadávací podmínek). Stěžovatel zde poněkud uměle konstruoval nesrozumitelnost pojmů užitých žalobcem v zadávací dokumentaci. Pojmům užitých v zadávací dokumentaci je naopak třeba přisuzovat jejich obecně přijímaný význam (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. července 2010, č. j. 8 Afs 12/2010 - 268). Krajský soud v tomto směru trefně poznamenal, že ‚postačí nahlédnout do § 6 vyhlášky č. 398/2009 Sb. (na kterou žalobce v zadávací dokumentaci výslovně odkazoval – pozn. Nejvyššího správního soudu) a pokusit se jednotlivé tam uvedené typy budov připodobnit k budovám jiným, tam nevyjmenovaným. K této úvaze přitom postačí pouhý selský rozum, jímž zajisté každý alespoň průměrně rozumný uchazeč o veřejnou zakázku oplývá. Např. ke stavbě pro veřejnou správu [§ 6 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 398/2009 Sb.] lze za stavbu obdobou považovat jakoukoli administrativní (v soukromoprávním smyslu) budovu, tedy budovu, v níž budou převažovat kancelářské prostory. Pokud pak žalovaný zejména poukazoval na skutečnost, že byly znemožněny reference zakázkami realizovanými na obytných budovách, nelze než odkázat na § 6 odst. 1 písm. j) vyhlášky č. 398/2009 Sb. – stavba ubytovacího zařízení pro cestovní ruch s celoročním i sezónním provozem pro více než 20 osob. Takový typ budovy lze i s minimální dávkou představivosti považovat za srovnatelný (tedy i obdobný) s běžnou obytnou budovou obsahující více bytů (bez ohledu na způsob její výstavby).‘“ 

53.         Po opětovném přezkoumání napadeného rozhodnutí a při zohlednění výše citovaných závěrů rozsudku KS a rozsudku NSS konstatuji, že závěry Úřadu ohledně porušení zákona zadavatelem při stanovení předmětných technických kvalifikačních předpokladů neodpovídají skutečnosti. Zadavatel požadoval prokázání referencí ve vztahu k budovám občanské vybavenosti, ale zároveň výslovně připustil i reference na stavby obdobné ke stavbám občanské vybavenosti, tudíž nelze konstatovat, že by potenciální uchazeče takovým požadavkem mohl nezákonně diskriminovat, a tedy ani jeho postupem nemohlo dojít k omezení hospodářské soutěže. Výroky I. a II. napadeného rozhodnutí tak neodpovídají zjištěním vyplývajícím ze zadávací dokumentace. Musím proto uzavřít, že se správní delikty konstatované ve výrocích I. a II. napadeného rozhodnutí nestaly.

54.         Rovněž k pochybnosti Úřadu, potažmo předsedy Úřadu v původním rozhodnutí o rozkladu, ohledně zjištění, jaké stavby zadavatel považuje za obdobné stavbě občanské vybavenosti, shrnuji, že byla vyvrácena ve výše citovaném rozsudku KS i rozsudku NSS jako neopodstatněná, jelikož z § 6 vyhlášky č. 398/2009 Sb., na kterou zadavatel v zadávací dokumentaci výslovně odkazoval, je povaha stavby obdobné dostatečně zřejmá i slovy krajského soudu „průměrně rozumnému uchazeči o veřejnou zakázku“. Ohledně zřejmé srozumitelnosti pojmu „stavba obdobná“ blíže odkazuji na výše citované pasáže obou soudních rozhodnutí.

55.         Vzhledem k tomu, že porušení zákona je prvním a nezbytným znakem naplnění skutkové podstaty správního deliktu a že se zadavatel mu vytýkaného nedodržení zákona nedopustil, nemohly být naplněny ani znaky skutkové podstaty správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona. Na základě výše uvedeného tak nelze konstatovat, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 56 odst. 5 písm. c) zákona ve spojení s nedodržením zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 1 zákona, když úroveň technických kvalifikačních předpokladů dle § 56 odst. 3 písm. a) zákona v případě obou veřejných zakázek stanovil v souladu se zákonem. Závěr Úřadu o spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem je nesprávný a v rozporu s právními předpisy.

K nutnosti zrušení a zastavení správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S744,745/2013/VZ

56.         Podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se.

57.         V daném případě nelze konstatovat, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 56 odst. 5 písm. c) zákona ve spojení s nedodržením zásady zákazu diskriminace stanovené v § 6 odst. 1 zákona při stanovení technických kvalifikačních předpokladů podle § 56 odst. 3 písm. a) zákona při zadávání veřejné zakázky pro ZŠ Petlérská a MÚSS a veřejné zakázky pro ZŠ Krátká, a neexistuje tedy podklad pro konstatování odpovědnosti zadavatele za předmětné správní delikty. Současně z oznámení o zahájení správního řízení sp. zn. ÚOHS-S744/2013/VZ a sp. zn. ÚOHS-S745/2013/VZ vyplývá, že předmět správního řízení byl vyčerpán a neexistuje zde již prostor pro nové projednání věci Úřadem. Z uvedeného je zřejmé, že vady napadeného rozhodnutí nelze v řízení o rozkladu zhojit jiným způsobem než zrušením napadeného rozhodnutí a zastavením správního řízení, neboť rozhodnutí prvostupňového správního orgánu musí stát na pevných právních závěrech podložených správnými skutkovými zjištěními. Nebyly tak splněny podmínky pro změnu napadeného rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, ani pro změnu odůvodnění napadeného rozhodnutí.

58.         Podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu platí, že pokud odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal, přičemž v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán.

59.         Vzhledem k absenci důvodů pro konstatování odpovědnosti zadavatele za předmětné správní delikty není na místě postup podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, a tak mi nezbývá než v souladu s ustanovením § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu napadené rozhodnutí pro nesoulad se zákonem zrušit a správní řízení vedené o správních deliktech zastavit.

60.         Rozhodne-li předseda Úřadu o zrušení prvostupňového rozhodnutí a zastavení správního řízení, je povinen učinit tak ze zákonného důvodu, který je povinen ve svém rozhodnutí uvést. V opačném případě zatíží své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. K tomu se vyjádřil např. Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 15. 2. 2012, č. j. 62 Af 50/2011-72, kde na str. 4 a 5 uvedeného rozsudku soud uvádí: „Pokud pak odvolací (rozkladový) správní orgán (předseda žalovaného) hodlá podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu postupovat, vždy je třeba, aby z jeho rozhodnutí bylo zřejmé, z jakého zákonem předvídaného důvodu k zastavení řízení došlo a dle jakého ustanovení.

61.         V dané věci je rozhodnutí rušeno a správní řízení zastavováno z důvodu, že ze skutkového stavu zjištěného v průběhu předmětného správního řízení nelze prokázat a přesvědčivě odůvodnit závěr, že požadavky zadavatele na technickou kvalifikaci nebyly přiměřené druhu, rozsahu a složitosti předmětu veřejné zakázky, respektive že by zadavatel jejich stanovením v zadávací dokumentaci porušil zásadu zákazu diskriminace, a chybí zde již první podmínka pro konstatování spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona zadavatelem. Ve věci tak nejsou dány důvody pro uložení nápravného opatření nebo pro uložení sankce a nastala tak situace předpokládaná ustanovením § 117a písm. d) zákona.

62.         Vzhledem k tomu, že je napadené rozhodnutí zrušeno, správní řízení je zastavováno a je tak vyhověno návrhu zadavatele vznesenému v rozkladu, považuji za nadbytečné zabývat se dalšími námitkami rozkladu. Rozhodnutí o nich by totiž nemohlo znamenat změnu ve výroku tohoto rozhodnutí.

VII.        Závěr

63.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, jsem dospěl k závěru, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení.

64.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem shledal důvody, pro které bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, nelze dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

Obdrží:          

Mgr. Bc. Milan Konečný, K Holotovci 1191, 735 11 Orlová – Město

Na vědomí:

Město Klášterec nad Ohří, nám. Dr. E. Beneše 85, 431 51 Klášterec nad Ohří

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Pokud je v tomto rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 26 zákona v návaznosti na ustanovení § 158 odst. 1 a 2 zákona, podle tohoto znění se posuzují úkony zadavatele a uchazečů v zadávacím řízení. Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek se nepoužije s ohledem na ustanovení § 273 odst. 1 tohoto zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz