číslo jednací: R96/2016/VZ-30516/2016/322/KBe

Instance II.
Věc Poskytování služeb fyzické ostrahy a pultu centralizované ochrany v objektech Národní galerie v Praze - opakovaná VZ
Účastníci
  1. Společnost pro poskytování služeb fyzické ostrahy a pultu centralizované ochrany Národní galerie v Praze
  2. Národní galerie
  3. Společnost SECURITAS, CENTR GROUP a INDUS PRAHA pro NG
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2016
Datum nabytí právní moci 25. 7. 2016
Související rozhodnutí S0085/2016/VZ-08877/2016/543/EDo
R96/2016/VZ-30516/2016/322/KBe
Dokumenty file icon 2016_R96.pdf 409 KB

 

Č. j.:ÚOHS-R96/2016/VZ-30516/2016/322/KBe

 

22. července 2016

 

 

V řízení o rozkladu ze dne 22. 3. 2016 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne navrhovatelem –

  • společníky společnosti „Společnost pro poskytování služeb fyzické ostrahy a pultu centralizované ochrany Národní galerie v Praze

o      ABAS IPS Management s.r.o., IČO 25842811, se sídlem Českobratrská 692/15, 702 00 Ostrava,

o      PREVENTA service s.r.o., IČO 27795284, se sídlem Kutuzovova 547/13, 703 00 Ostrava,

kteří dne 10. 12. 2015 uzavřeli společenskou smlouvu,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS‑S0085/2016/VZ-08877/2016/543/EDo ze dne 7. 3. 2016, jímž bylo zastaveno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele –

  • Národní galerie, IČO 00023281, se sídlem Staroměstské náměstí 606/12, 110 15 Praha 1,

učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Poskytování služeb fyzické ostrahy a pultu centralizované ochrany v objektech Národní galerie v Praze - opakovaná VZ“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 25. 9. 2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 29. 9. 2015 pod ev. č. 523301, ve znění opravy ze dne 4. 11. 2015, a uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 3. 10. 2015 pod ev. č. 2015/S 192-347824, ve znění opravy ze dne 7. 11. 2015, a jehož dalším účastníkem je vybraný uchazeč –

  • společníci společnosti „Společnost SECURITAS, CENTR GROUP a INDUS PRAHA pro NG

o      SECURITAS ČR s.r.o., IČO 43872026, se sídlem Pod Pekárnami 878/2, 190 00 Praha 9,

o      CENTR GROUP, a.s., IČO 26865301, se sídlem Na příkopě 1096/19, 110 00 Praha 1,

o      INDUS PRAHA, spol. s r.o., IČO 24210668, se sídlem U Hostivařského nádraží 556/12, 102 00 Praha 10,

kteří dne 9. 12. 2015 uzavřeli společenskou smlouvu o sdružení osob do společnosti,

 

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS‑S0085/2016/VZ-08877/2016/543/EDo ze dne 7. 3. 2016

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

 

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Dne 21. 1. 2016 podal navrhovatel – společníci společnosti „Společnost pro poskytování služeb fyzické ostrahy a pultu centralizované ochrany Národní galerie v Praze“

  • ABAS IPS Management s.r.o., IČO 25842811, se sídlem Českobratrská 692/15, 702 00 Ostrava,
  • PREVENTA service s.r.o., IČO 27795284, se sídlem Kutuzovova 547/13, 703 00 Ostrava,

kteří dne 10. 12. 2015 uzavřeli společenskou smlouvu (dále jen „navrhovatel“) námitky směřující proti rozhodnutí zadavatele – Národní galerie, IČO 00023281, se sídlem Staroměstské náměstí 606/12, 110 15 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) ze dne 7. 1. 2016 o výběru nejvhodnější nabídky v zadávacím řízení veřejné zakázky s názvem „Poskytování služeb fyzické ostrahy a pultu centralizované ochrany v objektech Národní galerie v Praze - opakovaná VZ“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 25. 9. 2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 29. 9. 2015 pod ev. č. 523301, ve znění opravy ze dne 4. 11. 2015, a uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 3. 10. 2015 pod ev.č. 2015/S 192-347824, ve znění opravy ze dne 7. 11. 2015 (dále jen „veřejná zakázka“). Námitkám navrhovatele však zadavatel nevyhověl. Rozhodnutí zadavatele o námitkách obdržel navrhovatel dne 5. 2. 2016.

2.             Dne 15. 2. 2016 proto navrhovatel k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), příslušnému podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, podal návrh na přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, který Úřad obdržel téhož dne (dále jen „návrh“).

II.             Napadené rozhodnutí

3.             Dne 7. 3. 2016 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS‑S0085/2016/VZ-08877/2016/543/EDo, (dále jen „napadené rozhodnutí“). Výrokem napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se toto správní řízení podle § 117a písm. c) zákona zastavuje, neboť v souvislosti s podáním návrhu nedošlo k připsání kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona na účet Úřadu ve lhůtě podle § 115 odst. 5 zákona.

4.             V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že vzhledem k tomu, že zadavatel své rozhodnutí o námitkách navrhovateli odeslal až dne 3. 2. 2016, tj. po uplynutí lhůty 10 dnů od obdržení námitek dle § 111 odst. 1 zákona, Úřad konstatuje, že v takovém případě lze podle § 114 odst. 5 zákona návrh na uložení opatření k nápravě doručit Úřadu a zadavateli nejpozději do 25 kalendářních dnů ode dne odeslání námitek stěžovatelem. To znamená, že posledním dnem lhůty pro připsání kauce na účet Úřadu byl den 15. 2. 2016, tj. den, kdy uplynula lhůta k podání předmětného návrhu. Dne 15. 2. 2016 obdržel Úřad návrh navrhovatele, jehož součástí byl doklad o složení kauce, ze kterého vyplývá, že navrhovatel poukázal kauci na účet Úřadu dne 15. 2. 2016 ve dvou samostatných platbách, a to ve výši 100 000 Kč a ve výši 1 627 562 Kč, přičemž částka ve výši 100 000 Kč byla připsána na účet Úřadu dne 15. 2. 2016 a částka ve výši 1 627 562 Kč byla připsána na účet Úřadu až následující den, tj. dne 16. 2. 2016. Úřad proto dále uvedl, že k připsání kauce v plné výši na účet Úřadu došlo až po lhůtě stanovené v § 115 odst. 5 zákona. Právní úprava v § 115 odst. 5 zákona však výslovně hovoří o tom, že kauce musí být v předmětné lhůtě již připsána na účet Úřadu. Není-li tomu tak, je Úřad povinen řízení zastavit. Vzhledem k tomu, že ze strany navrhovatele nedošlo k připsání kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona na účet Úřadu ve lhůtě podle § 115 odst. 5 zákona, tedy nejpozději do 15. 2. 2016, Úřad podle § 117a písm. c) zákona toto správní řízení zastavil.

III.           Rozklad navrhovatele

5.             Dne 22. 3. 2016 doručil navrhovatel Úřadu rozklad proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 7. 3. 2016. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

6.             Navrhovatel ve svém rozkladu namítá, že spolu s podaným návrhem Úřadu dne 15. 2. 2016 řádně doložil, že celá kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona, jím byla téhož dne složena - odeslána na příslušný účet Úřadu. Část kauce byla připsána na účet Úřadu dne 15. 2. 2016 a část až následujícího dne. Navrhovatel tedy namítá, že Úřad napadeným rozhodnutím správní řízení zastavil pouze na základě toho, že druhá část kauce byla na účet připsána o pouhý jeden kalendářní den později, ač byla navrhovatelem odeslána v tentýž den jako první část. Dále má navrhovatel za to, že aplikace ust. § 117 písm. c) zákona ve spojení s ust. § 115 odst. 5 zákona je v tomto konkrétním případě nesprávná, čistě formální a založená jen na jazykovém výkladu bez přihlédnutí ke smyslu a cíli příslušného ustanovení a relevantním okolnostem.

7.             Dle navrhovatele by kvůli zpožděnému připsání o jediný den jedné části kauce v situaci, kdy obě části kauce odeslal navrhovatel v tentýž den, přišel o svou jedinou právní možnost napadnout protizákonné úkony zadavatele ve výběrovém řízení veřejné zakázky, jenž vybral uchazeče, jehož nabídka byla zjevně a prokazatelně nepřiměřeně nízká měla být vyloučena.

8.             Navrhovatel tedy uvádí, že Úřad by s ohledem na veřejný zájem a konkrétní okolnosti případu, kdy k prodlevě s převodem jedné části kauce došlo na straně bankovního ústavu, kterou navrhovatel nemohl nijak ovlivnit ani předpokládat, a s ohledem na smysl a cíl zákona, měl aplikovat předmětná ustanovení zákona v dané situaci tak, že nebyly naplněny podmínky pro zastavení řízení. V této souvislosti odkazuje na pravidlo, že žádný normotvůrce nezamýšlí dát tvořenému aktu absurdní nebo nerozumné důsledky (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 331/98 ze dne 12. 6. 2000).

9.             Závěrem rozkladu navrhovatel dodává, že tvrzení Úřadu, dle kterého navrhovatel nepřiložil doklad o doručení námitek, je nesprávné, neboť navrhovatel přiložil doklad o doručení svých námitek zadavateli, a Úřad si toho pouze nepovšiml.

Závěr rozkladu

10.         Navrhovatel navrhuje, aby bylo celé napadené rozhodnutí pro svoji nezákonnost zrušeno a aby Úřad poté neprodleně přistoupil k projednání návrhu na přezkoumání úkonů navrhovatele.

IV.          Řízení o rozkladu

11.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Vyjádření zadavatele k rozkladu

12.         Dne 1. 4. 2016 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele, kde zadavatel uvádí, že nadále trvá na správnosti svého postupu v průběhu zadávacího řízení veřejné zakázky, jelikož postupoval a postupuje striktně v souladu se zákonem a zadávacími podmínkami.

13.         Zadavatel dále nesouhlasí s argumentací navrhovatele a je toho názoru, že Úřad postupoval plně v souladu se zákonem, který v § 115 odst. 5 stanoví, že kauce musí být připsána na účet Úřadu nejpozději poslední den lhůty pro doručení návrhu Úřadu. Je však nepochybné, že tato povinnost nebyla navrhovatelem splněna, když podstatná část kauce byla připsána o den později. Úřadu tak dle zadavatele nezbývalo nic jiného než správní řízení zastavit dle § 117a písm. c) zákona.

Stanovisko předsedy Úřadu

14.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

15.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, že zastavil toto správní řízení, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem přistoupil k potvrzení napadeného rozhodnutí a zamítnutí rozkladu.

V.            K námitkám rozkladu

16.         Podle § 111 odst. 1 zákona zadavatel přezkoumá podané námitky v plném rozsahu a do 10 dnů od obdržení námitek odešle stěžovateli písemné rozhodnutí o tom, zda námitkám vyhovuje či nikoliv, s uvedením důvodu. Vyhoví-li zadavatel námitkám, uvede v rozhodnutí způsob provedení nápravy.

17.         Podle § 114 odst. 5 zákona pokud zadavatel námitky nevyřídil podle § 111 odst. 1 zákona, lze návrh na uložení opatření k nápravě doručit Úřadu a zadavateli nejpozději do 25 kalendářních dnů ode dne odeslání námitek stěžovatelem.

18.         Podle § 115 odst. 1 zákona je navrhovatel s podáním návrhu povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky nebo za dobu prvních čtyř let plnění v případě smluv na dobu neurčitou, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 10 000 000 Kč. V případě, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, je povinen složit kauci 100 000 Kč. V případě návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy je navrhovatel povinen složit kauci ve výši 200 000 Kč. Bankovní spojení Úřad uveřejní na své internetové adrese.

19.         Podle § 115 odst. 5 zákona musí být kauce připsána na účet Úřadu nejpozději poslední den lhůty stanovené podle § 114 odst. 4 nebo 5 zákona pro doručení návrhu Úřadu.

20.         Podle § 117a písm. c) zákona Úřad zahájené řízení zastaví, jestliže nedošlo k připsání kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona na účet Úřadu ve lhůtě podle § 115 odst. 5 zákona.

21.         V případě, že návrhu chybí kterákoliv náležitost dle § 114 odst. 3 zákona, pak je třeba takový návrh považovat za vadný. Z hlediska toho, o jakou vadu se jedná, může Úřad postupovat pouze dvěma možnými způsoby. V případě, že se jedná o vadu odstranitelnou, Úřad musí v souladu s § 37 odst. 3 v návaznosti na § 45 odst. 2 správního řádu vyzvat navrhovatele k odstranění vad, poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučit jej o následcích jejich neodstranění. V případě, že se však jedná o vadu neodstranitelnou, Úřad může toliko zahájené správní řízení zastavit pro vady podání, neboť zde není dán prostor pro nápravu takového nedostatku ze strany navrhovatele. Při rozlišení, zda se jedná o vadu odstranitelnou nebo neodstranitelnou, je třeba vycházet z § 117a zákona.

22.         Je zřejmé, že za odstranitelné vady podání lze považovat pouze ty, které jsou v § 117a zákona vyjmenovány pod písmenem a), neboť zákon zde předpokládá zastavení správního řízení až poté, co Úřad navrhovatele vyzve k jejich odstranění a navrhovatel je ani přes výzvu ve lhůtě stanovené Úřadem neodstraní. U náležitostí pod písm. b) až e) téhož ustanovení pak zákon předpokládá zastavení správního řízení, pokud návrh trpí tam vyjmenovanými vadami, a to bez toho, aby Úřad navrhovatele k jejich odstranění nejprve vyzýval. Z dikce zákona samého tak vyplývá, že za odstranitelné vady lze považovat nedostatek obecných náležitostí podání, neoznačení zadavatele, neuvedení, čeho se navrhovatel domáhá a nepřipojení dokladu o složení kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona, přičemž v případě těchto nedostatků je Úřad povinen postupovat ve smyslu § 37 odst. 3 resp. § 45 odst. 2 správního řádu.

23.         Nedostatek náležitostí podle § 117a písm. b) až e) zákona je tedy třeba považovat za vady neodstranitelné, pro něž Úřad správní řízení zastaví bez dalšího. Mezi neodstranitelné vady návrhu tak dle § 117a písm. c) zákona náleží i nepřipsání kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona na účet Úřadu ve lhůtě podle § 115 odst. 5 zákona.

24.         Ke stejnému výkladu lze dospět i na základě textu důvodové zprávy k zákonu č. 40/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, jež s účinností od 6. 3. 2015 změnil mimo jiné i § 114 a § 117a zákona (dále jen „novela zákona“). Tato důvodová zpráva ke změně § 117a zákona uvádí následující:

K bodu 28 a 29 [ § 117a písm. a), b), c) a d)]

Nově je také koncipován důvod pro zastavení správního řízení, kdy v tomto ustanovení specifikované vady návrhu jsou vadami neodstranitelnými, což má za následek zastavení správního řízení. Smyslem je posílení odpovědnosti navrhovatele za jeho podání, kdy již před podáním návrhu ví, jaké náležitosti musí jeho návrh splňovat. S ohledem na důraz, který je kladen na rychlost správního řízení týkajícího se přezkumu veřejných zakázek, se jeví nezbytné, aby správní řízení, které je zahájeno i na základě vadného návrhu (toliko neběžela lhůta pro vydání rozhodnutí), nebylo zbytečně (a mnohdy obstrukčně) protahováno ze strany navrhovatelů na úkor postupu zadavatelů v rámci zadávacího řízení. Jde o standardní požadavky na navrhovatele, kterému je ze zákona zřejmé, že mimo jiné má spolu s návrhem složit kauci v předepsané výši či že má jednoznačně uvést, v čem spatřuje porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli hrozí nebo vznikla újma na jeho právech.

25.         Smyslem a účelem § 117a zákona, jak jej nastínila důvodová zpráva k novele, je přenést na navrhovatele větší odpovědnost za podaný návrh. Děje se tak nepřímo tím, že došlo k rozšíření okruhu tzv. neodstranitelných vad podání, při jejichž zjištění v návrhu navrhovatele Úřad bez dalšího zahájené správní řízení zastaví. Současně platí, že náležitosti, které taxativně jmenuje § 114 odst. 3 zákona, musí návrh obsahovat nejpozději do okamžiku uplynutí lhůty pro podání návrhu. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Úřad správně vyložil dané ustanovení, a proto námitka navrhovatele, dle které Úřad nepřihlédl ke smyslu a cíli daného ustanovení, nemůže obstát.

26.         V posuzovaném případě ze správního spisu vyplývá, že navrhovatel společně s podáním návrhu předložil doklad o úhradě kauce na účet Úřadu, ze kterého vyplývá, že navrhovatel přikázal připsat ve prospěch Úřadu kauci dne 15. 2. 2016 ve dvou samostatných platbách, a to ve výši 100 000 Kč a ve výši 1 627 562 Kč. Platba ve výši 100 000 Kč přitom byla na účet Úřadu připsána dne 15. 2. 2016 a platba ve výši 1 627 562 Kč byla přisána až následující den, tj. dne 16. 2. 2016.

27.         Podle § 115 odst. 5 zákona musí být kauce připsána na účet Úřadu nejpozději poslední den lhůty stanovené podle § 114 odst. 4 nebo 5 zákona pro doručení návrhu Úřadu. Jinými slovy řečeno kauce je složena až ve chvíli, kdy je v celé zákonem stanovené výši připsána na účet Úřadu (nestačí tedy, byl-li poslední den lhůty pro složení kauce podán např. příkaz k její úhradě). Jelikož navrhovatel nesložil v souvislosti s návrhem kauci na účet Úřadu ve smyslu § 115 odst. 1 zákona, nelze jinak, než se ztotožnit s posouzením Úřadu v napadeném rozhodnutí, neboť ke dni 15. 2. 2016, kdy marně uplynula lhůta pro složení kauce, kauce prokazatelně na účet Úřadu v celé zákonné výši složena nebyla.

28.         Na výše uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani to, že dne 16. 2. 2016 byl na účet Úřad připsán doplatek kauce ve výši 1 627 562 Kč. K připsání kauce na účet Úřadu muselo totiž dojít společně s podáním návrhu, a to ve výši podle § 115 odst. 1 zákona. Navrhovatel toto nesplnil, jelikož na účet Úřadu v zákonné lhůtě podle § 115 odst. 5 zákona nebyla připsána kauce v celé zákonné výši. Připsání kauce na účet Úřadu v zákonné lhůtě je však podmínkou vedení řízení. Lhůta pro připsání kauce stanovená zákonem je lhůtou hmotněprávní, její zmeškání nelze prominout a jejím uplynutím právo (zde právo na rozhodnutí o návrhu Úřadem) zaniká. Námitku navrhovatele, že k prodlení s připsáním celé částky na účet Úřadu došlo o pouhý jeden den, nelze mít proto za důvodnou.

29.         Doručení dokladu o složení kauce v zákonem požadované výši spolu s podáním návrhu, přitom nemá na povinnost navrhovatele, aby byla kauce připsána na účet Úřadu v zákonné lhůtě žádný vliv. Doklad o složení kauce je totiž podle § 114 odst. 3 zákona součástí návrhu a ani jeho včasné doručení Úřadu nemůže nahradit povinnost připsání kauce na účet Úřadu ve výši podle § 115 odst. 1 zákona, a to ve lhůtě podle § 115 odst. 5 zákona. Námitku navrhovatele, že Úřadu spolu s podaným návrhem doložil, že byla celá kauce složena na účet Úřadu, proto považuji za nedůvodnou.

30.         K námitce, že k prodlení došlo na straně bankovního ústavu, které nemohl navrhovatel ovlivnit ani předpokládat, uvádím následující. Normativní text zákona v § 115 odst. 5 výslovně stanovuje, že kauce musí být připsaná na účet Úřadu nejpozději v den lhůty stanovené podle § 114 odst. 4 nebo 5 zákona, avšak zákon nijak neupravuje, jakým způsobem dojde k připsání kauce na účet Úřadu v zákonem stanovené lhůtě. Způsob, jakým navrhovatel připsání kauce na účet Úřadu v zákonem stanovené lhůtě zajistí, je zcela v dispozici navrhovatele. Eventuální přikázání k úhradě bance navrhovatele ještě v průběhu lhůty podle § 115 odst. 5 zákona nebo eventuální prodlení na straně bankovního ústavu, jak namítá navrhovatel, jsou tedy ve vztahu k připsání kauce na účet Úřadu okolnostmi irelevantními. Povinnost Úřadu správní řízení ve věci vymezené návrhem zastavit dle § 117a písm. c) zákona totiž není dle normativního textu zákona závislá na ničem jiném, než na okolnosti, že nedošlo k připsání kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona na účet Úřadu ve lhůtě podle § 115 odst. 5 zákona.

31.         Dále navrhovatel namítá, že Úřad měl s ohledem na veřejný zájem aplikovat předmětná ustanovení tak, že nebyly naplněny podmínky pro zastavení řízení a posoudit, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem. Jak již bylo uvedeno, odpovědnost za podaný návrh nese navrhovatel, a pokud je k Úřadu podán návrh mající vady (přičemž do okamžiku skončení lhůty pro podání návrhu se nestane takový návrh bezvadným) a jedná-li se o neodstranitelnou vadu návrhu, nelze o takovém návrhu meritorně rozhodnout.

32.         K tomu dodávám, že veřejný zájem v podobě dohledu nad dodržováním zákona je přitom Úřadem vykonáván nezávisle na návrhu navrhovatele, a to v rámci projednávání správních deliktů podle § 112 odst. 2 zákona. V této souvislosti zdůrazňuji, že v obecné rovině se dle § 113 zákona rozlišují dva způsoby zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, a to řízení zahájené na návrh stěžovatele (navrhovatele) a řízení zahájené Úřadem z moci úřední. Účel tohoto řízení je vymezen například v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. Ans 1/2009 – 58 ze dne 8. 7. 2009, dle kterého „možnost zahájit řízení správní řízení z moci úřední slouží prvořadě k tomu, aby ve veřejném zájmu byla určitá věc správním orgánem autoritativně vyřešena a nikoliv k realizaci individuálních veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob“. Správní řízení zahájené na návrh naopak slouží k ochraně oprávněných zájmů navrhovatele a je tak vymezeno obsahem návrhu. Je tedy plně na navrhovateli, aby splnil všechny své zákonné povinnosti k podání bezvadného návrhu, a tím splnil zákonné podmínky pro přezkoumání úkonů zadavatele.

33.         Nadto podotýkám, že předmětným postupem není ani v nejmenším dotčeno oprávnění Úřadu zahájit se zadavatelem řízení o spáchání správního deliktu z moci úřední, a to v případě, že zjistí skutečnosti, jež zakládají podezření, že se určitý zadavatel dopustil správního deliktu nebo při zadávání veřejné zakázky postupoval v rozporu se zákonem.

34.         K námitce navrhovatele, dle které by měl Úřad aplikovat pravidlo o zákazu absurdních či nerozumných důsledcích s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 331/98 ze dne 12. 6. 2000, uvádím následující. S nesložením kauce podle § 115 odst. 1 zákona je spojen jediný následek, kterým je zastavení řízení bez dalšího. Jelikož tedy navrhovatel kauci prokazatelně nesložil v zákonné lhůtě, nelze jinak, než napadené rozhodnutí o zastavení správního řízení potvrdit a podaný rozklad zamítnout, neboť bylo vydáno plně v intencích výslovné normativní úpravy uvedené v § 117a písm. c) zákona. Takový výklad nelze tedy považovat za nerozumný či absurdní, jelikož z dané zákonné úpravy přímo vyplývá.

35.         Současně mám za to, že odkaz zadavatele na nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2000, sp. zn. I. ÚS 331/98 je nedůvodný, neboť problematika v tomto případě řešená se týkala právního formalizmu s ohledem na přehnané nároky na formulaci smlouvy, čímž bylo zasaženo do smluvní svobody jednotlivce. Tyto závěry tak nelze použít na daný případ, jelikož se jedná o skutkově zcela odlišný případ. Z hlediska nyní řešené otázky tak mám za to, že ani tento nález na daný případ přiléhavě nedopadá, a proto námitku odkazující na závěry tohoto nálezu nepovažuji za důvodnou.

36.         Ve vztahu k závěrečné námitce navrhovatele, v rámci které poukazuje na to, že Úřad špatně vyhodnotil přiložení dokladu o doručení námitek zadavateli, uvádím, že ji nepovažuji za relevantní. Úřad tuto skutečnost uvedl v odůvodnění pouze pro úplnost a doplnění svých tvrzení a nemá tak žádný vliv na závěry uvedené v napadeném rozhodnutí.

37.         Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal i zákonnost napadeného rozhodnutí, jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když jsem napadené rozhodnutí shledal zákonným a věcně správným. Dospěl jsem přitom k závěru, že Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a dostatečně odůvodnil jejich použití.

38.         Závěrem tedy shrnuji, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když zastavil správní řízení podle § 117a písm. c) zákona, neboť nedošlo k připsání kauce ve výši podle § 115 odst. 1 na účet úřadu ve lhůtě podle § 115 odst. 5., tj. když byly splněny zákonem předpokládané podmínky pro zastavení správního řízení.

VI.          Závěr

39.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

40.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody pro zrušení či změnu napadeného rozhodnutí, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona, nelze dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

Obdrží:

1.             Národní galerie, Staroměstské náměstí 606/12, 110 15 Praha 1

2.             ABAS IPS Management s.r.o., Českobratrská 692/15, 702 00 Ostrava

3.             PREVENTA service s.r.o., Kutuzovova 547/13, 703 00 Ostrava

4.             SECURITAS ČR s.r.o., Pod Pekárnami 878/2, 190 00 Praha 9

5.             CENTR GROUP, a.s., Na příkopě 1096/19, 110 00 Praha 1

6.             INDUS PRAHA, spol. s r.o., U Hostivařského nádraží 556/12, 102 00 Praha 10

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz