číslo jednací: S0480/2016/VZ-28309/2016/522/DMa

Instance I.
Věc Školení zaměstnanců a managementu NTK v rámci projektu Efektivní informační služby NTK CZ.1.04/4.1.00/59.00019
Účastníci
  1. Národní technická knihovna
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb.
Rok 2016
Datum nabytí právní moci 19. 7. 2016
Dokumenty file icon 2016_S0480.pdf 396 KB

Č. j.: ÚOHS-S0480/2016/VZ-28309/2016/522/DMa

 

8. července 2016

 

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) citovaného zákona, jichž se dopustil zadavatel

 

  • Národní technická knihovna, IČO 61387142, se sídlem Technická 2710/6, 160 00 Praha 6

v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Školení zaměstnanců a managementu  NTK v rámci projektu Efektivní informační služby NTK CZ.1.04/4.1.00/59.00019“ zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek uveřejněné na profilu zadavatele dne 3. 8. 2012, přičemž oznámení o zadání veřejné zakázky bylo uveřejněno ve Věstníku  veřejných zakázek dne 8. 11. 2012 pod ev. č. 237260 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 11. 2012 pod ev. č. 2012/S 218-358903,

vydává podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, tento

příkaz:

I.

Zadavatel – Národní technická knihovna, IČO 61387142, se sídlem Technická 2710/6, 160 00 Praha 6 – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v rozporu s ustanovením § 147a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 147a odst. 2 písm. a) citovaného zákona neuveřejnil smlouvu uzavřenou dne 2. 11. 2012 s vybraným uchazečem – PragoData Consulting, s. r. o., IČO 45280576, se sídlem Vranovská 1570/61, 614 00 Brno – na předmět plnění veřejné zakázky „Školení zaměstnanců a managementu  NTK v rámci projektu Efektivní informační služby NTK CZ.1.04/4.1.00/59.00019“ zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek uveřejněné na profilu zadavatele dne 3. 8. 2012, přičemž oznámení o zadání veřejné zakázky bylo uveřejněno ve Věstníku  veřejných zakázek dne  8. 11. 2012 pod ev. č. 237260 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 11. 2012 pod ev. č. 2012/S 218-358903, na profilu zadavatele https://www.egordion.cz/nabidkaGORDION/profilNTK do 15 dnů od jejího uzavření, tedy nejpozději do 19. 11. 2012, ale až dne 17. 9. 2013.

II.

Zadavatel – Národní technická knihovna, IČO 61387142, se sídlem Technická 2710/6, 160 00 Praha 6 – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že v rozporu s ustanovením § 147a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 147a odst. 2 písm. a) citovaného zákona neuveřejnil Dodatek č. 1 ze dne 17. 7. 2013 ke smlouvě ze dne 2. 11. 2012 uzavřené s vybraným uchazečem – PragoData Consulting, s. r. o., IČO 45280576, se sídlem Vranovská 1570/61, 614 00 Brno – na předmět plnění veřejné zakázky „Školení zaměstnanců a managementu  NTK v rámci projektu Efektivní informační služby NTK CZ.1.04/4.1.00/59.00019“ zadávané ve zjednodušeném podlimitním řízení na základě výzvy k podání nabídek uveřejněné na profilu zadavatele dne 3. 8. 2012, přičemž oznámení o zadání veřejné zakázky bylo uveřejněno ve Věstníku  veřejných zakázek dne  8. 11. 2012 pod ev. č. 237260 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 11. 2012 pod ev. č. 2012/S 218-358903, na profilu zadavatele https://www.egordion.cz/nabidkaGORDION/profilNTK do 15 dnů od jeho uzavření, tedy nejpozději do 1. 8. 2013.

III.

Za spáchání správních deliktů uvedených ve výroku I. a II. tohoto příkazu se zadavateli – Národní technická knihovna, IČO 61387142, se sídlem Technická 2710/6, 160 00 Praha 6 – ukládá podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů,

 

pokuta ve výši 9 500,- Kč (devět tisíc pět set korun českých).

Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.

 

Odůvodnění

1.             Odesláním nedatované výzvy k podání nabídek, která byla na profilu zadavatele uveřejněná dne 3. 8. 2012[1] (dále jen „výzva“) zahájil zadavatel – Národní technická knihovna, IČO 61387142, se sídlem Technická 2710/6, 16000 Praha 6  (dále jen „zadavatel“) – zjednodušené podlimitní řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Školení zaměstnanců a managementu NTK v rámci projektu Efektivní informační služby NTK CZ.1.04/4.1.00/59.00019“ (dále jen „veřejná zakázka“). Zadávací dokumentace byla na profilu zadavatele – https://www.egordion.cz/nabidkaGORDION/profilNTK  (dále jen „profil zadavatele“) uveřejněna dne 3. 8. 2012.

2.             Předmětem veřejné zakázky je dle čl. 1.2 zadávací dokumentace „zabezpečení školení pro zaměstnance NTK; vytvoření e-learningových studijních opor v LMS Moodle, zabezpečení provozu LMS Moodle a vytvoření šablon pro vytváření studijních materiálů.“

3.             Zadavatel dne 27. 9. 2012 rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky uchazeče PragoData Consulting, s. r. o., IČO 45280576, se sídlem Vranovská 1570/61, 614 00 Brno (dále jen „vybraný uchazeč“) a dne 2. 11. 2012 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na předmět veřejné zakázky, přičemž cena veřejné zakázky činila 995 000 Kč bez DPH (dále jen „smlouva“).

4.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), který je podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[2] příslušný k výkonu dohledu nad postupem zadavatelů při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, obdržel podnět k přezkoumání postupu zadavatele v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky, přičemž v rámci šetření podnětu si Úřad vyžádal od zadavatele vyjádření k podnětu a dále dokumentaci o předmětné veřejné zakázce.

5.             Po přezkoumání předložených podkladů, jež jsou součástí spisu vedeného v této věci pod sp. zn. S0480/2016/VZ, Úřad dospěl k závěru, že zadavatel nepostupoval v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K právnímu postavení zadavatele

6.             Úřad v úvodu posoudil otázku právního postavení Národní technické knihovny coby zadavatele ve smyslu § 2 zákona.

7.             Podle § 2 odst. 2 písm. b) zákona je veřejným zadavatelem státní příspěvková organizace.

8.             Ze zřizovací listiny uveřejněné na webových stránkách zadavatele vyplývá, že zadavatel je příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je organizační složkou České republiky podle § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, přičemž podle § 3 odst. 2 citovaného zákona organizační složka není právnickou osobou a její jednání je při výkonu její působnosti nebo výkonu předmětu činnosti podle zvláštních právních předpisů jednáním státu.

9.             Vzhledem k uvedenému Úřad konstatuje, že zadavatel je veřejným zadavatelem podle § 2 odst. 2 písm. b) zákona.

Relevantní ustanovení zákona

10.         Podle § 17 písm. x) zákona je profilem zadavatele elektronický nástroj, prostřednictvím kterého zadavatel podle tohoto zákona uveřejňuje informace a dokumenty ke svým veřejným zakázkám způsobem, který umožňuje neomezený a přímý dálkový přístup, a jehož internetová adresa je uveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek; požadavky na náležitosti profilu zadavatele stanoví prováděcí právní předpis.

11.         Podle § 147a odst. 1 písm. a) zákona veřejný zadavatel uveřejní na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku včetně všech jejích změn a dodatků.

12.         Podle § 147a odst. 2 zákona veřejný zadavatel uveřejní podle odstavce 1 písm. a) zákona celé znění smlouvy nebo rámcové smlouvy do 15 dnů od jejího uzavření. Pokud veřejný zadavatel postupoval podle § 89 odst. 3 věty druhé, uveřejní přílohy rámcové smlouvy do 15 dnů od skončení účinnosti rámcové smlouvy. Veřejný zadavatel neuveřejnění informace, u kterých to vyžaduje ochrana informací a údajů podle zvláštních právních předpisů. Povinnost podle odstavce 1 písm. a) se nevztahuje na

a) smlouvy na veřejné zakázky malého rozsahu, jejichž cena nepřesáhne 500 000 Kč bez DPH,

b) smlouvy na veřejné zakázky, u nichž veřejný zadavatel postupoval v souladu s § 18 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a c), odst. 3 písm. e) a odst. 4 písm. d).

13.         Podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nesplní povinnost uveřejnění stanovenou zákonem, nebo nedodrží způsob uveřejnění stanovený zákonem.

K výroku I. příkazu

14.         Z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že zadavatel uzavřel s vybraným uchazečem dne 2. 11. 2012 smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky s celkovou smluvní cenou 995 000 Kč bez DPH.

15.         Z profilu zadavatele je patrné, že zadavatel na něm uveřejnil smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky dne 17. 9. 2013.

16.         Z výše uvedených údajů je zřejmé, že zadavatel uveřejnil na profilu zadavatele smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky 319 dní ode dne jejího uzavření.

17.         Jelikož byl zadavatel v šetřeném případě povinen smlouvu uveřejnit do 15 dnů od data jejího uzavření (tj. od 2. 11. 2012), tedy nejpozději do 19. 11. 2012, avšak učinil tak až 17. 9. 2013 (po uplynutí zákonné lhůty), porušil tak ustanovení § 147a odst. 1 zákona ve spojení s § 147a odst. 2 zákona.

18.         Úřad považuje na základě výše uvedeného za prokázané, že zadavatel v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky porušil ustanovení § 147a odst. 1 zákona ve spojení s § 147a odst. 2 zákona tím, že smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky neuveřejnil do 15 dnů od jejího uzavření, tedy nejpozději do 19. 11. 2012, ale až dne 17. 9. 2013. Tímto postupem zadavatel naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona.

K výroku II. příkazu

19.         Zadavatel uzavřel dne 17. 7. 2013 Dodatek č. 1 (dále jen „Dodatek č. 1“) ke smlouvě ze dne 2. 11. 2012 uzavřené s vybraným uchazečem na předmět plnění veřejné zakázky, kterým došlo k úpravám ve smlouvě spočívajícím v označení smluvních stran uvedených v hlavičce smlouvy. Dále bylo změněno znění článku 2. 7. a článku 2. 9. smlouvy. Dodatkem č. 1 byl dále formulačně upraven článek č. 2. 10. smlouvy týkající se provádění informační a propagační povinnosti v souladu s podmínkami Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost. Současně byl Dodatkem č. 1 přidán článek 2. 12. smlouvy, ve kterém se zhotovitel zavázal k poskytnutí součinnosti při provádění kontroly příslušnými orgány v souladu s podmínkami Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost.

20.         Z profilu zadavatele vyplývá, že zadavatel Dodatek č. 1 na svém profilu ke dni vydání tohoto příkazu neuveřejnil.

21.         Jelikož byl zadavatel v šetřeném případě povinen Dodatek č. 1 uveřejnit, a to do 15 dnů od jeho uzavření (tj. od 17. 7. 2013), tedy nejpozději do 1. 8. 2013, avšak neučinil tak (ke dni vydání tohoto příkazu) vůbec, porušil tímto ustanovení § 147a odst. 1 zákona ve spojení s § 147a odst. 2 zákona.

22.         Úřad považuje na základě výše uvedeného za prokázané, že zadavatel v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky porušil ustanovení § 147a odst. 1 zákona ve spojení s § 147a odst. 2 zákona tím, že Dodatek č. 1 neuveřejnil do 15 dnů od jeho uzavření, tedy nejpozději do 1. 8. 2013, přičemž Dodatek č. 1 nebyl uveřejněn v zákonem stanovené lhůtě ani později. Tímto postupem zadavatel naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona.

K vydání příkazu

23.         Podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení.

24.         Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se zadavatel dopustil správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto příkazu.

25.         V tomto případě je vydání příkazu prvním úkonem ve správním řízení.

K uložení pokuty

26.         Úřad posoudil postup zadavatele a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona, neboť zadavatel svým postupem opakovaně naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona.

27.         Podle § 121 odst. 3 zákona – ve znění účinném v době spáchání správních deliktů – odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

28.         Podle ust. čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Ústavní pravidlo zakotvené v ust. čl. 40 odst. 6 Listiny, které stanoví, že trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán a pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější, zakládá výjimku z jinak obecného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější. Tato výjimka se dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu aplikuje rovněž v řízeních o sankci za správní delikty.

29.         V tomto případě došlo před vydáním tohoto příkazu s účinností ke dni 6. 3. 2015 ke změně ustanovení § 121 odst. 3 zákona, který nově uvádí, že „odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán“. Úřad proto v šetřeném případě aplikoval výjimku zakotvenou v ust. čl. 40 odst. 6 Listiny a posoudil případ podle pozdějšího zákona (zákona účinného v době vydání tohoto příkazu), neboť dospěl k závěru, že je pro zadavatele příznivější. Při posuzování příznivosti právní úpravy vycházel Úřad zejména ze skutečnosti, že zákon účinný v době spáchání správních deliktů umožnoval oproti stávající právní úpravě zahájit správní řízení s delším odstupem od okamžiku spáchání správního deliktu či od okamžiku, kdy se o něm Úřad dozvěděl.

30.         V návaznosti na citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona, ve znění účinném ke dni vydání tohoto příkazu. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správních deliktů dozvěděl na základě podnětu, který obdržel dne 30. 5. 2016, přičemž správní řízení ve věci spáchání správního deliktu je v souladu s § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 46 odst. 1 správního řádu zahájeno doručením tohoto příkazu. Posledním dnem lhůty pro uveřejnění smlouvy na profilu zadavatele byl 19. 11. 2012, přičemž marným uplynutím této lhůty došlo ke spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu. Posledním dnem lhůty pro uveřejnění Dodatku č. 1 na profilu zadavatele byl 1. 8. 2013, přičemž marným uplynutím této lhůty došlo ke spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku II. tohoto příkazu. Z výše uvedeného vyplývá, že odpovědnost zadavatele za správní delikty nezanikla.

31.         K uložení pokuty za spáchání správních deliktů uvedených ve výrocích I. a II. tohoto příkazu Úřad předně uvádí, že při stanovení výše sankce je nutné postupovat v souladu se zásadou absorpce, která se uplatní při postihu souběhu správních deliktů a jejíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem – tedy přísnější trest pohlcuje mírnější). Jak již v minulosti dovodil Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009 nebo v rozsudku č. j. 5 Afs 9/2008-328 ze dne 31. 10. 2008), při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat trestněprávní instituty i při trestání správním orgánem vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. Použití analogie ve správním trestání je v omezeném rozsahu přípustné tehdy, pokud právní předpis, který má být aplikován, určitou otázku vůbec neřeší, a nevede-li výklad za pomocí analogie ani k újmě účastníka řízení, ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 27/2008 – 67 ze dne 16. 4. 2008 a č. j. 8 As 17/2007 – 135 ze dne 31. 5. 2007). Pro ukládání trestů za správní delikty se proto musí uplatnit obdobné principy a pravidla jako pro ukládání trestů za trestné činy.

32.         Úprava zákona o veřejných zakázkách je ve vztahu k trestání souběhu správních deliktů na rozdíl od úpravy trestněprávní neúplná. Zejména pak neřeší moment, do kdy je správní delikty možno považovat za sbíhající se, jakož ani důsledky, není-li z jakýchkoli důvodů vedeno společné řízení. Souhrnné či úhrnné tresty, jimiž se postihuje souběh trestných činů, přitom představují pro pachatele výhodnější postup, neboť je v nich zohledněna skutečnost, že pachatel se dopustil dalšího trestného činu, aniž byl varován odsuzujícím rozsudkem týkajícím se dřívějšího trestného činu.

33.         V souladu s již citovanou zásadou absorpce v rámci správněprávního trestání Úřad ve správním řízení uloží pokutu podle přísněji trestného správního deliktu, proto se Úřad nejprve zabýval otázkou, za který správní delikt je možno v šetřeném případě uložit přísnější sankci (vyšší pokutu).

34.         V šetřeném případě se zadavatel dopustil spáchání dvou správních deliktů (výrok I. a II. příkazu) dle ust. § 120 odst. 1 písm. b) zákona. Za každý z uvedených správních deliktů lze v souladu s ust. § 120 odst. 2 písm. b) zákona uložit pokutu do 20 000 000 Kč. Z tohoto důvodu tedy nelze určit, který ze spáchaných správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona je přísněji trestný. V daném případě je však nutné uložit pokutu pouze za jeden ze spáchaných správních deliktů a k druhému přihlédnout v rámci přitěžujících okolností.

35.         Úřad uvádí, že jako svým charakterem závažnější posoudil delikt konstatovaný ve výroku I. tohoto příkazu spočívající v neuveřejnění smlouvy na profilu zadavatele. Ačkoliv by se mohlo jevit vhodným uložit pokutu za delikt uvedený ve výroku II. tohoto příkazu spojený s neuveřejněním Dodatku č. 1, neboť tento nebyl zadavatelem na profilu zadavatele uveřejněn ke dni vydání tohoto příkazu vůbec, Úřad posoudil jako závažnější pozdní uveřejnění smlouvy samotné, jelikož smlouva představuje klíčový dokument, jenž je výsledkem celého zadávacího řízení, přičemž lze dále dovodit, že samotné dodatky navazují právě na konkrétní uzavřenou smlouvu, resp. jejich uveřejnění bez uveřejnění samotné smlouvy může mít pouze omezený význam.

36.         Úřad proto přistoupil k uložení pokuty za spáchání správního deliktu konstatovaného ve výroku I. tohoto příkazu, v němž je uvedeno, že zadavatel v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky v rozporu s ustanovením § 147a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 147a odst. 2 písm. a) zákona neuveřejnil smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky na profilu zadavatele v zákonné lhůtě. K dalšímu správnímu deliktu uvedenému ve výroku II. tohoto příkazu Úřad přihlédl jako k přitěžující okolnosti.

37.         Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty zadavateli, který je právnickou osobou, přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

38.         Hlavním kritériem, které je dle výše citovaného ustanovení rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán). Úřad nad rámec uvedených kritérií pak může přihlédnout i k jiným okolnostem, pokud jsou svojí povahou podstatné pro posouzení závažnosti správního deliktu, a které by s ohledem na skutkové okolnosti konkrétního případu mohly být kvalifikovány jako polehčující či přitěžující.

39.         Co se týče posouzení závažnosti spáchaného správního deliktu, Úřad uvádí následující. Neuveřejnění, resp. pozdní uveřejnění předmětné smlouvy na plnění veřejné zakázky lze pokládat za porušení jedné z nejdůležitějších uveřejňovacích povinností zadavatele, neboť uzavřenou smlouvu lze z pohledu veřejnosti (a jejího legitimního zájmu na kontrole vydávání veřejných prostředků) pokládat za vůbec nejrelevantnější dokument celého zadávacího řízení. Je to právě smlouva na plnění veřejné zakázky, na základě které bude veřejná zakázka plněna a veřejné prostředky na základě ní vynakládány. Zadavatel pozdním uveřejněním smlouvy na veřejnou zakázku omezil možnost veřejnosti dozvědět se základní údaje o tom, za jakých obchodních podmínek mají být veřejné prostředky vynakládány, a současně omezil možnost získat informace, na základě kterých by bylo možné se domáhat provedení kontrolní činnosti ze strany kompetentních orgánů státní správy. Došlo tak k ohrožení právem chráněného zájmu spočívajícího v možnosti zpětné kontroly veřejné zakázky a postupu zadavatele ze strany veřejnosti, tedy k vyloučení důležitého kontrolního mechanismu v procesu zadávání veřejných zakázek, jež přispívá k hospodárnému vynakládání veřejných prostředků a je v širším smyslu projevem zásady transparentnosti.

40.         Při určení výše pokuty přihlédl Úřad rovněž k hodnotě veřejné zakázky, neboť lze konstatovat, že v zásadě existuje vzájemná závislost mezi závažností následků správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona a výší finančních prostředků vynakládaných v souvislosti s danou veřejnou zakázkou (čím vyšší je její hodnota, tím vyšší je zájem veřejnosti na veřejné kontrole). S ohledem na zmíněné je pak třeba při úvahách o výši sankce zohlednit hodnotu veřejné zakázky, neboť zjevně není na místě ukládat sankci např. ve vyšší výměře, než jaká je sama hodnota veřejné zakázky (zde 995 000 Kč bez DPH, resp. 1 194 000 Kč s DPH). Úřad konstatuje, že výši uložené sankce pokládá za přiměřenou právě i ve vztahu k hodnotě veřejné zakázky.

41.         Z hlediska následků Úřad konstatuje, že při stanovování pokuty nemohl jako výraznější polehčující okolnost zohlednit to, že zadavatel smlouvu uzavřenou na předmět plnění veřejné zakázky na svém profilu dodatečně uveřejnil. Byť zde tedy nedošlo k úplné ignoraci zákonné uveřejňovací povinnosti, nelze odhlédnout od samotné délky prodlení s uveřejněním předmětné smlouvy, když k uveřejnění smlouvy došlo po více než 10 měsících od jejího uzavření, což Úřad hodnotí jako prodlení v zásadě velmi zásadní (a to např. i ve vztahu k ustanovení § 114 odst. 4 i.f. zákona, podle kterého musí být návrh na uložení zákazu plnění smlouvy doručen Úřadu nejpozději do 6 měsíců od uzavření dané smlouvy).

42.         Jako k přitěžující okolnosti Úřad přihlédl k tomu, že totožného správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustil i v případě uvedeném ve výroku II. tohoto příkazu, kdy porušení zákona spočívalo v neuveřejnění Dodatku č. 1 na profilu zadavatele. V této souvislosti Úřad dále akcentuje, že nelze přehlížet, že v souvislosti s tímto pochybením zadavatele nedošlo ke dni vydání tohoto příkazu k uveřejnění předmětného dodatku vůbec. Na druhé straně lze částečně přihlédnout z hlediska následků spáchaného deliktu k tomu, že Dodatkem č. 1 nedošlo k závažnější změně obsahu smlouvy, ale pouze k úpravě formulací a upřesnění povinností vyplývajících z podmínek Operačního projektu zaměstnanosti a lidské zdroje pro vybraného uchazeče.

43.         Při stanovení konkrétní výše sankce Úřad též zohlednil dobu, která uplynula mezi spácháním deliktu a samotným potrestáním zadavatele za spáchání tohoto správního deliktu. V této souvislosti je nutné poukázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne 9. 4. 2015, ve kterém Krajský soud uvedl, že:  „(…) hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejností a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo.“

44.         V šetřeném případě byl posledním dnem lhůty pro uveřejnění smlouvy na profilu zadavatele 19. 11. 2012, přičemž jak bylo zmíněno výše v odůvodnění tohoto příkazu, správní řízení je zahájeno dnem doručení tohoto rozhodnutí. V souvislosti s výše uvedeným Úřad zohlednil ve prospěch zadavatele časový rozestup mezi spácháním správních deliktů a okamžikem jejich potrestání, tedy přibližně tři roky, jako okolnost svědčící ve prospěch snížení uložené pokuty.

45.         Úřad uzavírá, že po zvážení všech okolností šetřeného případu posoudil stupeň závažnosti správního deliktu v šetřeném případě jako méně závažný.

46.         Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu zadavatele. S ohledem na charakter zadavatele, kterým je příspěvková organizace zřízená organizační složkou státu Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy hospodařící s částkami v řádu desítek milionů korun, Úřad konstatuje, že v šetřeném případě nelze považovat uloženou pokutu za v žádném smyslu likvidační.

47.         V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním.

48.         V tomto smyslu Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele správního deliktu, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená sankce projevit (výlučně jen) ve sféře zadavatele, neboť je na něm, aby případně využil jiné právní nástroje, pomocí kterých je možno uplatnit nárok na náhradu škody proti konkrétním osobám, které zavinily protiprávní stav, jenž vyústil v uložení sankce.

49.         Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, přičemž Úřad v této souvislosti výrazně akcentoval zejména preventivní charakter uložené sankce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační či „nespravedlivou“.

50.         Úřad posoudil postup zadavatele ze všech výše uvedených hledisek a stanovenou pokutu ve výši 9 500 Kč (tj. při samé spodní hranici zákonné sazby) vzhledem k souvislostem případu posoudil jako přiměřenou.

51.         S ohledem na výše uvedené bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto příkazu.

52.         Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710. Jako variabilní symbol zadavatel uvede své identifikační číslo.

 

Poučení

 Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení ve věci pokračuje. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

 

 

 

                                                           otisk úředního razítka

 

 

 

JUDr. Josef Chýle, Ph.D.

místopředseda

 

 

 

Obdrží:

Národní technická knihovna, Technická 2710/6, 16000 Praha 6



[1] Pozn. Úřadu: Zadavatel na svém profilu uveřejnil ke dni 3. 8. 2012 dokument s označením „Zadávací dokumentace“. Úřad má za to, že předmětný dokument obsahuje náležitosti ve smyslu § 38 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o  veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, a lze jej považovat bez ohledu na to, jak je formálně označen, rovněž za výzvu k podání nabídek a prokázaní splnění kvalifikace ve smyslu ust. § 38 odst. 1 citovaného zákona.   

[2] Pokud je v tomto příkazu uveden odkaz na zákon, jedná se vždy, není-li uvedeno jinak, o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení, tj. ke dni 3. 8. 2012.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz