číslo jednací: R334/2015/VZ-08522/2016/323/KKř

 

V řízení o rozkladu ze dne 20. 10. 2015, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, jejž podal navrhovatel –

 

• SPOJMONT Brno, spol. s r.o., IČO 15548341, se sídlem Táborská 235/144, 615 00 Brno,

 

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 6. 10. 2015, č. j. ÚOHS-S0642/2015/VZ-32027/2015/522/KČe, vydanému ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

 

• Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha 2,

 

učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Zavedení videokonferencí v resortu justice“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k  uveřejnění dne 26. 5. 2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 5. 2015 pod  ev.č. 404935, ve znění oprav uveřejněných dne 26. 6. 2015, dne 2. 7. 2015, dne 3. 7. 2015, dne 9. 7. 2015, dne 21. 7. 2015, dne 6. 8. 2015 a dne 14. 8. 2015 a v Úředním věstníku EU pod zn. 2015/S102-185382 dne 29. 5. 2015, ve znění oprav uveřejněných dne 1. 7. 2015, dne 8. 7. 2015, dne 11. 7. 2015, dne 23. 7. 2015, dne 11. 8. 2015 a dne 19. 8. 2015,

 

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S0642/2015/VZ-32027/2015/522/KČe ze dne 6. 10. 2015

 

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

 

Odůvodnění

 

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.             Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel dne 21. 9. 2015 návrh navrhovatele – SPOJMONT Brno, spol. s r.o., IČO 15548341, se sídlem Táborská 235/144, 615 00 Brno (dále jen „navrhovatel“), na přezkoumání úkonů zadavatele – Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha 2 (dále jen „zadavatel“), učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Zavedení videokonferencí v resortu justice“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k  uveřejnění dne 26. 5. 2015 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 27. 5. 2015 pod  ev.č. 404935, ve znění oprav uveřejněných dne 26. 6. 2015, dne 2. 7. 2015, dne 3. 7. 2015, dne 9. 7. 2015, dne 21. 7. 2015, dne 6. 8. 2015 a dne 14. 8. 2015 a v Úředním věstníku EU pod zn. 2015/S102-185382 dne 29. 5. 2015, ve znění oprav uveřejněných dne 1. 7. 2015, dne 8. 7. 2015, dne 11. 7. 2015, dne 23. 7. 2015, dne 11. 8. 2015 a dne 19. 8. 2015 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.             Navrhovatel podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele odůvodnil tím, že zadavatel porušil zákon, když stanovil nezákonné zadávací podmínky a rozhodnutím ze dne 11. 9. 2015 nevyhověl důvodným námitkám navrhovatele. Navrhovatel s podáním návrhu uhradil na účet Úřadu dne 18. 9. 2015 kauci ve výši 100.000 Kč.

3.             Dnem 21. 9. 2015 bylo podle § 113 zákona, ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky. Za účastníky správního řízení Úřad označil navrhovatele a zadavatele.

II.             Napadené rozhodnutí

4.             Po přezkoumání podaného návrhu vydal Úřad dne 6. 10. 2015 rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0642/2015/VZ-32027/2015/522/KČe (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým správní řízení podle § 117a písm. d) zákona zastavil, neboť k podanému návrhu nebyl připojen doklad o doručení námitek zadavateli.

5.             V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad poukázal na skutečnost, že dle § 114 odst. 3 zákona musí návrh vedle obecných náležitostí podání obsahovat rovněž doklad o doručení námitek zadavateli a doklad o opětovném složení jistoty podle § 67 odst. 4 zákona v případě, že jde o návrh, který je k Úřadu podáván před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku. Úřad přezkoumal obsah návrhu a příloh, které k němu byly přiloženy, přičemž zjistil, že navrhovatel k návrhu fakticky nepřipojil doklad o doručení námitek zadavateli, přestože tak označil jednu z příloh datové zprávy. Úřad z tohoto důvodu rozhodl tak, že správní řízení na základě § 117a písm. d) zákona zastavil, neboť k návrhu navrhovatele nebyl připojen doklad o doručení námitek zadavateli, který je nedílnou součástí návrhu a zákon současně nepřipouští, aby navrhovatel tento nedostatek návrhu odstranil.

III.           Námitky rozkladu

6.             Dne 20. 10. 2015 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 7. 10. 2015. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

7.             V rozkladu navrhovatel uvedl, že nesouhlasí se zastavením správního řízení o návrhu podle § 117a písm. d) zákona, neboť je přesvědčen, že pro takový postup nebyly a ani nemohly být naplněny nutné podmínky. Navrhovatel, dle svého tvrzení, podal námitky proti zadávacím podmínkám zadavateli řádně a včas, což vyplývá ze samotné dokumentace o veřejné zakázce (zejména z rozhodnutí o námitkách), se kterou se Úřad měl seznámit. Pro úplnost však navrhovatel k rozkladu, jakožto přílohu, připojil absentující doklad o doručení námitek zadavateli.

8.             Z napadeného rozhodnutí je podle názoru navrhovatele jasně patrné, že si je Úřad vědom toho, že navrhovatel měl v úmyslu společně s návrhem zaslat i doklad o doručení námitek (tj. když navrhovatel označil jednu z příloh datové zprávy jako doklad o doručení námitek), avšak administrativní chybou byl k datové zprávě připojen jiný dokument. Navrhovatel má s ohledem na uvedené za to, že Úřad účelově interpretoval zákon a postupoval přepjatě formalisticky proto, aby nemusel o návrhu navrhovatele meritorně rozhodnout. Tímto postupem však Úřad porušil zásady uvedené v § 2 odst. 3 a 4 správního řádu a § 3 správního řádu, neboť Úřad nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž napadené rozhodnutí neodpovídá veřejnému zájmu ani okolnostem projednávaného případu, jelikož Úřad pouze na základě marginální administrativní chyby navrhovatele zastavil správní řízení. Dle navrhovatele je i odůvodnění napadeného rozhodnutí zmatečné, zcela účelové a proto nezákonné, jelikož takový postup nemá oporu v zákoně, ani z něj nevyplývá, nadto odporuje i ústavně zaručeným právům navrhovatele.

9.             Navrhovatel dále nesouhlasí s tím, že by byl Úřad bez dalšího povinen zastavit správní řízení, nebyl-li k návrhu přiložen doklad o doručení námitek zadavateli, neboť taková povinnost Úřadu z žádného relevantního ustanovení zákona nevyplývá. V této souvislosti navrhovatel dále uvádí, že mu není zřejmé, na základě čeho Úřad dovozuje, že zákon nepřipouští, aby navrhovatel předmětný nedostatek návrhu odstranil. Naopak je přesvědčen, že v souladu s gramatickým zněním § 114 odst. 3 a 10 zákona je nepochybné, že doklad o doručení námitek zadavateli může být předmětem doplnění. Proto je dle navrhovatele napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, a proto nezákonné.

10.         Odkaz na ustanovení § 117a písm. d) zákona, dle názoru navrhovatele, nic nemění na tom, že měl Úřad v souladu s § 114 odst. 3 a 10 zákona a dále § 37 odst. 3 správního řádu, vyzvat navrhovatele k odstranění vad návrhu a nikoliv interpretovat teoreticky vzájemně rozporná ustanovení v neprospěch navrhovatele, potažmo pak proti smyslu a účelu zákona. Pokud by došlo k upřednostnění výkladu, jež může ve svém důsledku poškodit navrhovatele, jednalo by se de facto o výklad protiústavní a odporující zásadám právního státu.

11.         Nad rámec uvedeného navrhovatel konstatuje, že i Úřad sám je ve smyslu § 70 správního řádu oprávněn opravit svá rozhodnutí, proto by bylo nespravedlivé a protiústavní, kdyby obdobnou možnost neměli účastníci správního řízení. Aby byla ze strany Úřadu naplněna jeho povinnost zakotvená v § 112 zákona, nemůže Úřad izolovat § 117a písm. d) zákona od jiných ustanovení vztahujícím se k doplnění návrhu navrhovatele a na základě takového výkladu odmítnout vést správní řízení.

Závěr rozkladu

12.         V návaznosti na rozkladovou argumentaci navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení a současně vyslovil závazný právní názor, jímž bude Úřad při svém novém rozhodování vázán.

IV.          Řízení o rozkladu

13.         Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu, proto dle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele

14.         Prostřednictvím podání ze dne 26. 10. 2015 se zadavatel vyjádřil k rozkladu navrhovatele. V něm uvedl, že Úřad byl zcela jasně povinen postupovat podle § 117a písm. d) zákona, tedy bez dalšího zastavit správní řízení, nebyl-li doložen doklad o doručení námitek zadavateli. Předmětné ustanovení dle zadavatele nepředpokládá, aby byl návrh doplňován, což vyplývá i ze skutečnosti, že neobsahuje dovětek jako v ustanovení § 117a písm. a) zákona, kde je uvedeno, že Úřad zastaví zahájené správní řízení, pokud návrh neobsahuje tam jmenované náležitosti „a navrhovatel tyto nedostatky návrhu ve lhůtě stanovené Úřadem neodstranil“. Jakýkoliv jiný výklad by byl podle názoru zadavatele v rozporu se zákonem a záměrem zákonodárce zkrátit neúměrně dlouhé doby vyřizování návrhů na přezkoumání úkonů zadavatele před Úřadem.

15.         V závěru vyjádření zadavatel konstatuje, že s ohledem na uvedené, Úřad nemohl v dané věci postupovat jinak, než tak, že v souladu s § 117a písm. d) zákona zastavil správní řízení o návrhu navrhovatele.

Stanovisko předsedy Úřadu

16.         Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu navrhovatele a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

17.         Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí, rozhodl správně a v souladu se zákonem.

18.         V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení, případně změně napadeného rozhodnutí.

V.            K námitkám rozkladu

19.         Podstata argumentace navrhovatele se stáčí kolem nesouhlasu se zastavením správního řízení o návrhu podle § 117a písm. d) zákona. Navrhovatel je totiž přesvědčen, že pro takový postup nebyly a ani nemohly být naplněny nutné podmínky. K této stěžejní námitce navrhovatele uvádím, že ji považuji za nedůvodnou, a to z důvodů podrobně rozebraných níže v tomto rozhodnutí.

20.         Podle § 114 odst. 3 zákona návrh vedle obecných náležitostí podání musí obsahovat označení zadavatele, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli hrozí nebo vznikla újma na jeho právech, návrhy na provedení důkazů, a čeho se navrhovatel domáhá. Navrhovatel je povinen k návrhu připojit v elektronické podobě písemné důkazní prostředky, jejichž provedení navrhl, nejsou-li součástí dokumentace o veřejné zakázce. Součástí návrhu je doklad o složení kauce podle § 115 a v případě návrhu zasílaného Úřadu před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku rovněž doklad o doručení námitek zadavateli a doklad o opětovném složení jistoty podle § 67 odst. 4.

21.         Podle § 117a zákona Úřad zahájené řízení zastaví, jestliže

a) návrh neobsahuje obecné náležitosti podání nebo označení zadavatele nebo v něm není uvedeno, čeho se navrhovatel domáhá, nebo k návrhu není připojen doklad o složení kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona a navrhovatel tyto nedostatky návrhu ve lhůtě stanovené Úřadem neodstranil,

b) návrh neobsahuje, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli hrozí nebo vznikla újma na jeho právech,

c) nedošlo k připsání kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona na účet Úřadu ve lhůtě určené způsobem podle § 115 odst. 5 zákona,

d) k návrhu zasílanému Úřadu před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku není připojen doklad o doručení námitek zadavateli a doklad o opětovném složení jistoty ve smyslu § 67 odst. 4 zákona,

e) návrh nebyl doručen Úřadu a zadavateli ve lhůtách podle § 114 odst. 4 nebo 5 zákona,

f) v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 118 zákona nebo pro uložení sankce podle § 120 nebo § 120a téhož zákona.

22.         Výše uvedené ustanovení zákona vymezuje ty situace, za kterých Úřad neprovádí věcné posouzení obsahu návrhu, ale za kterých správní řízení zastaví, pro vady podaného návrhu. Náležitosti návrhu jsou stanoveny v § 114 odst. 3 zákona. Z věty 1 tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že návrh musí obsahovat:

-          obecné náležitosti pro podání, které jsou vymezeny v § 37 odst. 2 správního řádu, podle nějž „[z] podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 19 odst. 3. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo osob nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon, a podpis osoby, která je činí.“,

-          označení zadavatele,

-          uvedení, v čem je spatřováno porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli hrozí nebo vznikla újma na jeho právech,

-          návrhy na provedení důkazů,

-          uvedení, čeho se navrhovatel domáhá.

23.         Kromě výše uvedených náležitostí návrhu však § 114 odst. 3 zákona ve větě druhé a třetí vymezuje okruh písemností, které musí být k návrhu připojeny. Tím rozšiřuje seznam kogentně určených náležitostí návrhu, o následující dokumenty:

-          písemné důkazní prostředky, jejichž provedení navrhovatel navrhl, a to v elektronické podobě (přitom platí, že je navrhovatel nemusí připojit, pokud jsou součástí dokumentace o veřejné zakázce),

-          doklad o složení kauce podle § 115 zákona,

-          a v případě návrhu zasílaného Úřadu před uzavřením smlouvy doklad o doručení námitek zadavateli a doklad o opětovném složení jistoty podle § 67 odst. 4 zákona.

24.         V případě, že kterákoliv výše uvedená náležitost v návrhu chybí, pak je třeba takový návrh považovat za vadný. Z hlediska toho, o jakou vadu se jedná, může Úřad postupovat pouze dvěma možnými způsoby. V případě, že se jedná o vadu odstranitelnou, Úřad musí v souladu s § 37 odst. 3 v návaznosti na § 45 odst. 2 správního řádu vyzvat navrhovatele k odstranění vad, poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučit jej o následcích jejich neodstranění. V případě, že se však jedná o vadu neodstranitelnou, Úřad může toliko zahájené správní řízení zastavit pro vady podání, neboť zde není dán prostor pro nápravu takového nedostatku ze strany navrhovatele. Při rozlišení, zda se jedná o vadu odstranitelnou nebo neodstranitelnou, je třeba vycházet z § 117a zákona (blíže vymezen viz bod 21. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

25.         Z výše uvedeného znění zákona, které je účinné od 6. 3. 2015 a které se použije na dané správní řízení (neboť toto bylo zahájeno podáním návrhu dne 21. 9. 2015), vyplývá, že zákon rozlišuje mezi zastavením řízení pro neodstranění vad, k jejichž odstranění byl navrhovatel Úřadem vyzván, při současném stanovení lhůty k takovému úkonu, a mezi zastavením řízení pro nedostatek náležitostí návrhu, které jsou vadami neodstranitelnými. Takové členění vyplývá přímo ze samotného textu ustanovení § 117a zákona, přičemž je zřejmé, že za odstranitelné vady podání lze považovat pouze ty, které jsou vyjmenovány pod písmenem a) předmětného ustanovení, neboť zákon zde předpokládá zastavení správního řízení až poté, co Úřad navrhovatele vyzve k jejich odstranění a navrhovatel je ani přes výzvu ve lhůtě stanovené Úřadem neodstraní. U náležitostí pod písm. b) až e) pak zákon předpokládá zastavení správního řízení, pokud návrh trpí tam vyjmenovanými vadami, a to bez toho, aby Úřad navrhovatele k odstranění vad nejprve vyzýval. Ze samotného textu zákona je tak zcela zřejmé, že za odstranitelné vady, lze považovat nedostatek obecných náležitostí podání, neoznačení zadavatele, neuvedení, čeho se navrhovatel domáhá a nepřipojení dokladu o složení kauce ve výši podle § 115 odst. 1 zákona, přičemž v případě těchto nedostatků je Úřad povinen postupovat ve smyslu § 37 odst. 3 resp. § 45 odst. 2 správního řádu. Nedostatek ostatních náležitostí jmenovaných pod písmeny b) až e) je naopak třeba považovat za vady neodstranitelné, pro něž Úřad správní řízení bez dalšího zastaví. Mezi těmito neodstranitelnými vadami je pak pod písm. d) uvedeno i nepřipojení dokladu o doručení námitek zadavateli. Nadto poukazuji na skutečnost, že důvod pro zastavení uvedený pod písm. f) § 117a zákona je třeba vnímat spíše jako překážku dalšího postupu v řízení, než neodstranitelnou vady návrhu. Toto ustanovení dopadá na situace, kdy Úřad v probíhajícím řízení vedeném z moci úřední zjistí, že nejsou dány důvody pro to, aby takové řízení bylo vedeno, což znamená, že se nejedná o důvod pro zastavení pro vadu návrhu. S ohledem na předmět daného řízení, kdy se jedná o nepřipojení dokladu o doručení námitek zadavateli, nepovažuji za podstatné se důvody blíže zabývat.   

26.         Ke stejnému výkladu lze dospět i na základě textu důvodové zprávy k zákonu č. 40/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „novela“), jež s účinností od 6. 3. 2015 změnil mimo jiné i § 114 a § 117a zákona. Tato důvodová zpráva ke změně § 117a zákona uvádí následující:

„K bodu 28 a 29 [ § 117a písm. a), b), c) a d)]

Nově je koncipován důvod pro zastavení řízení v případě, kdy návrh neobsahuje předepsané obecné náležitosti podání nebo označení zadavatele nebo čeho se navrhovatel domáhá. Neobsahuje-li návrh tyto požadavky stanovené zákonem o veřejných zakázkách a správním řádem (§ 114 odst. 3 ZVZ, § 37 odst. 2 správního řádu) a navrhovatel tyto vady ani ve lhůtě stanovené Úřadem neodstraní, pak jde o důvod pro zastavení správního řízení.

Nově je také koncipován důvod pro zastavení správního řízení, kdy v tomto ustanovení specifikované vady návrhu jsou vadami neodstranitelnými, což má za následek zastavení správního řízení. Smyslem je posílení odpovědnosti navrhovatele za jeho podání, kdy již před podáním návrhu ví, jaké náležitosti musí jeho návrh splňovat. S ohledem na důraz, který je kladen na rychlost správního řízení týkajícího se přezkumu veřejných zakázek, se jeví nezbytné, aby správní řízení, které je zahájeno i na základě vadného návrhu (toliko neběžela lhůta pro vydání rozhodnutí), nebylo zbytečně (a mnohdy obstrukčně) protahováno ze strany navrhovatelů na úkor postupu zadavatelů v rámci zadávacího řízení. Jde o standardní požadavky na navrhovatele, kterému je ze zákona zřejmé, že mimo jiné má spolu s návrhem složit kauci v předepsané výši či že má jednoznačně uvést, v čem spatřuje porušení zákona, v jehož důsledku navrhovateli hrozí nebo vznikla újma na jeho právech.“

27.         Smyslem a účelem § 117a zákona, jak jej nastínila důvodová zpráva k novele, je přenést na navrhovatele větší odpovědnost za podaný návrh. Děje se tak nepřímo tím, že došlo k rozšíření okruhu tzv. neodstranitelných vad podání, při jejichž zjištění v návrhu navrhovatele Úřad bez dalšího zahájené správní řízení zastaví. Mezi tyto neodstranitelné vady návrhu zákon řadí mimo jiné i doklad o doručení námitek zadavateli. To tedy znamená, že v případě, že Úřad obdrží návrh, který neobsahuje doklad o doručení námitek, je povinen zahájené správní řízení a priori zastavit (tj. bez předchozí výzvy k odstranění předmětného nedostatku).

28.         Současně platí, že náležitosti, které taxativně jmenuje ustanovení § 114 odst. 3 zákona, musí návrh obsahovat již ve chvíli, kdy je navrhovatelem podán, neboť vést správní řízení lze pouze na základě návrhu, jenž byl podán řádně a včas. Z hlediska včasnosti platí, že je-li v souladu s § 114 odst. 4 zákona návrh podán ve lhůtě 10 kalendářních dnů ode dne, v němž navrhovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel nevyhověl námitkám, jedná se o návrh včasný (popřípadě je možné jej dle § 114 odst. 6 zákona podat ve lhůtě do 25 kalendářních dnů ode dne odeslání námitek navrhovatelem, pokud zadavatel námitky nevyřídil podle § 111 odst. 1 zákona). Z hlediska posouzení toho, zda je návrh podán řádně, je pak třeba vyjít z náležitostí stanovených zákonem, konkrétně pak zejména těch, které jsou stanoveny v § 114 odst. 3 zákona. Za situace, kdy navrhovatel podá návrh až po uplynutí uvedených lhůt, Úřad řízení podle § 117a písm. e) zákona zastaví z důvodu opožděnosti návrhu. Z hlediska nedostatku řádnosti podání spočívající ve vadách návrhu odkazuji na to, co již bylo v tomto rozhodnutí uvedeno výše, přičemž však považuji za nutné poukázat na skutečnost, že posouzení řádnosti podání se vztahuje ke skončení lhůty pro podání návrhu.

29.         Jako dílčí závěr k této stěžejní otázce mohu uvést, že pokud je k Úřadu podán návrh, který není podán řádně (přičemž do okamžiku skončení lhůty pro podání návrhu nejsou vady odstraněny) a jedná-li se o neodstranitelnou vadu návrhu, pak je z povahy věci vyloučeno, aby taková vada mohla být zhojena jakýmkoliv následným postupem navrhovatele nebo Úřadu. Úřad je v takovém případě povinen bez dalšího postupovat podle § 117a zákona, aniž by mohl navrhovateli poskytnout prostor pro zhojení takového pochybení. Přitom zároveň platí, že nedoložení dokladu o doručení námitek zadavateli k návrhu navrhovatele je vadou neodstranitelnou.

30.         V rozkladu navrhovatel dále uvádí, že podal námitky proti zadávacím podmínkám zadavateli řádně a včas, což vyplývá ze samotné dokumentace o veřejné zakázce (zejména z rozhodnutí o námitkách), se kterou se Úřad měl seznámit. Na tomto místě považuji za podstatné upozornit navrhovatele na skutečnost, že zatímco v řízení zahájeném z moci úřední Úřad před samotným zahájením řízení prošetřuje postup zadavatele a opatřuje si k tomu příslušné dokumenty, v řízení zahájeném na návrh je tomu jinak. V takovém řízení Úřad, na základě obdrženého návrhu, nejprve vyrozumí účastníky o zahájení správního řízení a ostatní účastníky (vyjma navrhovatele) vyzve k vyjádření se k podanému návrhu. V této chvíli však Úřad stále nemá k dispozici dokumentaci k veřejné zakázce, neboť ve smyslu § 114 odst. 6 zákona je zadavatel povinen zaslat Úřadu své vyjádření k obdrženému návrhu do 10 kalendářních dnů od jeho doručení, když společně s tímto vyjádřením je povinen zaslat i dokumentaci o veřejné zakázce. Úřad tedy do té doby, než mu zadavatel pošle předmětnou dokumentaci, tuto nemá k dispozici a pochopitelně z ní ani nemůže čerpat jakékoliv informace. Je tak zřejmé, že tvrzení navrhovatele o tom, že Úřad byl nebo měl být seznámen s relevantními dokumenty z dokumentace o veřejné zakázce týkajícími se námitek, se nezakládá na pravdě a neodpovídá postupu ve správním řízení. S uvedeným úzce souvisí odpověď na to, proč Úřad použil podmiňovací způsob, když v napadeném rozhodnutí hovořil o námitkách. Úřad vycházel pouze ze skutečností uvedených v návrhu, aniž by tyto byly důkazně podloženy, proto k nim musel Úřad přistupovat toliko jako k jednostrannému tvrzení (tedy nemohl je vzít jako skutečnosti ověřené a fakticky dané).

31.         Nad rámec uvedeného musím upozornit rovněž na skutečnost, že povinnost předložit doklad o doručení námitek zadavateli je zákonem stanovena navrhovateli, a to společně s návrhem podaným k Úřadu. Nelze tak tuto povinnost a odpovědnost přenášet na správní orgán, který vede správní řízení.

32.         Navrhovatel rozporuje i to, zda Úřad postupoval v souladu se základními zásadami správního řízení, resp. jestli jeho interpretace ustanovení § 117a zákona neodporuje zásadě dobré správy, kterou se Úřad musí, jakožto správní orgán, řídit. Dle navrhovatele Úřadem nastavená koncepce rozhodování nezohledňuje zejména § 2 odst. 3 a 4 a § 3 správního řádu. Ani tyto námitky, dotýkající se základních zásad činnosti správních orgánů, nepovažuji za důvodné. Je totiž zřejmé, že je třeba poměřovat na jedné straně stojící principy dobré správy a možnosti přístupu ke správnímu řízení a na druhé straně zásadu vigilantibus iura scripta sunt (podle níž práva náležejí bdělým) a dále zásadu účelnosti a efektivnosti správního řízení. V rozhodovaném případě je na účastníkovi řízení, aby naplnil zákonem předpokládané náležitosti návrhu, který k Úřadu podává, a to s tím důsledkem, že pokud tyto náležitosti nenaplní, dojde k zastavení správního řízení. Za situace, kdy je taková povinnost stanovena zákonem a navrhovatel ji řádně nesplní, nelze jeho povinnost přenášet na Úřad, neboť by tím došlo k porušení zásady spočívající v efektivitě a účelnosti správního řízení. V daném případě navrhovatel nepředložil doklad o doručení námitek zadavateli, čímž nenaplnil povinné náležitosti návrhu stanovené zákonem, pročež došlo k zastavení správního řízení. Vzhledem k tomu, že šlo o postup Úřadu předpokládaný relevantními právními předpisy, nemůže být tento vykládán jako porušení principu dobré správy. Současně k těmto námitkám navrhovatele uvádím, že přímo z důvodové zprávy k novele vyplývá záměr zákonodárce o posílení odpovědnosti navrhovatele za obsah a náležitosti podaného návrhu, přičemž tak ani dílčí námitka, ohledně nesouladnosti postupu Úřadu ve vztahu k cíli a účelu zákona, nemůže obstát.

33.         K námitce, že se Úřad dopustil přepjatého formalistického postupu a účelové interpretace zákona, uvádím, že se s touto námitkou neztotožňuji, neboť mám za to, že Úřad aplikoval příslušná zákonná ustanovení zcela v souladu nejen s jejich zněním, ale i v souladu se smyslem a účelem zákona, k čemuž odkazuji na obsah odůvodnění tohoto rozhodnutí. Nepovažuji za relevantní ani argument, že doklad o doručení námitek zadavateli měl být přílohou datové zprávy, avšak nestal se jí z důvodu administrativního pochybení navrhovatele. Z hlediska absence předmětného dokladu a následného postupu Úřadu je nepodstatné, z jakého důvodu nebyl doklad o doručení námitek zadavateli přiložen k návrhu, tedy zda se tak stalo úmyslně, z neznalosti či omylem. Úřad zkoumá tolik, zda má návrh všechny podstatné náležitosti, jež striktně vyžaduje zákon. Zásadně však nezjišťuje a zjišťovat ani nemůže, proč některá náležitost chybí. Pokud pak jde o neodstranitelnou vadu podání (jako je tomu v právě posuzovaném případě), nemá navrhovatel ani možnost zjednat nápravu.

34.         Dle textu rozkladu je navrhovatel přesvědčen, že z ustanovení § 114 odst. 3 a 10 zákona jednoznačně plyne, které součásti návrhu nesmějí být dodatečně měněny ani doplňovány, přičemž z gramatické interpretace jmenovaných ustanovení dovozuje, že doklad o doručení námitek zadavateli předmětem doplnění být může.  S uvedeným se však neztotožňuji, a to z následujících důvodů. Ustanovení § 114 odst. 10 zákona se nevztahuje k otázce posouzení náležitostí návrhu z hlediska toho, zda jde o podání řádné, tedy bezvadné, jelikož jeho obsahem a účelem je koncentrace správního řízení. Pokud se tedy v § 114 odst. 10 zákona hovoří o tom, že náležitosti návrhu, jež vyplývají z věty první a druhé § 114 odst. 3 zákona, nemohou být dodatečně měněny ani doplňovány, nejedná se z hlediska smyslu tohoto ustanovení o zakotvení možnosti odstranit vady podaní, nýbrž o zákaz uplatňovat v již probíhajícím řízení nová tvrzení a nové skutečnosti oproti těm, která byla uvedena v návrhu a navrhovat k nim nové důkazy. Vzhledem k tomu, že toto ustanovení se vztahuje k zákazu změny a doplňování tvrzení a důkazů, které již navrhovatel v podaném návrhu uvedl, je zřejmé, že pro uplatnění takového zákazu musí být splněna podmínka spočívající v „běhu“ správního řízení, resp. v tom, že návrh byl podán řádně a včas, popřípadě byly odstraněny odstranitelné vady. Za situace, že se bude jednat o neodstranitelnou vadu podání, nepřichází použití zákazu měnění a doplňování náležitostí návrhu stanoveného v  § 114 odst. 10 zákona vůbec v úvahu, neboť bez dalšího dochází ze strany Úřadu k zastavení správního řízení podle § 117a písm. b) až e) zákona. Je tak zcela logické, že zákonodárce v § 114 odst. 10 zákona vymezuje tento zákaz pouze k větě první a druhé § 114 odst. 3 zákona, protože jeho vymezení i k dokladu o doručení námitek by bylo nelogické a šlo by proti smyslu a účelu tohoto zákonného ustanovení, kterým je úprava koncentrace správního řízení.

35.         Navrhovatelem vytvořená konstrukce či interpretace ustanovení § 114 odst. 3 a 10 zákona tedy není správná, neboť předmětný text zákonného ustanovení nedopadá na nyní řešenou situaci, čili na doplnění absentujícího dokladu o doručení námitek zadavateli. S ohledem na nepřiléhavost § 114 odst. 3 a 10 zákona na právě posuzovaný případ tak, jak byla vyložena výše v bodě 34. tohoto rozhodnutí, nemohu dát navrhovateli za pravdu ani v případě argumentace vztahující se k vnitřní rozpornosti jednotlivých ustanovení zákona (tj. § 114 odst. 3 a 10 a § 117a písm. d) zákona). Protože spolu předmětná ustanovení nesouvisí, není možné v nich shledat ani jakýkoliv rozpor. Z obdobného důvodu pak mohu odmítnout i argument navrhovatele, že Úřad § 117a písm. d) zákona aplikoval izolovaně od posledně jmenovaných ustanovení zákona. Jelikož tyto upravují odlišnou otázku, opět není možné v jejich světle hodnotit a jakkoliv posuzovat zastavení správního řízení pro důvody jmenované v § 117a písm. d) zákona.

36.         Byť se ztotožňuji s navrhovatelem v otázce povinnosti Úřadu interpretovat zákon tak, aby byl co nejvíce zohledněn jeho smysl a účel, musím říci, že zde zákon hovoří jasně a není tak objektivně dán prostor pro jakýkoliv výklad ze strany Úřadu, neboť tento má výslovnou povinnost zastavit správní řízení, trpí-li návrh navrhovatele vadou spočívající v nepřiložení dokladu o doručení námitek zadavateli. Není pochyb o tom, že zákonodárce měl zakotvením § 117a písm. d) zákona v úmyslu posílit odpovědnost navrhovatele za své podání. Tento předpokládaný smysl § 117a písm. d) zákona byl Úřadem beze zbytku zachován, neboť jinak Úřad ani postupovat nemohl, tím spíše nemohl hledat argumenty pro jiný postup, jelikož by tím obcházel výslovné ustanovení zákona. Pro úplnost dodávám, že se rozhodně nejednalo o „ulehčení práce“ ze strany Úřadu, jak navrhovatel neopomněl dodat, nýbrž šlo o zákonem předpokládaný a nevyhnutelný následek spojený s nepřiložením dokladu o doručení námitek zadavateli k návrhu navrhovatele.

37.         V závěru rozkladu navrhovatel konstatuje, že i Úřad sám je ve smyslu § 70 správního řádu oprávněn opravit svá rozhodnutí, proto by bylo nespravedlivé a protiústavní, kdyby obdobnou možnost neměli účastníci správního řízení. I tato námitka navrhovatele je však nedůvodná. Zákon s nedoložením dokladu o doručení námitek zadavateli jednoznačně spojuje zastavení správního řízení, a to bez dalšího zkoumání důvodů či příčin, proč se tak nestalo a dále bez možnosti dodatečně (tj. po uplynutí lhůty pro podání návrhu) takový nedostatek odstranit. Je zde zcela jasně promítnuta vůle zákonodárce posílit odpovědnost navrhovatele za jeho podání, jak je avizováno v důvodové zprávě k novele, proto zde není ani prostor pro jakékoliv subjektivní pocity nespravedlnosti spojované s nesourodou otázkou řešenou v § 70 správního řádu. Jak již bylo podrobně řečeno výše, právní teorie i praxe zásadně rozlišuje vady odstranitelné a neodstranitelné a od toho se odvíjející možnost či nemožnost jejich nápravy. V případě nedoložení dokladu o doručení námitek zadavateli se jedná o vadu neodstranitelnou, proto s ní zákon výslovně a priori spojuje negativní následek spočívající v zastavení správního řízení.

38.         Pro úplnost opakuji (neboť uvedené vyplývá z bodu 24. a 25. tohoto rozhodnutí), že se v daném případě neuplatní ani obecné pravidlo ukládající správnímu orgánu povinnost vyzvat navrhovatele k doplnění chybějících náležitostí podání ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu. Tato skutečnost vyplývá právě z charakteru vady návrhu, kterážto je svou povahou neodstranitelná, tudíž ji nelze odstranit ani postupem podle § 37 odst. 3 správního řádu.

39.         Kromě již uvedeného dále považuji za důležité poukázat na skutečnost, že Úřad navrhovateli neubral ani neztížil jeho právo podat návrh na přezkoumání úkonů zadavatele v zadávacím řízení na veřejnou zakázku, ani mu neumenšil jeho procesní práva. Je zcela zřejmé, že navrhovateli nic nebránilo, aby podal návrh řádně a včas v souladu s tím, co po něm požaduje zákon. Pokud ovšem navrhovatel podal návrh, který byl stižen neodstranitelnou vadou, pak se sám vystavil následku, který zákon předpokládá, tedy že bude správní řízení bez dalšího zastaveno.

40.         Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu jsem tedy přezkoumal zákonnost napadeného rozhodnutí, jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu, když napadené rozhodnutí jsem shledal zákonným a věcně správným. Úřad ve správním řízení dostatečně přezkoumal obsah návrhu navrhovatele a současně uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a dostatečně odůvodnil jejich použití.

41.         Závěrem tedy shrnuji, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když zastavil správní řízení podle § 117a písm. d) zákona, neboť k návrhu nebyl připojen doklad o doručení námitek zadavateli, čímž byly splněny zákonem předpokládané podmínky pro zastavení správního řízení.

Závěr

42.         Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

43.         Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku uvedeno.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

Obdrží:

1.             SPOJMONT Brno, spol. s r.o., Táborská 235/144, 615 00 Brno

2.             Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha 2

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy