číslo jednací: R149/2014/VZ-42534/2015/322/IJu

Instance II.
Věc Provoz a servis rozvodného zařízení tepla společnosti 4-Energetická, a. s.
Účastníci
  1. 4-Energetická, a. s.
  2. ZIEGLER ZZ s. r. o.
  3. ERDING, a. s.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno
Rok 2014
Datum nabytí právní moci 7. 12. 2015
Související rozhodnutí S482/2013/VZ-8528/2014/514/MPr
R149/2014/VZ-42534/2015/322/IJu
Dokumenty file icon R149 2014.pdf 477 KB

 

Č. j.: ÚOHS-R149/2014/VZ-42534/2015/322/IJu

 

4. prosince 2015

 

 

V řízení o rozkladu ze dne 9. 5. 2014 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

  • 4-Energetická, a.s., IČO 28550901, se sídlem Táborská 350/32, 140 45 Praha 4 – Nusle,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S482/2013/VZ-8528/2014/514/MPr ze dne 22. 4. 2014 vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky s názvem „Provoz a servis rozvodného zařízení tepla společnosti 4-Energetická, a.s.“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno do Věstníku veřejných zakázek dne 8. 12. 2012 a uveřejněno dne 12. 12. 2012 pod ev. č. 240585, ve znění oprav provedených dne 18. 12. 2012, dne 6. 2. 2013, dne 20. 2. 2013 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 12. 2012 pod ev. č. 2012/S 240-395417, ve znění oprav dne 9. 2. 2013 pod ev. č. 2013/S 029-044065, dne 23. 2. 2013 pod ev. č. 2013/S 039-060636, jehož dalšími účastníky jsou navrhovatel –

  • ZIEGLER ZZ s.r.o., IČO 25707311, se sídlem Husitská 48/50, 130 00 Praha 3 – Žižkov, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 22. 1. 2013 JUDr. Vladimírem Tögelem, advokátem, ev. č. ČAK 4993, se sídlem Ostrovského 253/3, 150 00 Praha 5 – Smíchov,

a vybraný uchazeč –

  • ERDING, a.s., IČO 25512455, se sídlem Zaoralova 2058/5, 628 00 Brno,

jsem podle § 152 odst. 5 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

 

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S482/2013/VZ-8528/2014/514/MPr ze dne 22. 4. 2014

 

p o t v r z u j i

 

a podaný rozklad

 

z a m í t á m.

 

Odůvodnění

 

I. Zadávací řízení veřejné zakázky

1. Zadavatel – 4-Energetická, a.s.,  IČO 28550901, se sídlem Táborská 350/32, 140 45 Praha 4 (dále jen „zadavatel“), odeslal oznámení do Věstníku veřejných zakázek dne 8. 12. 2012, jež bylo uveřejněno dne 12. 12. 2012 pod ev. č. 240585, ve znění oprav provedených dne 18. 12. 2012, dne 6. 2. 2013, dne 20. 2. 2013 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 12. 2012 pod ev. č. 2012/S 240-395417, ve znění oprav dne 9. 2. 2013 pod ev. č. 2013/S 029-044065, dne 23. 2. 2013 pod ev. č. 2013/S 039-060636, za účelem zadání veřejné zakázky s názvem „Provoz a servis rozvodného zařízení tepla společnosti 4‑Eneregetická, a.s.“ (dále jen „veřejná zakázka“).

2. V bodě  II.1.5) oznámení o zakázce zadavatel vymezil předmět plnění jako zajištění provozu zdrojů tepla a havarijní služby, přičemž předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla zadavatelem stanovena na 32 000 000 Kč bez daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“).

3. Zadavatel jako základní hodnotící kritérium pro zadání veřejné zakázky stanovil ekonomickou výhodnost nabídky a jako dílčí hodnotící kritéria stanovil:

a. Nabídková cena bez daně z přidané hodnoty s váhou 60 %,

b. Rychlost dodání oběhového čerpadla s váhou 30 %,

c. Cena jednoho oběhového čerpadla s váhou 10 %.

4. Z protokolu o otvírání obálek s nabídkami ze dne 23. 3. 2013 vyplývá, že zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel 6 nabídek. Z protokolu o posouzení kvalifikace a posouzení nabídek ze dne 17. 4. 2013 vyplývá, že žádná z podaných nabídek nebyla hodnotící komisí vyřazena pro formální nedostatky a současně hodnotící komise požádala o písemné vysvětlení nabídky podle § 76 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1] všechny uchazeče o veřejnou zakázku.

5. Z protokolu o dokončení posouzení a hodnocení nabídek ze dne 29. 5. 2013 vyplývá, že se při hodnocení nabídek na 1. místě umístila nabídka uchazeče ERDING, a.s., IČO 25512455, se sídlem Zaoralova 2058/5, 628 00 Brno (dále jen „vybraný uchazeč“).

6. Dne 25. 6. 2013 navrhovatel – ZIEGLER ZZ s.r.o., IČO 25707311, se sídlem Husitská 48/50, 130 00 Praha 3 (dál jen „navrhovatel“) obdržel oznámení o výběru nejvhodnější nabídky. Dne 10. 7. 2013 podal navrhovatel námitky proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky (dále jen „námitkanebonámitky ze dne 10. 7. 2013“).

7. Dne 19. 7. 2013 zadavatel rozhodl o odmítnutí námitek navrhovatele směřujících proti výběru nejvhodnější nabídky. Rozhodnutí o námitkách zadavatel odeslal dne 30. 7. 2013 současně s rozhodnutím o námitkách týkajících se jiné veřejné zakázky s názvem „Provoz a servis plynových kotelen společnosti 4-Energetická, a.s.“.

II. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

8. Dne 5. 8. 2013 obdržel Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) příslušný podle § 112 zákona, k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, návrh na zahájení řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“) učiněných v zadávacím řízení veřejné zakázky a dále též návrh na vydání předběžného opatření podle § 117 odst. 1 písm. a) zákona, jímž se navrhovatel domáhal, aby Úřad zadavateli uložil zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení veřejné zakázky.

9. V návrhu navrhovatel uvedl, že dne 10. 7. 2013 doručil zadavateli prostřednictvím svého právního zástupce řádně odůvodněné námitky proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky formou elektronické zprávy opatřené zaručeným elektronickým podpisem, a zároveň tuto námitku odeslal i datovou zprávou.

10. Navrhovatel se domníval, že v souladu s § 111 odst. 1 zákona měl zadavatel odeslat rozhodnutí o námitkách navrhovateli nejpozději dne 22. 7. 2013, avšak zadavatel tak učinil až dne 30. 7. 2013, tj. 9 dní po lhůtě stanovené zákonem.

11. Navrhovatel v návrhu uvedl, že zadavatel blíže nespecifikoval dílčí hodnotící kritérium rychlost dodání oběhového čerpadla, jelikož zadavatel neupřesnil, co se rozumí pod pojmem „dodání“. Dále navrhovatel namítal, že ze zadávací dokumentace není zřejmé místo dodávky či místo převzetí čerpadla ani okamžik, od kterého se tato doba počítá.

12. Navrhovatel se domníval, že ze strany zadavatele došlo k záměně zadávacích řízení veřejných zakázek s názvem „Provoz a servis plynových kotelen společnosti 4-Eneregetická, a.s.“ a s názvem „Provoz a servis rozvodného zařízení tepla společnosti 4-Energetická, a.s.“ a následně k nesprávnému závěru hodnotící komise.

13. Navrhovatel se neztotožnil s odůvodněním rozhodnutí zadavatele o námitce navrhovatele, neboť se domníval, že námitka byla zaslána e-mailem, ve kterém byl podepsán samotný e-mail, tak i uvnitř přiložený dokument, přičemž odkazuje na § 149 odst. 2 zákona.

14. Navrhovatel tvrdil, že od počátku je snahou zadavatele vyloučit navrhovatele z účasti v zadávacím řízení a odkazuje na svoji dříve podanou námitku, jíž zadavatel obdržel dne 29. 1. 2013, proti bodu 9.7. zadávací dokumentace týkající se vyloučení uchazečů ze zadávacího řízení veřejné zakázky, kteří jsou nebo byli se zadavatelem v soudním sporu, jíž zadavatel vyhověl v plném rozsahu.

15. Dne 16. 8. 2013 Úřad účastníkům správního řízení oznámil zahájení správního řízení oznámením č. j. ÚOHS-S482/2013/VZ/-15317/2013/514/MPr a současně téhož dne Úřad usnesením č. j. ÚOHS-S482/2013/VZ/-15318/2013/514/MPr určil účastníkům správního řízení lhůtu, ve které byli oprávněni navrhovat důkazy, činit jiné návrhy, vyjádřit v řízení své stanovisko a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Tímto usnesením Úřad určil zadavateli lhůtu k předložení dokumentace o veřejné zakázce a zaslání vyjádření k obdrženému návrhu. Dále Úřad tímto usnesením zadavateli uložil povinnost informovat Úřad o úkonech, které zadavatel učiní v průběhu zadávacího řízení veřejné zakázky.

16. Dne 16. 8. 2013 obdržel Úřad vyjádření zadavatele ze dne 9. 8. 2013, ve kterém zadavatel uvedl, že si stojí za svými tvrzeními uvedenými v rozhodnutí o námitce stěžovatele. Zadavatel tvrdil, že svým jednáním nikoho nepoškodil a zákon nikterak neporušil.

17. Dne 22. 8. 2013 rozhodl Úřad rozhodnutím č. j. ÚOHS-S482/2013/VZ-15974/2013/514/MPr o nařízení předběžného opatření zadavateli spočívající v zákazu uzavřít smlouvu v zadávacím řízení veřejné zakázky, neboť získal pochybnost, zda zadavatel postupoval při vyřizování námitek navrhovatele a při posouzení a hodnocení nabídek v souladu se zákonem.

18. Dne 26. 8. 2013 Úřad obdržel rozklad zadavatele proti rozhodnutí o uložení předběžného opatření. Následně Úřad dne 27. 8. 2013 usnesením č. j. ÚOHS-S482/2013/VZ-16300/2013/514/MPr určil navrhovateli a vybranému uchazeči lhůtu k podání vyjádření k rozkladu zadavatele.

19. Dne 26. 8. 2013 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne, ve kterém zadavatel uvedl, že návrh navrhovatele není důvodný, resp. trpí procesními vadami.

20. Ve vyjádření zadavatel nejprve shrnul dosavadní postup v zadávacím řízení, poté shrnul námitky navrhovatele uvedené v návrhu a vyjádřil se k nim, s tím, že navrhovatel v návrhu pouze zkopíroval svoji argumentaci z námitek.

21. Zadavatel uvedl, že navrhovatel odeslal e-mail prostřednictvím svého právního zástupce, jež obsahoval přílohu v podobě námitek podepsaných dovnitř dokumentu PDF elektronickým podpisem, nepodepsal však datovou zprávu samotnou, tj. úkon sám, tudíž zadavatel nemohl ověřit, zda byl učiněn platně navrhovatelem. A proto se dle zadavatele nejednalo o platné podání podle zákona, což založilo zadavateli právo odmítnout takovou námitku.

22. Dále zadavatel uvedl, že nelze přihlédnout k druhému podání navrhovatele, jelikož zákon obsahuje speciální úpravu nakládání imperfektními úkony uplatnění námitek obsaženou v § 110 odst. 7 zákona, která zadavateli ukládá povinnost zabývat se i imperfektním úkonem a odmítnout jej, proto zadavatel uvedl, že nemůže přihlédnout k, byť platně učiněnému druhému úkonu. Nadto zadavatel uvedl, že má za to, že v oznámení uvedl požadavky na prokázání kvalifikace v souladu s § 54 zákona.

23. Zadavatel uvedl, že navrhovatel nebyl oprávněn podat návrh na přezkoumání postupu zadavatele, neboť řádně neuplatnil námitky. Dále zadavatel uvedl, že měl za to, že námitky týkající se nedostatečného určení dílčího hodnotícího kritéria ‚rychlost dodání oběhového čerpadla‘, ‚ceny jednoho oběhového čerpadla‘ a neuvedení prostředků prokázání kvalifikace podle § 50 odst. 2 zákona jsou námitky proti zadávacím podmínkám, a proto je měl zadavatel doručit nejpozději 5 dní po skončení lhůty pro podání nabídek. 

24. Dne 22. 1. 2014 Úřad přípisem č. j. ÚOHS-S482/2013/VZ-921/2014/514/MPr seznámil účastníky řízení s novými skutečnostmi ve správním řízení a sdělil účastníkům řízení, že se předmět vymezený návrhem rozšiřuje o následující skutečnosti. Z předložené dokumentace o veřejné zakázce Úřad získal pochybnosti, zda zadavatel při stanovení dílčích hodnotících kritérií „rychlost dodání oběhového čerpadla“ a „cena jednoho oběhového čerpadla“ neporušil § 44 odst. 1 zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, tedy zda zadavatel v zadávacích podmínkách dostatečně jasně, v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky a transparentně vymezil informace týkající se výše uvedených hodnotících kritérií, resp. zda zadavatel dostatečně pregnantně uvedl, jakým způsobem mají uchazeči o veřejnou zakázku stanovit rychlost, neboť zadávací dokumentace neobsahovala bližší údaje, na základě kterých by bylo možno dovodit skutečnost, kam (konkrétní místo) mají uchazeči oběhové čerpadlo dodat a o dodání jakého druhu oběhového čerpadla se jedná, přičemž výše specifikované skutečnosti mají přímý vliv na obsah jednotlivých nabídek.

25. Dále Úřad sdělil účastníkům, že získal pochybnosti o tom, zda zadavatel řádně specifikoval dílčí hodnotící kritérium „cena jednoho oběhového čerpadla“, když nespecifikoval, které oběhové čerpadlo má být oceněno, ačkoliv ze zadávacích podmínek vyplývá, že uchazeči nabízejí více druhů (typů) oběhových čerpadel.

26. Zároveň Úřad upozornil účastníky, že získal pochybnost, zda se zadavatel při vyřizování námitek navrhovatele ze dne 10. 7. 2013 nedopustil správního deliktu, když podané námitky odmítl a rozhodnutí o nich odeslal dne 30. 7. 2013.

27. Současně se seznámením účastníků řízení s novými skutečnostmi Úřad vydal usnesení č. j. ÚOHS-S482/2013/VZ-922/2014/514/MPr, v němž účastníkům určil lhůty, ve které byli oprávněni navrhovat důkazy, činit jiné návrhy, vyjádřit své stanovisko a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

28. Dne 28. 1. 2014 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí ze dne 26. 1. 2014, ve kterém zadavatel zopakoval svoji argumentaci uvedenou ve svém vyjádření ze dne 26. 8. 2013 a dodal, že rozhodnutí o odmítnutí námitek nelze považovat za rozhodnutí v meritu věci, a tudíž se dle zadavatele nejedná o rozhodnutí, jež je vázáno lhůtou. Dále zadavatel uvedl, že pojem „bezodkladně“ je termínem neurčitým a je nutné ho vykládat v co nejširším světle.

29. Dne 21. 2. 2014 předseda Úřadu vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-R249/2013/VZ-3735/2014/310/LPa, jímž potvrdil rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S482/2013/VZ-15974/2013/514/MPr ze dne 22. 8. 2013 o nařízení předběžného opatření zadavateli a jeho rozklad ze dne 26. 8. 2013 zamítl.

III. Napadené rozhodnutí

30. Dne 22. 4. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S482/2013/VZ-8528/2014/514/MPr (dále jen „napadené rozhodnutí“), ve kterém výrokem I. rozhodl, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 1 zákona, v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, když v článku 7 zadávací dokumentace dostatečně jasně, v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, nevymezil informace týkající se hodnotících kritérií pro zadání veřejné zakázky: rychlost dodání oběhového čerpadla a cena jednoho oběhového čerpadla, jelikož dostatečně přesně nekonkretizoval, jakým způsobem mají uchazeči o předmětnou veřejnou zakázku stanovit rychlost dodání oběhového čerpadla, neboť v zadávací dokumentaci nejsou k tomuto požadavku bližší upřesňující údaje vztahující se k místu dodání oběhového čerpadla a druhu oběhového čerpadla požadovaného zadavatelem a u dílčího hodnotícího kritéria cena jednoho oběhového čerpadla zadavatel nespecifikoval, který druh (typ) oběhového čerpadla mají uchazeči ocenit, čímž nedodržel zásadu transparentnosti, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

31. Výrok I. napadeného rozhodnutí Úřad odůvodnil tím, že ke stanovení rychlosti dodání oběhového čerpadla je nutné znát, odkud a kam má být oběhové čerpadlo dodáno, přičemž svoji úvahu opřel o fyzikální vzorec. Dále Úřad uvedl, že cenu jednoho oběhového čerpadla lze stanovit jen v případě, je-li znám druh (typ) oběhového čerpadla, které má být oceněno, jelikož ceny čerpadel na trhu nejsou jednotné. Svoji úvahu Úřad opřel o dodatečné informace poskytnuté zadavatelem, z nichž vyplývá, že uchazeči o veřejnou zakázku postrádali informace o specifikaci čerpadel. K tomu Úřad uvedl, že neporovnatelnost podaných nabídek vyplývá i ze skutečnosti, že uchazeči předložili zcela rozdílné a neporovnatelné nabídky.

32. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad jako opatření k nápravě výše uvedeného postupu podle § 118 odst. 1 zákona zrušil zadávací řízení veřejné zakázky.

33. Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.

34. Výrokem IV. napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu tím, že v zadávacím řízení veřejné zakázky při vyřizování námitek navrhovatele ze dne 10. 7. 2013 postupoval v rozporu s § 111 odst. 1 zákona, když navrhovateli neodeslal rozhodnutí o podaných námitkách ve lhůtě 10 dnů od jejich obdržení.

35. Výrok IV. napadeného rozhodnutí Úřad odůvodnil tím, že zadavatel se s obdrženými námitkami nevypořádal včas. Nadto Úřad uvedl, že námitky ze dne 10. 7. 2013 byly navrhovatelem podány v souladu se zákonem a zadavatel nebyl oprávněn je odmítnout podle § 110 odst. 7 zákona, neboť Úřad měl za to, že námitky navrhovatele obsahovaly všechny zákonem vyžadované náležitosti. K tomu Úřad uvedl, že z důkazu předloženého navrhovatelem vyplývá, že JUDr. Vladimír Tögel odeslal dne 10. 7. 2013 v 14:56 hodin z e-mailové adresy togel.advokat@verzak.cz na adresu hajkova@aaazakazky.cz e-mail, z jehož obsahu a příloh je zřejmé podání námitek navrhovatelem. Úřad konstatoval, že námitky navrhovatele byly řádně podány a doručeny, neboť e-mail ze dne 10. 7. 2013 byl elektronicky podepsán, stejně jako příloha s názvem námitka proti vyloučení.

36. Výrokem V. napadeného rozhodnutí byla zadavateli za spáchaný správní delikt uložena pokuta ve výši 15 000 Kč. K uložení pokuty Úřad uvedl, že podle § 120 odst. 2 písm. b) zákon se za správní delikt uloží pokuta do 20 000 000 Kč, přičemž při stanovení výše pokuty, Úřad přihlédl k okolnostem, za nichž  byl správní delikt spáchán a zohlednil, že se zadavatel k námitkám navrhovatele věcně vyjádřil. Úřad nicméně konstatoval, že došlo k naplnění skutkové podstaty závažného správního deliktu spočívajícího v nevyřízení námitek v souladu se zákonem.

IV. Námitky rozkladu

37. Dne 9. 5. 2014 obdržel Úřad rozklad zadavatele směřující proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 23. 4. 2014, přičemž konec lhůty pro podání rozkladu připadl na státní svátek, z čeho vyplývá, že rozklad byl podán v zákonné lhůtě. V rozkladu zadavatel částečně opakoval svoji argumentaci uváděnou ve svých dřívějších vyjádřeních, přičemž nadto uvádí následující.

38. Zadavatel v rozkladu předně shrnuje dosavadní postup správního řízení a uvádí, že má za to, že Úřad zcela formalisticky a navzdory logice odděluje zadávací dokumentaci od ostatních zadávacích podmínek a reality v provozování plynových kotelen. Zadavatel se domnívá, že Úřad formalisticky pojal výklad vytržené části zadávací dokumentace a nutí zadavatele popisovat „každý šroubek“ plynové kotelny, aby dostál neměnné mechanicky aplikovatelné transparentnosti zadávacího řízení.

39. Zadavatel namítá, že Úřad výrok I. napadeného rozhodnutí postavil na nesprávném právním posouzení, neboť v zadávací dokumentaci bylo dle zadavatele zcela konkrétně označeno, o jakou soustavu plynových kotelen se jedná a kde se tato soustava nachází.

40. Další námitkou zadavatele je, že se Úřad nevypořádal s argumentací zadavatele, když se nevypořádal s tvrzenou povahou úkonu podání námitek, a zároveň zadavatel vyjádřil svoji pochybnost, zda je zákon výlučnou právní úpravou k podání námitek nebo úpravou speciální či doplňující.

41. Zadavatel rovněž namítá, že se Úřad nevypořádal s pořadím doručených zcela totožných úkonů (e-mailem a následně datovou schránkou) na dvě různá místa a ani s požadavkem zákona na elektronický podpis úkonu podání námitek. Zadavatel v rozkladu vyjádřil své přesvědčení, že k druhému úkonu navrhovatele, resp. k druhému podání námitek nelze přihlížet, a to ani v případě, že by byl tento druhý úkon perfektní a dále zadavatel doplnil, že učiní-li někdo obsahově totožný právní úkon k uplatnění svého práva dvakrát po sobě, je možné přihlédnout pouze k jednomu takto učiněnému úkonu, a to takovému, který byl učiněný v čase jako první. Dle zadavatele zákon obsahuje specifickou úpravu doručení prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, a tudíž doručení datovou schránkou nemůže představovat fikci podepsání, což dle zadavatele vyjádřil i Úřad ve svém rozhodnutí ze dne 1. 8. 2012 č. j. ÚOHS-147/2012/Vz-6827/2012/540/JNv.

42. Zadavatel namítá, že ze zákona vyplývá, že první doručené námitky je nutné odmítnout z důvodu nepodepsání, přičemž tento nedostatek dle zadavatele není možné zhojit podáním druhého nebo jiného úkonu označeného jako námitky.

43. Zadavatel v rozkladu uvádí, že námitky navrhovatele podané prostřednictvím jeho právního zástupce e-mailem nebyly podepsány v souladu se zákonem, neboť vlastní datová zpráva nebyla podepsána uznávaným elektronickým podpisem, tj. úkon sám nebyl řádně podepsán. K tomu zadavatel sděluje, že text námitek ve formátu PDF byl dovnitř dokumentu podepsán elektronickým podpisem, a to dle zadavatele vyplývá i z důkazu předloženého navrhovatelem, proto zadavatel námitku odmítl, jelikož se nejednalo o platné podání podle zákona.

44. V rozkladu zadavatel vyjádřil domněnku, že odmítnutí námitek není rozhodnutím o nich, a proto není nutné odmítnutí učinit ve lhůtě podle zákona. K tomu zadavatel uvedl, že je však nezbytné o odmítnutí bezodkladně navrhovatele písemně informovat, přičemž termín bezodkladně je dle zadavatele nutné vykládat v co nejširším možném světle v souladu s rozhodovací praxí Úřadu a soudů. Proto se zadavatel neztotožnil s argumentací Úřadu, že rozhodnutí o námitkách odeslal opožděně.

45. Další námitkou zadavatele je nepřiléhavé použití vzorce výpočtu rychlosti Úřadem v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož jeho použití by v zásadě vyřadilo navrhovatele, neboť navrhovatelem tvrzená rychlost dodání oběhového čerpadla za 0 minut by ve vzorci způsobila vždy výsledek 0.

Závěr rozkladu

46. Zadavatel z výše uvedených důvodů v rozkladu navrhuje, aby předseda správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S482/2013/VZ zastavil.

V. Řízení o rozkladu

47. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

48. Dne 29. 5. 2014 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele k podanému rozkladu, ve kterém se navrhovatel ztotožnil se závěry Úřady v napadeném rozhodnutí. Ve vyjádření navrhovatel odkázal na svá dřívější podání s tím, že námitky zadavateli doručil v zákonem stanovené lhůtě, a to e-mailem, který byl opatřen uznávaným elektronickým podpisem. Nadto navrhovatel vyjádřil domněnku, že zadavatel v rozkladu nepravdivě uvedl, že obdržel e-mail, který obsahoval 3 přílohy (dle navrhovatele obsahoval 2 přílohy) a že vlastní datová zpráva nebyla podepsána uznávaným elektronickým podpisem. Navrhovatel vyjádřil své přesvědčení, že e-mail byl podepsán advokátem JUDr. Vladimírem Tögelem a text námitek ve formátu pdf byl rovněž podepsán.

49. Ve vyjádření zadavatel uvedl, že jeho právní zástupce má platný uznávaný elektronický podpis vystavený u České pošty, s.p. (resp. platný od 17 4. 2013 do 17. 4. 2014) vystavený u „Post Signum Qulified CA 2“ (sic!).

50. Navrhovatel se neztotožnil s názorem zadavatele, že se jedná o jednu rozvodnou soustavu. Dle navrhovatele jde o více na sobě nezávislých soustav, co vyplývá i ze zadávacích podmínek veřejné zakázky. A dále navrhovatel uvedl, že hodnoty čerpadel DN 100 a DN 200 neurčují jeho charakteristiku, nýbrž se jedná o průměr připojovacích částí.

51. Dne 12. 2. 2015 předseda Úřadu vydal usnesení č. j. ÚOHS-R149/2014/VZ-3689/2015/322/IJu, jímž určil navrhovateli lhůtu k předložení e-mailu odeslaného dne 10. 7. 2013 na adresu hajkova@aaazakazky.cz včetně všech příloh prostřednictvím datové schránky Úřadu v elektronické podobě včetně připojeného elektronického podpisu, a to v elektronické podobě.

52. Dne 17. 2. 2015 předseda Úřadu obdržel požadovaný e-mail v elektronické podobě včetně připojeného elektronického podpisu.

53. Dne 1. 4. 2015 předseda Úřadu vydal usnesení č. j. ÚOHS-R149/2014/VZ-7830/2015/322/IJu, jímž určil zadavateli a vybranému uchazeči lhůtu, v níž byli oprávněni vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.

54. Dne 9. 4. 2015 předseda Úřadu obdržel vyjádření zadavatele, v němž zadavatel odkázal na svá dřívější podání a uvedl, že trvá na svých závěrech uvedených v rozkladu ze dne 9. 5. 2014. Blíže k tomu zadavatel uvedl, že Úřad se v napadeném rozhodnutí dostatečně nevypořádal s jeho návrhy a námitkami ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu, jelikož se nevypořádal s argumentací zadavatele ohledně právních úkonů, zejména s úvahami, zda je nutné v zadávacím řízení podepisovat úkony elektronicky a zda Úřad za úkon považuje pouze pdf soubor připojený jako přílohu nebo celý rozhodný e-mail.

Stanovisko předsedy Úřadu

55. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

56. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl, že zadavatel nedodržel pří zadávání veřejné zakázky postup stanovený v § 44 odst. 1 zákona v návaznosti na § 6 zákona a jako opatření k nápravě postupu zadavatele zrušil zadávací řízení veřejné zakázky a zároveň zadavateli uložil povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč, rozhodl správně a v souladu se zákonem.

57. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl, že se zadavatel dopustil správního deliktu tím, že v zadávacím řízení veřejné zakázky při vyřizování námitek navrhovatele postupoval v rozporu s § 111 odst. 1 zákona, přičemž za spáchání správního deliktu Úřad zadavateli uložil pokutu ve výši 15 000 Kč, rozhodl správně a v souladu se zákonem.

58. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

VI. K námitkám rozkladu

59. Ke stěžejní námitce zadavatele týkající se námitek, jejich povahy, doručení a nedostatečného vypořádání se s nimi Úřadem, uvádím následující. Úřad v napadeném rozhodnutí správně uvedl, že z hlediska obsahové náplně musí stěžovatel v námitkách povinně uvést svoje identifikační údaje, specifikaci úkonu zadavatele, proti kterému stěžovatel v námitkách brojí a popis domnělého porušení zákona zadavatelem. K tomu Úřad uvedl, že námitky navrhovatele ze dne 10. 7. 2013 obsahují všechny zákonem vyžadované náležitosti, a současně Úřad zjistil, že text námitek byl podepsán uznávaným elektronickým podpisem a že v kolonce „podepsáno“ bylo uvedeno „togel.advokat@verzak.cz“.

60. Podle § 110 odst. 7 zákona musí stěžovatel v námitkách uvést, kdo je podává, proti kterému úkonu zadavatele směřují a v čem je spatřováno porušení zákona. Námitky neobsahující náležitosti zadavatel odmítne a bezodkladně písemně uvědomí o této skutečnosti stěžovatele.

61. Podle § 111 odst. 1 zákona zadavatel přezkoumá podané námitky v plném rozsahu a do 10 dnů od obdržení námitek odešle stěžovateli písemné rozhodnutí o tom, zda námitkám vyhovuje či nikoliv, s uvedením důvodu.

62. Ve vztahu k vypořádání námitek zadavatelem není sporné, že zadavatel námitky odeslané navrhovatelem e-mailem dne 10. 7. 2013 v 14:52 obdržel a že přílohou tohoto e-mailu byly námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, které byly učiněny v souladu se zákonem a byly elektronicky podepsány.

63. Z e-mailu, jehož prostřednictvím byly námitky navrhovatele doručeny zadavateli i ze samotného textu námitek vyplývá, kdo je podává, proti kterému úkonu zadavatele směřují a v čem je spatřováno porušení zákona. Žádné jiné obligatorní náležitosti zákon pro námitky nestanovuje. Zároveň považuji za důležité uvést, že v obecné rovině nedostatek některé ze stanovených náležitostí má za důsledek odmítnutí námitek, aniž by stěžovatel byl vyzýván k jejich doplnění. Pokud však zadavatel odmítne námitky splňující všechny zákonné náležitosti neoprávněně, dopustí se svým jednáním správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona.

64. Podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že odmítne námitky v rozporu s § 110 anebo postupuje při vyřizování námitek v rozporu s § 111. Úřad z dokumentace o veřejné zakázce zjistil, že zadavatel námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky obdržel dne 10. 7. 2013, a tudíž podle ustanovení § 111 zákona byl povinen rozhodnutí o nich odeslat nejpozději do 22. 7. 2013. Vzhledem k výše uvedenému považuji závěr Úřadu, že se zadavatel s námitkami navrhovatele včas nevypořádal, za správný a učiněný v souladu se zákonem. Nadto uvádím, že neodesláním rozhodnutí o námitkách včas zadavatel naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. g) zákona.

65. K námitce zadavatele, že se Úřad nevypořádal s pořadím doručených, zcela totožných úkonů (e-mailem a následně datovou schránkou) na dvě různá místa a ani s požadavkem zákona na elektronický podpis úkonu podání námitek, uvádím následující.

66. Úřad v bodech 77. a 120. odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul údaje týkající se e-mailu právního zástupce navrhovatele, jež obsahoval námitky proti rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky. K tomu blíže uvádím, že po prostudování elektronické podoby e-mailu navrhovatele ze dne 10. 7. 2013, obdrženého dne 9. 4. 2015, jsem dospěl ke stejnému závěru jako Úřad, a to že tento e-mail byl dne 10. 7. 2013 v 14:52 odeslán z e-mailové adresy togel.advokat@verzak.cz na e-mailovou adresu hajkova@aaazakazky.cz a že přílohu tohoto e-mailu tvořily tyto dokumenty „námitka proti rozhodnutí o výběru NN.pdf; Ceník.pdf; Plná moc – rozvodné zařízení.pdf“. Platnosti elektronického podpisu v tomto e-mailu se budu podrobně věnovat níže.

67. Současně se Úřad v bodě 79. odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval i datovou zprávou, kterou obdržel dne 10. 7. 2013 v 15:00:07, jež obsahovala totožné přílohy jako předchozí e-mail. Úřad se tedy zabýval, oběma podáními navrhovatele a dospěl k závěru, že již námitky podané právním zástupcem navrhovatele prostřednictvím e-mailu byly podány v souladu se zákonem. Tento závěr Úřadu považuji za správný a učiněný v souladu se zákonem.

68. Nadto uvádím, že ze zadávací dokumentace veřejné zakázky vyplývá, že činnostmi zadavatele byla pověřena společnost AAA zakázky s.r.o., IČO 28960335, se sídlem U Kamýku 284/11, 142 00 Praha 4 – Kamýk a kontaktní osobou byla Mgr. Šárka Hájková s kontaktní e-mailovou adresou hajkova@aaazakazky.cz. Ze zadávací dokumentace veřejné zakázky rovněž vyplývá, že rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky bylo navrhovateli doručeno dne 25. 6. 2013, z čehož je zřejmé, že námitky byly navrhovatelem podány včas.

69. Co se týká platnosti podpisu v dokumentu nazvaném „námitka proti rozhodnutí o výběru NN.pdf“ (dále jen „připojený dokumentnámitek“) dospěl jsem ke zjištění, že tento dokument byl podepsán elektronickým podpisem ve smyslu zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronickém podpisu“).

70. Podle § 11 odst. 3 zákona o elektronickém podpisu se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb a obsahujícím údaje, které umožňují jednoznačnou identifikaci podepisující osoby.

71. Z ustanovení § 149 odst. 4 zákona vyplývá, že námitky proti úkonům zadavatele podávané elektronickými prostředky musí být podepsány uznávaným elektronickým podpisem.   A zároveň zadavatel je oprávněn požadovat podepsání datové zprávy uznávaným elektronickým podpisem nebo označení datové zprávy uznávanou elektronickou značkou u jakýchkoliv datových zpráv zasílaných elektronickými prostředky.

72. K tomu odkazuji na nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 218/06 ze dne 17. 5. 2007, ve kterém Ústavní soud judikoval, že elektronickým podpisem způsobilým vyvolat procesní účinky je právě uznávaný elektronický podpis, jelikož „Ústavní soud byl postaven před otázku, který z druhů zaručeného elektronického podpisu je způsobilým vyvolat procesní účinky bez písemného doplnění podání. Dle názoru Ústavního soudu jím je "uznávaný elektronický podpis" dle ustanovení § 11 zákona o elektronickém podpisu. Ten totiž zajišťuje dostatečnou jistotu, že podání vytvořila osoba, která je pod ním podepsána, a zákonodárce jeho užití v obdobných případech předpokládá“.

73. Z elektronického dokumentu námitek proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, který Úřad obdržel dne 9. 4. 2015 vyplývá, že byl podepsán JUDr. Vladimírem Tögelem a odeslán z e-mailu togel.advokat@verzak.cz a že podpis byl založen na kvalifikovaném certifikátu vydaném „PostSignum Qualified CA 2, Česká pošta, s.p. [IČ 47114983]“, tj. byl vydaný v souladu s § 11 odst. 3 zákona o elektronickém podpisu. Závěr úřadu, že námitky navrhovatele byly řádně podány, doručeny a podepsány, proto považuji za správný a učiněný v souladu se zákonem.

74. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že již připojený dokument námitek odeslaný e-mailem dne 10. 7. 2013 byl učiněn v souladu se zákonem, tudíž zadavatel byl povinen se s nimi vypořádat ve smyslu § 111 odst. 1 zákona. Ve vztahu k této veřejné zakázce není sporné, že zadavatel tyto námitky odeslané navrhovatelem e-mailem dne 10. 7. 2013 v 14:52 obdržel a že přílohou tohoto e-mailu byly námitky proti rozhodnutí výběru nejvhodnější nabídky, které byly navrhovatelem učiněny v souladu se zákonem a řádně podepsány.

75. Námitku zadavatele, že zákon obsahuje specifickou úpravu doručení prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, a tudíž doručení datovou schránkou nemůže představovat fikci podepsání, považuji vzhledem k výše vypořádané námitce týkající se doručení a podpisu námitek proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky e-mailem ze dne 10. 7. 2013, za irelevantní. Vzhledem k tomu, co jsem uvedl již výše, že připojený dokument námitek doručený e-mailem, tj. prvně doručené námitky, byly podány řádně a včas v souladu s § 110 odst. 7 zákona, považuji za nadbytečné se opakovaným „podáním“ navrhovatele, resp. námitkami proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější doručenými datovou schránkou, zabývat.

76. V zadavatelem citovaném rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S147/2012/VZ-6827/2012/540/JNv ze dne 1. 8. 2012, se Úřad odmítnutím doplnění námitek, pro neopatření datové zprávy elektronickým podpisem podle § 149 odst. 4 zákona nezabýval, jelikož výrokem  II. odůvodnění citovaného rozhodnutí zrušil úkony související s posouzením a hodnocením nabídek, rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele z další účasti v zadávacím řízení a rozhodnutí zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky. Vzhledem k tomu, že se v citovaném rozhodnutí Úřad nezabýval opatřením datové zprávy elektronickým podpisem, považuji odkaz na něj za nepřípadný.

77. Rovněž k námitce zadavatele o dvojím odeslání námitek uvádím, že v situaci, kdy prvně podané námitky proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější ze dne 10. 7. 2013 v 14:52 hodin prostřednictvím navrhovatelova právního zástupce, tj. připojený dokument námitek, byly řádně podány, doručeny a podepsány, nemůže druhé rovněž bezvadné podání téhož obsahu způsobovat tytéž právní účinky, jako jejich podání první. Povinnost (ať už jakýmkoli způsobem) vypořádat námitky stěžovatele je zákonem vázána vždy ke konkrétnímu (bezvadně učiněnému) právnímu úkonu, resp. jednání. Dvojí učinění téhož právního jednání nečiní z jeho právního jednání dvojí různé jednání. To samozřejmě nic nevypovídá o situaci, pokud by první jednání bylo učiněno vadně. To se ovšem v posuzovaném případě nestalo. Zadavateli proto začala plynout lhůta pro vyřízení námitek jejich prvním doručením e-mailem dne 10. 7. 2013.

78. Dále k tomu uvádím, že navrhovatel učinil dvě „podání“ (ve smyslu dvojího doručení), avšak tato „podání“ měla tentýž obsah, tudíž se jednalo o jeden právní úkon ve smyslu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „zákon č. 40/1964 Sb.“), jež byl účinný v době podání námitek navrhovatelem. Podle § 34 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. E-mail s námitkou ze dne 10. 7. 2013 v 14:52 obsahoval přílohu nazvanou „námitka proti rozhodnutí o výběru NN.pdf“, přičemž obsah vůle navrhovatele z ní byl zcela zřejmý, a proto druhé „podání“ totožných námitek je v tomto případě opětovným projevem vůle nevyvolávajícím však žádné další či jiné právní následky (účinky).

79. Vzhledem k výše uvedenému považuji závěr Úřadu, že zadavatel byl povinen podané námitky řádně přezkoumat a ve lhůtě podle § 111 odst. 1 zákona navrhovateli odeslat rozhodnutí o podaných námitkách, za správný a zákonný, neboť již námitky doručené e-mailem byly podány řádně a včas v souladu se zákonem.

80. Nadto blíže doplňuji, že lze souhlasit s tvrzením zadavatele, že k druhému přípisu navrhovatele, resp. k druhému „podání“ námitek nelze přihlížet, a to ani v případě, že by byl tento druhý úkon perfektní, neboť jak jsem již uvedl výše, námitky podané prostřednictvím e-mailu ze dne 10. 7. 2013 v 14:52 byly podány řádně a včas, tudíž byl zadavatel oprávněn nezabývat se námitkami podanými následně prostřednictvím datové schránky. V této souvislosti ještě doplňuji, že lze souhlasit se zadavatelem i v tom, že učiní-li někdo obsahově totožný právní úkon k uplatnění svého práva dvakrát po sobě, je možné přihlédnout pouze k jednomu takto učiněnému úkonu, a to takovému, který byl učiněný v čase jako první.

81. Jen pro úplnost uvádím, že předmětem přezkumu není skutečnost, zda námitky navrhovatele splňovaly náležitosti vyplývající z § 110 odst. 7 zákona, což ovšem zadavatel nikterak nenamítá, nýbrž zda námitky byly podepsány řádně a v souladu se zákonem.

82. Námitku rozkladu, že námitky navrhovatele podané prostřednictvím jeho právního zástupce e-mailem nebyly podepsány v souladu se zákonem, neboť vlastní datová zpráva nebyla podepsána uznávaným elektronickým podpisem, resp. úkon sám nebyl řádně podepsán, neboť text námitek ve formátu PDF byl podepsán dovnitř dokumentu, považuji vzhledem k výše uvedenému za nedůvodnou. Co se týká elektronického podpisu, odkazuji na bod 69 a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí, kde jsem se v podrobnostech zabýval náležitostmi elektronického podpisu ve smyslu zákona o elektronickém podpisu.

83. K námitce zadavatele, že se Úřad nevypořádal s jeho argumentací, zejména s tvrzenou povahou úkonu podání námitek, uvádím následující. K povaze právní úpravy námitek obsažených v Hlavě I Části páté zákona (dále jen „právní úprava námitek“) předně sděluji, že Úřad v bodu 97. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že vzhledem k tomu, že zadavatel pochybil již při zpracování zadávací dokumentace a Úřad jako opatření k nápravě postupu zadavatele zrušil zadávací řízení veřejné zakázky, tak proto považoval za nadbytečné zabývat se ostatními argumenty účastníků správního řízení.

84. Nadto dodávám, že právní úprava námitek vychází z obecných požadavků na přezkumný proces v rámci zadávání veřejných zakázek, který je obsažen ve směrnici Rady 89/665/EHS ze dne 21. 12. 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce a směrnice Rady 92/13/EHS ze dne 25. 2. 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací. Institut námitek je prostředkem ochrany dodavatelů proti nesprávnému či nezákonnému postupu zadavatele a zároveň prostředkem ke zjednání nápravy přímo u zadavatele bez potřeby správního řízení.

85. V souvislosti s touto námitkou zadavatel vyjádřil pochybnost, zda je zákon výlučnou právní úpravou k podání námitek nebo úpravou speciální či doplňující. K tomu uvádím, že právní vztah mezi zadavatelem a dodavatelem, resp. vybraným uchazečem je primárně vztahem soukromoprávním, jak judikoval i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí č. j. 1 Afs 57/2013 – 39 ze dne 7. 8. 2013, přičemž proces zadávání veřejné zakázky podle zákona je vysoce formalizovaným procesem, a proto vztahy vznikající při zadávání veřejné zakázky mezi zadavatelem a dodavatelem se řídí zásadně zákonem a podpůrně se použije zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Zákon č. 40/1964 Sb. byl nahrazen od 1. 1. 2014 občanským zákoníkem.

86. Podle § 17 písm. m) zákona je zadávání závazný postup zadavatele podle tohoto zákona v zadávacím řízení, jehož účelem je zadání veřejné zakázky, a to až do uzavření smlouvy nebo do zrušení zadávacího řízení.

87. K námitce zadavatele, že odmítnutí námitek není rozhodnutím o nich, a proto není nutné odmítnutí učinit ve lhůtě podle zákona, uvádím následující. Prvně podané námitky, tj. podané prostřednictvím e-mailu byly učiněny v souladu s § 110 odst. 7 zákona, a proto zadavatel nebyl oprávněn tyto námitky odmítnout, nýbrž byl povinen o nich rozhodnout v souladu s ustanovením § 111 zákona. Přitom není v případě tohoto správního řízení vůbec nijak významné, zda odmítnutí námitek je rozhodnutím o nich či nikoliv. Tuto námitku rozkladu proto považuji za neopodstatněnou.

88. K námitce rozkladu, že je nezbytné o odmítnutí bezodkladně navrhovatele písemně informovat, přičemž termín bezodkladně je nutné vykládat v co nejširším možném světle v souladu s rozhodovací praxí Úřadu a soudů, uvádím následující. S pojmem ‚bezodkladně‘ se Úřad zabýval v bodu 110. odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž uvedl, že se jedná o neurčitý právní pojem, který musí být vykládán v souladu s dalšími lhůtami týkajícími se vyřízení námitek.

89. Nadto odkazuji na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2484/2012 ze dne 10. 12. 2013 ze kterého vyplývá, že pojem ‚bezodkladně‘ či ‚bez zbytečného odkladu‘ „neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat.  Jde tak o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu (…) a dále že „jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu (tedy „ad hoc“) v závislosti od účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout“. Dále analogicky z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Afs 20/2010 – 78 ze dne 12. 8. 2010 vyplývá, že pojem ‚bezodkladně‘ by měl být chápán ve smyslu v co nejkratší lhůtě, jelikož „neurčitý právní pojem „bez zbytečného odkladu“ (případně „bezodkladně“) dává správním orgánům prostor pro vlastní posouzení délky lhůty, je však zřejmé, že rozhodnutí musí být vydáno v co nejkratším časovém úseku (…) “.

90. S ohledem na výklad pojmu ‚bezodkladně‘ Nejvyšším správním soudem, považuji závěr Úřadu, že při jeho výkladu je nutné vycházet z lhůty pro vyřízení námitek zakotvené v § 111 odst. 1 zákona a z lhůty pro podání zakotvené v ustanovení § 114 zákona, za správný a učiněný v souladu se zákonem. Podotýkám však, že tato námitka rozkladu je neopodstatněná, neboť jsem výše dospěl k závěru, že Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když posoudil první podání námitek jako podání řádné a včasné, u nějž se tedy neuplatní „odmítnutí“, a tedy ani nebylo třeba dojít k výkladu pojmu „bezodkladně“ v podmínkách zadávacího řízení veřejné zakázky.

91. K námitce zadavatele, že Úřad zcela formalisticky a navzdory logice odděluje zadávací dokumentaci od ostatních zadávacích podmínek a reality v provozování plynových kotelen, uvádím, že zadávací dokumentace je součástí zadávacích podmínek. Pojem zadávací podmínky je hyperonymem ve vztahu k zadávací dokumentaci, tj. zadávací podmínky jsou slovním spojením významově nadřazeným zadávací dokumentaci, a proto není možné oddělovat či neoddělovat zadávací dokumentaci od ostatních zadávacích podmínek, jelikož se jedná o pojmy, které spolu úzce souvisí.

92. Podle § 17 písm. l) zákona jsou zadávacími podmínkami veškeré požadavky zadavatele uvedené v oznámení či výzvě o zahájení zadávacího řízení, zadávací dokumentaci či jiných dokumentech obsahujících vymezení předmětu veřejné zakázky.

93. Podle § 44 odst. 1 zákona je zadávací dokumentace soubor dokumentů, údajů, požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky. Za správnost a úplnost zadávacích podmínek odpovídá zadavatel. Zadávací dokumentace je tedy stěžejním podkladem pro zpracování nabídek.

94. Úřad ve svých úvahách vycházel z dokumentace o veřejné zakázce, zejména ze zadávací dokumentace, z dodatečných informací a z protokolu o dokončení posouzení a hodnocení nabídek ze dne 29. 5. 2013. Úřad tedy v souladu se zásadou materiální pravdy, jež představuje jednu ze základních zásad správního řízení, zjistil stav věci tak, že o něm nejsou dány důvodné pochybnosti, a proto považuji námitku, že Úřad formalisticky a navzdory logice odděluje zadávací dokumentaci od ostatních zadávacích podmínek a reality v provozování plynových kotelen, za nedůvodnou.

95. Pokud zadavatel v této souvislosti namítá, že Úřad formalisticky pojal výklad vytržené části zadávací dokumentace a nutí zadavatele popisovat „každý šroubek“ plynové kotelny, aby dostál neměnné mechanicky aplikovatelné transparentnosti zadávacího řízení, pak k tomu uvádím, že podle § 44 odst. 1 zákona je tím kdo odpovídá za správnost a úplnost zadávacích podmínek právě zadavatel.

96. K tomu odkazuji na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které vyplývá, že „jsou-li zadávací podmínky natolik nejasné, že objektivně připouštějí rozdílný výklad ohledně zadavatelových požadavků na zpracování nabídek či následně konkrétního způsobu hodnocení nabídek, je postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky fakticky nekontrolovatelným; to vylučuje, aby byla dodržena zásada transparentnosti zadávacího řízení (…)“ (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 87/2008 – 234). Jak jsem již zmínil výše, o nejasnosti zadávacích podmínek svědčí četné dodatečné informace uchazečům o veřejnou zakázku. Zadávací dokumentace musí být transparentní, srozumitelná a dostatečně konkrétní, což vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 86/2008 - 222 ze dne 25. 3. 2009, jak uvedl Úřad v bodu 84. odůvodnění napadeného rozhodnutí.

97. Vzhledem k tomu, že zadavatel v čl. 7 zadávací dokumentace nevymezil dostatečně konkrétně, jakým způsobem mají uchazeči o veřejnou zakázku stanovit dílčí hodnotící kritérium ‚rychlost dodání oběhového čerpadla‘, a zároveň v rámci dílčího hodnotící kritéria ‚cena jednoho oběhového čerpadla‘ nespecifikoval dostatečně přesně, jaký typ oběhového čerpadla mají uchazeči o veřejnou zakázku ocenit, Úřad rozhodl, že zadavatel nedodržel postup stanovený v § 44 odst. 1 zákona v návaznosti na § 6 zákona. Tento závěr Úřadu považuji za správný a učiněný v souladu se zákonem a správním řádem, přičemž Úřad ve svých úvahách vycházel ze zjištěného stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 3 správního řádu.

98. S tím souvisí i námitka zadavatele, že výrok I. napadeného rozhodnutí je postaven na nesprávném právním posouzení, neboť v zadávací dokumentaci bylo dle zadavatele zcela konkrétně označeno, o jakou soustavu plynových kotelen se jedná a kde se tato soustava nachází. K tomu uvádím, že Úřad v bodě 93. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že lze dovodit, že zadávací podmínky nebyly dostatečně konkrétní, jelikož neobsahovaly přesný typ oběhového čerpadla, ani kam má být doručeno, a proto zadavatel obdržel vzájemně neporovnatelné nabídky.

99. K tomu uvádím, že v čl. 2.3 zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že místem plnění veřejné zakázky je Praha 4, což je dostačující informace z hlediska úplnosti zadávacích podmínek, nikoliv však z hlediska posouzení určitosti dílčího hodnotícího kritéria ‚rychlost dodání oběhového čerpadla‘. K tomu, aby uchazeči o veřejnou zakázku mohli ve své nabídce uvést rychlost dodání oběhového čerpadla podle čl. 7 zadávací dokumentace, museli znát přesné místo plnění veřejné zakázky, kam má být oběhové čerpadlo doručováno, i s ohledem na skutečnost, že Praha 4 má rozlohu přibližně 24 km². Tím, že zadavatel nespecifikoval dostatečně přesně, jakým způsobem mají uchazeči toto kritérium stanovit, nedodržel zásadu transparentnosti, a zároveň tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky.

100. Co se týká dílčího hodnotícího kritéria ‚rychlost dodání oběhového čerpadla‘, tak uvádím, že zadávací podmínky musejí být zcela jednoznačné. V případě hodnotícího kritéria ‚rychlost dodání oběhového čerpadla‘ zadávací podmínky nebyly zcela jednoznačné, v důsledku čehož byl výklad uchazečů různý. Ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky je v tom, že někteří (potenciální) uchazeči nabídku vůbec nepodali, neboť nevěděli, kam má být předmět plnění veřejné zakázky dodán, nebo že nabídku podali, ale hodnocené kritérium ‚rychlost dodání oběhového čerpadla‘ v nabídce zpracovali neporovnatelně ve vztahu k jiným nabídkám. Nejednoznačné stanovení dílčího hodnotícího kritéria ‚rychlost dodání oběhového čerpadla‘ mohlo způsobit nemožnost určitým (i potenciálním) uchazečům podat nabídky v zadávacím řízení z důvodu, že zadavatel nastavil nejednoznačná hodnotící kritéria umožňující vícerý výklad. V zadávací dokumentaci nebylo zcela jasně stanoveno, zda předmět plnění veřejné zakázky, tj. oběhové čerpadlo je nutné dovézt na hranice obvodu Praha 4, nebo zda postačuje mít jej na skladě v Praze 4 atd. Dospěl jsem tedy k závěru, že hodnotící kritérium ‚rychlost dodání oběhového čerpadla‘ byl způsobilý potenciální uchazeče od podání nabídky odradit, a proto považuji tuto námitku zadavatele za nedůvodnou.

101. S tím souvisí i námitka zadavatele týkající se nepřiléhavého použití vzorce výpočtu rychlosti Úřadem v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož dle zadavatele by použití takového vzorce vyřadilo navrhovatele, neboť navrhovatelem tvrzená rychlost dodání oběhového čerpadla za 0 minut by ve vzorci způsobila vždy výsledek 0, ke které uvádím následující. Úřad se v bodu 88. odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval dílčím hodnotícím kritériem „rychlost dodání oběhového čerpadla“, přičemž vycházel z úvahy, že ke stanovení rychlosti dodání je nutné znát dráhu, resp. místo či vzdálenost kam má být oběhové čerpadlo dodáno. Úřad při této úvaze vycházel z fyzikálního vzorce pro pohyb těles, přičemž uvedený vzorec Úřad nepoužil z důvodu výpočtu skutečných hodnot, tj. pro výpočet fyzikální veličiny času, nýbrž pro názorný příklad, že není možné stanovit hodnotící kritérium rychlost dodání oběhového čerpadla, aniž by uchazeči o veřejnou zakázku znali, kam přesně má být oběhové čerpadlo dodáno. K tomu však Úřad zároveň uvedl, že ke stanovení hodnotícího kritéria rychlost dodání oběhového čerpadla, je nezbytná znalost typu čerpadla, které má být dodáno. Úvaha Úřadu je tedy správná, nesprávné však bylo zpracování zadávací dokumentace, jež umožnilo výklad uchazeče, který vedl k rychlosti dodání oběhového čerpadla za 0 minut. Vzhledem k výše uvedenému považuji tuto námitku za nedůvodnou.

102. K dílčímu hodnotícímu kritériu ‚cena jednoho oběhového čerpadla‘ sděluji, že Úřad v bodě 90. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že z dodatečných informací vyplývá, že zadávací dokumentace neobsahovala nezbytnosti nutné pro zpracování nabídek, jelikož ani po zodpovězení dodatečných otázek, uchazeči nepodali vzájemně porovnatelné nabídky. Tento závěr Úřadu považuji za správný a učiněný v souladu se zákonem, neboť z dokumentace o veřejné zakázce vyplývá, že uchazeči požadovali četné dodatečné informace k zadávacím podmínkám, z čehož je možné dovodit, že uchazeči měli nejasnosti týkající se zadávací dokumentace.

103. Z protokolu o dokončení posouzení a hodnocení nabídek ze dne 29. 5. 2013 vyplývá, že zadavatel obdržel téměř neporovnatelné nabídky, neboť v rámci dílčího hodnotícího kritéria ‚cena jednoho oběhového čerpadla‘ uchazeči uvedli ceny za čerpadla DN 100 a DN 200 v rozmezí 8 600 Kč až 169 498 Kč, což podporuje závěr, že zadavatel nevymezil dostatečně jasně a v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky informace týkající se tohoto dílčího kritéria, resp. vymezil toto dílčí kritérium takovým způsobem, který vedl uchazeče k podání vzájemně neporovnatelných nabídek, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

104. K uložení pokuty uvádím, že vzhledem k tomu, že se zadavatel dopustil správního deliktu, byla mu uložena pokuta ve výši 15 000 Kč. Sankci za spáchání správních deliktů lze chápat jako právní následek porušení zákona, který pro zadavatele znamená určitou majetkovou újmu, jejímž účelem je působit na pachatele správního deliktu takovým způsobem, aby se již v budoucnosti nedopouštěl protiprávního jednání.

105. V prvé řadě uvádím, že Úřad v bodu 137. odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že přihlédl při stanovení výše pokuty k ekonomické situaci zadavatele, neboť vycházel z účetní závěrky zadavatele za rok 2012, ze které vyplývá, že v roce 2012 zadavatel vykázal tržby ve výši 122 454 000 Kč. Následně Úřad konstatoval, že stanovenou pokutu ve výši 15 000 Kč nelze považovat za likvidační.

106. Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty zadavateli, který je právnickou osobou, přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

107. Úřad při zvažování výše pokuty zohlednil zejména závažnost správního deliktu, a to že zadavatel nepostupoval v souladu se zákonem, když námitky navrhovatele nevyřídil podle § 111 odst. 1 zákona, čímž naplnil skutkovou podstatu závažného správního deliktu spočívajícího v nevyřízení námitek v souladu se zákonem.

108. Úřad dále přihlédl k následkům spáchání správního deliktu, neboť tím, že zadavatel nerozhodl o námitkách navrhovatele způsobem uvedeným v § 111 odst. 1 zákona, zadavatel nedodržel zákonný postup, který navrhovatel legitimně očekával. Z hlediska okolností spáchání správního deliktu Úřad shledal jako polehčující okolnost, že se zadavatel k námitkám navrhovatele věcně vyjádřil.  

109. Úřad rovněž přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Při stanovení výše pokuty vzal tedy Úřad v úvahu i finanční možnosti zadavatele a stanovenou pokutu posoudil vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel disponuje, přitom zpravidla vychází z výše rozpočtu, resp. z výše příjmů zadavatele. Jedná se tedy o běžnou praxi a v posuzovaném případě nelze považovat pokutu uloženou ve výši 15 000 Kč ve vztahu k vykázaným tržbám za rok 2012, za nepřiměřenou. Nadto doplňuji, že z účetních závěrek zadavatele za roky 2013 a 2014 dostupných na webových stránkách zadavatele (http://www.4-energeticka.cz) vyplývá, že v roce 2013 zadavatel vykázal tržby za prodej vlastních výrobků a služeb ve výši 139 546 000 Kč a v roce 2014 zadavatel vykázal tržby za prodej vlastních výrobků a služeb ve výši 119 121 000 Kč, proto uložená pokuta nemůže být považována za likvidační či nepřiměřenou.

110. Podle § 121 odst. 3 zákona (účinného v době, kdy byl zadavatel povinen rozhodnout o námitkách) odpovědnost zadavatele za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán.

111. Podle § 121 odst. 3 zákona (účinného od 6. 3. 2015) odpovědnost zadavatele za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

112. V návaznosti na čl. 40 odst. 6 listiny základních práv a svobod konstatuji, že v případě správního trestání je nutné zohlednit příznivější právní úpravu pro zadavatele. Z tohoto důvodu Úřad vycházel při posuzování odpovědnosti zadavatele za správní delikt z ustanovení zákona ve znění zákona č. 40/2015 Sb., tedy z právní úpravy příznivější. Proto jsem ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. Úřad se o možném spáchání správního deliktu dozvěděl z dokumentace o veřejné zakázce doručené Úřadu dne 16. 8. 2013. Ke spáchání správního deliktu došlo neodesláním rozhodnutí o námitkách doručených zadavateli dne 10. 7. 2013, přičemž zadavatel byl povinen o nich rozhodnout do 10 dnů od jejich obdržení. Správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S482/2013/VZ bylo zahájeno na návrh dne 5. 8. 2013 a rozšířené z moci úřední dne 23. 1. 2014. Z uvedených údajů vyplývá, že v posuzované veřejné zakázce odpovědnost zadavatele za spáchaný správní delikt nezanikla.

113. Závěrem konstatuji, že rozklad obsahuje pouze argumenty, které již byly vzneseny ve správním řízení vedeném Úřadem, přičemž Úřad se s nimi vypořádal již v napadeném rozhodnutí. V této souvislosti rovněž doplňuji, že jsem přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a dospěl jsem k závěru, že Úřad zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v zákonném rozsahu. Rozklad tedy nepřináší žádnou novou právní argumentaci, na základě níž by bylo možné dospět k odlišnému právnímu posouzení věci.

VII. Závěr

114. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, když posoudil případ ve všech jeho vzájemných souvislostech a zhodnotil veškeré podklady rozhodnutí, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu.

115. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

 

Poučení

 

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 4 téhož zákona nelze dále odvolat.

 

 

otisk úředního razítka

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

 

 

Obdrží:

1. 4-Energetická a.s., Táborská 350/32, 140 45 Praha 4 – Nusle

2. JUDr. Vladimír Tögel, advokát, Ostrovského 253/3, 150 00 Praha 5 – Smíchov

3. ERDING, a.s., Zaoralova 2058/5, 628 00 Brno

 

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1]Pokud je v rozhodnutí uveden odkaz na zákon, jedná se vždy o znění účinné ke dni zahájení šetřeného zadávacího řízení ve smyslu ust. § 26 zákona v návaznosti na ust. § 158 odst. 1 a 2 zákona, není-li uvedeno jinak.

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz