číslo jednací: S0262/2015/VZ-14968/2015/521/OPi

Instance I.
Věc Vypracování znaleckého posudku – posouzení vybraných veřejných zakázek zadaných LČR, s.p. v oblasti ICT
Účastníci
  1. Lesy České republiky, s.p.
Typ správního řízení Veřejná zakázka
Typ rozhodnutí § 120 odst. 1 písm. e) zákona č. 137/2006 Sb.
Rok 2015
Datum nabytí právní moci 8. 7. 2015
Dokumenty file icon 2015_S0262.pdf 511 KB
  • Č. j.: ÚOHS-S0262/2015/VZ-14968/2015/521/OPi

 

19. června 2015

 

 

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném z moci úřední dne 4. 5. 2015, jehož účastníkem je

 

  • zadavatel – Lesy České republiky, s.p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové,

 

ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. e) citovaného zákona o veřejných zakázkách zadavatelem – Lesy České republiky, s.p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové – při zadávání veřejné zakázky „Vypracování znaleckého posudku – posouzení vybraných veřejných zakázek zadaných LČR, s.p. v oblasti ICT“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 26. 3. 2013 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne  27. 3. 2013 pod ev. č. zakázky 346591, přičemž oznámení o zrušení zadávacího řízení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 3. 7. 2013,

 

rozhodl takto:

I.

Zadavatel – Lesy České republiky, s.p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové – se dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. e) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nepostupoval v souladu s § 84 odst. 2 písm. e) citovaného zákona o veřejných zakázkách, když zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku „Vypracování znaleckého posudku – posouzení vybraných veřejných zakázek zadaných LČR, s.p. v oblasti ICT“ zadávanou v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 26. 3. 2013 a ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne  27. 3. 2013 pod ev. č. zakázky 346591, přičemž oznámení o zrušení zadávacího řízení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 3. 7. 2013, aniž by v rozhodnutí ze dne 2. 7. 2013 o jejím zrušení uvedl důvody hodné zvláštního zřetele, které se vyskytly v průběhu zadávacího řízení a pro které nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval.

 

II.

Za spáchání správního deliktu uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se zadavateli – Lesy České republiky, s.p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové – ukládá podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů,

 

pokuta ve výši 12 000,-  (dvanáct tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

 

Odůvodnění

I. ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1.Odesláním oznámení o zahájení otevřeného řízení do Věstníku veřejných zakázek zadavatel – Lesy České republiky, s.p., IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové (dále jen „zadavatel“) – podle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), zahájil dne 26. 3. 2013 zadávací řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Vypracování znaleckého posudku – posouzení vybraných veřejných zakázek zadaných LČR, s.p. v oblasti ICT“. Oznámení o zakázce bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 27. 3. 2013 pod ev. č. zakázky 346591, přičemž oznámení o zrušení zadávacího řízení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 3. 7. 2013 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.Zadavatel se ve smyslu § 151 zákona nechal při výkonu práv a povinností souvisejících se zadávacím řízením zastoupit společností ROPRO a.s., IČO 27888941, se sídlem Masarykova 1688/49, 400 01 Ústí nad Labem[1].

3.Předmětem plnění veřejné zakázky dle čl. 3.3. zadávací dokumentace je ‚vypracování nezávislého písemného znaleckého posudku, jehož předmětem bude posouzení následujících veřejných zakázek, zadaných zadavatelem, tj. Lesy České republiky, s.p.:

 

Interní ev.č. VZ

Ev.č. VZ ve Věstníku VZ

Smluvní partner (v soutěži o návrh autor vybraného návrhu)

Název VZ (druh zadávacího řízení)

1.

2008/184

60023478

dynn a. s.

Poskytovatel služeb IS/ICT pro Lesy České republiky, s.p. (soutěž o návrh)

2.

2008/185

60023479

TIME IMPORT a.s.

Systémový integrátor IS/ICT pro Lesy České republiky, s.p. (soutěž o návrh)

3.

2009/093

60035342

TIME IMPORT a.s.

Systémový integrátor IS/ICT pro Lesy České republiky, s.p. (jednací řízení bez uveřejnění, dále jen „JŘBU“)

4.

2009/094

60035276

dynn a.s.

Poskytovatel služeb IS/ICT pro Lesy České republiky, s.p. (JŘBU)

5.

2009/109

60036228

dynn a.s.

Úprava modulu DMS pro datové schránky (JŘBU)

6.

2011/083/1

60062137

dynn a.s.

Rozšíření počtu výkazů MIS a změna rozsahu MIS – oblast obchodu (JŘBU)

7.

2011/083/2

60062129

dynn a.s.

Úprava reportu v DMS (JŘBU)

8.

2011/083/3

60062132

dynn a.s.

Garantované úložiště dat pro dokumenty ukládané do DMS včetně migrace dat (JŘBU)

9.

2011/083/4

60062131

dynn a.s.

Zvýšení úrovně zabezpečení kopií dokumentů v DMS (JŘBU)

10.

2011/083/5

60062139

dynn a.s.

Off-line klient DMS (Desktop Integration Suite) (JŘBU)

11.

2011/083/6

60062140

dynn a.s.

Převod přístupových práv k dokumentu v DMS (JŘBU)

12.

2011/083/7

60062141

dynn a.s.

Report nad WF procesem DMS, sledování, přiřazování a vyřizování faktur (JŘBU)

13.

2011/083/8

60062144

dynn a.s.

Informace o všech dokumentech stejného typu uložených v DMS (JŘBU)

14.

2011/083/9

60062145

dynn a.s.

Filtrování a export dokumentů v DMS dle zadaných kritérií (JŘBU)

15.

2011/083/10

60062146

dynn a.s.

Portál – Objednávkový systém semenářského závodu (JŘBU)

16.

2011/083/11

60062147

dynn a.s.

Portál – migrace webu „parcour.cz“ do prostředí LČR (JŘBU)

17.

2011/083/12

60062149

dynn a.s.

Portál – migrace webu „kladska.com“ do prostředí LČR (JŘBU)

18.

2011/084/1

60062432

TIME IMPORT a.s.

Úprava integrační platformy – rozhraní a výkazy MIS (JŘBU)

19.

2011/084/2

60062476

TIME IMPORT a.s.

Úprava integrační platformy – rozhraní pro Portál LČR (JŘBU)

20.

2011/084/3

60062488

TIME IMPORT a.s.

Rozšíření projektu Bezpečnost IS/ICT (JŘBU)

21.

2011/084/4

60062479

TIME IMPORT a.s.

Rozšíření projektu Bezpečnost na úrovni OldM a jeho integrace (JŘBU)

22.

2011/094

60064502

TIME IMPORT a.s.

Rozšíření projektu Systémová integrace IS/ICT (JŘBU)

23.

2011/150

215456

TIME IMPORT a.s.

Servisní služby – integrační platforma (JŘBU)

24.

2011/151

215444

dynn a.s.

Servisní služby projektu „Poskytovatel služeb IS/ICT“ (JŘBU)

 

Předmětem posudku bude posouzení následujících skutečností:

a)obsah zadání veřejných zakázek (soutěž o návrh):

i)Veřejná zakázka „Poskytovatel služeb IS/ICT pro LČR“

ii)Veřejná zakázka „Systémový integrátor IS/IT pro LČR“

dostatečně konkrétně definují obsah poptávané služby/dodávky;

b)zda předpokládaná hodnota veřejné zakázky 440 mil. Kč odpovídá svým objemem finančních prostředků zadání definovanému dle bodu a) i;

c)zda předpokládaná hodnota veřejné zakázky 210 mil. Kč odpovídá svým objemem finančních prostředků zadání definovanému dle a) ii;

d)zda obsah nabídky vítězné společnosti dynn a.s. v případě veřejné zakázky „Poskytovatel služeb IS/ICT pro LČR“:

i)odpovídá zadání dle a) i,

ii)zda nabízená cena poskytovaných služeb dle zadání veřejných zakázek byla v době uzavření smluv v místě a čase obvyklá ve smyslu zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů;

e)zda obsah nabídky vítězné společnosti TIME IMPORT a.s. v případě veřejné zakázky „Systémový integrátor IS/IT pro LČR“:

i)odpovídá zadání dle bodu a) ii,

ii)zda nabízená cena poskytovaných služeb dle zadání veřejných zakázek byla v době uzavření smluv v místě a čase obvyklá ve smyslu zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů;

f)zda návazné zakázky, uvedené v tabulce výše (bod 3.3 ZD) pod čísly 5 až 22 tabulky, realizované v letech 2009 – 2011 společnostmi dynn a.s., TIME IMPORT a.s.:

i)nemohly být realizovány jinými společnostmi, resp. zda existuje opodstatněný důvod pro to, aby byly realizovány právě těmito společnostmi,

ii)zda nabízená cena poskytovaných služeb v rámci návazných zakázek odpovídá ceně v místě a čase obvyklé,

iii)zda návazné zakázky byly účelné;

g)zda čtyřleté servisní smlouvy (Servisní služby projektu „Poskytovatel služeb IS/ICT“ a„Servisní služby – integrační platforma“) uzavřené v roce 2012 se společnostmi dynn a.s., TIME IMPORT a.s.:

i)nemohly být realizovány jinými společnostmi, resp. zda existuje opodstatněný důvod pro to, aby byly realizovány právě těmito společnostmi,

ii)zda nabízená cena za servisní služby odpovídá cenám v místě a čase obvyklým.

4.Předpokládaná hodnota veřejné zakázky činila 3 000 000,- Kč bez DPH.

5.Dle „Protokolu o otevírání obálek s nabídkami“ ze dne 18. 4. 2013 obdržel zadavatel celkem 10 nabídek.

6.Rozhodnutím ze dne 2. 7. 2013 zadavatel rozhodl podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona o zrušení předmětného zadávacího řízení.

II. POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

7.Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) na základě informací a dokladů, které získal v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S459/2013/VZ, jež bylo zahájeno dne 25. 7. 2013 na základě návrhu na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ze dne 24. 7. 2013 při zadávání předmětné veřejné zakázky a jehož součástí byl rovněž podnět k zahájení správního řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. e) zákona zadavatelem, získal pochybnosti o tom, zda se zadavatel nedopustil při zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. e) zákona, neboť v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S459/2013/VZ Úřad rozhodnutím č. j. ÚOHS-S459/2013/VZ-17917/2014/523/OPi ze dne 26. 8. 2014, které nabylo právní moci dne 16. 9. 2014, uložil zadavateli nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí zadavatele ze dne 2. 7. 2013 o zrušení zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku, neboť zadavatel nedodržel postup stanovený v § 84 odst. 2 písm. e) zákona tím, že zrušil zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku, aniž by v rozhodnutí ze dne 2. 7. 2013 o jejím zrušení uvedl důvody hodné zvláštního zřetele, které se vyskytly v průběhu zadávacího řízení a pro které nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

III. PRŮBĚH SPRÁVNÍHO ŘÍZENÍ

8.S ohledem na shora uvedené pochybnosti oznámil Úřad zadavateli, který je dle § 116 zákona jediným účastníkem správního řízení, přípisem č. j. ÚOHS-S262/2015/VZ-10667/2015/521/OPi ze dne 30. 4. 2015 zahájení správního řízení z moci úřední.

9.Dnem 4. 5. 2015, kdy bylo oznámení o zahájení správního řízení doručeno zadavateli, bylo podle § 113 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), předmětné správní řízení zahájeno.

10.Úřad dále zadavateli usnesením č. j. ÚOHS-S262/2015/VZ-10672/2015/521/OPi ze dne 30. 4. 2015 stanovil lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko.

11.Dne 7. 5. 2015 doručil zadavatel Úřadu prostřednictvím datové schránky své vyjádření z téhož dne. Stejnopis daného vyjádření byl Úřadu doručen rovněž dne 11. 5. 2015 prostřednictvím držitele poštovní licence.

 

Vyjádření zadavatele ze dne 7. 5. 2015

12.Zadavatel ve vyjádření ze dne 7. 5. 2015 předně uvádí, že je přesvědčen o tom, že se správního deliktu nedopustil.

13.K tomu zadavatel doplňuje, že „[r]ozhodnutí zadavatele ze dne 2. 7. 2013 je svou podstatou rozhodnutím, jímž bylo účastníkům zadávacího řízení – uchazečům odňato právo zadávacího řízení se dále účastnit, resp. vyplynula z něho povinnost strpět zrušení zadávacího řízení. Na účinky výroku č. II. rozhodnutí Úřadu ze dne 16. 9. 2014, č. j. ÚOHS-S459/2013/VZ-17917/2014/523/OPi, jímž Úřad zrušil rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení předmětné veřejné zakázky, je tak možno per analogiam legis vztáhnout ustanovení § 99 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění, podle něhož pokud se ruší nebo mění rozhodnutí, jímž byla uložena povinnost (přičemž za takové rozhodnutí je třeba považovat též rozhodnutí, jímž došlo k odnětí práva – argumentum a contrario § 99 odst. 3 zákona), a neodůvodňují-li okolnosti případu jiné řešení, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení (v daném případě rozhodnutí Úřadu ze dne 16. 9. 2014) nastávají ode dne právní moci nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí (v daném případě rozhodnutí zadavatele o zrušení předmětného zadávacího řízení). V daném případě zákon ani Úřad neurčil, k jakému okamžiku nastaly účinky výroku č. II. shora uvedeného rozhodnutí Úřadu ze dne 16. 9. 2014. S ohledem na shora uvedené tedy nutno vyjít ze závěru, že tyto účinky nastaly, a že tedy rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení bylo Úřadem zrušeno, ke dni ‚právní moci‘ rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení, tedy že účinky zrušení zadávacího řízení zadavatelem vůbec nenastaly, resp., že ke zrušení zadávacího řízení zadavatelem, s ohledem na výrok č. II. rozhodnutí Úřadu ze dne 16. 9. 2014, z perspektivy správního řízení zahajovaného Úřadem na základě jeho oznámení datovaného dnem 30. 4. 2015, vůbec nedošlo.

14.V této souvislosti zadavatel s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 17/2009 ze dne 3. 9. 2010 uvádí: „Smyslem (řízení vedoucího k vydání některého z rozhodnutí předvídaných v § 118 zákona a v § 120 zákona) je nastolení podmínek, jež mohou případné zadavatelovo pochybení napravit, a to ve fázi před uzavřením smlouvy (postup podle § 118 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách), a sekundárně pak uložení sankce zadavateli, který při zadávání veřejné zakázky pochybil, a to ve fázi, kdy smlouva již byla uzavřena (postup podle § 120 citovaného zákona).

15.S ohledem na uvedené je zadavatel názoru, že nebyla-li smlouva na plnění předmětu veřejné zakázky dosud uzavřena a Úřad postupoval dle § 118 zákona, pak Úřad nemůže postupovat též dle § 120 zákona.

16.Zadavatel je dále názoru, že zrušení zadávacího řízení učinil oprávněně v souladu se zákonem, neboť důvody hodné zvláštního zřetele byly v šetřeném případě objektivní povahy a stály vně zadavatele, přičemž tyto důvody vyvstaly až po otevírání obálek s nabídkami, které se uskutečnilo dne 18. 4. 2013.

17.Zadavatel se dále vyjadřuje k okolnostem vedoucím ho ke zrušení předmětného zadávacího řízení (postup orgánů činných v trestním řízení týkající se IT zakázek, jejichž znalecké posouzení bylo předmětem plnění šetřené veřejné zakázky; doporučení dozorčí rady zadavatele zrušit zadávací řízení) a dovozuje z nich oprávněnost svého postupu, a to i s ohledem na důvodovou zprávu k zákonu (případná duplicita znaleckého posudku zpracovaného orgány činnými v trestním řízení se znaleckým posudkem zpracovaným na základě předmětného zadávacího řízení).

18.Zadavatel je rovněž přesvědčen, že i za situace, kdy by skutková podstata správního deliktu byla naplněna, nebyl by zadavatel za správní delikt odpovědný, neboť vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil (ve smyslu § 121 odst. 1 zákona).

19.Zadavatel navrhuje, aby bylo předmětné správní řízení zastaveno.

 

Další průběh správního řízení

20.Úřad usnesením č. j.  ÚOHS-S262/2015/VZ-11373/2015/521/OPi ze dne 13. 5. 2015 stanovil zadavateli novou lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy či činit jiné návrhy a vyjádřit v řízení své stanovisko, a to s ohledem na sdělení JUDr. Romana Poláška, advokáta, ev. č. ČAK 02726, TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI advokátní kancelář, s.r.o., IČO 28497333, se sídlem Trojanova 12, 120 00 Praha 2, jemuž bylo adresováno usnesení Úřadu č. j. ÚOHS-S262/2015/VZ-10672/2015/521/OPi ze dne 30. 4. 2015, že po ukončení správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. S459/2013/VZ bylo ukončeno i právní zastoupení zadavatele.

21.Dne 18. 5. 2015 doručil zadavatel z důvodu procesní opatrnosti Úřadu vyjádření z téhož dne obsahově totožné s vyjádřením zadavatele ze dne 7. 5. 2015.

22.Usnesením č. j. ÚOHS-S262/2015/VZ-11988/2015/521/OPi ze dne 20. 5. 2015 Úřad stanovil zadavateli lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Zadavatel se ve lhůtě stanovené Úřadem ani později nevyjádřil.

 

IV. ZÁVĚRY ÚŘADU

23.Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce a vyjádření zadavatele, konstatuje, že se zadavatel při zadávání šetřené veřejné zakázky dopustil správního deliktu. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

 

K otázce postavení zadavatele

24.S ohledem na povahu zadavatele (státní podnik) se Úřad nejprve zabýval otázkou, zda  naplňuje definici zadavatele podle zákona, přičemž k zodpovězení této otázky je nutno vycházet z § 2 odst. 2 písm. d) zákona.

25.Podle § 2 odst. 2 písm. d) zákona je veřejným zadavatelem jiná právnická osoba, pokud

1. byla založena či zřízena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, a

2. je financována převážně státem či jiným veřejným zadavatelem nebo je státem či jiným veřejným zadavatelem ovládána nebo stát či jiný veřejný zadavatel jmenuje či volí více než polovinu členů v jejím statutárním, správním, dozorčím či kontrolním orgánu.

26.Úřad uvádí, že pro konstatování toho, zda je zadavatel veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona, je nezbytné, aby byla splněna podmínka uvedená v bodu 1. daného ustanovení zákona a současně alespoň jedna z podmínek uvedených v bodu 2. tohoto ustanovení zákona.

27.K pojmu „zadavatel veřejné zakázky“ pak Úřad uvádí, že ten je třeba chápat v jeho funkčním smyslu, tzn., že při určení okruhu zadavatelů veřejných zakázek je nezbytné vycházet z účelu zřízení či založení a povahy činnosti určitého subjektu. Pro zodpovězení otázky, zda je či není určitý subjekt veřejným zadavatelem, je nutné především posoudit, zda činnost zadavatele slouží k uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu.

28.Za „uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu“ je pak nutno chápat takové potřeby, které jsou uspokojovány jinak, než dostupností zboží a služeb na trhu anebo které se stát z důvodu obecného, resp. veřejného zájmu, rozhodl poskytovat sám nebo nad kterými si přeje udržet rozhodující vliv. Při posuzování, zda je či není potřeba v obecném, resp. veřejném zájmu nemající průmyslový ani obchodní charakter, musí být vzaty v úvahu relevantní okolnosti převládající v době, kdy byl dotyčný subjekt zřizován (či založen) a podmínky, za nichž vykonává svoji činnost.

29.V šetřeném případě byl zadavatel založen Rozhodnutím ministra zemědělství České republiky o založení č. j. 6677/91-100 ze dne 11. 12. 1991, přičemž základní předmět činnosti zadavatele byl vymezen následovně:

a)spravuje lesní půdní fond a lesní porosty na něm rostoucí (lesy), lesní cesty, provozní budovy, stavby a jiné pozemky sloužící lesnímu hospodářství, které jsou ve vlastnictví nebo užívání České republiky a to podle zákona č. 61/1977 Sb., o lesích a navazujících právních předpisů,

b)prostřednictvím vybraných podnikatelských subjektů, případně ve vlastní režii, zajišťuje provádění činností zabezpečujících optimální plnění všech funkcí lesů,

c)zabezpečuje a kontroluje soulad obecného i podnikatelského užívání spravovaných lesů a jejich infrastruktury s ustanovením zákona o lesích a navazujících právních předpisů,

d)ochrana lesního půdního fondu, lesních porostů a výkon ochranné služby v lesích,

e)výkon odborné správy lesů,

f)lesnickotechnické meliorace, hrazení bystřin a správa určených drobných vodních toků a vodohospodářských děl,

g)myslivost v obhospodařovaných honitbách a rybářství v obhospodařovaných rybářských revírech,

h)investiční výstavba a projekce, oprava a údržba staveb, strojů a zařízení pro zajištění vlastní činnosti,

ch) provoz výpočetního střediska,

i)koncepční i operativní činnost směřující k trvalému zlepšování stavu lesů.

Hlavní předmět činnosti zadavatele byl následně pozměněn, přičemž relevantní v rozhodném období, tj. v období zahájení předmětného zadávacího řízení, je zakládací listina č. j. 213001/2012-MZE-12141 ze dne 20. 11. 2012, v níž byl hlavní předmět činnosti zadavatele vymezen následovně:

  • prostřednictvím vybraných podnikatelských subjektů, příp. ve vlastní režii zajišťuje provádění činností zabezpečujících optimální plnění všech funkcí lesů;
  • výkon veškerých vlastnických práv k majetku státu, ke kterému má státní podnik právo hospodařit s podmínkou souhlasu zakladatele při právních úkonech s určeným majetkem;
  • výkon práva hospodařit k lesům, které jsou ve vlastnictví státu, k nimž má státní podnik Lesy České republiky právo hospodařit;
  • výkon práva hospodařit k ostatnímu movitému a nemovitému majetku, který je ve vlastnictví státu a byl svěřen k plnění jeho úkolů a k provozování nepodnikatelské činnosti s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost;
  • výkon práv a povinností vlastníka lesa podle lesního zákona u lesů, které jsou ve vlastnictví státu a k nimž má podnik právo hospodařit;
  • činnost odborného lesního hospodáře;
  • výkon ochranné služby v lesích.

30.Ze zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“)[2], vyplývá, že zadavatel má stejné povinnosti při hospodaření v lesích jako ostatní vlastníci lesů, kteří hospodaří v soukromých lesích.

31.Oproti vlastníkům soukromých lesů však zadavatel dle § 37 odst. 6 lesního zákona vykonává funkci odborného lesního hospodáře, a to v případech, pokud si vlastník lesa nevybere odborného lesního hospodáře sám a pokud orgán státní správy lesů nerozhodne o pověření jiné právnické nebo fyzické osoby. Je tak zřejmé, že zabezpečení odborné úrovně hospodaření v lese podle lesního zákona (zachování, péče a obnova lesa) představuje činnost vykonávanou ve veřejném zájmu, přičemž zadavatel je povinen dle lesního zákona tuto funkci vykonávat (tj. nesmí odmítnout výkon této funkce) v případech stanovených v § 37 odst. 6 lesního zákona. Lesní zákon neřeší, v jaké míře musí být zadavatel ziskový při výkonu funkce odborného lesního hospodáře či zda vůbec výkon této funkce musí být ziskový.

32.Skutečnost, že zadavatel není v případech předpokládaných v § 37 odst. 6 lesního zákona oprávněn odmítnout výkon funkce odborného lesního hospodáře, značí, že se zadavatel nepohybuje v plně konkurenčním prostředí a že výkonem dané funkce vykonává činnost ve veřejném zájmu. Zadavatel tak vedle své komerční a nekomerční činnosti (např. ochrana lesa, výsadba dřevin, hrazení bystřin, apod.), kterou vykonávají v souladu s lesním zákonem všichni vlastníci lesa, vykonává i činnost odborného lesního hospodáře, která je jednoznačně činností ve veřejném zájmu, a tedy veřejnou službou, kterou by jinak musel vykonávat stát.

33.Z obsahu předmětu činností zadavatele uvedených v zakládací listině zadavatele č. j. 213001/2012-MZE-12141 ze dne 20. 11. 2012, platné v době zahájení předmětného zadávacího řízení (viz výše), taktéž vyplývá, že zadavatel prostřednictvím vybraných podnikatelských subjektů, případně ve vlastní režii, zajišťuje provádění činností zabezpečujících optimální plnění všech funkcí lesů, provádí výkon veškerých vlastnických práv k majetku státu, ke kterému má státní podnik právo hospodařit s podmínkou souhlasu zakladatele při právních úkonech s určeným majetkem, výkon práva hospodařit k lesům, které jsou ve vlastnictví státu, k nimž má státní podnik právo hospodařit, výkon ochranné služby v lesích, apod. Uvedené činnosti nepochybně přesahují rámec „běžného“ podnikání v lesích, které provádějí soukromí vlastníci lesa podle lesního zákona, a které jsou prováděny zejména na základě tržních principů. Tyto činnosti nejsou zaměřeny pouze na plnění ekonomické funkce lesa, ale i na funkce ochrany lesa, funkce kontrolní a funkce vedoucí k zabezpečení optimálního fungování lesa a jeho obnovy, přičemž uvedené lze taktéž dovodit i ze statutu zadavatele[3] ze dne 10. 9. 2013, v němž je v čl. 3 stanoveno, že hlavní předmět činnosti zadavatele se řídí „ustanoveními zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), kterým se rozumí zejména řádné obhospodařování lesního majetku ve vlastnictví státu, jeho zachování, zušlechťování a rozvoj.“ a v čl. 4.3 pak dále, že hlavní činnost zadavatele je „zaměřena na zachování lesa, jeho ochranu a péči o něj jako o národní bohatství, na plnění všech funkcí lesa a na podporu trvale udržitelného hospodaření v něm.

34.Výše uvedené tedy rovněž nasvědčuje tomu, že zadavatel vykonává činnosti, které běžně nevykonávají ostatní soukromí vlastníci lesa a které jsou činnostmi ve veřejném zájmu.

35.K tomu Úřad doplňuje, že z judikatury Soudního dvora EU[4] (dříve Evropský soudní dvůr) lze dovodit, že v případě, kdy určitý subjekt vykonává částečně činnost sloužící k uspokojování potřeb veřejného zájmu a současně i jinou běžnou obchodní činnost, je považován za zadavatele veřejných zakázek v plném rozsahu své činnosti. Jinými slovy pro posouzení, zda subjekt splňuje dotčenou podmínku, není rozhodující poměr rozsahu činností, které subjekt vykonává ve veřejném zájmu a ostatních jeho činností, které nejsou poskytovány ve veřejném zájmu. Subjekt musí být považován za zřízený (či založený) za účelem uspokojování potřeb ve veřejném zájmu i v případě, kdy jeho činnost související s uspokojováním potřeb ve veřejném zájmu tvoří třeba i jen relativně malou část jeho celkové činnosti, kterou vykonává.

36.K zodpovězení otázky postavení zadavatele jako veřejného zadavatele, resp. k pojmu „uspokojování potřeb veřejného zájmu“, lze taktéž odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, kdy tento v rozsudku sp. zn. 1 Afs 98/2010 ze dne 31. 5. 2011 mj. judikoval, že veřejný či obecný zájem je možno chápat „jako protiklad zájmů soukromých, od nichž se odlišuje tím, že okruh osob, jimž takový zájem svědčí, je vždy neurčitý“, přičemž současně dospěl k závěru, že „[v] případě Lesů ČR, s. p., pak nemůže být pochyb o tom, že svou činností potřeby ve veřejném, resp. obecném zájmu, uspokojují. Soud zde sice musí dát za pravdu stěžovateli v tom, že jak krajský soud, tak žalovaný ve svých rozhodnutích při posuzování předmětu činnosti Lesů ČR, s. p., poukazují především na předmět činnosti tohoto subjektu, jak byl definován v rozhodnutí ministra zemědělství z 11. 12. 1991, ačkoli sám krajský soud ve svém rozsudku uvádí, že rozhodnutím z 12. 8. 1997 byl hlavní předmět podnikání Lesů ČR, s. p., vymezen nově. Nicméně i na takto nově vymezený předmět činnosti, či alespoň některé jeho oblasti, nelze nahlížet jinak než jako na uspokojování potřeb ve veřejném, resp. obecném zájmu. Nově byl totiž hlavní předmět podnikání tohoto subjektu vymezen mj. také jako: ‚výkon práva hospodaření k lesům, které jsou ve vlastnictví státu, k nimž má státní podnik Lesy České republiky právo hospodaření, výkon hospodaření k ostatnímu movitému a nemovitému majetku, který je ve vlastnictví státu a byl svěřen k plnění jeho úkolů, […] činnost odborného lesního hospodáře, výkon ochranné služby v lesích, provádění činností zabezpečujících optimální plnění všech funkcí lesů, […] koncepční i operativní činnost směřující k trvalému zlepšování stavu lesů, práce spojené se zajištěním uchování genových zdrojů lesních dřevin…‘ apod.

37.Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku dále judikoval, že „Lesy ČR, s.p., svou činností jednak hospodaří se státním majetkem a spravují ho, což už samo o sobě by mělo být považováno za předmět veřejného, resp. obecného zájmu, jednak je jejich činnost zacílena přímo na správu lesů, nikoli přitom pouze lesů jakožto lesních porostů, ale dokonce celých lesních ekosystémů. Protože jsou pak lesy podstatnou složkou životního prostředí a přírodního bohatství České republiky a plní nezastupitelnou roli v globálním ekosystému, je jejich správa a obhospodařování nepopiratelně také předmětem obecného a celospolečenského zájmu.

38.U posouzení, zda potřeby veřejného zájmu nemají obchodní či průmyslovou povahu, pak soud dospěl k závěru, že „při zakládání Lesů ČR, s.p., bylo jasně deklarováno, že ty se svou činností mají podílet na uspokojování potřeb veřejného zájmu, když je předmětem jejich činnosti jednak hospodaření s majetkem státu, jednak péče o les za účelem zabezpečení plnění jeho funkcí v životním prostředí. Ze zmiňovaných zakládacích dokumentů či statutu podniku rovněž nevyplývá, že Lesy ČR, s.p., by byl založeny primárně za účelem vytváření zisku. Tyto závěry ve vztahu k soudobě vykonávané činnosti Lesů ČR, s. p., potvrzují také deklarace samotného podniku vyjádřené např. v jeho lesnické strategii. Jak navíc vyplývá ze zákona o lesích, Lesy ČR, s.p., jsou omezeny co do nakládání s předmětem svého podnikání, tj. se stáními lesy. Nejenže k právním úkonům, kterými se nakládá se státními lesy, je potřeba předběžný souhlas Ministerstva zemědělství (§ 4), ale některé dispozice se státními lesy jsou zákonem vyloučeny úplně (§ 5)“, a současně, že „lesní zákon Lesům ČR, s.p., výslovně přiznává zcela specifické postavení typicky v případě výkonu činnosti odborného lesního hospodáře. Jak vyplývá z § 37 odst. 6 lesního zákona, Lesy ČR, s.p., vykonávají funkci odborného lesního hospodáře pro lesy, pro které jsou zpracovány osnovy, tedy pro lesy o výměře menší než 50 ha, nevybere-li si sám vlastník lesa jiného odborného lesního hospodáře nebo nepověří-li jiného odborného lesního hospodáře orgán státní správy lesů. Podle odst. 7 téhož ustanovení náklady na tuto činnost Lesů ČR, s.p., nese stát. Ačkoli tak činnost lesního hospodáře mohou vykonávat a vykonávají také jiné subjekty, zákon přímo Lesům ČR, s.p., vyhrazuje zvláštní postavení, když jim svěřuje funkci jakéhosi ‚pojistného lesního hospodáře‘. Za určitých okolností vyplývajících přímo ze zákona tedy pouze Lesy ČR, s.p., budou vykonávat činnost lesního hospodáře. Zákon tak odlišuje jejich postavení od postavení všech ostatních subjektů na trhu, čímž jasně deklaruje zvláštní zájem na této činnosti, když regulaci výkonu této činnosti nepřenechává pouze tržním mechanismům. Není přitom podstatné, že činnost odborného lesního hospodáře představuje pouze jednu z oblastí činností Lesů ČR, s.p.

39.S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že zadavatel naplňuje podmínku stanovenou v § 2 odst. 2 písm. d) bod 1. zákona, neboť je právnickou osobu, jež byla založena za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu.

40.Dle čl. 8.1 statutu zadavatele „[v] čele podniku je statutární orgán, funkčně označený jako generální ředitel. Generální ředitel organizuje, řídí a odpovídá za činnost podniku a jedná jeho jménem ve všech věcech, pokud nejsou vyhrazeny do působnosti Ministerstva zemědělství jako zakladatele“ a dle čl. 8.2 statutu zadavatele „[g]enerálního ředitele jmenuje a odvolává ministr zemědělství.

41.Dle čl. 9.1 statutu zadavatele je dozorčí rada zadavatele devítičlenná, přičemž „[z]aměstnanci podniku volí 3 členy dozorčí rady, 6 členů dozorčí rady jmenuje a odvolává zakladatel[5].“

42.Z čl. 8.1 ve spojení s čl. 8.2 statutu zadavatele vyplývá, že stát (Ministerstvo zemědělství ČR, resp. ministr zemědělství) jmenuje statutární orgán zadavatele, jímž je generální ředitel, a současně z čl. 9.1 statutu zadavatele vyplývá, že stát (Ministerstvo zemědělství ČR, resp. ministr zemědělství) jmenuje 2/3 dozorčí rady zadavatele.

43.S ohledem na způsob jmenování statutárního orgánu zadavatele a členů dozorčí rady zadavatele Úřad konstatuje, že je splněna i podmínka stanovená v § 2 odst. 2 písm. d) bod 2. zákona a zadavatel je tak veřejným zadavatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona.

 

Ke spáchání správního deliktu zadavatelem

44.Podle § 6 odst. 1 zákona je zadavatel povinen při postupu podle tohoto zákona dodržovat zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace.

45.Podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona může zadavatel bez zbytečného odkladu zrušit zadávací řízení, pouze pokud se v průběhu zadávacího řízení vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval.

46.Podle § 120 odst. 1 písm. e) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že zruší zadávací řízení v rozporu s § 84 zákona.

47.Úřad k problematice zrušení zadávacího řízení obecně konstatuje, že zákon rozlišuje mezi zákonnou povinností zrušit zadávací řízení a fakultativní možností zadavatele zrušit zadávací řízení v případech stanovených zákonem. Obligatorně se zadávací řízení ruší podle § 84 odst. 1 zákona, fakultativně za podmínek stanovených v § 84 odst. 2 až 5 zákona.

48.Pokud jde o ustanovení § 84 odst. 2 písm. e) zákona, ve kterém je uvedena možnost zrušit zadávací řízení z důvodů hodných zvláštního zřetele, odkazuje Úřad např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 64/2009 ze dne 27. 1. 2010, ve kterém bylo judikováno, že „[j]akékoliv zrušení zadávacího řízení v případě veřejné zakázky ale musí být vykládáno restriktivně, aby bylo zamezeno libovůli (svévoli) veřejného zadavatele, která by mohla vyústit v korupci či nepřípustnou veřejnou odplatu, a tedy přesně v duchu výkladu provedeného krajským soudem. Proto je třeba ustanovení § 84 odst. 2 písm. e) zákona o veřejných zakázkách a zejména slovní spojení ‚důvody zvláštního zřetele hodné‘ vykládat jako důvody objektivní, stojící vně veřejného zadavatele, nikoliv jako důvody subjektivního rázu, které by popřely smysl jmenovaného zákona.

49.Je tedy zřejmé, že ustanovení § 84 odst. 2 písm. e) zákona předpokládá skutečnosti, které jsou objektivní, a tedy nezávislé na vůli zadavatele – slovy zákona „v průběhu zadávacího řízení se vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval“. Zadavatel by tak měl při posouzení oprávněnosti zrušení veřejné zakázky podle výše uvedeného ustanovení zákona zhodnotit, zda důvody pro zrušení veřejné zakázky splňují dvě podmínky vyplývající z citovaného ustanovení zákona, ato podmínku, že se důvody vyskytly „v průběhu“ zadávacího řízení, a že se jedná o důvody „zvláštního zřetele hodné“. Současně by zadavatel ke zrušení zadávacího řízení měl přistoupit ve lhůtě bez zbytečného odkladu. Jako důvody oprávněné jsou soudní judikaturou uváděny příklady, kdy např. zadavateli byla na veřejnou zakázku přislíbena dotace a před ukončením zadávacího řízení je zřejmé, že zadavatel tuto dotaci neobdrží, nebo pokud je na majetek zadavatele v průběhu zadávacího řízení prohlášen konkurs, nebo zadavatel vstoupí do likvidace, nebo v důsledku živelné pohromy nelze po zadavateli spravedlivě požadovat, aby dokončil zadávací řízení na plnění, které již s ohledem na živelnou událost objektivně nemůže požadovat, atd. (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 64/2009 ze dne 27. 1. 2010).

50.Zadavatel je povinen při formulaci důvodů, pro které zrušil zadávací řízení, dodržovat zásady uvedené v ustanovení § 6 odst. 1 zákona, tj. zásadu transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace; tyto důvody musí být přitom vyjádřeny v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení jednoznačně, srozumitelně, a tím i přezkoumatelně, aby se s nimi mohli seznámit zájemci či uchazeči a následně v rámci přezkumné činnosti také Úřad. Základem pro skutková zjištění Úřadu při právním posouzení zákonnosti zrušení rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení tak jsou „pouze“ samotné důvody, které zadavatel formuloval právě ve svém rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. Pozdější a jiné odůvodnění zrušení zadávacího řízení je právně irelevantní.

51.Úřad se tedy musí nejdříve zabývat otázkou, zda důvody, které zadavatel uvedl v rozhodnutí o zrušení předmětného zadávacího řízení, byly formulovány jednoznačně, srozumitelně, a tím i přezkoumatelně.

52.Zadavatel v rozhodnutí ze dne 2. 7. 2013 o zrušení předmětného zadávacího řízení uvedl:

V průběhu zadávacího řízení se vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na Zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval.

Zadávací řízení k předmětné veřejné zakázce bylo zahájeno na základě výzvy dozorčí rady Zadavatele. Dozorčí rada Zadavatele ovšem na svém zasedání dne 27. 6. 2013 ve shodě s názorem Ministerstva zemědělství ČR přijala doporučení, kterým již na zpracování předmětu veřejné zakázky netrvá a doporučuje zrušení zadávacího řízení k této veřejné zakázce, jelikož se vyskytly důvody hodné zvláštního zřetele. Zadavatel spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele ve změně požadavku dozorčí rady Zadavatele a dále ve shodě s dozorčí radou a Ministerstvem zemědělství ČR v níže uvedených skutečnostech.

Ve věci zadávání veřejných zakázek Zadavatelem v oblasti IT probíhá trestní řízení, které se nalézá v pokročilé fázi.

Při pokračování v zadávacím řízení by mohlo dojít k narušení nebo ovlivnění vyšetřování orgánů činných v trestním řízení při vyšetřování veřejných zakázek v oblasti IT.

Posouzení problematiky, jejíž podstatná část byla předmětem plnění veřejné zakázky, v tomto okamžiku přísluší orgánům činným v trestním řízení a Zadavateli tedy nepřísluší jakkoli svými kroky zasahovat či ovlivňovat průběh a výsledek trestního řízení, a to ani tím, že by byly vytvořeny podklady, které by hodnotily vhodnost či nevhodnost postupu Zadavatele při zadání zakázek prověřovaných orgány činnými v trestním řízení.

Zároveň je se shora uvedených důvodů pro Zadavatele nehospodárné pokračovat v předmětném zadávacím řízení.

53.Jak již Úřad uvedl ve svém rozhodnutí č. j. ÚOHS-S459/2013/VZ-17917/2014/523/OPi ze dne 26. 8. 2014[6] vydaném v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S459/2013/VZ, je z výše uvedené formulace patrné, jaké důvody (okolnosti) vedly zadavatele ke zrušení předmětného zadávacího řízení a Úřad tak shledává dané rozhodnutí zadavatele za přezkoumatelné. Zadavatel se rozhodl zrušit předmětné zadávací řízení mj. na základě doporučení dozorčí rady zadavatele (ve shodě s názorem Ministerstva zemědělství ČR coby zakladatele zadavatele), přičemž samotné důvody pro zrušení zadávacího řízení spatřuje ve skutečnosti, že probíhá trestní řízení ve věci veřejných zakázek v oblasti IT zadávaných zadavatelem, které by mohlo být při pokračování šetřeného zadávacího řízení vytvořením podkladů, které by hodnotily vhodnost či nevhodnost postupu zadavatele při zadání těchto veřejných zakázek, narušeno či ovlivněno (resp. výsledek tohoto trestního řízení) a posouzení dané problematiky přísluší orgánům činným v trestním řízení. Zadavatel z uvedených důvodů rovněž spatřuje pokračování předmětného zadávacího řízení za nehospodárné. Uvedené důvody zadavatel považoval za důvody hodné zvláštního zřetele, pro které nelze na zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, a zadávací řízení tak zrušil dle § 84 odst. 2 písm. e) zákona.

54.Vzhledem k tomu, že dané rozhodnutí zadavatele lze označit za přezkoumatelné, může Úřad přistoupit k právnímu posouzení zákonnosti rozhodnutí zadavatele, jímž zrušil šetřené zadávací řízení. V této souvislosti je však nutno opět uvést, že posouzení zákonnosti daného rozhodnutí lze provést výhradně ve vztahu k odůvodnění uvedenému v přezkoumávaném rozhodnutí, jelikož důvody pro zrušení zadávacího řízení musí být vyjádřeny jednoznačně již v samotném rozhodnutí.

 

Zrušení zadávacího řízení na základě doporučení dozorčí rady

55.Úřad předně uvádí, že doporučení dozorčí rady (jako orgánu zadavatele) zrušit předmětné zadávací řízení je nutno vnímat pouze jako okolnost, resp. popis toho, jakými vnitřními mechanismy zadavatel dospěl k rozhodnutí, že zadávací řízení zruší. Vzhledem k tomu, že se tedy nejedná o vlastní důvod, pro který zadavatel zrušil předmětné zadávací řízení, bude se níže Úřad zabývat toliko ostatními okolnostmi uvedenými v rozhodnutí zadavatele o zrušení předmětného zadávacího řízení.

 

Zrušení zadávacího řízení z důvodu probíhajícího trestního řízení a jeho možného narušení či ovlivnění

56.Jako jeden z důvodů pro zrušení předmětného zadávacího řízení zadavatel uvedl skutečnost, že probíhá trestní řízení týkající se veřejných zakázek v oblasti IT zadávaných zadavatelem, přičemž pokud by šetřené zadávací řízení pokračovalo, mohlo by dojít k narušení nebo ovlivnění vyšetřování orgánů činných v trestním řízení. Uvedené dále zadavatel odůvodnil tím, že posouzení problematiky, jejíž podstatná část byla předmětem plnění šetřené veřejné zakázky, tak nyní přísluší orgánům činným v trestním řízení a zadavateli tak nepřísluší jakkoli zasahovat či ovlivňovat průběh a výsledek trestního řízení.

57.Jestliže zadavatel v přezkoumávaném rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení uvedl, že pokračováním v zadávacím řízení by mohlo dojít k narušení či ovlivnění probíhajícího trestního řízení, resp. jeho výsledku, pak Úřad nenachází možnost, jak by k zadavatelem nastíněnému ovlivnění či narušení trestního řízení mohlo reálně dojít.

58.Přestože Úřad není oprávněn provádět výklad zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), považuje za nutné se v této souvislosti k některým jeho ustanovením vyjádřit, a to především k ustanovení § 1 odst. 1 trestního řádu[7] a § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu[8]. Z uvedených ustanovení trestního řádu je patrné, že trestní řízení probíhá tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni, přičemž orgány činné v trestním řízení jsou povinny přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu a zhodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Trestní řízení je tak řízením probíhajícím nezávisle na zadávacím řízení (či na zpracovávání znaleckého posudku coby předmětu plnění dané veřejné zakázky) a právní řád vylučuje jakékoliv ovlivnění či ovlivňování jeho průběhu či výsledku. Z uvedeného důvodu tedy nelze akceptovat v šetřeném případě daný důvod jako důvod pro zrušení zadávacího řízení, potažmo jako důvod hodný zvláštního zřetele dle § 84 odst. 2 písm. e) zákona.

59.Pokud zadavatel v přezkoumávaném rozhodnutí dále uvedl, že „[p]osouzení problematiky, jejíž podstatná část byla předmětem plnění veřejné zakázky, v tomto okamžiku přísluší orgánům činným v trestním řízení a Zadavateli tedy nepřísluší jakkoli svými kroky zasahovat či ovlivňovat průběh a výsledek trestního řízení,(…)“, pak Úřad opětovně uvádí, že zadávací řízení (či zpracování znaleckého posudku coby jeho materiální výsledek) není způsobilé jakkoliv ovlivnit probíhající trestní řízení, přičemž orgány činné v trestním řízení danou problematiku posoudí nezávisle na průběhu či přímo výsledku zadávacího řízení. Z vyjádření zadavatele doručených Úřadu je sice zřejmé, že zadavatel ke zrušení zadávacího řízení přistoupil z důvodu, že orgány činné v trestním řízení si nechají (nechaly) zpracovat znalecký posudek, jehož předmět by měl být zřejmě obdobný předmětu znaleckého posudku, který měl být vypracován na základě šetřeného zadávacího řízení (což by mohlo vést k duplicitnímu zjištění téhož), avšak toto uvedeno v rozhodnutí zadavatele není.  Zadavatel „pouze“ uvedl, že mu nepřísluší jakýmikoliv kroky zasahovat či ovlivňovat průběh a výsledek probíhajícího trestního řízení. K tomu Úřad opakovaně uvádí, že pozdější a jiné odůvodnění je právně irelevantní a zadavatel je povinen vyjádřit dostatečně konkrétně důvody pro zrušení zadávacího řízení již v samotném rozhodnutí.

60.Zadavatel v přezkoumávaném rozhodnutí sice dále doplnil, že zadavateli nepřísluší zasahovat či ovlivňovat průběh a výsledek trestního řízení, „a to ani tím, že by byly vytvořeny podklady, které by hodnotily vhodnost či nevhodnost postupu Zadavatele při zadání zakázek prověřovaných orgány činnými v trestním řízení“, avšak vzhledem k tomu, že trestní řízení je řízením probíhajícím nezávisle na zadávacím řízení, nelze rovněž ani tento důvod akceptovat jako důvod pro zrušení zadávacího řízení. Skutečnost, že by v rámci šetřeného zadávacího řízení byl zpracován znalecký posudek, nemůže jednoznačně vést k závěru, že takový znalecký posudek by byl schopen ovlivnit či narušit průběh či výsledek probíhajícího trestního řízení. Na podporu tohoto tvrzení Úřad dále doplňuje, že v daném případě taktéž nelze na jisto postavit, že by si orgány činné v trestním řízení znalecký posudek zpracovaný v rámci zadávacího řízení vyžádaly. Avšak i v případě, že by tak učinily a tento znalecký posudek by se stal důkazem v rámci trestního řízení, jsou orgány činné v trestním řízení povinny postupovat v souladu s trestním řádem, a tedy mj. povinny přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu a zhodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. I v tomto případě by tedy jednoznačně nebylo možno hovořit o narušení či ovlivnění probíhajícího trestního řízení nebo jeho výsledku.

61.Vzhledem k tomu, že zadavatel formuloval důvody pro zrušení zadávacího řízení tak, že zpracováním znaleckého posudku v rámci předmětného zadávacího řízení by mohlo dojít k ovlivnění či narušení trestního řízení, resp. jeho výsledku (slovy zadavatele: „a to ani tím, že by byly vytvořeny podklady, které by hodnotily vhodnost či nevhodnost postupu Zadavatele při zadání zakázek prověřovaných orgány činnými v trestním řízení“), nelze takový důvod uznat jako důvod pro zrušení zadávacího řízení.

62.S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že důvody pro zrušení předmětného zadávacího řízení (možné ovlivnění či narušení probíhajícího trestního řízení, resp. jeho výsledku) tak, jak jej formuloval zadavatel v přezkoumávaném rozhodnutí, nelze akceptovat jako důvody pro zrušení zadávacího řízení, resp. jako důvody hodné zvláštního zřetele dle § 84 odst. 2 písm. e) zákona.

Zrušení zadávacího řízení z důvodu nehospodárnosti pokračování zadávacího řízení

63.Zadavatel v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení dále uvedl: „Zároveň je se shora uvedených důvodů pro Zadavatele nehospodárné pokračovat v předmětném zadávacím řízení.

64.K tomu Úřad uvádí, že rozhodovací praxe správních soudů již dlouhodobě a konstantně judikuje (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 20/2008-152 ze dne 5. 6. 2008), že cílem zákona „je zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky. Zákon tohoto cíle dosahuje především vytvářením podmínek pro to, aby smlouvy, jejichž plnění je hrazeno z veřejných prostředků, byly zadavateli uzavírány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli.“ Avšak je nutné zdůraznit, že účel zákona, kterým je dle výše citované judikatury také „zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky“, může být naplněn (v režimu zákona) pouze tehdy, dodrží-li zadavatelé zákonem stanovený postup. Neučiní-li tak, nemohou se dovolávat účelu zákona, neboť tento by nemohl být naplněn.

65.Obecně je dále nutno uvést, že pouhé konstatování nehospodárnosti pokračování v zadávacím řízení samo o sobě nepostačuje jako důvod pro jeho zrušení a takové konstatování bez uvedení dalších relevantních skutečností, které by ozřejmily uváděnou nehospodárnost, nenaplňuje požadavky § 84 odst. 2 písm. e) zákona pro zrušení zadávacího řízení. Pokud zadavatel dospěje k závěru, že pokračování zadávacího řízení se pro zadavatele jeví jako nehospodárné, musí takový závěr v rámci svého rozhodnutí dostatečně konkrétně a srozumitelně odůvodnit, musí uvést, resp. vysvětlit, v čem tkví příčina nehospodárnosti, jak k ní došlo apod., aby i uchazečům o veřejnou zakázku (případně Úřadu v rámci jeho přezkumné činnosti) bylo zřejmé, jaké konkrétní důvody vedly zadavatele ke zrušení zadávacího řízení (v čem konkrétně zadavatel spatřuje nehospodárnost pokračování v zadávacím řízení).

66.V šetřeném případě je zřejmé, že zadavatelem uváděná nehospodárnost případného pokračování zadávacího řízení je přímo navázána na předcházející část jeho odůvodnění zrušení zadávacího řízení (možné narušení či ovlivnění probíhajícího trestního řízení zpracováním znaleckého posudku v rámci předmětného zadávacího řízení).

67.Úřad však uvádí, že z přezkoumávaného rozhodnutí nevyplývá zadavatelem uváděná nehospodárnost pokračování v zadávacím řízení, a to ani v kontextu s dalšími částmi odůvodnění rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení, jelikož zadavatel nehospodárnost v daném rozhodnutí pouze konstatoval, aniž by uvedl další relevantní skutečnosti, z nichž by zadavatelem uváděný závěr vyplýval. Úřad konstatuje, že pouhé konstatování nehospodárnosti pokračování v zadávacím řízení bez uvedení dalších skutečností tak samo o sobě požadavky § 84 odst. 2 písm. e) zákona pro zrušení zadávacího řízení nenaplňuje.

68.Vzhledem k uvedenému se tak v šetřeném případě nelze dovolávat naplnění účelu zákona, tj. zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky.

69.Z výše uvedeného tedy vyplývá, že zadavatel v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení neuvedl důvody opravňující jej k postupu podle § 84 odst. 2 písm. e) zákona, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. e) zákona – zrušil zadávací řízení v rozporu s § 84 zákona.

70.Pokud je zadavatel názoru, že za správní delikt ve smyslu § 121 odst. 1 zákona neodpovídá, neboť vynaložil veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránil, když rozhodl o zrušení předmětného zadávacího řízení, přičemž takový postup shledává „za hospodárný, směřující k šetrnému, účelnému a efektivnímu vynakládání veřejných prostředků, tedy směřující k naplnění hlavního cíle zákona“, pak Úřadu není žádné takové úsilí zadavatele známo. Z dokumentace o veřejné zakázce nevyplývá, že by se zadavatel jakkoliv snažil zhojit svoje nezákonné rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení. Pokud má zadavatel na mysli, že za správní delikt neodpovídá, neboť se nezákonným zrušením zadávacího řízení snažil zabránit neefektivnímu vynakládání veřejných prostředků, pak Úřad uvádí, že pokud hrozilo neefektivní vynakládání veřejných prostředků, mohl tomu zadavatel zabránit zákonem aprobovaným způsobem, tedy takovým postupem, kdy by z jeho rozhodnutí vyplývaly zákonné důvody pro zrušení předmětného zadávacího řízení. Jak však vyplývá z výše uvedeného, žádné takové důvody v rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení uvedeny nejsou (kromě prostého konstatování nehospodárnosti pokračování v zadávacím řízení bez uvedení dalších relevantních skutečností, které by ozřejmily uváděnou nehospodárnost). Úřad proto neshledal v daném případě prostor pro aplikaci § 121 odst. 1 zákona.

71.S ohledem na vše výše uvedené Úřad konstatuje, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nepostupoval v souladu s § 84 odst. 2 písm. e) zákona, když zrušil zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku, aniž by v rozhodnutí ze dne 2. 7. 2013 o jejím zrušení uvedl důvody hodné zvláštního zřetele, které se vyskytly v průběhu zadávacího řízení a pro které nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

 

K argumentům zadavatele týkajícím se možnosti zahájení předmětného správního řízení

72.Pokud jde o argumenty zadavatele ohledně nemožnosti spáchání správního deliktu v případě, kdy byl jeho nezákonný postup „napraven“ nápravným opatřením Úřadu, Úřad předně uvádí, že z § 112 zákona plyne, že Úřad v oblasti veřejných zakázek vykonává dohled nad postupem zadavatele při zadávání veřejných zakázek a soutěži o návrh, při kterém vydává předběžná opatření, rozhoduje o tom, zda zadavatel při zadávání veřejné zakázky a soutěži o návrh postupoval v souladu s tímto zákonem, ukládá nápravná opatření, kontroluje úkony zadavatele při zadávání veřejných zakázek podle zvláštního právního předpisu, projednává správní delikty podle tohoto zákona a ukládá sankce za jejich spáchání, přičemž Úřad zahajuje správní řízení buď na základě písemného návrhu navrhovatele, nebo z moci úřední (§ 113 zákona).

73.Pro přehlednost Úřad rekapituluje, že v případě šetřené veřejné zakázky bylo dne 25. 7. 2013 zahájeno na základě návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele správní řízení vedené pod sp. zn. S459/2013/VZ, v rámci kterého bylo rozhodnutím č. j. ÚOHS-S459/2013/VZ-17917/2014/523/OPi ze dne 26. 8. 2014, jež nabylo právní moci dne 16. 9. 2014, zadavateli uloženo nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí zadavatele ze dne 2. 7. 2013 o zrušení předmětného zadávacího řízení, neboť zadavatel nedodržel postup stanovený v § 84 odst. 2 písm. e) zákona. Součástí výše uvedeného návrhu navrhovatele byl rovněž podnět k zahájení správního řízení z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. e) zákona zadavatelem při zadávání šetřené veřejné zakázky, na jehož základě bylo zahájeno předmětné správní řízení.

74.V této souvislosti je zadavatel názoru, že na účinky výroku II. rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S459/2013/VZ-17917/2014/523/OPi ze dne 26. 8. 2014, jímž Úřad zrušil rozhodnutí zadavatele o zrušení předmětného zadávacího řízení, lze per analogiam legis vztáhnout ustanovení § 99 odst. 2 a § 99 odst. 3 správního řádu[9], a v takovém případě dle zadavatele „ke zrušení zadávacího řízení zadavatelem, s ohledem na výrok č. II. rozhodnutí Úřadu ze dne 16. 9. 2014, z perspektivy správního řízení zahajovaného Úřadem na základě oznámení datovaného dnem 30. 4. 2015, vůbec nedošlo“, a současně ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 17/2009 ze dne 3. 9. 2010 (viz bod 14. odůvodnění tohoto rozhodnutí), názoru, že „nebyla-li smlouva dosud uzavřena (což je i posuzovaný případ) a Úřad postupoval dle § 118 zákona (uložením nápravného opatření svým rozhodnutím ze dne 16. 9. 2014), pak Úřad nemůže postupovat též dle § 120 zákona – uložením sankce zadavateli za správní delikt.

75.K tomu Úřad uvádí, že nikterak nerozporuje závěr soudu vyjádřený ve zmiňovaném rozsudku. Postup Úřadu dle § 118 zákona (uložení nápravného opatření) je možný za kumulativního splnění 3 podmínek, a to 1) zadavatel nedodrží postup stanovený zákonem pro zadání veřejné zakázky (nebo pro soutěž o návrh), 2) postup zadavatele podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a 3) dosud nedošlo k uzavření smlouvy na předmět plnění veřejné zakázky. Soud v daném rozsudku dále řešil situaci možného zahájení správního řízení ve věci spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona, jehož skutková podstata je taktéž naplněna za kumulativního splnění 3 podmínek, přičemž podmínky 1) a 2) jsou totožné, avšak pro konstataci tohoto správního deliktu je naopak nezbytné uzavření smlouvy s vybraným uchazečem.

76.Zákon však definuje i jiné správní delikty, na jejichž skutkové podstaty daný rozsudek nedopadá, když pro jejich naplnění není uzavření smlouvy s vybraným uchazečem podmínkou, resp. uzavření smlouvy není znakem skutkové podstaty těchto deliktů. V šetřeném případě bylo správní řízení zahájeno z moci úřední ve věci možného spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. e) zákona, tedy jednoho ze správních deliktů, znakem jehož skutkové podstaty není uzavření smlouvy s vybraným uchazečem. Skutková podstata daného deliktu je naplněna tím, že zadavatel zruší zadávací řízení v rozporu s § 84 zákona. Neexistence smlouvy na předmět plnění dané veřejné zakázky je pak v takovém případě i z podstaty a logiky tohoto správního deliktu zcela zřejmá (pakliže je zadávací řízení – byť nezákonně – zrušeno, nemůže být na jeho základě uzavřena smlouva s vybraným uchazečem).

77.K zadavatelem uváděné nemožnosti zahájit správní řízení ve věci možného správního deliktu dle § 120 zákona v případě, kdy Úřad již postupoval dle § 118 zákona (uložil nápravné opatření), Úřad ve vztahu k šetřené věci uvádí, že zákon nedává na výběr, zda Úřad uloží nápravné opatření nebo sankci za spáchání správního deliktu. Ustanovení § 118 odst. 1 zákona i § 120 odst. 1 písm. e) zákona je třeba aplikovat tehdy, jsou-li splněny předpoklady v nich stanovené. K tomu je taktéž nutno dodat, že takovým postupem nedochází ani k porušení zásady ne bis in idem (zákaz dvojího trestání za totéž jednání či skutek), neboť uložení nápravného opatření dle § 118 odst. 1 zákona není svojí povahou trestem (sankcí) za spáchaný delikt. Smyslem nápravného opatření není „potrestat“ zadavatele za nezákonné jednání (správní delikt), ale napravit vzniklý nezákonný stav, je-li to s ohledem na průběh zadávacího řízení ještě možné (tj. nedošlo-li k uzavření smlouvy). Je-li tedy zadavateli uložena sankce za spáchání správního deliktu dle § 120 zákona, je zadavatel potrestán pouze jednou. Skutečnost, že uložením nápravného opatření Úřadu v rámci správního řízení sp. zn. S459/2013/VZ spočívajícího ve zrušení rozhodnutí zadavatele o zrušení předmětného zadávacího řízení byla nezákonná situace napravena, však může být relevantní okolností ovlivňující výši sankce uložené za správní delikt a jako taková může být, resp. bude (viz dále), zohledněna při rozhodování o výši sankce.

78.K názoru zadavatele, že ke zrušení předmětného zadávacího řízení zadavatelem s odkazem na § 99 odst. 2 a 3 správního řádu nedošlo, Úřad uvádí, že zmíněná ustanovení správního řádu na daný případ nelze aplikovat, a to již z důvodu, že rozhodnutí zadavatele v rámci zadávacího řízení není rozhodnutím orgánu veřejné moci a nelze na něj aplikovat ustanovení správního řádu. Úřad k tomu v obecné rovině dodává, že při uzavírání smluv na veřejné zakázky je zadavatel (i v případě, že se jedná o správní orgán) v rovnocenném postavení s uchazeči o veřejnou zakázku – jejich vztah je tedy vztahem soukromoprávním (jehož mantinely vymezuje zákonodárce prostřednictvím ustanovení zákona a který podléhá veřejné kontrole) a nikoliv veřejnoprávním. Proto i rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení je právním jednáním soukromoprávní povahy.

79.Úřad rovněž doplňuje, že tím, že Úřad v rámci správního řízení vedeného pod sp. zn. S459/2013/VZ rozhodl o uložení nápravného opatření spočívajícího ve zrušení rozhodnutí zadavatele ze dne 2. 7. 2013 o zrušení předmětného zadávacího řízení, „pouze“ napravil nezákonný stav (viz výše), aniž by byl zadavatel tímto postupem zbaven své odpovědnosti za spáchání správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. e) zákona, a tudíž se nelze ztotožnit s názorem zadavatele, že k jeho rozhodnutí o zrušení předmětného zadávacího řízení jakoby vůbec nedošlo (který dovozuje za pomoci odkazu na § 99 odst. 2 a 3 správního řádu – k tomu viz výše).

 

Uložení pokuty

80.Z obsahu tohoto rozhodnutí vyplývá, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. e) zákona tím, že nepostupoval v souladu s § 84 odst. 2 písm. e) zákona, když zrušil zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku, aniž by v rozhodnutí ze dne 2. 7. 2013 o jejím zrušení uvedl důvody hodné zvláštního zřetele, které se vyskytly v průběhu zadávacího řízení a pro které nelze po zadavateli požadovat, aby v zadávacím řízení pokračoval.

81.Podle § 121 odst. 3 zákona účinného v době spáchání správního deliktu odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil řízení do 5 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy byl spáchán. Úřad dodává, že předmětné ustanovení bylo s účinností ode dne 6. 3. 2015 novelizováno, tudíž podle § 121 odst. 3 zákona účinného v době vydání tohoto rozhodnutí odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže Úřad o něm nezahájil správní řízení do 3 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.

82.V návaznosti na posledně citované ustanovení zákona Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 121 odst. 3 zákona. V šetřeném případě se Úřad o spáchání správního deliktu dozvěděl dne 25. 7. 2013, kdy obdržel spolu s návrhem navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, na jehož základě bylo zahájeno správní řízení vedené Úřadem pod sp. zn. S459/2013/VZ, rovněž podnět k přezkoumání úkonů zadavatele. Ke spáchání správního deliktu došlo dne 2. 7. 2013, kdy zadavatel rozhodl o zrušení zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku. Správní řízení ve věci spáchání správního deliktu bylo zahájeno dne 4. 5. 2015. Z uvedených údajů tedy vyplývá, že v šetřeném případě odpovědnost zadavatele za správní delikt nezanikla.

83.Podle § 120 odst. 2 písm. b) zákona se za správní delikt uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle § 120 odst. 1 písm. b), e), f) nebo g) zákona.

84.Podle § 121 odst. 2 zákona se při určení výměry pokuty právnické osobě přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

85.Hlavním kritériem, které je dle citovaného ustanovení rozhodné pro určení výměry pokuty, je závažnost správního deliktu. Jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního deliktního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Zákon pak demonstrativním výčtem vymezuje, co lze pod pojem závažnost správního deliktu podřadit (způsob jeho spáchání, jeho následky a okolnosti, za nichž byl spáchán).

86.Pokud jde o způsob spáchání správního deliktu, Úřad především uvádí, že za nejzávažnější stupeň intenzity porušení zákona považuje postup zadavatele spočívající v úplné ignoraci ustanovení zákona, neboť takový postup výrazně omezuje či vylučuje soutěžní prostředí, které je základním předpokladem dosažení efektivního vynakládání veřejných prostředků (coby hlavního účelu zákona). V daném případě došlo postupem zadavatele k nezákonnému zrušení zadávacího řízení, ovšem nelze konstatovat, že by zadavatel ignoroval existenci zákona, tudíž se v tomto případě nejednalo o správní delikt dosahující nejvyšší intenzity závažnosti.

87.Úřad při zvažování výše pokuty přihlédl i k okolnostem a následkům spáchání správního deliktu. Tím, že zadavatel zrušil předmětné zadávací řízení v rozporu se zákonem, znemožnil uchazečům o veřejnou zakázku její získání. Dopad nezákonného postupu zadavatele byl však do značné míry limitován, neboť Úřad rozhodnutím č. j. ÚOHS-S459/2013/VZ-17917/2014/523/OPi ze dne 26. 8. 2014, které nabylo právní moci dne 16. 9. 2014, uložil zadavateli nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí zadavatele ze dne 2. 7. 2013 o zrušení zadávacího řízení na předmětnou veřejnou zakázku, čímž napravil nezákonný stav, přičemž z Věstníku veřejných zakázek vyplývá, že dne 11. 5. 2015 byla předmětná veřejná zakázka zadána vybranému uchazeči[10]. Právě popsané skutečnosti (spočívající v tom, že následek nezákonného postupu zadavatele byl – byť ze strany Úřadu a nikoliv zadavatele – značně omezen) považuje Úřad za zcela zásadní polehčující okolnost zohledněnou při stanovení výše sankce.

88.Při určení výše pokuty přihlédl Úřad rovněž k hodnotě předmětné veřejné zakázky, neboť lze konstatovat, že v zásadě existuje vzájemná závislost mezi závažností následků správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. e) zákona a výší finančních prostředků vynakládaných v souvislosti s danou veřejnou zakázkou (čím vyšší jsou výdaje, tím vyšší je zájem společnosti na dodržování zákonných postupů ze strany zadavatele, resp. tím vyšší je míra ohrožení účelného vynakládání veřejných prostředků). S ohledem na zmíněné je pak třeba při úvahách o výši sankce zohlednit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, neboť zjevně není na místě ukládat sankci např. ve vyšší výměře, než jaká je sama předpokládaná hodnota veřejné zakázky (zde 3 000 000 Kč bez DPH). Úřad konstatuje, že výši uložené sankce pokládá za přiměřenou právě i ve vztahu k předpokládané hodnotě veřejné zakázky, v průběhu jejíhož zadávání se zadavatel správního deliktu dopustil.

89.Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. V této souvislosti Úřad přihlédl i k finančním možnostem zadavatele a stanovenou pokutu posoudil vzhledem k výši finančních prostředků, jimiž zadavatel disponuje. Z „Přehledu významných ekonomických ukazatelů k 31. 3. 2015“ vyplývá, že hospodářský výsledek zadavatele před zdaněním ke dni 31. 3. 2015 činí 2 473 000 000,- Kč. Vzhledem k této skutečnosti Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty, která je při samé dolní hranici zákonné výše, nelze považovat za likvidační.

90.Pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Je tedy třeba mít na paměti, že uložená pokuta musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Obdobně se vyjádřil i Krajský soud v rozsudku sp. zn. 62 Af 46/2011 ze dne 6. 12. 2012, ve kterém uvedl, že konkrétní forma postihu musí působit natolik silně, aby od podobného jednání odradila i jiné nositele obdobných povinností (preventivní funkce) a zároveň musí být postih dostatečně znatelný v zadavatelově materiální sféře, aby v něm byla dostatečně obsažena i jeho represivní funkce, aniž by byl ovšem pro zadavatele likvidačním. S přihlédnutím k následkům spáchání správního deliktu a k nutnosti naplnění sankčních účinků nelze zcela minimalizovat výši sankčního postihu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do sféry porušitele, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Kromě toho může zadavatel, nemůže-li uhradit pokutu z rozpočtových zdrojů, využít jiné právní nástroje, např. ty, které vyplývají z pracovního práva a odpovědnosti konkrétní osoby za protiprávní stav. Pokuta uložená zadavateli tak naplňuje dostatečně obě funkce.

91.Úřad posoudil postup zadavatele ze všech hledisek a vzhledem ke zjištěnému správnímu deliktu zadavatele přistoupil k uložení pokuty. Po zvážení všech okolností případu a uvážení všech argumentů Úřad uložil pokutu ve výši 12 000,- Kč uvedenou ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

92.Pokuta uložená ve výroku II. tohoto rozhodnutí je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO zadavatele.

 

 

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každému účastníku řízení mohl Úřad zaslat jeden stejnopis.

  

 

 

otisk úředního razítka

 

  

 

JUDr. Eva Kubišová

místopředsedkyně

 

 

 

 

 

Obdrží

Lesy České republiky, s.p., Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové

 

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy



[1] Od 25. 3. 2015 Truck Engineering a.s., IČO 27888941, se sídlem V Zátiší 810/1, 709 00 Ostrava.

[2] Viz např. §§ 11, 13, 31 a 32 lesního zákona

[3] Dostupné na http://www.lesycr.cz/o-nas/profil-firmy/Documents/Statut_13_9_10.pdf

[4] Např. rozsudek ve věci C-44/96 ze dne 15. 1. 1998

[5] Myšleno Ministerstvo zemědělství ČR, resp. ministr zemědělství – pozn. Úřadu

[6] předmětné rozhodnutí Úřadu nabylo právní moci dne 16. 9. 2014

[7] Podle § 1 odst. 1 trestního řádu je účelem trestního řádu upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti.

[8] Podle § 2 odst. 5 trestního řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.

Podle § 2 odst. 6 trestního řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

[9] Podle § 99 odst. 2 správního řádu pokud se ruší nebo mění rozhodnutí, jímž byla uložena povinnost, a neodůvodňují-li okolnosti případu jiné řešení, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne právní moci nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí.

Podle § 99 odst. 3 správního řádu pokud se ruší nebo mění rozhodnutí, jímž bylo přiznáno právo, a neodůvodňují-li okolnosti případu jiné řešení, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne jeho právní moci nebo předběžné vykonatelnosti; bylo-li však přezkoumávané rozhodnutí vydáno na základě nesprávných či neúplných údajů uvedených žadatelem, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají ode dne právní moci nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného rozhodnutí.

[10] Dostupné na http://www.vestnikverejnychzakazek.cz/cs/Form/Display/584491

vyhledávání ve sbírkách rozhodnutí

cs | en
+420 542 167 111 · posta@uohs.cz