číslo jednací: R259/2014/VZ-11499/2015/321/IPs

 

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 16. 7. 2014, doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, podaném zadavatelem - 

• Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, 

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S414/2013/VZ-13803/2014/523/JDo ze dne 30. 7. 2014, ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky „Upgrade, rozšíření a zajištění provozu centrálních hlasových služeb resortu MPSV“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění na základě výzvy ze dne 7. 3. 2011, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo uveřejněno v Informačním systému o veřejných zakázkách dne 6. 5. 2011 pod ev. č. 60059776, 

jsem podle ustanovení § 152 odst. 5 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na ustanovení § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle ustanovení § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č. j. ÚOHS-S414/2013/VZ-13803/2014/523/JDo ze dne 30. 7. 2014

 

r u š í m

 a věc

v r a c í m

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

 

Odůvodnění

 

I. Zadávací řízení a správní řízení před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1.Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 112 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, obdržel podnět k přezkoumání postupu zadavatele – Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 (dále jen „zadavatel“), v souvislosti s uzavřením Rámcové smlouvy č. Z 131 51 Upgrade, rozšíření a zajištění provozu centrálních hlasových služeb resortu MPSV ze dne 26. 4. 2011 na plnění veřejné zakázky „Upgrade, rozšíření a zajištění provozu centrálních hlasových služeb resortu MPSV“ zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona na základě Výzvy k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění ze dne 7. 3. 2011, přičemž oznámení o zadání zakázky bylo zveřejněno v Informačním systému o veřejných zakázkách dne 6. 5. 2011 pod ev. č. 60059776 (dále jen „veřejná zakázka“).

2.Předmětem veřejné zakázky byla implementace, uvedení do provozu, upgrade a rozšíření centrálních hlasových služeb resortu MPSV, zajištění provozu komunikačního systému centrálních hlasových služeb, a to v rozsahu Přílohy č. 1 až 3 Výzvy k jednání. Předmětem veřejné zakázky byla rovněž dodávka IP telefonů Siemens OpenStage dle Přílohy č. 3 Výzvy k jednání. Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky zadavatel stanovil v čl. 2 Výzvy k jednání ve výši 290 000 000,- Kč bez DPH.

II. Napadené rozhodnutí

3.Dne 30. 7. 2014 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-S414/2013/VZ-13803/2014/523/JDo (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodl tak, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v rozporu s § 6 citovaného zákona zadal předmět plnění spočívající v dodávce IP telefonů Siemens OpenStage typu A, typu B, typu C, přídavných panelů k IP telefonům, analogových portů na IP/analog převodnících a prvků pro napájení IP telefonů společně s plněním spočívajícím v dodávce komunikačního systému HiPath OpenScape Voice, jeho implementaci, uvedení do provozu, zajištění provozu, čímž se dopustil skryté diskriminace ve svém postupu, a současně porušil § 21 odst. 2 citovaného zákona, když neoprávněně zadal předmět plnění spočívající v dodávce IP telefonů Siemens OpenStage typu A, typu B, typu C, přídavných panelů k IP telefonům, analogových portů na IP/analog převodnících a prvků pro napájení IP telefonů v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, aniž pro tento postup byly splněny zákonné podmínky, přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 26. 4. 2011 Rámcovou smlouvu č. Z 131 51 s vybraným uchazečem – Siemens Enterprise Communications, s.r.o., IČO 27599523, se sídlem Průmyslová 1306/7, 102 00 Praha 10 (dnes společnost iXperta, s.r.o.) (dále jen „vybraný uchazeč“). Za spáchání uvedeného správního deliktu uložil Úřad zadavateli pokutu ve výši 500.000,- Kč.

4.Úřad nejprve posoudil, zda mohl zadavatel zadat zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění (dále jen „JŘBU“), k čemuž si nechal zpracovat znalecký posudek odborného znalce Ing. Jaroslava Hujňáka, IČO 47388064, se sídlem Molákova 2149/11, 628 00 Brno (dále jen „soudní znalec“), jehož úkolem bylo zodpovědět, zda

1) byl k datu 7. 3. 2011 vybraný uchazeč skutečně jediným certifikovaným zástupcem výrobce technologie Hipath OpenScape Voice v České republice, a to i pro projektování, implementaci a následný servis tohoto komunikačního systému, a pokud ano, uveďte, jaké důvody bránily tomu, aby výše uvedenou technologii mohl realizovat odlišný dodavatel než vybraný uchazeč.

2) byl k datu 7. 3. 2011 vybraný uchazeč, skutečně v České republice jediným možným dodavatelem IP telefonů Siemens OpenStage

- typu A (manažerský - s barevným displejem s rozlišením QVGA, s minim. 8 volně programovatelnými tlačítky, s možností až 2 přídavných modulů se samopopisovacími tlačítky, s připojením náhlavní soupravy a podporou XML aplikací),

- typu B (střední - s monochromatickým displejem, 6 řádky, 6 volně programovatelnými tlačítky, s možností až dvou přídavných modulů se samopopisovacími tlačítky, s připojením náhlavní soupravy),

- typu C (referentský - s alfanumerickým dvouřádkovým displejem, s 8 volně programovatelnými tlačítky, s možností připojení jednoho přídavného tlačítkového modulu)?

5.Závěr soudního znalce k otázce č. 1, že vybraný uchazeč nebyl k rozhodnému datu jediným certifikovaným zástupcem výrobce technologie Hipath OpenScape Voice v České republice, neboť dalším certifikovaným dodavatelem mohla být společnost APENEX, s.r.o., IČO 26102692 se sídlem Lidická 2156/108a, České Budějovice 370 01 (dále jen „APENEX, s.r.o.“), zpochybnil zadavatel předložením prohlášení vybraného uchazeče o produktové certifikaci společnosti APENEX, s.r.o. nazvané Osvědčení o produktové certifikaci partnera. Z tohoto prohlášení lze vyvodit, že společnost APENEX, s.r.o. k datu 7. 3. 2011 neměla pro technologie HiPath 8000/OpenScape Voice technické certifikáty (tzv. SOCP), a to ani pro projektování (tzv. SOCP Consultant HP 8000), ani pro implementaci (tzv. SOCP Service HP 8000), ani pro servis technologie HiPath 8000/OpenScape Voice (tzv. SOCP HP 8000).

6.Úřad tedy závěr znalce v otázce č. 1 nepoužil a učinil dílčí závěr, že zadavatel tuto část předmětu veřejné zakázky mohl zadat vybranému uchazeči v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona z důvodu ochrany výhradních práv.

7.Dále se Úřad zabýval posouzením, zda skutečnost, že zadavatel zadal společně dodávku IP telefonů přídavných panelů k IP telefonům, analogových portů na IP/analog převodnících a prvků pro napájení IP telefonů, u nichž nebyly splněny podmínky pro jejich zadání v jednacím řízení bez uveřejnění (tento závěr učinil Úřad na základě odpovědi soudního znalce na otázku č. 2), a dále plnění na dodávku komunikačního systému HiPath OpenScape Voice, jeho implementaci, uvedení do provozu, zajištění provozu u kterého tyto podmínky splněny byly, nemohla vést ke skryté diskriminaci dodavatelů.

8.V této věci Úřad dospěl k závěru, že skutečnost, že předmět plnění veřejné zakázky spočívající v implementaci komunikačního systému HiPath OpenScape Voice (a zajištění a jeho provozu, servisu) byl oprávněn dodat pouze jediný dodavatel, žádným způsobem nezapříčinila situaci, kdy by dodání IP telefonů musel provádět tentýž dodavatel, jelikož tyto dodávky mohly být realizovány zcela odlišnými subjekty. Současně ani charakter těchto dodávek nevyžadoval jejich realizaci v celku, nýbrž tyto mohly být dodány v následných etapách jako samostatné veřejné zakázky. Úřad tak uzavřel, že příliš širokým vymezením předmětu veřejné zakázky tak zadavatel v šetřeném případě sloučil dvě plnění, jež měl poptávat jako samostatná a která měla být zadávána samostatně v rámci různých zadávacích řízení. Tím došlo v případě plnění na dodávku IP telefonů (a s tím souvisejících komponent), které taktéž bylo zadáno postupem v jednacím řízení bez uveřejnění, k bezdůvodnému omezení konkurenčního prostředí mezi dodavateli, čímž se zadavatel u tohoto plnění dopustil porušení zásady zákazu diskriminace.

9.Za správní delikt, uvedený ve výroku I. napadeného rozhodnutí uložil Úřad zadavateli pokutu ve výši 500.000,- Kč.

III. Námitky rozkladu

10.Proti napadenému rozhodnutí obdržel Úřad dne 16. 7. 2014 rozklad zadavatele. Ze spisové dokumentace vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno 1. 7. 2014. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě.

11.Zadavatel napadá rozhodnutí v plném rozsahu. Dle jeho názoru je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné v důsledku neurčitého a natolik zobecněného zadání znaleckého posudku, že nemohl podat pravdivý obraz; závěry znalce není možné jakkoliv zohledňovat. Dále namítá aplikaci nerelevantní judikatury a namítá věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí.

12.V úvodu zadavatel shrnul, že před zahájením zadávacího řízení odpovědně analyzoval možnosti zadání zakázky i jiným způsobem, než v JŘBU a dospěl k závěru, že jiná možnost mu z důvodu zachování výhradních autorských práv není dána. Dále zadavatel upozornil na nesprávný závěr soudního znalce ve znaleckém posudku.

13.K samotnému závěru Úřadu o neoprávněnosti použití JŘBU v případě dodávky IP telefonů zadavatel uvedl, že důvodem pro aplikaci § 23 odst. 4 písm. a) zákona je skutečný a prokazatelný stav technické neslučitelnosti či provozních problémů, které by vznikly z důvodu změny dodavatele, a to na celý vymezený předmět veřejné zakázky. Zadavatel uvedl, že z jeho pohledu i z pohledu vlastního technického řešení je předmětem veřejné zakázky jeden funkční technologický celek. Současně upozornil, že tato zakázka navazuje na veřejnou zakázku plněnou v letech 2006-2010, zadanou v JŘBU témuž dodavateli, přičemž i tato předchozí zakázka byla Úřadem přezkoumávána a nebylo zjištěno pochybení zadavatele.

14.Pokud jde o rozdělení předmětu plnění veřejné zakázky, pak zadavatel namítá, že samotné dodání IP telefonů na sklad zadavatele by nijak neřešilo požadavek zadavatele na funkční celek, tedy včetně odborné implementace. Nepostačuje totiž dodat požadovaný telefon, ale je třeba nastavit přímo v administračním SW IP ústředny HiPath OpenScape Voice, což byl v rozhodné době oprávněn provést pouze vybraný uchazeč. Současně zadavatel namítá, že je třeba vzít v úvahu, že pokud by dodávka IP telefonů byla zajištěna jiným dodavatelem, než vybraným uchazečem, nebylo by zadavateli zaručeno, že v následné veřejné zakázce by jiný uchazeč měl zájem o uzavření smlouvy se zadavatelem ohledně jeho implementace a zajištění jeho servisu, a že by k uzavření smlouvy vůbec došlo. Také uvádí, že s největší pravděpodobností by vybraný uchazeč nezaručil celkovou funkčnost, kvalitu, kompatibilitu a veškeré další aspekty související s následnými projektovými pracemi, implementací a tím spíše servisem výrobků.

15.V závěru rozkladu zadavatel nesouhlasí s odkazem Úřadu na rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 7/2010-135 ze dne 2. 3. 2014, neboť dle jeho názoru na projednávaný případ nedopadá. Současně také namítá, že Úřad položil soudnímu znalci otázky neúplně a nejednoznačně.

Závěr rozkladu

16.Na základě výše uvedeného zadavatel žádá, aby předseda Úřadu po přezkoumání věci napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV. Řízení o rozkladu

17.Správní orgán prvního stupně neshledal důvody pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a v souladu s § 88 odst. 1 správního řádu postoupil věc správnímu orgánu rozhodujícím o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

18.Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

19.Rozhodnutí č. j. ÚOHS-S414/2013/VZ-13803/2014/523/JDo ze dne 30. 7. 2014 je nepřezkoumatelné z důvodu nejednoznačnosti výroku a posouzení toho, kolika správních deliktů se zadavatel dopustil. V následující části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech uvedeny důvody, proč jsem přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí.

V. Důvody zrušení napadeného rozhodnutí

20.Podle § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.

21.Podle § 90 odst. 2 správního řádu jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání.

22.V rozhodovaném případě jsem ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal zákonnost a věcnou správnost napadeného rozhodnutí, přičemž na základě tohoto přezkoumání jsem dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné z důvodu nejednoznačnosti výroku a posouzení toho, kolika správních deliktů se zadavatel dopustil.

23.Ve výroku I. napadeného rozhodnutí Úřad dospěl k závěru, že se zadavatel dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v rozporu s § 6 citovaného zákona zadal předmět plnění spočívající v dodávce IP telefonů Siemens OpenStage typu A, typu B, typu C, přídavných panelů k IP telefonům, analogových portů na IP/analog převodnících a prvků pro napájení IP telefonů společně s plněním spočívajícím v dodávce komunikačního systému HiPath OpenScape Voice, jeho implementaci, uvedení do provozu, zajištění provozu, čímž se dopustil skryté diskriminace ve svém postupu, a současně porušil § 21 odst. 2 citovaného zákona, když neoprávněně zadal předmět plnění spočívající v dodávce IP telefonů Siemens OpenStage typu A, typu B, typu C, přídavných panelů k IP telefonům, analogových portů na IP/analog převodnících a prvků pro napájení IP telefonů v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, aniž pro tento postup byly splněny zákonné podmínky, přičemž tento postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a zadavatel uzavřel dne 26. 4. 2011 Rámcovou smlouvu č. Z 131 51 s vybraným uchazečem.

24.V odůvodnění napadeného rozhodnutí pak Úřad nejprve posuzoval, zda byly dány podmínky pro použití JŘBU, přičemž dospěl k závěru, že v části předmětu veřejné zakázky - dodávce komunikačního systému HiPath OpenScape Voice, jeho implementaci, uvedení do provozu, zajištění provozu bylo použití tohoto druhu zadávacího řízení v souladu se zákonem, avšak v části spočívající v dodávce IP telefonů Siemens OpenStage typu A, typu B, typu C, přídavných panelů k IP telefonům, analogových portů na IP/analog převodnících a prvků pro napájení IP telefonů nikoliv. V případě dodávky telefonů tedy nebyl zadavatel oprávněn použít JŘBU, což je jednáním, jež se odráží v druhé části výroku, kde pochybení zadavatele spočívá v porušení § 21 odst. 2 zákona, přičemž současně Úřad dospěl k závěru, že z tohoto důvodu neměl zadavatel zadávat tyto dvě části veřejné zakázky současně, neboť v části dodávky samotných přístrojů nebyl zadavatel omezen na jednoho potenciálního dodavatele, což je jednání, jež nachází odraz v první části výroku I. napadeného rozhodnutí. Obě tyto části výroku jsou spojeny výrazem „současně“. Z napadeného rozhodnutí lze dovodit, že šlo o dvě jednání, jež Úřad vyhodnotil jako rozporné se zákonem, přičemž každé z těchto jednání se odráží v porušení jiného ustanovení zákona a jiných chráněných zájmů. Jedním chráněným zájmem je zde nediskrimační vymezení předmětu veřejné zakázky, kdy samostatným zadáním spolu nesouvisejících plnění, za předpokladu, že v případě, kdy by takováto plnění byla zadávána samostatně, by se mohl rozšířit počet dodavatelů, schopných dodat jednotlivé části plnění. Druhým chráněným zájmem je zadání veřejné zakázky v příslušném druhu zadávacího řízení, jež má zajistit hospodářskou soutěž mezi dodavateli, ze které pak má vzejít taková nabídka, která bude respektovat cíl zákona, jímž je hospodárné vynakládání veřejných prostředků. Druhým deliktním jednáním je tedy dle Úřadu neoprávněné zadání zakázky (zde části zakázky) v JŘBU. Z výše uvedeného by tedy vyplývalo, že jde o dva skutky, jichž se zadavatel dopustil dvojím jednáním, jež každé směřuje proti jinému chráněnému zájmu. Úřad však dospěl k závěru, že se zadavatel dopustil jednoho správního deliktu, za nějž pak následně uložil i pokutu. Počet skutků se pak nutně musí odrazit i v odůvodnění sankce.

25.Počet spáchaných skutků je jedním ze základních kritérií pro volbu způsobu ukládání sankce a pro určení její výše. Jak vyplývá z konstantní judikatury, při ukládání sankce za sbíhající se delikty postupuje správní orgán v souladu s absorpční zásadou, tedy vyměří pokutu za jeden ze sbíhajících se deliktů a zároveň je oprávněn v rámci hodnocení závažnosti jednání přihlédnout jakožto k přitěžující okolnosti i k tomu, že bylo spácháno více deliktů. Uvedené vyslovil Nejvyšší správní soud například ve svém rozsudku ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Afs 9/2008 - 328 (č. 1767/2009 Sb. NSS), přičemž dodal, že „výši pokuty musí správní orgán ve svém rozhodnutí i z uvedeného hlediska náležitě odůvodnit“. Pokud tedy ze správního rozhodnutí není zřejmé, zda se žalobce dopustil jednoho nebo více skutků, a nelze v důsledku toho ani seznat, zda byla výše sankce určena v souladu se zásadou absorpční, nemůže být zejména výrok o sankci považován za dostatečně odůvodněný.

26.Na druhou stranu lze vykládat výrok I. napadeného rozhodnutí také tak, že Úřad považuje celé jednání skutečně za jeden skutek, přičemž jedno jednání vedlo k jednání druhému. V takovém případě by však měl Úřad posoudit, zda jeden delikt nepodmiňuje druhý, a tudíž zda jej nepohlcuje. Pokud totiž zadavatel sloučil dvě plnění veřejné zakázky, ačkoliv by dle Úřadu bylo na místě je rozdělit na části či je zadat samostatně, a předpokládal, že na celý předmět plnění se vztahují důvody pro použití JŘBU, pak nejde o dvě jednání, jež stojí vedle sebe, nezávisle na sobě (jako např. delikt spočívající v nevymezení předmětu veřejné zakázky v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky a odmítnutí námitek v rozporu s § 110 zákona), ale jde o jednání, kde dokonání jednoho má za následek spáchání i druhého, neboť pokud by zadavatel při zadávání rozdělil předmět zakázky na dvě samostatná plnění, pak by se musel u každého z nich samostatně zabývat oprávněností použití JŘBU. Pokud však považoval obě plnění za spolu související, pak logicky vztahoval oprávnění použití JŘBU na celý předmět plnění. Jedno jednání zde nemůže stát bez druhého.

27.V každém případě je výrok I. napadeného rozhodnutí nepřezkoumatelný, neboť není postaveno najisto, kolika skutků, v nichž Úřad spatřuje porušení zákona, se měl zadavatel dopustit. Výrok I. může být vykládán tak, že jde o dva samostatné skutky či že jeden skutek je součástí skutku druhého. Ke srozumitelnosti výroku a jednoznačnosti posouzení, kolika skutků se zadavatel měl dopustit lze odkázat např. na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 19/2011 ze dne 2. 8. 2012 „Není-li najisto postaven počet jednotlivých skutků a jejich přesná identifikace samostatnými a vzájemně oddělitelnými skutkovými větami, nelze na to navázat jakoukoli úvahou v tom směru, kolika deliktů se žalobce uvedenými skutky vlastně dopustil“. Ačkoliv by na první pohled z výroku napadeného rozhodnutí mohlo být dovozeno, že jde o skutek jeden, neboť je zde konstatováno formálně spáchání pouze jednoho správního deliktu, pak ze samotného znění výroku a odůvodnění napadeného rozhodnutí, to jisté není.

28.Při novém projednání věci je tedy nejprve zapotřebí postavit najisto, kolika jednání v rozporu se zákonem se zadavatel dopustil, což musí plynout jak z výroku, tak z odůvodnění. Bude-li mít i v dalším řízení Úřad za to, že zadavatel jednal v rozporu se zákonem, bude tedy muset skutek (popř. každý z více jím dovozených skutků), jehož se měl zadavatel dopustit, srozumitelně a nezaměnitelně popsat ve výroku rozhodnutí – a tomu musí odpovídat také odůvodnění. Na otázce počtu skutků, jichž se měl žalobce v pojetí žalovaného dopustit, bude záviset posouzení otázky, kolika deliktů se žalobce dopustil.

29.Nad rámec tohoto posouzení pak považuji za nutné upozornit Úřad na skutečnost, že z napadeného rozhodnutí není patrné, proč otázku certifikovaného zástupce výrobce technologie  Hipath OpenScape Voice vztáhl pouze k České republice a nezkoumal možnosti poskytnutí těchto služeb i zahraničním dodavatelem.

30.Vzhledem k tomu, že jsem shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, nezabýval jsem se námitkami zadavatele, neboť Úřad musí věc znovu posoudit, vázán názorem odvolacího správního orgánu. Při novém projednání věci pak vezme v potaz i námitky zadavatele vznesené v rozkladu, zejména námitku jednotnosti dodávek přístrojů a jejich zapojení do systému, jako funkčního celku.

VI. Závěr

31.Jelikož jsem po přezkoumání věci došel k závěru, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, rozhodl jsem tak, jak je uvedeno ve výroku. Při novém projednání věci je Úřad v souladu s § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu vázán právním názorem odvolacího správního orgánu.

 

POUČENÍ

 

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle ustanovení § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 152 odst. 4 téhož zákona dále odvolat.

otisk úředního razítka

 

 

 

 

Ing. Petr Rafaj

předseda

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

 

 

 

 

 

 

Obdrží:

Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy